Nekonečné kolo žádostí o výjimku

Pokyn ministryně školství k udělování výjimek školám zasáhl mnohem více škol, než se původně předpokládalo.

Důvodem je změna v minimálním průměrném počtu žáků, která čtyřtřídní a trojtřídní základní škole ještě umožňuje existovat „bez výjimky“. Zatímco v listopadu roku 2003 jim stačilo mít ve třídě průměrně 13 žáků, od 1. prosince 2003 jich musí mít minimálně 17. Dnes už by mělo být jasné, kde škola zatím zůstane (28. února vypršel termín, do něhož měli zřizovatelé podat kraji pro svoji školu žádost o výjimku). Přesto se s pokynem některé školy i obce stále nemohou smířit. Výjimka je totiž udělována na pouhý rok. Ve stejné situaci se za rok ocitnou znovu.

„Chápu to jako nabourávání Programu obnovy venkova,“ říká Radomír Pala, starosta obce Žalkovice na Kroměřížsku, která zřizuje mateřskou a dvojtřídní základní školu. „Snažíme se, aby se lidem žilo na vesnici dobře a najednou šestileté dítě vyženeme pryč. Najde jako dospělý člověk vztah k rodné obci, když od základní školy bude nacházet kamarády jinde?“

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vidí problém především v ekonomické stránce věci. Dětí se rodí stále méně, školy se vyprazdňují. Udržet všechny „při životě“ je nereálné. Proto vznikl pokyn (č. j. 25936/03-22), který stanoví pro udělování výjimek školám nová pravidla, která tak citelně zasáhla především trojtřídní a čtyřtřídní základní školy s 1. – 5. ročníkem. Zatímco ředitelé škol a starostové obcí mluví o navýšení průměrného počtu žáků, MŠMT vysvětluje, že jde pouze o dodržení zákonné normy.

Současně platný zákon totiž hovoří o minimálním možném průměru žáků pouze u jednotřídních a dvoutřídních škol (13 žáků) a u pětitřídních škol (15 žáků), ostatní školy musí mít minimálně 17 žáků na třídu. Pokyn exministra Pilipa z 23. 5. 1997 konstatoval, že na trojtřídní a čtyřtřídní školy se má v tomto ohledu pohlížet jako na jednotřídní. Nynější výklad MŠMT o něm hovoří jako o „vymezujícím příklady hodné zvláštního zřetele“ a trvá na čísle 17.

„Snažím se ministerstvo chápat, vím, že se počet žáků snižuje a najít spravedlivý klíč není jednoduché. Ale na malých školách se moc šetřit nedá. Nebránil bych se doplácení mezd a odvodů, ale obec by na to musela mít,“ uvedl Vlastimil Čoupek, starosta obce Ochoz u Brna.

Starostové se brání

Změňte organizaci školy, nabádá MŠMT. Starostové se brání. Z trojtřídky bude brzy dvoutřídka, pak jednotřídka, až škola zmizí docela. „Když se má přistěhovat mladá rodina, chce mít odpovídající zázemí,“ zdůvodňuje svůj názor Radovan Man, starosta obce Roštín na Kroměřížsku. „Když chybí škola, je to první impuls pro zaváhání. Ale my mladé lidi na vesnici potřebujeme, jestliže se chceme rozvíjet. Investice do školy je také morální investice.“ Také zde obec zřizuje kromě mateřské i trojtřídní základní školu.

Ve Světlíku na Českokrumlovsku už v září 2003 základní školu neotevřeli: „Když jsme končili, měla 9 žáků. V tomto školním roce už by jejich počet klesl na sedm. Do mateřské školy, která byla součástí základní, už by chodily jen čtyři děti,“ vysvětloval starosta Jaroslav Kelinger.

Pociťuje obec ztrátu školy?

„Lidem, kteří mají doma školáky, to vadí určitě. Není nic příjemného, když jejich potomci musí dojíždět. Ale už se vážně nedalo nic dělat, obecní rozpočet to nemohl utáhnout. Jen na platy a na odvody jsme dopláceli 800 tisíc Kč. To máte kuchařku, uklízečku, učitelku ve škole, učitelku ve školce. Všude dětí pod limit. K tomu si ještě připočtěte provozování školy. Děti teď dojíždějí do Frymburku a do Větřní přibližně osm kilometrů. Naštěstí je tu perfektní dopravní spojení.“

Většina starostů se snaží školu v obci udržet. Kam až ale může jít? „Každý obecní rozpočet má svoji hranici,“ potvrzuje Vlastimil Čoupek. „Nedávno jsme rekonstruovali školní družinu, sociální zařízení. Provoz mateřské a základní školy nás vyjde i s opravami ročně asi na milión. Když má obec rozpočet 7 – 8 miliónů, je to hodně velká částka. Chtěli bychom školu v obci udržet, bez ní by byla mrtvá. Ale záleží na tom, kolik bychom museli doplácet. Kdyby mělo jít o 100 tisíc – 200 tisíc Kč, snad bychom se vešli, ale obávám se, že částka bude větší. Nechci ani přemýšlet o tom, co by bylo, kdybychom museli školu zavřít. Bylo by to neštěstí pro děti i pro obec. Co s budovou? Za pár let nás třeba bude víc, ale jednou zavřená škola se otevírá těžko.“

„O výjimku jsme žádali už teď, budeme dělat maximum pro to, abychom školu v obci udrželi,“ říká také Radomír Pala. „Není to jenom úhrada rozdílu výdajů mezi normativem určenými výdaji na skutečný počet žáků a skutečnou potřebou školy. Přispívali jsme škole na provozní náklady, ale i na pomůcky. Pokud chceme mít školu v dobré kvalitě, snažíme se, aby i vybavení bylo na úrovni. Kdybychom žili jenom z peněz, které nám dá stát, bude škola vypadat hrozně. Naštěstí je naše zastupitelstvo moudré.“

Přesto i on čekal, jak kraj nastaví normativ. Stejně jako Radovan Man. „Přijde mi to už jako záměr: Oškubat málotřídky o zbytek peněz a převést děti do velkých škol. Náš tlak na obranu nebude nikdy tak veliký, jako když se někdo dotkne velké školy. Co zmůže jeden starosta a jedna ředitelka! Měli bychom se spojit, aby nás bylo slyšet. Buď to politici pochopí, podpoří malé školy a budou zacházet s venkovem jako v každém v demokratickém státě, nebo se venkov změní ve skanzen. Budou tu žít rekreanti a důchodci. O rozvoji se pak ale mluvit nedá.“

„Záleží i na kraji, jak nastaví své normativy,“ tvrdí ministerstvo školství. Jestliže dostane od zřizovatele dostatek dobře vyargumentovaných podkladů a usoudí, že škola v místě není zastupitelná, může jí pomoci.

Dnes už je procedura žádostí o výjimku pro školní rok 2004/2005 v plném běhu, přesto může být situace v září zcela jiná. Dokud děti neusednou do lavic, nemůže nikdo stoprocentně říci, kolik žáků škola má. Proces žádostí o výjimku tak vlastně v malých školách nekončí.

Správný postup při rozhodování o budoucnosti školy

Svatopluk Pohořelý a Jan Kronus z odboru základního školství MŠMT:

Ředitel by měl mít jasnou představu o svých záměrech. Zřizovatel, dobře informovaný ředitelem školy, musí vejít ve styk s krajským úřadem a ujasnit si především závazek výše úhrady případného rozdílu výdajů mezi normativem určenými výdaji na skutečný počet žáků a skutečnou potřebou školy a splnitelnost ostatních podmínek požadovaných pokynem. Na základě toho se rozhodne o podání žádosti o udělení výjimky nebo bude uvažovat např. o změně organizace školy, o spojení s jinou školou, o zavedení školních autobusů. Variant je několik. Pokud se zastupitelé dohodnou, že požádají pro svoji školu o výjimku, je třeba žádost vybavit přesně podle zmíněného pokynu. Stát stanoví obecná pravidla a jasně čitelné podmínky, o konkrétním opatření musí rozhodnout lidé v místě – škola, zřizovatel, „trojková“ obec, kraj.

Jak se dělá propočet?

Luděk Tesarčík, metodik ZŠ odboru školství Krajského úřadu Libereckého kraje:

Představme si, že v jednotřídní škole, kde by mělo být 13 žáků, chybí jeden žák. Normativ je kolem 8,5, takže by zřizovatel za každého chybějícího žáka musel doplácet jednu dvanáctinu až třináctinu učitele. Uvažujeme-li o „průměrném“ učiteli – tedy ve věku kolem 45 let, zařazeném ve 12. třídě, v desátém platovém stupni – jsou roční mzdové náklady, včetně odvodů, kolem 270 tisíc Kč. Na jednoho chybějícího žáka by tedy obec doplácela přibližně 0,12 úvazku takového učitele, to je asi 30 tisíc Kč. Částku ovlivňuje počet odučených hodin, úvazky učitelů apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *