Regionální správa v Dánsku

Článek 82 Ústavy Dánského království uvádí: "Právo municipalit na nezávislé řízení vlastních záležitostí pod dohledem státu bude stanoveno zákonem."

Pravidla způsobu řízení místních samospráv jsou vymezena zákonem o místní správě. Nejdůležitější norma v této oblasti platí, ve znění pozdějších dodatků, od května 1968. V Dánsku jsou dva stupně územní samosprávy – municipality a okresy. S výjimkou hlavního města Kodaně se všechny municipality a okresy řídí stejnými pravidly. Zvláštní autonomní postavení je přiznáno Faerským ostrovům a Grónsku. Obě území jako součást Dánského království mají vlastní zákonodárná shromáždění. Grónsko má rozlohu 2 175 600 km2 a 55 863 obyvatel, na Faerských ostrovech žije na území o rozloze 1399 km2 43 382 obyvatel. Kromě samosprávných orgánů působí na území okresů rovněž úřady prefektů jako zástupců státní správy. Prefekt je jmenován vládou a jeho hlavní kompetence spadají do oblasti rodinného práva. Úřad prefekta působí také jako sekretariát pro odvolací komisi sociálních služeb a pro dozorčí výbor. Odvolací komise sociálních služeb je složena z prefekta jako předsedy a dvou členů jmenovaných ministrem sociálních věcí na návrh asociace místních samospráv a působí jako odvolací orgán k rozhodnutím samospráv v sociálních záležitostech. Také dozorčímu výboru předsedá prefekt a dále v něm působí čtyři zástupci volení okresním zastupitelstvem; dozorčí výbor sleduje právní normy přijaté místními orgány.

Správní orgány

Všechny municipality a okresy mají zřízen jeden rozhodovací sněm, tj. municipální nebo okresní zastupitelstvo. Počet členů zastupitelstva se pohybuje v rozmezí 9 – 31 a je vždy lichý. V rámci těchto hranic si počet členů určuje zastupitelstvo svým vlastním rozhodnutím. Zastupitelé jsou voleni na čtyřleté období poměrným volebním systémem. Voliči mohou při volbách dát hlas buď straně nebo i jednotlivým kandidátům. Volební právo i právo být volen mají všichni dánští občané starší 18 let a také občané Evrposké unie a severských států, kteří mají v místě voleb přihlášen trvalý pobyt. Pro cizince z jiných zemí platí pro účast ve volbách nutnost minimálně tříletého trvalého pobytu. [*] Exekutiva. Všechny municipální a okresní orgány musí ze zákona zřídit finanční komisi, které předsedá starosta, a alespoň jednu další, tzv. stálou komisi. Nicméně vzhledem k dodatkům k zákonu o místní správě se může zastupitelstvo rozhodnout, že nezřídí žádný výkonný orgán s výjimkou stálé komise spravující sociální dávky pro občany. Každá komise má zpravidla 5 – 7 členů, kteří jsou vybíráni z řad zastupitelů. Místa ve stálých komisích jsou mezi jednotlivé strany rozdělena poměrným způsobem s ohledem na rozdělení sil v zastupitelstvu. Komise jsou zodpovědny za přípravu a implementaci rozhodnutí zastupitelstva a v některých případech na ně zastupitelstvo může delegovat i rozhodovací pravomoci. Každý člen komise může požadovat, aby projednávaná záležitost byla předložena zastupitelstvu. Nejdůležitější postavení má v rámci různých zřizovaných komisí komise finanční, do jejíž kompetence spadá příprava rozpočtu, hospodaření úřadu nebo i personální otázky. Působí také jako plánovací komise, ať už se jedná o ekonomický rozvoj území nebo fyzické plánování. Poněkud odlišně vypadá organizační struktura samosprávných orgánů ve velkých městech. Tato města jsou řízena společným orgánem (magistrátem), který je složen ze starosty a 5 – 7 radních. Magistrát vykonává funkce, které jsou u ostatních municipalit svěřeny finanční komisi a každý člen magistrátu má současně svěřeny úkoly, jež by u ostatních municipalit odpovídali postavení stálých komisí. Navenek zastupuje municipalitu i okres starosta, který také předsedá zastupitelstvu a finanční komisi. Starosta je rovněž zodpovědný za běžný chod úřadu a má svěřeno i plnění vybraných úkolů z oblasti státní správy (např. svatební obřady).

Přímá účast občanů

Zastupitelstvo může vyhlásit referendum v jakékoliv záležitosti, jež má svěřenu do své pravomoci. Referendum může probíhat pouze k poradním účelům. Zastupitelstvo může organizovat veřejná setkání, na kterých diskutuje s občany o problémech spravovaného území. Podle zákona musí zastupitelstvo informovat občany o hlavních záležitostech a možnostech při plánování rozvojových aktivit a musí iniciovat veřejnou diskusi o navrhovaném plánu rozvoje území municipality, respektive okresu ještě před jeho přijetím. Velmi častým jevem je spoluúčast uživatelů veřejných služeb na jejich řízení. Obvykle bývají přijaty i zvláštní právní normy, které určují, jakým způsobem budou voleny zvláštní komise a uživatelské výbory, jejichž prostřednictvím je přímá participace uživatelů zajišťována. Například každá škola má kontrolní výbor složený z pěti nebo sedmi zástupců rodičů, dvou učitelů nebo dalších zaměstnanců školy a dvou zástupců z řad žáků. Každá municipalita rovněž musí zřídit vzdělávací komisi s nezávislými kompetencemi, které jsou vymezeny v zákonech. Většinu míst mají v komisi zástupci uživatelů vzdělávacích institucí, menšinově je zde reprezentováno zastupitelstvo municipality.

Rozdělení pravomocí v oblasti veřejné správy

Okresy mají, vzhledem k jejich velikosti a vyššímu počtu obyvatel, oproti municipalitám šiřeji pojatou oblast působnosti. Spadá sem zejména koordinace a plánování přesahující hranice území a možnosti municipalit ve veřejné dopravě, u nemocnic, středoškolského vzdělávání a regionálního a územního plánování. V některých záležitostech, např. v oblasti životního prostředí působí okresy také jako kontrolní orgán. Nejdůležitější kompetence municipalit jsou v oblastech sociální pomoci a nabídky zdravotnických služeb. Municipality jsou také zodpovědny za výměr daní. Oblast zaměstnanosti spadá do společné kompetence okresů a municipalit. Obě samosprávné úrovně spolupracují i v sektoru veřejné dopravy. V nabídce veřejných služeb dále spadají výlučně do pravomoci municipalit požární ochrana, volební registry, mateřské školy a jesle, městské plánování, dodávky vody, kanalizace, odpadové hospodářství, pohřebiště a krematoria, ochrana spotřebitele, veřejná zeleň, sportovní a kulturní zařízení, plyn, vytápění, elektrická energie a hospodářská podpora. Úkoly, za jejichž plnění odpovídají orgány různých územních úrovní, jsou konkrétně určeny v zákonech přijatých pro jednotlivá národohospodářská odvětví (právní normy pro oblast školství, sociální sektor atd.). Tato legislativa přesto ponechává místním a regionálním orgánům jistou volnost v oblasti nabídky konkrétních veřejných služeb, jejíž rozsah se však případ od případu liší. Municipality mohou plnit i řadu dalších funkcí, které nejsou přímo vymezeny zákony a také zajišťují výkon úkolů, které jsou na ně přeneseny státem (např. vedení matriky). Spolupráce v oblasti ekonomického rozvoje mezi národní vládou a místními a regionálními samosprávami se realizuje na základě dobrovolných dohod mezi Národním sdružením místních samospráv, Sdružením okresních zastupitelstev a samosprávných orgánů měst Kodaně a Frederiksborgu na jedné straně a centrální vládou na straně druhé. Národní vláda je zodpovědná za přípravu národního plánu, jenž je základním podkladem při plánování regionálního rozvoje. Regionální plány jsou zpracovávány okresními zastupitelstvy podle návrhů jednotlivých municipalit. Běžnou praxí je spolupráce municipalit v nejrůznějších záležitostech. Právní postavení nově vzniklého orgánu může mít více forem: samosprávná instituce, partnerství, společnost s ručením omezeným anebo i jiná právní forma. V případě, že při zajišťování společných úkolů vznikne subjekt, na který budou převedeny některé z kompetencí zúčastněných municipalit, je pro jeho ustavení nutný souhlas kontrolního orgánu. V případech, kdy je uzavřeno sdružení, jehož ustavení nebude mít žádné dopady na pravomoci obcí, žádný souhlas není vyžadován.

Finanční prostředky

Nejdůležitější příjmouvou položkou jsou pro místní a regionální samosprávy daně, v této souvislosti nelze pominout ani poplatky za nabízené veřejné služby a obecné a zvláštní granty. Další druhy příjmů mohou pocházet z prodeje majetku, úroků a půjček. V daňových příjmech zaujímá více než 90 % daň z příjmu fyzických osob. Její sazbu určuje každoročně zastupitelstvo a je přijímána současně s rozpočtem. Tato daň je důležitým tématem při vyjednáváních s centrální vládou a v rámci dobrovolných dohod je většinou přijato společné stanovisko, že daň nepřekročí určitou úroveň. Důležitým zdrojem finančních prostředků je také daň z nemovitostí, jejíž výše je rovněž přijata zastupitelstvem. Výše daně se liší podle druhu nemovitosti. Municipality mohou na soukromé pozemky uvalit daň v rozmezí 0,6 % – 2,6 % z jejich hodnoty, dále může místní zastupitelstvo do výše 1 % odhlasovat daň na soukromé hospodářské prostory a také na veřejné prostory, zde je však maximem 0,5 %. Stejně tak může místní zastupitelstvo zdanit 0,6 % – 2,4 % sazbou pozemky náležející státu a do výše 1 % pozemky, které jsou ve vlastnictví jiných místních nebo regionálních samospráv. Pro regiony je výše daně z pozemků stanovena zákonem na 1 %, další příjmy může ale získat i z daní na veřejné prostory (max. 0,375 %) a pozemky (max. 0,5 %). Místní a regionální orgány mohou přijmout rozhodnutí, že některé vybrané subjekty budou osvobozeny od placení daní; v praxi se jedná např. o školy, neziskové organizace, muzea. Zbývající daně již nejsou z příjmového hlediska pro samosprávy tak významné. V této souvislosti lze zmínit zejména daň z příjmu právnických osob. Místní orgány získávají tři čtvrtiny daně z příjmu právnických osob, podle místa podnikatelské aktivity. Příjmy samospráv z dalších druhů daní (např. na zahraniční výzkumné pracovníky, dědická daň) mají pro místní a regionální rozpočty velmi malý význam. Hlavní principy přiznávání grantů a vyrovnávacího systému jsou vymezeny zákony. V zásadě existují dva základní druhy grantů – zvláštní, určené na financování předem určených výdajů (přiznávány především municipalitám v sociální oblasti) a obecné. Municipality a okresy mohou získat také vyrovnávací granty, které jsou určeny na kompenzaci různé cenové úrovně na jednotlivých územích nebo jako náhrada nižší daňové základny. Půjčování finančních prostředků je u municipalit omezeno pouze na financování investic do vody, elektrické energie, vytápění, obnovy města, domovů důchodců a nákupů půdy. V ostatních případech musí municipalita pro přijetí půjčky obdržet souhlas Ministerstva vnitra. Obdobná pravidla se vztahují i pro poskytování garancí a leasingu. U okresů platí omezení, že půjčky nemohou přesáhnout 25 % kapitálových výdajů.

Kontrola územních orgánů

V každém okrese je zřízen dozorčí výbor, kterému je svěřen dohled nad výkonem veřejné správy mísními samosprávnými orgány. Výboru předsedá okresní prefekt a jeho členy jsou další čtyři zástupci, které ze svých řad zvolí okresní zastupitelstvo. Nejvyšším dozorčím orgánem je pro místní a okresní samosprávu Ministerstvo vnitra, do jehož kompetence náleží i dohled nad okresními dozorčími výbory. V některých případech jsou za dohled zodpovědna jednotlivá ministerstva. V rámci výkonu svých pravomocí může kontrolní orgán zrušit přijatá rozhodnutí buď z vlastní iniciativy nebo na žádost občanů a také na popud menšiny v místním zastupitelstvu za těch okolností, že jsou shledány v rozporu s platným právem. V případech, že místní zastupitelstvo neplní zákonem určené úkoly, může mu kontrolní orgán udělit pokutu za účelem vynucení jejich plnění. Členové zastupitelstev jsou politicky a právně zodpovědni za svá rozhodnutí. V případech, kdy nedojde k dohodě mezi zastupitelstvem a kontrolním orgánem, je celá záležitost předložena k posouzení příslušnému nezávislému soudu. U čí je povinný profesionální audit, který je u většiny samosprávných orgánů prováděn revizním úřadem místních orgánů, organizací, jež byla zřízena sdružením municipalit. Poté je účetnictví odesláno ještě dozorčímu výboru, který dohlíží, aby bylo vedeno v souladu se zákony.

Jiří Daneš, Ministerstvo pro místní rozvoj Rada Evropy, Štrasburk, listopad 2001