Sdružení místních samospráv ČR se dopisem obrátilo na předsedu Ústředního krizového štábu, ministra vnitra Víta Rakušana se žádostí, aby samosprávy podobně jako jiní zaměstnavatelé dostávaly od státu příspěvek na povinné testování zaměstnanců.

Od loňského jara až dosud obce zodpovědně nakupují pro své zaměstnance dezinfekce, roušky, respirátory a také antigenní testy, a to vždy v závislosti na aktuální situaci a nařízení vlády, ze svých vlastních prostředků. Na rozdíl od státní správy či soukromé sféry však samosprávy jako jediný zaměstnavatel hradí veškeré výdaje spojené s epidemií ze svých rozpočtů a nemají nárok ani na jednu z probíhajících podpor,“ upozorňuje Eliška Olšáková, předsedkyně SMS ČR.

Obce a kraje (včetně svých příspěvkových organizací) neměly nárok na podporu ani z programu Antivirus a absenci svých zaměstnanců či zavřené provozy, například knihoven, kulturních center nebo turistických center, hradily bez podpory státu ze svých rozpočtů. Stejně je tomu i v případě nákupu ochranných pomůcek a dezinfekce pro jejich zaměstnance a v některých případech i pro občany. Minulá vláda totiž došla k názoru, že územní samosprávné celky jsou součástí veřejných rozpočtů a jakákoliv podpora by byla pouze přesunem financí z jednoho veřejného rozpočtu do druhého.

Tím však podle nás dochází k diskriminaci, protože zaměstnanci samospráv platí zdravotní pojištění jako všichni ostatní a není tedy důvod, proč by na jejich testování, které vláda nařídila, neměl stát přispívat stejně jako ostatním zaměstnavatelům,“ vysvětluje Eliška Olšáková, která věří, že nová vláda názor přehodnotí.

Variantou je, že by stát umožnil samosprávám nákup testů prostřednictvím Státní správy hmotných rezerv. „Jedním z řešení je pro nás i propojení sil s kraji, díky nimž bychom společně přes Státní správu hmotných rezerv nakupovali testy za zvýhodněné ceny, které jsou mnohdy i 3 až 5x nižší než cena, za kterou testy momentálně nakupujeme,“ říká Eliška Olšáková a dodává: „Obce i kraje jsou zvyklé spolupracovat na distribuci prostředků do území, jak tomu bylo např. u rozvozů dezinfekcí. V případě zvýhodněného nákupu by si stát ušetřil následnou administrativu s proplácením příspěvku na drahé testy, které obce momentálně kupují.

/zr/

Ilustrační foto: archiv*

Součástí aktuálního prosincového vydání časopisu Moderní obec je i speciální příloha, v níž jsou shrnuty a popsány všechny projekty, které se zúčastnily letošního, již sedmého ročníku naší celostátní soutěže Komunální projekt roku.

Jakkoliv je doba složitá, neboť covid nejenže nepřestává ohrožovat naše zdraví, ale nadále také omezuje naše normální rodinné či pracovní životy i jindy běžné společenské, sportovní, kulturní nebo jiné aktivity, věříme, že obsah této přílohy pomůže naplnit čtenáře tolik potřebným optimismem. Příloha totiž zahrnuje všech 51 projektů, které byly přihlášeny do soutěže Komunální projekt roku 2021. A všechny a bezezbytku byly uskutečněny v době, kdy nejen v naší vlasti střídavě vrcholily a zase opadávaly jednotlivé vlny koronaviru.

I tyto projekty jsou dokladem, že navzdory covidu obce žily a fungovaly, byť, pravda, často velice obtížně a za cenu mimořádně vysokého pracovního nasazení starostek a starostů, zastupitelek a zastupitelů, zaměstnanců radnic, stejně jako pracovníků příspěvkových organizací a obchodních společností zřizovaných a zakládaných municipalitami, ale i mnoha dobrovolníků a členů nejrůznějších místních spolků a organizací.

Vítězové letošního ročníku soutěže Komunální projekt roku spolu s partnery soutěže a jejími podporovateli. Foto: Zdeněk Rerych

Děkujeme dnes již bývalé ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové, která soutěž zaštítila a věnovala do ní i svoji cenu. Děkujeme také všem podporovatelům soutěže – senátnímu Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, minulému sněmovnímu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, stejně jako Svazu měst a obcí ČR a Sdružení místních samospráv ČR. Velké poděkování rovněž patří všem partnerům soutěže, bez jejichž přispění by se soutěž v tak velkém záběru nemohla uskutečnit.*

Těšíme se s Vámi všemi na shledanou napřesrok v už 8. ročníku soutěže Komunální projekt roku!

Redakce

(Na první straně obálky prosincové přílohy časopisu Moderní obec - nahoře: Multifunkční kaple ve městě Březová na Sokolovsku, která se stala celkovým vítězem soutěže Komunální projekt roku 2021.)

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.

Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde:  https://www.moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .

Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:

Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.

Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.

Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.

* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.

Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.

Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.

Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.

Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.

Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.

* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:

–  Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.

– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.

– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).

– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.

– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.

* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.

Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.

Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.

* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,

* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.

* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.

Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.

* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.

Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.

Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.

Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát):  Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že

1, interní směrnice a 2. průzkum trhu

jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.

Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat.  Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].

Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.

Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]

Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.

* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.

– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku.  Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

–  Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora  tak nejnže  to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.  

Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.

Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Předpisy a základní postupy, které se při zavádění vysokorychlostního internetu uplatní, či praktická doporučení, jak postupovat při koordinaci výstavby sítí s dalšími infrastrukturními stavbami ve městech a obcích. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a Broadband Competence Office ČR (BCO) uspořádaly webinář k aktuálním otázkám zavádění vysokorychlostního internetu ve městech a obcích, zejména k roli Jednotného informačního místa a spolupráci se stavebními úřady.

Pandemie zvýšila požadavky na kvalitu připojení, protože řada lidí pracuje z domova, on-line probíhá i výuka školáků, výrazně více se na síti sledují různé videotéky nebo třeba sport,“ uvedl vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a dodal: Vysokorychlostní internet je tak velké téma, jak ostatně ukázal i náš nedávný průzkum. Nároky na kvalitu připojení se zvyšují, roste i ochota lidí si rychlejší internet připlatit.“

Výsledky průzkumu jsou k dispozici zde.

„V rámci projektu Broadband Competence Office už víc než rok aktivně pomáháme samosprávám v rychlejším zavedení vysokorychlostního internetu. Jak ukazuje i náš průzkum, tak covidová krize ukázala, že rychlosti internetu, které stačily dříve, nejsou dnes už dostatečné. Proto je pro nás podpora zavádění internetu ještě vyšší prioritou než dříve a budeme rozšiřovat podporu dotační i nedotační. K ní patří třeba i aktuální série webinářů pro samosprávy i další organizace, které mohou zavádění internetu pomoci,“ poznamenal náměstek ministra průmyslu a obchodu pro digitalizaci a inovace Petr Očko.

BCO je uskupení centrály a územních koordinátorů, zřízené Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR za cílem dlouhodobě podporovat rozvoj vysokorychlostních sítí s velmi vysokou kapacitou na území naší republiky.

Webinář se tak zaměřil na sítě elektronických komunikací, a to jak z pohledu budování, tak zákonů a další legislativy. „Podpora obcí v zavádění vysokorychlostního internetu je prioritou Českého telekomunikačního úřadu. Problematika, spjatá s řadou zákonů a vyhlášek, může být někdy nepřehledná, proto se náš příspěvek snažil vše důležité zasadit do praktického rámce. Účastníci si odnesli mnoho informací, příkladů a kontaktů, ke kterým se díky záznamu webináře mohou i opakovaně vracet,“ připomněla vedoucí Jednotného informačního místa zřízeného ČTÚ Martina Mihalovíčová.

Webinář navazoval na předchozí ze začátku dubna. BCO – projekt MPO, který poskytuje pomoc se zaváděním vysokorychlostního internetu přímo v konkrétních městech a obcích – poté kontaktovala řada starostů a pracovníků IT oddělení radnic a obecních úřadů. „Jsme připraveni pomoci řešit konkrétní problémy, podávat další informace a poskytovat příklady dobré praxe. To je ostatně smysl celého našeho projektu. Kontaktovat nás je snadné, například přes stránky https://bconetwork.cz/. Na podněty reagujeme do několika pracovních dnů,“ dodal vedoucí projektu BCO Michal Manhart.*

SEZNAM KRAJSKÝCH KOORDINÁTORŮ BCO ČR

Kraje ČR a jména úz. koordinátorů

KrajKoordinátor 
JihočeskýBc. et Bc. Tomáš Novákkontaktovat
JihomoravskýMgr. Marek Sovkakontaktovat
KarlovarskýBc. Jana Vinšovákontaktovat
KrálovéhradeckýMgr. Josef Minář, Dis.kontaktovat
LibereckýMgr. Ing. Roman Hakenkontaktovat
MoravskoslezskýIng. Andreas Hahnkontaktovat
OlomouckýVladimír Matoušekkontaktovat
PardubickýMgr. Bc. Tomáš Krátkýkontaktovat
PlzeňskýIng. Michal Lašťovkakontaktovat
Středočeský-dle sousedního kraje-kontaktovat
ÚsteckýIng. Štěpán Beneškontaktovat
VysočinaMgr. Gustav Charouzekkontaktovat
ZlínskýMgr. Zdeněk Dvořákkontaktovat

/zr/

Záznam webináře je k dispozici na Webinář - Vysokorychlostní internet dostupný pro města a obce - YouTube

 

Ilustrační foto: archiv MPO

 

Integrovaný regionální operační program (IROP) byl jako jediný operační program v České republice vybrán k tomu, aby pomohl rozdělit finance, které Česká republika obdrží od Evropské unie za účelem snížení dopadů pandemie covid-19 prostřednictvím investičního nástroje REACT-EU. České republice bylo přiděleno 21,7 mld. Kč, kdy je EK v říjnu navýší na celkových zhruba 26 miliard Kč. Ty budou poskytnuty na projekty ze zdravotnictví, integrovaného záchranného systému a ekologičtější infrastrukturu pro sociální služby. Nyní otevíráme první žádosti na oblast zdravotnictví.

„Od Evropské unie jsme získali přes 15 miliard korun jen na zdravotnictví, které využijeme na investice do našich nemocnic a zdravotních ústavů, abychom podpořili jejich boj s covidem. Peníze se rozdělí na projekty na modernizaci JIPek, operačních sálů, urgentních příjmů a dovybavení nemocnic. Nemocnice si budou moci nakoupit lékařské přístroje, například magnetické rezonance, rentgeny nebo operační stoly. Počítáme také nejen s nákupem běžných pacientským lůžek, ale i těch, které jsou určeny pro plicní ventilaci. Pro hygienické stanice a zdravotní ústavy máme peníze na laboratorní přístroje a další vybavení,“ říká premiér Andrej Babiš.

 

„Jsou to právě zdravotníci a nemocnice, kdo nesou hlavní tíhu korona krize. Proto je třeba do celého odvětví zdravotnictví investovat a obnovit a modernizovat vybavení. To nyní půjde právě díky penězům z REACT-EU, který bude spravovat Integrovaný regionální operační program. Přidělení finančních prostředků REACT-EU právě pod IROP považuji za ocenění práce a zkušeností, jak pracovníků z programu IROP, tak Centra pro regionální rozvoj České republiky, kterým se daří úspěšně kontrolovat a proplácet projekty z dobíhajícího IROPu. Díky svým zkušenostem budou schopni zajistit rychlou administraci i projektů předložených do výzev REACT-EU, protože Evropská komise podmínila vyčerpání těchto prostředků do konce roku 2023,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

 Tři výzvy na oblast zdravotnictví byly zveřejněny 15. 4. 2021 a nyní jsou otevřeny žadatelům ke zpracování projektů.

Miliardy na IZS a sociální infrastrukturu

Na podporu integrovaného záchranného systému (IZS) bylo vyčleněno přes 4 miliardy korun, které poputují na posílení vybavení základních složek IZS technikou, věcnými a ochrannými prostředky, dále na modernizaci stanic a vzdělávacích a výcvikových středisek složek IZS nebo pořízení informačních technologií IZS. Dvě výzvy na oblast IZS byly zveřejněny 21. 4. 2021.

Dvě miliardy korun jsou pak určeny na projekty zaměřené na sociální infrastrukturu se zvýšenou energetickou účinností. Může se jednat o nákup objektů, zařízení a vybavení, výstavu a stavební úpravy budov, které budou sloužit pro kvalitní poskytování sociálních služeb a zároveň budou v souladu s moderními energetickými standardy. Vyhlášení výzvy se předpokládá v květnu.

Evropská komise ještě tento rok v říjnu navýší rozpočet REACT-EU o dalších zhruba 5 miliard Kč na celkových cca 26 miliard Kč.*

/zr/

 

 

 

Podle zprávy společnosti Lesensky u nás ke konci března pracovalo v plném či částečném režimu home office asi 25 % zaměstnanců a OSVČ. Od začátku pandemie kvůli práci z domova i distanční výuce rostou nákupy IT vybavení. Trend vysokých prodejů například notebooků je evidentní celosvětově, stejně jako obavy z velkého množství elektroodpadu, které kvůli pandemii v budoucnu vznikne. Zvýšený sběr staré IT techniky registrují společnosti REMA i v tuzemsku. Meziročně vzrostl i počet subjektů zapojených v projektu Zelené firmy, který společnostem pomáhá sbírat elektroodpad od zaměstnanců.

Podle dat projektu Život během pandemie pracovalo v režimu home office během první covidové vlny až 23 % pracujících. Nejnovější statistiky z konce března 2021 pak ukazují, že v režimu plného home office zůstává asi 16 % pracujících, 9 % pak práci z domova vykonává alespoň částečně. Největší podíl zaměstnanců a OSVČ pracujících z domova vykazuje sektor IT a finance s aktuálně asi 55% podílem plného home office, následuje sektor školství a kultury s 37% podílem.

Pro práci z domova je v naprosté většině případů nutné používání digitálního a IT vybavení. Tento druh elektroniky během pandemie zaznamenal mimořádný prodejní boom. „Prodeje IT vybavení během jarní koronakrize rostly několikanásobně: u notebooků to bylo meziročně o asi 300 %, u sluchátek o 150 %. Zaznamenali jsme velký zájem o webkamery, jejichž prodeje poskočily o více než 1300 %. Přes prázdniny se poptávka poměrně stabilizovala, prodeje notebooků nerostly již takto skokově, ale stabilně se zvyšovaly průběžně celé třetí čtvrtletí. Od začátku září opět raketově zrychlily a již v listopadu dosáhly úrovně běžné v nejvyšší sezoně v prosinci. Zájem během celého tohoto období panoval také například o klávesnice, myši či Wi-Fi routery,“ popisuje loňský vývoj prodejů Pavel Roubínek, divizní ředitel nákupu a prodeje z Alza.cz, s tím, že poptávka po vybavení pro distanční výuku a home office je vysoká i nadále.

Více elektroniky, více elektroodpadu

Aktuální velká poptávka po IT vybavení s sebou však v následujících letech, jak budou nová zařízení stárnout, bohužel přinese i zvýšené množství elektroodpadu. Ten se přitom už v současnosti stává vážným globálním problémem, obzvláště, není-li správně odevzdán a předán k recyklaci. V České republice se naštěstí sběr elektroodpadu daří navyšovat, a to i navzdory pandemii. „V rámci zpětně odebraného množství vysloužilého elektra za rok 2020 odevzdali obyvatelé ČR 22,1 tisíce tun odpadního elektrozařízení. Oproti roku 2019 jde o šestiprocentní nárůst. Právě z důvodu, že lidé během roku ve velkém nakupovali elektroniku nutnou pro výkon práce z domova, jsme registrovali i zvýšený sběr IT techniky,“ říká David Vandrovec, generální ředitel společností REMA, které v tuzemsku zajišťují zpětný odběr a recyklaci elektroodpadu.

Správné nakládání s elektroodpadem podporují i samotné firmy. Například podle studie mezinárodní společnosti Blancco vytvořilo celých 47 % velkých globálních firem v rámci svých organizačních struktur speciální pozice, jejichž úkolem bude zavádět politiky nakládání s elektroodpadem, který dané firmě vznikne v souvislosti s pandemií covidu-19, a dohlížet na jejich dodržování.

Sběrné boxy Zelených firem jsou k dispozici i zaměstnancům na home office

Českým firmám pak v nakládání s elektroodpadem nejen v čase pandemie pomáhá například projekt Zelená firma, který v roce 2008 spustila společnost REMA Systém. Ke konci roku 2020 bylo v projektu zapojeno 2 486 firem, což představuje zhruba 5% meziroční nárůst. Každá zapojená firma obdrží od společnosti REMA Systém sběrné boxy na elektroodpad, do nichž mohou zaměstnanci zdarma odevzdávat staré elektro i baterie nejen z práce, ale i z vlastních domácností. REMA se pak postará o bezplatný svoz a následnou recyklaci. Sběrná místa na pracovišti přitom zaměstnancům dál slouží i během pandemie.*

/zr/

 

 

Postupné otevírání škol musí být především bezpečné, a to jak pro učitele, tak pro děti a jejich rodiny. Zároveň musí být efektivní, aby školy i rodiče vše organizačně zvládli. Pravidla by měla být co nejjednodušší a zároveň flexibilní, aby bylo možné je snadno uzpůsobit podmínkám konkrétní školy. Spolek Pedagogická komora , z. s., tak reagoval na materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, s nímž zásadně nesouhlasí. "Místo kritiky však nabízíme funkční řešení, které je založeno na posílení pravomocí ředitelů škol a zřizovatelů škol, principu dobrovolnosti návratu dětí k prezenční výuce a stanovení jednoduchých a flexibilních pravidel," tvrdí ve svém včerejším prohlášení Pedagogická komora.

Materiál zpracovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), který navrhuje tři fáze otevírání škol, Pedagogická komora hodnotí jako příliš komplikovaný. "Řada problémů v něm není dořešena. Ředitelé škol například stále nevědí, jak bude organizováno preventivní testování dětí, které má probíhat přímo ve školách pomocí nosních testů. Panují pochybnosti o kvalitě antigenních testů. Po pracovnících škol se budou požadovat zdravotnické úkony, které mají jinak zakázány. Při testování nejmladších dětí mají asistovat jejich rodiče, což je v rozporu s platnými protiepidemickými opatřeními, která striktně omezují přítomnost dalších osob ve škole," připomíná Pedagogická komora.
Poukazuje i na to, že vyvstávají také právní otázky: Například, jak může škola postupovat, když rodič dítěte odmítá preventivní testování nebo nošení roušky, ale vyžaduje přítomnost žáka na prezenční výuce? Zodpovědnost, aby do třídy mohli vstoupit jen žáci s negativním testem na koronavirus, bude přesunuta na učitele, přestože ti nemají žádnou pravomoc něco takového vymáhat. Za nezletilé totiž odpovídají jejich zákonní zástupci.
Podle Pedagogické komory dosavadní protiepidemická opatření v mateřských školách byla prakticky nulová. "MŠMT nově navrhuje velmi striktní omezení, která hodnotíme naopak jako přehnaná. Nelze se pohybovat ode zdi ke zdi. Občané tím ztrácejí důvěru v smysluplnost opatření. Navrhujeme, aby s otevřením škol pro žáky prvního stupně ZŠ a předškoláky v MŠ bylo omezeno umísťování dětí do škol určených pro děti rodičů pracujících v Integrovaném záchranném systému a dalších klíčových povoláních (včetně pracovníků škol). Děti rodičů IZS by měly navštěvovat své původní školy, ať už mateřské nebo základní. Třídy pro děti rodičů IZS by měly sloužit výhradně pro výjimečné případy, kdy nelze zajistit, aby žák navštěvoval svou kmenovou školu," namítá Pedagogická komora.
Jak dále uvádí, velkou chybou v minulosti bylo, že při výskytu covid pozitivní osoby ve škole nebyla otestována celá třída na koronavirus a do karantény byl poslán například pouze spolužák z lavice. Bezpříznakové děti i pracovníci škol tak dál šířili nákazu ve škole i mimo ni (především ve svých domácnostech). Obzvláště to platí v případě nových mutací koronaviru, kdy stačí k rozšíření nákazy krátké sejmutí roušky během svačiny, oběda či přestávky.

Proto je podle Pedagogické komory nutné důsledně trasovat a testovat, aby byli maximálně ochráněni rodinní příslušníci dětí, kteří mohou na nákazu koronavirem doplatit trvalými zdravotními problémy nebo dokonce vlastním životem. Komora navrhuje navýšit personální kapacity krajských hygienických stanic, aby trasování, testování i karantény byly důsledné. Prevence je vždy levnější a efektivnější než řešení důsledků nákazy v nemocnici.
"Mnohem větší pravomoci by měli dostat ředitelé škol všech stupňů. Ti nejlépe dokážou vyhodnotit možnosti organizace vzdělávání na své škole. Vláda by měla určit pouze mantinely, které bude nutné dodržet. Například nařídit homogenní třídy a skupiny nebo stanovit maximální počet dětí ve třídě během prezenčního vzdělávání, případně celkový počet žáků, kteří mohou být zároveň ve škole. Ředitel školy by tak mohl rozhodnout, zda bude škola pokračovat v distanční výuce, případně kteří žáci budou moci docházet na prezenční výuku. Týdenní rotační princip celých tříd, jak ho navrhuje MŠMT, by byl pouze jednou z možností, jak výuku zorganizovat. V případě žáků prvního ročníku ZŠ preferujeme plnohodnotnou prezenční výuku. Tu mohou zajistit i málotřídní školy nebo další školy s nízkým počtem dětí ve třídách. Ředitelé středních, speciálních či základních uměleckých škol by rovněž měli mít možnost nastavit prezenční a distanční způsob výuky tak, aby to co nejlépe odpovídalo podmínkám konkrétní školy. Není nutné vše nastavovat plošně a jednotně. Ředitelé škol potřebují jasná vymahatelná pravidla stanovená legislativou a právní podporu, nikoliv jen obecné manuály s nezávaznými doporučeními, které již více než rok chrlí MŠMT," praví se dále ve včerejším prohlášení Pedagogické komory.
Jelikož aktuální epidemická situace stále není dobrá, je podle komory nutné zajistit, aby byl návrat dětí k prezenční výuce zcela dobrovolný. Stát by neměl nutit rodiče, kteří se obávají o zdraví dětí nebo starších či nemocných příslušníků domácnosti, aby své potomky posílali do školy. A to ani ekonomicky. Proto by mělo být až do konce školního roku zachováno ošetřovné i pro rodiče dětí, kterým bude umožněno prezenční vzdělávání, jak tomu bylo před rokem.
Větší rozhodovací pravomoci by měli získat rovněž zřizovatelé škol. Namísto centrálního nákupu antigenních testů jednoho typu by měla vláda financovat i PCR testování, které je sice nákladnější, ale nabízí přesnější výsledky a včasnější zachycení infikované osoby. Snížit náklady na kvalitní PCR testy by mohl tzv. pooling. Tuto metodu smíchání více vzorků ze slin a jejich společnou analýzu úspěšně odpilotovala městská část Praha 9.
"Velmi nás mrzí, že ministr školství Robert Plaga dlouhodobě nekonzultuje své kroky s pracovníky škol všech typů, opakovaně obchází školskou tripartitu a nejedná ani se zástupci rodičovské veřejnosti nebo studentů. Důsledkem jsou opatření, která nedávají smysl, nebo je lze v praxi realizovat jen velmi obtížně. Zbytečně tak přidělává práci tisícovkám ředitelů škol, desítkám tisíc učitelů a stovkám tisíc rodin. Příkladem nedomyšlených opatření mohou být povinné roušky v přípravných třídách základních škol, které navštěvují děti na stejném stupni vývoje, jako jsou předškoláci v mateřských školách, kteří roušky nosit nemusí. Nebo stanovení maximálního počtu dětí ve třídě MŠ na 15, přestože ve třídách ZŠ bude moci být nadále až 34 žáků. Nejhorší pro všechny aktéry vzdělávání je časté publikování oficiálních opatření na poslední chvíli," stojí dále v prohlášení Pedagogické komory, které pokračuje: "Za absurdní považujeme aktuální pravidla pro pověřené školy (péče o děti rodičů IZS). Přes kritickou epidemickou situaci v nich celý březen platilo, že v jedné třídě může být až 30 dětí, a to ve věku od 2 do 10 let (děti původně navštěvující MŠ bez roušek). Děti se v těchto školách nemusejí testovat. Učitelé a další pracovníci škol IZS se začali povinně testovat až od 30. března 2021. Vzhledem k tomu, že se jedná o jediné školy, které jsou otevřené, mohlo v nich ministerstvo školství ověřit funkčnost chystaných opatření. To však z nepochopitelných důvodů neučinilo. Otevření škol tudíž proběhne rovnou naostro a plošně v celé ČR, což způsobí zcela zbytečně řadu problémů," 
Podle komory je třeba se mnohem více věnovat osvětě. Především všude připomínat základní pravidla, která snižují riziko šíření nákazy – omezení počtu osobních kontaktů na minimum, nošení kvalitních respirátorů, časté mytí rukou, důsledné větrání interiérů, dostatečné rozestupy, preventivní očkování atd. Všichni občané by měli být těmito zásadami obklopeni, a to nejlépe ve formě jednoduchých infografik.
"Preventivní očkování učitelů bohužel probíhá pomaleji, než se původně předpokládalo. Pracovníci škol, kteří se z nějakého důvodu nemohli zaregistrovat, již tuto možnost nemají. Druhou dávku vakcíny zatím dostalo méně než 10 % zájemců o očkování z řad pedagogů. V některých očkovacích centrech byla vakcinace pracovníků škol pozastavena. Je třeba prioritní očkování pedagogů obnovit, a to především v případě učitelů, kteří mají pracovat v otevřených školách," požaduje Pedagogická komora.

"Velmi bychom ocenili automatické zveřejňování anonymizovaných údajů k výskytu koronaviru ve školách a školských zařízeních, jak jsou shromažďovány jednotlivými krajskými hygienickými stanicemi a dále zasílány na ministerstvo zdravotnictví. Žádáme o mnohem širší poskytování datových setů s údaji k nákaze koronavirem u dětí a pracovníků škol, které shromažďuje ÚZIS a další instituce. A to nejlépe způsobem umožňujícím dálkový přístup, nebo alespoň pro vybrané organizace a odborníky ve formě predikativních datasetů. Nyní nejsou zveřejňovány například počty testů v dané věkové kategorii, což vede ke zkreslení výsledků, kdy jsou známy jen absolutní počty nově pozitivně testovaných osob, nikoliv relativní poměr pozitivity testů u dětí nebo pedagogů.
Současný právní rámec pro distanční způsob vzdělávání považujeme za nedostačující. Je třeba urychleně novelizovat školský zákon. Například doplnit do zákona odkaz na vyhlášku, kterou se stanoví konkrétní povinné náležitosti distanční výuky pro daný typ školy.
Vzhledem k výše popsaným nedořešeným problémům považujeme plánované otevření škol od 12. dubna 2021 v takovém rozsahu, jak je popsáno v první etapě materiálu MŠMT »Návrat dětí do škol (duben 2021)«, za organizačně nezvladatelné a nebezpečné. Vše by se mělo nejprve velmi pečlivě připravit a vyzkoušet v rámci pověřených škol pro děti rodičů integrovaného záchranného systému, případně na málotřídních školách," uzavírá včerejší prohlášení Pedagogické komory.

FAKTA O NÁKAZE COVID-19 U PEDAGOGŮ A DALŠÍCH ŠKOLSKÝCH PRACOVNÍKŮ

V sobotu 3. dubna Pedagogická komora mj. připomněla: "Za celé období sledování byla nákaza covid-19 prokázána u 48 014 pedagogů a pracovníků ve školství, z toho u 1354 osob ve věku 65+. Celkem 935 pedagogů bylo s COVID-19 hospitalizováno a 40 zemřelo." (ÚZIS)

Z celkového počtu pedagogů, což je 191 221 učitelů, vychovatelů a akademických pracovníků VŠ, prodělalo covid již 25 %, což je výrazně více, než činí průměr za celou ČR.
V březnu 2021 výrazně poklesl počet pedagogů pozitivně testovaných na koronavirus, což bylo částečně způsobeno snížením množství testovaných osob z řad pedagogických pracovníků. Počet nově hospitalizovaných pedagogů byl v březnu druhý nejvyšší za celou dobu epidemie (jen o 6 osob nižší než v únoru 2021). Počet zemřelých pedagogů byl v březnu bohužel nejvyšší od počátku epidemie. K úmrtí došlo u 15 pedagogických pracovníků...
Podíl dětí pozitivně testovaných na koronavirus je stále velmi blízko maximálním hodnotám za celou dobu epidemie. K výraznému poklesu došlo pouze u věkové skupiny 15 až 19 let, což jsou především žáci středních škol. I u nich je ovšem dvakrát vyšší, než činí průměr za celou ČR.
"Školy tvoří dle šetření krajských hygienických stanic v celkovém dlouhodobém přehledu významný počet ohnisek nákazy COVID-19, v absolutním počtu jde o nejčastější typ ohniska." (ÚZIS)

Klikněte na níže uvedené grafy

Grafy zpracoval na základě veřejně dostupných dat ÚZIS pro Pedagogickou komoru, z. s., datový analytik M. Bauer.

/pk/

Odkazy:
• MŠMT: Návrat do škol (duben 2021) + 1. fáze návratu do škol (tabulka) + materiál s vysvětlením
• ÚZIS: Koronavirus a školství (prezentace)
• Reakce Iniciativy Sníh na text „Vývoj epidemie SARS-CoV-2 u dětí v populaci České republiky” prezentovaný Středočeským krajem

Ilustrační foto:  Nová základní škola v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku byla zkolaudována v srpnu 2019
Foto: archiv obce
*

Pouhých 32 % evropských spotřebitelů se domnívá, že firmy, s nimiž vstupují do kontaktu, nyní poskytují lepší digitální zkušenost oproti době před vypuknutím pandemie. Podle zjištění nové studie, kterou si společnost VMware nechala zpracovat na základě průzkumu mezi více než 6000 spotřebiteli, sice firmy výrazně pokročily v digitalizaci, avšak nedaří se jim v tomto ohledu zaujmout zákazníky, kterým jejich snahy příliš neimponují.

Pro firmy by to mělo být jednak varováním, jednak pobídkou ke zlepšení. Téměř polovina (48 %) spotřebitelů prohlásila, že by přešla ke konkurenci, pokud by digitální zkušenost neodpovídala očekávání, a pouhých 13 % by zůstalo loajálních.

Je zcela bez diskuze, že se v uplynulých 12 měsících pro mnoho firem stal vývoj nových digitálních zkušeností předpokladem holého přežití. Mnoho firem sice úspěšně digitalizovalo, ale z odpovědí spotřebitelů lze usuzovat, že se mnohým nepodařilo své zákazníky novými online zkušenostmi potěšit. Firmám, které se nebudou věnovat zlepšování digitální zkušenosti, reálně hrozí ztráta zákazníků. Naopak ty, které se na ni úspěšně zaměří, mohou mnoho získat,“ uvedl Matthew O’Neil, výkonný ředitel divize pokročilých technologií společnosti VMware.

Nelze se divit, že spotřebitelé mají ohledně digitálních zkušeností vysoká očekávání – hledají vysokou úroveň bezpečnosti svých osobních údajů (66 %), jednoduché použití služeb na všech typech zařízení (44 %) a jednoduché a efektivní aplikace (41 %). Je zřejmé, že spotřebitelé chtějí, aby firmy nabídly správnou zkušenost hned na první pokus. I v této složité době je pouhých 30 % respondentů velkorysejších, nevyhovují-li jim nové zkušební digitální služby zaměřené na zlepšení zákaznické zkušenosti.

 

Firmy, které chtějí na zákazníky skutečně zapůsobit, by měly nabízet více primárně digitálních zkušeností. Téměř polovina (46 %) dotázaných by uvítala širší využití virtuální reality v maloobchodu, aby si lépe dokázali představit, jak budou produkty vypadat v jejich domácnosti, a více než třetina (36 %) spotřebitelů považuje z hlediska finančních transakcí mobilní telefon za důležitější než peněženku – ve věkové skupině 18-24 let to je dokonce téměř polovina (47 %).

„I když je přesun významné části ekonomiky na digitální platformy kontinuální proces, který započal před více než 10 lety, rok 2020 byl pro celou globální společnost a ekonomiku silným šokem. Vznikl obrovský hlad po digitálních službách, se kterým se většina hráčů – a to zejména těch tradičních – neumí vypořádat,“ vysvětluje Zbyněk Bolcek, partner Grant Thornton Advisory v České republice. „Je samozřejmě zcela naivní představa, že se vše vyřeší vytvořením nového digitálního rozhraní nebo mobilní aplikace. U tradičních organizací jde o zásadní změnu firemního ekosystému, systému řízení, obchodního modelu, což jsou samo o sobě změny trvající dlouhé měsíce, respektive léta transformace, které tradičním hráčům chybí. V důsledku toho dochází k zásadním změnám, a to jak na tradičních ekonomických trzích – v bankovnictví, průmyslu, dopravě, cestovním ruchu – tak ale i na nových technologicky vyspělejších trzích – v telekomunikacích, zábavě, nebo celkovém sektoru služeb. Samostatnou kapitolou je oblast služeb a agend zajišťovaných státem, kde státy s nízkou mírou adaptace digitalizace a eGovernmentu doslova kolabují,“ dodává.

„Rok 2020 byl rokem přechodu na digitální služby. V roce 2021 budou digitální služby muset očekávání spotřebitelů naplnit. To znamená vytvářet, poskytovat a chránit skvělé aplikace, služby a zkušenosti pro digitálně hladové spotřebitele. A posunout se od digitalizování k digitálnímu fungování,“ uzavírá Matthew O’Neil.

 Metodika

Průzkum, který zadala společnost VMware, proběhl online. Zúčastnilo se jej 6109 spotřebitelů z pěti zemí – Velké Británie (2069), Francie (1028), Německa (1005), Itálie (1004) a Španělska (1003). Respondenti měli ohodnotit své digitální zkušenosti v pěti sektorech – maloobchodu, zdravotnictví, finančních službách, vzdělávání a veřejné správě (místní a centrální). Průzkum provedla společnost YouGov mezi listopadem 2020 a lednem 2021.*

 

 

V sobotu 27. března proběhla Hodina Země, celosvětová kampaň na ochranu klimatu. Do akce se u nás i přes svízelnou situaci v souvislosti s pandemií covid-19 zapojil rekordní počet účastníků: 143 obcí a 110 firem. Hodina Země cílí na obce, firmy i na jednotlivce. Z 3000 účastníků si 1230 stanovilo svůj klimatický závazek, díky kterému se za rok ušetří na 3300 oxidu uhličitého. Akci koordinoval Ekologický institut Veronica.

Z letošní účasti jsme nadšeni,” uvedl koordinátor akce Petr Ledvina. „Připojilo se o dvacet obcí více než loni a dokonce sedmnáct statutárních měst. Takový počet jsme ještě nikdy neměli. Zúčastnilo se téměř 2x více firem a svůj klimatický závazek přijalo 1230 jednotlivců, což je 2x více než v minulém roce”.

Mezi osobní klimatické závazky patřilo například méně létat, méně jezdit autem, méně jíst maso nebo méně topit. Společně se lidé zavázali uspořit ve svých domácnostech na 3300 tun CO2. „K akci na webu se můžete připojit ještě celý týden. Na výběr máte ze 13 navrhovaných opatření nebo si můžete stanovit závazek vlastní,” nabízí Petr Ledvina.

Na hodinu potemnělo osvětlení v řadě obcí a měst. Důležitější než symbolické jednohodinové zhasnutí jsou však klimatické závazky jednotlivých obcí. A ty jsou letos významnější než předchozí roky a týkají se i uhlíkové neutrality.

Brno na webu Hodiny Země deklaruje svůj závazek snížit emise CO2 o 40 % do roku 2030 a tento závazek podpořilo zhasnutím Špilberku či Nové radnice. Praha má za cíl uhlíkovou neutralitu v roce 2050 a zhasla historické dominanty a významné památky téměř na 50 místech. Potemněly Karlův most, Petřínská rozhledna, Národní divadlo i Staroměstská radnice.

Obec Svatý Jan pod Skalou se přidala ke klimatické žalobě a hodlá více využívat obnovitelné zdroje. Nejrozsáhlejší cíle má pravděpodobně středočeské město Jesenice, které se zaměřuje na využití obnovitelných zdrojů, úspory a využití dešťové vody. Další významné závazky si stanovili v Karlových Varech, Jihlavě či v Písku, kde chtějí budovat energeticky pozitivní čtvrtě. Své klimatické závazky si dávají i další subjekty – firmy, hotely, kavárny a školy.

Vlna solidarity a pocitu vzájemnosti se projevila i v zájmu o ochranu klimatu. Děkujeme všem, kteří si našli hodinu pro ochranu klimatu,“ ocenila aktivitu účastníků akce Yvonna Gaillyová, ředitelka Ekologického institutu Veronica.

Hodina Země je nejrozsáhlejší celosvětová klimatická akce, ve které si od roku 2007 miliony lidí připomínají nutnost co nejrychleji zastavit vypouštění skleníkových plynů. V České republice se koná od roku 2010.

/zr/

Ilustrační foto: FB profil Hodiny Země

 

Od loňského jara, kdy v republice začala stále trvající koronavirová pandemie, má Hradec Králové na svém letišti vyhrazený objekt, který slouží k izolaci covid pozitivních nebo karanténních osob bez domova či vykázaných z trvalého bydliště z důvodu domácího násilí.

Takové zařízení musí mít podle nařízení Krajské hygienické stanice Hradec Králové zajištěné každá obec s rozšířenou působností v kraji. Zatímco za celý loňský rok toto zázemí využilo pouze pár jednotlivců, především z důvodu preventivní krátkodobé karantény, na přelomu února a března sem bylo umístěno čtrnáct osob bez domova, které měly měly pozitivní test na covid. Tuto neděli bylo dvanáct z nich propuštěno, další by měla zařízení opustit v průběhu tohoto týdne. V pondělí bylo jedenáct nových osob přijato. Objekt na letišti je pod pravidelným dozorem strážníků hradecké městské policie, kteří dohlíží na dodržování podmínek karantény a izolace.

 

„Město poskytuje prostory covid pozitivním bezdomovcům, aby nemoc nekontrolovatelně nešířili mezi obyvateli našeho města. Objekt na letišti je vhodný nejen svojí dispozicí, ale především svým umístěním, není poblíž hustě obydlené zástavby. Práce s touto velmi specifickou skupinou osob není vůbec jednoduchá, protože jejich chování je někdy zcela nepředvídatelné. Je třeba poděkovat všem, kteří se podílí na provozu a dohlíží na režim objektu na letišti, od strážníků městské policie, přes magistrátní odbor krizového řízení, naše sociální pracovníky až po zaměstnance azylového domu na Pouchově, “ říká primátor Hradce Králové Alexandr Hrabálek.

 

Do objektu na letišti v Hradci Králové jsou umísťováni většinou klienti Domova Matky Terezy, azylového domu pro bezdomovce, který provozuje hradecká oblastní charita. „Zvýšený počet zde umístěných lidí v posledních dnech souvisí s testováním, ke kterému přistoupili pracovníci azylového domu na konci února. Do izolace na letišti jdou pouze ti, kteří mají lehký průběh a nepotřebují zdravotnickou pomoc. Od města mají zajištěnou základní stravu a pokud tři dny před koncem nařízené karantény nebo izolace nevykazují příznaky nemoci, zařízení opouští. Vše probíhá v úzké spolupráci s pracovníky charity a krajské hygienické stanice,“ vysvětluje Josef Janura, vedoucí odboru krizového řízení hradeckého magistrátu.

 

Město Hradec Králové v této složité době pomáhá v celé řadě oblastí. „V provozu jsou vybrané městské školy a školky, kam chodí děti záchranářů nebo pracovníků v sociálních službách, především seniorům jsou na speciálních telefonních linkách k dispozici zaměstnanci odboru sociálních věcí a pomáhají jim řešit obtížnou životní situaci. Mezi podnikatele, kteří museli z důvodu vládních opatření uzavřít své provozovny, město formou přímé finanční pomoci rozdělilo více než deset milionů korun. Další slevy poskytuje i z nájemného nebytových prostor nebo formou odpuštění poplatků za zábor veřejného prostranství. Pomáháme ale i těm, kteří jsou na úplném okraji společnosti a nemají ani střechu nad hlavou. Někdy to sice může být i jejich volba, ale řada z nich se do této situace nedostala záměrně nebo zcela svojí vinou. Podobně jako všem, kteří to potřebují, jim pomoc pochopitelně zajistíme,“ dodává primátor Alexandr Hrabálek.

/zr/*

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down