01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jak se píše i vyhledává

V historické radnici města Trutnova obdrželi dva zdejší patrioti, Antonín Just a Karel Hybner, ač rodáci odjinud, nejvyšší vyznamenání. Stali se čestnými občany města.

Nejspíš tomu napomohl jejich vztah k historii a smysl pro fakta. Před 400 lety totiž dopsal tehdy sedmdesátiletý Simon Huttel, první trutnovský kronikář, svůj Memoriativ, zachycující život Trutnova v 16. století. Připojil tehdy věnování: ..."milované vlasti, ctihodné radě a občanům města Trutnova". V tomto vyjádření se oba nynější profesoři - filozof pocházející z Červeného Kostelce a matematik narozený v Nové Pace - zhlédli a v jeho naplňování hodlali pokračovat.

Profesor Antonín Just, který se ujal historického poslání v roce 1958, má za sebou 44 hotových svazků kroniky. Obsahují bezmála 16 000 ručně psaných stran formátu 40 krát 50 cm. Karel Hybner, dnes předseda zdejšího fotoklubu, souběžně tvoří dokumentární fotokroniku. Každý rok na 140 stranách pečlivě a s citem shromažďuje, a s tematickým zaměřením přehledně zařazuje 2100 fotografií se stručnými texty. První z nich vznikly rovněž už před třemi desetiletími a veřejnost si je může vystavené prohlédnout při Dnu památek nebo kronik.

Odborná ocenění

První místo v republice získali trutnovští tvůrci v soutěži roku 1985 a v roce 1990, kdy byla rovněž jejich tvorba vystavena i v Národním muzeu v Praze. Kromě příležitostných publikací a spisků, článků v místních novinách a časopisech, je to kniha "700 let města Trutnova" profesora Justa a nedávná druhá, společná "Trutnov známý, neznámý". Autoři si pro své kronikářské poslání vybírají určitý druh papíru v arších, pera se speciální náplní, která nejlépe vyhovuje jak k psaní tak k tomu, aby text zůstal nezměněn svou brilancí i pro příští pokolení. Uchování historických dokumentů se dá v dnešní době sice zajistit nejrůznějšími způsoby, původní dokumentaristika by však měla zůstat v originále. Jejím obsahem jsou také fotografie, dnes většinou barevné. Fotograf si rovněž nakupuje, pokud možno předem a sám, jak filmy, tak i papíry a využívá tzv. otevřeného účtu u zpracovatelské firmy. To je dnes pro výrobu snímků nejvýhodnější, zatímco dříve si musel černobílý materiál zpracovávat sám. Děje se tak vždy po dohodě s představiteli anebo zejména hospodářskými pracovníky městského úřadu, kteží všechny potřeby a materiální náklady, vyžadující každoročně tisíce korun z rozpočtu města, bez překážek proplácejí. Zapsat text nebo umístit fotografie, to patří podle mínění obou tvůrců, už téměř do závěrečné kategorie prací. Pak následuje už jen výběr knihvazačského podniku. Zhotovit objemné, asi jeden decimetr silné svazky v kůži, je náročnou činností. Vyžaduje zdatné a umné odborníky. Než k tomu dojde, musí oba muži - z nichž mistr kronikářského pera Antonín Just byl v roce 1992 poctěn na návrh tehdejšího Kulturního kruhu jako první, právě vyhlášenou Kulturní cenou města - nahlížet i do nejrůznějších časopisů a novin. V nich se může o městě a jeho životě právě psát.

Systém práce

Kronikářům pochopitelně slouží knihovna, také vlastivědné muzeum, Státní okresní archiv Trutnov a řada dalších institucí, v nichž bývají častými, většinou badatelskými hosty. Kronikáři - osmdesátiletý a téměř sedmdesátiletý - se nemohou obejít bez telefonu. Nejde ani tak o získání dokumentaristických informací, ale nejdříve o navázání kontaktů s příslušnou institucí, podnikem, závodem, zařízením. Pak zpravidla následuje dohodnutá návštěva, jindy vstřícné pozvání do příslušného prostředí. Jen ve zcela ojedinělých případech volaný příliš nestojí o "takové zdržování". Kronikáři musí sami se svým vrozeným taktem volit i příslušnou taktiku, aby mohli svůj záměr, třeba k jistému výročí, nejednou náhodně, jindy se záměrem vyhledaný v dávné historii, realizovat. K systému práce u obou tvůrců patří časový plán a včasná dohoda tam, kde je třeba uskutečnit návštěvu, ať pro získání textů nebo fotografických záběrů. Jenže - sem patří i pohotovost. Být, pokud možno - zejména pro fotografa je to často rozhodující - tam, kde se něco děje. Slavnostní události, např. otevření obchodního domu, předání bytů, významné kulturní, sportovní i mezinárodní pořady mají svůj kalendář. Tomu se však nepodrobují přírodní živly ani nezvyklé události na silnicích a jiné nenadálé události. I tyto záležitosti do kroniky patří. Oba kolegové se shodují na tom, že pohotovost je jedním z hlavních vodítek pro jejich práci. A trpělivost. Ta zase ve chvíli, kdy není možné z některé instituce obdržet to, co mají kronikáři v představě a získávají informace třeba až po třech nebo pěti urgencích. Je to nezbytné, mají-li předat budoucím generacím objektivní obraz o životě současném.

-jf-

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down