Až padesátitisícová pokuta hrozí od poloviny letošního ledna majitelům, kteří nenechali očipovat svého psa. Ne vždy je ale čip zárukou toho, že se majitele ztraceného psa podaří najít. Mezi lidmi se navíc šíří řada nejasností a dezinformací ohledně povinností a sankcí spojených s čipováním psů.

Podle Státní veterinární správy musí být označeni čipem všichni psi starší tří měsíců. Maximální sankcí, kterou lze za nesplnění této povinnosti uložit, je částka padesát tisíc korun. Stejná pokuta hrozí také lidem, kteří neoznačená štěňata prodávají. „Zavedení povinného označení všech psů by mělo do budoucna především usnadnit jejich identifikaci, a tím také zefektivnit monitoring chovů a kontrolu dodržování stanovených předpisů chovateli. Komplikovaná identifikace psů mimo jiné často znesnadňuje veterinárním inspektorům postihování problematických chovů velkého množství zvířat, takzvaných množíren,“ říká mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.

Útulky si od povinného označování psů slibují, že se výrazně zvýší šance na brzké vrácení ztraceného psa majiteli. „Zvířata tak nebudou muset trávit určitý čas, byť třeba jen jednu noc, v jim neznámém prostředí. Samozřejmě je zapotřebí, aby majitel čip zaregistroval v některém z dostupných registrů a vyplnil kontaktní údaje,“ zdůrazňuje vedoucí útulku městské policie Brno Jaroslav Bohanes.

Čipování povinné, registrace dobrovolná

Právě tady ale pro řadu pejskařů nastává problém. Kromě toho, že zákon o čipování současně nenařizuje čip zaregistrovat, řada lidí v registrech tápe. „Národní registr čipovaných psů se chystá, nicméně v současnosti žádná jednotná národní databáze neexistuje. Spoustě chovatelů není jasné, na co čipování tedy vlastně slouží,“ upozorňuje například veterinář Martin Grym. S dohledáním majitele, byť čipovaného psa, tak podle něj často nemohou pomoci ani veterináři. „Kromě databáze vedené u Komory veterinárních lékařů ČR nemá veterinář jako oznamovatel nálezu psa bez majitele ani možnost zjišťovat v soukromých registrech, komu pes patří. Navíc v důsledku více různých registrů není jasné, na který registr se vlastně obrátit,“ myslí si Grym.

Ministerstvo zemědělství připravuje spuštění povinného centrálního registru za dva roky. „V současné době u nás ale existuje kolem desítky více či méně funkčních registrů, do kterých mohou majitelé své psy zaregistrovat. Některé poskytují tuto službu zdarma, jiné jsou placené,“ popisuje Jakub Zajíček, zakladatel aplikace Animal Breath, která se vyhledáváním v registrech zabývá. Podle Zajíčka stačí mít zvíře zaregistrované pouze v jednom z registrů a pomocí neplacené aplikace může odchytová služba či jiní nálezci po zadání čísla čipu majitele ztraceného zvířete najít. Přestože však aplikace dokáže vyhledávat napříč všemi registry, podstatné je zaregistrovat zvíře alespoň do jednoho z nich. „Majitelé psů často mylně předpokládají, že za ně registraci čipu vyřizuje veterinář. Ten ale zvíře zapisuje jen do vlastní kartotéky a samotná registrace čipu zůstává na majiteli,“ upozorňuje Zajíček.

Pokuta padesát tisíc?

Přestože čipovací povinnost platí od začátku letošního roku, ne všichni psi podle Státní veterinární správy už čip mají. Majitelé, kteří termín propásli, se nemusejí bát nechat očipovat svého psa u veterináře až nyní. Padesátitisícové pokuty totiž primárně cílí právě na provozovatele množíren. Sami veterináři navíc pokuty neudělují. Ani tak se ovšem čipování nevyplatí odkládat, i pokud majitelé psa plánují pravidelnou návštěvu veterináře až v průběhu roku či napřesrok. „Podle novely je nyní očkování psa proti vzteklině platné pouze, pokud je pes označen mikročipem, případně  čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Tuto proceduru tedy není možné odkládat až do dalšího přeočkování,“ upozorňuje Vorlíček.*

/zr/

Nikoliv náhodou na první straně obálky prosincového čísla najdete snímek Josefa Horinky, starosty Hrádku nad Nisou na Liberecku. Právě on s týmem svých spolupracovníků vdechl život projektu nové městské knihovny., který se stal i celkovým vítězem naší soutěže Komunální projekt roku 2019.

V prosincovém vydání Moderní obce uveřejňujeme první souhrnnou informaci o výsledcích soutěže Komunální projekt roku 2019 (všechny soutěžní projekty představíme ve speciální příloze lednového vydání Moderní obce). V hlavním rozhovoru prosincového vydání pak na naše otázky odpovídá Milan Dvořák, starosta obce Hamr na Jezeře na Českolipsku.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Milan Dvořák  starosta Hamru na Jezeře: Snad každého starostu práce v čele obce den co den dokonale psychicky, ba někdy i fyzicky vysává. Takže často skutečně po návratu domů vezmu fotoaparát a odcházím relaxovat do lesa. A co teprve, když je (někdy) volnější víkend! To se takhle vytratím z domu už po obědě. Koneckonců pocházím z myslivecké rodiny a sám jsem původním povoláním hajný.

Za žádným velesnímkem ovšem nechodím. Když chci třeba fotit bílou volavku, vím přesně, kam a kdy mám za ní jít, protože v půl sedmé zalétá přespat na konkrétní strom. A já si poblíž toho stromu sednu třeba už hodinu i déle předtím, zamaskuji se a čekám. Někdy hodinu, jindy dvě… Nu, a jestliže volavka nepřiletí a padne už tma, seberu se a jdu domů.

Zkrátka, pokaždé se pěkný snímek neurodí. Jenže krásně si přitom pročistíte hlavu a začnete mnohé věci vidět jinak, než jak je vnímáte v kanceláři na obecním úřadě. A možná si také uvědomíte, že leckteré problémy, které vás přes den trápily, jsou vlastně docela malicherné a nestojí za to se jimi zabývat. Ale nesmíte se zamyslet příliš – to byste mohl volavku propásnout.

* Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR: Jedním z důvodůžalostného nesouladu mezi nabídkou sociálních služeb a jejich poptávkou je absence koordinovaného plánu (včetně potřeb sociálních služeb v regionech) a zanedbatelná podpora státu investic v sociálních službách (pro rok 2020 zhruba 400 mil. Kč).

Druhým důvodem je pak systém financování, který není předvídatelný, spravedlivý a neumožňuje rozvoj sociálních služeb. Výše podpor prostřednictvím státní dotace se liší až o několik desítek tisíc na lůžko či pracovníka, a to ve zcela srovnatelných zařízeních. Nejistota financování, potřeba dofinancování v průběhu roku se od roku 2008 stala v sociálních službách již tradicí.

Předmětem kritiky je také různá participace krajů, měst a obcí. Ta je víceméně dobrovolná, a tak máme kraje, které přispívají na sociální služby částkou v řádu desetikorun (přepočítáno na jednoho obyvatele daného kraje), zatímco jiné kraje přispívají v řádu stovek korun. Obecně v celém systému kraje přispívají zhruba deseti procenty města a obce pak sedmi procenty.

* Anna Hubáčková, senátorka, 1. radní obce Ratíškovice: Uzákoněním jednodenních voleb dojde k finančním úsporám při organizaci voleb, ke zjednodušení ochrany a bezpečnosti volebních místností – a hlavně se zcela eliminuje riziko ovlivnění výsledků voleb přes noc. Neobávám se, že by jednodenní volby odradily voliče a rapidně se snížil jejich počet. Spíše naopak. Nový návrh umožňuje volit i v předstihu.

* Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny: Z návrhu na pořádání voleb v jednom dni nejsem úplně nadšený. Sice si uvědomuji určité organizační výhody zejména pro Ministerstvo vnitra – a asi i pro obecní úřad. Vidím však i rizika. Okrskové volební komise sice svoji práci zvládnou v jednom dni, ale ve složitějších volbách budou muset jednat extrémně dlouho a dlouho do noci, což může vést k zvýšené míře chybovosti ve výsledcích. Co ovšem pokládám za mnohem větší riziko, je nebezpečí faktického znemožnění voleb občanům, kteří pracují ve směnném provozu nebo ve větší vzdálenosti od svého bydliště. Kdy opravdu může docházet k situacím, že jen v jednom dni, a to ještě pracovním, nebudou schopni se voleb účastnit.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Případ obce Velká Lhota a její starostky Jarmily Melichaříkové vstoupí do dějin samosprávy. Obžalovat starostku za to, že způsobila obci prospěch, je skutečně precedentní unikát. Vždyť jí to přikazuje přímo zákon o obcích chovat se hospodárně a chránit obecní majetek! Pokud ovšem státní zástupce vydává darovací smlouvy za rozhodnutí o poplatcích (!), které v našem právním řádu ani neexistují (!) a nemůže je proto vybírat nikdo (!), tedy plete si dar s neexistujícím správním poplatkem, není to odborně omluvitelné. Svědkové dále jasně uvedli, že je o protizákonnosti přesvědčovala policie. Jsme ještě v právním státě? Obec zkrátka klasicky uzavřela darovací smlouvy, přijala do rozpočtu dary, a namísto ocenění přijde obžaloba starostky. O uzavírání smluv však rozhodli zastupitelé – tak proč je stíhána jen starostka? A ještě jeden kuriózní moment je tu – darů bylo přijato přes 400 tisíc, předmětem obžaloba jsou smlouvy za 15 500 Kč. Protože jen tuto skupinu několika lidé policie „přesvědčila“ o protizákonnosti. Ostatní trvali přes časté naléhámní policie na dobrovolnosti daru a za starostku se postavili.

* Luděk Tesař, ekonom: Starosta s dobrou náladou je požehnáním obce, je světlem na konci tunelu, je hvězdou na temném nebi nářků. Každý, kdo bez pádného důvodu kazí starostovi náladu, dopouští se zrady na prosperitě obce.

Neboť nanicovatými hloupostmi otrávený, zahořklý a sklíčený starosta je pro obec horší pohromou než mandelinka bramborová nebo hraboši. Zkrátka dobrá nálada je pro prosperitu obce naprosto nezbytná! A v době, kdy nedostatek financí v obcích je spíše vzácností, by tam přece mělo bylo normální báječně si užívat dnů k radosti a štěstí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Průměrný věk obecních společností je 17 let. Obecní společnosti jsou tedy poměrně stabilní. Alespoň jednu obecní společnost s rozhodujícím nebo podstatným vlivem založilo 913 obcí, což je 15 % celkového počtu obcí. Nejvíce těchto společností má Ostrava, a to 16. O jednu méně nalezneme v Praze. Třetí nejvyšší počet má Brno, a to 13 společností, Deset společností patří Zlínu.

* Jan Nožička, jednatel společnosti KOBIT spol. s r. o.: V předešlých letech hasičské jednotky obcí mohly čerpat evropské dotace na velkoobjemové cisterny. Běžela také celá řada příhraničních projektů, v jejichž rámci byly cisterny rovněž pořizovány. Každoročně obce a města mohou žádat o finanční podporu od Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které v rámci dotačního programu Dotace pro jednotky SDH obcí poskytuje podporu na pořízení nových cisteren CAS 20 a CAS 30. Každoročně je tak uspokojováno kolem pětatřiceti uchazečů. Tento dotační titul je financován Fondem zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Příspěvek na novou techniku pomáhají sborům řešit také jednotlivé kraje.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Může to znít pro někoho velmi překvapivě, ale podle platné právní úpravy v České republice dnes výrobci, potažmo jejich kolektivní systémy, nemají nastavené žádné povinné cíle na separátní sběr a recyklaci těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

V rámci Evropské unie je to ovšem naprosto unikátní jev. Separátní sběr nebezpečného odpadu je totiž povinný podle výše uvedené směrnice EU. V drtivé většině jejích členských zemí je proto nastaven nějaký systém nebo nástroj, který má zaručit, že výrobci/kolektivní systémy budou sbírat především a přednostně nebezpečný elektroodpad. Nejčastěji jsou tímto nástrojem specifické cíle pro separátní sběr těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Nové odpadové zákony konečně zavádějí i u nás povinné cíle na separátní sběr skupin nebezpečného elektroodpadu. Doháníme tak vyspělé evropské země, kde obdobná pravidla platí již delší dobu.

* Martin Lochovský, společnost EKO-KOM, a. s.: Ne každý se chce vystavovat nebezpečným situacím při třídění odpadů do barevných nádob. Protože rozmístění stanovišť je v kompetenci obce, je žádoucí, aby se obec snažila instalovat nádoby do takových lokalit, které nebudou ohrožovat obyvatele při jejich používání. Hlavním rizikem je možný střet s jedoucím motorovým vozidlem. Doporučujeme představit si u stanoviště, že jej bude obsluhovat školou povinné dítě. Máte-li pocit, že by třídění odpadů pro ně bylo nebezpečné, nejde o bezpečné stanoviště.

Za bezpečná stanoviště jsou považována taková, u nichž není třeba překonávat frekventované komunikace, při obsluze není občan nucen stát ve vozovce, nádoby jsou orientované vhozovými otvory k chodníku, jsou instalované na zpevněném povrchu, nejsou umístěny v „temných uličkách“, v průjezdech, nebo nejsou instalovány pod kvetoucími stromy lákajícími hmyz apod.

* Michal Polanecký, jednatel Technických služeb města Tábor: Již více jak rok sleduji vývoj technologií na ekologickou likvidaci plevele z důvodu stálého rizika zákazu používání pesticidů. Město také stále čelí výtkám občanů kvůli používání chemické likvidace plevelů. Máme vyzkoušené technologie založené na principu páry, horké vody, horké pěny, plamene a mechanické technologie. Ze všeho nejlépe nám vyšla pára s kapénkami vroucí vody o teplotě 120° C.

Termickému šoku za použití páry a kapének není schopno vzdorovat 90 procent rostlin, dojde ke spálení buněčných jader, rozpadu chlorofylu a rozpojení elektro transportního řetězce v rostlině. K trvalému zahubení většiny rostlin je potřebná aplikace třikrát v roce. Ekonomicky je tato technologie samozřejmě několikanásobně finančně náročnější v porovnání s použitím pesticidů.

* Lukáš Kříž, IT expert: V digitalizaci pracovního prostředí veřejná správa podle analytiků poněkud zaostává za ostatními odvětvími. V současnosti však jde o trend, jenž úzce souvisí se spokojeností, udržením a pracovním nasazením zaměstnanců. Instituce budou muset v tomto směru projít jistou digitální transformací, která prostřednictvím školení, technologií a vyšší autonomie pracovních týmů otevře zaměstnancům prostor nejen k vyšší produktivitě, ale také k větší samostatnosti.

* Stanislav Loskot, poradce: Pravdou je, že jsou v pracovním životě situace, kdy je stres nápomocen k vyšší výkonnosti – jde o tzv. eustres. V tomto případě stresory (třeba tyranie naléhavosti, hašení požárů) působí krátkou dobu s nízkou intenzitou, ovšem za předpokladu, že tento úkol spadá do tzv. rutinní práce, dobře celý proces znám, dělám to často, vím, kdo dokáže případně pomoci. Příkladem tohoto stresoru a vzniklé stresové situace je zadání úkolu ve formě „musí to být hotové za hodinu, dnes, zítra apod.“.

Z pohledu psychologie práce jsou původci stresu jako rizikového faktoru, ohrožující duševní rovnováhu, označovány frustrace a deprivace. Frustrace nebo také pocit marnosti je stav zklamání, pocitů neúspěchu, kdy člověk nemůže dosáhnout předsevzatého cíle, úkolů z důvodu překážek, které se mu neustále staví do cesty.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Měl jsem možnost roční stáže na radnici v USA, kde jsem se účastnil setkávání týmu a obdivoval způsob práce skupiny, schopnost jednotlivých členů vyjednávat a přicházet s kompromisními řešeními. Jakýmsi nepsaným pravidlem týmu je, že se schůzka neukončí dříve, než se všichni shodnou na nějakém konsenzuálním řešení dané situace. V týmu platí metoda win-win, ktna jejímž základě každý člen týmu musí být spokojený s dohodnutým řešením a žádný názor nesmí být zatracen bez předchozí logické diskuse.

* Miroslav Stejskal, předseda Asociace strážníků ČR a ředitel OŘ Městské policie Praha: Osobně bych navrhoval, aby se vedly krajské registry čipovaných psů, do kterých by oprávněné subjekty měly čtyřiadvacetihodinový přístup. Předpoklad, že se pes bude pohybovat v rámci konkrétního území kraje, je velký, i když na hranicích krajů samozřejmě může dojít k prolínání. Pro veterináře, který psa čipuje, jistě není problém odeslat hlášenku do registrů. Informační kampaň musí také postihnout změnu majitele psa a přeregistrování takových údajů. Tato povinnost by měla příslušet novému majiteli psa, aby přes spádového veterináře takovou změnu do registru nahlásil.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv: Ochránkyně dopěla k názoru, že právní úprava neumožňuje pověřenému obecnímu úřadu vydat opatření, vyhlašující oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů na celé území obce. Četnost sociálně nežádoucích jevů je třeba posoudit podle jednotlivých míst v obci a je nezbytné jednotlivá místa v obci navzájem porovnat. Bez doloženého zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v určité oblasti (konkrétně vymezené menší jednotkou než územím celého města) nelze opatření v souladu se zákonem vyhlásit. Nelze je vyhlásit preventivně i na oblasti, kde zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů není (resp. není doložen ve spise).

Z hlediska věcného posouzení důvodů pro vyhlášení opatření ochránkyně upozornila na interpretaci statistik trestné činnosti, které vedl magistrát ve spisové dokumentaci. Z nich vyplývalo, že trestnou činnost páchají převážně lidé, kteří mají zaměstnání (nejsou tedy závislí na doplatku na bydlení, který jim má být kvůli vyhlášení opatření odejmut). Rovněž z nich bylo zřejmé, že 60 % pachatelů má bydliště mimo Kladno, a taktéž skutečnost, že v roce 2017 (před vyhlášením opatření) došlo na území Kladna k poklesu trestné činnosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Zákon o obcích je obsahově skutečně již překonaný (zejména u některých otázek nedostatečně konkrétní nebo neúplnou právní úpravou), a potřeboval by proto obsahovou revizi. Ale na druhé straně slouží již skoro dvacet let – a přičteme-li k němu poměrně srozumitelnou metodiku Ministerstva vnitra ČR (MV ČR), která sice není všespásná, ale většinou udává dobrý směr, a právě stovky rozsudků soudů všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze postavit celkem srozumitelné právní mantinely pro chování orgánů obcí a měst.

Tedy zákon plus metodika plus judikatura vnášejí už poměrně jasné světlo do občas zamotaných právních situací. Jediné, co toto mírně optimistické konstatování kalí, je fakt, že pro právního laika může být výklad touto metodou právě pro konkrétní právní situaci poměrně složitý, a neobejde se bez odborné pomoci.

/rš/

Prosincové vydání Moderní obce si můžete přečíst i elektronicky na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tištěnou Moderní obec si můžete zajistit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

 

Až na týdny se může protáhnout pátrání po majiteli psa, který se zaběhl, pokud nemá domácí mazlíček zaregistrovaný čip. Samotné očipování psa totiž nestačí. V bohumínském útulku končí vysoký počet psů s čipem, který není nikde zaregistrován. Hledání, komu zatoulané zvíře patří, je pak složité. Útulek proto prosí všechny pejskaře, aby čip svého čtyřnohého kamaráda zaevidovali.

„Právě v těchto dnech jsme řešili případ psího nalezence, který skončil v našem městském útulku. Měl čip, ten ale bohužel nebyl zaregistrovaný. Proto jsme museli po majiteli pátrat jinými cestami, například přes ostatní útulky,“ vysvětlil Tomáš Průšek z odboru životního prostředí bohumínské radnice, která psí útulek provozuje. Podle něj by každý majitel psa měl mít na paměti, že čip bez registrace v databázi je pro útulek velmi slabým vodítkem. Pes totiž může skončit o desítky kilometrů dál, než je jeho domov.

Aby mohl každý útulek konkrétního majitele dohledat, je nutné, aby pejskař svého mazlíčka nahlásil do evidence očipovaných zvířat. V Česku bohužel neexistuje centrální registr, funguje jich na stejném principu hned několik. „Povinnost evidovat psa do registrů není povinná, zůstává na majitelích. Všem pejskařům však doporučujeme, aby alespoň do jednoho z registrů své zvíře zaevidovali. Skutečnost, že v Česku nemáme centrální registr, je nevyhovující a mělo by se s ní něco dělat. Nicméně je stále lepší mít psa zaevidovaného v jedné či více databázích, než nemít registraci vůbec,“ doplnil Průšek.

Čipování je v dnešní době nejrozšířenější formou identifikace psů, provádějí je veterináři. Zatím není ze zákona povinné, to se má ale změnit v roce 2020. Číslo čipu, který je umístěn doživotně pod kůží zvířete a zarůstá do tkáně, je čitelné čtečkou. „Tou samozřejmě náš útulek disponuje, takže přečtení čipu při převzetí psa je otázkou vteřin,“ vysvětlil Průšek.  Pokud je číslo někde zaevidováno, najde jej útulek v některém z registrů a podle čísla zjistí údaje o zvířeti i jeho majiteli.

Útulek v Bohumíně-Šunychlu provozuje město, ročně do něj investuje zhruba 600 tisíc korun. Zařízení pojme najednou až 26 psů. Denní náklady na pobyt psa v útulku jsou přibližně 100 korun, ročně útulkem projde asi 120 psů.

Lucie Balcarová

tisková mluvčí

Novela veterinárního zákona nařizuje od roku 2020 čipování psů. Podle poslanců má pomoci zamezit byznysu s nelegálními množírnami. Novela však může významně pomoci i majitelům psů, ochránit zvířata od stresu spojeného s odchytem a obcím ulevit od zbytečných obecních výdajů spojených se zaběhnutím psů. O zbytek se postará chytrá obecní komunikace, kterou dnes již využívá 1/3 obcí v ČR.

Ztráta čtyřnohého mazlíčka je vždy nemilá. Ať už pes uteče sám, nebo se zaběhne v důsledku leknutí, může se velmi rychle dostat do stresové situace, v níž se bez pomoci nedokáže dostat domů. Frustrovaný je i majitel, pokud nemůže zvíře najít. Ovšem v případě nalezení psa vznikají zbytečné starosti také obci. Pro obecní pokladnu totiž umístění jednoho zvířete na den do útulku znamená vydat 50 až 80 Kč ze svého rozpočtu. „Pokud se na území obce nalezne zvíře, které zjevně někomu patří, vzniká nálezci povinnost oznámit tuto skutečnost bezodkladně obci. Jedná-li se o zvíře určené k zájmovému chovu, tedy zvíře chované pro potěšení jako společník člověka, a nikoliv za účelem spojeným s majetkovými a výdělečnými zájmy, a vlastník se o něj nepřihlásí do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, připadne zvíře nálezci. Jestliže nálezce sdělí obci, že zvíře nechce, může obec svěřit zvíře do útulku. Poté běží čtyřměsíční lhůta, ve které se může původní vlastník o zvíře přihlásit. Pokud se tak nestane, uplynutím této lhůty je útulek oprávněn se zvířetem volně nakládat, zejména mu nalézt nového pána," uvedla Zuzana Rennerová, předsedkyně neziskové organizace ANIMAL EYE bojující za práva zvířat.

Má-li pes psí známku, tetování nebo čip, je mnohem snadnější vrátit ho majitelům. Obojek se známkou však může chybět, tetování nemusí být čitelné, a tak se jediným prostředkem k identifikaci může stát čip. Ten by měl usnadnit identifikaci majitele psa a jeho rychlejší kontaktování. Málokdo však ví, že samotný čip informaci o tom, komu pes patří, nenese. Obsahuje pouze jedinečné číslo, na jehož základě by měl být pes dohledatelný. Neexistuje však žádný centrální zvířecí registr. K dispozici jich je hned několik a majitelům zaběhnutých psů tak nezbývá než doufat, že s jejich pomocí bude pes dohledán a následně navrácen domů.

Registry psů

Národní registr čipovaných zvířatwww.narodniregistr.cz
Centrální evidence zvířat a věcíwww.identifikace.cz
Národní registr komory veterinárních lékařůwww.vetkom.cz
Evropský registr čipovaných zvířatwww.europetnet.com
Registr zvířecích čipů, identifikačních známek a tetováníwww.cipy-znamky.cz
BackHome registr zvířatwww.backhome.cz
Mezinárodní centrální registr zvířatwww.iftaregistr.cz

 

Pokud je majitel v některém z těchto registrů vypátrán, je situace snadná. Jestliže však ani jeden z identifikačních prostředků není k dispozici, i zde si moderní obce umí poradit: „V současné době již existují komunikační prostředky, díky kterým lze informaci o nálezu zvířecího miláčka, a nemusí to být pouze pes, dostat velmi rychle k relevantním občanům či rovnou k majiteli zvířete. Chytrá komunikace mezi občany a obcemi totiž umožňuje několika způsoby informovat nejen o tom, co se v ní děje v krizových momentech, ale také upozornit na nález psa či naopak sdělit, že došlo k jeho zaběhnutí. Informace prostřednictvím SMS zpráv přitom v první vlně mohou dostat jen ti občané, kteří jsou evidováni jako vlastníci nějakého zvířete. Obce tak ušetří náklady na komunikaci a zpráva se dostane přímo k relevantním občanům,“ řekl Ondřej Švrček, provozovatel služby Mobilní rozhlas. Obce si tak vytvářejí vlastní databáze osob, ať už s trvalým bydlištěm či nerezidentů, a mají v případě potřeby usnadněno jejich kontaktování. Osoby jsou dle preferencí řazeny do různých skupin jako například pejskaři, sport, senioři, rodiny s dětmi a podobně. Do budoucna by situace mohla být ještě jednodušší. Mobilní rozhlas totiž plánuje speciální funkcionalitu, ve které mohou na zaběhnutí psa nebo nalezení jiného zvířete občané sami jednoduše upozornit všechny uživatele v samosprávě.

 

Povinné čipování přinese i další výhody. Půjde snadněji zjistit, kdy a proti čemu byl pes očkován, čipování může zamezit týrání a umožní za psy lépe vybírat poplatky od majitelů. Samotné čipování psů přijde na 300 až 600 Kč a bude povinně probíhat při prvním očkování proti vzteklině, asi v půl roce věku zvířete. Ačkoliv zákon ještě nevstoupil v platnost, drtivá většina majitelů psů již nyní nechává své miláčky čipovat dobrovolně.*

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down