Kategorie:
Nezařazené

Jak pořídit dobíječku pro elektroauta: Na zdi pouhé zařízení, na zemi už stavba

Obecnice na Příbramsku očekává v srpnu novinku. Z Itálie by měl dorazit užitkový elektromobil, který nahradí starou obecní multikáru. „Hledali jsme adekvátní náhradu. Tohle vozidlo je podobné, vejde se i na chodníky, takže je může v zimě udržovat. Dostaneme k němu radlici, nástavby a může fungovat i jako elektrocentrála,“ vypočítává starosta Obecnice Josef Karas. Celá investice přijde zhruba na 1,5 milionu korun, z toho 500 tisíc pokryje dotace od ministerstva životního prostředí.

Obec se rovnou rozhodla i pro nástěnnou rychlodobíječku. Elektromobil bude mít na jedno nabití dojezd 80 kilometrů, což by pro běžné komunální práce mělo stačit. Ale pokud bude potřeba vyšší, rychlodobíjením lze baterie vozu nasytit za 20 minut. „Než se řidič naobědvá, má nabito a může znovu vyrazit,“ říká starosta Karas. Také na tuto investici přispěje stát, a to částkou 20 tisíc korun.

 

Zařízení, které se hlídá samo

Ministerstvo životního prostředí rozděluje obcím dotace na elektromobilitu letos už počtvrté, ale až při třetí výzvě, otevřené loni, přidalo i peníze na nástěnné dobíjecí stanice. „Tyto takzvané wallboxy jsou administrativně jednodušší na pořízení, protože se nepovažují za stavbu, ale jen za zařízení,“ vysvětluje šéf divize eMobilita ve společnosti Elexim Radomír Muška. Přesto ale podle něj platí, že pokud má přístroj větší příkon než 3,7 kilowattu, měl by ho majitel přihlásit distribuční společnosti. Energetický regulační úřad totiž stanovil, že zařízení od zmíněného příkonu by měla být vzdáleně připojena na dispečink distributora, který by měl mít možnost jejich odběr regulovat.

„Prakticky jde o to, aby nedocházelo k přetížení sítě. Záleží na kapacitě připojení, ale pokud by se například u menšího bytového domu naráz připojilo na rychlodobíječky deset automobilů, může být najednou polovina bytů takříkajíc bez šťávy,“ vysvětluje Petr Caisl ze společnosti Unicorn, která vytváří produkty s názvem ChargeUp.cz pro správu dobíjecích stanic i aplikace pro jejich zpoplatnění. Caisl přitom upozorňuje, že tento problém dovede řešit i sama dobíjecí stanice. Pokud je vybavena odpovídajícím softwarem, umí upravovat svůj odběr, a tedy rychlost nabíjení podle situace v distribuční síti. „V kombinaci s nestálým výkonem obnovitelných zdrojů a nedostatečnou kapacitou rozvodů elektrické energie to může být do budoucna jedno z úzkých míst eletromobility. Proto chytrému dobíjení podle aktuální kapacity sítě věnujeme v řešeních ChargeUp.cz velkou pozornost,“ dodává Caisl.

 

Hon za políčky na dotační mapě

V Obecnici zatím neuvažují o tom, že by nabíjecí stanici poskytli i k veřejnému použití. „Určitě bych to nevylučoval, ale ještě chceme počkat na vlastní zkušenosti s provozem,“ říká starosta Karas. Nástěnná zařízení koupená k vlastnímu elektrovozu jsou momentálně pro obce jedinou variantou, jak mohou samy pořídit dobíječku se státní podporou, navíc bez velkého úřadování, pokud jde o instalaci.

„Wallboxy lze určitě zpřístupnit veřejnosti, jen k tomu je třeba vhodné umístění. Ale jistě je to běžné a velmi praktické řešení například v parkovacích domech,“ říká Caislův kolega z platformy ChargeUp.cz společnosti Unicorn Ondřej Synek.

Jako další cesta k veřejné dobíjecí stanici se nabízí spolupráce s některým z velkých distributorů elektřiny, který uspěl s žádostí o dotaci z Operačního programu Doprava. Stát v rámci něj finančně pomůže s vybudováním celkem 500 stanic po celé republice. Její území je pro tento účel rozděleno na 50 oblastí, z nichž polovina má nárok na dvě a druhá polovina na tři dotované dobíječky. Obec ale v tomto případě musí nejdříve zjistit, zda v jejím regionu není už kvóta naplněna. „Šli jsme touto cestou a dozvěděli jsme se, že pro naši oblast jsou dotované příležitosti ještě volné. Oslovili jsme tedy energetické společnosti, z nichž jedna projevila zájem,“ říká radní Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi Petr Soukup. Radnice poskytla součinnost s vytipováním vhodné lokality u dálnice a také při jednání s majitelem pozemku. O vše ostatní už se postarala energetická firma.

 

Lepší než chytrá lavička

Pokud se tato varianta ukáže z jakéhokoli důvodu jako nereálná, může obec samozřejmě vybudovat dobíjecí stanici pro vlastní, ale i veřejné využití čistě ve své režii. „Dříve nebo později o tom obce budou muset uvažovat, protože pokud parlament schválí současný vládní návrh zákona, budou muset od jeho účinnosti dodržovat při pořizování osobních aut, minibusů či nákladních aut do 3,5 tuny minimální podíl 30 procent nízkoemisních vozidel. Elektromobily jsou ideální variantou a dobíjecí stanice k nim pak logickou volbou,“ říká Ondřej Synek.

Základní otázkou je pak samozřejmě výše investice. „Pomalejší AC dobíječka se pohybuje v rozmezí 20 až 100 tisíc korun, rychlejší DC dobíječka o výkonu 50 kilowattů začíná na ceně půl milionu korun,“ říká Radomír Muška z Eleximu. Ve druhém případě podle něj celá realizace přijde zpravidla zhruba na milion korun.

Ačkoli jde fakticky o stojan podobný parkovacímu automatu, z pohledu stavebního úřadu jde o stavbu, k níž je potřeba připravit projekt a projít územním a stavebním řízením. V rámci přípravy projektu bývají s ohledem na řešení přípojky nezbytná vyjádření provozovatelů dalších sítí, jako jsou plynárny, vodárny nebo telekomunikace. Klíčové je pak zjistit u distributora elektrické energie, zda je na vybraném místě dostatečná kapacita síťového připojení. „Řada projektů se zasekne na tom, že nevyhovuje trafostanice, kterou je třeba předělat. Samotné vyjádření distributora i případná přestavba trafostanice jsou pak na dlouhé měsíce, či spíše roky,“ říká Muška. Pokud síť potřebnou kapacitu má, je třeba vyřešit, zda se dobíječka připojí do již existujícího odběrného místa, nebo se musí zřídit nové, což může akci rovněž protáhnout.

V ideálním případě lze „papírování“ podle Mušky zvládnout zhruba za tři měsíce. Z vlastní praxe ale zná příklady, kdy to trvá rok i déle. Překvapivou překážkou se občas stávají památkáři. Samotná „stavba“ nakonec obvykle zabere dva až tři dny. Po jejím dokončení zbývá stanici přihlásit do evidence veřejných dobíjecích stanic, kterou vede ministerstvo průmyslu a obchodu.

Ani v případě, že se do stavby pustí na vlastní pěst, se ale obce nemusí její náročnosti obávat. Celou realizaci včetně administrativy lze totiž svěřit specializované firmě.

Ekonomická návratnost závisí zejména na tom, za jakých podmínek obec stanici takzvaně zveřejní. Příklady z praxe ukazují, že to může být třeba osm let. „V současnosti je ale třeba vidět hlavní benefit v tom, že radnice přinese do města či obce novou službu. Určitě je to smysluplnější než třeba budovat chytré lavičky po 200 tisících za kus,“ soudí Radomír Muška.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *