Mikroregionům se otevřela velká šance

EU preferuje, jak již bylo zmíněno, projekty a akce, které zasahují širší území a zapadají do nějaké již vytvořené koncepce rozvoje. V desetimiliónové, podle demografů navíc pozvolna vymírající České republice je zhruba 6250 samosprávných obcí. V porovnání se zeměmi Evropské unie (až na výjimky,...

EU preferuje, jak již bylo zmíněno, projekty a akce, které zasahují širší území a zapadají do nějaké již vytvořené koncepce rozvoje.

V desetimiliónové, podle demografů navíc pozvolna vymírající České republice je zhruba 6250 samosprávných obcí. V porovnání se zeměmi Evropské unie (až na výjimky, jako je například Francie) je to počet mimořádně vysoký. K rozdělování obcí došlo většinou na počátku 90. let minulého století a šlo často o přirozenou reakci na předchozí léta umělého a násilného slučování shora. Poměrně brzy se však nové obce přesvědčily, že samostatnost má i svůj rub. Dotace od státu začaly slábnout a zásoby vlastního majetku k prodeji vyschly – a malé obce začaly pociťovat nedostatek financí nejen k rozvoji, ale mnohdy i k zachování řádného chodu.

Zdálo se, že by to mohlo být impulsem k návratu, k opětnému spojování obcí ve větší celky, ale nestalo se to. Samostatnost je pro obce důležitá a snaha řešit si alespoň část svých záležitostí doma je pochopitelná.

Účelové spojení

Nedostatek peněz na dokončení a rekonstrukce infrastruktury, na údržbu zeleně či na opravy veřejných budov, škol a jiných zařízení musí však starostové malých obcí nějak řešit. Další zadlužování není únosné, přestože banky obcím rády úvěry dávají, neboť koneckonců i zadlužená vesnice je spolehlivějším klientem než „s. r. o.“ se základním jměním sto tisíc korun, a tak je třeba hledat jiné cesty. Jednou z možností, jak finančně obec posílit, je získat nějakou státní či krajskou dotaci anebo grant z některého z evropských fondů. Jenže (téměř) každá dotace znamená spoluúčast, a tedy nové závazky, některé dotační tituly mají stanovenu minimální velikost investice a navíc platí, že zvláště u evropských grantů se jednoznačně preferují regionální a do celkové koncepce území začleněné projekty. Jestliže chtěla mít obec šanci takový grant získat, musela vytvořit svazek s obcemi jinými.

Mikroregiony vznikaly však i z podnětů jiných než dotačních. Někde se obce spojovaly účelově s cílem uskutečnit jednu finančně náročnou akci, jinde neméně účelově na obranu proti někomu nebo něčemu, ať už to bylo nedaleké letiště se svým rušivým provozem, anebo nebezpečí založení rozsáhlé skládky, spalovny nebo úložiště jaderného odpadu. A v některých případech vznikaly mikroregiony jako pouhá rezerva na zlé časy. Prostě jenom proto, že se to stalo zvykem a že u sousedů už založili mikroregion také.

Dnes na různých internetových stránkách jsou různé údaje o mikroregionech, o jejich počtu a složení a sotva by nějaký ministerský úředník dokázal odpovědně říci, kolik jich vlastně je a která obec kam patří. A rozhodně by už pak nedokázal uvést to nejdůležitější – kolik jich alespoň řádně plní své povinnosti a kolik jich funguje tak, jak si to představovali zastupitelé v obcích, když hlasovali pro jejich založení.

EXISTENCE – NEEXISTENCE

K založení mikroregionu, tedy podle zákona o obcích vytvoření dobrovolného svazku obcí, stačí skutečně jen souhlas většiny zastupitelů v každé vsi a městě, které do něj vstupují. K tomu, aby svazek obcí opravdu fungoval a plnil svůj účel, je však potřeba mnohem víc než dva nebo tři nadšenci s dobrými nápady a nějaký výchozí projekt. Svazek obcí musí plnit své zákonné povinnosti, starostové se musí aspoň dvakrát do roka scházet, svazek musí mít řádně vedené účetnictví a chovat se prostě jako právnická osoba, kterou ze zákona je. A to je už v mnoha dříve založených mikroregionech problém. Těžko odhadnout, kolik z dříve založených spolků bude řádně fungovat, kolik se jich z vlastní vůle rozpustí a kolik jich bude nějakou dobu přetrvávat ve stavu jakési existence – neexistence (v Čechách ovšem vcelku obvyklé) – jedno je však jisté. Ty svazky obcí, které minimálně po formální stránce dobře fungují, jsou nyní ve velké výhodě. Mají náskok několika délek na startovní čáře dostihu, jehož odměna je velmi lákavá: přísun evropských peněz do pokladny členských obcí.

EU preferuje, jak již bylo zmíněno, projekty a akce, které zasahují širší území a zapadají do nějaké již vytvořené koncepce rozvoje. Některé dotační tituly (například Leader+) vyžadují koordinaci svazku obcí s neziskovým sektorem a podnikateli, ale i tam jsou připravené svazky obcí ve výhodě, protože mají koncepci svého rozvoje a v ní je jistě místo i pro spolupráci s ostatními partnery v regionu.

Mikroregionům se otevřela velká šance. Šance na to, aby účinně pomáhaly členským obcím a snad i na to, aby daly v budoucnu základ logičtějšímu a přirozenějšímu správnímu uspořádání, které by mělo vzejít z obcí, jejich skutečných potřeb. Možná, že to je cesta, jak překonat roztříštěnou strukturu samosprávy, aniž by tím byla ohrožena samostatnost v rozhodování a dostupnost úřadů pro občany.

místostarosta Roztok

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *