Jak Teplice zrušily pořadníky na byt

Primátor Teplic a senátor Parlamentu ČR Jaroslav Kubera je znám svými osobitými názory na bytovou politiku. Projevují se i v následujícím rozhovoru.

 

Jestliže jste v Teplicích veškerý bytový fond privatizovali, znamená to, že odmítáte nájemní bydlení jako takové?

Vůbec ne; to musí existovat, ale v úplně jiné, soukromé formě.

Soukromníci ale nájemní byty nestavějí. Máte představu proč?

V našem městě výstavba nájemního bydlení není nutná, protože všichni bydlí, a tudíž chybí poptávka. Soukromí investoři tam mají rozestavěné tři domy a nyní se dokonce rozpakují, zda je vůbec mají dokončit. Mají obavy, zda do nich seženou za neregulované nájemné nájemce a zda se jim vrátí prostředky vložené do stavby.

Takže nepotřebujete ani bytový odbor?

Zrušili jsme všechno, co se bytů týkalo včetně bytového podniku, kde pracovalo asi 80 lidí. Dnes tuto agendu dělají asi čtyři lidé, kteří mají na starosti domy s pečovatelskou službou. Nemáme žádnou bytovou komisi, žádné pořadníky na byt. Lidé, kteří potřebují byt, k nám nechodí, stejně jako majitelé bytových domů po nás nežádají náhradní byt pro nájemníky, kterých se chtějí zbavit. Vědí totiž, že to není problém radnice. 

Co kdybyste chtěli nalákat učitele na byt?

Ale takhle my to přece vůbec nepotřebujeme řešit. To je přežitek snad z roku padesát. Občas čtu, že obec bude dávat byt učiteli, soudci… Když budeme potřebovat určitou profesi, tak si dotyčný dojde do realitní kanceláře a bez problémů si najde byt na trhu. Tohle není problém města. To se má starat o chodníky, o osvětlení, o odvoz odpadu, což my děláme mimochodem zdarma a považujeme to za velkou službu občanům.

Kolik se platí v Teplicích za metr čtvereční v bytech s regulovaným nájemným a kolik na volném trhu?

Tohle zpaměti nevím, protože my máme už jen domy s pečovatelskou službou. Ale nůžky mezi cenami obou typů nájmů jsou v Teplicích velmi málo rozevřené. Protože jsme privatizovali, tak se dostalo na trh velmi rychle značné množství nemovitostí, a tím ceny dost klesly. Nyní začínají pomaloučku stoupat, ale s Prahou se to vůbec nedá srovnávat; hlavní město je absolutní výjimka.

Uvedl jste, že „bydlení sociálně slabých rodin lze řešit i jinou formou, například příspěvkem na bydlení“. Jak to řešíte u vás ve městě, jehož jste primátorem, a jaké návrhy máte pro zemi, v jejímž Parlamentu zasedáte jako senátor?

U nás to řešíme standardně pomocí stávajících příspěvků na bydlení, které dostávají lidé splňující zákonnou podmínku. Jinak je známo, že prosazuji deregulaci nájemného a také, aby bylo možné dát výpověď nájemníkovi bez udání důvodu. Teď budu navrhovat zrušení paragrafu občanského zákoníku, který umožňuje výměnu bytů. Tento relikt tam dávno nemá co dělat. Je všeobecně známo, že pod hlavičkou výměn se s byty kšeftuje. 

Spor o deregulaci se táhne léta. Proč už konečně někdo neřekne, že problém je v tom, že kdyby se regulace nájemného zrušila, bude muset stát vyplácet mnohem víc peněz v příspěvcích na bydlení než dosud, na což nemá?

