Výrazné začlenění obnovitelných zdrojů do energetického mixu a dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050 je ambiciózní plán Evropské komise s názvem Zelená dohoda pro Evropu. Česká republika na něj reagovala řadou opatření. Jedním z nich je dotační program Nízkouhlíkové technologie podporující využití efektivních a spolehlivých nízkouhlíkových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů, které se zatím v České republice neuplatňují.

Rozmezí podpory z tohoto dotačního titulu je od 500 tisíc do 35 milionů korun. Dotační program Nízkouhlíkové technologie mohou využít také města, obce i vodohospodářské společnosti při výstavbě bioplynových stanic vyrábějících biometan s použitím například kalů z čistíren odpadních vod, z potravinářských odpadů a dalších biomas.

Výstavba bioplynových stanic produkujících biometan přinese městům, obcím, ale i provozovatelům čistíren odpadních vod řadu výhod. Kromě ekologického zdroje na likvidaci již vyprodukované biomasy získají do obecní pokladny dlouhodobý finanční zdroj. Mimo dotace na výstavbu stát totiž plánuje poskytovat i finanční podporu při výrobě elektrické energie z biomasy ve výši 9,5 procenta, u bioplynu dokonce 10,6 procenta hodnoty IRR (vnitřní míry výnosnosti). Podpora se bude vyplácet formou zeleného bonusu, jenž dorovná rozdíl mezi tržní a výkupní cenou elektřiny.

BIOMETAN – SÁZKA NA ZISK

Proč se s biometanem počítá jako s palivem budoucnosti? Ve srovnání s fosilními palivy má výrazně nižší emise CO2, zároveň se vyrábí z organického odpadu. Vzhledem k obtížné elektrifikaci těžké silniční a vodní dopravy bude hrát v příštích letech klíčovou roli při zvyšování udržitelnosti těchto segmentů. Navíc zdrojů pro jeho výrobu je dostatek.

Například průměrná roční produkce kalů z čistíren odpadních vod činila v posledních pěti letech 177 tisíc tun sušiny. A právě ty mohou být významnou surovinou při výrobě biometanu. Další zdroj skýtají i obchodní řetězce.

Výstavbu prvního produkčního zařízení bio-LNG na zpracování potravinářských odpadů ze supermarketů už zahájili loni na podzim v Amsterodamu. U stanice, která bude uvedena do provozu za rok, se předpokládá výroba 3,4 kilotuny bioplynu ročně. Pro představu – tato produkce zajistí nájezd více než 13 milionů kilometrů jízdy s neutrální bilancí emisí CO2.

A stejné možnosti pro zpracování biomasy na finančně ziskový biometan se aktuálně otevírají i českým městům a obcím. Některá města, například Brno, už vybudování bioplynové stanice na produkci biometanu plánují.

Že jsou tyto úvahy správné, dokládá i Český plynárenský svaz. Podle něj bude do roku 2030 ročně do plynárenských sítí v Česku proudit až 500 milionů metrů krychlových biometanu, tedy přibližně šest procent současné spotřeby zemního plynu. Z toho asi 40 procent by mělo pocházet z odpadních surovin, jako jsou čistírenské kaly a nejrůznější bioodpady.

ZLATÝ VĚK BIOMETANU

Bioplynové stanice v České republice už jednu zlatou éru výstavby zažily. Ve druhé dekádě tohoto století jich zde vyrostlo na šest set. Technologicky jsou orientované na výrobu elektrické energie s nezanedbatelným ročním objemem více než dva a půl tisíce GWh. Stejný boom spojený s dotacemi můžeme očekávat i nyní u výstavby bioplynových stanic zaměřených na výrobu biometanu. Co je však pro nové investory zajímavé, že mohou čerpat ze zkušeností při výstavbě před deseti lety.

Na co si tedy dát pozor? Doba tehdy a dnes není zcela srovnatelná – české firmy v té době nebyly na dodávku technologií zdaleka tak připravené jako dnes, proto většina bioplynových stanic byla osazena zahraničními technologiemi. To se v řadě případů ukázalo jako ne zcela šťastné řešení z důvodů nedostatečného nebo chybějícího pozáručního servisu, složité komunikace v cizím jazyce či nevhodně nastavených technologií a systému řízení, které mají vliv na ziskovost a vlastní spotřebu energie.

Tuto skutečnost jsme například řešili u bioplynové stanice na Příbramsku, kde jsme po bývalém zahraničním dodavateli nahrazovali jeho poruchový řídicí systém českým systémem SandRA. Provozovatel po předchozí zkušenosti velmi kvitoval servisní zázemí i sklad náhradních dílů v České republice, díky němuž jim garantujeme servis v řádu hodin,“ říká Václav Janoch, ředitel divize Smart systémy příbramské společnosti ZAT, která se na trhu dodávek řídicích systémů pro energetiku a průmysl pohybuje téměř 60 let. Dnes už najdete na trhu kvalitní dodavatele technologií propojených s výrobci špičkových řídicích systémů určených pro průmyslová řešení, kteří jsou schopni zajistit bezporuchový chod a životnost nasazené technologie a řídicího systému až v délce dvaceti let.

NEOMEZENÉ MOŽNOSTI NOVÝCH TECHNOLOGIÍ 

To, že zvolená technologie bude spolehlivá a bude zajišťovat celoroční chod bioplynové stanice s kontaktem na nepřetržitý servis či poradenství v českém jazyce, by už tedy mělo být samozřejmostí. Novinkou posledních několika let jsou nové platformy umožňující například bezdrátový sběr, přenos, analýzu a zobrazení dat.

Podle Václava Janocha mohou dnes například zastupitelé či zaměstnanci městské bioplynové stanice přes svá mobilní zařízení jednoduše sledovat a řídit chod technologií. „Přístupy lze snadno nastavovat podle uživatelských oprávnění. Informace jsou jednoduše dostupné na operátorském pracovišti, ale i v tabletech, PC i dalších chytrých zařízeních. Moderní systémy, které na bioplynové stanice nasazujeme, dokážou zodpovědnou osobu upozornit na nestandardní situace nebo samy učinit nápravná opatření,“ dodává ředitel divize Smart systémy příbramské společnosti ZAT.

IoT technologie, které lze úzce propojit s moderními řídicími systémy, disponují řadou technologických novinek. „Mohou se například využívat pro sběr dat ze vzdálených technologií, kde není možnost napájení nebo datové komunikace. Dostupná data je pak možné analyzovat a zpracovat pro další účely – od plánování údržby až po reporty pro strategická rozhodnutí,“ vysvětluje Václav Janoch.

ZISK STOJÍ I NA KVALITNÍM SERVISEM

Jakákoliv neplánovaná odstávka bioplynové stanice způsobí provozovateli značné ekonomické ztráty. Proto je podstatným faktorem pro zajištění plynulého provozu již ve smlouvě dohodnutá rychlost servisního zásahu, kvalita komponent s vysokou spolehlivostí a také jejich dostupnost v řádu hodin. Podle Václava Janocha lze rychlou reakční schopnost, a tedy minimální ztráty, zajistit přes moderní technologie, které umožňují servisnímu pracovníkovi připojení přes webové rozhraní do vizualizace řídicího systému pro obsluhu, včetně možnosti jejího ovládání.

To vše při zajištění kybernetické bezpečnosti. Tipem, jak si ověřit garanci požadované kybernetické bezpečnosti od dodavatele řídicího systému, je například realizace jeho projektů jak pro bioplynové stanice, tak pro firmy z oblasti kritické infrastruktury státu, třeba v oblasti distribuce plynu, kde jsou jeho bezpečnostní systémy již prověřeny.

ZELENÁ ENERGIE MÁ ZELENOU

Využití dotační podpory na výstavbu bioplynových stanic s výrobou biometanu je zajímavou příležitostí a výzvou pro dnešní zastupitele. S životností bioplynové stanice téměř 40 let mohou zajistit dlouhodobý finanční zdroj do rozpočtů měst a obcí. Že je biometan dobrou volbou, potvrzuje i Český plynárenský svaz. Podle vyjádření Lenky Kovačovské, výkonné ředitelky svazu, je zapojení biometanu mezi zdroje energetického mixu pro Česko nutností ke splnění národního cíle, jímž je 14% podíl obnovitelné energie v sektoru dopravy stanovený Evropskou unií.*

/zr/

Ilustrační foto: archiv

 

Jako vždy i tentokrát z aktuálního čísla Moderní obce přinášíme výběr zajímavých výroků některých osobností, jež vystupují na stránkách časopisu. Nechybí mezi nimi ani Zdeněk Hřib, primátor Hlavního města Prahy. Jeho portrétní snímek najdete také na první straně obálky listopadové Moderní obce.

Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. I nyní si můžete přečíst výběr citátů z listopadového čísla Moderní obce.

* Zdeněk Hřib, pražský primátor: Praha dotuje jízdné asi ze 75 procent, a to všem, tedy i obyvatelům ze Středočeského a jiných krajů. Dotuje je ale i návštěvníkům, kteří si koupí časovou jízdenku. Pokud ovšem ten člověk není registrován v Praze, město na něj od státu nedostane ani korunu. Další věcí je, že jsou významně podhodnocené výkony v rámci přenesené působnosti za výkon státní správy. Jinými slovy, my za práci, kterou děláme za stát, nedostaneme odpovídající množství peněz, které by nám pokrylo náklady s tím spojené.

* Milan Košař, držitel letošního ocenění Architekt obci, městský architekt Poděbrad a Ústí nad Orlicí: Jsou města a obce, ve kterých městští architekti působí již řadu let, v mnoha dalších se fungování městského architekta teprve zabíhá. Navíc zkušenosti z působení městského architekta a jeho týmu ve velkém městě jsou těžko srovnatelné se zkušenostmi městského architekta pracujícího pro malou obec, kam zajíždí jednou týdně na několik hodin. Podmínkou úspěšné a fungující činnosti městského architekta je však vždy jeho spolupráce a komunikace jak s vedením města a dalšími orgány samosprávy a státní správy, tak s investory a developery – a zejména s občany. Sebelepší smlouva či právní ustanovení nenahradí vzájemnou komunikaci a spolupráci při cestě za společným cílem, kterým je ochrana urbanistického a architektonického dědictví a vytváření kvalitního obytného prostředí svěřeného sídla.

* Barbora Červeňová, držitelka Ceny architekta Josefa Hlávky a Ceny časopisu Moderní obec v rámci soutěžní přehlídky Young Architect Award 2019: Mladí architekti by si mohli uvědomit, že dnešním trendem už dávno nejsou velkometrážní byty, které nikdo nedokáže zaplatit. Musíme navrhovat kvalitní, ale úsporné a flexibilní bydlení, aby si i mladý člověk mohl dovolit mít vlastní byt. V rámci jednoho projektu je důležité vytvářet mix bytů různých cenových kategorií, a tím následně mísit mezi sebou i různé sociální skupiny.

* Eva Šamánková, knihovnice Místní knihovny Větrný Jeníkov (tato knihovna zvítězila v kategorii Místní knihovna soutěže Knihovna roku 2019): Naše práce s dětskými čtenáři spočívá jednak v úzké  spolupráci s místní základní školou v podobě pravidelných »čtenářských dílen«, jednak jde o vlastní projekty knihovny. V průběhu celého letošního roku u nás probíhá Dětská čtenářská výzva, jejímž cílem je přečíst deset libovolných knih na konkrétní témata. Na toho, kdo tuto výzvu zdolá, čeká odměna v podobě knihy a speciální záložky. Dále pořádáme různé malé soutěže – výtvarné, tvorba komiksu, luštění a další. V závěru školního roku také pasujeme prvňáčky na čtenáře.

* Filip Wanner, manažer technických projektů společnosti ENERGIE AG BOHEMIA: Řada středně velkých a větších společností se otázkou nakládání s čistírenskými kaly zabývá od samotného přijetí vyhlášky č. 437/2016 Sb. V uplynulém období tak mnoho z nich vypracovalo koncepce budoucího nakládání s čistírenskými kaly, zpracovalo studie proveditelnosti, provedlo EIA, připravilo podklady pro vydání stavebního povolení či dokonce už přistoupilo k samotné realizaci vybraného řešení. Nově nastavené přechodné období tak poslouží především k dokončení všech výše uvedených procesů, které v podmínkách ČR nejdou úspěšně realizovat během tří let. Naopak v případě menších a zejména nejmenších obcí, které často problematice nakládání s čistírenskými kaly dosud nevěnovaly patřičnou pozornost,však lze hovořit o posledním varování. Určitě je třeba doporučit, aby se tito municipální vlastníci a provozovatelé neprodleně sešli se zástupci vlastnické či provozní společnosti, které předávají přebytečný čistírenský kal k dalšímu zpracování, a celou věc s nimi s výhledem na budoucí požadavky důkladně probrali.

* Oldřich Vlasák, ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR: Zatím nemáme žádné informace, že by některý provozovatel čistírny odpadních vod neměl možnost řádného předání čistírenských kalů ke konečnému zpracování. Pokud však daný provozovatel ve spolupráci s vlastníkem ČOV na stávající legislativní změny v oblasti nakládání s čistírenskými kaly včas adekvátně nezareaguje, nelze tyto situace do budoucna zcela vyloučit.

* Šárka Gorgoňová, ředitelka Kanceláře Asociace soukromého zemědělství ČR: Bohužel, špatně nastavenou legislativou se zbavujeme prakticky všech dříve běžných zdrojů organické hmoty, která by mohla být ukládána na zemědělskou půdu. Je totiž zcela zřejmé, že vzhledem k postupné erozi půdy z polí i lesů ubývá, takže nějakou hmotu – a nejlépe hmotu obsahující organickou hmotu, je nutné na pole opět vracet. Čistírenské kaly jsou samozřejmě jednou z možností, další příležitost představují například sedimenty z rybníků nebo hmota z kompostů. Jenže všechny tyto zdroje podléhají tak přísným podmínkám ukládání na půdu, že to v mnoha případech není možné. Pokud však hmotu, která původně na polích byla (což jsou i čistírenské kaly), nebudeme na pole vracet zpět, nebude postupně na čem pěstovat zemědělské plodiny.

* Dominika Pospíšilová, tiskový odbor Ministerstva životního prostředí: V České republice je vybudována dostatečná kapacita kompostáren, kde lze kaly hygienizovat a následně využít ve formě kompostu či substrátu aplikovatelného na zemědělskou půdu. Právě aplikaci kompostu na zemědělskou půdu naše ministerstvo dlouhodobě podporuje a motivuje zemědělce k vnímání kompostu z odpadů jako tradičního zdroje hnojení a zlepšování kvality půdy. Za aplikaci kalů z ČOV dostávají zemědělci od dodavatelů kalů zaplaceno, ale i oni se v některých případech mohou obávat zbytkových látek nebo příměsí. Osvěta ze strany obou ministerstev a podpora využívání dostupných kvalitních zdrojů z odpadů v budoucnu jistě povede ke zvýšené poptávce po kompostech vyrobených z odpadů.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF: Objem dlouhodobého majetku krajů (bez Prahy) dosáhl konce roku 2018 výše 83,5 mld. Kč. Mezi roky 2014 a 2018 se zvýšil o 8 %. Změna v objemu dlouhodobého majetku v daném období byla u jednotlivých krajů značně rozdílná. Nejrychleji se zvýšil u Královéhradeckého kraje (o 41 %), o něco pomaleji pak v Libereckém kraji (o 27 %) a v Kraji Vysočina (o 23 %). Ve čtyřech krajích se objem dlouhodobého majetku naopak snížil. Nejvíce to bylo v Olomouckém kraji (- 17 %), v Jihomoravském kraji  (- 6 %), v Plzeňském kraji (- 4 %) a ve Zlínském kraji (- 3 %).

* Luděk Tesař, ekonom: Síla budoucnosti obce je v pochopení svých současných finančních možností. Je dobré mít udělanou analýzu financí, znát finanční kondici obce a nastavit výhled, včetně stropu bezpečného zadlužení obce. Víme, že často není v silách obce takové analýzy dělat nebo že chce mít město jistotu a pohled zvenčí osvěží a posílí jistotu. Proto ostatně u nás na www.cityfinance.cz lze získat jak podrobnější výpočet daňových příjmů pro obec i s podrobnou statistikou do minulosti, tak analýzy i výhledy, investiční úvěrový rámec nebo rovnou zvýhodněné balíčky. Obce by se neměly bát také využívat levné úvěry. Ty jsou a budou levné ve srovnání s tím, jak porostou ceny stavebních prací, inflace a mzdy. Pravda, existují obce, které si úvěry samy zdraží, to bych mohl také citovat z praxe, ale lidské hlouposti reklamu dělat netřeba, ta často až tryská ze země. Lepší je propagovat dobré příklady z praxe, protože některé obce rychlejší realizací projektů z levného úvěru ušetřily i desítky milionů korun, například Svitávka u Brna je takový skvělý příklad, stejně tak města Zubří nebo třeba Pardubice.

* David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR: Současnost a budoucnost stavebních úřadů by jistě bylo téma na celou řadu diskusních kulatých stolů. Ministerstvo vnitra v rámci připomínkového řízení navrhovalo, aby sice vznikl Nejvyšší stavební úřad, ale výkon stavební agendy by zůstal zachován v rámci spojeného modelu. To ovšem přijato nebylo. Na druhou straně si myslíme, že redukce zhruba sedmi set stavebních úřadů by byla nezbytná, protože mnoho z nich je dokonce jednočlenných, řada neobsazených. Mělo by stačit zhruba tři sta stavebních úřadů ve větších sídlech,  aglomeraci velkých měst, stejně jako v rekreačních oblastech. Zkrátka, tam kde se hodně staví, stavební úřady své opodstatnění mají, ale musí být personálně dostatečně vybavené.

* Lukáš Kříž, IR expert: Mezi současné lídry v oblasti digitální bezpečnosti patří města Tokio, Singapur, Chicago, Washington, Los Angeles a San Francisco. Všechna získala nejvyšší možné hodnocení na straně vstupních indikátorů. Co je spojuje? Ve výsledku čelí relativně nízkým hrozbám lokálně zaměřeného malwaru a jejich počítače patří k nejméně infikovaným. Co je odlišuje? Jediný rozdíl našli analytici v podílu obyvatel s přístupem k internetu. V Los Angeles jde o 76 procent, v Tokiu o 91 procent.

* Petr Hlubuček, náměstek primátora Hlavního města Prahy: Městem připravovaná bioplynová stanice bude fungovat na principu anaerobní fermentace, tedy rozkladné procesy budou probíhat bez přístupu kyslíku. Kromě digestátu, který je možné dále využívat v zemědělství, vznikne metan. Ten bychom dále zpracovávali na takzvané bioCNG, který by se buď vtlačoval do sítě, nebo ho využívali pro pohon městských vozidel na CNG (stlačený zemní plyn, z anglického Compressed Natural Gas). Původně jsme si mysleli, že bioCNG budeme vtáčet do tlakových lahví. Stejně to budeme dělat na ČOV na Císařském ostrově, chceme jej vtláčet do sítě, a využívat pro auta na CNG, které Pražské služby (PS) mají. Tak zvané bioCNG pomůže i k plnění evropského unijního klimatického cíle pro dopravu, kdy máme dosáhnout podílu 14 % OZE v dopravě, a jen prostřednictvím CNG se to nepodaří.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Samotná okolnost, že na adresný záměr obce prodat předmětnou obecní nemovitost konkrétní osobě reaguje třetí osoba lukrativní nabídkou (například nabídkou podstatně vyšší kupní ceny, než je v publikovaném záměru), ještě neznamená, že v takovém případě je obec povinna prodat tuto nemovitost třetí osobě za jí učiněnou vyšší nabídku, nebo za lukrativnějších podmínek, než které byly zveřejněny v záměru. Je tomu tak proto, že obci v rámci zásad soukromé autonomie zůstává zachováno oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, komu a za jakých podmínek k uzavření příslušné smlouvy (majetkoprávnímu jednání) přistoupí. V rámci této úvahy obce nelze vyloučit ani hodnocení širších hledisek, které obec jako vlastník nemovitostí míní zohlednit.

/rš/

 

Na tradičním odborném semináři Asociace pro vodu ČR (CzWA) pořádaném v Moravské Třebové se hovořilo o novinkách v čištění odpadních vod, problematice čistírenských kalů a energetickém potenciálu čistíren odpadních vod (ČOV), stejně jako o legislativě ve vodním hospodářství. Seminář je každoročně věnován i památce Ing. Jakuba Svatopluka Čecha, CSc., uznávaného vědce a prvního ředitele společnosti HYDROTECH.

Dnes v Moravské Třebové skončil dvoudenní seminář Nové metody a postupy při provozování ČOV. Této akce se tradičně účastní více než tři sta odborníků z oboru čištění odpadních vod, specializovaných na provozování, projektování a dodávky. Součástí semináře, který byl zahájen starostou Moravské Třebové Milošem Izákem, byla rovněž prezentační výstava několika desítek odborných firem. Příjemné prostředí k jednání vytvořila moravskotřebovská společnost VHOS, a. s. Tato společnost je součástí skupiny ENERGIE AG Bohemia, s. r. o.

Na semináři se hovořilo například o ekonomických dopadech extrémních požadavků v limitech celkového obsahu fosforu ve vyčištěných odpadních vodách na vlastníky a provozovatele ČOV či o možnostech technologie flotace pro snížení koncentrace fosforu na odtoku u čistíren odpadních vod vyskytujících se ve vodárenském povodí. Zazněla řada podnětných příkladů z praxe, ať už šlo o ČOV Karlovy Vary (sušení kalů), ČOV Ústí nad Labem – Neštěmice (sledování procesu nitrifikace v regenerační zóně), ČOV Žebrák (zajištění ochrany recipientu a následném provozu čistírny), nebo o zkušenosti z odkanalizování a čistění odpadních vod na Lipensku.

Zaujal rovněž výklad věnovaný úskalím tvorby a návazné aplikace vyhlášky č. 437/2016 Sb. Ondřej Beneš, člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK), v této souvislosti upozornil i na problém zejména malých ČOV, které byly postaveny bez kalového hospodářství s výjimkou kalových jímek nebo nádrží, v některých případech následovaných jednoduchým či mobilním zahuštěním/odvodněním.  Vyhláška č. 437/2016 Sb. s sebou přináší výrazné omezení přímé aplikace přebytečných kalů na zemědělskou půdu, takže v oblastech s velkým počtem domovních ČOV či malých obecních čistíren je nutné začít hledat nový model nakládání s kaly.

Během prvního dne semináře Moderní obec pořídila rozhovor s předsedou představenstva moravskotřebovské společnosti VHOS, a. s., Zdeňkem Šunkou a s ředitelem a členem představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Oldřichem Vlasákem. Záznam rozhovoru přinese už květnové vydání Moderní obce.*

/rš/
Na horním snímku:
O úskalích tvorby a návazné aplikace vyhlášky č. 437/2016 Sb. pojednal Ondřej Beneš, člen představenstva SOVAK.
Foto: Ivan Ryšavý

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down