Obyvatelé ČR by nyní do sběrného místa s vysloužilou kompaktní zářivkou, LED či přímo žhavenou žárovkou ušli 1069 metrů. To je o 140 metrů více než v roce 2020 a o 300 metrů více než v roce 2019. Ze stávajících sběrných míst lidé preferují prodejny elektro, supermarkety a sběrné dvory. Vyplývá to z nedávného průzkumu společnosti EKOLAMP, který proběhl mezi 1204 respondenty.

Ekologické chování lidí se v jednotlivých regionech zásadně liší: „Nejaktivnější jsou lidé z Jihočeského, Olomouckého a Středočeského kraje, kde jsou ochotni urazit do sběrného místa skoro dva kilometry. Naopak zlomek této vzdálenosti jsou ochotni překonat lidé v kraji Královéhradeckém, Pardubickém či Ústeckém,“ shrnuje Zuzana Adamcová, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a recyklaci vysloužilých světelných zdrojů a dalších elektrozařízení.

Rozdíly mezi jednotlivými kraji ovlivňují tři hlavní faktory. „Prvním je ochota obyvatel zapojit se do systému zpětného odběru. To souvisí s jejich hodnotami a ekologickým smýšlením. Druhým je hustota obcí v regionu a třetím ochota obyvatel dojíždět. Ta je dána dostupností občanské vybavenosti, na kterou jsou zvyklí. Zatímco pro člověka z města je kilometr daleko, pro obyvatele vesnice to není nic,“ konstatuje dále Zuzana Adamcová.

SVĚTELNÉ ZDROJE PATŘÍ DO SPECIÁLNÍ SBĚRNÉ NÁDOBY

Vysloužilé světelné zdroje je třeba ekologicky recyklovat, proto se odevzdávají výhradně do speciálních sběrných nádob na světelné zdroje a nikoli do kontejneru na vysloužilá elektrozařízení. „Důvodem je jejich křehkost, například kompaktní zářivky by se mohly mezi ostatním elektroodpadem rozbít a tím uvolnit do okolí toxickou rtuť, kterou zářivky v malém množství obsahují,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.

Všechny vysloužilé žárovky bez rozdílu typu lze odevzdat ve sběrných dvorech obcí, v obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. „Malé sběrné nádoby jsou také často rozmístěny v supermarketech i nákupních centrech nebo na obecních a městských úřadech,“ dodává Zuzana Adamcová.

Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz.

Od loňského roku se v České republice k recyklaci odevzdávají i wolframové a halogenové žárovky. Protože jsou stále často využívány, je to rozhodně krok správným směrem. „Čím víc odpadu se zrecykluje a neskončí na skládce, tím lépe. Navíc už spotřebitel nemusí řešit, které světelné zdroje patří k recyklaci a které ne,“ dodává Zuzana Adamcová ze společnosti Ekolamp.

RECYKLAČNÍ PŘÍSPĚVEK NA ÚČTENKÁCH

Za službu recyklace zakoupeného elektrozařízení spotřebitel platí již při jeho nákupu. Výše příspěvku na recyklaci se odvíjí od typu či velikosti elektrozařízení a záleží zejména na tom, jak nákladná je jeho recyklace. Příspěvek na recyklaci však odráží i mnohé další činnosti – vytváření sběrné sítě, svoz elektrozařízení do recyklačních firem a rovněž osvětu.

Prodejci jsou na účtence povinni výši recyklačního příspěvku uvádět.  „Spotřebitelé se tak hned při nákupu dozvědí, kolik za službu recyklace platí. To může řadu z nich motivovat k ekologickému chování,“ uzavírá Zuzana Adamcová.*

/zr/

Češi vědí, že některé druhy elektroodpadu představují riziko pro životní prostředí a je nutné je zlikvidovat správným způsobem. Vyplývá to z ankety kolektivního systému EKOLAMP.

Za nejvíce nebezpečný elektroodpad respondenti správně považují lednice a mrazáky (63 %), úsporné zářivky (58 %) a televize či monitory (55 %),“ shrnuje výsledky ankety Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP, která se zabývá zpětným odběrem a recyklací vysloužilých světelných zdrojů, svítidel a dalších elektrozařízení (viz graf nahoře).

Při správném používání nejsou elektrozařízení nebezpečná. Řada z nich však obsahuje potenciálně nebezpečné látky, které jsou pro správné fungování přístroje potřebné, ale při špatné likvidaci mohou ohrozit životní prostředí. „Vysloužilá elektrozařízení se proto musí odevzdat do sběrného místa, aby byla recyklována a škodlivé látky zneškodněny,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.

Je pozitivní, že možnou nebezpečnost si lidé uvědomují i u vysloužilých úsporných zářivek, které obsahují malé množství toxické rtuti. Úsporky je proto třeba odevzdat do speciální sběrné nádoby k recyklaci. „To samé platí i pro tolik populární LED světelné zdroje, které sice rtuť neobsahují, ale je možné je zrecyklovat a získané suroviny znovu využít. Navíc mnoho lidí rozdíl mezi LED žárovkou a zářivkou nepozná, proto je jednodušší do sběrné nádoby odevzdat všechny typy úsporných žárovek,“ dodává Zuzana Adamcová.

ZA NEJMÉNĚ NEBEZPEČNÉ LIDÉ SPRÁVNĚ POVAŽUJÍ MALÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE

Jako nejméně nebezpečné respondenti správně vnímají malé elektro (65 %), tedy spotřebiče typu žehliček, topinkovačů, rychlovarných konvic a podobně. Zrovna tak velké spotřebiče typu sporáků a praček (45 %). „I malé elektrospotřebiče je však třeba odevzdat k recyklaci a nikoli do směsného odpadu. Většinu součástí lze znovu využít formou druhotných surovin: kovů, skla či plastů,“ konstatuje Zuzana Adamcová.

Někteří lidé mylně mezi neškodné velké spotřebiče zahrnují lednice či televizory, ty však již obsahují potenciálně nebezpečné látky, např. freony ve starých ledničkách nebo olovo v případě obrazovek.

NOVÝ ZÁKON POMŮŽE SBÍRAT NEBEZPEČNÉ DRUHY ELEKTROODPADU

Sběr a recyklaci nebezpečných druhů elektroodpadu podpoří i chystaný zákon o elektroodpadu (tzv. zákon o výrobcích s ukončenou životností), který počítá s nastavením samostatných cílů sběru právě pro tyto skupiny elektroodpadu. V praxi se totiž některé firmy zodpovědné za zpětný odběr elektrozařízení zaměřují na sběr „neškodného“ elektroodpadu, který lze snadno, a dokonce se ziskem recyklovat. Tomu nebezpečnému a nákladnému na likvidaci se pak spíše vyhýbají. Tuto praxi by měl nový zákon výrazně potlačit.

/zr/*

 

Úvodní rozhovor červnového vydání Moderní obce jsme vedli s primátorem Plzně Martinem Baxou. Ten se stal i „tváří“ aktuálního čísla Moderní obce (viz první strana obálky červnového čísla nahoře).

Aktuální vydání Moderní obce  však obsahuje dlouhou řadu i dalších podnětných a atraktivních textů. Například téma měsíce – společné s časopisem Odpady (https://www.odpady-online.cz/) se zabývá problematikou nakládání s odpady v obcích a městech i jejich následným zpracováním.

Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla vystupují.

* Martin Baxa, primátor Plzně: Jednoznačným ponaučením z koronavirové krize nejen pro mě, ale pro celé město je to, že se máme spoléhat v prvé řadě sami na sebe. Proto jsme také například velmi brzy začali sami shánět ochranné pomůcky – vládní dodávky totiž vázly a byly nedostatečné. Za peníze města jsme jako nakoupili téměř 180 tisíc respirátorů FFP2, několik tisíc litrů dezinfekčních roztoků a antibakteriálních mycích prostředků, ochranné obleky, rukavice a další, vše v celkové částce kolem 24 milionů korun. Osobní ochranné pomůcky jsme využili především pro pobytová zařízení sociálních služeb všech zřizovatelů, tedy hlavně na péči o naše seniory, a rovněž pro další městské organizace, poskytující rozmanité služby našim občanům i v době krize. Stejně tak jsme si vytvořili jejich zásobu pro otevření základních a mateřských škol.

* Hana Pejpalová, ředitelka Státního fondu podpory investic: Fond je institucí, která podporuje udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů, bydlení a cestovního ruchu v souladu s koncepcemi, strategickými dokumenty, programy a jinými dokumenty schválenými vládou. Fond nemůže sám o sobě nabízet podpory bez těchto podpůrných materiálů. Postupně k nám asi přejdou některé programy z Ministerstva pro místní rozvoj, do jehož působnosti spadáme. První vlaštovkou je program na revitalizaci brownfieldů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Práce výborů zastupitelstev obcí, pokud k ní jejich členové přistupují odpovědně a nepletou si ji s politikou, je pro obec důležitá. Udržuje totiž všechny „v pozoru“, a dělá se pak méně chyb. Výbory rovněž mohou upozornit na to, co by třeba zapadlo. Proto bychom měli dobrou práci výborů podpořit a vytvořit pro ni podmínky; a naopak – pokud si členové výborů spletli práci v nich s prvoplánovým politickým bojem a osobními útoky, neměli bychom to tolerovat. Práce výborů by měla mít určitou úroveň, a neměla by vybočovat z mezí zákona.

* Pavel Hájek, starosta Těchobuzi (okres Pelhřimov): Z koronavirové krize pro nás vyplynulo potěšitelné zjištění, že zvolený model kombinovaného multifunkčního zařízení je správný (řeč byla o turistické informační centrum, které pokrývá široké spektrum služeb v obci včetně zajišťování provozu obecního obchodu a jež například během nouzového stavu obstarávalo i dovoz obědů potřebným občanům – pozn. redakce). Filozofie jeho fungování je postavena na snaze s minimálními prostředky poskytnout obyvatelům a návštěvníkům obce co nejvíce potřebných služeb, včetně fungování obecního obchodu. Informační centrum je tak vpravdě centrem celé obce. Tento model bych doporučil právě nejmenším obcím, kde třeba žádný obchod zatím ani nemají.

* David Šimek, starosta obce Příluka (okres Svitavy): Po čtrnáctidenní činorodé a plodné komunikaci jsme spolu se zastupitelem Petrem Poslušným a jeho firmou REALTIME TECHNOLOGIES s. r. o. se sídlem ve Veské u Sezemic proto dali počátkem dubna dohromady zařízení, které s využitím tzv. suché mlhy dokáže vydezinfikovat prakticky jakýkoliv vnitřní prostor.

* Václav Vítek, farmář, člen MAS Stolové hory (okres Náchod): Jako místní farmář musím říct, že se lidé postupně učí jezdit ke mně pro hovězí maso a oceňují to, že se mohou podívat, kde a v jakých podmínkách zvíře vyrostlo. Teď lidé najednou lépe než kdy jindy chápou, že to, co vložím do regionu, zůstane v místní ekonomice.

* Lukáš Kůs, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence České inspekce životního prostředí: V ČR je aktivně provozováno přibližně 180 skládek odpadů, z toho asi 40 % tvoří skládky pro ukládání nebezpečného odpadu. Každý rok inspekce zkontroluje přes stovku skládek odpadů, v nichž jsou vždy zahrnuty všechny skládky pro ukládání nebezpečných odpadů. ČIŽP disponuje zhruba 80 inspektory, kteří se věnují kontrolám nakládání s odpady ve všech specifických oblastech podle zákona, tedy i skládkování odpadů. Provedou v ročním souhrnu více než 3000 kontrol. Předpokládáme, že podle nového zákona o odpadech převezme SFŽP kontrolní roli zaměřenou na poplatkovou agendu, tedy převezme stávající kompetence přiřčené krajským úřadům a obcím. Kontrolní kompetence ČIŽP se nijak zásadně měnit nebudou, stejně tak stávající kontrolní přístup. Nadále se ČIŽP bude při dozorové činnosti a kontrolách zaměřovat na fyzický způsob provozování, na tvorbu finanční rezervy pro rekultivační práce a monitoring při následné péči o uzavřenou skládku, plnění evidenčních povinností a dalších.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejtvrdší ekonomické dopady infekce covid-19 teprve přijdou. Zatím je situace v ekonomice taková, že byly uměle vysušeny prameny řek veřejných příjmů, ale dole v údolí ještě plují parníky, na nichž se tančí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Snížení objemu sdílených daní v letošním roce spadá do kategorie neočekávaných výpadků příjmů. Je to tedy pádný důvod pro využití nastřádaných peněz v minulých obdobích a pro zvýšení vcelku nízkého obecního dluhu. Navíc je známo, že obce si půjčují za velmi výhodných podmínek.

* Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova ČR: Navrhujeme snížení skládkovacího poplatku namísto finální výše 1850 Kč za tunu na částku 1200 Kč za tunu. Stejně tak požadujeme úpravu výše třídicí slevy, aby byla odstupňována pro dosažené výše třídění a byla pro obce motivační a nikoli demotivační, jak je současný návrh.

* Jan Maršák, odbor odpadů Ministerstva životního prostředí: S ohledem na to, že Ministerstvo životního prostředí má k dispozici kompletní informace za téměř všechny obce v ČR, bylo provedeno detailní hodnocení, jak si obce stojí v třídění složek komunálních odpadů. Vyplynulo z něj, že podstatná část obcí není na vrcholu třídění a mají prostor ke zlepšení. Rovněž lze konstatovat, že existují obce dosahující hodnot, které jsou ve třídicí slevě nastaveny až pro roky 2025 nebo 2026.

* Jiří Huďa, starosta obce Zbilidy (okres Jihlava): Letos – vzhledem ke karanténě celostátnímu zákazu shromažďování lidí, byl kontejner pro sběr nebezpečného odpadu odvolán, neboť potenciálně hrozilo právě shromažďování lidí. Termín sběru bude posunut o měsíc či dva, ale rozhodně o něj jako obec nepřijdeme. Stejná situace se týká více obcí, které obsluhuje společnost Služby města Jihlavy. Podstatné je to včas oznámit,“

* Roman Tvrzník, předseda představenstva neziskové společnosti ELEKTROWIN: Nepovažuji za šťastně nastavený požadavek návrh nového zákona o výrobcích s ukončenou životností, který teď projednávají sněmovní výbory. Návrh zákona obsahuje povinnost výrobců, resp. jimi vytvořených kolektivních systémů, dosáhnout splnění kvóty sběru na úrovni 65 % odděleně pro chlazení, televizory a světelné zdroje a souhrnně pro všechny spotřebiče jako celek. V tomto ohledu jde návrh zákona nejen nad rámec směrnice EU, ale zejména nepostihuje situaci, kdy je v některých komoditách sbírán nadbytek – jako v našem případě u televizorů.

* Cyril Klepek, ředitel a zakladatel Cyrklu – digitálního odpadového tržiště: Dopady koronavirové krize na rozpočty obcí budou rovněž dramatické. Kvůli výpadku daňových příjmů se u středně velké obce, která má okolo pěti tisíc obyvatel, může jednat až o více než milion korun. Kde však ušetřit, když „musíme ty chodníky udělat“? Jednou z oblastí, která skýtá největší prostor pro rychlou úsporu a dlouhodobé efektivní nastavení, je dlouho přehlížené odpadové hospodářství. Výdaje obcí na ně podle analýzy neziskové společnosti Arnika tvoří v průměru 8 % jejich rozpočtů. Jsou obce, u nichž jde o téměř nulové náklady, ale mnoho jiných za svůj systém nakládání s odpady platí v průměru až 2200 korun za rok na obyvatele. Tyto roční náklady se u většiny obcí pohybují ve výši 500 až 1200 korun na hlavu. To jsou velké rozdíly, které se výrazně projevují ve finančním řízení municipalit.

* Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací: Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny lapači tuků, avšak i ony mají omezené kapacity, které především v době svátků nestačí. Odpadní vodu čistí bakterie, na něž mají tuky negativní vliv. Čistírny pak proto mohou pěnit, nebo v některých místech i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody a samozřejmě i zvyšuje náklady na provoz čistírny odpadních vod, Stoka je také z litinového materiálu a dochází tak k rychlejšímu ochlazení odpadní vody a intenzivnímu srážení tuku.

* Bohumil Rataj, předseda Sdružení komunálních služeb: Myslím si, že po skončení pandemie nebo minimálním množství nově narůstajících případů onemocnění, by bylo vhodné se nad celou situací zamyslet, udělat si vyhodnocení a najít společnou řeč napříč všemi společnostmi a ministerstvy a přijmout jednotnou metodiku pro tyto situace. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás doposud ničím takovým neprošel a s podobnými problémy zatím nebyly žádné zkušenosti, se nastalá situace zvládla prozatím velmi dobře. Ale musíme si z toho vzít ponaučení a v rozumných mezích být na podobné události připraveni.

* Jaroslav Mynář, předseda Spolku veřejně prospěšných služeb: Občané a organizace i během koronavirové krize předávali směsný komunální odpad způsobem, na který jsou zvyklí. Technické služby okamžitě poskytly získané informace o způsobu nakládání s odpady v období koronavirové epidemie všem obcím, kde provádějí svoz směsného komunálního odpadu… …Komplikací se však stalo zvýšení množství směsného komunálního odpadu a separovaného odpadu od občanů. Během března a dubna toto zvýšení ve samotném Velkém Meziříčí činilo 11 %, u plastů dokonce 22 %. Podobné poznatky máme i z jiných svozových společností. Samozřejmě že zvýšení nákladů způsobilo i zajištění ochranných a dezinfekčních prostředků pro naše zaměstnance.

* Petr Číhal, obchodní ředitel kolektivního systému EKOLAMP: Hlavním nedostatkem současné, již notně zastaralé odpadové legislativy, je to, že neobsahuje žádné závazné cíle na sběr elektroodpadu. Povinné osoby (tj. výrobci/ kolektivní systémy) si v podstatě samy určují, kolik ho ze sběrných dvorů obcí seberou. Vzhledem k tomu, že náklady na sběr a recyklaci 3 skupin nebezpečného elektroodpadu (zářivky, televize, lednice) jsou daleko vyšší než náklady na sběr ostatních skupin elektroodpadu, není o nebezpečný elektroodpad logicky moc velký zájem... ...Ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo zlepšit situaci obcí a občanů v rámci sběru elektroodpadu a vložilo do nových odpadových zákonů závazné cíle sběru elektroodpadu pro výrobce/kolektivní systémy. Tyto cíle sběru a recyklace jsou rozdělené a členěné tak, aby byl zejména zajištěn sběr nebezpečného elektroodpadu. Zářivky, televize i lednice proto mají svůj samostatný cíl sběru pro každou skupinu zvlášť. Vždy je tedy nutné sesbírat do požadované minimální výše 65 % jak zářivky, tak lednice i televize (65% ze všech prodaných elektrozařízení). Není tedy možné, nahrazovat sběr nebezpečného elektroodpadu jinými skupinami elektroodpadu (jako např. pračkami nebo sporáky), jejichž shromažďování a ekologická recyklace je daleko lacinější.

* Pavel Bureš, EPG Rapotín BPS: „Oleje a tuky, které všichni používáme doma v kuchyni, tak končí zbytečně na skládkách. Málokdo však ví, že mohou ještě dobře posloužit. V naší rapotínské odpadové bioplynové stanici disponujeme technologiemi ke zpracování těchto druhů odpadů a jejich následné přeměně v surovinu pro výrobu elektrické a tepelné energie nebo biometanu,

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré odpadové hospodářství, konkrétně ve vazbě na internet věcí, zatím patří k méně rozvinutým disciplínám. Globální instalovaná báze senzorů se pohybuje ve statisících. Do tří let by měla podle informací firmy Berg Insight vzrůst na 1,5 milionu, což stále není nijak závratné číslo. Například čidel chytrého veřejného osvětlení bude v té době v provozu přes 30 milionů. Internet věcí se v případě chytrého odpadového hospodářství samozřejmě podílí i na řízení svozové flotily. S jeho pomocí lze optimalizovat trasy a snižovat tak spotřebu paliva nebo produkci emisí. Ekonomické a environmetální výhody podobného modelu není třeba vysvětlovat.

* Monika Brindzáková, mluvčí Jihomoravského kraje: Zkušenosti z home office v nouzovém stavu jsou však více než kladné. Naši zaměstnanci reportují, že nezáleží na výkonu stanice, ze které se klient připojuje. Odbor informatiky pak zajišťuje provoz výkonné serverové infrastruktury při relativně malých nárocích na rychlost klientského připojení.

* Adam Kožina, VERA, spol. s r. o.: Když přijdou a odejdou informace jednou vstupní branou, stane se Vaše podatelna centrálním místem, kde je každý dokument, každé podání, každá došlá informace zaznamenána, uložena do spisové služby a přidělena ke zpracování. To znamená, že podatelna eviduje všechny zprávy z datové schránky, všechny zásilky doručené poštou, či některou z doručovacích služeb a všechna podání z portálu. Papírové dokumenty jsou ideálně na skenovací lince převedeny do elektronické podoby. V závislosti na typu dokumentu navíc systém dokáže řadu z nich zpracovat na podatelně automaticky, ať už příjem z XML souborů, formulářů z Portálu občanu, nebo např. vypravení pomocí služby České pošty Dopis Online.

* Vladan Zalejský, ředitel Divize veřejné správy, Asseco Solutions: V obsahu sdělení není prostor pro nejasnosti. Buď informujeme druhou stranu o výsledku naší práce, která je v souladu s očekáváním, nebo otevřeně přiznáme, co se tak nepodařilo. Při pozdější debatě, vzniklé případnými nejasnostmi, bývá pátrání po tom, co a jak to kdo myslel, již hodně drahé.*

/rš/

Tištěnou Moderní obec si můžete předplatit na: https://www.profipress.cz/predplatne/ .  V případě objednání ročního předplatného tištěné verze časopisu získáte zdarma jako bonus digitální verzi vybraného titulu. Digitální verzi časopisu za sníženou cenu si lze objednat i samostatně na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec .

.

 

 

 

 

Elektroodpad, u něhož hrozí, že se bude hromadit v malých obcích, by mohla od příštího roku čekat nová pravidla. V rámci novelizace odpadové legislativy připravila vláda sadu několika opatření týkajících se elektrických výrobků s ukončenou životností. Přestože je tento malý zákon mimo pozornost velkých médií, řada obcí jeho nová ustanovení o samostatných oddělených cílech sběru na jednotlivé kategorie elektroodpadu a jeho ekologické recyklace přivítaly. K iniciativě, která na problémy malých obcí s elektrozařízení upozorňuje, se nově připojilo i Sdružení místních samospráv ČR.

Novelizace odpadové legislativy, která v současné době probíhá v České republice, má za cíl podpořit oběhové hospodářství a zefektivnit sběr komunálního odpadu. V řadě obcí však existují i sběrná místa pro vysloužilá elektrozařízení, která mají speciální režim.

Jejich hlavní rozdíl spočítá v tom, že za svoz jsou odpovědní výrobci elektrozařízení, kteří jej společně s recyklací organizují přes své speciální firmy, tzv. kolektivní systémy. Hlavním rizikem pro tuzemské obce je hromadění elektrozařízení, která v sobě mají nebezpečné látky. Týká se to zejména lednic, televizí a zářivek, které obsahují freon, olovo a rtuť.

Výrobci v současné době nemají zvlášť stanovenu minimální povinnou úroveň sběru u lednic, televizí a zářivek a mají tendenci svážet raději jiné typy elektroodpadu, u kterého není jeho ekologická recyklace finančně tak náročná, což jsou například sporáky, pračky a malé domácí spotřebiče. Od nové legislativy si slibujeme, že toto pomůže napravit neduhy současného odpadového hospodářství a pomůže vytvořit skutečně cirkulární model ekonomiky,“ říká Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR.

Tuzemským obcím tak hrozí riziko, že pokud nebudou zavedeny samotné povinné cíle na sběr a ekologickou recyklaci televizí, lednic a zářivek, tak značná část tohoto elektroodpadu by u nich mohla bez většího zájmu některých kolektivních systémů zůstávat ležet ladem i po několik měsíců.

V obcích se snažíme starostům vyjít vždy maximálně vstříc. Náš kolektivní systém se dlouhodobě zaměřuje na sběr a ekologickou recyklaci zářivek, proto tuto iniciativu vítáme. Stanovení oddělených cílů sběru na 65 % pro každý typ nebezpečného elektroodpadu vnímáme jako rozumnou cestu, která může malým obcím od tohoto typu odpadu opravdu ulevit,“ komentuje legislativní záměry Ministerstva životního prostředí Petr Číhal z kolektivního systému EKOLAMP.

Iniciativa Stop nebezpečnému elektroodpadu se snaží mapovat problematické situace se sběrem elektrozařízení v českých obcích a upozorňovat na ně odbornou i laickou veřejnost. Více o iniciativě se lze dozvědět na: www.nebezpecnyelektroodpad.cz.

/tz/*

 

Češi v uplynulém roce odevzdali k ekologické recyklaci 706 tun světelných zdrojů, a pomyslně tak zachránili před znečištěním dvě slapské přehrady.

Domácnosti a firmy v loňském roce sebraly a předaly k recyklaci 706 tun světelných zdrojů. „To představuje zhruba pět milionů kompaktních a lineárních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů,“ bilancuje loňské výsledky sběru Zuzana Adamcová, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a recyklaci vysloužilých světelných zdrojů a svítidel.

V přepočtu na obyvatele se sesbíralo nejvíce světelných zdrojů v krajích Královéhradeckém a Praze. Naopak nejméně v krajích Středočeském a Jihomoravském.

V sebraných 706 tunách světelných zdrojů bylo odhadem 24 kilogramů rtuti. „Takové množství by teoreticky mohlo ve volné přírodě znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 76 Máchových jezer,“ konstatuje Zuzana Adamcová. Rtuť se během recyklace ze světelných zdrojů vyjme, chemicky stabilizuje a uloží ve speciálním úložišti nebezpečného odpadu.

Prostřednictvím kolektivního systému EKOLAMP bylo dále sebráno 587 tun malých elektrozařízení a 1586 tun velkého elektra.

Díky ekologickému zpracování se podařilo opětovně využít přes 95 % materiálů ze světelných zdrojů a více než 90 % materiálů z malých a velkých elektrozařízení. Limity dané zákonem se tak společnosti EKOLAMP daří plnit na výbornou,“ dodává Zuzana Adamcová.

TŘETINA OBYVATEL ZBYTEČNĚ OHROŽUJE ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Kvůli toxické rtuti a druhotným surovinám světelné zdroje do obyčejného koše nepatří. Přesto v nedávném průzkumu 32 procent respondentů přiznalo, že kompaktní zářivku nerecykluje a vyhodí ji do popelnice s ostatním odpadem.

V regionálním srovnání vyhazují zářivky do popelnice nejčastěji lidé z krajů Plzeňského, Prahy a Ústeckého,“ doplňuje Zuzana Adamcová.

Další chybou je, že lidé úsporné žárovky vyhazují do kontejneru na běžný elektroodpad. „To je opět špatně. Patří výhradně do sběrné nádoby na světelné zdroje. Důvodem je jejich křehkost: mezi ostatním elektroodpadem by se mohly rozbít a tím uvolnit rtuť do okolí,“ varuje Zuzana Adamcová.

K recyklaci se dávají všechny druhy úsporných žárovek – kompaktní a lineární zářivky, výbojky a LED žárovky. „Pokud si lidé nejsou jistí, jestli žárovku recyklovat, mají ji i tak dát do recyklační nádoby na světelné zdroje. Recyklační firma se již postará o roztřídění a správné zpracování,“ doporučuje Zuzana Adamcová.

SBĚRNÁ MÍSTA JSOU PŘÍSTUPNÁ VŠEM, JE JICH VÍCE NEŽ 4500

Vysloužilé světelné zdroje je možné k recyklaci předat prostřednictvím více než 4500 sběrných míst. „Najdete je ve sběrných dvorech, obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech i nákupních centrech nebo na obecních a městských úřadech,“ shrnuje Zuzana Adamcová.

Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz. Spotřebitelé mohou zjistit nejbližší sběrné místo také pomocí aplikace „Kam s ní?“, kterou si mohou zdarma stáhnout do mobilního telefonu nebo tabletu. Kromě mapy sběrných míst aplikace navíc obsahuje popis jednotlivých druhů světelných zdrojů a kvíz na procvičení znalostí. Aplikace je dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.*

Poznámka: Výzkum letos pro společnost EKOLAMP provedla výzkumná agentura Markent formou interview mezi 1223 respondenty ve věku od 18 do 64 let z celé České republiky.

/zr/

 

 

Nikoliv náhodou na první straně obálky prosincového čísla najdete snímek Josefa Horinky, starosty Hrádku nad Nisou na Liberecku. Právě on s týmem svých spolupracovníků vdechl život projektu nové městské knihovny., který se stal i celkovým vítězem naší soutěže Komunální projekt roku 2019.

V prosincovém vydání Moderní obce uveřejňujeme první souhrnnou informaci o výsledcích soutěže Komunální projekt roku 2019 (všechny soutěžní projekty představíme ve speciální příloze lednového vydání Moderní obce). V hlavním rozhovoru prosincového vydání pak na naše otázky odpovídá Milan Dvořák, starosta obce Hamr na Jezeře na Českolipsku.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Milan Dvořák  starosta Hamru na Jezeře: Snad každého starostu práce v čele obce den co den dokonale psychicky, ba někdy i fyzicky vysává. Takže často skutečně po návratu domů vezmu fotoaparát a odcházím relaxovat do lesa. A co teprve, když je (někdy) volnější víkend! To se takhle vytratím z domu už po obědě. Koneckonců pocházím z myslivecké rodiny a sám jsem původním povoláním hajný.

Za žádným velesnímkem ovšem nechodím. Když chci třeba fotit bílou volavku, vím přesně, kam a kdy mám za ní jít, protože v půl sedmé zalétá přespat na konkrétní strom. A já si poblíž toho stromu sednu třeba už hodinu i déle předtím, zamaskuji se a čekám. Někdy hodinu, jindy dvě… Nu, a jestliže volavka nepřiletí a padne už tma, seberu se a jdu domů.

Zkrátka, pokaždé se pěkný snímek neurodí. Jenže krásně si přitom pročistíte hlavu a začnete mnohé věci vidět jinak, než jak je vnímáte v kanceláři na obecním úřadě. A možná si také uvědomíte, že leckteré problémy, které vás přes den trápily, jsou vlastně docela malicherné a nestojí za to se jimi zabývat. Ale nesmíte se zamyslet příliš – to byste mohl volavku propásnout.

* Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR: Jedním z důvodůžalostného nesouladu mezi nabídkou sociálních služeb a jejich poptávkou je absence koordinovaného plánu (včetně potřeb sociálních služeb v regionech) a zanedbatelná podpora státu investic v sociálních službách (pro rok 2020 zhruba 400 mil. Kč).

Druhým důvodem je pak systém financování, který není předvídatelný, spravedlivý a neumožňuje rozvoj sociálních služeb. Výše podpor prostřednictvím státní dotace se liší až o několik desítek tisíc na lůžko či pracovníka, a to ve zcela srovnatelných zařízeních. Nejistota financování, potřeba dofinancování v průběhu roku se od roku 2008 stala v sociálních službách již tradicí.

Předmětem kritiky je také různá participace krajů, měst a obcí. Ta je víceméně dobrovolná, a tak máme kraje, které přispívají na sociální služby částkou v řádu desetikorun (přepočítáno na jednoho obyvatele daného kraje), zatímco jiné kraje přispívají v řádu stovek korun. Obecně v celém systému kraje přispívají zhruba deseti procenty města a obce pak sedmi procenty.

* Anna Hubáčková, senátorka, 1. radní obce Ratíškovice: Uzákoněním jednodenních voleb dojde k finančním úsporám při organizaci voleb, ke zjednodušení ochrany a bezpečnosti volebních místností – a hlavně se zcela eliminuje riziko ovlivnění výsledků voleb přes noc. Neobávám se, že by jednodenní volby odradily voliče a rapidně se snížil jejich počet. Spíše naopak. Nový návrh umožňuje volit i v předstihu.

* Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny: Z návrhu na pořádání voleb v jednom dni nejsem úplně nadšený. Sice si uvědomuji určité organizační výhody zejména pro Ministerstvo vnitra – a asi i pro obecní úřad. Vidím však i rizika. Okrskové volební komise sice svoji práci zvládnou v jednom dni, ale ve složitějších volbách budou muset jednat extrémně dlouho a dlouho do noci, což může vést k zvýšené míře chybovosti ve výsledcích. Co ovšem pokládám za mnohem větší riziko, je nebezpečí faktického znemožnění voleb občanům, kteří pracují ve směnném provozu nebo ve větší vzdálenosti od svého bydliště. Kdy opravdu může docházet k situacím, že jen v jednom dni, a to ještě pracovním, nebudou schopni se voleb účastnit.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Případ obce Velká Lhota a její starostky Jarmily Melichaříkové vstoupí do dějin samosprávy. Obžalovat starostku za to, že způsobila obci prospěch, je skutečně precedentní unikát. Vždyť jí to přikazuje přímo zákon o obcích chovat se hospodárně a chránit obecní majetek! Pokud ovšem státní zástupce vydává darovací smlouvy za rozhodnutí o poplatcích (!), které v našem právním řádu ani neexistují (!) a nemůže je proto vybírat nikdo (!), tedy plete si dar s neexistujícím správním poplatkem, není to odborně omluvitelné. Svědkové dále jasně uvedli, že je o protizákonnosti přesvědčovala policie. Jsme ještě v právním státě? Obec zkrátka klasicky uzavřela darovací smlouvy, přijala do rozpočtu dary, a namísto ocenění přijde obžaloba starostky. O uzavírání smluv však rozhodli zastupitelé – tak proč je stíhána jen starostka? A ještě jeden kuriózní moment je tu – darů bylo přijato přes 400 tisíc, předmětem obžaloba jsou smlouvy za 15 500 Kč. Protože jen tuto skupinu několika lidé policie „přesvědčila“ o protizákonnosti. Ostatní trvali přes časté naléhámní policie na dobrovolnosti daru a za starostku se postavili.

* Luděk Tesař, ekonom: Starosta s dobrou náladou je požehnáním obce, je světlem na konci tunelu, je hvězdou na temném nebi nářků. Každý, kdo bez pádného důvodu kazí starostovi náladu, dopouští se zrady na prosperitě obce.

Neboť nanicovatými hloupostmi otrávený, zahořklý a sklíčený starosta je pro obec horší pohromou než mandelinka bramborová nebo hraboši. Zkrátka dobrá nálada je pro prosperitu obce naprosto nezbytná! A v době, kdy nedostatek financí v obcích je spíše vzácností, by tam přece mělo bylo normální báječně si užívat dnů k radosti a štěstí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Průměrný věk obecních společností je 17 let. Obecní společnosti jsou tedy poměrně stabilní. Alespoň jednu obecní společnost s rozhodujícím nebo podstatným vlivem založilo 913 obcí, což je 15 % celkového počtu obcí. Nejvíce těchto společností má Ostrava, a to 16. O jednu méně nalezneme v Praze. Třetí nejvyšší počet má Brno, a to 13 společností, Deset společností patří Zlínu.

* Jan Nožička, jednatel společnosti KOBIT spol. s r. o.: V předešlých letech hasičské jednotky obcí mohly čerpat evropské dotace na velkoobjemové cisterny. Běžela také celá řada příhraničních projektů, v jejichž rámci byly cisterny rovněž pořizovány. Každoročně obce a města mohou žádat o finanční podporu od Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které v rámci dotačního programu Dotace pro jednotky SDH obcí poskytuje podporu na pořízení nových cisteren CAS 20 a CAS 30. Každoročně je tak uspokojováno kolem pětatřiceti uchazečů. Tento dotační titul je financován Fondem zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Příspěvek na novou techniku pomáhají sborům řešit také jednotlivé kraje.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Může to znít pro někoho velmi překvapivě, ale podle platné právní úpravy v České republice dnes výrobci, potažmo jejich kolektivní systémy, nemají nastavené žádné povinné cíle na separátní sběr a recyklaci těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

V rámci Evropské unie je to ovšem naprosto unikátní jev. Separátní sběr nebezpečného odpadu je totiž povinný podle výše uvedené směrnice EU. V drtivé většině jejích členských zemí je proto nastaven nějaký systém nebo nástroj, který má zaručit, že výrobci/kolektivní systémy budou sbírat především a přednostně nebezpečný elektroodpad. Nejčastěji jsou tímto nástrojem specifické cíle pro separátní sběr těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Nové odpadové zákony konečně zavádějí i u nás povinné cíle na separátní sběr skupin nebezpečného elektroodpadu. Doháníme tak vyspělé evropské země, kde obdobná pravidla platí již delší dobu.

* Martin Lochovský, společnost EKO-KOM, a. s.: Ne každý se chce vystavovat nebezpečným situacím při třídění odpadů do barevných nádob. Protože rozmístění stanovišť je v kompetenci obce, je žádoucí, aby se obec snažila instalovat nádoby do takových lokalit, které nebudou ohrožovat obyvatele při jejich používání. Hlavním rizikem je možný střet s jedoucím motorovým vozidlem. Doporučujeme představit si u stanoviště, že jej bude obsluhovat školou povinné dítě. Máte-li pocit, že by třídění odpadů pro ně bylo nebezpečné, nejde o bezpečné stanoviště.

Za bezpečná stanoviště jsou považována taková, u nichž není třeba překonávat frekventované komunikace, při obsluze není občan nucen stát ve vozovce, nádoby jsou orientované vhozovými otvory k chodníku, jsou instalované na zpevněném povrchu, nejsou umístěny v „temných uličkách“, v průjezdech, nebo nejsou instalovány pod kvetoucími stromy lákajícími hmyz apod.

* Michal Polanecký, jednatel Technických služeb města Tábor: Již více jak rok sleduji vývoj technologií na ekologickou likvidaci plevele z důvodu stálého rizika zákazu používání pesticidů. Město také stále čelí výtkám občanů kvůli používání chemické likvidace plevelů. Máme vyzkoušené technologie založené na principu páry, horké vody, horké pěny, plamene a mechanické technologie. Ze všeho nejlépe nám vyšla pára s kapénkami vroucí vody o teplotě 120° C.

Termickému šoku za použití páry a kapének není schopno vzdorovat 90 procent rostlin, dojde ke spálení buněčných jader, rozpadu chlorofylu a rozpojení elektro transportního řetězce v rostlině. K trvalému zahubení většiny rostlin je potřebná aplikace třikrát v roce. Ekonomicky je tato technologie samozřejmě několikanásobně finančně náročnější v porovnání s použitím pesticidů.

* Lukáš Kříž, IT expert: V digitalizaci pracovního prostředí veřejná správa podle analytiků poněkud zaostává za ostatními odvětvími. V současnosti však jde o trend, jenž úzce souvisí se spokojeností, udržením a pracovním nasazením zaměstnanců. Instituce budou muset v tomto směru projít jistou digitální transformací, která prostřednictvím školení, technologií a vyšší autonomie pracovních týmů otevře zaměstnancům prostor nejen k vyšší produktivitě, ale také k větší samostatnosti.

* Stanislav Loskot, poradce: Pravdou je, že jsou v pracovním životě situace, kdy je stres nápomocen k vyšší výkonnosti – jde o tzv. eustres. V tomto případě stresory (třeba tyranie naléhavosti, hašení požárů) působí krátkou dobu s nízkou intenzitou, ovšem za předpokladu, že tento úkol spadá do tzv. rutinní práce, dobře celý proces znám, dělám to často, vím, kdo dokáže případně pomoci. Příkladem tohoto stresoru a vzniklé stresové situace je zadání úkolu ve formě „musí to být hotové za hodinu, dnes, zítra apod.“.

Z pohledu psychologie práce jsou původci stresu jako rizikového faktoru, ohrožující duševní rovnováhu, označovány frustrace a deprivace. Frustrace nebo také pocit marnosti je stav zklamání, pocitů neúspěchu, kdy člověk nemůže dosáhnout předsevzatého cíle, úkolů z důvodu překážek, které se mu neustále staví do cesty.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Měl jsem možnost roční stáže na radnici v USA, kde jsem se účastnil setkávání týmu a obdivoval způsob práce skupiny, schopnost jednotlivých členů vyjednávat a přicházet s kompromisními řešeními. Jakýmsi nepsaným pravidlem týmu je, že se schůzka neukončí dříve, než se všichni shodnou na nějakém konsenzuálním řešení dané situace. V týmu platí metoda win-win, ktna jejímž základě každý člen týmu musí být spokojený s dohodnutým řešením a žádný názor nesmí být zatracen bez předchozí logické diskuse.

* Miroslav Stejskal, předseda Asociace strážníků ČR a ředitel OŘ Městské policie Praha: Osobně bych navrhoval, aby se vedly krajské registry čipovaných psů, do kterých by oprávněné subjekty měly čtyřiadvacetihodinový přístup. Předpoklad, že se pes bude pohybovat v rámci konkrétního území kraje, je velký, i když na hranicích krajů samozřejmě může dojít k prolínání. Pro veterináře, který psa čipuje, jistě není problém odeslat hlášenku do registrů. Informační kampaň musí také postihnout změnu majitele psa a přeregistrování takových údajů. Tato povinnost by měla příslušet novému majiteli psa, aby přes spádového veterináře takovou změnu do registru nahlásil.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv: Ochránkyně dopěla k názoru, že právní úprava neumožňuje pověřenému obecnímu úřadu vydat opatření, vyhlašující oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů na celé území obce. Četnost sociálně nežádoucích jevů je třeba posoudit podle jednotlivých míst v obci a je nezbytné jednotlivá místa v obci navzájem porovnat. Bez doloženého zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v určité oblasti (konkrétně vymezené menší jednotkou než územím celého města) nelze opatření v souladu se zákonem vyhlásit. Nelze je vyhlásit preventivně i na oblasti, kde zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů není (resp. není doložen ve spise).

Z hlediska věcného posouzení důvodů pro vyhlášení opatření ochránkyně upozornila na interpretaci statistik trestné činnosti, které vedl magistrát ve spisové dokumentaci. Z nich vyplývalo, že trestnou činnost páchají převážně lidé, kteří mají zaměstnání (nejsou tedy závislí na doplatku na bydlení, který jim má být kvůli vyhlášení opatření odejmut). Rovněž z nich bylo zřejmé, že 60 % pachatelů má bydliště mimo Kladno, a taktéž skutečnost, že v roce 2017 (před vyhlášením opatření) došlo na území Kladna k poklesu trestné činnosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Zákon o obcích je obsahově skutečně již překonaný (zejména u některých otázek nedostatečně konkrétní nebo neúplnou právní úpravou), a potřeboval by proto obsahovou revizi. Ale na druhé straně slouží již skoro dvacet let – a přičteme-li k němu poměrně srozumitelnou metodiku Ministerstva vnitra ČR (MV ČR), která sice není všespásná, ale většinou udává dobrý směr, a právě stovky rozsudků soudů všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze postavit celkem srozumitelné právní mantinely pro chování orgánů obcí a měst.

Tedy zákon plus metodika plus judikatura vnášejí už poměrně jasné světlo do občas zamotaných právních situací. Jediné, co toto mírně optimistické konstatování kalí, je fakt, že pro právního laika může být výklad touto metodou právě pro konkrétní právní situaci poměrně složitý, a neobejde se bez odborné pomoci.

/rš/

Prosincové vydání Moderní obce si můžete přečíst i elektronicky na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tištěnou Moderní obec si můžete zajistit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

 

Tváří aktuálního čísla Moderní obce, odborného časopisu pro veřejnou správu, je Jana Plamínková, starostka městské části Praha-Slivenec a zastupitelka hlavního města Prahy (viz obrázek).

Jako vždy i tentokrát vybíráme z březnového vydání Moderní obce citáty některých osobností, které na jeho stránkách vystupují.

* Ministryně financí Alena Schillerová: Je třeba si uvědomit, že obce, města a kraje vykonávají z pohledu veřejných financí funkci alokační a že obce a města se snaží hospodařit s vyrovnanými rozpočty a nezadlužují se nad únosnou mez. Na druhou stranu se domnívám, že přebytky na účtech automaticky nevypovídají o stavu obecních financí. Je zde redistribuční i nadále plně leží na bedrech státního rozpočtu, ze kterého plynou prostředky na nemalé množství mandatorních výdajů (důchody, sociální systém atd.). Zároveň je nesporné, že díky změnám v rozpočtovém určení daní jde územním samosprávám stále více peněz. A co se týká přebytků hospodaření, je dobřecelá řada dalších faktorů, které je potřeba zohlednit. Například množství cizích zdrojů v obecním rozpočtu, investice, zhodnocování obecního majetku atd.

* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady: Jsem také přesvědčena o tom, že by stát měl řešit nejkřiklavější případy předlužených obcí. A nejde jenom o obec Prameny, na niž se v celostátní sbírce solidárně skládají některé obce. Zadlužení obcí není pouze ekonomický problém, ale má i velký lidský rozměr. Třicet let samo o sobě je sice už poměrně delší doba, ale někde možná přece jenom příliš krátká na to, aby se po éře „státních“ národních výborů lidé naučili sami si svoji obec řádně spravovat, efektivně nakládat s obecním majetkem v podmínkách tržní ekonomiky, smysluplně a efektivně využívat dotace, čelit nabídkám různých šíbrů a pochybných firem a tak dále Předlužení některých obcí tedy lze přirovnat k exekucím, do nichž mnoho lidí spadlo, aniž by pořádně vědělo jak a proč.

Samozřejmě si uvědomuji, že by pro oddlužení obcí musela existovat široká politická shoda – a určitě bych byla pro to, aby toto oddlužení bylo jednorázové a už se nikdy příště neopakovalo a v žádné obci nemohli spoléhat na to, že „když jsme byli oddluženi tentokrát, budeme oddluženi i za třeba dalších deset let“.

* Vladislav Vilímec, senátor, předseda Finanční komise Svazu měst a obcí ČR: Před obcemi teď stojí několik výzev. V příštím programovém období EU sice obce pravděpodobně nepřijdou zkrátka, ale spoléhat se pouze na evropské zdroje by se jim sotva vyplatilo.  Při vysokých mandatorních výdajích ve státním rozpočtu zázraky nepřijdou ani odtud. Něco mohou alternovat kraje, ale i ony mají svých povinností dost. V příštích letech se obce proto budou muset opět více spoléhat na sebe, na svou schopnost plánované výdaje profinancovat.

Na úrovni profesních sdružení obcí musí pokračovat tlak na navýšení rozpočtového určení daní, zvláště v situaci přesunu stále více položek DPH do druhé snížené sazby i v souvislosti s avizovaným rušením superhrubé mzdy, což velmi pravděpodobně bude znamenat výpadek daňových výnosů i na straně obcí. Stále se ještě územní samosprávy nepodílejí ani na jedné třetině výnosů ze sdílených daní. S rokem 2017 obce mimo jiné přišly i o 30 procent výnosu daně z příjmů placených poplatníky.

* Jana Plamínková, starostka městské části Praha-Slivenec, zastupitelka hlavního města Prahy: Řekla bych, že se neustále utahují ony pomyslné šrouby byrokracie. Stoupá množství výkazů, hlášení, papírů. Celkově došlo ke změně v mnoha oblastech. Například když jsem jako začínající starostka chtěla využívat služeb právníka, všichni na mě s údivem koukali, proč by Slivenec, jako malá městská část, měl mít smlouvu s právníkem. Dnes je právník nejdůležitější osobou, vůbec si nedovedu představit, že bychom něco dělali bez něj. Také klesá míra vzájemné důvěry občana a instituce. Když si dříve občané od své městské části něco kupovali, poslali peníze rovnou na náš účet. Věděli, že je neokrademe ani nepodvedeme. Dnes se vše automaticky řeší přes notářskou úschovu, čímž se záležitost prodražuje. Smlouvy jsou také mnohem složitější. Za tři a půl roku chci skončit. Obávám se, že páté volební období bych už nevydržela, mimo jiné i kvůli nárůstu byrokracie. A to nemám problémy ani v zastupitelstvu, ani s občany.

* Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje: U nás v obci je udavačství velmi oblíbené. Jelikož chci být oblíbený starosta, pečlivě všechny podněty vyhodnocuji. Často se stává, že více oznamovatelů najednou podezírá konkrétní adresní místo. Jindy se stává, že se lidé jen skrze pracovitého starostu mstí a řeší si staré sousedské bolístky a války, ve kterých jim úřad doposud nepomohl. Většina udání je ale oprávněných.

* Roman Kotilínek, starosta Kraslic: Kontrole kotlů a topenišť nemusí nutně předcházet podnět, může být provedena i jen při opakovaném důvodném podezření na porušování povinností provozovatele zdroje. Obecní úřad obce s rozšířenou působností na tuto skutečnost provozovatele písemně upozorní dopisem, ve kterém jej poučí o povinnostech provozovatele spalovacího stacionárního zdroje stanovených a o následcích opakovaného důvodného podezření. Tím je právě přímá kontrola zdroje, jeho příslušenství a používaných paliv, neboť porušení povinností podle § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší nelze prokázat jinak než provedením kontroly. Tedy, kontrola může být zahájena z vlastní úřední činnosti, nemusí jí nutně předcházet podnět (oznámení /udání souseda).

* Patrik Hujdus, starosta ostravského městského obvodu: Mariánské Hory a Hulváky: Dosavadní zkušenosti nám potvrdily, že projekt Domovník - preventista Ministerstva vnitra ČR má smysl. V lokalitách, kde domovníci působí, se zlepšuje komunikace mezi úřadem a nájemníky, zvyšuje se pocit bezpečí obyvatel a celkově dochází ke zlepšení atmosféry v domě. Domovníci za první období své práce řešili mnoho témat od neochoty podílet se na úklidu společných prostor v domě ze strany některých nájemníků, přes sousedské spory, nepovolané osoby v domě, až po podezření na domácí násilí a výskyt injekčních stříkaček na dětském hřišti a v okolí domu.

* Tomáš Koníček z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR, republikový gestor projektu Domovník-preventista: Vytvořením nové pracovní pozice domovník-preventista se pomáhá řešit stávající neutěšenou situaci v oblasti správy bytového fondu obce, zejména v sociálně vyloučených lokalitách, a současně se výrazně napomáhá ke zvýšení bezpečnosti a veřejného pořádku v dané lokalitě tzv. řízenou samosprávou domu. Občanům žijícím v sociálně vyloučených či rizikových lokalitách projekt ukazuje, že i tam se může bydlet čistě, na vyšší sociální úrovni a bezpečně, ovšem za dodržování jasně definovaných pravidel chování. Projekt zároveň pomáhá řešit alespoň částečnou zaměstnanost osob dlouhodobě nezaměstnaných.

Konkrétní doporučená pracovní náplň je vždy konkretizována podle aktuálních potřeb jednotlivých obcí. Domovníci-preventisté však v žádném případě nesuplují povinnosti správce domu v oblasti úklidu. Naopak sami kontrolují, zda a jak je úklid prováděn.

* Jakub Hornek, doktorand a výzkumný asistent katedry politologie ISP FSV UK: Naštěstí k dlouhodobému působení institutu správce obce (ISO) v obcích nedochází. Setkáme se však s tím, že se tento do některých obcí v průběhu času vrací. Jde však pouze o několik jednotek obcí, kde bychom ISO našli opakovaně. Ačkoli k těmto situacím nedochází, nad Českou republikou se vznáší pomyslný Damoklův meč. Na malé obce lze potenciálně nahlížet jako na „malé časované bomby“, kde v některých z nich může být z nejrůznějších důvodů vyvolána exploze dlouhodobého nezájmu o kandidaturu v místních volbách.

I proto bychom se měli snažit místní samosprávy podporovat v jejich rozvoji, snažit se jim zajistit dostatečné financování, zefektivnit jejich možnosti meziobecní spolupráce či na malé obce nepřenášet neúměrné povinnosti, které jsou jen stěží schopny provádět. Pokud bychom toho nebyli schopni, začala by vyvstávat i otázka, zda je současná podoba municipální struktury pro Českou republiku vhodná.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Vyslovení, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení, protože ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu. **

* David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR: Nový systém územně správního členění státu podle příslušného návrhu zákona schváleného začátkem ledna vládou bude následující:

* Současných třináct jednotlivých samosprávných krajů bude členěno na správní obvody obcí s rozšířenou působností (samosprávné kraje byly jednorázově vymezeny územím okresů k 1. 1. 2000).

* Vymezení okresů bude provedeno odvozením také od obvodů obcí třetího typu (doposud jsou okresy vymezeny výčtem obcí).

* Správní obvody obcí s rozšířenou působností budou vymezeny tak jako doposud, tedy výčtem území obcí, které je tvoří. Tento výčet nebude v zákoně, ale v doprovodné vyhlášce.

* Pro hlavní město Prahu se zachovává stávající speciální členění na 10 obvodů (na úrovni okresů).

* Marcela Fadrná, Kancelář veřejného ochránce práv: Začátkem února 2019 byl v Eklepu (Elektronická knihovna legislativního procesu) veřejnosti zpřístupněn věcný záměr stavebního zákona, jehož předkladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Podle tohoto legislativního materiálu by změny, které obsahuje, měly vést ke zkrácení povolovacích procesů a odstranění překážek, jež brání vydání povolení stavebním úřadem nebo jeho vydání neúměrně prodlužují.

Předkladatel materiálu zamýšlí vytvořit soustavu státních stavebních úřadů, které již nebudou „…součástí spojeného modelu územní veřejné správy… “, měly by eliminovat tzv. systémovou podjatost a současně by měly být protikorupční. Vybrané agendy dotčených orgánů by měly být integrovány do rozhodování státních stavebních úřadů. Je otázkou, zda tento návrh je dostatečnou pojistkou proti korupci.

* Petr Číhal, obchodní ředitel EKOLAMP: Jednou z novinek v oblasti elektroodpadu v letošním roce je zařazení svítidel do zpětného odběru. Svítidla dosud ve zpětném odběru vůbec nebyla. Pouze průmyslová svítidla spadala do tzv. odděleného sběru, který probíhal mimo sběry na sběrných dvorech obcí. Nově jsou tak i svítidla (lampičky, lustry atd.) zařazena do zpětného odběru a sbírají se v kategoriích č. 4 (velká zařízení) a č. 5 (malá zařízení) na sběrných dvorech obcí.

* Miloš Polák, ze společností REMOBIL a ASEKOL: Tématem recyklace elektroodpadu, do níž recyklace mobilních telefonů patří, se zabývám již téměř 15 let a neznám jedinou firmu v ČR či v Evropě, která by vydělávala čistě na sběru a recyklaci pouze mobilních telefonů. Ono to totiž není možné, protože náklady na logistiku (sběr a svoz) a zaměstnance budou vždy vyšší než výnosy z prodaných druhotných surovin. Z pohledu celého procesu zpětného odběru je mobilní telefon jednoznačně odpadem s negativní hodnotou. Z pohledu pouze recyklace (zpracování bez započtení nákladů sběru) pak odpadem s pozitivní hodnotou.

* Jan Mraček, Hospodářská komora ČR: Kolektivní systémy nejsou tržní subjekty, byly založeny ke sběru elektroodpadu. Nemají a nesmí fungovat za účelem zisku - vytvářet zisk), mohou soutěžit maximálně mezi sebou. Jejich akcionáři jsou výrobci, kteří nám dodávají službu (výrobek – ledničku, TV). Od roku 2005 se zde vytvořila úvaha, poměrně nebezpečná, že by kolektivní systémy neměly zůstat jen u sběru elektroodpadu, ale měly by zajistit i jeho další zpracování a vytvořit tak jakýsi uzavřený kruh. Kolektivní systémy významně přispěly k tomu, že ČR plní kvóty pro třídění, je však třeba zamezit, aby došlo ke směšování fungování kolektivních systémů a zpracování odpadu jako takového.

* Lucie Müllerová, EKO-KOM: Přestože tuzemský systém ušel za dobu své existence již velký kus cesty, je třeba dál jej dále rozvíjet. Třeba tím, že reagujeme na trendy v oblasti používaných obalových materiálů. V posledních letech se tak kromě kontejnerů na papír, sklo a plasty stále více objevují na ulicích i šedé nádoby na třídění kovových obalů. Ke konci třetího čtvrtletí roku 2018 bylo v ČR již 6170 těchto nádob, meziročně se tak jejich počet navýšil o 20 %. Právě kovové obaly jsou totiž jednou z progresivně se rozvíjejících oblastí.

Kromě rozšiřování a zkvalitňování sběrné sítě jsou aktuální velkou výzvou požadavky nové evropské směrnice o obalech a odpadech, které bude muset ČR spolu s dalšími členskými státy unie v budoucnu plnit a na to je třeba se připravovat již nyní.

* Petr Kratochvíl, jednatel ECOBAT: V dnešní době dochází k stále většímu rozšiřování elektrických aplikací, které vyžadují vysokoenergetické přenosné zdroje elektrické energie. Příkladem je nastupující rozvoj e-mobility. Velice významně se na trhu uplatňují nové typy baterií a akumulátorů a v této oblasti začínají dominovat lithium-iontové, lithium-polymerové a primární baterie s obsahem kovového lithia.

Při uvádění tohoto typu baterií na trh bohužel není pamatováno na bezpečnostní aspekty při nakládání s použitými bateriemi na konci jejich životního cyklu. Použité baterie a akumulátory ve fázi sběru, shromažďování, skladování a zpracování často nejsou dostatečně ochráněny proti vzájemnému zkratování nebo mechanickému poškození.

V důsledku toho dochází při nakládání s použitými lithiovými bateriemi k incidentům (požáry, exploze), a to i na území České republiky.

* Barbora Tomčalová, Svaz měst a obcí ČR: Proč se stále vyskytují pneumatiky na sběrných dvorech nebo na černých skládkách? Tato otázka trápí nejedno město či obec, které uvedený problém stojí v rozpočtu nemalé peníze z rozpočtu, jež by radnice určitě uměly využít efektivněji. Města a obce, stejně jako kolektivní systém Eltma, jistě velmi uvítají aktivitu Ministerstva životního prostředí ve směru zvýšení minimální úrovně zpětného odběru, což je plně v souladu s Plánem odpadového hospodářství ČR, kdy pro rok 2020 je minimální hranice pro sběr pneumatik stanovena na 80 % pneumatik uvedených na trh. Zvýšení povinné hranice pro zpětný odběr výrazně pomůže ke snížení výskytu pneumatik jako odpadu bez využití.

Naopak ti, kteří se buď své povinnosti vyhýbali nebo sbírali pouze do zákonného minima, se budou muset postarat o větší množství pneumatik, a tím pádem vzroste zájem i o pneumatiky, které dosud končily na sběrných dvorech či skládkách.

* Bohumil Kotlík, Státní zdravotní ústav v Praze: Existují modely, které odhadují, jaký podíl škodlivin, které jsou ve vzduchu, nadechnete a jaký vydechnete. Ovšem pozor, měří se buď celková hmotnost částic (například frakce PM10 – tj. všechny částice menší než 10 µm), nebo jejich počet v jednotlivých velikostních frakcích. Srovnání počtu částic a jejich hmotnosti je poměrně složité. Například jedna desetimikrogramová částice může mít váhu i jednoho milionu ultrajemných částic. Otázkou stále zůstává, jestli (a hlavně o kolik) je při stejné hmotnosti pro naše zdraví horší vyšší počet jemných až ultrajemných částic než menší počet ostatních. Důležitá není jenom velikost částic, ale i jejich chemické složení, které v žádném případě není u jemných a větších částic stejné.

* Jaroslav Buda, Jutagrass:  Prvním krokem při výběru umělého trávníku je stanovení potřeby, tedy toho, co od trávníku očekáváme a jaký sport se na něm bude hrát jako hlavní. Jiný trávník bude použit pro městské multifunkční instalace a veřejná hřiště, jiný trávník pro fotbalové kluby a zcela jiné požadavky jsou kladeny na hřiště na kterém budou fotbal trénovat profesionální hráči. U fotbalu se jedná hlavně o celkové zatížení plochy a využití hřiště v průběhu dne i ročních období. Čím větší bude jeho využití, tím robustnější trávník musí být. S tím souvisí i možnosti a schopnost trávníky udržovat. Současné kvalitní trávníky jsou vyrobeny z polyetylénu.*

/rš/

 

 

Domácnosti a firmy v loňském roce sebraly a předaly k recyklaci 727 tun světelných zdrojů. Mezi premianty ve sběru jsou i letos kraje Královéhradecký a Praha. V přepočtu na jednoho obyvatele s výrazným náskokem sesbírali lidé z těchto krajů nejvíce „úsporek“ v celé republice: 129, respektive 118 gramů.

Úsporné zářivky na rozdíl od těch wolframových nepatří do směsného odpadu. Kvůli malému obsahu rtuti a druhotným surovinám se musí odborně recyklovat, a proto je třeba je umístit do speciální sběrné nádoby.

Královéhradecký kraj a Praha mají dlouhodobě nejlepší výsledky. Lidé i firmy jsou zde hodně zaměření na ekologii. Oproti jiným krajům se zde recykluje více než dvojnásobek úsporek. Naopak nejhorší výsledky měly loni kraje Jihomoravský, Ústecký (53 g/obyvatele) a Středočeský (49 g/obyvatele),“ shrnula výsledky sběru Zuzana Adamcová, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a zpracování osvětlovacích zařízení.

Pětadvacet kilogramů rtuti by mohlo znečistit 79 Máchových jezer

Bilance sběru se dlouhodobě lepší, ale i tak třicet procent úsporných zářivek lidé stále vyhazují do směsného odpadu namísto do speciální sběrné nádoby. Přitom recyklací je možné využít přes 90 % materiálu obsaženého ve světelných zdrojích a zároveň zlikvidovat potenciálně nebezpečnou rtuť.

V 727 sebraných tunách světelných zdrojů je zhruba 25 kilogramů rtuti. „Tak velké množství rtuti by teoreticky mohlo ve volné přírodě znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 79 Máchových jezer,“ dodala Zuzana Adamcová.

Použité „úsporky“ lze odevzdat do 4400 sběrných míst

V Česku je nyní k dispozici přes 4400 sběrných míst. „Vysloužilé zářivky lze odevzdat ve sběrných dvorech, obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech či nákupních centrech, na obecních a městských úřadech,“ připomněla Zuzana Adamcová. Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na: www.ekolamp.cz nebo prostřednictvím mobilní aplikace Kam s ní?, která je zdarma dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.*

/zr/

K témuž také v dubnovém vydání Moderní obce, které se bude z tiskárny distribuovat ke čtenářům už v úterý 3. dubna.

 

Ilustrační foto: EKOLAMP

Evropský systém sběru a recyklace elektroodpadu se snaží vypořádat s obcházením zákona ze strany některých online prodejců a dovozců elektrotechniky. Rostoucí počet internetových obchodů a distributorů uvádí na trh elektrozařízení dovezené ze zemí mimo EU, aniž by se podíleli na financování recyklace výrobků v okamžiku, kdy doslouží.

Tři přední evropské asociace zaměřené na sběr a recyklaci elektroodpadu proto v otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi vyzvaly k řešení porušování zákona o odpadech. V dopise upozorňují na vysokou míru nedodržování předpisů ze strany online maloobchodů. Asociace odhadují, že prodej přes internet již nyní představuje 20–30 procent prodejů napříč členskými státy Evropské unie. Pokud se povinnosti někteří prodejci či distributoři vyhýbají, dochází tak ke značené deformaci tržního prostředí.

Neplatiči získávají nekalou konkurenční výhodu v nižších cenách výrobků. Zároveň se tím podkopává udržitelné financování systému sběru a recyklace odpadů.  „Asociace proto žádají, aby povinnost online obchodníků zapojit se do systému zpětného odběru byla transparentně popsána v novém zákoně o odpadech,“ uvedla Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP, tedy neziskového kolektivního systému pro zpětný odběr osvětlovacích zařízení. EKOLAMP je členem asociace EucoLight, která je spolu s asociacemi WEEE Forum a  Extended Producer Responsibility Alliance signatářem dopisu Evropské komisi.

Celé znění dopisu je k dispozici na: https://docs.wixstatic.com/ugd/808a33_85abcd710cfc4d949cdb9ed0d307cb88.pdf.

Systém sběru elektroodpadu funguje na principu výběru příspěvku na recyklaci v okamžiku uvedení spotřebiče na trh výrobcem či dovozcem. Z vybraných příspěvků pak kolektivní systémy průběžně financují sběr, svoz a recyklaci vysloužilých elektrozařízení.

Nejlepším řešením je uzákonit, aby online prodejci byli povinni převzít povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech za výrobce, kteří tyto své povinnosti neplní,“ uzavřela Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP.*

/tz/

 

Ilustrační foto: Archiv EKOLAMP

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down