Městské kamerové systémy

Existují desítky druhů kamer, které se liší nejen značkou, ale především kvalitou vidění, přenosovou, ovládací a záznamovou technikou, velikostí a také použitelností v různých prostředí. Využívají se mj. i k bezpečnostním účelům: k ochraně osob a majetku, zajišťování veřejného pořádku, kontroly silničního provozu apod.

. Při zajišťování veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a jejich majetku v městských ulicích sehrávají kamery významnou roli. Instalují se na místa, kde nejčastěji dochází k porušování pořádku, kapesním krádežím a vykrádání aut, kde je nutno počítat s možností páchání jiné závažné trestné činnosti. Slouží i ke sledování dopravního provozu. Smyslem tohoto systému není jenom vidět, ale přenesené informace vyhodnocovat a reagovat na ně. Operátoři městské policie, kteří kamery obsluhují, jsou v kontaktu s hlídkami strážníků a operačním střediskem Policie ČR. Svými rozhodnutími ovlivňují řešení krizových situací. Policie a zastupitelstva obcí hodnotí městské kamerové systémy jako velice prospěšné a účelné. Z průzkumu, který zorganizovalo Ministerstvo vnitra, vyplývá, že díky této technice se ve sledovaných místech snížily kriminální aktivity. Kladenštní konstatují, že vykrádání automobilů kleslo o 80 %, v Liberci ubylo výtržností a případů vandalizmu, v Krupce v monitorovaných lokalitách téměř úplně vymizela pouliční kriminalita. Obdobné zkušenosti mají v Kolíně, Mostě, Olomouci, Sokolově a mnoha dalších městech. Zvýšil se počet dopadených pachatelů: v Žatci vzrostla objasněnost obecné kriminality o 53 %, v Mělníku dopadli partu sprejerů, v Orlové během roku vyřešili na 250 přestupků. Díky městskému kamerovému systému se namnoze zracionalizovala práce hlídek, častěji se dostávaly do odlehlejších míst. Jsou však i města, kde zatím výsledky nejsou optimální. Úspěšnost dozorového kamerového systému závisí na dvou podstatných záležitostech: na provozní spolehlivosti a kvalitě kamer včetně dalšího zařízení; na odpovědnosti a profesionální úrovni operátorů. Při projektování kamerového systému ve městě je třeba sledovat mnoho aspektů. Na prvním místě je bezpečnostní potřeba. Nelze však podcenit technické okolnosti. Výběr kamer (včetně veškerého příslušenství), způsob instalování, připojení, ovládání, chránění před poškozením či odcizením – to jsou zásadní momenty, které budou dlouhodobě ovlivňovat možnosti bezpečnostního využití. Ale také je potřeba pamatovat na případné rozšiřování systému a jeho propojitelnost s dalšími složkami integrovaného záchranného systému. Pořizovací náklady na vybudování městského kamerového systému jsou značné. Pohybují se v mnohamiliónových částkách, přesto nelze šetřit na úkor kvality zařízení. Služba operátorů je fyzicky i odborně velice náročná. Samotné sledování řady monitorů je nesmírně únavné. Důsledné soustředění na obrazový signál, případně určitá manipulace s ním (natáčení kamer, transfokace), vyžaduje psychicky zdatné jedince. K udržení tohoto standardu patří pravidelné střídání pracovníků u ovládacího pultu a také kvalitně vybavené, ergonometricky řešené režimové pracoviště. Obsluha musí trvalé vyhodnocovat situaci v terénu. Proto potřebuje mít dokonalou místní znalost a také znalost způsobů páchání trestné činnosti. Bez schopnosti operátorů rozpoznat závadové jednání nebo přípravu na ně, bez schopnosti okamžitě rozhodnout o zásahu – nelze hovořit o pozitivním významu městského kamerového systému. Žel, u leckterých útvarů městské policie nepatří kvalita obsluhy k prioritním záležitostem. Funkci operátora tu často vykonávají velmi mladí a nezkušení jedinci. Vedle sledování monitorů plní i další úkoly (např. obsluhují telefonní ústřednu, vedou přestupkovou agendu, podávají informace). Městské kamerové systémy jsou rozhodně účelnou investicí a lze předpokládat, že se budou dále rozšiřovat. Dnes už pracují ve dvaaosmdesáti městech a obcích. Vybudování stálo ohromné peníze. Jen stát na ně přispěl 250 milióny korun. Další provoz těchto zařízení je však ohrožen. Takzvaná generální licence ČTÚ, která má platit od roku 2005, chce provést změnu dosud užívaného vysílacího pásma (10,3 – 10,6 GHz). Systémy ale nejdou přeladit. Přebudování by bylo velmi drahé. Sekce ochrany majetku a osob Hospodářské komory ČR a Asociace technických bezpečnostních služeb AGA proto zahájila jednání s ČTÚ, aby generální licenci změnil. Snad se to povede.

Josef Jelínek