Co ovlivňuje chování a jednání (i úředníka)

První dojem včetně oblečení a úpravy je pouze částí naší prezentace. Velice důležitou, ale ne jedinou. Na tom, jak působíme se, podílí mnoho dalších faktorů.

To, co z nás vyzařuje, bylo vytvořeno jako souhrn velkého množství informací. Jedná se např. o přístup k sobě samému, k ostatním lidem, životu. Promítá se i kvalita našeho života, zkušenosti, touhy a přání; prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, žili a žijeme nyní. Neměli bychom zapomínat ani na momentální náladu, zdravotní stav.

Komunikace

A jsou tu otázky: Co je to vlastně komunikace? Co o nás řekne náš způsob komunikace? Jak ovlivňuje naši výchozí pozici při jednání s lidmi? Jak ovlivnuje nás a naše chování? Co všechno na nás působí při kontaktu s lidmi? Tedy nejen vzhled, oblékání ale i vystupování, přístup k lidem atd. A jaký to má vliv na druhé lidi i na nás, na naše chování a náladu, na produktivitu? Je možné předcházet problémům a stresovým/stresujícím situacím? Jakým způsobem? Měli bychom „dbát na soulad všech projevů“. Již první dojem může „nastínit“ nesrovnalosti, nesoulad sdělení. A to třeba tím, že slova říkají něco jiného než vyjadřujeme neverbálně. Jak potom získat důvěru, když vše odrazuje, přesvědčuje o opaku? Verbální vyjádření bohužel často bývá v rozporu s neverbálními sděleními. To podporuje nedůvěru, kazí „dobré obchody“, protože brání dojít ke shodě, k řešení přijatelnému pro všechny zúčastněné.

Jak přetnout začarovaný kruh

Nejprve si všimneme vystupování, ale to může mást. Vědomě i neúmyslně. Existují různé kurzy a semináře, které učí „obchodnímu, manažerskému jednání“: naučíme vás, jak si nasadit masku a za všech okolností o ni nepřijít; dodáme vám sebevědomí. V praxi to však znamená, že absolvent takovéto vzdělávací akce sice jakoby zvládne vnější projevy svých emocí, ale na úkor skutečné jistoty. Schová se za naučené, umělé. „Bojí se být sám za sebe.“ Domnívá se, že naučené rituály ho chrání, ale přitom se stává stále více vnitřně zranitelným. A to i proto, že mu chybí reálný prožitek, vlastní zkušenost a trénink. Uzavřením se do sebe a hraním her se zvyšuje zranitelnost. To se potom projevuje nejen v dalším chování a jednání, ale také ve vnitřním, rodinném a pracovním životě. Potom mluví masky s maskami a potkávají se funkce s funkcemi. Lidé se bojí být lidmi a ztrácejí sami sebe. Vznikají stereotypy jednání, které v konečném důsledku nejsou prospěšné. Jak přetnout ten začarovaný kruh? Neměli bychom podceňovat ostatní lidi. Každý jiným způsobem a také jinak silně vnímá signály, které jakákoliv komunikace s ostatními lidmi přináší. Někdo podvědomě, spíš intuitivně „tuší o co jde“, jiní zcela vědomě pracují s poskytnutými informacemi, ale většinou se jedná o kombinaci obou způsobů. To znamená, že většinou dříve či později si uvědomujeme, že nám něco nesedí, neladí. Nevíme hned co se děje, ale jakoby něco drhlo a skřípalo. Časem si uvědomíme, že ta nepohoda, ten nepříjemný pocit vlastní neschopnosti nevznikl z naší nedostatečnosti, ale působením zdatného manipulátora, se kterým jsme se potkali. S tím souvisí i soulad slov a činů. Předpokládám, že jste se již dostali do situace, kdy jste byli „jakoby mimochodem a zdvořile“ odmítnuti a odmrštěni. Obecně se projevu vašeho partnera nedalo nic vytknout, ale vy jste cítili jeho neochotu, vycítili neúctu a snad i náznak pohrdání. Užité fráze zaobalily projev do povrchní zdvořilosti, ale ta skutečná chyběla. Ale nebylo nač si stěžovat. Nic napadnutelného, žádná vulgární slova, křik apod. Tuto formu jednání nacházíme i mezi úředníky. Jsou různé nešvary, se kterými se setkáváme. Mezi časté patří nespolehlivost, neúcta k potřebám, času a vynaložené energii a vykonané práci toho druhého, jeho schopnostem a dovednostem; prodleva při řešení, zdlouhavé jednání. Chybí dostatečná příprava jednání. Je rušivé v jeho průběhu volat spolupracovníky a seznamovat je s obsahem, zvláště když schůzka byla domluvena dlouho předem. Setkáváme se s nejasným a nepřímým jednáním, dokonce i „úmyslným zamlžováním“, odkládáním problémů a věcí, které je potřebné vyřešit (on na to zapomene; nějak to dopadne apod.). Objevuje se „kradení nápadů“. Jindy s přetvářkou přichází i lež (to je nevhodné i proto, že je pak nutné si pamatovat, co komu vlastně řekl). Pomineme-li nyní čest, smysl pro fér jednání a spravedlnost, i „pouze sobecky“ je výhodnější a pohodlnější nelhat, zbytečně nevyvolávat a nepodporovat problémové, bojovné situace. Nabízet možná řešení je nejen vstřícné, ale i praktické. Dodnes se podivuji nad tím, že stále ještě někteří vedoucí pracovníci preferují „vlastní zábavu a potěšení“ (v práci) nad možností získat potřebné informace pro sebe, svoji organizaci a svoje zaměstnance. Informace, praktické rady a doporučení, které by jim usnadnily pracovní jednání, zjednodušily každodenní život. Zažila jsem situace, kdy klienta více uspokojila zvědavost podřízených. „Hele, kdo to je?“ To mluvili o mně. Navštívila jsem klientovo pracoviště. Domlouvali jsme se, že budu nejprve pracovat s ním a poté se budu věnovat i jeho zaměstnancům. Návštěva na pracovišti byla nezbytná pro přípravu projektu. „Zapomněl“ mne představit a zmínit důvod mojí návštěvy. Když jsme odcházeli, bylo vidět jak přemýšlejí, kam mne mají zařadit. Obdivovatelky „pana šéfa“ začaly žárlit, vždyť pro ně je nedostupný, tak proč nějaká cizí? To není dobrý začátek pracovního vztahu. Zvláště když klient zapomíná na motivaci svých lidí a opomněl ji i před zahájením přednášek a další spolupráce.

Přímost a serióznost

Vím, mnoho obchodů se dohodne a připraví při méně oficiálních akcích. Avšak domlouvat pracovní oběd a potom ho brát jako milé zpestření pracovního dne, není profesionální. Přímé jednání a serióznost již přináší výsledky. A nazývat věci pravým jménem (nejen v tomto případě) vyjadřuje úctu k lidem a silnou osobnost, jistotu a sebevědomí. Společný oběd, večeře nebo „jiná společenská akce“ samozřejmě může do pracovního života patřit, ale musí být jasně pojmenováno „co a proč“. Půjdeme na oběd. Tečka. Nebo: U večeře v příjemném prostředí domluvíme podrobnosti našeho projektu. A podobně. Každá, i negativní zkušenost, nás může zdokonalit, zocelit, posunout někam dál. Její využití začíná tím, že se nebráníme (citovému) prožitku, svým reakcím. Vědomě se snažíme zjistit, co se stalo, proč se to stalo a proč to na nás takto působí. A příště se toho vyvarovat. Pomáhá, když si uvědomujeme, co právě děláme my, co ostatní a co prožíváme, jak se u toho cítíme. Nezapomínejme na svůj osobní rozvoj, pomáhá nám prožít plnohodnotný a naplněný život. Často slýchám povzdech: ve škole nás to neučili, kamarádi nevědí a neznají. Tak kde máme ty potřebné informace brát? Na koho se obrátit? Nemáme čas a možnost navštěvovat dlouhodobé kurzy a mnoho seminářů. Není snadné vyhledat optimální zdroj informací. Najít poradce, který bude schopen a ochoten se s námi podělit o nabyté zkušenosti, poskytnout podporu a individuální péči. Hledání se vyplatí. I takoví poradci a konzultanti žijí mezi námi. Spolupráce s nimi vnese do našeho života větší klid a pohodu.

Miroslava Filipová, agentura Miria