Testování zařízení sloužícího k dočištění odpadní vody právě dokončují čeští experti. Kombinací různých typů filtrací a hygienizací může odpadní voda dosáhnout takové kvality, aby mohla být dále využívána. Ve vodním hospodářství měst by tak recyklovaná voda nahradila dnes již velmi cenný zdroj – vodu pitnou. Zavlažování městské zeleně, sportovišť, čištění ulic a omezování tepelných ostrovů zastavěných městských částí by tak bylo šetrnější k přírodním zdrojům, a navíc i ekonomicky výhodnější.

Řešitelé tímto projektem chtějí dosáhnout zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, se kterými se potýká nejen Česká republika. Technologická agentura České republiky (TA ČR) podpořila projekt částkou bezmála 5 milionů korun z programu EPSILON.

Mnoho z nás si neuvědomuje, že zdroje sladké vody jsou omezené. Přibližně sedmdesát procent je vázáno pouze v ledovcích v Antarktidě nebo Grónsku. Její dostupnost se navíc nadále zhoršuje. Ať už například kvůli degradaci půdy či změnám klimatu, které se vyznačují neobvyklými suchy. Důsledky pociťujeme nejen při zdražování vodného, ale především si jich všímáme přímo v ekosystémech," upozornil na stávající situaci Petr Konvalinka, předseda TA ČR. „Projekt se zabývá efektivním řešením akutní problematiky tohoto století, a to nejen v České republice, ale po celém světě," dodal.

Jedním z nejšetrnějších způsobů, jak lze bojovat proti neuvážené spotřebě povrchové či pitné vody, je její opětovné využívání neboli recyklace odpadní vody. Ta většinou pochází z domácností, institucí, průmyslového odvětví či dešťových srážek. Odpadní voda se zpracovává především v městských čistírnách odpadních vod (ČOV), které sice v Česku technologicky splňují požadavky Evropské unie i českých právních norem, ale nedokážou zajistit tak vysokou kvalitu vyčištěné vody, zejména po mikrobiologické stránce, která je nutná pro její opětovné využívání.

Nedostatek zdrojů vod nás tak přivádí k vývoji další fáze čištění. V České republice navíc doposud neexistuje lokalita s přímým a cíleným opětovným využíváním vyčištěných městských odpadních vod. Po laboratorních zkouškách jsme navrhli kombinaci procesů, které využívají pískovou filtraci, membránovou filtraci a filtraci přes granulované aktivní uhlí,“ vysvětlila Andrea Benáková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, která na projektu pracuje. „Hygienické zabezpečení se provádí pomocí UV záření a chlornanu sodného. Takto vyčištěná odpadní voda plně odpovídá požadavkům pro klasifikační třídu A  podle nového nařízení Evropské unie pro recyklaci odpadních vod,“ dodala Andrea Benáková.

Na základě zjištěných laboratorních výsledků navrhl řešitelský tým poloprovozní jednotku. Jednotka dočišťuje odtok z Ústřední čistírny odpadních vod Praha a je v provozu od září roku 2019. V rámci jejího testování je možné výše zmíněné technologie provozovat až v osmi  různých provozních režimech.

Pravidelně jsou sledovány vybrané mikrobiologické a chemické ukazatele v jednotlivých stupních úpravy. Součástí analýz je rovněž stanovení významných mikropolutantů. Výsledky jsou průběžně hodnoceny a na jejich základě jsou optimalizovány provozní parametry. Po ukončení projektu uspořádají řešitelé seminář a seznámí účastníky s dosaženými výsledky a s uplatněním navrhovaných postupů v praxi.

Doposud získané výsledky ukazují, že v technologii dochází k postupnému snižování výskytu mikroorganismů, které jsou ve velké míře zachyceny zejména na membráně (účinnost přibližně 98 procent).

Modul je provozován ve spolupráci hlavního řešitele projektu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Fakulty technologie ochrany prostředí a vedlejšího řešitele projektu společností Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK, a.s.). Recyklaci odpadních vod využijí především podniky vodovodů a kanalizací, města, obce a soukromé subjekty využívající cennou pitnou vodu i pro nepitné účely. Přínos se však projeví i v ekonomické a mimoekonomické oblasti, neboť přispívá k trvale udržitelnému rozvoji.

Cílem projektu tak není jen najít vhodné technologie pro nejlepší kvalitu dočištění odpadní vody, ale vyčíslit i ekonomické náklady a najít ideální poměr mezi cenou za recyklovanou vodu a její potřebnou kvalitou pro jednotlivé účely využití. Nezbytné je také doplnění legislativních limitů, dostatečná osvěta a informovanost občanů jednotlivých států, která by snížila pochybnosti o opětovném využívání vyčištěné odpadní vody.

Věříme, že ověření dlouhodobého a ekonomicky efektivního provozu jednotky přesvědčí potenciální investory, že recyklace vyčištěné odpadní vody není sci-fi, ale vyplatí se být k vodě tímto způsobem šetrní jak v České republice, tak v Evropské unii,“ řekl Martin Srb ze společnosti PVK, a. s.

/zr/

K foto: Poloprovozní jednotka pro recyklaci odpadních vod

Foto: archiv*

 

Rada Národního parku Šumava schválila návrh nové zonace rozšiřující jeho bezzásahové území. Proti tomu dlouhodobě protestují zástupci Jihočeského kraje, někteří členové parlamentu i aktivisté z jihočeských obcí, kteří se obávají, že kůrovcovou kalamitu již nebude možno dostat pod kontrolu. Definitivní slovo o podobě zonace bude mít Ministerstvo životního prostředí.

Nové vymezení zón Národního parku Šumava by mělo zůstat neměnné dalších 15 let, což Jihočeský kraj na základě stížností od obyvatel okolních obcí odmítá. „Rozhodnutí, které Rada národního parku Šumava učinila, povede pouze k tomu, že kůrovec bude moci svévolně požírat šumavské lesy, a to způsobí nejen problémy při péči o stromy, ale také vysychání krajiny,“ posteskla si hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská.

Jihočeský kraj dlouhodobě kritizuje nový plán zonace Národního parku Šumava, který rozšiřuje bezzásahovou zónu přírodní a zónu přírodě blízkou na 52,3 % celkové rozlohy. V nejbližších 15 letech v nich nebude možná těžba dřeva napadeného kůrovcem. „Národní park Šumava bohužel nevykazuje ve svých návrzích dlouholetý koncepční plán ani transparentnost. Veřejnost má k dispozici pouze mapu s vyměřením jednotlivých zón a jejich popis. Má-li dojít k rozšíření bezzásahových zón, musí být nejdřív vytvořena riziková analýza popisující místa ohrožená kůrovcem a na jejím základě zpracován plán péče o tyto lokality podle lesního zákona,“ uvedla jihočeská hejtmanka, podle níž existuje i riziko, že se kůrovec bude z bezzásahových zón rychle šířit do zóny soustředěné péče o přírodu a zkomplikuje lesníkům péči o tyto ekosystémy. Kůrovcová kalamita přitom není příčinou pouze likvidace smrků, ale také šíření sucha, protože mrtvé stromy nedokážou v krajině zadržovat vodu.

Proti pomalé těžbě kůrovcového dřeva se ozývají i okolní státy, do kterých se kůrovec z České republiky šíří. Zástupci Německa a Rakouska již vyjádřili znepokojení nad skutečností, že na Šumavě leží neodklizené polomy, jež jsou potenciálním zdrojem kůrovce. U našich sousedů musí být strom napadený kůrovcem odklizen maximálně do šesti týdnů.

Odpůrci nové zonace se šikují též v obou parlamentních komorách. Petice za zákon pro zelené lesy Šumavy s více než 11 tisíci podpisy našla podporu v Petičním i Zemědělském výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ten vyzval Ministerstvo životního prostředí, aby bezzásahové zóny nerozšiřovalo. Stejná stanoviska zaujaly senátní Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Hejtmanka Ivana Stráská za tuto podporu veřejněpoděkovala: „Jsem šťastná, že hlas jihočeských obcí byl v Poslanecké sněmovně a Senátu vyslyšen. Na tahu je nyní Ministerstvo životního prostředí.“*

/zr/

Ilustrační foto: archiv Aleše Erbra

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down