SLABINY NÁVRHU ZÁKONA O OKRESNÍCH ÚŘADECH

Reforma veřejné správy Mezi právní úpravy související s reformou veřejné správy patří návrh zákona o okresních úřadech. Tento návrh prošel 1. prosince 1999 v Poslanecké sněmovně tzv. prvním čtením a postoupil do další fáze legislativního procesu. S ohledem na smíšený model veřejné správy, který byl...

Reforma veřejné správy

Mezi právní úpravy související s reformou veřejné správy patří návrh zákona o okresních úřadech. Tento návrh prošel 1. prosince 1999 v Poslanecké sněmovně tzv. prvním čtením a postoupil do další fáze legislativního procesu.

S ohledem na smíšený model veřejné správy, který byl zvolen pro její krajskou úroveň (územní samosprávné celky mají vedle samosprávy vykonávat v přenesené působnosti i státní správu), se uvažuje o tom, že okresní úřady budou existovat jen do 1. 1. 2003 s tím, že k tomuto datu by měla být působnost, kterou vykonávají, delegována z větší části na vybraná města a obce, z menší části na kraje. Přesto se však přistoupilo k přípravě nového zákona o okresních úřadech, což se v příslušné důvodové zprávě vysvětluje zejména dikcí čl. 99 Ústavy ČR, podle něhož se ČR člení na obce a kraje, pročež prý Ústava nezná okres jako územní článek státu.

Takový argument ale přehlíží skutečnost, že hlava sedmá Ústavy, do níž čl. 99 spadá, neupravuje územní členění státu ale územní samosprávu, což spolu může a nemusí souviset. Tomu ostatně nasvědčuje i to, že nemá být zrušen zákon o územním členění státu (zákon č. 36/1960 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který člení území ČR na kraje. Po nabytí účinnosti ústavního zákona č. 347/1997 Sb. budou vedle sebe existovat dva územně se lišící druhy krajů: územní samosprávné celky podle ústavního zákona a administrativní jednotky podle zákona o územním členění státu, což sotva přispěje k přehlednosti systému veřejné správy.

ZMĚNY OBVODŮ

Dalším důvodem pro vydání nového zákona o okresních úřadech má být úprava provádění změn územních obvodů okresů obsažená doposud v již zmíněném zákoně o územním členění státu a svěřená vládě. Takové řešení již s ohledem na čl. 79 odst. 1 Ústavy není možné (působnost správních úřadů, a tedy i působnost územní lze stanovit pouze zákonem), a proto návrh zákona oproti stávající úpravě předpokládá, že vytvořit a zrušit okresní úřad nebo změnit jeho územní obvod bude možné pouze formou zákona.

Na to navazuje příloha k návrhu zákona, v níž se územní obvody jednotlivých okresů vymezují taxativním výčtem obcí, které do nich spadají. Určitou nevýhodou takového řešení je, že nebude v průběhu času zachycovat změny ve struktuře obcí uvnitř těchto územních obvodů, zejména pokud jde o rozdělování a slučování obcí (z návrhu obecního zřízení ani návrhu zákona o okresních úřadech nevyplývá, že by mělo být vázáno na změnu zákona; dělení obcí má být zákonem o obcích „zakázáno“ od 31. 12. 2003).

Dalšími argumenty uváděnými ve prospěch nově navrhovaného zákona o okresních úřadech jsou zejména úprava vztahů okresních úřadů k ústředním správním úřadům a krajským úřadům a podrobná úprava postupu okresních úřadů při provádění výkonu přenesené působnosti obcí.

VNITŘNÍ ORGANIZACE

Okresní úřady budou moci i nadále vydávat ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy nařízení, přičemž po téměř osmi letech od účinnosti Ústavy se uvádí do souladu s ní způsob rušení těchto právních norem pro rozpor se zákonem, a to s ohledem na čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, který tuto kompetenci vyhrazuje Ústavnímu soudu a neumožňuje ji svěřit nadřízenému správnímu úřadu, jako tomu bylo doposud.

Větší pozornost ve srovnání se stávající právní úpravou věnuje návrh zákona vnitřní organizaci okresního úřadu. Stejně jako dosud bude přednosty okresních úřadů jmenovat vláda na návrh ministra vnitra na základě výsledků výběrového řízení. Ministr vnitra ale bude navíc jmenovat zástupce přednosty okresního úřadu (dosud si zástupce určoval přednosta okresního úřadu sám). Zákon zároveň vymezí okruh pravomocí, které budou vyhrazeny přednostovi okresního úřadu.

KONTROLNÍ FUNKCE

Zvláštní hlavu věnuje návrh zákona postupu okresního úřadu při provádění kontroly výkonu přenesené působnosti obcí, kdy jsou do návrhu víceméně doslovně implantována ustanovení zákona o státní kontrole. Návrh zákona tak vymezuje práva a povinnosti kontrolujícího (bude jím zaměstnanec okresního úřadu) vůči orgánům obce, kam bude patřit mimo jiné právo požadovat předložení příslušných dokladů nebo povinnost zjistit skutečný stav toho, co je kontrolováno a pořídit o tom protokol, jehož náležitosti zákon stanoví.

V protokolu kontrolující mj. jiné uvede návrh opatření, která mají směřovat k nápravě zjištěných nedostatků, přičemž okresní úřad bude v případě, že obec vytýkané nedostatky neodstraní, oprávněn uložit jí pokutu až do 100 000 Kč.

Návrh zákona předpokládá i kontrolu činnosti okresních úřadů. Jde o to, že krajské úřady, jakožto orgány krajů, které nejsou součástí státu a výkonné moci, budou kontrolovat činnost okresních úřadů, které státními orgány jsou. Tvůrce návrhu jako by si neuvědomil, že se ve vztahu kraj – okres nejedná o vztahy národních výborů nižšího a vyššího stupně, ani že na úrovni krajů nemá existovat původně navrhovaný dvojkolejný model veřejné správy (krajské správní úřady oddělené od krajské samosprávy), kdy by něco takového mělo plné opodstatnění. Navíc se v jednom z dalších ustanovení uvádí, že činnost okresních úřadů řídí vláda.

Jsou-li tedy přednostové okresních úřadů do svých funkcí jmenováni vládou, a tedy vládě ze své činnosti odpovědni, neměli by do jejich činnosti zasahovat (byť v rámci výkonu přenesené působnosti) samosprávné orgány.

Mnohem vhodnějším řešením by bylo (po ono přechodné období, kdy mají okresní úřady existovat) zachovat jejich přímý odpovědnostní vztah výlučně vůči vládě, resp. ministerstvům a ostatním ústředním správním úřadům. Navrhovaná úprava je nadto v tomto směru vnitřně rozporná, neboť zatímco v případě dozoru nad nařízeními okresního úřadu (právo pozastavit je pro rozpor se zákonem a předložit Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení) předpokládá působnost Ministerstva vnitra, v ostatních případech (posuzování jiných opatření, respektive kontrola výkonu státní správy) počítá s krajským úřadem.

CO ZÁKON NEŘEŠÍ

Ani tento zákon, stejně jako zákon o obcích, neřeší otázku, jakým okamžikem nabývají akty orgánů dozoru účinnosti, respektive od kterého okamžiku jsou pro okresní úřady závazné (uvádí se pouze, že Ministerstvo vnitra pozastaví výkon nařízení okresního úřadu, resp. krajský úřad zruší jiné opatření). V úvahu připadají tři možnosti, kdy takové rozhodnutí o pozastavení, resp. zrušení nabude účinnosti: buďto okamžikem jeho písemného vyhotovení (v té chvíli s tím ale není okresní úřad ještě obeznámen) nebo okamžikem doručení písemného vyhotovení okresnímu úřadu (z tohoto principu vychází návrh zákona o hl. městě Praze) nebo jeho publikací na úřední desce okresního úřadu (taková forma by byla relevantní v případě nařízení okresního úřadu, která stejným způsobem účinnosti nabývají).

Právní úprava by tak měla vycházet z toho, že nařízení okresního úřadu jsou pozastavena dnem jejich publikace na úřední desce (na uplynutí 15denní lhůty zřejmě nebude nutné trvat) a jiná opatření jsou zrušena dnem doručení písemného vyhotovení o jejich zrušení okresnímu úřadu.

Předpokládá se, že i nadále budou vykonávat působnost okresních úřadů pouze čtyři města: Praha, Brno, Ostrava a Plzeň, ačkoliv se původně uvažovalo o tom, že by ji mohla vykonávat všechna statutární města.

JOSEF VEDRAL,

místní zastupitelstvo Městské části Praha – Zbraslav

Krajské úřady, jakožto orgány krajů, které nejsou součástí státu a výkonné moci, budou kontrolovat činnost okresních úřadů, které státními orgány jsou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *