BOOM NETRVÁ VĚČNĚ

Pro další příznivý rozvoj místních rozpočtů je důležité hledání nových forem financování a zvyšování efektivnosti a odbornosti v nakládání s veřejnými prostředky. To je možné pouze při opuštění tradičních forem a s pochopením moderních alternativ, které nabízejí současné finanční trhy. V polovině...

Pro další příznivý rozvoj místních rozpočtů je důležité hledání nových forem financování a zvyšování efektivnosti a odbornosti v nakládání s veřejnými prostředky. To je možné pouze při opuštění tradičních forem a s pochopením moderních alternativ, které nabízejí současné finanční trhy.

V polovině loňského roku došlo ke zvýšení rozpočtových přebytků měst, obcí a okresních úřadů na 12 miliard Kč, což bylo přibližně o 9 miliard Kč více než ve stejném období roku 1998. Podíváme-li se blíže na strukturu tohoto přebytku, zjistíme, že největší část nárůstu je třeba připsat ve prospěch obcí. Jejich přebytek dosáhl 10,6 miliard Kč.

Za těmito příznivými čísly však bohužel nestálo zlepšení daňových příjmů či dotací. Z největší části se jednalo o výnosy z prodejů akcií energetických společností. Boom, který v tomto sektoru vyvolaly většinou zahraniční společnosti, se příznivě promítl do uvedených čísel.

Tento vývoj byl však pouze dočasný, ne nepodobný celkovému vývoji státních financí. Podíly v plynárenských a elektrárenských společnostech tvořily podstatnou část kapitálového majetku měst a obcí. Nyní v jejich portfoliích zůstávají především akcie společností, které už pravděpodobně nebudou znamenat takové přínosy jako výprodej energetik.

Bilance místních rozpočtů byla v případě očištění o privatizační efekty téměř vyrovnaná a tento vývoj se dá předpokládat i v dalších letech. Především větší města většinou již naštěstí mají vybudovanou infrastrukturu (vodárenskou a kanalizační soustavu, plynofikaci), a investiční potřeby proto nejsou v blízké budoucnosti příliš velké. Z těchto důvodů je velmi důležité, jak budou zastupitelé přistupovat k investicím a v jaké míře zapojí do rozhodovacích procesů profesionální investiční specialisty.

NUTNÁ JE ODBORNOST

Všude ve světě je již dlouhá léta uplatňován princip odbornosti v duchu hesla „každý by měl dělat to, co dokáže nejlépe“. Ve světě financí to platí dvojnásob. Naštěstí se tento přístup začíná uplatňovat také ve veřejných financích. Již v roce 1996 se některá města rozhodla přizvat k finančním rozhodnutím profesionální správce aktiv.

Vztahy, jež se zpočátku vytvářely pouze na základě jednotlivých obchodních případů a žádostí o posouzení efektivnosti konkrétních nabídek, přerostly v uzavírání smluv o správě portfolií cenných papírů a o investičním poradenství při zhodnocování volných peněžních prostředků. Tento stav nás přibližuje celosvětově rozšířenému vzoru.

Tuto otázku si jistě položilo mnoho zastupitelů, když si vyslechli nabídky na spolupráci se správcovskými společnostmi, což jsou v České republice zejména specializovaní obchodníci s cennými papíry a banky. Důvodů pro je několik a jejich výčet by přesáhl rámec tohoto příspěvku.

NENÍ TO PŘÍLIŠNÝ LUXUS?

Podívejme se tedy pouze na dvě historické ukázky. Kvalitního správce prověřilo například období navyšování základního jmění České spořitelny (ČS). V době, kdy jedna její akcie stála na Burze cenných papírů Praha přibližně 140 Kč, nastala možnost úpisu nových akcií pro stávající akcionáře za nominální hodnotu, tj. 100 Kč. Jelikož byla města a obce zavaleny nabídkami na odprodej předkupních práv za ceny 10 až 20 Kč za kus, obraceli se starostové na své poradce za účelem posouzení výhodnosti těchto nabídek. Většina správců doporučila městům a obcím neprodávat tato předkupní práva, ale naopak zúčastnit se v plném rozsahu úpisu nových akcií, a rozšířit tak své portfolio, protože blížící se privatizace a stupeň dalšího očištění této banky dával příznivý výhled pro růst kurzu.

Ti, kdož se drželi těchto doporučení, mohli být spokojeni, neboť kurz práv k dosud nepřipsaným akciím ČS se později pohyboval přibližně na 160 Kč za jednu akcii, což by v případě jejich prodeje znamenalo konečný zisk 60 % za půl roku.

Druhým, neméně významným příkladem kladného přístupu je samotná správa volných peněžních prostředků města či obce. V době, kdy nebyl k dispozici správce portfolia, zastupitelé sami prováděli pouze základní, všem dobře známé úložky prostřednictvím termínovaných vkladů či bankovních depozitních směnek. Poté, v souvislosti s novelou zákona o dani z příjmu, která uvalila na výnosy bankovních depozitních směnek srážkovou 15% daň, se kladně projevil důraz většiny správců na daňovou optimalizaci svých klientů.

Správci jsou totiž schopni zajistit depozitní směnky velkých, mnohdy nadnárodních podnikových společností, v jejichž případě není tato sankce uplatnitelná. Přitom jen tato výhoda byla s to pokrýt celkové náklady města či obce na svého vlastního správce aktiv. Na těchto a dalších příkladech je tedy možné dokreslit samofinancující schopnost kvalitních investičních doporučení.

RADEK LÉTAL,

portfolio manager DS Finance, a. s.

Všude ve světě je již dlouhá léta uplatňován princip odbornosti v duchu hesla „každý by měl dělat to, co dokáže nejlépe“. Ve světě financí to platí dvojnásob. Naštěstí se tento přístup s začíná uplatňovat také ve veřejných financích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *