Nový stavební zákon se týká milionů lidí v naší zemi. Průměrná cena nového bytu se už v Praze vyšplhala na téměř 7,5 milionu korun a bydlení se tak stalo nedostupným pro střední třídu. Nestaví se silnice, dálnice, o vysokorychlostních tratích si můžeme nechat jen zdát. Připravit nový úsek dálnice u nás totiž trvá v průměru 13 let. Za tím vším je neskutečně pomalé a administrativně náročné povolování staveb. V žebříčku obtížnosti získání stavebního povolení Světové banky je ČR na ostudném 157. místě ze 190 zemí. Náš stavební zákon je zcela nevyhovující a řadí nás dokonce i za mnohé africké země. MMR dokončilo po pěti měsících intenzivního vyjednávání připomínkovými místy finální podobu návrhu nového stavebního zákona, kterou 28. května odešle do Legislativní rady vlády ČR.

Hospodářství země přichází pomalým povolováním staveb ročně o 7,1 miliardy korun. Není už nadále možné, aby investoři čekali na prosazeních svých projektů pět a u infrastruktury dokonce 13 a více let. „Tak bychom se z krize nikdy nedostali. Do roka musí firmy vědět, zda mohou stavět, či nikoli,“ řekla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

 

Premiér Andrej Babiš proto ocenil, že po dlouhé pečlivé přípravě a měsících vyjednávání se všemi zainteresovanými stranami ministerstvo pro místní rozvoj předloží tento týden legislativní radě vlády návrh zcela nového stavebního zákona, který tyto problémy řeší. „Hlavním principem je zrychlení stavebního řízení, odstranění přebujelé administrativy, která ho provází a zajištění dodržování lhůt ze strany státu,“ připomněla Dostálová. A dodala, že výsledná podoba zákona vyvážila soukromé a veřejné zájmy, když se ministerstvu pro místní rozvoj podařilo vypořádat většinu z více pěti tisíc připomínek, které se k zákonu sešly. Nový stavební zákon tak umožní dobudovat dálniční síť a další strategické stavby, stavět nedostatkové byty a ulehčí i život lidem, kteří si chtějí postavit rodinný dům.

„Je jasné, že bez peněz nejde stavět. A chce to investice velké. Proto byl rozpočet ŘSD letos už dvakrát navýšen. Poprvé o 19,1 miliardy korun, podruhé při koronavirové epidemii o 7,5 miliardy korun. Právě státní investice totiž pomůžou nastartovat ekonomiku. A právě nový stavební zákon má zajistit, aby se výstavba dopravní infrastruktury zrychlila, stejně jako stavby infrastruktury energetické, které hrají strategickou roli v oblasti bezpečnostní politiky státu,“ řekl ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl doplnil, že investorská organizace státu má v tuto chvíli až 30 různě blokovaných a zdržovaných prioritních staveb v různém stadiu příprav. „Dnes dokáže jednotlivec donekonečna zdržovat povolení klíčových staveb, ze kterých by měla prospěch celá společnost,“ uvedl. Řada staveb, jako například příprava klíčového úseku Pražského okruhu mezi D1 a D11 nebo dálnice D11 či dálnice D35, stojí také proto, že je povolují malé stavební úřady, které nemají žádné zkušenosti s povolováním dálničních staveb. Proto ocenil, že nový stavební zákon zavádí specializovaný stavební úřad, kde budou strategické stavby projednávat odborníci s bohatými zkušenostmi s tímto typem záměrů.

 

Problémem současné stavební legislativy je především roztříštěnost předpisů a stavebních úřadů. Dnes máme téměř 20 typů stavebních řízení a deset typů různých povolovacích procesů. To nový stavební zákon vyřeší tím, že do budoucna bude už jen jedno správní řízení a celé řízení o povolení stavby povede jeden stavební úřad. Výsledkem celého řízení tak bude u běžných staveb jedno „razítko“. Celý proces bude navíc digitalizovaný. Zákon uleví stavebníkům v tom, že nebudou muset shánět více než 40 razítek a sami vypořádat často protichůdné požadavky dotčených orgánů. Maximum jich totiž bude integrována do stavebních úřadů.

 

Neintegrovaní zůstanou pouze částečně památkáři, a to u samotných kulturních a národních památek a památkových rezervací. Tam je nicméně definitivní slovo památkářů na místě. Stejně tak jako životní prostředí, kde zůstane samostatné postavení Agentuře ochrany přírody a krajiny, a to ve zvláště chráněných územích. U případných staveb v národních parcích a podobně významných územích přece musí mít orgán životního prostředí poslední slovo. I pro památkáře, životní prostředí a hasiče ale bude platit fikce souhlasu, takže řízení nebude trvat roky! Není tedy pravda, že zůstane „spousta“ razítek. Celý proces také velmi zrychlí tzv. apelační princip, který odstraní nekonečný ping – pong mezi stavebními úřady, kdy se rozhodování stále vrací z odvolacích orgánů na prvoinstanční.

 

Stát bude muset dodržovat své lhůty!

Velmi důležitým principem nového zákona je tlak na dodržování lhůt státem. „Nedodržování lhůt se bohužel stalo smutným standardem. Přece není možné, aby když se občan zpozdí s daňovým přiznáním byť o jediný den, následovala sankce, a zároveň stavebníci čekali na stanoviska a vyjádření státu měsíce,“ řekla Klára Dostálová. Zákon proto zavádí také velmi potřebnou fikci souhlasu, která znamená, že když se orgán nestihne vyjádřit, bude se mít za to, že souhlasí. Pro samotný stavební úřad bude platit opatření proti nečinnosti, kdy v případě, že stavební úřad nerozhodne ve lhůtě, věc neprodleně přebere nadřízený krajský stavební úřad a ve věci rozhodne.

Nový stavební zákon vychází z věcného záměru. Jediné, čím se od něj částečně vzdálil, je dohoda se Svazem měst a obcí, která byla učiněna na začátku ledna na úrovni premiéra. Na základě ní budou stavební úřady v první linii zachovány na obcích, státní stavební správa vznikne od krajů výš. Do ní budou integrovány dotčené orgány. Vznikne tak 14 krajských stavebních úřadů plus jeden specializovaný pro velké strategické stavby typu dálnic. V čele bude stát Nejvyšší stavební úřad.

Po rychlém přijetí nového stavebního zákona volají stavební firmy. Chtějí, aby začal platit už příští rok. Takový je výsledek průzkumu CEEC Research, který provedl ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj mezi 103 stavebními firmami. Ty tíží především množství stanovisek dotčených orgánů, komplikovaná struktura stavebních úřadů, široké vymezení účastníků řízení, nedodržování lhůt úřady nebo opakovaná odvolání a soudní řízení. To všechno jsou problémy, které nový stavební úřad řeší. Naléhavou potřebu nové legislativy si uvědomuje i veřejnost. Podle průzkumu agentury IPSOS, který mezi tisícem respondentů provedla pro MMR, pociťuje důsledky pomalého povolování staveb především u výstavby dopravní infrastruktury a zdražování bytů.

Nový stavební zákon by měla projednat vláda v průběhu léta. Do Poslanecké sněmovny doputuje v září. Platit by měl začít v průběhu roku 2021 s tím, že účinnosti bude nabývat postupně do poloviny roku 2023.*

/zr/

Bytové problematice v hlavním městě se věnovala včerejší diskuse v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Za účasti náměstka primátora pro územní rozvoj Petra Hlaváčka se účastníci diskuse zabývali dostupností bydlení ve vztahu k rostoucím cenám bytů i jejich nedostatečným množstvím na počet obyvatel. Na setkání byla představena studie, která se zaměřuje na ekonomické souvislosti bydlení pro celou metropolitní oblast Prahy a Středočeského kraje. Vyplývá z ní, že Praha musí již dnes počítat s byty pro minimálně 1,55 milionu obyvatel.

V české metropoli od poloviny roku 2015 vzrostly ceny nových bytů zhruba o 90 %. Je zřejmé, že situace, kdy je vlastní bydlení pro většinu Pražanů nedostupné, již není udržitelná. Experti na bydlení se v rámci diskuse shodli na tom, že Praha není se svou bytovou krizí ojedinělá. Odpovědí, jak vyhovět potřebám obyvatel, však není rozrůstání města mimo jeho hranice, ale vytvoření podmínek pro kvalitní život ve městě.

Města již nejsou centry průmyslu, ale především obchodu a služeb, a po všech stránkách se v nich zlepšují podmínky k životu. Aktuální čísla ukazují, že poptávka po životě v Praze je ještě větší, než jsme vnímali, a do budoucna musíme umět s takovými informacemi průběžně pracovat,“ prohlásil náměstek primátora Petr Hlaváček. „Město se musí změřit na rychlé a efektivní využití rozsáhlých transformačních území, která jsou již mnoho let nevyužívána. Jen tak lze zmírnit tlak na infrastrukturu a dlouhodobě alespoň stabilizovat počty těch, kteří každý den dojíždějí.

Právě k tomu sloužila debata, které se v CAMP zúčastnil expert na nemovitosti Eduard Forejt, architekt a specialista na bydlení Lukáš Kohl ze společnosti Doma je Doma a ekonom skupiny Natland Petr Bartoň. Nová analýza v několika obdobích roku 2018 vyhodnocovala pohyb obyvatel Prahy.

V dnešní době máme možnost tato data vyhodnocovat a získat tak přesnější obraz o skutečném počtu obyvatel. Bez takových dat se žádné město nemůže obejít. Počet lidí, kteří se denně pohybují přes hranice Prahy, se dá nazvat extrémním, ale žádné okolnosti zatím nenapovídají tomu, že by se tento trend měl snižovat. Vzhledem k cenám bydlení v Praze navíc není pravděpodobné, že by byl v příštích letech zmírněn trend, kdy desetitisíce osob každý den cestují do Prahy za prací a službami koncentrovanými v metropoli,“ uvedl Ondřej Špaček za zpracovatele dat analýzy společnosti CE-Traffic. Prognózy většinou počítaly zhruba s 1,4 milionu obyvateli v roce 2030, již nyní však v Praze reálně přebývá 1,55 milionu obyvatel.

V souvislosti se zvýšeným pohybem obyvatel, kteří žijí mimo hlavní město, se otevírá otázka rozdělování rozpočtů pro česká města a obce na základě zákona o rozpočtovém určení daní. „Ukazuje se, že parametrizace zákona, na jejímž základě jsou finance jednotlivým městům a obcím přerozdělovány, není vůči Praze zcela optimální vzhledem ke službám, které hlavní město musí zajišťovat. Chybějící finanční prostředky tak nemohou být využity na přípravu území pro rozvoj bydlení a zlepšení stávající přetížené infrastruktury,” vysvětlil ekonom Petr Bartoň.

DATA Z ANALÝZY: PRAHA POJME AŽ 1,75 MILIONU LIDÍ ZA DEN

Praha si nechala zpracovat analýzu anonymizovaných geodemografických a geolokačních dat mobilních operátorů. Ta poskytla zásadní informace o pohybu obyvatel na území hlavního města. Data byla sledována dlouhodobě v únoru, říjnu a prosinci 2018 a ve všech těchto obdobích byla situace obdobná.

Vyplynulo z ní, že do Prahy každý všední den přijíždí téměř 300 až 400 tisíc osob, kteří ji večer opět opouštějí. Jde o skupinu, která dojíždí do Prahy za prací, studiem, na jednání, k lékaři apod. Pokud k těmto osobám připočteme turisty, z dat vyplyne, že v přesný okamžik odpoledne ve všední den se na území Prahy pohybuje asi 1,75 milionu obyvatel.

V české metropoli se podle analýzy dlouhodobě zdržuje kolem 1,55 milionu osob, které lze považovat za rezidenty. Z tohoto počtu obyvatel je kolem 200 tisíc těch, kteří sice z dlouhodobého sledování v Praze bydlí, ale ve sledovaných dnech se zdržovali mimo Prahu (např. na tuzemské nebo zahraniční služební cestě). Na druhé straně podobně 200 až 250 tisíc lidí v Praze přebývá, ale nemají v Praze trvalé bydliště, přičemž evidovaný počet obyvatel statistickým úřadem je 1,3 milionu. Tedy z hlediska vytíženosti bytového fondu, obsazenosti bytů a poptávky po bydlení v Praze je třeba kalkulovat s více než 1,5 milionem obyvatel.

NUTNOST STAVĚT VÍCE BYTŮ

Výsledkem stavu, kdy nezanedbatelná část obyvatel v Praze pouze pracuje, ale bydlí za hranicemi hlavního města, je zvýšená výstavba a podpora bydlení v sousedních regionech: „Propad výstavby v Praze je suplován regionálním trhem s bydlením, což ale přináší řadu negativních důsledků, zejména nárůst neekologického způsobu dopravy,” varoval architekt Lukáš Kohl.

Důsledkem tohoto procesu je, že i v okresech Praha-východ a Praha-západ nemovitosti významně podražily. Průměrná cena rodinného domu se zvýšila o milionové částky, stejně tak vzrostly o desítky procent i samotné nájmy v celém spádovém regionu, zejména v oblastech s dobrým dopravním spojením s Prahou.

Účastníci diskuse se shodli na tom, že ceny bytů a jejich nedostatek však nejsou jedinou příčinou tohoto stavu. Ekonomický analytik Petr Bartoň popsal potřebu digitální změny, která by uvolnila dosud striktní způsob přihlašování osob k trvalému bydlišti: „Je třeba mnohem flexibilněji reagovat na proměny pracovního trhu i trhu s bydlením, mimo jiné se zamyslet nad flexibilnější formou evidence skutečně bydlících obyvatel, což by přineslo samotným obyvatelům zjednodušení každodenní agendy ve vztahu k úřadům a institucím a městu potřebná průběžná aktuální data.“

Mezi další faktory, které ovlivňují výstavbu, Petr Bartoň uvedl pomalé povolování staveb, rostoucí ceny pozemků, vysoké daňové zatížení a zejména růst cen stavebních prací spojený s nedostatkem pracovních sil, který má vliv na ekonomickou bilanci projektů. „V některých případech vážně hrozí, že vstupy budou natolik drahé, že projekt nebude v místě a čase realizovatelný, i když bude mít všechna povolení,“ dodal Eduard Forejt.*

/zr/

K foto:

Pražské Centrum architektury a městského plánování

Foto: archiv CAMP

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down