Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili se starostou města Březová na Sokolovsku Miroslavem Boudou.

Ten je také tváří listopadového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připomeňme, že Miroslav Bouda stál za projektem Multifunkční kaple Březová, který se stal celkovým vítězem letošního ročníku naší celostátní soutěže Komunální projekt roku 2021, viz https://komunalniprojektroku.cz/.

Listopadové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách listopadového čísla našeho časopisu vystupují:

* Miroslav Bouda, starosta města Březová na Sokolovsku: Snů mám plno. Když má člověk nějaký sen, musí o něj usilovat, aby se vyplnil, a musí za svojí ideou dlouhodobě jít. A řešení se najde samo. Máme v majetku nádherný park na Kostelní Bříze. K němu jsme za nemalé peníze odkoupili ruinu bývalého zámku s přilehlými budovami. Mám už studii, jak by se objekt dal využít pro ubytování – nešlo by o standardní ubytování hotelového typu, ale o ubytování jiné, víceúčelové. Když si představím, jak se odbourají stěny, může vzniknout venkovní ubytování, v jiných objektech může být kulturní stánek pro výstavy, koncerty, a jiné akce. Další využití by mohlo být pro školy v přírodě, děti by se tu mohly seznamovat s životem svých předků.

Nebo mám další sen, jak turisticky využít místní kopcovitou krajinu, zejména pro běžkaře nebo pro turisty. Chtěl bych vybudovat jednoduchou dvou sedačkovou lanovku na kopec, kde by si třeba běžkaři mohli zajezdit na tratích, nemuseli by přijet autem a řešit problémy se zaparkováním. Město Březová umí dát k dispozici nápad, svoje pozemky, umí vyřešit i stavební povolení, využití areálu by bylo regionální záležitostí. To je dlouhodobá vize, ale musíme se věnovat i dalším aktuálním plánům.

* Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu, do letošního listopadu předseda Sdružení místních samospráv ČR, nyní jeho čestný předseda:¨Náš systém voleb do zastupitelstev obcí pochopitelně vyvolává mezi komunálními politiky zájem. V rámci dotazníkového šetření  SMS ČR odpovědělo přes 700 členů, což je i více než 10 % z počtu všech obcí v ČR. Závěry z dotazníkového šetření vyplývají tyto:

  1. zaznívá silná kritika na přepočítávací formuli, drtivá většina členů SMS ČR se shoduje v tom, že by o zisku mandátu měl rozhodovat prostý počet hlasů pro kandidáta;
  2. 73 % členů SMS ČR podporuje jednoznačně prodloužení volebního období – ideálně na 6 let;
  3. možnost výběru napříč kandidátek (panašování) zachovat;
  4. přímá volba starosty nadále ztrácí na příznivém hodnocení a nemá již většinovou podporu ve sdružení.

* Petr Štěpánek, senátor a starosta obce Petrovice na Příbramsku: Osobně jsem do Senátu kandidoval s několika idejemi, co bych chtěl změnit. Volební zákon je jednou z nich. Změna však musí být citlivá a politicky akceptovatelná. Nemělo smysl dávat návrh změny volebního zákona před letošními volbami do Poslanecké sněmovny, jelikož by se nestihl projednat a spadl by takzvaně pod stůl. Jakmile se ustanoví nová dolní parlamentní komora, návrh předložím a zahájíme vyjednávání s jednotlivými politickými stranami. Bez jejich akceptace by to nemělo smysl. Vše ale záleží na tom, jak rychle se nová sněmovna usadí. Politické strany nyní řeší složení vlády a blíží se i volba prezidenta. Obávám se, že se změna zákona nestihne pro volby do zastupitelstev měst a obcí v roce 2022. Ale nevzdávám to! ...Ano, o možných, zatím pouze dílčích změnách, například úpravou prvního dělitele, jsme uvažovali. Jenže obávám se, že by to mohlo být kontraproduktivní s ohledem na připravovanou komplexnější verzi. Myslím, že příliš časté změny volebního zákona nepřispívají ke stabilitě.

* Věra Kovářová, od 10. 11. 2021 nově zvolená místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členka předsednictva Sdružení místních samospráv ČR: Problematice obcí a samospráv se věnuji dlouho. Má politická »kariéra« totiž začala v Chýni (okres Praha-západ), kde jsem nejprve byla místostarostkou, poté starostkou obce. A ráda podporuji akce, kde se dává větší prostor pro debaty ohledně této problematiky. Zejména v menších obcích je důležité, aby zastupitelstvo odráželo skutečnou vůli občanů. Takže je na místě se zamyslet nad tím, zda mandát zastupitele by neměli získat ti kandidáti, kteří dostanou skutečně nejvíce hlasů.,, ...K prodloužení volebního období ze čtyř na šest let jsem však spíše skeptická. I když se z pohledu starosty mohou čtyři roky zdát jako krátká doba, pořád mají mít občané kontrolu na zastupitelstvem v krátkém časovém intervalu. Naopak přímá volba starostů (zejména v menších obcích) by dávala smysl.

* Jiří Jirásek, předseda představenstva Národní rozvojové banky: Musím zdůraznit, že Národní rozvojová banka je skutečně akciovou společností, která jako každá jiná podléhá regulaci České národní banky. Ale — což podtrhuji, v našem případě máme odlišné poslání od jiných akciových společností. Náš akcionář, tedy Česká republika, nám uložil, že máme pomáhat sociálnímu a ekonomickému rozvoji země, a nenutí nás, abychom do marží svých produktů promítali ziskovou přirážku, kterou logicky musí stanovat každý komerční subjekt.

Nicméně fungujeme tak, že poskytujeme finanční nástroje, jejichž prostřednictvím se nám vracejí finančním prostředky, které pak znovu investujeme. Takto jsme schopni využívat multiplikačního efektu a tyto peníze používat opakovaně.

Zaměřujeme se tedy na návratné projekty, což je náš základní požadavek, a samozřejmě pracujeme tak, abychom o tyto peníze nepřicházeli – a naopak se nám vracely zpět.

Rád bych však připomněl další nový aspekt v rámci naší nové strategie. Je jím naše poradenská činnost, v jejím rámci našim partnerům – ať už jsou to obce, města nebo kraje, pomáháme s analýzami, zda je výhodnější použít pro jejich zamýšlený projekt finanční nástroje nebo nějaký dotační titul.

Dotační schémata, rozpočtové zdroje i možnosti financování z evropských fondů jsou limitované a nelze předpokládat, že celkový objem těchto finančních prostředků bude stačit na pokrytí potřebných investic obcí, měst a regionů.

Jediná varianta, jak vyřešit určitý nesoulad investičních potřeb a finančních zdrojů je začít využívat ve větší míře soukromé zdroje. Což je samozřejmě z principu složitější, než když připravujete projekt s dotační podporou, byť i u takového projektu musíte dodržet podmínky poskytnuté dotace a nepodcenit přitom ani národní a evropskou legislativu. Nicméně jakmile dotační peníze řádně použijete – velmi zjednodušeně řečeno, příběh končí.

Kdežto budete-li chtít financovat svůj projekt návratně, musíte jej připravit tak, aby dával logiku po celé období jeho splácení.

My vnímáme, že obce, města, regiony začínají uvažovat tímto směrem, byť jde o varianty složitější. Ale v NRB máme ambici v tom našim partnerům pomáhat.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: V Deklaraci nezávislosti ze 4. července 1776 se píše: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pochopíme-li právo na ochranu soukromí a osobních údajů jako – v realitě 21. století – nedílnou součást lidské svobody a „práva na sledování osobního štěstí“, dojdeme k závěru, že jde o stále důležitější svobodu, kterou musíme chránit.  V tomto smyslu je Úřad takříkajíc „na stejné lodi“ se všemi obcemi jakožto správci osobních údajů.

Naším společným zájmem je chránit svobody občanů. Úřad vždy bude pro obce především partnerem, proto bych závěrem chtěl znovu zdůraznit konzultační roli Úřadu a jeho připravenost být nápomocen správcům při nastavování vhodných postupů při ochraně osobních údajů tak, aby ochrana osobních údajů byla skutečně efektivní, tedy aby plnila svůj účel ve vztahu k osobám, o jejichž údaje jde, a zároveň, aby se stala běžnou a „automatickou“ součástí všech procesů obcí jako správců osobních údajů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Je zřejmé, že obsah programu zasedání zastupitelstva obce je někdy vysoce sporné téma, a to jak tehdy, kdy žádá o zařazení bodu opoziční zastupitel, nebo naopak když bod až na zasedání zastupitelstva navrhuje koaliční skupina. A je jedno, zda se to dotýká malé obce, velkého města nebo dokonce kraje. Je proto vhodné vždy používat tzv. zdravý rozum, a myslet na zájmy občanů i zastupitelů – na nepřipravené body se nelze dostatečně připravit, ale naopak bránit rozumnému projednání něčeho důležitého přímo na stůl také není vždy vhodné (například dotační akce) apod.

Co však platí vždy – každý bod musí být dobře připraven, a jeho zařazení by nemělo být viditelně účelové v tom smyslu, aby se o něm někteří zastupitelé – a hlavně občané, včas nedozvěděli.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF, a. s.: Charakteristickým rysem hospodaření obcí v první polovině roku 2021 byla obezřetnost či opatrnost daná značnou nejistotou ohledně budoucího vývoje. Vzhledem k tomu, že se dá očekávat růst cen, přetrvávající napětí na trhu práce a jen velmi pomalý ekonomický růst se značnými rozdíly v rámci jednotlivých oborů, budou výsledky koncem roku podobné.

Proti rostoucí inflaci snižující hodnotu peněz uložených na bankovních účtech, na kterých mají obce značnou sumu, bude stát omezená nabídka důvěryhodných dodavatelů a pravděpodobně i odklad rozhodnutí představitelů obcí, do čeho by měli investovat, kam by měly její kapitálové výdaje směřovat.

Navíc je zřejmé, že vyšší inflace povede k růstu úroků, takže úvěry v nejbližší budoucnosti budou dražší než dnes. Přitom ceny stavebních prací a dodávek rostou rychleji než spotřebitelské ceny, jejichž vývoj standardně uváděná inflace odráží.

* Luděk Tesař, ekonom: Sepsal jsem několik paradoxů, na něž jsem v praxi narazil. Tyto paradoxy boří zažitá paradigmata jako domečky z karet.

Růst úroků může zvedat inflaci. Existuje paradigma, že růst úroků zdraží finance, a tím omezí jejich dostupnost – a také přivede lid k šetření a ukládání peněz do bank. ČNB v rámci tohoto zažitého paradigmatu avizovala zvedání úroků jako jeden z bojů proti rostoucí inflaci.

Realita je však taková, že inflaci zvedá především omezená nabídka v opozici k odložené spotřebě. Omezení přijatá vládami nabourala dodavatelské řetězce – a ani ten nejvyšší úrok nevyrobí žádný chybějící čip do aut, ba ani železo pro stavebnictví atp. Naopak vyšší úroky dopadnou na firmy, které skutečně zasáhla pandemická omezení a musely si vzít úvěr. Mnohé firmy také plánují sladit zvýšenou poptávku se svou nabídkou a mohly by využít úvěr, jenže dostupnost peněz bude dražší, což povede k tomu, že taková firma může své záměry odložit. Nadneseně řečeno, může jít řekněme o záměr vybudovat továrnu na čipy. Pokud by firma přesto vybudovala podobný podnik na úvěr, promítne růst úroků do cen svých výrobků.

Paradox celé situace je, že zvýšení sazeb ČNB může inflaci zvednout. Samozřejmě banky vydělají více peněz, hypotéky budou dražší a domácnosti, které na hypotéky vydělávají budou muset požadovat vyšší mzdy. Růst vyšších mezd zase povede u nezadlužené části populace k růstu poptávky, a to povede opět k růstu cen. Jen těžko se zásadně sníží ceny nemovitostí. Inflaci vyvolaly nesmyslné lockdowny, vlády svými podporami na dluh a deficity, například ve zdravotnictví, jsou neudržitelné. Zdůrazňujeme, že ČNB je jedinou centrální bankou, které zvedá úroky – a podle mého názoru tím zhoršuje situaci firem i domácností.

Inflaci ovšem vytvořila omezení učiněná vládami celého světa, nikoliv pouze vládou ČR a rozhodně inflaci nevytvořil nízký úrok v České republice. Českou republiku je těžké najít na geografické mapě a téměř nemožné je vyhledat ji na ekonomické mapě světa. Hrajeme tu v ČR vysokou a drahou hru s neplatným paradigmatem a hodně nízkými kartami.

– Dlužníci šetří a šetřílci tratí. Nejen paradigma říká, že ten, kdo šetří, má za tři, jinak řečeno, že dlužit se nevyplácí a šetřit je lepší. Nejen obce, které mají vysoké zůstatky na účtech, tratí a tratily. Díky růstu cen pak ti, kdo investovali na dluh, vydělali. Největší finanční škody ve veřejné správě u samospráv působilo odkládání investic a šetření. Jen ceny stavebních prací rostly meziročně aktuálně o více než deset procent, úroky za dluhy byly naopak pod 1 % a po zdražení budou nejspíše ještě dlouho pod 3 %. Ten, kdo investoval dříve, byť na dluh, výrazně šetřil veřejné prostředky.

Snaha některých obcí našetřit si na něco je přirovnatelná k situaci, kdy si před deseti roky člověk snažil našetřit na dům, který stál 3 miliony Kč. Takový člověk si měsíčně po dobu deseti let odkládat stranou deset tisíc korun, přičemž si s vypětím všech sil uspořil 1,2 mil. Kč. Ten samý dům za tu dobu ovšem nestojí 3 mil. Kč, nýbrž zdražil o 5 mil. Kč na 8 mil. Kč. Žádný, slovy „žádný“ úrok nikomu nemohl vyrovnat obrovský nárůst ceny! Podobné je to u všech nemovitostí. Růst cen se nezastaví.

– Dlužit je bezpečnější než šetřit. Ten, kdo má peníze, je v pohodě, říká paradigma, a ten, co dluží, má smůlu. Dlužit, pokud splácíte bez problémů úroky a úmor je pohodička, ale pokud máte peníze na účtu, máte problém. Co bude s korunou při tak obrovských deficitech veřejných rozpočtů? Kdo ví, jedno je jisté, stát ročně vytváří dluh, který by z přibližně 0,5 milionu lidí ročně udělal korunové milionáře.

Ti, kdo mají kapitál, musí zohlednit jeho znehodnocování inflací, která by měla na konci roku nabrat 5% růst. Daleko vážnější je však otázka, co bude s penězi za pět nebo deset let. Co kdyby to došlo tak daleko, že by měnová reforma peníze znehodnotila? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy by šmahem zmizela naspořená finanční aktiva. Zcela jistě stojí také tato hrozba za růstem cen nemovitostí.

Zkrátka, podle jednoho arabského přísloví Kdo dluží jedno tele – je v kleštích věřitele. Kdo dluží množství žírných stád – může si v klidu hodovat.

* Martina Zapletalová, energetička Magistrátu města České Budějovice (k pozici energetického manažera města): Jde o klíčový post obce nebo města, který je stále ještě nedoceněn. Párkrát proběhla komunikace se zaměstnanci jiného úřadu, kteří řešili podobné záležitosti jako my. Nicméně v rámci Sdružení energetických manažerů měst a obcí (SEMMO) , kterého je město České Budějovice členem, je možné sdílet zkušenosti týkající se energetiky, obrátit se na radu či naopak radu poskytnout.

* Jaroslav Klusák, vedoucí odd. energetického managementu Hlavního města Prahy: Představa komunitní energetiky pro Prahu je založena na tom, že pilotní projekty komunitní energetiky budou realizovány zpočátku na majetku města, kde se ukáže jejich smysluplnost, ekonomická výhodnost a poté budou projekty nabízeny i jiným sektorům, především bytovému sektoru, kde je potenciál pro komunitní projekty významný. V současné době se Praha zaměřuje na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, především fotovoltaiky, a na úspory energie v objektech, kde je tento potenciál. Rádi bychom řešili renovace komplexně současně i s adaptačními opatřeními. V bytovém sektoru budeme využívat propojení na program Nová zelená úsporám, v jiném než bytovém sektoru Modernizační fond.

V rámci schváleného Klimatického plánu Prahy jsou předjímány celkové investice do projektů v oblasti energetiky ve výši až 174 mld. Kč do r. 2030, z toho vlastní prostředky z rozpočtu hlavního města jsou uvažovány ve výši zhruba 14 mld. Kč., zajištění ostatních finančních prostředků je plánováno buď z externích zdrojů (například Modernizačního fondu, programu Nová zelená úsporám, atd.), či se předpokládá, že je vynaloží městské společnosti, dodavatelé energií, bytový sektor, či jiné subjekty. Při vynaložení daných finančních prostředků a provedení plánovaných opatření se předpokládají roční úspory energie ve výši až pět miliard korun ročně.

První energetické společenství vznikne v rámci pilotního projektu v Praze na Černém mostě, kde se nyní připravuje pilotní instalace a kde Pražské společenství obnovitelné energie (PSOE) bude subjektem vyrábějícím elektřinu z instalované fotovoltaiky, a zároveň bude i dodavatelem.

* Vladimír Přech, ředitel obchodně právní sekce společnosti Gordic: Od vedení měst často slýcháme, že nejběžnějším požadavkem občanů je oprava nebo výstavba chodníků. Je to pochopitelné, slouží všem a je na ně hodně vidět. Jenže i chodník může mít mnoho podob. Díky informačním a komunikačním technologiím můžeme v posledních letech dojít na úřad i po chodníku digitálním.

Digitální chodník úřadu můžeme chápat jako interní komunikaci uvnitř, mezi jednotlivými odbory, odděleními nebo samotnými zaměstnanci. Patří sem otázky elektronického oběhu dokumentů, sdílení dat, digitalizace správních řízení, finanční kontroly, elektronického schvalování, řádného podepisování nebo pečetění. A také integrace mezi jednotlivými informačními systémy, protože těch je v každé větší instituci celá řada.

My jsme jako Gordic v Mikulově před dvěma lety představili otevření integrační platformy, která integrace zjednodušila. Nyní registrujeme dalších skoro 90 nových integračních projektů jenom za poslední rok. Platformu GINIS nemusí tedy uživatel nutně rozvíjet prostřednictvím gordických aplikací, ale může na ni napojit aplikaci třetí strany nebo svou vlastní. To platí i pro portálová řešení. Například podání přes Portál Pražana nebo Portál Kanceláře veřejného ochránce práv propadají automatizovaně do Spisové služby platformy GINIS k evidenci a dalšímu zpracování.

Když se vrátíme obecně k digitalizaci úřadu, tak i projekt Digitální úřad z jara letošního roku ukázal, že potřebné nástroje a technologie od různých dodavatelů tady existují. Teď je to tedy především o vůli a odvaze pustit se do změny zaběhlých procesů. Na čele pelotonu jsou, troufnu si tvrdit, krajské úřady. Například Pardubický kraj získal letos od sdružení CNZ cenu za IT projekt v oblasti správy a archivace dokumentů. Ale inspirativních příkladů přibývá i mezi centrálními orgány. Ministerstvo, které provozuje platformu GINIS a její subsystém spisové služby spolu s elektronickým schvalováním dokumentů, vyhodnotilo, že v rámci digitalizace jenom na spotřebě papíru ušetřilo za půl roku přes 50 % nákladů. To je přes 70 tisíc korun. Další úspora, která zatím nebyla vyčíslena je v oblasti tisku dokumentů. Nejvýznamnější úspora je však v čase pracovníků – schvalování je nyní nejen rychlejší, ale i průkaznější.

Co když ale vlastní kapacity na vytvoření digitálního chodníku nestačí? Zde musíme zákonitě přejít k oblasti cloudu a cloudových služeb. V pandemickém roce 2020 vzrostly výdaje veřejné správy na cloud o jednu třetinu. Je velice pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Naše nabídka SaaS služeb, zahrnující všechny základní agendy úřadů včetně ERP a spisové služby, byla zapsána spolu s nabídkami téměř čtyř desítek dalších firem do státního katalogu cloud computingu.

* Jana Plamínková, starostka Městské části Praha-Slivenec (k říjnové re-use neděli uspořádané ve Slivenci s podporou pražského magistrátu a dalších partnerů): Vše bylo naplánované tak, že nejprve se věci přinesly k přijímacímu pultu, kde si je přebraly dobrovolnice ze SWAP Prague – přetřídily je, zvážily a pak odnesly na místo, které bylo vyhrazeno pro každý druh předmětů. Zvlášť jsme tak měli vystavené například knihy, věci pro děti, na štendrech viselo oblečení atd. Co si nerozebrali návštěvníci, dostaly poté možnost převzít si neziskové organizace. A zbytek pak šel do kontejneru a do spalovny... ...Odezva od občanů je vesměs výborná, všichni re-use neděli považovali za skvělý počin. Jen jsme zaznamenali několik lítostivých ohlasů od lidí, kteří se o akci včas nedověděli, protože byli z jiných městských částí, a kteří by se byli účastnit chtěli. Účast na akci byla zcela zdarma. Každý mohl přinést věci a zase si jiné věci případně odnést. Byla to i společenská akce, měli jsme tam občerstvení, tak se tam lidi přišli i potkat a popovídat si – vždyť jsme se kvůli koronaviru často i docela dlouho neviděli!

* Ladislav Šorčík, člen komise pro rozvoj IT Rady města Kutná Hora: Parkování a rozhodování samospráv na základě přesných dat jsou dvě velká témata pro současnou samosprávu obce. Od minulého roku  probíhá  v Norsku projekt, který obě témata úspěšně propojuje. Jde o příklad dobré praxe, kdy moderní technologie pomáhají v rozhodovacím procesu při řešení reálného požadavku občanů. V centru norského města Halden se nachází náměstí, které slouží mimo jiné k parkování jak rezidentů, tak návštěvníků, kteří do centra cestují za službami a obchody. Po obvodu náměstí jsou kavárny a různé obchody. V roce 2020 obdržela místní samospráva požadavek od několika provozovatelů služeb na náměstí na zábor veřejného prostranství, aby mohli rozšířit  předzahrádky svých  podniků. Takový krok by ovšem měl za následek úbytek až 12 z celkových 90 parkovacích míst. Tento fakt samozřejmě vyvolal odezvu mezi rezidenty, kteří se obávali zhoršení kvality života kvůli nedostatku parkovacích míst.

Samospráva města se rozhodla pro kvalifikované rozhodnutí získat přesná data o využívání parkoviště, a to prostřednictvím automatizovaného sběru dat. Hlavním důvodem pro tento způsob řešení byla snaha získat data za delší časový úsek (včetně nočního parkování), jejichž pořízení prostřednictvím lidských pozorovatelů by bylo příliš nákladné. Zástupci samosprávy tedy oslovili technologickou firmu (Emcom) se sídlem v Oslu. Ta ve spolupráci s místní telekomunikační společností Telenor a českou technologickou společností Smartiple, s. r. o. navrhla technické řešení za pomoci detekce obsazenosti parkoviště pomocí pokročilé analýzy obrazu.

Na haldenské parkoviště byly umístěny tři kamery, které společně dokázaly pokrýt celou parkovací plochu s 90 parkovacími místy. Pro umístění dvou kamer byl zvolen sloup veřejného osvětlení přibližně uprostřed parkoviště. Třetí kamera byla instalována na soukromý dům na obvodu náměstí. Vzhledem k absenci datového připojení na sloupu veřejného osvětlení a problematickému připojení na soukromém domě (poskytovatelé bezdrátového připojení nejsou v Norsku tak běžní) bylo pro připojení kamer zvoleno 4G připojení. Data z kamer byla přenášena do cloudové služby Parkinto, kde docházelo k jejich automatické analýze a následnému vyhodnocení obsazenosti parkoviště pomocí umělé inteligence. Výsledek byl následně prezentován samosprávě i široké veřejnosti pomocí webové stránky. Data o obsazenosti parkoviště byla současně ukládána a statisticky zpracovávána. Tím byla samosprávě k dispozici relevantní data pro kvalifikovaná rozhodnutí.

Ze statistického výstupu, který měli zástupci norské samosprávy k dispozici, bylo zřejmé, že parkoviště nebylo a není maximálně využíváno, a tedy eliminace 12 parkovacích míst nesníží kvalitu života místních obyvatel. Ale nejzásadnějším zjištěním bylo, že nikdy během uplynulých 12 měsíců nebylo toto parkoviště stoprocentně obsazené. Naopak, jeho průměrná obsazenost byla podle statistik okolo 25 procent, resp. tuto hodnotu nepřekročila.

Na základě takto získaných dat učinila samospráva rozhodnutí, které bylo podpořeno přesnými údaji a mohlo být před občany obhájeno. V souladu se závěry provedené analýzy bylo také upuštěno od záměru, tedy od nákupu elektronických ukazatelů volných parkovacích míst: jelikož bylo v reálu vždy nějaké místo volné, šlo by o neefektivní investici, a tedy nehospodárné nakládání s městským rozpočtem.

* Libor Dupal, ředitel Kabinetu pro standardizaci a předseda Sdružení českých spotřebitelů: Loni jsme provedli situační analýzu s cílem shrnout informace o principech a postupech pro zajištění bezpečného hřiště či sportoviště od projektu po provoz. Všem zainteresovaným se dostal do ruky komplexní materiál, jak v každé fázi realizace výstavby postupovat, aby se některé nedostatky a opomenutí nezjistily až po předání hřiště uživateli, provozovateli. Vznikla rovněž publikace Desatero pro bezpečné hřiště a sportoviště (Zásady od projektu po provoz) dostupná na: www.overenehriste.cz.

Nabízíme také nástroj k prokázání dodržování norem a správné praxe. Je jím značka kvality Hřiště-sportoviště-tělocvična–OVĚŘENÝ PROVO“, která poskytuje garanci kvality a bezpečnosti veřejných zařízení pro provozovatele, rodiče či pedagogy. Značka je licencí zpřístupněna žadatelům, jež chtějí prokázat splnění a následné dlouhodobé dodržování shody provozovaných herních a sportovních prvků s požadavky legislativy a evropských norem, a také bezpečný provoz veřejného zařízení.

Stav každoročně ověřuje nezávislá inspekční kontrola – audit. Značka byla přijata do národního Programu Česká kvalita. Nejnověji jsme ocenění a licenční právo k užívání značky udělili městu Teplice a zároveň i výrobci (Mystic Constructions) za skateboardingové hřiště ve sportovním areálu Anger.

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili se starostou obce Dukovany Miroslavem Křišťálem. Ten se také stal tváří červencového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červencové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název IT služby  a ochrana dat. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červencového čísla našeho časopisu vystupují.

* Miroslav Křišťál, starosta obce Dukovany na Třebíčsku: Ano, uvažovali jsme o využití podpory na fotovoltaiku z Modernizačního fondu, který se právě otevírá. Jenže asi od tohoto záměru ustoupíme. Získání dotace podmiňuje, že 80 procent vyrobené elektřiny musíte spotřebovat u sebe, do sítě můžete prodat jen 20 procent. Podpora je tak výhodná spíše pro výrobní podniky. Přesto o instalaci střešních panelů uvažujeme, a to na budovách bývalých kravínů, které postupně přestavujeme na technické a společenské zázemí obce. Pokud bychom instalovali FVE, tak pouze na střechy, rozhodně ne na ornou půdu. Rozhodneme-li se k tomu, pak projekt uděláme patrně bez dotace, panely si koupíme a instalujeme sami.

* Michael Rataj, starosta obce Branka u Opavy: Opravu naší kaple Nejsvětější Trojice jsme zahájili již počátkem roku 2019, ale kvůli pandemii covid-19 se vše protáhlo až do letošního května. Komplikace, které opravu kaple po více než dva roky provázely, nikdo na začátku neočekával. Ale Boží prozřetelnost byla našemu záměru nakloněna, a tak se kapli Nejsvětější Trojice podařilo obnovit do stavu, ve kterém bude sloužit několika dalším generacím farníků z Branky u Opavy,

* Lada Rejšková, starostka obce Libotenice na Litoměřicku: Po roce života s koronavirem vnímáme životní hodnoty trochu z jiné perspektivy. Mnozí z nás si uvědomili, že vše, co se dá koupit, nemá pro nás takovou cenu, jako čas strávený se svými blízkými. Přišlo nám zajímavé zapojit se do taneční výzvy Jerusalema Challange,  – celosvětového symbolu boje proti pandemii covid-19d a natočit o tom i video. Do tance jsme vtáhli i děti, které se svou účastí dozvědí hloubku a sílu lidské solidarity, odvahy a trpělivosti, což si samotná pandemie v mnoha ohledech žádala. Nápadu Jitky Francové se chopily místní občanky Věra Rosová, Kateřina Menoušková, Eva Peterová, Věra Šmídová a Lenka Chlubnová, které se spolu s iniciátorkou taneční výzvy řadu let podílejí na kulturním, společenském a sportovním dění v obci, přičemž některé z nich v Libotenicích vedou i sportovní kroužek Sportovky. Skvělým kameramanem se stal Vojtěch Macke z jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce. Zatím další videa nechystáme, ale jelikož máme velice aktivní občany, tak věřím, že nás s něčím zase překvapí. Jsem na ně opravdu moc pyšná a hrdá. Některé jiné obce si musí platit drahé agentury, aby jim udělaly kulturní program. Ale u nás si naši občani umí utvořit kulturu sami.

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova na Hodonínsku: Při zadávání veřejných zakázek je potřeba zejména držet se tří základních principů, což jsou hospodárnost, efektivnost a účelnost. K tomu je nutné přidat princip čtvrtý – ten nejvýznamnější, totiž zdravý rozum. Byť jde o rčení, které je často proklamováno i ze strany kontrolních orgánů, mnohdy nad zdravým rozumem vítězí čistý formalismus. Nelze se pak divit, že se zadavatelé drží osvědčených postupů při zadávání veřejných zakázek. Bohužel ani rozhodování v oblasti veřejných zakázek stále není předvídatelné, zejména pokud je zakázka spolufinancována z evropských či národních dotačních zdrojů.

* Zdeněk Kučera, starosta Městské části Praha 18: „Covidový rok“ ovlivnil nejen fungování radnice, ale také značně zasáhl do rozpočtu městské části. Kvůli zrušení či odkladu koncertů na území Letiště Letňany a akcí v areálu PVA se příjmy městské části snížily o přibližně 300 tisíc korun. V důsledku úlev pro místní podnikatele poklesly také příjmy z pronájmu nebytových prostor.

Tyto změny jsme museli zapracovat do rozpočtu roku 2020 a také do plánů na rok 2021. V důsledku úlev na nájemném místním podnikatelským subjektům a organizacím zajišťujícím mimoškolní aktivity dětí byly příjmy městské části dosud sníženy o asi 700 tisíc korun.

* Libor Lesák, radní Středočeského kraje: Postupně upravujeme kontrolní mechanismy v rámci procesu zadávání veřejných zakázek krajem. Příkladem je důsledná elektronizace celého procesu a tím i možnost kontroly v jakékoliv jeho fázi. Zadavatelé v rámci kraje povinně využívají certifikovaného elektronického nástroje E ZAK. K rozšíření jeho funkcionalit dojde od druhého pololetí letošního roku, a tím dojde i k většímu zpřehlednění celého procesu a získání jednoznačné auditní stopy pro následnou kontrolu.

* Miloslav Meloun, ředitel Kooperativy, výrobně obchodního družstva Uhlířské Janovice (tato společnost letos v červnu na URBIS SMART CITY FAIR obdržela Cenu časopisu Moderní obec za multifunkční stožáry veřejného osvětlení řad eLITE a SMART): Dříve než radnice vypíše veřejnou soutěž na dodávku a instalaci veřejného osvětlení, by určitě stálo za to předem zvážit, zda na stožáry bude umisťovat i další zátěže – vedle svítidel například reklamní plochy, držáky květin či vánočních ozdob. Všechny tyto další návětrné plochy totiž mohou velmi ovlivnit zátěž stožáru.

Zároveň je třeba si uvědomit, že mezi vypsáním soutěže a vlastní realizací může proběhnout dlouhá doba. Během posledních měsíců jsme svědky raketového růstu cen materiálů, takže je nutné počítat i s úpravami rozpočtu každé takové investiční akce. Ale neměly by to rozhodně být stožáry, na kterých se bude šetřit.

* Petr Jelínek, jednatel 4E consulting, s. r. o.: Dosavadní zkušenosti s použitím BVA/m4E metody ukazují, že jde skutečně o ucelený a univerzální model hodnocení vhodný pro široké spektrum zakázek – na služby facility managementu (úklidy, ostraha apod.), stavební zakázky, architektonické/projekční služby nebo ICT zakázky, popř. komplexnější technologické dodávky.

Pomocí metody BVA/m4E zadávají zakázky např. Vysoké učení technické v Brně nebo Univerzita v Hradci Králové, zadavatelé v resortu dopravy (Ředitelství silnic a dálnic, Ředitelství vodních cest, Správa železnic či Letiště Praha) a Karlovarský kraj. Z municipalit lze uvést například města Brno, Žďár nad Sázavou, Chomutov nebo Rožnov pod Radhoštěm.

* Filip Chvátal, radní města Brna: Naším cílem je, aby se Brno mohlo do budoucna rozvíjet způsobem, který neohrozí kvalitu života ve městě. Naopak chceme kvalitu života zlepšovat. Ať už je to zvyšováním podílu veřejně přístupné zeleně, revitalizací opuštěných a zdevastovaných továrních areálů, tak také implementací moderní modrozelené infrastruktury v rámci nové výstavby.

* Luděk Tesař, ekonom: Je jednoznačné, že stát se snažil poslední roky více investovat a že to kvůli mandatorním a quasimandatorním výdajům vůbec neměl lehké. Navzdory velkým překážkám stát prokázal během posledních let podstatně více odvahy než územní rozpočty – ale bohužel velkou část investic realizoval na dluh nebo z dotací. Územní rozpočty zase na rozdíl od státu měly peněz relativně dost, ovšem – sumárně viděno – odvahy mohly mít více. Nadále platí, že navzdory paralýze některých méně schopných obcí jsou územní samosprávy hybateli pokroku a stát se dál řítí do temného vesmíru osvětlovaného záblesky humoru některých „expertů“ či celých „rádoby mezioborových skupin“. Jakmile chybějí peníze a ekonomika začne pokulhávat, začne chybět i nadějná budoucnost a zbývá pouze nesmrtelný humor (pozn. autora: vážení experti, ten vakcínu nepotřebuje). Zaplať za to pánbůh, neboť stát totiž už nemá zaplatit čím.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Celkově obce v roce postiženém restriktivními a podpůrnými opatřeními vlády, které na ně měly značný dopad, hospodařily obezřetně. Dokázaly jako celek dále poměrně rychle zvýšit úspory při souběžném jen velmi mírném růstu dluhu. V těchto složitých podmínkách plných nejistoty nezanedbaly ani výdaje na modernizaci a rozšíření obecní infrastruktury. K tomu jim z části pomohly investiční dotace.

* Lubor Tomanec, ředitel Vodárenské společnosti Táborsko s. r. o.: Určení ceny pro vodné a stočné máme ve svých rukou. V koncesní smlouvě je pevně stanoven způsob stanovení ceny pro vodné a stočné v jednotlivých letech trvání smlouvy prostřednictvím finančního modelu, který provozovatel musí dodržet. Model vychází z nabídky provozovatele v koncesním řízení a za běžných okolností se nedá měnit. Nám to umožňuje přijetí dlouhodobé cenové strategie spolu se souběžným plněním plánu obnovy našeho vodohospodářského majetku.

* Martin Půta, hejtman Libereckého kraje: Liberec stále zůstává jako jediné krajské město bez kvalitního železničního spojení z české metropole a dále za hranice ČR. Zapojením železniční tratě ze Zhořelce přes Liberec do Prahy do evropské sítě bychom mohli účelněji čerpat finanční podporu z evropských zdrojů, a tím pádem učinit z vlakového spojení adekvátní formu přepravy. Není možné, abychom i nadále jezdili vlakem z Liberce do Prahy za stejné dojezdové časy, jako tomu bylo v 19. století.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu MIM Consulting s. r. o.: Současný trend digitalizace činností a agend, který se nevyhýbá žádné municipalitě, se stává do jisté míry i politikem. Pod tlakem post covidové doby přehodnocují municipality svoje postoje k návrhu a řízení ICT s cílem zlepšit činnosti a procesy nejen ve vztahu k občanovi, ale též interně, uvnitř úřadů. Velmi zajímavým a na národní úrodni prosazovaným způsobem strukturovaného popisu cílů organizace, který se ve veřejné správě uplatňuje již několik, je Enterprise architektura.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu o naplnění podmínky výlučných majetkových práv ve smyslu § 18 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, kdy zadavatel řídí činnost Technických služeb a vykonává nad jejich hospodařením účinnou a funkční kontrolu. Nejvyšší správní soud v důsledku výše uvedeného neshledal kasační námitky stěžovatelky důvodnými. Kasační stížnost proto v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl. Závěr je tedy ten, že když město zadá plnění tzv. své firmě, neznamená to, že tato firma nemůže využít subdodávky. Tedy není zde ten požadavek, aby celé plnění poskytovala sama.  Tento rozsudek nám k tomuto závěru dává oporu.

* Marek Hanák, Kancelář veřejného ochránce práv: Pokud má občan za to, že v procesu pořizování územního plánu došlo k nějakému pochybení, má možnost podat podnět k nadřízenému orgánu územního plánování (ve vztahu k územním plánům obcí je nadřízeným orgánem krajský úřad, ve vztahu k zásadám územního rozvoje a jejím aktualizacím je jím Ministerstvo pro místní rozvoj), aby postup úřadu územního plánování jako pořizovatele územního plánu podle § 177 odst. 1 stavebního zákona prošetřilo. Podrobnější informace o působnosti veřejného ochránce práv v oblasti územního plánování lze získat na webových stránkách www.ochrance.cz, kde je veřejnosti k dispozici také nový leták Územní plán, který ochránce letos v květnu vydal.

* Jana Vašíková, Kancelář veřejného ochránce práv: Náklady na provedení prací spojených s odstraněním závadného stavu stavby vždy nese vlastník této stavby. Stavební úřad nemá zákonnou možnost nařídit provedení opatření k odstranění závady na stavbě jiné osobě než jejímu vlastníkovi. Uvedené v praxi znamená, že pokud stavba vykazuje jakékoliv závady, je výhradně na jejím vlastníkovi, aby sám zajistil nápravu (závady odstranil), nehledě na to, co je toho příčinou. Nicméně druhotně se vlastník stavby, jejíž poškození přičítá činnosti jiné osoby (např. souseda), může domáhat náhrady škody občanskoprávní cestou dle občanského zákoníku. Důkazní břemeno o příčinách vzniku škody spočívá zásadně na vlastníkovi vadné stavby. Pro účel důkazu, že právě činností jiné osoby vznikla konkrétní škoda, se obvykle poškozený vlastník stavby nevyhne zajištění znaleckého posudku o rozsahu a příčinách škody.

Kromě náhrady škody je třeba upozornit na občanskoprávní úpravu sousedských práv. Podle ustanovení § 1019 odst. 1 občanského zákoníku vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek.

Sousedé v zájmu smírného urovnání vzájemných vztahů mohou oslovit mediátora. Mediátor je nezávislá a nestranná osoba, která se snaží se sousedy (stranami sporu) nalézt oboustranně přijatelné řešení ohledně závadného stavu stavby a jejího negativního vlivu na okolí.

* Jan Břeň, právník: Zákon o registru smluv tedy v § 3 odst. 1 předpokládá, že v registru smluv nebudou (resp. nemusí být) zveřejňovány smlouvy v identickém znění, v jakém byly uzavřeny, neboť se při uveřejnění smlouvy může uplatnit (s ohledem na omezení při poskytování informací stanovená zákonem č. 106/1999 Sb.) celá řada zákonných výjimek, čímž bude text uzavřené smlouvy fakticky (částečně) pozměněn.

Obec s rozšířenou působností je tedy povinna před zveřejněním smlouvy v registru smluv důkladně posoudit, zda smlouva obsahuje takové údaje, které nelze poskytnout při postupu podle zákona č. 106/1999 Sb., a v případě kladné odpovědi, bude tato obec muset příslušné pasáže smlouvy před vložením do registru smluv znečitelnit. Uvedené konstatování se samozřejmě týká i problematiky ochrany osobních údajů ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), tj. tzv. GDPR, jak je uvedeno v dotazu.

Má-li příslušný subjekt zákonnou povinnost zveřejňovat své smlouvy prostřednictvím registru smluv, musí si být zároveň vědom skutečnosti, že podle § 6 odst. 1 zákona o registru smluv platí, že smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění (výjimku z uvedeného pravidla představuje smlouva, která byla uzavřena v krajní nouzi nebo za účelem odvrácení nebo zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí, a dále též smlouva, jejímž předmětem jsou léčiva nebo zdravotnické prostředky – viz § 6 odst. 2 a 3 zákona o registru smluv).

Ustanovení § 7 odst. 1 zákona o registru smluv stanovuje vážné právní následky nesplnění povinnosti uveřejnění smlouvy prostřednictvím registru smluv, které spočívají v tom, že pokud nebyla smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, uveřejněna prostřednictvím registru smluv ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, platí, že je zrušena od počátku (dílčí výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 7 odst. 2 a 3 zákona o registru smluv).

Obec sice může své smlouvy zveřejňovat na svých webových stránkách (tedy jakákoliv obec bez ohledu na to, zda má či nemá povinnost zveřejňovat své smlouvy prostřednictvím registru smluv), avšak před jejich zveřejněním by je měla případně upravit tak, aby byla řádně šetřena zejména ochrana osobních údajů, ochrana obchodního tajemství apod.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

 

 

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Renátou Zajíčkovou, starostkou Městské části Praha 5. Ta se také stala tváří červnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Odpady a obce a bylo připraveno ve spolupráci s časopisem Odpady. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Renáta Zajíčková, starostka Městské části Praha 5: Pokusy využívat participativní rozpočtování v Praze 5 tu byly už v roce 2016. Jenže tehdy tomuto způsobu zapojování občanů do rozhodování o rozvoji své městské části nebyla stanovena žádná pevnější pravidla a vlastně se ani nevedla pořádná evidence takto podpořených projektů.

My jsme – i na základě výsledků z veřejných setkání s občany –provedli revizi pravidel a všechny informace o hlasování lidí o jednotlivých projektech a a jejich realizaci zveřejňujeme na webu.  Mimochodem, v Praze 5 mají právo navrhovat projekty hrazené radnicí z participativního rozpočtu od letošního roku i mladí lidé starší 15 let. Osvědčuje se to a nemíníme tuto věkovou hranici zvyšovat.

Před každým kolem podávání návrhů do participativního rozpočtu se se nově s předkladateli projektů setkáváme, i formou on-line a vysvětlujeme jim pravidla a varujeme je i před zbytečnými možnými chybami, které by mohly vést k vyřazení jejich projektů.

Loni jsme na tyto účely vyčlenili 15 milionů korun a počet přihlášených projektů trhal rekordy. Nejvíce hlasů – bezmála 1500 – obdržel projekt singletrack Motol pro rodinné vyjížďky na kolech, ale podpořeny byly například také projekty květinové louky, retenční nádrže na zachycování dešťové vody na sídlištním plácku, zastínění dětského hřiště proti slunci popínavými rostlinami a další.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR: Po novém stavebním zákoně, který přinese zjednodušení a zrychlení povolování staveb volala odborná i laická veřejnost. Svaz měst a obcí ČR od něj očekával zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, způsob jeho projednávání, navrhovaná znění a množství pozměňovacích návrhů vyvolává ale víc otázek než odpovědí a vzbuzuje řadu obav. Pokud zákon nebude kvalitní, tedy aplikovatelný a funkční, tak, aby vyvažoval veřejné a soukromé zájmy, může dojít nejen k devastaci životního prostředí, kulturního dědictví, ale i k ekonomickému kolapsu celého státu.

Není pravda, že se jedná o jedno razítko a jeden rok. Některé dotčené orgány státní správy (DOS) zůstávají vyčleněné. Razítka je nutné počítat i ta, která nejsou tzv. DOS, ostatně těch je asi jenom devět, zbytek jsou vlastníci technické a dopravní infrastruktury, jejichž souhlas je nutné mít vždy, případně i místo na napojení (těch může být klidně i 35 – obzvláště v Praze).

Často je ďábel ukryt v detailu: lhůta začíná běžet až po podání ÚPLNÉ žádosti. Zatím není zcela zřejmé, co to bude znamenat, neboť technická část ještě není zcela známa, má být řešeno vyhláškou. Obecně by se dalo říct, že dojde ke zjednodušení tím, že bude jen jeden druh řízení a bude rovnou řízení o povolení stavby. Stavebník může ovšem vydat peníze na poměrně rozsáhlou dokumentaci a až pak se dozví, zda lze stavět. Ani informace, jak obsažná bude stavební dokumentace, zatím nejsou. A to samozřejmě souvisí s její finanční náročností. Než bude známo znění prováděcích vyhlášek, nelze jednoznačně říct, zda jedno stavební řízení bude mít pozitivní přínos.

* Pavel Černý, advokát, Frank Bold Advokáti: Nový stavební zákon je bezesporu jednou z důležitých plánovaných právních úprav a urychlí výstavbu jednotným rozhodováním při povolování výstavby. Jeho cílem je zrychlit a zjednodušit řízení o povolení staveb, která dnes i pro relativně jednoduché projekty často trvají neúměrně dlouho. Toho má být dosaženo zejména zavedením jediného řízení o povolení stavby, místo současného územního a stavebního řízení, zavedením jednotné soustavy státních stavebních úřadů a integrací rozhodování, pro kterou se vžilo označení: jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko.

Tento princip nebude ve výsledné podobě zákona zakotven zcela důsledně, protože některá dílčí povolení, například k zásahům do kulturních památek nebo zvlášť chráněných částí přírody, budou nadále vydávána samostatně. Řada dnešních závazných stanovisek dotčených orgánů však bude nahrazena buď jejich nezávazným vyjádřením, nebo kompetence přejde přímo na nové stavební úřady. Ty budou součástí jednotné státní stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. To by mělo zajistit vyšší efektivitu rozhodování, jednotný výklad práva a odstranit riziko systémové podjatosti úředníků.

Úprava účastníků řízení se v návrhu oproti současnému stavu zásadně nemění. Jedním z důsledků integrace rozhodování by naopak mělo být opětovné zařazení ekologických spolků mezi účastníky všech řízení o povolení stavby, pokud jsou dotčeny zájmy ochrany přírody. V integrovaném řízení se budou účastníci moci vyjadřovat ke všem aspektům věci, včetně těch, které podle platné úpravy řeší závazná stanoviska, vydávaná bez účasti veřejnosti. Je však nutné zajistit, aby o zásazích do veřejných zájmů rozhodovali úředníci s příslušnou kvalifikací, i když budou součástí stavebního úřadu.

Zákon má stanovit jednoznačné lhůty pro vydání rozhodnutí o povolení jednotlivých typů staveb. Záruky jejich dodržování však nejsou v aktuálně projednávané verzi návrhu příliš silné (na začátku května 2021).

Dosažení základního cíle urychlení řízení o povolování staveb tak bude záležet především na tom, jak kvalitně a efektivně bude fungovat nová státní stavební správa.

* Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD): Zálohový systém v ČR potřebují především výrobci nápojů, kteří hledají pro ně nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat k použitým PET lahvím, zrecyklovat je a recyklát použít jako příměs při výrobě nových PET lahví. Potřebují si tento systém uzavřít z pro ně ekonomicky výhodného důvodu a při tom se snaží využít neznalosti veřejnosti a ekologické líbivosti v zálohách. Ale odpad není jen plast, nebo dokonce jen PET lahev. Problematika je mnohem složitější, a pokud se chceme chovat zodpovědně a ekologicky, musíme se zajímat o veškerý odpad.... Podporovatelé záloh na PET lahve počítají v kalkulaci nákladů na zálohový systém s určitým počtem přístrojů na automatický výkup PET lahví a plechovek. Tento počet přístrojů není dostatečný ani pro všechny hypermarkety, supermarkety a diskonty v České republice, natož pro tisíce menších prodejen, kde by nákup takového přístroje neměl ekonomickou návratnost a tedy smysl. Menší prodejny by podle návrhu neměly povinnost PET lahve vykupovat, ale tím by si podle mě výrazně uškodily v rámci konkurence. PET lahve by byly ceninou, proto by prodejny tyto lahve musely v neporušeném stavu skladovat a evidovat. Současně by byla použitá PET lahev odpadkem, takže vyčlenit navíc v rámci prodejen dostatečně velký prostor na skladování odpadků by bylo pro většinu prodejen neřešitelným problém. Lahve by se dávaly do PET pytlů, tedy by se vytvářel nový plastový odpad a z prodejen by byly sváženy nákladními vozy k recyklaci

* Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice na Rokycansku a předseda SMS Plzeňského kraje: Zcela jistě by nám, obcím, pomohlo zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, tak jak to má zavedeno v současné době asi deset evropských států.  Pokud budeme věřit údajům, které máme od  autorizované společnosti, tak by se mohla četnost svozů žlutých kontejnerů snížit až o polovinu, protože jejich obsah údajně tvoří okolo 50 procent PET lahví. To bychom ušetřili hodně. Na druhou stranu zálohování je jediná možnost jak splnit cíle stanovené EU, protože dobrovolným způsobem nejsme schopni splnit požadovaných 90 procent sběru PET lahví. Do roku 2025 bychom měli zajistit sběr 50 procent nápojových plechovek. To tedy nevím, jak tohle splníme.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek na Kolínsku: Svaz měst a obcí ČR se dlouhodobě staví k návrhům na zavedení systému zálohování plastových lahví velmi rezervovaně a na tomto stanovisku stále setrvává. Současný systém sběru recyklovatelných odpadů včetně plastů funguje velmi dobře, což dokládají každoroční statistiky množství vytříděného odpadu, které vykazují stabilní růstovou tendenci. Občané obcí jsou na zavedená pravidla evidentně zvyklí, vědí, jak se v nich orientovat a využívají sítě široce dostupných kontejnerů.  Právě rozvíjení fungující kontejnerové sítě a motivaci občanů k samotnému třídění považuje Svaz za klíčové pro plnění stále náročnějších cílů, které do oblasti odpadového hospodářství přináší nová legislativa.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství, životního prostředí a neuvolněný místostarosta města Pacov na Pelhřimovsku: Ambicí našeho kraje v rámci jeho Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV) je účinně pomáhat obcím, aby během následujících už necelých deseti let disponovaly dobudovanou infrastrukturu na třídění odpadu, měly vyřešeno energetické využití zbytkového komunálního odpadu – a hlavně aby i veřejnost se učila brát tuto problematiku za svoji prioritu a snažila se předcházet vzniku odpadů.

Kraj Vysočina například už podepsal dohodu se Sdružením obcí Vysočiny o spolupráci na řešení problematiky odpadů. Aktivně jezdíme po území našeho kraje a diskutujeme problematiku a formy řešení s městy, obcemi, svozovými společnostmi. Jednáme se společnostmi, které se zabývají energetickým zpracování odpadů. Připravujeme finanční nástroje pro zvýšení podpory investic do technologií třídění odpadů a vzdělávací aktivity. V letošním roce jsme opět vyhlásili krajský dotační program Odpady 2021 na podporu aktivit k předcházení vzniku odpadů, správného třídění a materiálového využití jednotlivých využitelných složek odpadu v obcích.

Kdybych to měl shrnout, tak zjednodušeně řečeno s obcemi a svazky obcí definujeme společné problémy a hledáme možnosti řešení. Kraj Vysočina v tom hraje především roli moderátora a nabízí municipalitám i pomoc svých odborníků a chceme spolupracovat i se specialisty, kteří v kraji působí. Jsme v kontaktu například se ZERA –Zemědělskou a ekologickou regionální agentura, z. s., v Náměšti nad Oslavou, která má řadu zajímavých zkušeností a technologických řešení v oblasti BRKO. Nezaměnitelnou úlohu bude hrát i napojení na zemědělství – protože kde jinde, než zpět na poli by měl biologicky rozložitelný komunální odpad opět skončit?

* Václav Vachuška, manažer Dobrovolného svazku obcí Horažďovicko: Náš realizační tým spouští unikátní pilotní projekt cirkulárního řešení sběru a následného využití popelů. Projekt zahrnuje organizovanou spolupráci napříč mikroregiony ve sdílení know-how pro produkci ekologicky bezpečných popelů, jejich odděleného sběru a následnou přeměnu na posypový materiál, využitelný během zimního období. To vše lokálně, nákladově efektivně, bez zbytečných přesunů odpadů a s úsporou přírodních zdrojů napříč republikou.

* Jakub Bednárek, starosta obce Bořenovice na Kroměřížsku, manažer Mikroregionu Morkovsko: Snahu odklonit popeloviny z komunálního odpadu vítáme. Jde o skvělý nápad, a navíc to řeší problém, který nás hodně trápí.  Sám zastupují obec, která je dlouhodobě, po řadu let, nejlepší do 500 obyvatel v třídění odpadu ve Zlínském kraji. Přesto je u nás produkce komunálního odpadu stále vyšší, než bychom chtěli. To je dáno tím, že máme obec plynofikovanou jen plynem propan, který je o dost dražší než zemní plyn, a občané jej tak příliš nevyužívají. Topí i nadále tuhými palivy, především uhlím. To v zimě s sebou nese vysoký nárůst produkce komunálního odpadu právě kvůli popelu z uhlí. Jsou domácnosti, kterým na popel nestačí ani dvě popelnice o obsahu 110 litrů.

Do projektu snížení produkce komunálního odpadu zavedením odděleného sběru a zpracování popele z domácích topenišť se rozhodně chceme zapojit. Pokud se povede odklonit popel z popelnic, budeme mít po starostech. Máme dostatek svých nádob, do kterých by občané ukládali jen popel. K tomu je navíc obrovská přidaná hodnota v možnosti materiál dále využít. Celkově by se nám snížila produkce komunálního odpadu – a ještě by se snížily primární i sekundární náklady.

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré řízení odpadů patří vedle inteligentní dopravy, energetiky nebo bezpečnosti ke klíčovým principům chytrých měst. Implementovat jej lze ale i bez vazby na další systémy. Odpadové hospodářství obvykle zastřešuje tři hlavní činnosti. Jsou jimi sběr, likvidace a recyklace. Technologie pro chytré odpadové hospodářství se prozatím zaměřují převážně na první krok čili na sběr a související optimalizaci dopravy.

Právě v této oblasti lze dosáhnout nejvyšších efektů nákladových i užitkových. Svoz probíhá v okamžiku reálného zaplnění odpadních nádob a vede po optimalizované trase. Obyvatelé měst tudíž vždy mají kam odklad ukládat. Jde samozřejmě o velké zjednodušení celé problematiky.

Podle analytiků společnosti Mordor Intelligence se technologie chytrého odpadového hospodářství stále nacházejí v rané vývojové etapě, v níž se ještě utváří dodavatelský ekosystém. Vedle provozní a nákladové optimalizace městům také pomáhají s plněním oborových regulací, které se k zacházení s odpadem vztahují. Vedle domácností dopadají také na podniky, které mohou implementací chytrých technologií v této oblasti dosáhnout synergie hned v několika oblastech, ekonomickou a regulatorní stránku věci nevyjímaje.

Chytré odpadové hospodářství se stává ideálním místem pro uplatnění technologií internetu věcí. Nejrůznější čidla mohou sledovat nejen zaplněnost kontejnerů, ale také jejich obsah, fyzické přemístění nebo narušení, případně monitorovat přístup domácností. Ze sbíraných dat mohou centrální systémy flexibilně sestavovat trasy sběru nebo predikovat blížící se naplnění nádob.

Koncept internetu věcí znamená pro odpadové hospodářství revoluci. Ta se podle zmíněných analytiků odehrává zejména v oblasti optimalizace nákladů a těží z ní primárně firmy, které poskytují příslušné služby. Dodavatelé řešení pro chytré odpadové hospodářství se obvykle soustředí na monitoring, optimalizaci svozových tras a na analytiku. Senzory internetu věcí pro každou z těchto oblastí dodávají vstupní data, s nimiž systémy dále pracují. Obvykle využívají vizualizační platformy, které jim v reálném čase dávají přehled o situaci a umožňují přijímat tzv. informovaná rozhodnutí.

* Milan Hrabec, společnost Šebesta a spol. s r. o.: Hodně záleží i na tom, jak byla a je čistírna odpadních vod (ČOV) udržovaná a jak se o ní provozovatel stará. Ale po 20 letech provozu se už musí častěji opravovat. Někdy už po 15 letech nastávají problémy typu odcházejících motorů, čerpadel, někdy odcházejí celé technologie od nátoku po odtok. Nejrychleji se opotřebují díly, které se točí, například čerpadla.

ČOV jsou schopny z vody dostat velké spektrum látek. Některé chemické látky však dokážou technologií projít a přes ČOV se dostat do životního prostředí. Takový problém představují například zbytky hormonálních přípravků nebo antibiotik.  Jejich (nejen) stopové množství se dá dohledat ve vodních tocích, následně v mase ryb, a potažmo i v organismu lidí. Postupně si takto vytváříme rezistenci/imunitu na léky.

Specifickým problémem jsou také kvasinky, které mohou poškodit biologii ČOV. S tímto problémem se setkávají zejména na Moravě, koncem listopadu, kdy je po vinobraní a vinaři se potřebují zbavit kvasinek.  Ty uniknou, když vinař čistí sudy nebo zpracovává hrozny, a neřízeně je pustí do odpadu a potažmo i do čističky. Kvasinky zlikvidují vše. Tyto problémy se týkají spíše větších vinařů, ale mohou nastat, když se sejde více menších producentů vína.

* Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení a transparentnost: V Praze je nedostatek finančně dostupného nájemního bydlení. V takovém prostředí vlastníci upřednostňují domácnosti, které nevnímají jako rizikové z hlediska možného prodlení s platbami nájemného nebo poškození bytu. Nízkopříjmové domácnosti se tak často cyklí v drahých nebo nevyhovujících formách ubytování.

Převážná většina vlastníků požaduje při uzavření nájemní smlouvy jistotu (tzv. kauci), a to ve výši až tří měsíčních nájmů. Nízkopříjmové domácnosti, které pravidelně hradí své životní náklady, často nemají k dispozici finanční rezervu, kterou by za tímto účelem mohly uvolnit. Navíc Úřad práce, který za tímto účelem může poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci, ji někdy buď neposkytne vůbec, nebo nedostatečně rychle, takže ji budoucí nájemce nemá k dispozici v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. Vlastníci pak upřednostňují jiné nájemce, kteří tento problém nemají.

Pandemie covid-19 sice dočasně zlevnila nájemní bydlení v Praze v průměru o 10 až 20 %, nicméně pro nízkopříjmové obyvatele hlavního města výše zmíněné bariéry vstupu na trh přetrvávají. Pro spuštění Městské nájemní agentury (MNA) jsou tedy vhodné podmínky – výše nabízeného nájemného se bude držet na úrovni nižších tržních cen a v kombinaci s dalšími zárukami může být spolupráce s MNA pro majitele zajímavou variantou.

V posledních dvou letech se významně zvýšil počet žádostí o pronájem bytu pro osoby v sociální tísni z nízkých desítek měsíčně na 50 až 100 měsíčně. Na čekací listině na městský byt má Praha v tuto chvíli již téměř 600 domácností. Bytový fond Hlavního města Prahy nedisponuje dostatečnými kapacitami, aby mohl včas vyhovět všem důvodným žádostem. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak této zvýšené poptávce vyjít vstříc...

... Praha bude realizovat Městskou nájemní agenturu prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha (CSSP). Pokud by MNA využívala standardní vztah nájem – podnájem, nemohli by případní podnájemci čerpat příspěvek na bydlení, což je dávka státní sociální podpory, kterou nízkopříjmové domácnosti často pobírají. Proto je model realizovaný MNA odlišný.

Vlastník uzavře s MNA inominátní smlouvu o poskytnutí bytu, Městská nájemní agentura následně uzavře s domácností standardní nájemní smlouvu. Vlastník bytu získá od města garantovaný příjem, jenž je na spodní hranici tržního nájemného v Praze a který vlastník dostane vyplacený vždy – bez ohledu na obsazenost bytu anebo platební morálku nájemce. Nájemce platí Městské nájemní agentuře nájemné, které je zhruba o 10 % vyšší než částka garantovaného příjmu.

Jen u nanejvýš jedné třetiny bytů předpokládáme, že bude nutné je pronajmout za cenu, jež odpovídá nájemnému v městských bytech a která bude nižší než garantovaný příjem (řádově o několik desítek Kč na m2 bytu). V těchto případech půjde o nájemníky v mimořádně tíživé sociální situaci, přičemž částka, kterou by město muselo vynaložit za ubytování těchto lidí v pobytových zařízeních, by byla výrazně vyšší než doplatek výše uvedeného rozdílu.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.

Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie ČR – a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek.

*  Milan Školník, katedra politologie Univerzity Hradec Králové: V Sociologickém časopisu jsme na základě výsledků našeho výzkumu uvedli, že v obcích, kde mají uvolněné zastupitele, dochází také k soutěživějším volbám, resp. bývá tam větší počet kandidátů na každý mandát. Vycházeli jsme z argumentu, že odměna uvolněného zastupitele může být nemalou motivací proč kandidovat do obecního zastupitelstva. Samozřejmě je třeba mít zároveň na paměti, že v menších obcích, kde uvolněné zastupitele obvykle nemají, se o zvolení do zastupitelstva logicky uchází i méně obyvatel.

Do budoucna bychom chtěli zjišťovat, zda obce s uvolněnými zastupiteli jsou šikovnější v získávání dotací, jestli více investují, zapojují-li se do různých meziobecních i přeshraničních projektů apod. Opět to vychází z toho, že uvolněný zastupitel má lepší podmínky ve srovnání s neuvolněným – ovšem je třeba kontrolovat i celou řadu jiných proměnných, které to mohou ovlivňovat.

Zmínit je možné velikost úřadu, resp. počet úředníků, které má starosta k dispozici, aby mu pomohli s agendou. Dále stranickou příslušnost, jelikož členství ve straně, která je zrovna ve vedení kraje či ministerstev, může být další, byť ne vždy přiznávanou výhodou, třeba už jen co do lepšího přístupu k informacím. S tím souvisí i geografická blízkost k úřadům státní správy. Přece jenom zastupitelé obcí z okolí Prahy to mají na ústřední orgány státní správy blíž než třeba jejich kolegové ze vzdálenějších obcí na Moravě či ve Slezsku.

Pokud zjistíme, že obce se zastupiteli na plný úvazek jsou pro jejich obyvatele skutečně přínosnější, tak je třeba se zabývat otázkou, co brání zejména malým obcím v tom, aby i ony měly komunální politiky na plný úvazek. První, co nás napadne, jsou pochopitelně omezené finance. V malých obcích může uvolněný starosta být značnou zátěží pro jejich rozpočet.

Dále to jsou nepochybně tzv. starostové srdcaři. I když by jim zastupitelstvo mohlo navýšit odměnu, chtějí svoji funkci vykonávat jen za minimální částku nebo úplně zadarmo – právě proto, že si uvědomují, že rozpočet jejich obce není bezedný. K dispozici přitom mají třeba jen externí účetní a jednoho obecního zaměstnance na půl úvazku, někdy ani to ne.

V obou případech je třeba formulovat návrhy a tlačit na Ministerstvo vnitra a legislativce. Jde o to najít způsob, jak pomoci obcím, které by měly chtěly mít uvolněného zastupitele – ale z různých důvodů, hlavně asi finančních, by to tam za současných podmínek bylo obtížně řešitelné. A tam, kde o uvolněného zastupitele zájem nemají, se snažit alespoň o ještě účinnější metodickou pomoc a ulehčovat lidem na obecních úřadech práci, protože agendy, která se na obce přenáší, je čím dál více a bojují s ní především ty malé obce bez úřednických aparátů a uvolněných zastupitelů.

* Milan Kašík, mediální analytik: Komunikace radnic s občany je nejen jejich hlavním posláním, ale i základním prostředkem budování důvěry a poskytování kvalitního a hlavně rychlého až průběžného občanského servisu.

Mnozí mávnou nad touto „moudrostí“ rukou a ihned mě poučí, že to přece dělá všemocný radniční web. Ano, dělá. Ale jak a kde? Je proto s podivem, že mnohé radnice i přes existenci těchto webů stále vynakládají značné finanční prostředky na různé zpravodaje a magazíny s nízkou periodicitou, a tím i s nulovou operativností.

Leckterá radniční periodika se ani po třiceti letech nezbavila nelichotivého označení „hlásné trouby radnic“, a v tom je skryt onen ďábel v detailu. Málokdo si uvědomí, tato radniční „hlásnost“ může zapříčinit až zrušení výsledku komunálních voleb, což se událo v roce 2018. Tehdy byly soudem zneplatněny komunální volby ve Strakonicích se zdůvodněním, že vítězné hnutí Strakonická Veřejnost narušilo předvolební kampaň a bylo zvýhodněno v radničním periodiku Zpravodaj města Strakonice a na výlepových plochách.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejdéle sloužícím premiérem samostatné ČR byl Václav Klaus, který vládl zemi celkem 2010 dnů (5,5 roku) a nevytvořil žádný dluh. Vládl téměř absolutně vyrovnaně. Stát v té době sice rozdával a prodával majetek v projektech velké a malé privatizace, což pomáhalo udržet saldo státních financí nad hladinou, ale řekli jsme si, že okolnosti jednotlivých období po sobě jdoucích vlád nebudeme zohledňovat.

Druhým nejdéle sloužícím premiérem byl Miloš Zeman. U kormidla své vlády stál 1454 dnů (zhruba 4 roky) a vytvořil dluh 201 miliard. Kč (průměrně 138 mil. Kč na den své vlády).

Pomyslný bronz za trvanlivost ve funkci premiéra získal i Bohuslav Sobotka, který vládl 1414 dnů (také přibližně 4 roky). Ten vytvořil pouze mírný přebytek 39 mld. Kč (průměrně 28 milionu Kč na den své vlády).

Jepičí život mezi premiéry za nejkratší vládnutí měl Josef Tošovský, který vládl pouze 201 dnů a vytvořil mírný deficit 22 mld. Kč (průměrně 107 mil. Kč na den své vlády).

V historii samostatné ČR přebytky po sobě zanechali jen dva premiéři – Bohuslav Sobotka a Jiří Rusnok. Ale ani Václavu Klausovi nelze upřít, že dluhy zkrátka nedělal. Ostatní již na plné plachty brázdili moře dluhů...

... Králem dluhů však může být jen jeden – a nyní je jím podle čísel a výkonů jednoznačně (připomínám, že nezohledňujeme žádné okolnosti vládnutí) – jím je Andrej Babiš. Sesazeno z trůnu jím bylo Jeho Veličenstvo Miroslav Topolánek i se svým dvorem, jeho eminencí Petrem Nečasem. Největší dluh státu i výkony v zadlužování na den připadly premiérovi Andreji Babišovi  (upozorňuji, že jsme hodnotili jen data do konce roku 2020)...

... Dluh jistě může pomoci vybudovat i budoucnost. Ale hlavním problém všech dosavadních státních dluhů bylo, že se vždy projídaly a projídají a nebyly a nejsou investovány. Austrálie například dokázala za 2 mld. dolarů (42 mld. Kč) vybudovat největší odsolovací zařízení na jižní polokouli.

Nikdo však nepřekoná nás, Čechy. My jsme během dosavadní existence samostatné České republiky od roku 1993 za dluh více než 100 mld. dolarů dokázali vytvořit největší SKORONIC ve vesmíru. Věřím, že toto nejdražší SKORONIC pomůže našemu národu tím, že se přetaví alespoň v hmatatelné kouzlo, kterým čarují naše skvělé starostky a starostové, ale i firmy a živnostníci. Před těmi všemi smekám. Vzdejme jim hold, král nekrál.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Na první pohled je zřejmé, že finanční situace obcí se v minulém roce výrazně nezměnila, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních.

Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat – a to i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, že čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší – a naopak.

V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obce. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala – na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní – čistě podle počtu obyvatel, a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v uplynulém roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

* Vladimír Sochor, specialista pro EPC Českomoravské záruční a rozvojové banky: Metoda byla v ČR poprvé představena v roce 1992. První projekty byly realizovány v letech 1993-4 v Městské nemocnici v Jilemnici a v pražské nemocnici na Bulovce. Od té doby se množství projektů rozrostlo na více než 25 desítek. Metoda je zajímavá tím, že přináší optimální kombinaci energeticky úsporných opatření, kterou firma na klíč zrealizuje. Investice se obvykle postupně splácí z uspořených provozních nákladů.  Nejpodstatnější ale je, že objem úspor uvedený ve smlouvě bude skutečně dosažen. Pokud by se tak nestalo, šlo by to na úkor té firmy. Ze všech energeticky úsporných řešení je metoda EPC nejkvalitnější, protože se maximalizují úspory při optimalizaci investičních nákladů. Metoda EPC je pro mě srdeční záležitostí a prosazoval jsem ji i za svého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Magdalenou Davis, starostkou středočeského Mníšku pod Brdy. Ta se také stala tváří květnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Květnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Chytré obce, města a regiony. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách květnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Magdalena Davis, starostka Mníšku pod Brdy (okres Praha-západ):Pokud chce člověk nějakou změnu v prostoru, který je kolem něj, a ona se neděje, měl by se tou změnou stát sám. Nemám příliš v lásce motta, ale jedno z nich, od Gándího, vystihuje nejlíp moji cestu do politiky: staňte se změnou, kterou chcete ve světě vidět. Když jsem se po deseti vrátila letech z Austrálie, s malým dítětem a k tomu těhotná, do míst svého dětství, postupně jsem zjišťovala, co tam chybí pro rodiče s malými dětmi, pro děti samotné, i pro další občany. Taky jsem viděla, co je špatně z biologického hlediska – že místo potoka se zatravněnými břehy je tam vybetonované koryto a vykácené stromy. Uvědomila jsem si, že to jde proti tomu, čemu věřím, začala jsem přemýšlet, jak to mohu změnit.

* Jana Plamínková, starosta Městské části Praha-Slivenec: Peníze, které máme na účtu naší městské části, spotřebujeme letos na rekonstrukci a dostavbu školy a na další projekty, které už máme rozpracované. Z vlastních prostředků není městská část schopna projekt revitalizace brownfieldu a jeho dalšího využití sama financovat. Od Hlavního města Prahy dostáváme jen velmi malé finanční prostředky, řádově menší než obce srovnatelné velikosti – rozpočet Prahy-Slivence na rok 2021 činí 33 mil. Kč, navyšuje se až dotacemi. Zejména menším sídlům by prospělo, kdyby pravidla pro nakládání s dotačními penězi byla poněkud „pružnější“. Ne na všechny situace a místní podmínky, jak je život v obcích a městech přináší, mohou pravidla striktně nastavená ať už českým státem, nebo „Bruselem“ adekvátně reagovat

* Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR, poslanec Evropského parlamentu: Obce jsou zodpovědnými hospodáři a je logické, že v této složité době usilují o vyrovnaný rozpočet, obzvlášť když přijdou o další peníze kvůli vládním krokům. Celý loňský rok navíc vláda udržovala obce v nejistotě kvůli původní neochotě nahradit alespoň částečně dopady kompenzačního bonusu či daňového balíčku. Není divu, že starostové vytvářeli rezervy.

* Kateřina Malečková, starostka města Blatná (okres Strakonice): Prvním impulzem pro to, abychom začali uvažovat o našem modelu koncepce Blatná – moderní a chytré město, za které jsme v soutěži Chytrá města 2020 získali  cenu ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, bylo setkání s Ing. Kalašem na Ministerstvu životního prostředí ČR. Začala jsem si vyhledávat města, která se touto cestou v ČR vydala - Písek, Kolín, Vrchlabí, Milevsko. Jenže každé město má svá specifika a je potřeba příklady z ostatních měst vyhodnotit a posoudit vhodnost pro dané město. Neustále řešíme, že mladí a vzdělaní lidé odcházejí do velkých měst, a toto je možná jedna z cest, jak je v menších sídlech udržet. Ukázat jim, že město nechce jenom opravovat chodníky, ale že má chuť se rozvíjet a přijímat nové výzvy,

Městům, která by náš příklad chtěla následovat, bych doporučila nestřílet nápady od boku, ale zadat si zpracování koncepce externí firmě, jako jsme to udělali my. Stanovili jsme si cíle a začali pracovat na jednotlivých opatřeních samostatného dokumentu. Bylo nezbytné přesné vyhodnocení každého cíle. Žádné fiktivní, možná asi kdyby, ale čísla a hodnoty. Dokument byl v roce 2018 schválen zastupitelstvem města jako 5 letá strategie na roky 2019-2024.  Při zpracování velmi pomohl pohled tzv. z venku. Těším se, že po realizaci koncepce bude Blatná čistým městem se spoustou zeleně, městem ekonomicky stabilním, městem se stabilním počtem spokojených obyvatel a lákavá pro turisty.

* Miroslav Novák, starosta města Pohořelice (okres Brno-venkov): Přeměna informačního systému je opravdu otázkou strategického charakteru a její realizace nepatří na úřadech k populárním opatřením. Je to pochopitelné, protože jde o opuštění "vyběhaných kolejí" a nasednutí do "nového vlaku". My jsme vybrali IS VERA Radnice a přechod jsme naplánovali na přelom roku, aby změna byla co nejlogičtější a účetně co nejjednodušší. Chtěl bych ocenit všechny zaměstnance městského úřadu, ktří na implementaci spolupracovali i nad rámec svých povinností. Díky nim jsme všechno zvládli v plánovaných termínech.

* Jiří Pour, advokát a partner COLEGAL s. r. o.: Elektronické podepisování je skvělý nástroj pro jednoduché a bezpečné právní jednání obcí, a to i v soukromoprávních věcech. Jako každá nová technologie však vyžaduje, aby si uživatelé na počátku osvojili jeho základní principy. K tomu je nezbytné nejen správné nastavení vnitřních předpisů obce (zejména spisového či organizačního řádu), ale především praktické vzdělávání odpovědných osob. Vedle školení se jako nejužitečnější nástroj ukazuje vytvoření srozumitelné a praktické příručky, zohledňující reálné každodenní fungování konkrétního obecního úřadu.

* Lukáš Kříž, IT specialista: Podle predikce analytiků společnosti IDC mohou chytrá města letos očekávat v podstatě masivní rozšíření bezpečnostních problémů, které se dotknou zařízení internetu věcí. Jejich relativně četné zranitelnosti se stanou předpokládaným cílem kybernetických útočníků. Pětina provozovaných zařízení internetu věcí bude kompromitována škodlivými kódy. Vedení chytrých měst podle analytiků na situaci zareaguje zvýšenou adopcí řešení typu AI/ML SOAR - Security Orchestration, Automation and Response. Ta využijí pro tzv. mitigaci útoků umělou inteligenci a strojové učení.

Dvě pětiny policejních sborů by v příštím roce měly ke své práci využívat digitální nástroje, jako jsou přenosy videa v reálném čase nebo sdílené pracovní postupy. Mají tak podpořit bezpečnost komunit a alternativní přístupy k výkonu policejní práce.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že pouze 10 až 20 procent telefonátů na nouzové linky se týká násilné kriminální činnosti. Zbývající část připadá na přestupky mladistvých, mentálně narušených nebo bezdomovců. Toto rozložení odpovídá i obecným předpokladům, podle nichž desetina populace zodpovídá za čtyři pětiny situací, které musí bezpečnostní složky řešit. Výše uvedené technologické nástroje by jim měly pomoci při vyhodnocování a prioritizaci situací. V mnoha ohledech jde o zefektivnění fungování systému a snížení jeho přetížení ze strany osob, které hledají pomoc na nesprávných místech.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Karje Vysočina, neuvolněný místostarosta města Pacova (okres Pelhřimov): Kraj Vysočina v rámci podpory staveb ve vodním hospodářství zaujal strategii, že finančně podporuje především takové projekty, které jsou dotované také z úrovně státu. Tedy, že pomáhá se spoluúčastí obcí, aby se obdobné projekty vůbec mohly uskutečnit. U současných projektů obcí na realizaci vodních nádrží je obecní spoluúčast často více než 30%, což je pro mnoho obcí těžko ufinancovatelné a hrozilo by, že takové projekty vůbec nevzniknou. Kraj Vysočina proto pomáhá se spoluúčastí k národním dotacím, až do úrovně 85 % uznatelných nákladů projektů. Tímto se snažíme podpořit území pro realizaci projektů, které pomáhají zadržovat vodu v krajině. Podle aktuálně uzavřené výzvy krajského programu Stavby ve vodním hospodářství 2021 vidíme, že je to dobře zvolená cesta, protože máme řadu zajímavých projektů, které by se bez této strategie nerealizovali, protože investoři – obce by neměly zdroje na jejich realizaci. Sdružení zdrojů státu, krajů a obcí je podle mého názoru vhodná strategie pro realizaci obdobných projektů.

* Pavel Hájek, starosta obce Těchobuz (okres Pelhřimov): V minulosti bylo pro rekonstrukce rybníků dotace přiznávána do výše 80 % stavebních nákladů, takže podíl obce činil nejméně 20 %. U malých projektů s nákladovostí do 1 mil. Kč to pro nás ještě bylo únosné, ale u větší akce za 10 mil. Kč, jakou byla obnova rybníka Stará paní, to již problém byl a spoluúčast jsme museli řešit úvěrem, který dosud splácíme.

Nyní je dotační podpora již pouze ve výši 70 %, což pro malé obce v případě několikamilionových projektů znamená problém. Situace se na Vysočině daří zlepšovat díky podpoře Kraje Vysočina, který od letošního roku pomáhá dofinancovat projekty až do 85 %. Hojně využívaná je také podpora Kraje Vysočina na projektovou přípravu.

Je nutné si uvědomit, že vybudování vodní nádrže nepřináší obcím žádný finanční benefit, naopak hlavně starosti a náklady s údržbou. To řadu obcí od budování vodních nádrží odrazuje. Oproti tomu vodovody a kanalizace, ačkoli jsou bezpochyby potřebné, mají obdobnou dotační podporu, ale také „garantují“ příjmy z vodného a stočného. Bylo by vhodné vedle investičních dotací zvážit i příspěvek státu na zadržování vody v krajině, které je nepochybně veřejnou službou, například platbou na plochu/objem, tak jak je to u zemědělských pozemků.

V naší obci se s budováním rybníků počítalo již při komplexních pozemkových úpravách dokončených v roce 2009, takže většina pozemků byla a je obecních. Paradoxně největší problémy jsou s pozemky v majetku státu (Povodí či Lesy ČR), což jsou zpravidla vodní toky, bez nichž je zadržování vody nemyslitelné. Dalo by se očekávat, že pro veřejně prospěšné účely poskytne stát pozemky bezplatně, ale bohužel tomu tak není. Vždy jde o několikaleté martýrium, přičemž obec nakonec pozemky musí kupovat. A nákup pozemků není způsobilý výdaj dotace.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR, starosta obce Velký Osek (okres Kolín): V současnosti je úroveň nakládání s komunálním odpadem v ČR ve srovnání s EU na průměrné úrovni, jelikož kolem 40 % odpadu třídíme a využíváme jako materiálovou či energetickou surovinu, 15 % odpadu využíváme k přímému spalování za účelem vzniku tepelné či elektrické energie a přibližně 45 % komunálních odpadů skládkujeme. Do budoucna, asi v horizontu deseti let, se bude muset tento trend významně změnit, protože v roce 2030 můžeme v ČR skládkovat maximálně 10 % komunálních odpadů a materiálově využívat minimálně 60 % komunálních odpadů, tj. 30 % odpadů bude moci být využito buď přímo energeticky, nebo se bude přepracovávat na energetickou či materiálovou surovinu.

* Pavel Nechvátal, starosta obce Pavlice (okres Znojmo): Rychlostní limit 50 km/h v obci je pro většinu řidičů, nejen těžkých nákladních vozidel, neznámý pojem. Podle čtrnáctidenního měření, které si nechala naše obec loni v létě zpracovat, projede Pavlicemi každý den zhruba 8000 vozidel. Z toho 47 %, tedy téměř každé druhé auto, jede rychleji než 50 km/h...   ...Ministerstvo dopravy či Ředitelství silnic a dálnic sice tvrdí, že nejsme tranzitní zemí. Ale já mám jiný názor. Na základě toho, co vidím. Stačí, když se na chvíli zastavím u silnice a podle registračních značek projíždějících vozidel kolem mě zanedlouho procestuje bezmála celá Evropa. Není problém, kromě sousedních Rakušanů a bratrů Slováků, spatřit kamiony polské, maďarské, německé, rumunské a bulharské. K vidění jsou čím dál častěji i nákladní vozidla z Pobaltí nebo ze zemí bývalé Jugoslávie. Sem tam z Ruska, Ukrajiny, Turecka, ale také z Beneluxu či Švédska.

Pro rumunské řidiče kamionů je levnější jet z Rumunska do Německa nikoliv po nemálo zpoplatněné rakouské dálnici z Vídně přes Linec na Pasov, ale z Budapešti na Rajku a dále na Lanžhot, Hustopeče, Pohořelice, Znojmo, Moravské Budějovice, Jemnici, Dačice, Jindřichův Hradec, Třeboň, České Budějovice, Strakonice, Domažlice a Folmavu – a teprve odtud pokračovat do Německa... ...

V územním plánu sice máme leta letoucí namalováno, kudy má vést obchvat, ale u toho asi ještě dlouho zůstane. Při rychlosti výstavby dopravní infrastruktury v naší zemi se obchvatu dočkají možná děti dětí našich dětí… Určitě nejen já se proto ptám, jestli by nebylo lepší tranzitující kamiony z obcí „vyhánět“ na dálnice. A je jedno, zda by šlo o obce ležící na silnici první, druhé nebo třetí třídy. Jak toho dosáhnout? Třeba tím, že mýto na dálnici bude levnější než na zbytku silniční sítě. Nebo prostými zákazy vjezdu, jejichž dodržování bude důsledně hlídat policie.

Snad se jednou dočkáme toho, že nám nebudou praskat domy, nebudeme se bát jít po chodníku nebo přejít silnici z jedné strany na druhou. Že budeme moci prachobyčejně spát v létě s otevřeným oknem. A že budeme nikoliv dunění motorů, ale štěbetání ptáčků.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Z hlediska delšího období malým obcím obyvatel ubývá. Vývoj v roce 2019 ukazuje, že to není úplně jednoznačný trend. Totéž, avšak v mnohem menší míře, platí i pro největší obce – zde s počtem obyvatel 5000 a více. Tyto dvě velikostní kategorie obcí mají ještě něco společného. Vykazují totiž nejvyšší podíl skupin obyvatel v seniorském a věku nejnižší podíl dětí v celkovém počtu obyvatel. Tato skutečnost, spolu s tím, že jejich migrační potenciál nebyl až dosud veliký, naznačuje, že v těchto dvou skupinách obcí bude v budoucnu obyvatel spíše ubývat než přibývat.

Na druhou stranu mají jednu výhodu. Jsou to právě tyto dvě velikostní skupiny, které se střídají v prvenství, pokud jde o nejvyšší objem sdílených daní v přepočtu na obyvatele.

* Luděk Tesař, ekonom: Vypadá to, že černá díra financí nás vtahuje a možná není návratu, i když zapneme motory na plný chod zpět. Pakliže jsme skutečně překročili horizont událostí, ani zvedání daní, pozdější nebo žádné odchody do důchodu, nižší či žádné důchody ani redukce výdajů státu nás nespasí.

Pokud si nějaké obce nebo někteří lidé myslí, že je uchrání před černou dírou jejich malá kasička či uzlíček pokladů, pletou se. Jde jen o to si to užít a nerozbít kasičku dřív, než semele černá díra celou loď. Proto, utrácejte, investujte, budujte – a hlavně žijte, i když je to momentálně zakázané.

Stát intenzivně zakazuje lidem žít. Sám Tolkien poznamenal, že andělské mocnosti v jeho mýtu „byly schopny mnoha stupňů chyb a selhání, ale nejhorší byla absolutní satanistická vzpoura a zlo Morgotha a jeho následníka Saurona“… (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sauron)

Čekáme na tebe, Frodo Pytlíku!

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejvyšší soudy a soud ústavní opakovaně řešily právní otázku, kdo může za obec udělit plnou moc, například advokátovi, kdo může rozhodnout o podání odvolání ve správním řízení (například proti platebnímu výměru, kterým se žádá odvod dotace), žaloby o náhradu škody apod.

Řada protistran se bránila u soudů tím, že pokud podepsal podobnou plnou moc jen starosta obce – a také sám rozhodl o tom, že se obec odvolá či sama podá žalobu, jedná se o absolutně neplatný právní úkon, protože nebyl schválen k tomu příslušným orgánem obce, zejména radou obce.

Vzbuzovalo to řadu nejistot, ale jistotu do toho vnesl jeden z rozsudků Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2158/2009. Uveďme základní myšlenky z tohoto rozsudku:

* „Podání žaloby však není hmotněprávním úkonem, k němuž by bylo třeba předchozího souhlasného rozhodnutí orgánů obce. Žaloba je procesním úkonem, jímž se právo na soudní ochranu promítá do oblasti práva procesního a uskutečňuje ochranu konkrétnímu hmotněprávnímu nároku.“

Zde Nejvyšší soud zcela jasně odlišuje právní režim v případě hmotněprávního úkonu, např. nájemní smlouvy, smlouvy o dílo apod., a procesního úkonu – typicky odvolání ve správním řízení, námitky, žaloba, správní žaloba, odvolání v soudní řízení, kasační stížnost.

Podmínkou platnosti hmotněprávních jednání je schválení příslušným orgánem obce, tedy nesmí je starosta realizovat sám (ani ve formě dodatků apod.), zato rozhodovat o procesních úkonech mu judikatura plně přiznává. Starosta tedy rozhoduje, zda obec povede správní řízení, soudní řízení apod., a je to plně v jeho pravomoci. Pokud to předkládá k rozhodnutí radě nebo zastupitelům, má na to plné právo, ale nemusí tak učinit.

Má to jedinou výjimku. O podání ústavní stížnosti musí rozhodnout zastupitelstvo obce, jinak ji Ústavní soud nepřijme.

* „Rozhodnutí o podání žaloby – uplatnění nároku obce na náhradu škody – nepatří do rozhodovací pravomoci obecní rady dle § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 Sb. (odkazuje se na starý zákon o obcích, ale uvedené platí obdobně i dle stávající úpravy v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích - pozn. aut.) a nejedná se o právní úkon, který by ve smyslu ochrany principu územní samosprávy ohrožoval majetek obce.

Soud dále myšlenku rozvíjí, a de facto vysvětluje, proč danou pravomoc rozhodovat o procesních úkonech obce svěřuje starostovi. Zde je to však poněkud zavádějící, protože i vedením soudního sporu může obci vzniknout škoda – například na nákladech tohoto řízení.

Pokud tedy starosta očekává, že se může jednat o „drahý“ spor, schválení v radě, popř. i zastupitelstvu, neuškodí, zejména pro starostovu „bezpečnost“, aby mu pak někdo vznik škody nevytýkal. Ne vždy však na to bývá čas, protože běží různé lhůty; tedy je praktické, že starosta toto oprávnění má, ale přesto bych doporučila obrátit se na orgán obce, i kdyby jen pro dodatečné posvěcení rozhodnutí starosty.

* „Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení (§ 20 odst. 1 o. z., § 21b o. s. ř.). Občanský soudní řád umožňuje účastníku, tedy i obci jako právnické osobě, aby se dal v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí, včetně zástupcem z řad advokátů (§ 24, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Ke zmocnění advokáta k podání žaloby jménem města byl tedy starosta oprávněn, a jestliže na základě plné moci podala advokátka žalobu, neučinila právní úkon hmotněprávní povahy. V postupu starosty, který udělil plnou moc k zastupování města v občanskoprávním řízení, proto nelze spatřovat pochybení, jež by znamenalo neplatnost plné moci, popř. podání žaloby bez právoplatného zmocnění, a tedy nedostatek podmínky řízení.“

Zde rozsudek zcela jasně uvádí, že starosta je plně oprávněn rozhodnout o podání žaloby za obec, udělit plnou moc advokátovi. Nemusí přitom věc předkládat jakémukoli orgánu obce.

Přes uvedenou velkorysost výkladu Nejvyššího soudu ČR bych však byla opatrná a tam, kde je to jen trochu možné, uvedená rozhodnutí orgánům obce předkládala, zejména tehdy, kdy skutečně může jít o náklady apod.

* Pavel Bachura, zaměstnanec města Nové Město nad Metují (okres Náchod): Všem obcím lze jednoznačně doporučit využívat zákonnou možnost zapisovat poznámky o přednostním právu ke zřízení věcného práva pro jinou osobu do katastru, jejíž přílohou budou smlouvy o budoucích smlouvách (nejčastěji smlouvy o budoucí smlouvě o věcném břemeni nebo smlouvy o budoucí kupní smlouvě).

Dochází tak totiž k transparentnějšímu a hospodárnějšímu nakládání s nemovitým majetkem obcí, čímž se umožňuje širokému spektru veřejnosti podílet se na správě veřejných záležitostí prostřednictvím případné veřejné kontroly a větší míry publicity.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor dubnového vydání Moderní obce jsme připravili s Klárou Čudrnákovou, starostkou Dražůvek na Hodonínsku. Ta se také stala tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Dubnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Finance pro projekty obcí, měst a krajů. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách dubnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Klára Čudrnáková, starostka Dražůvek na Hodonínsku: Trvá to už příliš dlouho (řeč byla o pandemii koronaviru – pozn. redakce) a naději z veřejného prostoru není kde čerpat, média ukazují jen zmar a špatné zprávy. Nebudu tu rozebírat děti a jejich rok u počítačů nebo zavřené živnosti a obchody, to je kapitola sama pro sebe a velmi, velmi smutná. Bez pomyslného světélka na konci tunelu, ať už se přijímají vládní opatření taková nebo maková… jaký na tom hledat duchovní rozměr, pokud nejste odevzdaný fatalista? Tady už nejde o návrat k „rozežranosti“ předkovidové doby, ale o návrat k nutnosti pracovat, vzdělávat se, lidsky důstojně existovat… každý svým způsobem hledá vysvětlení, ale prázdných řečí už bylo ve veřejném prostoru tak moc, že přestaly působit. V těžké situaci hledáte podstatu, ne faleš...

Dá se to pojmout i jinak, ale to zřejmě nebude recept pro všechny. Jsme regionem, kde víra v existenci vyššího řádu, než je ten pozemský, je dosud součástí života. Ve farnosti máme šikovného mladého kněze, který nabídl, že v určitý čas bude lidem v kostele k dispozici, aby si, pokud mají potřebu, přišli popovídat. Já sama nejsem praktikující věřící a do kostela chodím jen o větších svátcích, ale považuji se za křesťanku. A tuto nabídku zajít do kostela – ne ke zpovědi, ale jen tak si popovídat, najít povzbuzení a pochopení, považuji za formu žádoucí psychoterapie.

A ještě jeden příklad – dokonce o něco dřív, než se tento moribundus u nás objevil (na slovo covid už mám alergii), oslovil obec jeden mladý pán (všimněte si, že zase mluvím o mladém člověku) s tím, že by na návrší nad Dražůvkami, odkud jsou vidět kostelní věže všech okolních obcí, rád postavil kapličku zasvěcenou sv. Anežce České jako patronce a ochránkyni nemocných a těch, kdo o ně pečují. Už z vlastní iniciativy nechal připravit i projekt a namalovat obraz světice. Svoji myšlenku konzultoval samozřejmě i s církví, která ho stejně jako obec podpořila. Na takovou věc potřebujete i oficiální povolení se všemi náležitostmi, což jsme absolvovali, a stavbu kapličky zahájíme ve chvíli, kdy to povětrnostní podmínky dovolí. Už byl posvěcen základní kámen a pokračuje finanční sbírka, do níž samozřejmě obec přispěje též.

A jak iniciátor celé akce na nápad přišel? Sám neví… prostě se stalo. Třeba se zázraky opravdu dějí...

* Karolína Koubová, primátorka statutárního města Jihlavy: V našem městě máme celkem propracovanou studii vizuálního smogu. Ta nebývá zcela běžnou součástí kulturních strategií, ale mohu ji jedině doporučit. Studie nám řeší například to, jak ve městě vypadají propagační a inzertní plochy, jak můžeme pomoci nájemcům vitrín v historickém centru města tak, aby domy ze 16. století nebyly ověšeny igelity a kolíčky na prádlo. Díky ní se nám podařilo omezit i reklamy na vozech MHD, taky aby nepokrývaly skla vozidel, což vítají i cestující, kteří nás na to sami upozornili. Jsem přesvědčena, že město si určitou regulaci v této oblasti zaslouží.

Osobně mám i velkou radost z projektu Jihlava vzdělává kulturou. Obecně totiž existuje obrovská nabídka kulturních aktivit pro školy, které se v ní však složitě orientují. Nám šlo o tom zkoordinovat poptávku škol, jejich vzdělávací plán a současně program kulturních organizací. Vzájemně si vyberou, na čem budou spolupracovat, dané téma je pak řešeno formou projektového vyučování a praktických poznatků. Děti samy vymýšlejí program, určují si obsah, hledají i financování. Tato spolupráce, kdy jsou rozvíjeny měkké dovednosti jako komunikace, fundraising apod. a hledají se synergie mezi vzděláváním a kulturou, jsou velice zajímavé i pro podnikatele, kteří na to slyší. Příklad je blíže popsán například na webu www.DobraPraxe.cz právě pod naším městem.

Další naší vizí rozvoje je nově vzniklá příspěvková organizace Brána Jihlavy. Jde ve své podstatě o agenturu, která je zčásti dotována městem, ale má výnosy i ze svého provozu, ze služeb, z fundraisingu, a to ideálně ze dvou třetin – i když to je možná příliš ambiciózní sen. Mimo provoz vybraných budov města ve vazbě na kulturu a cestovní ruch, je smyslem této „příspěvkovky“, aby úředníci magistrátu nevykonávali produkční práci například u městských oslav, trhů, kulturních akcí, kampaní a podobně. Je to taková prodloužená ruka města v oblasti kultury a cestovního ruchu.

* Tomáš Navrátil, prímátor statutárního města Opavy: Denně se na konkatedrálu (řeč byla o nedávné celkové obnově, kterou  od předchozích oprav po druhé světové válce prošla konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – pozn. redakce) byla o dívám z okna své kanceláře. Pohled na ni mě často vede k osobnímu zamyšlení nad současnou dobou, jejím vývojem a směřováním i nad duchovním a morálním odkazem těch, v jejichž práci dnes na opavské radnici pokračujeme… Pro mne – a myslím, že i pro mnohé další Opavany – je tento chrám, mimochodem druhé biskupovo sídelní místo, důvodem k hrdosti na město, v němž žijeme, a také jedním z prvních míst, kam přivádíme návštěvy, které do slezské metropole zavítají.

* Kamila Černá, radní města Aš na Chebsku: Naším cílem je na jednom místě přehlednou a pochopitelnou formou informovat o životě ve městě a jeho okolí, pomáhat lidem s obtížným vyhledáváním dostupných služeb, řemeslníků, volných parcel na výstavbu, nabízet možnosti koupi bytu, pronájmu komerčních nemovitostí a rovněž upozorňovat na firmy, které jsou vstřícné ke svým zákazníkům (řeč byla o vzniku a fungování projektu Spokojení Ašákovi, informační platformě pro obyvatele Aše i jejích spádových oblasté – pozn. redakce). Především však jde o to probudit komunitní život a vytvářet pocit hrdosti na své město.

* Milan Čigáš, tajemník Městského úřadu v Litoměřicích: Kurz je ryze praktický (řeč byla o ošetřovatelském kurzu, který absolvovalo i několik zaměstnanců litoměřické radnice, aby pak jako dobrovolníci pomáhali na covidové jednotce místní nemocnice – pozn. redakce). Vše si v něm sami vyzkoušíte. Od zkušených zdravotníků si osvojíte nemálo teoretických znalostí, které si však hned ověříte v praxi. Osaháte si reálné pomůcky, chvíli jste v roli personálu, ale chvíli i pacientem. Zvládnutí základních jednoduchých technik péče pomůže ulevit nemocným a odlehčit profesionálním zdravotníkům. Jste „pečovatelem v záloze“.

V kurzu si projdete například částí věnovanou obstarání osobní hygieny včetně výměny plen a převlečení postele s pacientem na lůžku. Ono i takové zdánlivě jednoduché ustlání postele pro ležícího pacienta má svůj ohromný význam. Špatně ustlaná postel mu totiž může způsobit řadu bolestí. V přeneseném smyslu dobře nebo špatně ustlaná postel v nemocnici hraje stejnou roli jako slovo v našem životě. Dobře či špatně zvoleným slovem můžeme druhému člověku způsobit radost, ale také ublížit…

Pro mě osobně bylo velkým lidským a milým překvapením závěrečné školení v doprovázení umírajících. Otevřenost a lidskost lektorek –zdravotnic i přes všechny nutné obleky, holínky, troje rukavice, respirátor, štít a navzdory únavě až vyčerpání mě hluboce zasáhla do duše. Člověk nesmí ani v těchto náročných okamžicích zapomínat na to, že jsme lidé a musí doprovodit pacienta „na druhou stranu“, když nemohou být přítomní blízcí. Nikdo by neměl prožívat ani v těchto okamžicích opuštěnost a osamocenost. Nezastupitelnou roli hrají i (někdy opomíjení) nemocniční kaplani a právě „pečovatelé v záloze“.

* Vít Zeman, náměstek primátorky statutárního města Jihlavy: Při posuzování jednotlivých developerských projektů je třeba přemýšlet nad tím, aby provoz nutné dopravní či modrozelené infrastruktury odpovídal počtu obyvatel, na které obec dostává finance z rozpočtového určení daní. Je logické, že pro centrum města, s hustotou obyvatel kolem 100 obyvatel na hektar, budou provozní náklady nižší než například pro rezidenční čtvrti s hustotou 25 nebo 40 obyvatel na hektar.

* Jana Přecechtělová, výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv ČR: Konzervace tratí (řeč byla o návrhu novely zákona č. 266/1994 Sb., o drahách – pozn. redakce), která je ze zákona dvojího druhu a má určitou logiku v případě zakonzervování vleček, např. ve výrobních areálech. Konzervace železničních úseků oproti tomu opravdu mohou znamenat v konečném důsledku zrušení tratě. Pokud totiž nebude o zakonzervovanou trať i nadále postaráno, tedy nebude docházet k pravidelné a základní údržbě, je jasné, že za několik let po konzervaci ke zrušení nakonec opravdu dojde. Máme logicky obavu z dopadů novely, neboť problém zrušených lokálek řešíme již dlouhodobě na několika místech republiky.

* Bohumil Augusta, ředitel a jednatel společnosti KŽC Doprava, která  v letech 2010 - 2012 zachránila 23 regionálních tratí před zánikem a je lídrem v segmentu železniční nostalgie a muzejnictvíV roce 2008 jsme od státu odkoupili krachující regionální dráhu Česká Kamenice – Kamenický Šenov, kterou jsme postupně začali sami svými silami opravovat, a v roce 2010 ji uvedli do stavu, kdy na ní mohly znovu vyjet vlaky. Dnes funguje převážně jako rekreační, protože se nachází na pomezí Českého Švýcarska a Lužických hor. Obnovení provozu po 10 letech úsilí nově přivedlo na trať mezi 10 až 20 tisíci cestujících, kteří v rozsahu březen a říjen využívají vlaky k přepravě. Pozoruhodné je, že se nenaplňuje pouze turistická doprava, ale trať, která nemusela už vůbec existovat a mohla být vytrhaná nebo rozkradená, lidé v rámci základní dopravní obslužnosti používají i k běžným cestám, protože naše vlaky na této trati suplují (doplňují) i autobusy veřejné linkové dopravy. A díky integraci do krajského dopravního systému se provoz na trati vyplácí cestujícím, ale i městům a obcím v okolí.

Dráhu provozujeme (tzv. administrativně) ročně za 1,5 milionu Kč, což zahrnuje náklady na kontrolu a měření dráhy, opravy nezbytných havarijních částí, legislativu dráhy, náklady na doklady, a pak provádíme systémově obnovu svršku uceleně tam, kde je to třeba. S tím vším se vejdeme ročně do 1 500 000 Kč. A efekt je vidět.

U Správy železnic (SŽ) se jedná u násobně vyšší částky, ale nelze přesně srovnávat malého provozovatele jedné dráhy s velkým SŽ, která provozuje 95 % sítě v ČR. SŽ je ve všem dražší, tak, jak to bývá, ale taky ve všem efektivnější, protože na to vše mají zázemí, základu, mechanizaci a hlavně peníze.

* Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje: Hlavním účelem založení Krajského investičního fondu je přispět obcím a městům kraje na investice do veřejné služby, školství, sportu, kultury či společenského života. Slíbili jsme, že napumpujeme krajské peníze do jihočeských měst a obcí a Krajský investiční fond nám to umožní... Díky tomu, že spojíme financování z kraje, obce a případně státu, můžeme pro Jihočechy postavit během roku spoustu staveb, které by bez toho ještě dlouho nevyrostly a na něž třeba roky čekají. Když pomůžeme obcím 200 miliony korun z krajského rozpočtu, může to znamenat, že se nakonec prostaví stavby za 500 milionů korun. A to už bude v kraji vidět.

* Jiří Jirásek, předseda představenstva a generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s.: V ČMZRB téma úspor energií a snižování emisí vnímáme jako velmi naléhavé a celospolečensky žádoucí. Ale také víme, že na úrovni obcí, měst a krajů mnohdy vyvstávají problémy už s vlastní přípravou energeticky úsporných projektů. Právě v jejich případě totiž často bývá nutné určitou část finančních prostředků vynaložit již ve fázi zvažování myšlenky projektu – například je třeba zpracovat studii proveditelnosti, energetický posudek a vyhodnotit možné přínosy projektu apod, přičemž nezřídka jde o poměrně značné výdaje.

Proto jsme připravili program ELENA (European Local ENergy Assistance), který firmám, ale také municipalitám zajistí komplexní servis při přípravě energeticky úsporných projektů, a to za zlomek nákladů. Mělo by jít o projekty renovace stávajících nemovitostí, případně o cílené investice do stavebních a technologických opatření typu EPC projektů, kdy územní samosprávný celek na začátku svého projektu nepotřebuje žádné vlastní financování, protože to pro projekt zajistí dodavatel služby a obec mu pak až následně jeho investici splácí v rámci dosažených energetických úspor.

Ve vztahu k obcím, městům a krajům, ale třeba také jejich dceřiným společnostem náš servis k zahrne úvodní poradenství a komplexní hodnocení vybraných projektů.

Dokážeme také zpracovat zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku na výběr poskytovatele energetických služeb – a kromě toho v rámci programu ELENA budeme umět zajistit i pomoc se zpracováním všech dokumentů, které jsou zapotřebí pro žádost o podporu z příslušných dotačních programů. Ale je možné využít i finanční nástroje, čili naše finanční poradenství v rámci programu ELENA bude využitelné pro všechny typy financování projektů.

Chtěl bych také zdůraznit, že v rámci tohoto programu budeme schopni uhradit 90 % nákladů spojených s přípravou energeticky úsporného projektu, a to díky tomu, že máme prostředky z programu HORIZON 2020 spravovaném Evropskou investiční bankou. Samotné financování projektu pak může být financováno z různých zdrojů, přičemž obce, města a kraje mohou využít OP Životní prostředí v gesci Ministerstva životního prostředí nebo OP Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a nevylučujeme ani využití běžných komerčních úvěrů.

* Karel Havlíček, vicepremiér a ministr dopravy: Letos dokončíme i přestavbu křižovatky Rádelský Mlýn u Jablonce nad Nisou i silnici I/27 Plzeň, Třemošenský rybník – Orlík. Zahajovat v letošním roce budeme například obchvat Jaroměře, Mělníka, Nové Paky, Klatov či Olbramovic, silnici I/53 ze Znojma do Lechovic nebo I/34 ze Stráže nad Nežárkou do Lásenice.

* Luděk Tesař, ekonom: Obce se zatím uskromňovat nemusely a i rok 2020 byl na ně moc hodný. Nejen na obce bude mít ekonomika své elektrizující účinky teprve tehdy, až se ukáže ve své nezakleté podobě a skončí veškerá omezení (pokud někdy). Myslím, že až rok 2022 bude pro obce adrenalinovým zážitkem, ale nemalujme čerta na zeď příliš sytými barvami.

Jsem přesvědčen o tom, že ani zhoršení stavu veřejných financí, nebo snad dokonce hrozba státního bankrotu by nemusely v lidech vyvolávat stres. Jde jen o to, aby se našinec včas na bankrot psychicky připravil a nedělal zbytečné zmatky. Všem by nám měli být inspirací Řekové, kteří si bankrot dovedli užít. Ne nadarmo se bohové kdysi usídlili právě u nich na Olympu.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Rozpočtové hospodaření obcí v nestandardním roce 2020 poznamenal meziroční propad daňových příjmů (o 14,3 mld. Kč), který byl do značné míry kompenzován jednorázovým příspěvkem státu (13,4 mld. Kč) a značný růst neinvestičních dotací. Je nutné poznamenat, že rozdělování sdílených daní mezi obce podléhá jiným kritériím, než které bylo použito pro rozdělení jednorázového příspěvku (podle počtu obyvatel). Takže se dá odvodit, že větší obce na této kompenzaci vydělaly méně než ty malé.

Pozitivním rysem je skutečnost, že kapitálové příjmy v roce 2020 sice vzrostly, byť jen málo. Obce i v tak těžkém období dokázaly meziročně zvýšit objem kapitálových výdajů. K tomu jim pomohl i růst investičních dotací. Dosažení přebytku rozpočtu a doplnění úspor svědčí o tom, že obce jako celek se se zhoršenými podmínkami poměrně vypořádaly dobře. Je nutné dodat, že to, co platí pro celek, nemusí nutně platit i pro jednotlivé segmenty obcí – a už vůbec ne pro jednotlivé obce.

Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Ústavní soud dal za pravdu městu Pelhřimov, že z oprávnění obce v samostatné působnosti při „ochraně veřejné zeleně na veřejném prostranství“ coby místní záležitosti obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti „k zajištění udržování čistoty ... zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně“ nelze v žádném případě dovodit, že je také oprávněna tuto činnost přímo provádět, a to na vlastní náklady, resp. za ni nést odpovědnost. Odpovědnost za nesplnění obecně závaznou vyhláškou stanovených povinností nese výlučně vlastník, příp. uživatel dotčeného pozemku, byť podléhá režimu veřejného prostranství.

Ústavní soud pak vyslovil dokonce pochybnost nad tím, zda péči o silniční vegetaci (ve smyslu ustanovení § 15 zákona o pozemních komunikacích), byť v průjezdním úseku silnice v intravilánu obce (§ 8 zákona o pozemní komunikaci) lze vůbec podřadit pod místní (lokální) záležitosti ve smyslu ustanovení § 35.

Co si z nálezu Ústavního soudu odnést pro každodenní praxi? Především to, že žádný předmět sporu není příliš „malý“ tehdy, zasahuje-li se do základních principů samosprávy a když stát vyvíjí snahu jednak rozšiřovat její povinnosti (bez zákonného zmocnění), a jednak rozšiřovat své možnosti obci nařizovat „kde co“ (rovněž bez zákonného zmocnění). Protože jde většinou o právní otázky poměrně složité co do znalosti veřejného a ústavního práva, nepochybně je dobré vzít si po bok advokáta, a spolu s ním vést tyto spory v zájmu ochrany samosprávy a její podstaty.

Město Pelhřimov neustoupilo, přestože zdánlivě šlo „jen dva stromy“. Ve skutečnosti se však jednalo o mnohem víc – o to, co si stá může vůči samosprávě dovolit, tedy o meze jeho oprávnění.

Pavel Žalud, Zdeněk Valášek, pracovníci oddělení přestupků a voleb správního odboru Krajského úřadu Libereckého kraje: Stát přikázal, aby základní přestupkovou agendu – tedy přestupky proti pořádku v územní samosprávě, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku – vykonávaly všechny obce, bez ohledu na to, zda jsou k tomu vůbec vybaveny, a to především dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Výsledkem pak je, že obce (zejména ty menší, kterých je však většina) jsou nuceny uzavírat veřejnoprávní smlouvy s jinými obcemi, aby tyto za ně agendu přestupků vykonávaly.

Například v Libereckém kraji (druhém nejmenším ze 14 krajů v republice) je 215 obcí, ale pouze 34 z nich projednávají přestupky. Tedy 181 obcí jenom v Libereckém kraji muselo uzavřít veřejnoprávní smlouvy s jinou obcí, aby dostálo svým povinnostem, které na ně uvalil stát v rámci přenesené působnosti, a následně zaplatit ze svých rozpočtů větším obcím nemalé částky (které jim stát plně nerefunduje) za to, že za ně budou vykonávat přestupkovou agendu. Tím ze svých malých rozpočtů ve své podstatě mohou dotovat výkon státní správy.

To je stav, který do problematiky řešení přestupků nepřináší nic pozitivního a je podle našeho názoru do budoucna neudržitelný.

* Marie Vítová Dušková, Odbor Hlavního architekta eGovernmentu, Ministerstvo vnitra ČR: Uživatelů otevřených dat v České republice postupně přibývá. Jejich zkušenosti s využitím těchto dat se zvětšují a zároveň stoupají jejich nároky na kvalitu publikovaných datových sad - jednak na kvalitu dat samotných a také na kvalitu jejich popisu, tedy metadat.

Sjednocování podoby zveřejněných dat napříč poskytovateli pomocí otevřených formálních norem významně přispívá ke zvyšování kvality publikovaných dat a usnadní jejich uživatelům následné další zpracování v aplikacích a službách pro občany, nebo při interním využití ve firmě. Připomeňme, že uživatelem dat může být i obec nebo jiná organizace veřejné správy a samosprávy. Požadavky týkající se kvality se ale vztahují nejen na data samotná, ale také na jejich metadata.

Metadata jsou strukturovaná data, která poskytují informaci o jiných datech. Příkladem metadat může být katalogizační lístek v knihovně obsahující popis knihy, například data o původu a umístění knihy. Podobně fungují katalogizační záznamy poskytující informace o datech registrovaných v Národním katalogu otevřených dat, který je součástí Portálu otevřených dat (data.gov.cz). Národní katalog otevřených dat (data.gov.cz/datové-sady) slouží jako centrální místo, kde najdeme všechna otevřená data publikovaná v České republice. Stejně jako katalog knihovny obsahuje na katalogizačních lístcích metadata o jednotlivých knihách, obsahuje Národní katalog otevřených dat metadata o registrovaných datových sadách. Tato metadata zahrnují položky jako např. název, popis, klíčová slova, téma datové sady, periodicita aktualizace, kontakt na kurátora dat nebo odkaz na technickou dokumentaci.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu MIM Consulting s. r. o.: Současný vedoucí pracovník (manažer) v municipalitě je nucen zvládat rozsáhlou problematiku v různých oblastech řízení města a obce. Při řešení různých úloh je nucen se situovat do určitých pozic, které mu poskytnou dostatek prostoru k efektivnímu řešení úlohy. Manažerovo situování se do různých pozic znamená přebírání různých rolí, jako jsou interpersonální, informační či rozhodovací role.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

 

 

Úvodní rozhovor březnového vydání Moderní obce jsme připravili s Michalou Málkovou, starostkou obce Prameny na Chebsku. Ta se také stala tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připomeňme, že obec Prameny se do povědomí veřejnosti zapsala především jako nejzadluženější obec v ČR. Dluh z 90. let, který se kvůli úrokům a penále vyšplhal na téměř 100 milionů korun, se však podařilo snížit už "pouze" na 33 milionů korun. "Ano, je to pořád dost, ale oproti původní dlužné částce je to velký úspěch," poznamenává starostka Michala Málková.

Aktuální vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Tématem měsíce tentokrát byla Doprava a dopravní obslužnost. Jako vždy i i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách březnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Michala Málková, starostka obce Prameny: Z výnosu veřejné sbírky, vyhlášené na pomoc naší obci Sdružením místních samospráv ČR, bychom chtěli hradit i další projekty, které plánujeme uskutečnit ještě letos: vznik komunitní zahrady a celkovou úpravu zeleně, částečnou opravu porouchané kanalizace, demolici jedné obecní budovy, výstavbu dětského hřiště. Bez vzniku sbírky bychom si ty projekty jen těžko mohli dovolit. Za toto gesto solidarity jsme velmi rádi, chtěla bych touto cestou poděkovat všem, jejichž zásluhou tato sbírka vznikla, i těm, kteří přispěli. Velice si té pomoci vážíme. Původní osvětlení bylo ve velmi špatném technickém stavu, svítilo se sodíkovými žárovkami, které se musely často měnit, rozvaděč už byl notně opotřebovaný. Část obce nesvítila, respektive svítilo se jen od 12 do 3 hodin v noci, na zbytek už nebyly peníze. I tak bylo svícení dost drahé. Modernizace osvětlení, která byla dokončena, vyšla na téměř 570 tis. Kč s DPH. Mám obrovskou radost z toho, že obec má po více než 30 letech něco nového a že se bude moci svítit po celou noc, dokonce bychom měli i ušetřit, protože nová svítidla jsou mnohem šetrnější jak ekologicky, tak ekonomicky.

* Jan Sedláček, starosta obce Křižánky (okres Žďár nad Sázavou): V naší obci jsme se oblastí sociálního a dostupného bydlení se zabývali již delší dobu před vstupem do pilotního projektu MPSV Podpora sociálního bydlení. Naše tehdejší aktivity však spočívaly pouze ve výstavbě a rekonstrukci bytů. V zapojení do projektu jsme proto viděli příležitost, jak doplnit čistě investiční snahy obce o další rozměr. Tedy o zmapování celé oblasti bydlení v obci, podchycení trendů dalšího vývoje, ale také o zajištění nabídky sociální práce nejen pro klienty sociálního bydlení. Vstup do projektu nám umožnil do té doby v podstatě nemyslitelné věci. Především jsme mohli celý projekt kvalitně uskutečnit jak po stránce personální, tak materiální. A i když šlo o tzv. měkký projekt, jeho realizace doslova nastartovala vznik dalších bytů. Z původně osmi jednotek se letos dostaneme na dvacet bytů. S tímto počtem již je možné v podmínkách naší obce ovlivňovat řadu parametrů, například počet dětí ve škole, udržení mladých rodin v obci nebo poskytnutí bydlení matkám samoživitelkám a seniorům. Naše poděkování směřuje celému ministerskému týmu v čele s hlavní garantkou projektu Barborou Špicarovou Staškovou.

* Irena Žalovičová, starostka města Dubá na Českolipsku (k vítězství města v krajském kole soutěže o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón za rok 2020): Co nám však udělalo největší radost, je dokončení vnějších úprav bývalé sušárny chmele, která se nachází těsně za hranicí městské památkové zóny. Jde o unikátní technickou památku, která se zatím otevírá veřejnosti jen příležitostně, protože úpravy vnitřní prostor nejsou ještě dokončené. Je oblíbeným místem pro pořádání nejrůznějších akcí městem, místními spolky či školami. Průběžně pracujeme na parkových úpravách v okolí, je tam umístěno sousoší a snažíme se postupně zakládat malou chmelnici z místní původní odrůdy chmele. Doufáme, že se podaří zajistit dostatek peněz z dotací, aby mohly být dokončeny úpravy i vnitřních prostor a sušárna se stala sezónním muzeem sama o sobě a místem konání ještě více akcí než dosud.

* Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu: Obce mají zákonnou povinnost informovat své občany o tom, že se sčítání koná. Potřebné informace zveřejní na svých úředních deskách. ČSÚ ale samozřejmě přivítá i další pomoc tam, kde jsou například specifické podmínky kontaktu sčítacích komisařů s občany. Očekáváme, že obce vyvěsí na svoje úřední desky informace o sčítání a také jména sčítacích komisařů a čísla jejich služebních průkazů. Ve vyloučených nebo jinak problematických lokalitách počítáme s asistencí obce, terénních pracovníků, případně policie. Jsme v kontaktu se Svazem měst a obcí, spolupracujeme s ním na několika úrovních a také jeho prostřednictvím obce oslovujeme.

* Václav Bernard, starosta městyse Všeruby na Domažlicku, člen Dopravní komise Svazu měst a obcí ČR: Z dlouhodobého hlediska je obtěžující a devastující tranzitní nákladní doprava na území obcí neudržitelná. Kraje nemají dostatek vlastních zdrojů na to, aby silniční síť rozšiřovaly, natož aby stavěly obchvaty obcí a měst. Ze svých zdrojů sotva zajistí nezbytnou údržbu a s evropskými zdroji to v tomto směru v následujících letech rovněž nevypadá nejlépe. Dá se říci, že co se evropských zdrojů týče, tak svoji šanci jsme již promarnili... ...Měl jsem i mnoho příležitostí toto diskutovat se samotnými řidiči – a jak oni sami uvádějí, raději by jezdili po trasách, kde mají možnost odstavit svůj truck, udělat v klidu povinnou pauzu, dojít si jako lidé na WC, osprchovat se a dát si teplé jídlo. Příkazy shora jsou však v tomto směru nekompromisní... ...Případy, kdy dopravci v nouzi o „kšeft“ vezou kamionem dvě palety zboží přes půlku Evropy, nebývají výjimkou. Pokud by v tomto směru došlo k přísnější regulaci, tak by těžkých, v tomto směru zbytečných kamionů na našich silnicích ubylo a byly by nahrazeny menší nákladními automobily nebo dodávkovými vozy. To by se velmi příznivě promítlo nejen do technického stavu silnic, ale především do kvality životního prostředí a zdraví našich spoluobčanů. Je toho hodně, co by se mohlo změnit, ale to by k tomu napřed musela být vůle. A jak se říká: Kde je vůle, tam je i cesta.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Pokud starosta podepíše smlouvu, která nebyla řádně schválena, a může být tedy absolutně neplatná, není to Ministerstvo vnitra ČR, které může tuto případnou neplatnost řešit v rámci své dozorové pravomoci.

* Pavel Žalud, Zdeněk Valášek, pracovníci oddělení přestupků a voleb správního odboru Krajského úřadu Libereckého kraje: Došlo v posledních letech k zlepšení systému trestání obecných přestupků? Kráčíme tedy správným směrem?  Nezbývá nám než konstatovat, že právní úprava přestupkového řízení je za současného právního stavu souborem mimořádně složitých pravidel a postupů, přesto jejich komplikovanou aplikací v praxi nedosahujeme kýženého cíle, tedy řádné ochrany zájmů společnosti. Nejsme totiž schopni efektivně potrestat velké množství pachatelů přestupků.

* Pavel Marek, vedoucí technického oddělení ČSAD AUTOBUSY České Budějovice: Důležitou součástí obnovy vozidel městské hromadné dopravy v Písku je vybudování zázemí – dobíjecí stanice pro elektrobusy. To vznikne v areálu autobusového nádraží v Písku, aby si firma ČSAD AUTOBUSY udržela soběstačnost a nezávislost na cizích subjektech. Při výběru dodavatele bylo přihlíženo nejen k celkové ceně nabídky, ale zejména k její komplexnosti, aby tato služba byla zabezpečena na klíč. To znamená od výstavby, dodávky nabíjecích stanic až po provoz a proškolení zaměstnanců. Vítěznou nabídku podala společnost ČEZ ESCO, která má v této oblasti dlouholeté zkušenosti. Celková investice do nabíjecí stanice pro pět elektrobusů dosahuje téměř sedm milionů korun. K vybudování nabíjecí stanice je nutné připojení k síti vysokého napětí a osazení transformátoru s dostatečným výkonem. Nelze totiž časem vyloučit další rozšíření provozu elektrobusů nebo využití nabíjecí stanice také pro elektromobily.

* Radek Podstawka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu: Nižší daňové příjmy se již projevily v loňském roce a samozřejmě měly dopad i do financování veřejné dopravy objednávané krajem. Propad tržeb činil u autobusové dopravy 113,5 milionu a u drážní dopravy 86,2 milionu korun. V letošním roce očekáváme jen v autobusové dopravě propad tržeb o 140 milionů. Již od ledna 2021 došlo v rámci Integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje ODIS k tarifní změně u platby u řidiče v hotovosti. Platby kartou zůstávají ve stejné výši, což by mělo cestující motivovat k odklonu od plateb v hotovosti u přepážek i ve vozidlech. To je důležité nejen kvůli epidemiologické situaci, ale také pro urychlení procesu úhrad.

Zda v našem regionu sáhneme k dalšímu zdražování jízdného, bude záležet na dalším vývoji daňových příjmů. Nicméně naším primárním zájmem je zachovat dopravní obslužnost v co největším rozsahu za přijatelné ceny jízdného tak, aby nedošlo k odlivu cestujících.

* Antonín Lízner, vedoucí projektový manažer Sekce pro projekty a inovativní přístupy SMO ČR: Jedním z výstupů projektu Posilování administrativní kapacity obcí na bázi meziobecní spolupráce, zaměřeného na podporu vytváření a fungování center společných služeb obcí (CSS), byl i návrh na novelu zákona o obcích. Novela by měla obcím poskytnout možnost sdružovat se v jakémsi, řekněme, vyšším typu dobrovolného svazku, který by byl nadán určitými vybranými kompetencemi. Tento legislativní návrh se však bohužel v Poslanecké sněmovně nedostal do schvalovacího procesu a podle mého názoru tam do konce současného volebního období už ani zařazen nebude. Nicméně Svaz měst a obcí ČR určitě bude myšlenku společenství obcí vyššího typu prosazovat i nadále. A budeme rádi, kdyby takové společenství, na něž by obce delegovaly své určité kompetence, mohlo počítat pero svůj provoz i se spolufinancováním ze strany státu.

* Hynek Seiner, auditor bezpečnosti pozemních komunikací: Přínosem auditu bezpečnost i pozemní komunikace je hlavně prevence rizika dopravních nehod z nevhodně provedené stavby. Dalším významným přínosem je snazší přístup investora k financování stavby. Například dotační titul SFDI Zvyšování bezpečnosti, bezbariérové úpravy chodníků loni nabízel pět bodů v celkovém hodnocení a dotační titul SFDI Cyklostezky, cyklopruhy pak tři body. Zejména u prvního jmenovaného se díky absenci auditů ocitly „těsně pod čarou“ desítky žadatelů, zejména z menších obcí. Investice v řádu nízkých desítek tisíc korun je tak připravila o možnost investice často v řádu milionů. Podle orientačního výpočtu by byla návratnost investice těchto žadatelů obvykle více než stonásobná – pokus zhodnotím rok 2019. jde o 142násobné zhodnocení.

U některých dalších dotačních titulů byla nebo dosud je zpráva o provedení auditu dokonce povinným (18. výzva IROP a aktuálně od 1. 10. 2020 vybrané oblasti 50. a 51. výzvy IROP). I v případě, že je stavba financována přímo z rozpočtu obce, může být zpráva o provedení auditu argumentem opozičním zastupitelům, případně stavebnímu úřadu.

Audit bezpečnosti si navíc může vyžádat obec jako účastník řízení po jiném investorovi, aby zjistil, že záměr nemá negativní vliv na bezpečnost dopravy (týká se především developerských projektů, průmyslových zón případně obchodních center). Opora v zákoně je sice sporná, nicméně pro stavebníka je takový postup určitě snazší, levnější i rychlejší než neúměrné protahování řízení a právní spory. A pro obec je pak znovu přínosem eliminace rizika z nevhodně provedené stavby.

* Luděk Tesař, ekonom: Splasknutí prsou výnosů daní v ČR za rok 2020 výrazně zmírnily umělé silikony, které si na dluh nechala udělat dvatisícedvacítka. Obce dostaly slušné kompenzace za týrání, což potěšilo. Nemilé na tom je, že umělá ekonomika je jako kráska, u níž jen těžko odhadnete, zda vás potěší nebo vybouchne. Jak by řekl můj oblíbený Jeremy Clarkson v Top Gearu „a s touhle bombou se musíme rozloučit“.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Podle výpočtů Ministerstva financí by se objem sdílených daní pro obce (bez Prahy) měl v roce 2021 oproti roku 2020 snížit o 2,5 %, resp. o 3,5 mld. Kč. K poklesu objemu sdílených daní však došlo i v roce 2020, a to o 5,5 %. Pokles v roce 2021 má sice být nižší, než tomu bylo o rok dříve, ale výchozí základna pro meziroční porovnání (rok 2020) je rovněž nižší.

* Jiří Skuhrovec, , EconLab z. s. (ke zveřejnění žebříčku 257 měst a obcí ČR s vyhodnocením hospodárnosti a transparentnosti jejich zakázek z pohledu dobré praxe): V Táboře zadávají minimum zakázek formou víceprací nebo jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU). Nemění zadávací dokumentace, o nabídkách rozhodují rychle – a možná i díky tomu je o jejich zakázky nadprůměrný zájem. Transparentně zveřejňují zakázky malého rozsahu i pod povinnou hranicí.  A konečně neprohráli jediný spor u ÚOHS. Receptem na takové výsledky je podle slov starosty Ing. Štěpána Pavlíka výborný tým, který poctivě připravuje zadávací dokumentace, vypořádává dotazy a připomínky, a vytváří tak transparentní podmínky soutěží. Výsledek Tábora odráží celkový záměr Zindexu: Na špičkové umístění nestačí správně vyplňovat kolonky. Nestačí dokonce ani dokonale dodržovat zákon. Je nutné odvést obrovský kus práce, aby zakázky probíhaly hladce a bez řady (Zindexem monitorovaných) neduhů. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu věc, tak je to potřebná důvěra firem, že tendry probíhají fér a má cenu se o ně ucházet. Budování téhle důvěry je mravenčí práce na dlouhé roky – i proto se nám na čelních pozicích objevují stále stejná jména.

* Lukáš Kříž, IT expert: Veřejnost často zapomíná, že úřady a jejich agendy tvoří a zajišťují lidé. Nejde tedy o zviditelnění politických person, ale o přiblížení zaměstnanců, kteří každý den působí ve službách veřejného zájmu a mohou se svou klientelou na sociálních sítích navázat jistý vztah porozumění. Pro tyto účely jsou velmi vhodné krátké videosekvence.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu: Stejně jako mohou občané přistupovat do národního Portálu občana s využitím státem garantované elektronické identity realizované Národní identitní autoritou (NIA, blíže v MO 12/2020), měly by tak učinit i municipality. Ovšem jejich počet roste zatím pomalu. Některé z nich již provozují místní Portál občana, jiné se jej v brzké době chystají zavést. Možnost autentizace a autorizace pomocí NIA se musí stát neodmyslitelnou součástí vstupu na místní Portály občana stejně jako i vložení „dlaždice“ místního Portálu občana do národního Portálu občana.

* Veronika Cholinská, Správa informačních technologií města Plzně: Plzeň, jako první municipalita v České republice, získala již v roce 2015 povolení pro provádění leteckých prací s bezpilotními prostředky a od té doby je místní dronaři ze Správy informačních technologií města Plzně začali postupně využívat v celé řadě oblastí, ať už jde o monitoring úniků tepla z budov, inspekce mostů a jiných špatně přístupných konstrukcí, monitorování vodních ploch, ale třeba i v boji s kůrovcem. Nejzásadnější oblast jejich činnosti, o které hovoří ve spojitosti s plzeňskými dronaři odborníci v tuzemsku i zahraničí, je pak spolupráce s integrovaným záchranným systémem (IZS). Bezpilotní letouny pomáhají hasičům, policistům i záchranářům, a to při nejrůznějších typech zásahů.

* Monika Kratochvílová, Městská zemská knihovna v Brně: Obsahem loni na podzim vydané příručky Knihovna v obci je základní soubor informací a příkladů dobré praxe pokrývající všechny oblasti činnosti obecní knihovny. Její struktura zahrnuje otázky, které si může klást každý, kdo to s knihovnou v obci myslí vážně a hledá odpovědi, ať k legislativě, zařazení knihovny do organizační struktury obce, ke knihovnickým standardům, osobnosti knihovníka, architektuře knihovny, vícezdrojovému financování či možným partnerům ke spolupráci. Na položenou provokativní otázku Vyplatí se knihovna v obci?, odpovídají autoři prostřednictvím výsledku projektu Metodika měření hodnoty služeb knihoven, vyčíslují průměrnou finanční hodnotu jedné návštěvy knihovny částkou 742 Kč. Návštěvu knihovny však není možné změřit jen finančním přínosem. Možnost setkávání, kulturního vyžití či vzdělávání jsou hodnoty, jejichž přínos je viditelný především na celkové úrovni života obce, ve spokojenosti jejích obyvatel.

Příručka se snaží vyvrátit všeobecně rozšířené představy o knihovnickém povolání jako o klidné a statické činnosti. Připomíná význam celoživotního vzdělávání s odkazem na Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků, upozorňuje, že v případě knihovníků obecních knihoven je čas věnovaný na vzdělání doslova ukrajován z jejich volného času. Práce v obecní knihovně bývá totiž zpravidla měřena časem otevírací doby knihovny.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor prosincového vydání Moderní obce jsme připravili se starostou obce Veselíčko Tomášem Šulákem. Ten se také stává „tváří“ aktuálního čísla Moderní obce (viz první strana obálky nahoře).

Aktuální vydání Moderní obce přineslo oficiální výsledky celostátní soutěže Komunální projekt roku 2020 – ty najdete samostatně  i zde na našem webu.

Prosincové vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů.  Tématem měsíce tentokrát byla Komunální technika, čistota obcí a svoz odpadů. Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách prosincového čísla našeho časopisu vystupují.

* Tomáš Šulák, starosta Veselíčka na Přerovsku: Nás – a hlavně děti a jejich rodiče, pandemie covidu-19 hodně potrápila v případě obecní mateřské školy. Po letních prázdninách jsme ji kvůli pozitivnímu testu jedné z učitelek museli zavřít, pak jsme ji opět otevřeli – a nyní kvůli karanténě zase nefunguje. Ve druhé vlně byly určitým testem říjnové volby. Ale pro volební komisi jsme nakoupili plastové zástěny, které teď využíváme na radnici.

Na základě nařízení vlády jsme omezili fungování obecního úřadu pro veřejnost, ale po individuální domluvě umíme záležitosti občanů operativně řešit i mimo úřední hodiny. Hodně se nám teď vyplácí, že obec má hojně navštěvovaný facebookový profil, přehledné a stále aktuální webové stránky, že jsme zavedli službu Mobilní Rozhlas, která umožňuje i rozesílání textových zpráv občanům. Vydáváme obecní zpravodaj a poměrně nedávno jsme instalovali i nový bezdrátový obecní rozhlas z dotace programu EFEKT Ministerstva průmyslu a obchodu. To vše umožňuje velmi dobrou informovanost občanů, což je v této době obzvlášť důležité.

Nicméně v kontrastu s jarní vlnou nákazy covid-19, kdy se také v naší obci hromadně šily roušky a rozváželi jsme je díky hasičům i do okolních obcí, dnes pozoruji u lidí určitou únavu z  dlouhého kovidového období bez nějakého zřetelnějšího pomyslného světélka na konci tunelu.

Vláda mnoha svými kroky tuto únavu a nervozitu se snad ani nesnaží rozptýlit a zažehnat. Přitom už na jaře, kdy obce, bez jakékoliv výraznější pomoci z centra, místo vlády řešily v území množství náhle a neočekávaně vzniklých problémů, si vláda snad mohla uvědomit, že obce jsou základním fundamentem státu. To, zdá se, bohužel nepochopila dodnes, jak o tom svědčí i už uvedený příklad, kdy bez skrupulí sahá na peníze obcí v inkasu sdílených daní.

* Lukáš Vlček, starosta města Pacov na Pelhřimovsku, manažer projektu Dům sociálních služeb Pacov, který se stal celkovým vítězem celostátní soutěže Komunální projekt roku 2020:

Náš region je v ČR bohužel jedním z těch, kde je značně vysoký věkový průměr obyvatelstva. Navíc jsme průmyslově zemědělským regionem s nízkým poměrem služeb. K realizaci projektu proto vedly důvody jak komunitní a sociální, tak ekonomické. Projekt má proto pozitivní dopad do řady oblastí života v našem regionu. Osobně si vážím i toho, že příprava a následná realizace projektu prošly skrz funkční období hned tří zastupitelstev. V našem regionu má tedy projekt dlouhodobou podporu, přičemž do jeho plánování a realizace byly zapojeny i neziskové organizace. Kromě toho máme u našich projektů velké štěstí na architekty. Konkrétně u Domova sociálních služeb to byl tým architektů pod vedením arch. Zdeňka Rychtaříka, který navrhl i naši Mateřskou školu Za Branou. Ostatně nikoliv náhodou obě tyto stavby získaly dvě ocenění z celkem pěti v soutěži Stavba roku Kraje Vysočina,

* David Šimek, starosta města Svitavy: U nás všichni bezdomovci – klienti městského Centra sociální pomoci Šance začínají na denní místnosti, když se osvědčí, mohou pokračovat do noclehárny – a jestliže se osvědčí i tam a mají zájem, jdou do azylového domu. Tento systém, který jsme pracovně nazvali schody do společnosti, funguje ale také opačným směrem při neplnění podmínek a dohod. Když začne někdo dělat problémy, sáhne po alkoholu, drogách, může rychle skočit o stupeň níž. To je samozřejmě apel nejen na něj, ale i ostatní. Jedná se o realizaci systému pomoci a spravedlnosti. Samozřejmě covid-19 nám způsobil zvýšená hygienická opatření v zařízení, provádíme testování zaměstnanců. Snažíme se dodržovat vše, co vyplývá z nařízení vlády. Jinak i nadále naši klienti pracují v ulicích města a snaží se zapojovat do veřejného dění.

* Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů: Profesně se rodinou zabývám tři desetiletí a jsem přesvědčena, že rodina byla a stále je základem státu. Z rodiny pocházíme, rodiny tvoříme, k rodinnému životu instinktivně směřujeme. Když se nám rozpadne rodina, vztah, manželství, vždy to považujeme za své selhání a sníme o tom, že se nám podaří vybudovat novou. Stát je od nás příliš daleko, ale obecní pospolitost je podle mě vedle rodiny nejdůležitější entitou. S obcemi je to jako s rodinou. Čím víc jsou vnitřně soudržnější, o to víc jsou pevnější a odolnější vůči všem neblahým vlivům zvnějšku. Troufám si odhadnout, že obce budou stále více vzkvétat a že v nejbližší – jak se nyní začalo říkat postkoronavirové – době naopak nastane rozvoj místní pospolitosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: K Nejvyššímu soudu České republiky míří závažný případ: Starosta malé obce byl jako soukromá fyzická osoba pravomocně odsouzen za usmrcení z nedbalosti proto, že obec neplnila povinnosti stavebníka. Starosta žádá Nejvyšší soud ČR, aby odsouzení bylo zrušeno. Předmětná obec opravovala svépomocí vlastní prostory, které půjčovala na konání společenských rodinných akcí a došlo k tomu, že v objektu zůstaly nezajištěné jedny dveře. Do nich omylem vešla jedna z účastnic soukromé akce, spadla z nezabezpečeného schodiště a zabila se. Pravomocně odsouzený za trestný čin usmrcení z nedbalosti je již v tuto chvíli starosta obce. ... Starosta nemůže být odsouzen za žádný trestný čin, protože veškeré důkazy, které byly provedeny, dokazují, že nejednal nikdy jako soukromá fyzická osoba, nejednalo se nikdy o jeho vlastní majetek, ale jednal vždy jako zástupce obce, vždy s plným vědomím nejvyššího orgánu obce, a jediným řešením tak je sankční správní řízení vůči obci.

Důvody, proč by starosta neměl být odsouzen, jsou ve shrnutí tyto:

* starosta není statutárním zástupcem obce;

* starosta zastupuje navenek jen vůli orgánů obce, sám tuto vůli nevytváří; i v případě, že vykonává pravomoc rady, není soukromou osobou, ale „obcí“;

* nešlo o majetek starosty, pokud jde o nemovitost, ale o majetek obce;

* nejednalo se o stavbu starosty, nýbrž o stavbu obce v budově obce;

* podobnou odpovědnost starosty zákon o obcích neupravuje; starosta má jasně vymezené role;

* pokud obec pochybila, měla být povolána k odpovědnosti jako právnická osoba v rámci stavebního řízení.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Daň z nemovitých věcí patrně nikdy nebude významným zdrojem příjmů českých obcí. Je však škoda, že možnost zvýšit místní koeficient u daně z nemovitosti využívá méně než 600 obcí, což je zhruba 10 % z jejich celkového počtu. Rozhodnutí zvýšit tento koeficient může být pro představitele obce obtížné. Proto je dobré toto rozhodnutí spojit s vysvětlením, na co se dodatečně získané peníze použijí, jaký prospěch z toho budou obyvatelé obce mít. Je pravděpodobné, že v příštím roce, v důsledku ekonomického propadu a opatření vlády na podporu podnikatelů, daňové příjmy obcí nedosáhnou výše z roku 2019. Ovšem ani příjmy obyvatel neporostou tak, jak tomu v minulosti bylo. Obce mají zatím ještě určitý finanční polštář v podobě úspor. Takže zvýšení výnosu daně z nemovitých věcí se patrně v nejbližších letech konat nebude.

* Bohumil Rataj, předseda Rady Sdružení komunálních služeb, z. s., a jednatel společnosti Technické služby Benešov s.r.o.:  Myslím si , že  v příštím roce určitě dojde k určitému omezení nákupů komunální techniky a investic. Ale pokud vám starší technika selže, nezbývá nic jiného než ji obnovit, neboť někdy se oprava ani vzhledem k cenám bohužel nevyplatí. Někdy však dokonce bývá i výhodnější využít krize k nákupu a investování.

Jaroslav Mynář, předseda představenstva Spolku veřejně prospěšných služeb, z. s., a jednatel Technických služeb Velké Meziříčí s.r.o.: Nemáme žádné signály, že by k výraznému zdražování mělo v oblasti veřejných služeb dojít, maximálně o míru roční inflace. Výjimkou bude oblast odpadového hospodářství, kde nový zákon o odpadech přinese ve výsledku zvýšení nákladů obcí na jejich odpadové hospodářství.

* Jaroslav Krutilek, generální tajemník České leasingové a finanční asociace: Veřejné rozpočty čelí nebývalému tlaku, a to v celostátním měřítku, ale i na úrovni územních samospráv. Není proto divu, že se kraje, města i obce začínají ve větší míře poohlížet po dalších finančních zdrojích. Osvědčeným a bezpečným řešením je leasing. Mnoho lidí si leasingové produkty spojuje výhradně s financováním osobních automobilů. Ve skutečnosti je jejich využití mnohem širší. Jak ukazují letošní pololetní data České leasingové a finanční asociace (ČLFA), která sdružuje přední poskytovatele leasingu, nebankovních úvěrů a factoringu, osobním vozidlům náleží 37% podíl na všech obchodech uzavřených členy asociace v kategorii financování firemních investic. Do této skupiny ČLFA započítává i investice realizované v municipální sféře.

Z pohledu územních samospráv stojí určitě za pozornost výčet dalších komodit, které tvoří zbývající téměř dvě třetiny realizovaných obchodů: Jsou mezi nimi nákladní a užitkové vozy včetně speciálních vozidel komunálních služeb, autobusy, trolejbusy, stroje (například zemědělské) či zařízení, ale třeba také výpočetní a kancelářská technika.

Pro tuzemské firmy je dnes zcela přirozené, že si všechny tyto věci pořizují právě pomocí leasingu, případně účelového nebankovního úvěru. Municipality je v tomto ohledu pomalu následují. Také ony totiž mohou využívat všech výhod, které leasingové financování přináší, tedy snadnou dostupnost, variabilitu, komplexnost, ale rovněž pozitivní dopady do účetnictví.

Zmiňované výhody se zvýrazňují v době, kterou právě prožíváme. ČLFA navíc jedná s příslušnými institucemi o tom, aby produkty členských společností byly využívány k distribuci podpůrných nástrojů, jimiž stát hodlá oživit investiční aktivitu. V této souvislosti bychom přivítali státní podporu investic, která dosud chybí, například prodeje vozidel nebo obměny progresivních technologií, a to formou dočasného zkrácení doby odpisování anebo dočasného snížení DPH. Šlo by bezpochyby o kroky, jež by ocenily i územní samosprávy a které by vedly k potřebnému oživení celého finančního trhu. Jeho důležitá součást – leasingový trh – přitom bude hrát podstatnou roli při restartu ekonomiky.

* Rudolf Kramář, odbor komunikace GŘ Hasičského záchranného sboru ČR: Pokud nehoří v automobilu trakční baterie, je jedno, zda se jedná o elektroauto nebo o auto na benzín či naftu. Trakční baterie se z principu svého chemického složení chová jinak a chemickou reakci, která vedla k požáru, je těžké ukončit. Hoření probíhá po dobu, co je zde elektrický náboj. Použité materiály trakční baterie obsahují velké množství kyslíku potřebného pro hoření, a tak akumulátor vesele plápolá klidně i pod vodou, než dojde ke kompletnímu vybití baterie. Navíc se může sám znovu vznítit i po několika dnech. Proto se uhašené elektromobily odvážejí a „nechávají odležet v kontejnerech s vodou.

* Jitka Soukupová, tisková mluvčí města Beroun: Pokud jde o výrobu videozpravodaje města, platíme kameramana, režiséra a střihače v jedné osobě a pak moderátora, který nám pomáhá s namluvením komentáře. Obsahovou náplň, tvorbu scénáře a organizační záležitosti řešíme společně s kolegyní z oddělení komunikace a vnějších vztahů, často ve svém volném čase. Díky nadšení nás všech, kteří videozpravodaj připravujeme a jsme ochotni mu věnovat i hodně času ze svého volna, jsou finanční náklady přijatelné. Nejdůležitější je však nadšený tým, který tuto práci bere jako výzvu. A pak podpora obce či města. Profesionální nabídky na klíč vesměs sledují finanční přínos. My všichni jsme Berouňáci a snažíme se odvést co nejlepší práci, abychom lidem přinesli kvalitní zpravodajství, které je bude bavit. Ale samozřejmě víme, že máme před sebou ještě velký kus cesty. Věříme, že tato práce má smysl a lidé si zpravodaj oblíbí.

* Martin Lukáš, Konzultant ICT pro veřejnou správu, MIM Consulting s. r. o.: Máte-li ve městě a obci vybudovaný místní Portál občana a přemýšlíte, jak občany zbytečně nezatěžovat vytvářením dalšího uživatelského jména a hesla, a zároveň jim umožnit využívat i elektronické služby jiných orgánů veřejné správy prostřednictvím národního Portálu občana nebo jiných specializovaných a tematických portálů, pak neváhejte registrovat město nebo obec jedním ze čtyř způsobů spolupráce s národním Portálem občana. Způsoby lze kombinovat podle toho, co váš místní portál umožňuje a o co máte zájem. Pro zahájení spolupráce se doporučuje postupovat od nejjednoduššího způsobu ke složitému, každý další způsob lze kdykoliv doplnit. Podmínky nejjednoduššího způsobu:

  1. a) obec musí mít zřízen vlastní webový portál nebo aplikaci (místní Portál občana);
  2. b) místní Portál občana musí být napojen na Národní identitní autoritu (NIA);
  3. c) místní Portál občana poskytuje neveřejný obsah uživateli přihlašujícímu se přes NIA;
  4. d) přihlášení do místního Portálu občana přes NIA není podmíněno jinou registrací.

* Vít Zeman, náměstek primátorky statutárního města Jihlavy: Zásady pro výstavbu, na jejichž podpobě jsme se ve městě dohodli s investory, jsme se snažili odpolitizovat – to znamená prodiskutovat je i s těmi, kterým se nelíbily, a začít o nich mluvit. Konzultujeme je se všemi aktéry výstavby, jako je například místní Hospodářská komora, architekti nebo Asociace developerů. Ať už totiž bude ve městě platný jakýkoliv územní plán, musí fungovat transparentnost vztahů,

* Anna Svobodová, účastnice soutěžní přehlídky mladých architektů do 33 let Young Architect Award 2020 (YAA 2020), v jejímž rámci obdržela Cenu architekta Josefa Hlávky, jejímž mediálním partnerem je měsíčník Moderní obec: V minulém ročníku Young Architect Award jsme s kolegou Ondřejem Blahou uspěli s návrhem bytového domu v pražském Karlíně. Šlo o dům s novou typologií bydlení. Snažili jsme se o co-housingový způsob bydlení, kdy nájemníci sdílejí místnosti, jako jsou obývací pokoj, kuchyň, jídelna, a každý nájemník má svoji soukromou část – ložnici. Tato jedna co-housingová jednotka může být pro studenty, jednotlivce, či jak se dnes říká singles, nebo pro rodiny, které jsou ochotny sdílet. Jde o velmi flexibilní třítraktový skelet.

Všímáme si, že v současné developerské výstavbě mizí velkorysost a hierarchie prostorů. Dům, s nímž jsme zvítězili, má společným prostorám navracet velkorysost a noblesu, za cenu jeho sdílení. Na vyhlášení výsledků soutěže přišel i majitel pozemku, na kterém jsme dům navrhli. Rekonstruovali jsme pro něj poté čtyři byty v Hradci Králové a zůstáváme v kontaktu dosud. Čili účast v soutěži nám hodně pomohla.

* Marcela Káňová, partnerka a vedoucí právního týmu CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., advokátní kancelář:

Podle § 48 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ”) platí, že zadavatel vybraného dodavatele vyloučí z účasti v zadávacím řízení mimo jiné, pokud zjistí, že jsou splněny důvody k vyloučení podle odst. 2 (tj. mimo jiné v situaci, kdy údaje předložené účastníkem nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení nepředložil ve stanovené lhůtě).

Vedle toho však § 46 odst. 1 ZZVZ, podle kterého platí, že zadavatel pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení může požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady.

Pokud je tedy zadavatel prostřednictvím námitek upozorněn na problém v kvalifikaci prostřednictvím námitek, není důvod, proč by nemohl využít § 46 odst. 1 ZZVZ a umožnit mu identifikovaný nedostatek vysvětlit či například předložit jinou referenci. V praxi je obvyklé, že pokud se zadavatel s námitkami ztotožní, v zásadě jim vyhoví tak, že rozhodnutí o výběru dodavatele zruší – a teprve poté postupuje podle § 46 odst. 1 ZZVZ. V důsledku zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele se již nejedná o vybraného dodavatele, ale o účastníka zadávacího řízení.

Rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) však potvrzuje, že postupu podle § 46 odst. 1 lze využít, i pokud by k předchozímu zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele nedošlo. V aktuálním rozhodnutí z 8. 9. 2020, sp. zn. ÚOHS-R127/2020/VZ, předseda ÚOHS totiž konstatoval, že „i pokud je účastník řízení již v pozici vybraného dodavatele, je možné jej vyzývat podle § 46 zákona k objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů. Smyslem ustanovení § 46 zákona je totiž především vyhnutí se takovému formalismu, který by zadavatele nutil vyloučit účastníka plně způsobilého k plnění veřejné zakázky na základě chyb a nejasností, které nemají vliv na hodnocení nabídky, a to ať už je v pozici dodavatele, či již vybraného dodavatele. Nelze tak učinit závěr, který dovozuje navrhovatel, že by byl zadavatel automaticky povinen vybraného dodavatele vyloučit podle § 48 odst. 8 zákona, pokud by zjistil, že jsou naplněny důvody podle § 48 odst. 2 zákona nebo může prokázat naplnění důvodů podle odstavce 5 písm. a) až c) téhož ustanovení. Takový závěr by odporoval smyslu ustanovení § 46 zákona. Právo zadavatele požadovat objasnění nebo doplnění se totiž vztahuje na všechny účastníky zadávacího řízení.”*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor zářijového vydání Moderní obce jsme vedli s Ivanou Frajovou, starostkou obce Dřísy v okrese Praha-východ. Ta se stala i „tváří“ aktuálního čísla Moderní obce (viz první strana obálky nahoře).

Aktuální vydání Moderní obce  však obsahuje dlouhou řadu i dalších podnětných a atraktivních textů. Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách zářijového čísla vystupují:

* Ivana Frajová, starostka obce Dřísy, okres Praha-východ: Líbí se mi obec zvelebovat, ale chtěla bych, aby to šlo rychleji. Jenže to není možné, obecní rozpočty pokryjí hlavně provozní výdaje obce, a tak jsme odkázáni na dotace. Ideální by bylo, kdyby nám stát dal peníze na potřebné projekty přímo a my s nimi mohli nakládat sami.

* Petr Liška, starosta obce Malé Žernoseky na Litoměřicku: Pokud bude návrh na transformaci dětských skupin parlamentem přijat, tak si opět připomenu, že to je u nás jako v Kocourkově. Bohužel to musím vnímat jako důkaz neschopnosti našich politiků a úředníků udržet kontinuitu dřívějších rozhodnutí státu. Velkolepě a smysluplně podpořenou aktivitu, která se osvědčuje, rozjela se jako dostupná alternativa, kde si za léta jejího fungování nevybavím žádný zásadní problém, zadusíme a nahradíme mnohem složitějším systémem. Ten sice má u nás tradici, ale vyžaduje více byrokracie, právní a legislativní náročnosti, peněz a mnohem složitější podmínky z hlediska nároků na provoz, lidské zdroje a zřízení. Bohužel, mám pro tento návrh, bez alternativy zachování stávajícího, podporovaného, funkčního a bezproblémového systému, jen nelichotivá slova…

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Při porovnání ratingu obcí podle velikosti obce měřené počtem obyvatel z hodnocení vyšly nejlépe nejmenší obce do 199 obyvatel. Mají nejvyšší podíl obcí s velmi dobrým nebo dobrým hodnocením a druhý nejnižší podíl obcí rizikových. Svou roli určitě hraje velmi nízký podíl obcí s dluhem a ve srovnání s ostatními kategoriemi poměrně nízká míra investiční aktivity.

Druhá příčka patří obcím s počtem obyvatel od 200 do 499. Celá čtvrtina obcí v této kategorii má velmi dobré nebo dobré hodnocení, a podíl těch rizikových je na úrovni průměru za všechny obce. I zde je podíl obcí s dluhem na počtu obcí poměrně nízký.

Nejhorší hodnocení jako celek má kategorie obcí s počtem obyvatel 1000 do 4999. Má jeden z nejnižších podílů obcí s velmi dobrým a dobrým hodnocením a nejvyšší podíl obcí rizikových. Skupina největších obcí skončila na předposledním místě. Existuje zde nejvyšší podíl průměrně hodnocených obcí a vůbec nejvyšší podíl obcí rizikových. Je to kategorie s nejvyšším podílem kapitálových výdajů na celkových výdajích, mají nejnižší podíl obcí, u kterých jejich úspory převyšují dluh.

* Tomáš Spurný starosta města Šumperk: Minimálně ve střednědobém výhledu bude pro město výroba tepelné energie z plynových zdrojů nadále výhodná, a to i s ohledem na její ekologické aspekty. Město má přichystané některé rozvojové lokality pro individuální bytovou výstavbu i pro bytové domy, kde by bylo možné uvažovat o využití systému CZT. Navíc poblíž jedné z těchto lokalit se nachází i bloková kotelna, takže logisticky by její napojení na novou zástavbu bylo poměrně snadné. Bude záležet na zájmu stavebníků a investorů, budou-li chtít využít náš systém CZT. Zákon o ochraně životního prostředí jim to však přímo neukládá, ale hovoří pouze o tom, že stavebník má povinnost se na systém CZT připojit jen tehdy, pokud je to pro něho ekonomicky a technicky možné. A rozhodněte, co je a co není v tom či onom případě »ekonomicky a technicky možné«!

* Jaroslav Zoubek, starosta městyse Svitávka na Blanensku:  Naše nová sportovní hala je například bez oken. I v hale s okny totiž přes den musíte svítit. Nemluvě o tom, že i v nových halách ještě bývají vidět klasické zářivky… A haly s okny se stejně neobejdou bez žaluzií proti slunci. My jsme halu osadili úspornými ledkovými světly, u nichž mohu v jakékoliv sekci haly, a to i z mobilu, okamžitě měnit intenzitu osvětlení od 70 do 750 luxů. Okna přece nemá ani pražská O2 arena, ani brněnská hala Vodova. Naše hala využívá i částečné rekuperace vzduchu – teplý, ohřátý v hale, je proháněn filtry a pročištěný se vrací zpět. Když jsem náklady na vytápění porovnal s původní montovanou tělocvičnou, která byla stěží třetinová, jsme dnes na mnohem nižších nákladech než tehdy.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Z obce nemá nikdo právo legitimovat osobu, která se dostaví na zastupitelstvo, zda je občanem obce, a to ani městský policista apod. Tedy v praxi je to tak, že na zastupitelstvo může přijít kdokoli a může se vyjadřovat v souladu s jednacím řádem. Obec nemá možnost ověřit, zda je či není občanem obce.

Zákon ani neukládá, že občan, resp. osoba, která na zasedání vystoupí, se musí identifikovat. Teoreticky se může představit i falešným jménem. To by měl také zápis ve zkratce uvést (pokud není osoba známá obecně, zejména na malých obcích), např.: „Ing. Novák, bez identifikace, uvádí“, nebo: „muž bez identifikace uvádí“ apod., protože připomínky by nějak zaznamenány být měly.

* Martina Sýkorová, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze: Naše metodika, jak plánovat podobu prostranství s ohledem na potřeby obyvatel a aktuální technologické možnosti, provází zástupce obcí procesem plánování, přípravy a zadávání studie veřejných prostranství. Jejím cílem je usnadnit prvotní orientaci v problematice a jednání s odborníky. Pomáhá definovat základní postup a ukazuje, kde vůbec začít. Nabízí inspiraci dobrými příklady a varuje, na co si dát naopak pozor. Poradí, koho přizvat k jednáním, a kam se případně obrátit, když se ocitnou ve slepé uličce. Ambicí metodiky není postihnout všechny možné problémy a najít na ně konkrétní řešení, protože spektrum témat souvisejících s veřejnými prostranstvími je velmi široké.

Z dosavadních rozhovorů se zástupci obcí pro mne vyplývá, že největší přínos spatřují právě v prvotní orientaci v problematice. Setkáváme se s tím, že chtějí zvelebovat veřejná prostranství, protože je správně vnímají jako jednu z nejviditelnějších vizitek svých obcí. Přitom na největší překážky narážejí již na naprostém počátku procesu. Tápají, co konkrétně chtějí řešit a kladou si elementární a přitom zásadní otázky. Nevědí, zda se chtějí detailně věnovat pouze jednomu veřejnému prostranství nebo hledají názor na to, jak by měla vypadat všechna, co se vlastně pro daný prostor hodí, co by uvítali obyvatelé, jak najít vhodného architekta a kolik to bude stát. Odpovědi na tyto otázky by měli zástupci malých obcí najít právě v naší metodice. Její součástí jsou také interaktivní přílohy, které pomohou podívat se na veřejné prostranství jinou optikou a zhodnotit jeho kvalitu, nebo poradí, jak kontaktovat občany a zapojit je aktivněji do procesu přípravy a plánování změn. 

* Eva Džumanová, starostka města Šluknov na Děčínsku: Nejen Šluknov, ale celý výběžek má tuto „nálepku“, zejména ve spojitosti se sociálními nepokoji, které tu gradovaly v roce 2011, zejména v Rumburku a ve Varnsdorfu. U nás vždy žila romská komunita, tzv. starousedlíci, ovšem migrace do naší oblasti i do Šluknova zavedla sociálně slabé rodiny z celé republiky, ze Slovenska a vrací se i rodiny z Anglie, kam se před časem odstěhovaly. A proč míří právě do našeho města? Protože reagují na nabídku volných bytů od soukromých vlastníků nemovitostí. Pochopitelně se jedná o legální podnikání, které je pro vlastníky nemovitostí finančně velmi zajímavé. A majitelé důsledky soužití těchto rodin a ostatními obyvateli města neřeší. My na radnici ano. Bohužel před 26 lety vedení města prodalo sídliště (16 panelových domů) soukromé firmě v naději, že dojde k jeho postupné rekonstrukci. Bohužel realita byla jiná, několikrát se vyměnili vlastníci a dnes tu máme největší vyloučenou lokalitu. Ze zkušenosti mohu sdělit, že ani místní romská komunita se s nově příchozími rodinami v oblibě nemá.

* Jiří Rušikvas, zakladatel a majitel společnosti FUTTEC a. s.: Náš systém preventivních oprav výtluků, spár a dalších poškození asfaltových povrchů na pozemních komunikacích, cyklostezkách a dalších asfaltových plochách funguje na principu mikrovlnného ohřevu asfaltových směsí, díky čemuž je zajištěn hloubkový ohřev opravovaného místa bez degradace asfaltové směsi. Až na 145 °C zahřátá směs se v opravovaném místě při zahutnění dokonale spojí s okolním povrchem, který je rovněž zahříván, takže nevznikají žádné spáry. Výsledkem je vysoká pevnost a dlouhá životnost opraveného místa, přičemž oprava poškozeného povrchu komunikace se může provádět celoročně.

S naší technologií tak sázíme na prevenci. Vycházíme totiž z prostého faktu, že čím dříve se spára nebo výtluk na vozovce zjistí a kvalitně a rychle opraví, tím účinněji se předejde poškozením většího rozsahu a následným, mnohem nákladnějším opravám vozovky

* Marcela Káňová, partnerka a vedoucí právního týmu CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., Advokátní kancelář: Pokud tedy účastník zadávacího řízení na základě žádosti zadavatele doplnil nové „reference“, které nebudou hodnoceny, pak je takový postup v souladu se zákonem. Je tím totiž ověřena pouze schopnost účastníka zadávacího řízení plnit předmět veřejné zakázky a nedochází k materiální změně nabízeného plnění.“ Dovození opačného závěru by totiž vedlo k situaci, kdy by zadavatel byl nucen vylučovat účastníka zadávacího řízení, který je plně kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky, pouze z důvodu, že nebyl schopen předložit úplnou nabídku. V případě vybraného dodavatele by to současně znamenalo, že zadavatel by se z formálních důvodů připravil o ekonomicky nejvýhodnější nabídku.

* TOMÁŠ AUER, advokátní koncipient, KVB advokátní kancelář s. r. o.: Obecně platí, že změnu pracovního poměru -  převedení dlouhodobého zaměstnance města – neúředníka na pozici úředníka, lze provést i změnou pracovní smlouvy (bez nutnosti ukončovat stávající pracovní poměr a uzavírat nový pracovní poměr), nicméně z hlediska požadavků zákona o úřednících územních samosprávných celků je v daném případě třeba učinit veřejnou výzvu, ledaže by šlo o pracovní poměr na dobu určitou (obecně přitom platí, že pracovní poměr s úředníkem se uzavírá na dobu neurčitou, doba určitá je možná pouze v zákonem vyjmenovaných případech).

* Jaroslav Šubrt, senior konzultant Nadace ZET, mediátor: Sice jsme vstoupili do období adorace zdravého selského rozumu, kterým se leckdo ohání – nejvíce politici a další top manažeři, ale z jeho inflace se stal ze všeho nejvíc klacek na protivníky a v podstatě hrobem smysluplné debaty. Vzniká totiž dojem, že to, co „vědí všichni“, co je „každému přece jasné“, se rozumí „samo sebou“ a daný problém není nutné zevrubněji promyslet, studovat. Jenže v dnešních poměrech jde spíše o příklon ke společenské iracionalitě, kdy s pomocí politického marketingu vše spěje k marketingové manipulaci.

* Petr Koten, ředitel České společnosti pro jakost: V soutěži o cenu Ambasador kvality je hodnoceno více oblastí. První je zaměřena na ekonomické ukazatele. Druhá se zaměřuje na to, jaká ocenění v oblasti kvality organizace získala, jaké má akreditované certifikáty a případně jaká personální „kvalitářská“ ocenění mají její pracovníci. Třetí, nejvíce hodnocenou oblastí, jsou „aktivity organizace na podporu kvality“. Tam patří například zapojení do národních či mezinárodních profesních organizací, organizování odborných akcí, publikační  či přednášková činnost pracovníků. Čtvrtá je zaměřena na udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí a poslední oblast na ochranu spotřebitele.

* Petr Kolman, VŠ pedagog a právník: V čem naopak musím souhlasit s kritiky návrhu zvýšení hranice výše škody pro trestný čin, je fakt, že zde patrně dojde k částečnému nárůstu agendy pro obce, do jejichž gesce některé přestupky spadají. Avšak nebude to, podle mého odborného názoru, nárůst enormní, viz i výše uvedené důvody. Obcím tento částečně zvýšený nápor samozřejmě musí být řádně státeu kompenzován. A to skutečně! Tedy nejen příslibem, jak se to bohužel našim obcím a krajům stalo v jiných dřívějších případech. V tomto bodě nutno plně rozumět jejich obavám.

Ještě je nutno doplnit, že malé obce (tzv. jedničkové) již dnes v drtivé většině nevykonávají přestupkovou agendu, ale na základě veřejnoprávní smlouvy ji pro ně zajišťují větší obce a města, která jsou k tomu vybavena odborným personálním aparátem.*

/red/

 

 

Úvodní rozhovor červnového vydání Moderní obce jsme vedli s primátorem Plzně Martinem Baxou. Ten se stal i „tváří“ aktuálního čísla Moderní obce (viz první strana obálky červnového čísla nahoře).

Aktuální vydání Moderní obce  však obsahuje dlouhou řadu i dalších podnětných a atraktivních textů. Například téma měsíce – společné s časopisem Odpady (https://www.odpady-online.cz/) se zabývá problematikou nakládání s odpady v obcích a městech i jejich následným zpracováním.

Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla vystupují.

* Martin Baxa, primátor Plzně: Jednoznačným ponaučením z koronavirové krize nejen pro mě, ale pro celé město je to, že se máme spoléhat v prvé řadě sami na sebe. Proto jsme také například velmi brzy začali sami shánět ochranné pomůcky – vládní dodávky totiž vázly a byly nedostatečné. Za peníze města jsme jako nakoupili téměř 180 tisíc respirátorů FFP2, několik tisíc litrů dezinfekčních roztoků a antibakteriálních mycích prostředků, ochranné obleky, rukavice a další, vše v celkové částce kolem 24 milionů korun. Osobní ochranné pomůcky jsme využili především pro pobytová zařízení sociálních služeb všech zřizovatelů, tedy hlavně na péči o naše seniory, a rovněž pro další městské organizace, poskytující rozmanité služby našim občanům i v době krize. Stejně tak jsme si vytvořili jejich zásobu pro otevření základních a mateřských škol.

* Hana Pejpalová, ředitelka Státního fondu podpory investic: Fond je institucí, která podporuje udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů, bydlení a cestovního ruchu v souladu s koncepcemi, strategickými dokumenty, programy a jinými dokumenty schválenými vládou. Fond nemůže sám o sobě nabízet podpory bez těchto podpůrných materiálů. Postupně k nám asi přejdou některé programy z Ministerstva pro místní rozvoj, do jehož působnosti spadáme. První vlaštovkou je program na revitalizaci brownfieldů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Práce výborů zastupitelstev obcí, pokud k ní jejich členové přistupují odpovědně a nepletou si ji s politikou, je pro obec důležitá. Udržuje totiž všechny „v pozoru“, a dělá se pak méně chyb. Výbory rovněž mohou upozornit na to, co by třeba zapadlo. Proto bychom měli dobrou práci výborů podpořit a vytvořit pro ni podmínky; a naopak – pokud si členové výborů spletli práci v nich s prvoplánovým politickým bojem a osobními útoky, neměli bychom to tolerovat. Práce výborů by měla mít určitou úroveň, a neměla by vybočovat z mezí zákona.

* Pavel Hájek, starosta Těchobuzi (okres Pelhřimov): Z koronavirové krize pro nás vyplynulo potěšitelné zjištění, že zvolený model kombinovaného multifunkčního zařízení je správný (řeč byla o turistické informační centrum, které pokrývá široké spektrum služeb v obci včetně zajišťování provozu obecního obchodu a jež například během nouzového stavu obstarávalo i dovoz obědů potřebným občanům – pozn. redakce). Filozofie jeho fungování je postavena na snaze s minimálními prostředky poskytnout obyvatelům a návštěvníkům obce co nejvíce potřebných služeb, včetně fungování obecního obchodu. Informační centrum je tak vpravdě centrem celé obce. Tento model bych doporučil právě nejmenším obcím, kde třeba žádný obchod zatím ani nemají.

* David Šimek, starosta obce Příluka (okres Svitavy): Po čtrnáctidenní činorodé a plodné komunikaci jsme spolu se zastupitelem Petrem Poslušným a jeho firmou REALTIME TECHNOLOGIES s. r. o. se sídlem ve Veské u Sezemic proto dali počátkem dubna dohromady zařízení, které s využitím tzv. suché mlhy dokáže vydezinfikovat prakticky jakýkoliv vnitřní prostor.

* Václav Vítek, farmář, člen MAS Stolové hory (okres Náchod): Jako místní farmář musím říct, že se lidé postupně učí jezdit ke mně pro hovězí maso a oceňují to, že se mohou podívat, kde a v jakých podmínkách zvíře vyrostlo. Teď lidé najednou lépe než kdy jindy chápou, že to, co vložím do regionu, zůstane v místní ekonomice.

* Lukáš Kůs, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence České inspekce životního prostředí: V ČR je aktivně provozováno přibližně 180 skládek odpadů, z toho asi 40 % tvoří skládky pro ukládání nebezpečného odpadu. Každý rok inspekce zkontroluje přes stovku skládek odpadů, v nichž jsou vždy zahrnuty všechny skládky pro ukládání nebezpečných odpadů. ČIŽP disponuje zhruba 80 inspektory, kteří se věnují kontrolám nakládání s odpady ve všech specifických oblastech podle zákona, tedy i skládkování odpadů. Provedou v ročním souhrnu více než 3000 kontrol. Předpokládáme, že podle nového zákona o odpadech převezme SFŽP kontrolní roli zaměřenou na poplatkovou agendu, tedy převezme stávající kompetence přiřčené krajským úřadům a obcím. Kontrolní kompetence ČIŽP se nijak zásadně měnit nebudou, stejně tak stávající kontrolní přístup. Nadále se ČIŽP bude při dozorové činnosti a kontrolách zaměřovat na fyzický způsob provozování, na tvorbu finanční rezervy pro rekultivační práce a monitoring při následné péči o uzavřenou skládku, plnění evidenčních povinností a dalších.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejtvrdší ekonomické dopady infekce covid-19 teprve přijdou. Zatím je situace v ekonomice taková, že byly uměle vysušeny prameny řek veřejných příjmů, ale dole v údolí ještě plují parníky, na nichž se tančí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Snížení objemu sdílených daní v letošním roce spadá do kategorie neočekávaných výpadků příjmů. Je to tedy pádný důvod pro využití nastřádaných peněz v minulých obdobích a pro zvýšení vcelku nízkého obecního dluhu. Navíc je známo, že obce si půjčují za velmi výhodných podmínek.

* Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova ČR: Navrhujeme snížení skládkovacího poplatku namísto finální výše 1850 Kč za tunu na částku 1200 Kč za tunu. Stejně tak požadujeme úpravu výše třídicí slevy, aby byla odstupňována pro dosažené výše třídění a byla pro obce motivační a nikoli demotivační, jak je současný návrh.

* Jan Maršák, odbor odpadů Ministerstva životního prostředí: S ohledem na to, že Ministerstvo životního prostředí má k dispozici kompletní informace za téměř všechny obce v ČR, bylo provedeno detailní hodnocení, jak si obce stojí v třídění složek komunálních odpadů. Vyplynulo z něj, že podstatná část obcí není na vrcholu třídění a mají prostor ke zlepšení. Rovněž lze konstatovat, že existují obce dosahující hodnot, které jsou ve třídicí slevě nastaveny až pro roky 2025 nebo 2026.

* Jiří Huďa, starosta obce Zbilidy (okres Jihlava): Letos – vzhledem ke karanténě celostátnímu zákazu shromažďování lidí, byl kontejner pro sběr nebezpečného odpadu odvolán, neboť potenciálně hrozilo právě shromažďování lidí. Termín sběru bude posunut o měsíc či dva, ale rozhodně o něj jako obec nepřijdeme. Stejná situace se týká více obcí, které obsluhuje společnost Služby města Jihlavy. Podstatné je to včas oznámit,“

* Roman Tvrzník, předseda představenstva neziskové společnosti ELEKTROWIN: Nepovažuji za šťastně nastavený požadavek návrh nového zákona o výrobcích s ukončenou životností, který teď projednávají sněmovní výbory. Návrh zákona obsahuje povinnost výrobců, resp. jimi vytvořených kolektivních systémů, dosáhnout splnění kvóty sběru na úrovni 65 % odděleně pro chlazení, televizory a světelné zdroje a souhrnně pro všechny spotřebiče jako celek. V tomto ohledu jde návrh zákona nejen nad rámec směrnice EU, ale zejména nepostihuje situaci, kdy je v některých komoditách sbírán nadbytek – jako v našem případě u televizorů.

* Cyril Klepek, ředitel a zakladatel Cyrklu – digitálního odpadového tržiště: Dopady koronavirové krize na rozpočty obcí budou rovněž dramatické. Kvůli výpadku daňových příjmů se u středně velké obce, která má okolo pěti tisíc obyvatel, může jednat až o více než milion korun. Kde však ušetřit, když „musíme ty chodníky udělat“? Jednou z oblastí, která skýtá největší prostor pro rychlou úsporu a dlouhodobé efektivní nastavení, je dlouho přehlížené odpadové hospodářství. Výdaje obcí na ně podle analýzy neziskové společnosti Arnika tvoří v průměru 8 % jejich rozpočtů. Jsou obce, u nichž jde o téměř nulové náklady, ale mnoho jiných za svůj systém nakládání s odpady platí v průměru až 2200 korun za rok na obyvatele. Tyto roční náklady se u většiny obcí pohybují ve výši 500 až 1200 korun na hlavu. To jsou velké rozdíly, které se výrazně projevují ve finančním řízení municipalit.

* Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací: Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny lapači tuků, avšak i ony mají omezené kapacity, které především v době svátků nestačí. Odpadní vodu čistí bakterie, na něž mají tuky negativní vliv. Čistírny pak proto mohou pěnit, nebo v některých místech i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody a samozřejmě i zvyšuje náklady na provoz čistírny odpadních vod, Stoka je také z litinového materiálu a dochází tak k rychlejšímu ochlazení odpadní vody a intenzivnímu srážení tuku.

* Bohumil Rataj, předseda Sdružení komunálních služeb: Myslím si, že po skončení pandemie nebo minimálním množství nově narůstajících případů onemocnění, by bylo vhodné se nad celou situací zamyslet, udělat si vyhodnocení a najít společnou řeč napříč všemi společnostmi a ministerstvy a přijmout jednotnou metodiku pro tyto situace. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás doposud ničím takovým neprošel a s podobnými problémy zatím nebyly žádné zkušenosti, se nastalá situace zvládla prozatím velmi dobře. Ale musíme si z toho vzít ponaučení a v rozumných mezích být na podobné události připraveni.

* Jaroslav Mynář, předseda Spolku veřejně prospěšných služeb: Občané a organizace i během koronavirové krize předávali směsný komunální odpad způsobem, na který jsou zvyklí. Technické služby okamžitě poskytly získané informace o způsobu nakládání s odpady v období koronavirové epidemie všem obcím, kde provádějí svoz směsného komunálního odpadu… …Komplikací se však stalo zvýšení množství směsného komunálního odpadu a separovaného odpadu od občanů. Během března a dubna toto zvýšení ve samotném Velkém Meziříčí činilo 11 %, u plastů dokonce 22 %. Podobné poznatky máme i z jiných svozových společností. Samozřejmě že zvýšení nákladů způsobilo i zajištění ochranných a dezinfekčních prostředků pro naše zaměstnance.

* Petr Číhal, obchodní ředitel kolektivního systému EKOLAMP: Hlavním nedostatkem současné, již notně zastaralé odpadové legislativy, je to, že neobsahuje žádné závazné cíle na sběr elektroodpadu. Povinné osoby (tj. výrobci/ kolektivní systémy) si v podstatě samy určují, kolik ho ze sběrných dvorů obcí seberou. Vzhledem k tomu, že náklady na sběr a recyklaci 3 skupin nebezpečného elektroodpadu (zářivky, televize, lednice) jsou daleko vyšší než náklady na sběr ostatních skupin elektroodpadu, není o nebezpečný elektroodpad logicky moc velký zájem... ...Ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo zlepšit situaci obcí a občanů v rámci sběru elektroodpadu a vložilo do nových odpadových zákonů závazné cíle sběru elektroodpadu pro výrobce/kolektivní systémy. Tyto cíle sběru a recyklace jsou rozdělené a členěné tak, aby byl zejména zajištěn sběr nebezpečného elektroodpadu. Zářivky, televize i lednice proto mají svůj samostatný cíl sběru pro každou skupinu zvlášť. Vždy je tedy nutné sesbírat do požadované minimální výše 65 % jak zářivky, tak lednice i televize (65% ze všech prodaných elektrozařízení). Není tedy možné, nahrazovat sběr nebezpečného elektroodpadu jinými skupinami elektroodpadu (jako např. pračkami nebo sporáky), jejichž shromažďování a ekologická recyklace je daleko lacinější.

* Pavel Bureš, EPG Rapotín BPS: „Oleje a tuky, které všichni používáme doma v kuchyni, tak končí zbytečně na skládkách. Málokdo však ví, že mohou ještě dobře posloužit. V naší rapotínské odpadové bioplynové stanici disponujeme technologiemi ke zpracování těchto druhů odpadů a jejich následné přeměně v surovinu pro výrobu elektrické a tepelné energie nebo biometanu,

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré odpadové hospodářství, konkrétně ve vazbě na internet věcí, zatím patří k méně rozvinutým disciplínám. Globální instalovaná báze senzorů se pohybuje ve statisících. Do tří let by měla podle informací firmy Berg Insight vzrůst na 1,5 milionu, což stále není nijak závratné číslo. Například čidel chytrého veřejného osvětlení bude v té době v provozu přes 30 milionů. Internet věcí se v případě chytrého odpadového hospodářství samozřejmě podílí i na řízení svozové flotily. S jeho pomocí lze optimalizovat trasy a snižovat tak spotřebu paliva nebo produkci emisí. Ekonomické a environmetální výhody podobného modelu není třeba vysvětlovat.

* Monika Brindzáková, mluvčí Jihomoravského kraje: Zkušenosti z home office v nouzovém stavu jsou však více než kladné. Naši zaměstnanci reportují, že nezáleží na výkonu stanice, ze které se klient připojuje. Odbor informatiky pak zajišťuje provoz výkonné serverové infrastruktury při relativně malých nárocích na rychlost klientského připojení.

* Adam Kožina, VERA, spol. s r. o.: Když přijdou a odejdou informace jednou vstupní branou, stane se Vaše podatelna centrálním místem, kde je každý dokument, každé podání, každá došlá informace zaznamenána, uložena do spisové služby a přidělena ke zpracování. To znamená, že podatelna eviduje všechny zprávy z datové schránky, všechny zásilky doručené poštou, či některou z doručovacích služeb a všechna podání z portálu. Papírové dokumenty jsou ideálně na skenovací lince převedeny do elektronické podoby. V závislosti na typu dokumentu navíc systém dokáže řadu z nich zpracovat na podatelně automaticky, ať už příjem z XML souborů, formulářů z Portálu občanu, nebo např. vypravení pomocí služby České pošty Dopis Online.

* Vladan Zalejský, ředitel Divize veřejné správy, Asseco Solutions: V obsahu sdělení není prostor pro nejasnosti. Buď informujeme druhou stranu o výsledku naší práce, která je v souladu s očekáváním, nebo otevřeně přiznáme, co se tak nepodařilo. Při pozdější debatě, vzniklé případnými nejasnostmi, bývá pátrání po tom, co a jak to kdo myslel, již hodně drahé.*

/rš/

Tištěnou Moderní obec si můžete předplatit na: https://www.profipress.cz/predplatne/ .  V případě objednání ročního předplatného tištěné verze časopisu získáte zdarma jako bonus digitální verzi vybraného titulu. Digitální verzi časopisu za sníženou cenu si lze objednat i samostatně na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec .

.

 

 

 

 

Obcím v České republice se letos v důsledku koronavirové krize a souvisejícího poklesu ekonomiky sníží příjmy ze sdílených daní o 26,5 miliardy korun. Dotace ve výši 1 200 Kč na obyvatele, která pro obce znamená dodatečné příjmy ve výši 12,8 miliardy korun, je kompenzací dalších rozpočtových ztrát, které souvisejí se systémem vládní pomoci podnikatelům a firmám.

Nečekaný propad příjmů však může většina obcí kompenzovat využitím svých úspor z minulých let, během kterých hospodařily s přebytkovými rozpočty. Vyplývá to z analýzy dat portálu www.informaceoobcich.cz, který obsahuje souhrnné informace o hospodaření obcí.

Sdílené daně (DPH, daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob) se podílejí na celkových příjmech obcí až 58 %. Obce bez Prahy měly podle schváleného rozpočtu na rok 2020 obdržet v rámci sdílených daní  více než 158 miliard korun, tedy nejvyšší částku v historii.

Podle dubnového odhadu Ministerstva financí by však měly obce kvůli letošnímu propadu ekonomiky a následnému nižšímu výběru daní dostat necelých 132 miliard korun, tedy o 17 % méně. O další finanční prostředky ze sdílených daní obce přijdou v souvislosti se systémem vládní podpory podnikatelů a firem, která je koncipovaná jako vratka daně z příjmů fyzických osob, případně jako zpětná kompenzace daňových ztrát. Tento dodatečný výpadek by mohl být zčásti kompenzován dotací pro všechny obce ve výší 1200 Kč na obyvatele, díky níž by získaly 12,8 miliardy korun.

Výpadky v příjmech obcí sice budou formou dotací kompenzovány jen částečně, nicméně díky velmi dobrým výsledkům hospodaření většiny obcí v předchozích obdobích by neměl být ohrožen jejich základní provoz. Bude zajímavé pozorovat, zda dojde ke snížení jejich investiční, aktivity anebo zda naopak využijí uvolněných kapacit dodavatelských firem k investicím do zakázek, které by podpořily místní podnikatele,“ říká Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF.

Zároveň připomíná, že obce nebudou mít pouze nižší příjmy, ale také vyšší výdaje. Ať už jde o přímé náklady na přísnější hygienická opatření a na péči o ohrožené skupiny obyvatel, nebo o nepřímé náklady ve formě nižších příjmů z pronájmu nemovitostí, které plynou ze snížení nebo odpuštění nájemného v obecních nemovitostech v souvislosti s podporou podnikatelských aktivit a obyvatel v obci.

Podle Věry Kameníčkové bylo obcím občas vytýkáno, že mají vysoký objem úspor, převážně v podobě peněz na bankovních účtech, ze kterých neměly žádný užitek. V době neočekávaného propadu příjmů je to však pro ně veliká výhoda. Pro 91 %, respektive pro 5 675 obcí bude odhadovaný pokles objemu sdílených daní nižší než 50 % jejich úspor. Tato skupina obcí by se tak mohla s nečekaným poklesem příjmů poměrně dobře vyrovnat.

Nejenže můžou kompenzovat výpadek příjmu ze sdílených daní, ale ještě jim polovina objemu jejich úspor zůstane. Obcí, u kterých je objem úspor nižší než odhadovaný pokles sdílených daní, je v ČR 193, což jsou pouhá 3 % z celkového počtu obcí. Z nich však 18 obcí nemělo koncem loňského roku žádný dluh. U zbývajících 384 obcí se výpadek sdílených daní podílí na jejich úsporách v rozmezí od 50 % do 100 %.

Příjmy, výdaje i úspory obcí byly loni nejvyšší v historii

Příjmy obcí se v uplynulém roce zvýšily téměř o 23 miliard korun a s 265 miliardami tak byly nejvyšší v historii samostatné České republiky. Za vyššími příjmy obcí stály především příjmy z daní, které meziročně vzrostly o necelých 14 miliard korun.

Naopak kapitálové příjmy mírně klesly (‑663 milionů Kč). Výdaje obcí také rostly, ale pomaleji. Meziročně se zvýšily o necelých 14 miliard korun a dosáhly tak 254 miliard, což je opět nejvyšší částka v historii. Za nárůstem výdajů přitom stojí z velké části růst běžných výdajů, které se zvýšily o 11,5 miliardy korun. Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích se mírně snížil.

Rozdíl mezi příjmy a výdaji obcí (bez Prahy) tak činil v uplynulém roce necelých 11 miliard korun, tedy výrazně více než o rok dříve. Obce jako celek tak už devátý rok v řadě hospodařily s přebytkovým rozpočtem. Po několika letech poklesu se v loňském roce mírně zvýšil dluh obcí (+1,6 miliardy Kč), a to na 48,4 miliardy korun. Úspory obcí pokračovaly v růstu, meziročně se zvýšily o 10 % na 137,9 miliardy korun.

V uplynulém roce měla dluh pouze  polovina obcí a z nich mělo jenom 899 obcí (14 %) dluh vyšší, než byl objem jejich úspor. „Obcí s finančními problémy bylo až dosud velmi málo a příčinou jejich finančních potíží většinou nebyl bankovní úvěr. Pro většinu obcí by tak případné zvýšení dluhu v souvislosti s financováním investic nemělo vést k finančním problémům,“ říká Věra Kameníčková.

Obce v roce 2019 investovaly do svého rozvoje 79 miliard korun, nejvíce v historii

Kapitálové výdaje obcí, tedy investice do vlastního rozvoje, byly loni o dvě miliardy vyšší než v roce 2018 a vůbec nejvyšší v historii. V letech 2017 a 2016 však investovaly obce výrazně méně než obvykle. Ještě v roce 2015 šlo o 67 miliard korun, v roce 2016 už pouze o 41 miliard a v roce 2017 o 55 miliard. Důvodem bylo výrazné snížení investičních dotací v letech 2016 a 2017.

Zatímco investice obcí do svého rozvoje byly v minulém roce rekordně vysoké, objem investičních dotací stále ještě nedosahoval úrovně z roku 2015. Obce tak ve větší míře financovaly svůj rozvoj z jiných zdrojů, především úsporami v rámci provozu. Investiční dotace byly sice loni o necelých 5 miliard vyšší než v roce 2018, avšak stále o 7 miliard korun nižší než v roce 2015.

Alespoň jednu investiční dotaci obdrželo 61 % všech obcí, ale u obcí do 199 obyvatel investiční dotaci získalo pouze 40 % z nich. Většina obcí (96 %) přitom v uplynulém roce uskutečnila nějakou rozvojovou investici, třetina z nich aniž by získala podporu ze strany státu v podobě investiční dotace.

Také ratingové hodnocení potvrzuje dobré hospodaření obcí v roce 2019

Navzdory zvýšeným nárokům na financování kapitálových výdajů se počet obcí s nejlepším ratingovým hodnocením „A“ udržel v roce 2019 na stejné úrovni jako v roce předchozím. „U těchto obcí to v praxi znamená aplikování zodpovědného přístupu a plánování investičních projektů tak, aby náklady na ně neohrozily likviditu obce a naopak plánované výnosy přispěly k dobrému hospodaření v budoucích letech,“ vysvětluje Luděk Mácha, manažer služby iRating obcí společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

V uplynulém roce měly nejlepší iRating obce ve Středočeském kraji. 34 % obcí zde hospodařilo výborně nebo velmi dobře a pouze 3 % patřila do skupiny obcí s rizikovým hospodařením. Následoval Kraj Vysočina, kde hospodařilo 30 % obcí výborně nebo velmi dobře a pouze 5 % obcí rizikově. Naopak v Ústeckém kraji získalo rating „A“ nebo „B+“ pouze 11 % a v Olomouckém kraji 12 % obcí, zatímco rating „C“ nebo „C-„ obdrželo v obou krajích 13 % obcí.

/zr/

Tomu, jak se pokles příjmů obcí může promítnout do jejich hospodaření, se bude věnovat i červencové vydání Moderní obce s datem expedice z tiskárny už 1. 7. Autorkou textu je právě Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.*

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down