Ušetřit peníze za developera a realitní zprostředkovatele, vyhnout se nákladům
za nepotřebné věci a třeba i sdílet společné prostory. To je jedno z možných řešení
současné krize dostupnosti bydlení, které se nabízí v podobě tzv. participativního
bydlení. Ve městech jako je Vídeň, Hamburk, Mnichov či Berlín dnes už úspěšně funguje
a v každé nově postavené čtvrti je dokonce rezervován podíl území právě pro tento
způsob výstavby (v Mnichově 20-30 %, v Berlíně 15-20 %). Praktické zkušenosti ze
zmíněných měst představili na projektovém sympoziu určeném českým samosprávám
a odborné veřejnosti berlínský urbanista Michael LaFond a vídeňská architektka
Katharina Bayer.

Podob participativního bydlení existuje celá řada, ale jeho princip vždy stojí na společné aktivitě
a dohodě skupiny lidí v zajištění bydlení, ať už za účasti obce či bez ní. Jedná se o spolupráci
například na přípravě projektového záměru, získání úvěru a koupi či stavbě nemovitosti, ale
také následné správě. Realizace, ale i správa budov mohou probíhat svépomocí či za pomoci
externích profesionálů.
Jak prozradil Michael LaFond, už jen na výstavbě se dají ušetřit i desítky procent nákladů:
Projekty participativního bydlení jsou v přípravné fázi dražší a časově náročnější, v celkových
nákladech ale výrazně levnější – v Berlíně je to o 15 až 20 %. Nepotřebujete totiž externího
investora, čímž ušetříte za jeho marži, obcházíte klasického realitního developera. Navíc, když
si skupina lidí buduje dům sama pro sebe, tak si dává pozor na projekt i rozpočet.“
"Ano, ty náklady jsou na začátku vyšší, ale projektová fáze je 3-5 % celkového rozpočtu, takže
i kdyby byla tato fáze dražší o třetinu, tak to není v celkové ceně v podstatě poznat. Výrazně
ušetříte náklady za realizaci stavby, na míru navrženým bydlením se sdílenými prostory a věcmi
také šetříte své životní náklady, a navíc si usnadníte a zpříjemníte život,” doplnila Katharina
Bayer.

Lidé v domech mohou sdílet nejen zahrady, sklady, dílny nebo prádelny, ale v mnoha projektech
existují i sdílené společenské místnosti, jídelny se společnou kuchyní, dětské kluby,
volnočasové činnosti, coworking apod. Sdílené prostory mohou fungovat jako prevence dalšího
z významných společenských problémů současnosti, kterým je osamělost. Obyvatelé
participativního bydlení o sebe mohou vzájemně pečovat, a to i napříč generacemi, kdy starší
obyvatelé například mladým rodinám s dětmi nahradí chybějící prarodiče a obráceně.
“Máme šanci i tady u nás vytvořit alternativu ke konvenčnímu způsobu bydlení, jakým je
především developerská výstavba či stavění rodinných domů. V developerské ani individuální
výstavbě prostě neovlivníte, co se stane se sousedním bytem či domem, jestli tam budou
například krátkodobé turistické pronájmy nebo jaké bude složení nájemníků,” poukázala na
potenciál participativního bydlení Anna Vinklárková, odbornice Arniky na územní rozvoj.
“V rámci určitých forem participativního bydlení je na začátku potřeba vyvinout poměrně značné
úsilí a umět se domluvit s dalšími lidmi, aby se takové bydlení zrealizovalo. Tím pádem znáte
své sousedy a můžete si nastavit taková pravidla, díky kterým předejdete spekulativnímu
využívání bytů,” doplnil Tomáš Hoření Samec ze Sociologického ústavu AV ČR.
Anna Vinklárková vidí přínos participativního způsobu bydlení nejen pro obyvatele, ale také pro
samotné obce: “Města, která chtějí nalákat nové obyvatele nebo se potýkají s úbytkem těch
stávajících, by se o participativní bydlení měla začít zajímat. Ta, se kterými spolupracujeme,
mohou rozvoji tohoto bydlení velmi pomoct. Principy participativního bydlení se přitom mohou
propsat jak do projektů obecní výstavby, tak do podpory aktivních obyvatel poskytnutím
pozemků či know-how.”
V Česku se do výzkumného projektu o participativním bydlení financovaného Technologickou
agenturou ČR zatím zapojila šestice měst a obcí – Hrádek nad Nisou, Liberec, Opava, Psáry,
Jihlava a Pardubice. “V obci Psáry spolupracujeme s místním starostou na přípravě projektu
obecního bydlení pro místní učitele. Aktuálně diskutujeme o konkrétních možnostech zapojení
uživatelů do plánování projektu. Nejen v Psárech, ale i v ostatních jmenovaných městech se
mohou potenciální zájemci těšit, že budou v jejich městech probíhat diskuzní setkání
s veřejností,” upřesnil Jan Malý Blažek z Katedry environmentálních studií Masarykovy
univerzity, který stojí v čele projektu.

Společně se svými partnery (Fakulta architektury ČVUT v Praze, Sociologický ústav AV ČR
v. v. i., Arnika z. s. a Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci) vytváří metodiku
s návodem pro česká města a obce, i manuál pro obyvatele, aby věděli, jak mají při výstavbě
postupovat, jaké možnosti existují a na jaké aspekty si dát pozor (například, jak dál řešit provoz
a údržbu sdílených prostor domu či společný rozpočet). V partnerských městech se prvních
workshopů a diskuzí se zájemci o participativní bydlení z řad široké veřejnosti dočkáme už příští
rok.

Projekt Možnosti a limity sociálně a environmentálně udržitelného participativního bydlení
je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu
Prostředí pro život.*
 /TZ spol. Arnika/

Podle čerstvých informací Českého statistického úřadu (ČSÚ) vzrostly v říjnu spotřebitelské ceny proti září o 1,0 %. Na tomto vývoji se podílely vyšší ceny zboží i služeb z téměř všech oddílů spotřebního koše. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v říjnu o 5,8 %, což bylo o 0,9 procentního bodu více než v září a nejvíce od října 2008.

V oddíle doprava byly vyšší ceny pohonných hmot a olejů o 5,8 % a automobilů o 1,2 %. Průměrná cena benzinu Natural 95 (35,51 Kč/l) a průměrná cena motorové nafty (34,24 Kč/l) byly nejvyšší od listopadu, resp. prosince 2014. Pokud jde o bydlení, vzrostly ceny výrobků a služeb pro běžnou údržbu a opravy bytu o 0,9 %. Na meziměsíčním poklesu cen v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje se podílely zejména nižší ceny ovoce o 4,1 %, masa o 0,8 % a zeleniny o 1,2 % (z čehož ceny brambor klesly o 11,1 %). Ceny trvanlivého polotučného mléka vzrostly o 4,7 % a másla o 3,9 %. Ceny zboží úhrnem vzrostly o 1,1 % a ceny služeb o 1,0 %.

V meziročním srovnání se ceny zvýšily o téměř 6 %, což bylo nejvíce za posledních 13 let. Meziročnímu růstu dominovaly ceny bydlení a pohonných hmot,“ uvedla Pavla Šedivá, vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ.

Zrychlení cenového růstu bylo nejvýraznější od ledna 2012. V oddíle bydlení, kromě nákladů vlastnického bydlení, zrychlil růst cen výrobků a služeb pro běžnou údržbu a opravy bytu na 8,5 % (v září 7,8 %) a cen tuhých paliv na 3,4 % (v září 2,0 %). Ceny elektřiny vzrostly o 3,1 % (v září pokles o 2,3 %) a ceny zemního plynu o 2,6 % (v září pokles o 4,7 %). Tento vývoj byl v obou případech částečně ovlivněn i jejich meziměsíčním snížením v říjnu 2020. V oddíle doprava zrychlil růst cen automobilů na 6,3 % (v září 6,0 %) a pohonných hmot a olejů na 26,8 % (v září 20,4 %).

Na meziroční růst cenové hladiny měly v říjnu největší vliv ceny za bydlení, kde kromě výše zmíněného vzrostly též ceny nájemného z bytu o 3,5 % a ceny vodného a stočného shodně o 5,5 %. Další v pořadí vlivu byly ceny v oddíle doprava (nárůst o 11,6 %) a ceny v oddíle alkoholické nápoje, tabák (nárůst o 8,6 %). Vliv na zvýšení celkové cenové hladiny měly také ceny v oddíle stravování a ubytování, kde se zvýšily ceny stravovacích služeb o 6,1 %. Rostly i ceny stavebních materiálů a ceny nových bytů pro vlastní bydlení, v menší míře i ceny stavebních prací.

Míra inflace se v říjnu zvýšila na 3,2 % (v září 3,0 %).

/tz/*

 

Zástupci koaličních stran chtějí zatočit s novým stavebním zákonem, připomíná dnes vydaná tisková zpráva Ministerstva pro místní rozvoj. Podle MMR to znamená zahodit více než čtyři roky práce do koše. Nikdo svéprávný ale nemůže hájit současný nefunkční stav, kdy trvá povolit dálnici v průměru 13 let a bytový dům v Praze více než pět let. Největší a nejdůležitější infrastrukturní stavby v tuto chvíli paralyzuje i tzv. systémová podjatost, která je důsledkem současného přežitého modelu stavební správy, upozorňuje MMR.

Jsme připraveni se zástupci budoucí koalice, kteří deklarovali vůli s námi jednat, zasednout k jednomu stolu a pokusit se najít společné konstruktivní řešení. Není přece možné, aby bylo stavebnictví paralyzováno na další čtyři roky. Všechny politické strany měly zrychlení stavebního řízení v programu jako recept na krizi dostupného bydlení. Musíme tedy udělat všechno proto, abychom viděli zrychlení a zefektivnění stavebního řízení a povolovacích procesů v praxi, a ne stále jen na papíře. To opravdu ničemu nepomůže,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

Odkládání účinnosti zákona by také mohlo ohrozit digitalizaci stavebního řízení, na kterou čerpáme peníze z evropských fondů. Změna je naprosto nutná, zrychlení stavebního řízení ostatně deklarovali všichni.

MMR připomnělo, co se stane, když nový stavební zákon odložíme:
 * Od roku 2006 byl stavební zákon novelizován přesně 26krát a stavební řízení bylo přitom stále složitější a komplikovanější. Pokud nový stavební zákon nová sněmovna odloží nebo dokonce zcela zruší, můžeme se těšit na další čtyři roky stavební agónie, tvrdého vyjednávání kompromisů o té správné podobě zákona a zahodíme do koše zákon, který konečně mohl pomoci zvýšit naši konkurenceschopnost.

* Zahraniční investoři kvůli nepředvídatelnému a zdlouhavému povolování staveb budou i nadále raději dávat přednost Polsku nebo i Rumunsku. Nebudeme moci nahradit výpadek soukromých investorů, protože nebudeme mít připravené a povolené projekty.

* Povolování dálnice bude i v dalších letech trvat v průměru 13 let a obyčejného bytového domu pět let, přitom nám stále zbývá do dobudování dálniční sítě 800 kilometrů a města trápí krize dostupného bydlení. Budeme muset zapomenout na ambiciózní plán výstavby vysokorychlostních tratí a napojení na další evropské tratě. Přitom by se díky novému stavebnímu zákonu přípravy zrychlily minimálně o 30 procent.

* Problémy s povolováním staveb má nejen stát, kraje, města a obce a velcí investoři – developeři, ale i občané, kteří si chtějí postavit jen rodinný domek. I jim trvá povolovací martýrium roky.

* Bydlení, kouzelné zaklínadlo v programech všech politických stran, rozhodně nebude dostupnější, spíš naopak. Už teď tempo povolování výstavby bytů nestačí ani zdaleka uspokojit poptávku. V Praze se sice připravuje více než 120 tisíc bytů, jsou ale dlouhodobě zamrzlé v nefunkčním povolovacím procesu. Pokud se nic nezmění, za deset let může Praze chybět i více než čtvrt milionu bytů.

* Stavebnictví bude dál dusit tzv. systémová podjatost, kdy nadřízené orgány a soudy ruší povolení s odkazem na obavu, že úředníci stavebních úřadů nejsou dostatečně nezávislí na lokální politické reprezentaci. Systémová podjatost už teď brzdí dostavbu dálnic, Pražského okruhu, nové trasy metra D nebo Radlické radiály. Má tedy vliv na životy milionů lidí, kteří by zmíněné komunikace mohli využívat. Státní soustava, která je v novém zákoně, by konečně zajistila, že významné projekty už nebudou zbytečně zdržovány.

* Stavební správa dál zůstane roztříštěná: Dnes stavby povoluje 714 obecných stavebních úřadů, 606 speciálních stavebních úřadů, 4 vojenské stavební úřady, 9 báňských a další 4 speciální (ministerstva). Stavebník si navíc dál bude muset řídit více než 80 právními předpisy, bude si muset opatřit desítky razítek a stavební úřady budou dál hrát mezi sebou nekonečný ping – pong.

* Máme před sebou nové programové období evropských fondů a zdroje z fondů obnovy, které bude potřeba vyčerpat poměrně rychle. Celkem se jedná o skoro bilion korun. Velká část projektů vyžaduje stavební povolení, hrozí tedy, že se je nepodaří efektivně vyčerpat.*

/zr/

 

Pražský trh s realitami prošel během koronavirové krize řadou otřesů. Nakonec se ale zdá, že na jeho podobu nebudou mít trvalý dopad. Zatímco z hlediska prodejů bytů se mnoho nezměnilo, v oblasti nájemního bydlení byly najednou karty rozdány úplně jinak. Co to může znamenat pro samotné hlavní město? Vypadá to, že skladba obyvatelstva v centru získá ve světle několika posledních měsíců úplně jiný profil?

Trh s nemovitostmi v Praze ovlivnila především dvě konkrétní vládní opatření – nařízená karanténa, a především uzavření hranic. To totiž srazilo příliv zahraničních turistů prakticky na nulu, což se významným způsobem podepsalo právě na trhu s realitami. Nutno dodat, že podobný trend se nedal během krize sledovat v žádném z regionů, dokonce ani v krajských městech, a tudíž zůstává specifikem pouze v případě české metropole. Důvodem je především v posledních letech stoupající popularita ubytovacích platforem typu Airbnb.

Stručně řečeno, ztížené podmínky se závratným způsobem neprojevily na počtu prodejů bytů. Vzhledem k tomu, že investice takového rázu úzce souvisí i s určitou proměnou každodenní reality, se na ni kupci připravují dlouho dopředu. Trh sice nevyhnutelně zpomalil, některé nákupy byly odloženy, ale i zástupci z řad developerů si pochvalují některé z efektů, které to přineslo. Přenesením těchto transakcí do online prostředí totiž odpadl značný počet potenciálních kupců bez konkrétního plánu, kteří de facto pouze loví a ve výsledku nejsou ani tak vedeni zájmem o pořízení nové nemovitosti.

S nájemním bydlením je to komplikovanější. „Když do Prahy přestali proudit turisté, dostalo to do úzkých poskytovatele krátkodobých forem ubytování. Těm z turistiky plynou nemalé zisky,“ vysvětluje pražský radní pro správu majetku Jan Chabr: „Tuto vzniklou mezeru v rodinném rozpočtu tak logicky chtěli nějakým způsobem vyplnit. Navíc se často jedná o vlastníky velice lukrativních bytů, situovaných v nejlepších pražských čtvrtích – v centru a jeho bezprostředním okolí.“ Uvádí, že nabídka nájemních bytů v Praze nevídaným způsobem narostla, během prvního měsíce zaznamenala zvýšení až o 25 procent, a to právě o byty těchto poskytovatelů hledajících finanční záplatu.

To s sebou nevyhnutelně neslo určitá rizika. „Řada z těchto pronajímatelů by se po znovuotevření hranic chtěla do segmentu turistického ruchu opět vrátit. To znamená, že na trhu s realitami hledají pouze ty zájemce, jejichž bytová potřeba v dlouhodobém horizontu nepřesahuje několik měsíců. Klasicky nabízejí několikaměsíční pronájmy, typicky například na 3 až 5 měsíců,“ zdůrazňuje Chabr. Takových bytů se do katalogů realitních kanceláří dostalo opravdu mnoho, s čímž nutně souvisí druhé riziko – nestandardně nízké ceny (vycházející z osobní cenové politiky vůči turistům) takových pronájmů ovlivňují celý trh a nutí i vážné inzerenty uměle srážet ceny pronájmů na nižší hodnoty, než byli zvyklí a především, než by si přáli.

Pandemie koronaviru po celém světě upozornila na hlavní nedostatky modelů sdílené ekonomiky, mezi něž Airbnb řadíme. Především, že je to svého druhu online komunita, v níž by bylo velice složitým budování systémů garancí jednotlivým poskytovatelům. Když se turismus zastavil globálně, stanovilo vedení Airbnb 31. květen 2020 za datum, do kterého je možné bez penalizace zrušit zarezervovaný pobyt, a to navíc se zárukou plné kompenzace. Tím si Airbnb zadělalo na menší vzpouru ve vlastních řadách. Poskytovatelé vystavili management kritice, že by v tom případě mělo zajistit příslušnou kompenzaci i účastníkům jejich modelu. Něco takového ale ve sdílené ekonomice stojí na dobrém slově, a neexistuje žádná legální cesta, jak se něčeho takového domoci.

Tento trend však s povděkem kvitovali představitelé pražského magistrátu i městské části Praha 1. Není tajemstvím, že by Airbnb chtěli nějakým způsobem regulovat. „Máte turistu a turistu. My usilujeme o to, aby Prahu navštěvovali cizinci nejen proto, že se tu prodává levný alkohol a noční život tak není ve srovnání s jinými metropolemi tolik nákladný,“ upozorňuje starosta Prahy 1 Petr Hejma, a dodává: „Ti typicky využívají právě ubytovacích kapacit Airbnb. Problémů tak vzniká hned několik – za prvé, městu z takových forem turistiky neplynou žádné příjmy do městské kasy. A za druhé, už mnoho let na Praze 1 řešíme problémy s rušením nočního klidu a rozjívenými cizinci. To, že v centru nebydlí stabilní obyvatelstvo tento problém ještě umocňuje.“

Analytici se shodují, že za současné situace by měl pražský magistrát přistoupit k hromadnému skupování nemovitostí a využít momentu, který drží ceny při zemi. Problémem je, že při takové činnosti je poměrně intenzivně svazován legislativou o hospodaření územně samosprávných celků, každý jeho krok tak je poměrně těžkopádný a postrádá určitý prvek pohotovosti. „Nemůžeme jen tak začít skupovat byty. K tomu bychom potřebovali více času, abychom našli shodu v rámci koalice i celého zastupitelstva. Bohužel tak pravděpodobně ten příznivý moment, který právě realitnímu trhu vládne, prošvihneme,“ zoufá si Jan Chabr. S postupným uvolňováním opatření se totiž počítá, že se realitní trh poměrně rychle oklepe a vrátí se do starých kolejí. Otázkou zůstává, s jakou razancí jej pak zasáhne blížící se ekonomická krize.*

/zr/

 

V nedostatečně velkých bytech, které omezují možnost efektivní práce z domova nebo domácího vzdělávání, žije 16 % Čechů. Více než čtvrtina českých domácností s jedním dospělým členem má přetížené náklady na bydlení, když jim tvoří přes 40 % měsíčních příjmů. Vyplývá to z dat evropského statistického úřadu Eurostat, která analyzovala investiční společnost Wood & Company.

Podle analytičky Wood & Company Evy Sadovské je domácnost „přeplněná“ tehdy, pokud nemá vlastní pokoj například manželský pár nebo sourozenci opačného pohlaví ve věku teenagerů. Podle studie v domácnostech dvou dospělých s více než třemi dětmi žije ve stísněných podmínkách 41 % těchto rodin. V případě samoživitelů je to 36 % těchto domácností.

„Uplynulé týdny přinesly do domácností Čechů nové situace a zkušenosti, se kterými se museli vypořádat. Nutnost zůstat s dětmi doma a zajistit jim dostatečné studijní podmínky, omezení osobního kontaktu s dalšími lidmi, limity ve výkonu pracovní činnosti a v neposlední řadě pokles příjmů zasáhly velkou část populace. Domácí prostředí se stalo v posledních týdnech důležitým útočištěm,“ uvedla Eva Sadovská.

Podle dat Eurostatu, který sleduje takzvanou míru přetížení nákladů na bydlení, ohrožují výdaje na bydlení nejčastěji domácnosti jednoho dospělého člena, a to buď žijícího bez partnera nebo s dětmi. Až 28 % těchto domácností vydá na bydlení více než dvě pětiny z jejich disponibilního příjmu.

/zr - zdroj:ČTK/

Vysoké ceny nemovitostí v největších českých a moravských městech, ale také touha bydlet v klidném prostředí s dobrou dopravní i občanskou dostupností stojí za stěhováním obyvatelstva z měst na jejich periferie. To všechno jsou důvody, proč stavební firmy vyhledávají příležitosti k budování svých projektů v okrajových částech metropolí. Poptávka po vlastním bydlení na periferii je totiž obrovská, což platí především u mladých rodin.

Přesun do vesnic, které jsou v krátké dojezdové vzdálenosti k většímu městu, se stává dlouhodobým trendem. „Suburbanizační trendy jsou u velkých metropolí ve vyspělých zemích běžné a většinou se odvíjejí od jejich velikosti a od kvality a kapacity dopravních komunikací. Čím větší metropole, tím větší zázemí, čím kapacitnější dálnice a častější vlaková příměstská doprava, tím delší vzdálenosti, ze kterých jsou ochotni lidé do jádrového města dojíždět,“ říká Radka Loukotová z Magistrátu města Brna.

Právě dopravní dostupnost patří nejen v Jihomoravském kraji k nejčastějším důvodům, proč rodiny volí bydlení na periferii. „Trend poslední doby je takový, že důležitější roli nežli finanční dostupnost hraje časová dostupnost míst dojížďky, především dojížďka do škol, případně za prací. Zároveň také nelze přehlížet vzrůstající ceny bydlení, které jsou nejvýraznější především ve městě Brně a jeho těsném zázemí. Jedním z řešení této situace je bydlení v okrajových částech, které jsou cenově přijatelnější,“ podotýká Monika Brindzáková z odboru kanceláře hejtmana Jihomoravského kraje.

Na přesun obyvatelstva do blízkého okolí měst zareagovaly stavební a developerské firmy, jež v dojezdových vzdálenostech budují projekty. Jedním z takových případů v Jihomoravském kraji je rezidence Austerlitz ve Slavkově u Brna. „Rodiny v bytových domech a řadových domcích najdou klidné bydlení, za dvacet minut se dostanou do Brna a v okolí mají možnosti, jak trávit volný čas. Je zde například plavecký bazén, golfové hřiště nebo zámecká zahrada, ale i restaurace, škola, školka, obchody, lékárna nebo pošta,“ přibližuje projekt Tomáš Kaláb z developerské firmy Kaláb.

Bytové jednotky a rodinné domy jsou na periferiích velmi žádané. To potvrzuje Nina Popova, jednatelka společnosti RIM Property Development, jež realizovala projekt Fialka v Říčanech u Prahy. Podle ní je běžné, že se byty prodají ještě ve fázi projektu, tedy před dokončením. Podobnou zkušenost má i firma IBS-ROKAL, která stojí za projektem Rezidence Černošice v sedmitisícovém městečku západně od Prahy. „Poslední etapu Rezidence Černošice jsme dokončili před třemi lety a byla vyprodána ještě před dokončením stavby,“ říká Michael Pánek, jednatel společnosti IBS-ROKAL.

Černošice a Říčany jako příklady ideálního rodinného bydlení

Právě Černošice a Říčany se pravidelně umisťují na prvních příčkách žebříčků, které reflektují nejvhodnější místa k rodinnému bydlení. Starosta Černošic Filip Kořínek si myslí, že je to dáno ideální zeměpisnou polohou. „Z jedné strany máme lesy a CHKO Český kras, z druhé řeku Berounku, vlakem je to dnes 13 minut na pražské metro, půl hodiny na Václavské náměstí, to znamená ideální podmínky pro život.“

Les a řeka ale zároveň omezují další výstavbu. I proto se Černošice nebrání novým bytovým domům, které na menší ploše nabídnou bydlení více lidem. „Černošice jsou sice především městem vilové architektury a samostatných rodinných domů, ale projekty menších bytových domů jsou přínosem v tom, že nabízejí alternativu, když někdo preferuje bydlení v bytě. Z urbanistického hlediska jsou vhodným typem zástavby hlavně v centrálních částech, kde pomáhají vytvořit městský charakter s vyšší hustotou osídlení. V nich se lépe daří různým obchodům a provozovnám a obecně přinášejí do veřejného prostoru více života,“ uzavírá Kořínek.*

/zr/

 

Bytové problematice v hlavním městě se věnovala včerejší diskuse v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Za účasti náměstka primátora pro územní rozvoj Petra Hlaváčka se účastníci diskuse zabývali dostupností bydlení ve vztahu k rostoucím cenám bytů i jejich nedostatečným množstvím na počet obyvatel. Na setkání byla představena studie, která se zaměřuje na ekonomické souvislosti bydlení pro celou metropolitní oblast Prahy a Středočeského kraje. Vyplývá z ní, že Praha musí již dnes počítat s byty pro minimálně 1,55 milionu obyvatel.

V české metropoli od poloviny roku 2015 vzrostly ceny nových bytů zhruba o 90 %. Je zřejmé, že situace, kdy je vlastní bydlení pro většinu Pražanů nedostupné, již není udržitelná. Experti na bydlení se v rámci diskuse shodli na tom, že Praha není se svou bytovou krizí ojedinělá. Odpovědí, jak vyhovět potřebám obyvatel, však není rozrůstání města mimo jeho hranice, ale vytvoření podmínek pro kvalitní život ve městě.

Města již nejsou centry průmyslu, ale především obchodu a služeb, a po všech stránkách se v nich zlepšují podmínky k životu. Aktuální čísla ukazují, že poptávka po životě v Praze je ještě větší, než jsme vnímali, a do budoucna musíme umět s takovými informacemi průběžně pracovat,“ prohlásil náměstek primátora Petr Hlaváček. „Město se musí změřit na rychlé a efektivní využití rozsáhlých transformačních území, která jsou již mnoho let nevyužívána. Jen tak lze zmírnit tlak na infrastrukturu a dlouhodobě alespoň stabilizovat počty těch, kteří každý den dojíždějí.

Právě k tomu sloužila debata, které se v CAMP zúčastnil expert na nemovitosti Eduard Forejt, architekt a specialista na bydlení Lukáš Kohl ze společnosti Doma je Doma a ekonom skupiny Natland Petr Bartoň. Nová analýza v několika obdobích roku 2018 vyhodnocovala pohyb obyvatel Prahy.

V dnešní době máme možnost tato data vyhodnocovat a získat tak přesnější obraz o skutečném počtu obyvatel. Bez takových dat se žádné město nemůže obejít. Počet lidí, kteří se denně pohybují přes hranice Prahy, se dá nazvat extrémním, ale žádné okolnosti zatím nenapovídají tomu, že by se tento trend měl snižovat. Vzhledem k cenám bydlení v Praze navíc není pravděpodobné, že by byl v příštích letech zmírněn trend, kdy desetitisíce osob každý den cestují do Prahy za prací a službami koncentrovanými v metropoli,“ uvedl Ondřej Špaček za zpracovatele dat analýzy společnosti CE-Traffic. Prognózy většinou počítaly zhruba s 1,4 milionu obyvateli v roce 2030, již nyní však v Praze reálně přebývá 1,55 milionu obyvatel.

V souvislosti se zvýšeným pohybem obyvatel, kteří žijí mimo hlavní město, se otevírá otázka rozdělování rozpočtů pro česká města a obce na základě zákona o rozpočtovém určení daní. „Ukazuje se, že parametrizace zákona, na jejímž základě jsou finance jednotlivým městům a obcím přerozdělovány, není vůči Praze zcela optimální vzhledem ke službám, které hlavní město musí zajišťovat. Chybějící finanční prostředky tak nemohou být využity na přípravu území pro rozvoj bydlení a zlepšení stávající přetížené infrastruktury,” vysvětlil ekonom Petr Bartoň.

DATA Z ANALÝZY: PRAHA POJME AŽ 1,75 MILIONU LIDÍ ZA DEN

Praha si nechala zpracovat analýzu anonymizovaných geodemografických a geolokačních dat mobilních operátorů. Ta poskytla zásadní informace o pohybu obyvatel na území hlavního města. Data byla sledována dlouhodobě v únoru, říjnu a prosinci 2018 a ve všech těchto obdobích byla situace obdobná.

Vyplynulo z ní, že do Prahy každý všední den přijíždí téměř 300 až 400 tisíc osob, kteří ji večer opět opouštějí. Jde o skupinu, která dojíždí do Prahy za prací, studiem, na jednání, k lékaři apod. Pokud k těmto osobám připočteme turisty, z dat vyplyne, že v přesný okamžik odpoledne ve všední den se na území Prahy pohybuje asi 1,75 milionu obyvatel.

V české metropoli se podle analýzy dlouhodobě zdržuje kolem 1,55 milionu osob, které lze považovat za rezidenty. Z tohoto počtu obyvatel je kolem 200 tisíc těch, kteří sice z dlouhodobého sledování v Praze bydlí, ale ve sledovaných dnech se zdržovali mimo Prahu (např. na tuzemské nebo zahraniční služební cestě). Na druhé straně podobně 200 až 250 tisíc lidí v Praze přebývá, ale nemají v Praze trvalé bydliště, přičemž evidovaný počet obyvatel statistickým úřadem je 1,3 milionu. Tedy z hlediska vytíženosti bytového fondu, obsazenosti bytů a poptávky po bydlení v Praze je třeba kalkulovat s více než 1,5 milionem obyvatel.

NUTNOST STAVĚT VÍCE BYTŮ

Výsledkem stavu, kdy nezanedbatelná část obyvatel v Praze pouze pracuje, ale bydlí za hranicemi hlavního města, je zvýšená výstavba a podpora bydlení v sousedních regionech: „Propad výstavby v Praze je suplován regionálním trhem s bydlením, což ale přináší řadu negativních důsledků, zejména nárůst neekologického způsobu dopravy,” varoval architekt Lukáš Kohl.

Důsledkem tohoto procesu je, že i v okresech Praha-východ a Praha-západ nemovitosti významně podražily. Průměrná cena rodinného domu se zvýšila o milionové částky, stejně tak vzrostly o desítky procent i samotné nájmy v celém spádovém regionu, zejména v oblastech s dobrým dopravním spojením s Prahou.

Účastníci diskuse se shodli na tom, že ceny bytů a jejich nedostatek však nejsou jedinou příčinou tohoto stavu. Ekonomický analytik Petr Bartoň popsal potřebu digitální změny, která by uvolnila dosud striktní způsob přihlašování osob k trvalému bydlišti: „Je třeba mnohem flexibilněji reagovat na proměny pracovního trhu i trhu s bydlením, mimo jiné se zamyslet nad flexibilnější formou evidence skutečně bydlících obyvatel, což by přineslo samotným obyvatelům zjednodušení každodenní agendy ve vztahu k úřadům a institucím a městu potřebná průběžná aktuální data.“

Mezi další faktory, které ovlivňují výstavbu, Petr Bartoň uvedl pomalé povolování staveb, rostoucí ceny pozemků, vysoké daňové zatížení a zejména růst cen stavebních prací spojený s nedostatkem pracovních sil, který má vliv na ekonomickou bilanci projektů. „V některých případech vážně hrozí, že vstupy budou natolik drahé, že projekt nebude v místě a čase realizovatelný, i když bude mít všechna povolení,“ dodal Eduard Forejt.*

/zr/

K foto:

Pražské Centrum architektury a městského plánování

Foto: archiv CAMP

Mladí lidé budou moci získat zvýhodněný úvěr na pořízení nebo opravu vlastního bydlení. Tyto úvěry bude poskytovat Ministerstvo pro místní rozvoj ČR prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení od poloviny srpna. Půjčit si lze až dva miliony korun. Pro letošní rok je pro žadatele připraveno 650 milionů korun.

„Program není časově omezen, letos máme připraveno celkem 650 milionů korun, ale vzhledem k vysoké očekávané poptávce bude naší snahou, aby se tato částka navyšovala. Naším dlouhodobým cílem je podporovat dostupnost bydlení v ČR ,“ uvedla ministryně Klára Dostálová.

Zvýhodněný úvěr je určen pro ty, kteří žijí v manželství nebo registrovaném partnerství, ve kterém alespoň jeden z manželů nebo registrovaných partnerů nedosáhl ke dni podání žádosti 36 let, nebo nežijí v manželství nebo registrovaném partnerství, ale trvale pečují o dítě do 15 let a ke dni podání žádosti nedosáhli 36 let. Možná výše úvěrů se pak odvíjí od záměru realizace. Pokud jde o modernizaci bytu, lze získat maximálně 300 tisíc korun, v případě koupě bytu až 1,2 milionu korun. Pokud se jedná o stavbu či koupi rodinného domu, je stanovená maximální výše úvěru na dva miliony korun. Doba splatnosti úvěru bude 20 let, výjimečně 25 let.

Státní fond rozvoje bydlení bude zpracovávat žádosti podle pořadí, ve kterém budou doručeny. Jedná se o časově neohraničený program. Některé žádosti mohou být převedeny do následujícího kalendářního roku. Žádosti lze podávat písemně, osobně či poštou na obou pracovištích Státního fondu rozvoje bydlení od 15. 8. 2018 (Vinohradská 1896/46,120 00, Praha 2 nebo Dolní náměstí 192/9, 779 00, Olomouc.).*

/var/

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down