To podle mne není pravda. Stejně tak považuji za šílený nápad poslance Stanislava Křečka, že by se mělo platit nájemné podle výše příjmu. Obdobně je také nesmyslný nápad majitelů soukromých domů, že by jim stát měl vyplácet rozdíl mezi regulovaným a neregulovaným nájemným. Rovněž je zcela mylná jejich představa, že nájemníci zaplatí náklady na odstranění zaostalosti bytového fondu. Majitelům domů velmi tvrdě vyvracím představu, že se jim podaří vystěhovat dosavadní málo platící, a tudíž nezajímavé nájemníky. Oni se skutečně mýlí. Skupina bohatých lidí, na které čekají, už dávno vlastní luxusní byt nebo dům. A největším nesmyslem, jaký jsem kdy slyšel, je, že je třeba udělat deregulaci proto, aby se lidé stěhovali za prací. Češi se nikdy za prací stěhovat nebudou.

Odpůrci deregulace nájemného tvrdí, že nějaká ochrana nájemníků být musí, protože jsou případy, kdy majitel nájemníky šikanuje. A co že bude dělat spořádaný platící nájemník, když dostane výpověď a nemá kam jít?

Ale to není pravda, že nemá kam jít. A proč se má nechat tyranizovat? Mimochodem, tohle se zveličuje. Když jsme privatizovali, měli jsme obrovský strach, aby takové případy nenastaly. Nakonec z tisíců privatizovaných bytů se snad jen u deseti řešily a také vyřešily určité problémy. Ale v Praze se o pěti případech mluví stále dokola.

Nedávno byly zveřejněny propočty Sociologického ústavu: Po uvolnění regulace nájmů by v atraktivních městech činilo čisté nájemné za 2 + 1 asi 5500 Kč. Opravdu si myslíte, že lidí, pro něž by bylo placení této částky spolu s poplatky velkým problémem, je málo?

Problém je jinde. Nejde teď o nájemné, ale o náklady na bydlení. Majitele tohle oprávněně nezajímá. Nikoho ani nenapadne, že chudí by měli mít například slevu v supermarketu. Takovou myšlenku nikdo ani nevysloví.

Promiňte, ale to je snad rozdíl. U potravin má každý obrovskou škálu možností za kolik a zda vůbec nakupovat. U bydlení nikoli.

Samozřejmě. Ale zrovna tak může ten chudý bydlet místo v Praze či Brně někde jinde nebo alespoň v menším bytě a v méně atraktivní čtvrti. Vidím ale jiný problém: U nás jsou nejhoršími byty obecní novostavby, které by měly sloužit jako sociální bydlení, protože mají enormně vysoké provozní náklady, zvláště na teplo. 

Proč?

Protože na tyto novostavby obce dostávají dotace. To je další zlotřilost. Stát nemá peníze, tak proč dává dotace? Ať dá lidem bydlení. My podporujeme stavebníky rodinných nebo bytových domů slevami z cen pozemků.

Spousta lidí ale nechce ani nemůže stavět vlastní dům.

V České republice si chce každý postavit dům. Ne každý může, ale každý chce. Je dokázané, že většina mladých lidí by bydlela nejraději ve vlastním. 

To se vracíme k otázce, zda má vůbec existovat nájemní bydlení. Ptám se znova: Proč za první republiky investovali soukromníci do staveb činžáků, a nyní ne?

No, já se také divím, proč je dnes nestavějí. Asi proto, že se bojí.

Čeho?

Protože nájemní bydlení včetně tzv. sociálních bytů už je vystavěné. Potenciálně to jsou všechna panelová sídliště. Těchto bytů máme dost. Neuspokojena je poptávka po rodinném bydlení.

Je tu ale něco jiného, čeho se já bojím a na co jste se neptala: Tak jak se zadlužuje stát, se začínají zadlužovat i lidé. Ze všech stran na ně křičí: Kup si cokoli, vezmi si hypotéku… A co budeme dělat s lidmi, až se ukáže, že polovina z nich přecenila své síly? Když zjistí, že svůj dům nemohou prodat za peníze, které do něho investovali? A najednou tu stojí na ulici, nemají nic, takže přijdou za primátorem a řeknou, co se mnou uděláte? A já jim budu muset tvrdě říct: Nic. Měli jste víc přemýšlet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *