Kategorie:
Kauza

"Blokační" paragraf nevyhovuje nejen církvím, municipality se bouří

Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku (§ 29 zákona číslo 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku).

Renesanční areál zámku na okraji Červené Řečice (dříve Řečice a Biskupské Řečice) zhruba deset kilometrů severovýchodně od Pelhřimova by mohl být výraznou dominantou obce o zhruba tisíci obyvatelích a vábit zástupy milovníků historie i dalších turistů. Místo toho se z areálu postupně stává shluk ruin, které případného návštěvníka spíš odstrašují, než aby do obce s bohatou historií vůbec zavítal.

Jako po válce vyhlížejí i hospodářské budovy bývalého arcibiskupského velkostatku a v neutěšeném stavu je také kaskáda pěti rybníků. Tři z nich patřily církvi. Původně církevní rybník uprostřed obce má rozlohu zhruba 1,2 hektaru – ale vodní hladinu vysokou jen čtvrt metru. Protože neexistuje žádný jeho reálný vlastník, rybník je zcela zabahněný a nelze jej vypustit. „Co by tento stav obci přinesl v případě povodní, je nabíledni,“ komentuje to místostarosta obce MgA. Jiří Jedlička.

Podobně ho trápí fakt, že obec nemá vlastní pozemky k další výstavbě. Ne že by kolem ní nebyly plochy určené pro novou zástavbu územním plánem. Jenže jako původní církevní majetek jsou teď ve vlastnictví Pozemkového fondu ČR, zůstávají zablokovány proti majetkovým převodům a mohou se nanejvýš využívat k zemědělským účelům.

Že zámek v Červené Řečici chátrá, nám potvrdil i Ing. Karel Štícha, který na Arcibiskupství pražském zastává funkci ekonoma diecéze. „Ovšem skutečnost, že zámek byl též původním církevním majetkem, je pouze jednou z příčin jeho v současnosti komplikovaného právního postavení a špatného technického stavu. Budova totiž byla na konci roku 1989 bezúplatně převedena do vlastnictví – podle mého názoru – účelově založeného družstva a zatížena hypotékou. Tu však nikdo nesplácel, takže zástava propadla ve prospěch Agrobanky. Po jejím úpadku se likvidátor snažil nemovitost prodat, přičemž však narazil na problém blokace původního církevního majetku. Situace, v níž se nachází zámek v Červené Řečici, není příliš běžná. Mnohem obvyklejší však je problém blokované zemědělské půdy určené územním plánem ke stavebnímu rozvoji.“

NA BLOKOVANÝ MAJETEK PŘISPÍVÁME VŠICHNI

Pozemkový fond ČR spravuje bezmála 29 tisíc hektarů zablokovaných církevních pozemků. Nejvíce se jich nachází v okresech Litoměřice (3254 ha), Kladno (1496 ha), Nymburk a Praha-východ (1214 ha), Pelhřimov (1200 ha), Brno-venkov a Brno-město (1110 ha) a Strakonice (1090 ha). Mluvčí Pozemkového fondu MgA. Michal Bureš upozorňuje, že stát prostřednictvím fondu vynakládá na udržování a zejména nařízené odstraňování budov a staveb (blokačním paragrafem dotčených) nemalé finanční prostředky.

K některým názorům, jak se objevily i na půdě Svazu měst a obcí ČR, totiž „jednorázově odblokovat alespoň ty církevní pozemky, které přímo v obcích nebo v jejich blízkosti brání jejich rozvoji – a předat je buď přímo církvím, které s nimi budou moci podnikat, nebo za ně církvím nabídnout jiné pozemky dále od zastavěných území“, MgA. Michal Bureš poznamenává: „Tuto aktivitu registrujeme a vnímáme jako pokus řešit daný problém. Nicméně ze své pozice právnické osoby zřízené státem fond není předurčen k tomu, aby předkládal a navrhoval změny zákonů. Rozhodně bychom však uvítali, kdyby se blokaci církevního majetku podařilo vyřešit v celém rozsahu co nejdříve.“ Zcela systémové, právně čisté a nezpochybnitelné řešení celého problému mluvčí ovšem spatřuje výhradně ve změně zákona, která však může následovat až po nalezení cesty k majetkoprávnímu vyrovnání státu a církve.

Přesto MgA. Michal Bureš určitou cestu pro získání blokovaných pozemků částečně naznačil. „V případě investiční výstavby je možné, aby obec začala jednat s bývalým vlastníkem požadovaného pozemku, resp. s jeho právním nástupcem, a uzavřela s ním smlouvu o smlouvě budoucí – a tu následně uzavřela, ve spojení se smlouvou nájemní, rovněž s Pozemkovým fondem. Konkrétním příkladem takového postupu je dohoda obce (jako investora) s církví při budování strategické průmyslové zóny v Kolíně,“ vysvětlil.

MMR VARUJE PŘED RIZIKY

Ministr pro místní rozvoj Ing. Jiří Paroubek však k možnosti uzavírání smluv o smlouvě budoucí připomíná, že „stavební povolení lze vydat jen v případě, že stavebník prokáže, že je vlastníkem pozemku nebo k němu má jiné právo. Smlouvu o smlouvě budoucí lze proto akceptovat pouze v případě územního řízení, a to stále s určitým rizikem“.

Představě, že by stát odblokoval alespoň ty církevní pozemky, které přímo v obcích či jejich bezprostředním okolí znemožňují jejich další rozvoj, ministr oponuje: „Nedotknutelnost vlastnických práv je součástí Listiny základních práv a svobod. Nemůžeme proto operovat s výrazem „odblokování“. Celou otázku církevního majetku je proto nezbytné vést pouze řádnou soudní cestou – určovacím rozsudkem nebo dohodou obou zúčastněných subjektů v dohadovacím řízení. Tento proces má dlouhodobé kořeny v polistopadové právní praxi a leží mimo kompetence MMR i stavebního zákona. MMR v případě řešení otázky církevního majetku ve vládě bude prosazovat co nejrychlejší řešení této otázky ve prospěch celé společnosti a ke spokojenosti prokazatelného vlastníka.“

PROBLÉM BY PADL JEN ZDÁNLIVĚ

MgA. Jiří Jedlička má za to, že obcím by se odblokováním církevního majetku v jejich intravilánu problém vyřešil jen zdánlivě. „Vždyť která z obcí, či kdo z případných dalších investorů bude riskovat soudy, až se církve začnou těmto krokům bránit? Tento politický tah je velmi průhledný. Když obce budou stále více volat po vyřešení církevního majetku na svém území, pak se samozřejmě také církvím zvyšuje jejich šance konečně tento problém vyřešit. Jenže, pokud by se vyřešil problém obcí a církví v intravilánu, kdo církvím zaručí, že se s nimi politická reprezentace ještě bude bavit o majetcích v extravilánu? Myslím si, že snaha odblokovat pozemky v intravilánu má naději na úspěch pouze tehdy, pokud vláda bude řešit církevní majetek a vztah církve a státu komplexně.“

JAKO INDIÁNI Z REZERVACÍ…

Ing. Karel Štícha z Arcibiskupství pražského je podobného názoru: „Jediným skutečným řešením problému je postavit se čelem k dané situaci. Jedna možnost je prohlásit: Nic vám nevrátíme a raději zaplatíme to, co vám dlužíme. Druhou možností je vrátit nemovitý majetek příslušným církevním subjektům, resp. jejich právním nástupcům. Snad by mohlo zaznít i něco jako „sorry“. Jiné civilizované řešení neznám.“

Podle inženýra Štíchy nějaké obecnější, byť i jen částečné řešení jak nyní řešit situaci některých obcí, jimž zablokovaný církevní majetek brání v rozvoji, neexistuje. Určitou možnost by viděl snad jedině tehdy, pokud by investiční záměr nevyžadoval změnu vlastníka pozemku, tedy Pozemkového fondu. „Tak by se třeba mohla uskutečnit kanalizace na základě smlouvy o smlouvě budoucí. Určitě by nešlo o běžně použitelné řešení,“ řekl Ing. Karel Štícha.

Pokud jde o představu odblokovat církevní pozemky alespoň uvnitř obcí a buď je předat církvím k podnikání, či za ně církvím nabídnout jiné pozemky, dále od zastavěných území, ekonom diecéze jednoznačně prohlašuje: „Teoreticky by podle mého názoru mohla být možná první varianta – vrátit církvím tento majetek a umožnit tím rozvoj těchto území. K navrácení není třeba žádného „odblokování“, příslušný blokační paragraf předpokládá, že situaci vyřeší zákon o tomto majetku. Prakticky by však byla taková „částečná restituce“ velice obtížně proveditelná, vymezení jejího předmětu by narazilo na velké množství problémů. Připomínám, že území definované jako „intravilán“ právně neexistuje, územní plány podléhají změnám. Jak také odůvodnit, že ze dvou polí vedle sebe se jedno vrací a druhé ne atd.? Druhá možnost je podle mého názoru mimo rámec morálky a etiky. Jinými slovy, stát by tímto řekl: Zabrali jsme vám majetek. Byla to křivda, a proto ho zatím zablokujeme, než připravíme podmínky pro nápravu této křivdy. Kdyby se však ukázalo, že některá část tohoto majetku je přece jenom hodnotnější, tak to neplatí, tu si necháme a vám dáme něco, co nepotřebujeme. Připomínalo by mně to zřizování rezervací pro Indiány. Dostali území, které osadníci pro jeho neúrodnost nechtěli. Ale když se tam náhodou našla ropa, stěhovali se Indiáni znovu.“

BALÍK PROBLÉMŮ TĚŽKNE

„Parlament neratifikoval smlouvu s Vatikánem, na problém restitucí se nabaluje nedořešený vztah církve a státu. A z celkem jednoduché záležitosti, jakou by bylo zrušení blokace bývalých majetků církví, se stává balík problémů s nejasnou perspektivou,“ říká MgA. Jiří Jedlička. „Hlavně mě mrzí, že než se vše vyjasní, přijde naše obec o velkou část renesančního zámku i o možné dotace ze strukturálních fondů EU k jeho opravě. Odstěhuje se nám další skupina mladých lidí a dramaticky se sníží i obecní rozpočet. Nejsem si jistý, zda za těchto podmínek má obec dostatečný potenciál přežít v konkurenci s obcemi, kterým stát dal možnost standardně se rozvíjet ve fungujícím tržním prostředí,“ uzavřel místostarosta Červené Řečice.

Výzva 21 obcí a měst: Braňme své právo na rozvoj!

Většina obcí a měst má zaručeno právo na rozvoj tím, že pokud stát nebo jeho instituce přímo nepomáhají, pak alespoň nebrzdí jejich rozvoj. Naše obce však podle našeho názoru zcela nesmyslně bojují se státem o samotné právo na rozumnou existenci, protože pokud stát prostřednictvím zákonů (například blokační paragraf 29 zákona č. 229/1991 Sb.) blokuje pozemky v intravilánu měst a obcí, pak je tím řízeně likviduje. Obce a města, které v dnešní době nemají pozemky k výstavbě, jsou odsouzeny k zániku. Nemluvě o památkách, které měly zřejmě tu smůlu, že byly církevní, a hroutí se nám před očima bez možnosti jim jakkoliv pomoci.

Bývalé církevní památky – zámky, hospodářské budovy, rybníky, které stát církvím nevydal, jsou v katastrofálním stavu a Pozemkový fond nemá prostředky na opravy. Obcím ani soukromým investorům pak zákony neumožňují tento stav změnit; navíc žádný investor nebude investovat do objektu či pozemku, když hrozí, že vláda v budoucnu bude tyto nemovitosti vracet. Dosud totiž stát nerozhodl, co církvi vrátí a co ne.

Protože nadále nechceme nečinně přihlížet přezíravému postoji státu a vlády (jakékoliv), rozhodli jsme se oslovit podobně postižené obce a města a vytvořit tlak na instituce, které o restitucích rozhodují. Nechceme být a nejsme lobbistickou skupinou jedné či druhé strany, nechceme však také přihlížet poškozování kulturního a historického bohatství našich obcí. Je naprosto zásadní, aby stát jasně a rychle bez možnosti budoucího zpochybnění, vyřešil majetkové vztahy alespoň v zastavitelném území obcí. Vyřešením vlastnických vztahů bude umožněno normální fungování trhu, a to je naším cílem. Nechceme nikomu radit, jakým způsobem to udělat, to je na zodpovědnosti vlády a parlamentu. Myslíme si však, že čtrnáct diskriminačních let již stačilo, a jsme odhodláni se zasadit o své právo na život v normálně fungujícím státě.

Pokud má vaše město či obec podobné problémy, připojte se k naší výzvě.

Za signatáře výzvy: Obec Červená Řečice – MgA. Jiří Jedlička, mistostarosta@cervenarecice.info; Svaz měst a obcí ČR – Mgr. Jakub Pôbiš, pobis@smocr.cz.

(Seznam 21 měst a obcí, jejichž zástupci výzvu podepsali, má redakce k dispozici.)