Ačkoliv už byl nový stavební zákon schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem, není jasné, zda nebude jeho účinnost odložena. Konkrétně se objevily dva návrhy na odklad - jeden od pardubického zastupitelstva a druhý od skupiny poslanců. Situaci ve svém komentáři rozebírá expert na stavební právo a územní plánování, advokát Pavel Černý z kanceláře Frank Bold Advokáti.

Od nového stavebního zákona mnozí očekávají, že alespoň částečně vyřeší špatnou situaci při povolování výstavby i nedostatek nově postavených bytů. Někteří však s jeho podobou spokojení nejsou.

Zákon byl už letos v červenci publikován ve Sbírce zákonů pod č. 283/2021 Sb. Několik ustanovení nového zákona, například zrušení stavebních uzávěr, vydaných ještě podle stavebního zákona z roku 2006, dokonce již nabylo účinnosti. Od 1. 1. 2022 pak má oficiálně vzniknout soustava nové stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Následovat by mělo její faktické vytvoření, přechod úředníků ze současných stavebních úřadů a dalších orgánů tak, aby se podle nové úpravy jako celku mohlo začít rozhodovat od 1. 7. 2023. 

Nové Poslanecké sněmovně však již byly předloženy dva návrhy, které směřují k odložení účinnosti nového stavebního zákona do vzdálenější budoucnosti.

Odklad účinnosti stavebního zákona navrhuje zastupitelstvo Pardubického kraje i poslanci

* První z nich předložilo zastupitelstvo Pardubického kraje. Jeho obsahem je „jednoduché“ odložení účinnosti všech částí zákona, které dosud účinné nejsou, o jeden rok. Nejvyšší a další nové stavební úřady by tak měly vzniknout 1. 1. 2023, od 1. 1. 2024 by mohly být uzavírány dohody o přechodu úředníků z jejich současných pozic do nové soustavy a celý zákon by byl účinný od 1. 7. 2024. Předkladatel svůj návrh zdůvodňuje tím, že na přípravu reorganizace stavební správy je potřeba více času. K návrhu se již nesouhlasně vyjádřila vláda, která mimojiné, upozornila na to, že odložení účinnosti vzniku nových úřadů by naopak na rok pozastavilo možnost přípravy jejich reálného fungování.

* Druhý návrh předložila skupina poslanců, zastoupená Ivanem Bartošem. Tento návrh směřuje k tomu, aby od 1. 1. 2022 vznikly pouze nejvyšší a specializovaný a odvolací stavební úřad, nikoli však krajské stavební úřady jako základní článek nové soustavy (ty by vznikly až o rok později).

Obdobně by pak od původně předpokládaného data celkové účinnosti, tedy od 1. 7. 2023, nový stavební zákon začal upravovat pouze řízení o povolení tzv. vyhrazených staveb (dálnic, železnic, velkých vodních nádrží a dalších významných staveb veřejné infrastruktury). Povolování dalších staveb a rovněž územní plánování by se až do konce června 2024 řídilo dosavadní právní úpravou. Tento návrh je výslovně zdůvodněn tím, že na současném znění stavebního zákona nepanovala dostatečně široká politická shoda. Předkladatelé tedy předpokládají, že by mělo později dojít k dalším úpravám zákona.

Oba návrhy na odklad účinnosti nového stavebního zákona jsou zařazeny na program 6. schůze Poslanecké sněmovny, která bude zahájena 11. 1. 2022. Je tak zřejmé, že nová soustava stavebních úřadů vznikne již před jejich projednáním, podle současného znění zákona. Je sporné, zda je možné a vhodné do ní navrženým způsobem „zpětně“ zasahovat. Stejně tak je otázkou, zda by mohly vedle sebe dobře fungovat dva zcela odlišné modely povolování staveb, jak předpokládá poslanecký návrh. V každém případě by jakékoli zásahy do stavebního zákona, ještě před nabytím jeho účinnosti, měly být prováděny jen po velmi důkladném zvážení, zda nenaruší celkovou koncepci a funkčnost nové úpravy.*

Mgr. Pavel Černý,

advokát ve Frank Bold Advokáti

K dosažení transparentního zadávání veřejných zakázek a prevenci proti korupčnímu jednání či podvodům má obcím, krajům a státním orgánům pomoct povinné zavedení interního oznamovacího systému. Podle evropské směrnice jej musí zavést už od 17. prosince letošního roku.

V průběhu roku 2022 povinnost dopadne také na některé firmy. Co tato povinnost přináší, shrnují Frank Bold Advokáti.

KOHO SE NUTNÉ ZAVEDENÍ OZNAMOVACÍHO SYSTÉMU AKTUÁLNĚ TÝKÁ?

Povinnost, která dopadne od prosince na veškeré veřejné instituce, zavádí evropská směrnice o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie  (SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY /EU/ 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie).  Ta stanovuje, jaké podmínky pro ochranu oznamovatele, tzv. whistleblowera, musí tyto subjekty při nahlašování problematických praktik splnit.

Za veřejné instituce se přitom považují státní orgány, kraje a obce s více než 10 tisíci obyvateli a jimi zřizované společnosti a příspěvkové organizace, které jsou státem pověřené k výkonu veřejné funkce. Typicky se v tomto případě může jednat o nemocnice či školy zřizované obcí, krajem nebo státem.

Bližší informace najdete v metodické příručce Ministerstva spravedlnosti.

CO MUSÍ OBCE, KRAJE A DALŠÍ VEŘEJNÉ INSTITUCE ZAVÉST?

Podle evropské směrnice i návrhu českého zákona, které se whistleblowingem zabývají, by oznamovatelé problematických praktik měli mít možnost nahlásit tuto činnost prostřednictvím interního oznamovacího kanálu, který spravuje osoba pověřená danou institucí (tzv. příslušná osoba). Současně má být oznamovatelům zajištěna ochrana proti případným odvetným opatřením v souvislosti s jejich oznámením.

Instituce tedy mají povinnost:

V případě porušení směrnice je možné, že budou dotčené subjekty čelit žádostem o náhradu škody způsobené tímto porušením. Domáhat se jí může oznamovatel, který už dříve neúspěšně usiloval o napravení porušení směrnice a kterému byla v důsledku tohoto porušení způsobena škoda.

Česká legislativa bude mít povinnost konkretizovat evropskou směrnici, z níž aktuální povinnost vyplývá, a do českého práva implementovat zákon o ochraně oznamovatelů, který nyní čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. Návrh zákona obsahuje jak konkrétní sankce, které povinným subjektům při nesplnění povinností hrozí (například pokuta až 1 000 000 korun nebo 5 % ročního obratu), tak i další detaily. Návrh zákona rovněž předpokládá, že od povinnosti zavést interní kanály budou osvobozeny obce s méně než 10 000 obyvateli.

Zdroj: Frank Bold Advokáti

 

Jihlava je prvním statutárním městem v České republice, které má za sebou rok fungování Zásad pro spolupráci s investory, což je nový nástroj pro udržitelný rozvoj výstavby. Které konkrétní zkušenosti první rok přinesl a co bylo potřeba upravit, se dozvíte na on-line konferenci 11. listopadu.

Zásady pro spolupráci s investory jsou závazný a veřejný dokument stanovující pravidla pro vstup developerů do území konkrétního města. Jde o stále rozšířenější způsob, jak vést jednání ke vzájemné spokojenosti investora i obyvatel města. V praxi fungují již například v Říčanech, Táboře, Mnichově Hradišti, Brně, Břeclavi, několika městských částech Prahy, aktuálně se připravují v Liberci, Pardubicích, Karviné, Olomouci a na dalších místech včetně hlavního města Prahy.
Účastníci on-line konference nazvané Město a developer: Co přinesl první rok fungování Zásad, která se uskuteční 11. listopadu od 15:30 do 17:30, se dozvědí, co obnášela implementace nových pravidel, které výhody horácké metropoli a developerům přinesla a co bylo potřeba upravit. Chybět nebude ani kontext nového stavebního zákona a nařízení EU o Taxonomii udržitelných aktivit, které brzy zásadním způsobem ovlivní rozvoj měst v České republice.
Registrace zdarma na http://bit.ly/jihlavskezasady.
PODROBNÝ PROGRAM
* 15:30 – 16:20: Rok se Zásadami pro spolupráci s investory
Vít Zeman, náměstek primátorky Jihlavy
Jaroslav Huňáček, Krajská hospodářská komora Kraje Vysočina
* 16:20 – 17:10: Rozvoj měst a EU Taxonomie udržitelných aktivit
Tomasz Heczko, Frank Bold Advokáti
Vít Zeman, náměstek primátorky Jihlavy
Zdeněk Ondrák, Oddělení strategického plánování kanceláře primátorky Jihlavy
* 17:10 – 17:30: Nový stavební zákon a plánování měst
Petr Bouda, Frank Bold Advokáti*
/zr/

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Renátou Zajíčkovou, starostkou Městské části Praha 5. Ta se také stala tváří červnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Odpady a obce a bylo připraveno ve spolupráci s časopisem Odpady. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Renáta Zajíčková, starostka Městské části Praha 5: Pokusy využívat participativní rozpočtování v Praze 5 tu byly už v roce 2016. Jenže tehdy tomuto způsobu zapojování občanů do rozhodování o rozvoji své městské části nebyla stanovena žádná pevnější pravidla a vlastně se ani nevedla pořádná evidence takto podpořených projektů.

My jsme – i na základě výsledků z veřejných setkání s občany –provedli revizi pravidel a všechny informace o hlasování lidí o jednotlivých projektech a a jejich realizaci zveřejňujeme na webu.  Mimochodem, v Praze 5 mají právo navrhovat projekty hrazené radnicí z participativního rozpočtu od letošního roku i mladí lidé starší 15 let. Osvědčuje se to a nemíníme tuto věkovou hranici zvyšovat.

Před každým kolem podávání návrhů do participativního rozpočtu se se nově s předkladateli projektů setkáváme, i formou on-line a vysvětlujeme jim pravidla a varujeme je i před zbytečnými možnými chybami, které by mohly vést k vyřazení jejich projektů.

Loni jsme na tyto účely vyčlenili 15 milionů korun a počet přihlášených projektů trhal rekordy. Nejvíce hlasů – bezmála 1500 – obdržel projekt singletrack Motol pro rodinné vyjížďky na kolech, ale podpořeny byly například také projekty květinové louky, retenční nádrže na zachycování dešťové vody na sídlištním plácku, zastínění dětského hřiště proti slunci popínavými rostlinami a další.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR: Po novém stavebním zákoně, který přinese zjednodušení a zrychlení povolování staveb volala odborná i laická veřejnost. Svaz měst a obcí ČR od něj očekával zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, způsob jeho projednávání, navrhovaná znění a množství pozměňovacích návrhů vyvolává ale víc otázek než odpovědí a vzbuzuje řadu obav. Pokud zákon nebude kvalitní, tedy aplikovatelný a funkční, tak, aby vyvažoval veřejné a soukromé zájmy, může dojít nejen k devastaci životního prostředí, kulturního dědictví, ale i k ekonomickému kolapsu celého státu.

Není pravda, že se jedná o jedno razítko a jeden rok. Některé dotčené orgány státní správy (DOS) zůstávají vyčleněné. Razítka je nutné počítat i ta, která nejsou tzv. DOS, ostatně těch je asi jenom devět, zbytek jsou vlastníci technické a dopravní infrastruktury, jejichž souhlas je nutné mít vždy, případně i místo na napojení (těch může být klidně i 35 – obzvláště v Praze).

Často je ďábel ukryt v detailu: lhůta začíná běžet až po podání ÚPLNÉ žádosti. Zatím není zcela zřejmé, co to bude znamenat, neboť technická část ještě není zcela známa, má být řešeno vyhláškou. Obecně by se dalo říct, že dojde ke zjednodušení tím, že bude jen jeden druh řízení a bude rovnou řízení o povolení stavby. Stavebník může ovšem vydat peníze na poměrně rozsáhlou dokumentaci a až pak se dozví, zda lze stavět. Ani informace, jak obsažná bude stavební dokumentace, zatím nejsou. A to samozřejmě souvisí s její finanční náročností. Než bude známo znění prováděcích vyhlášek, nelze jednoznačně říct, zda jedno stavební řízení bude mít pozitivní přínos.

* Pavel Černý, advokát, Frank Bold Advokáti: Nový stavební zákon je bezesporu jednou z důležitých plánovaných právních úprav a urychlí výstavbu jednotným rozhodováním při povolování výstavby. Jeho cílem je zrychlit a zjednodušit řízení o povolení staveb, která dnes i pro relativně jednoduché projekty často trvají neúměrně dlouho. Toho má být dosaženo zejména zavedením jediného řízení o povolení stavby, místo současného územního a stavebního řízení, zavedením jednotné soustavy státních stavebních úřadů a integrací rozhodování, pro kterou se vžilo označení: jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko.

Tento princip nebude ve výsledné podobě zákona zakotven zcela důsledně, protože některá dílčí povolení, například k zásahům do kulturních památek nebo zvlášť chráněných částí přírody, budou nadále vydávána samostatně. Řada dnešních závazných stanovisek dotčených orgánů však bude nahrazena buď jejich nezávazným vyjádřením, nebo kompetence přejde přímo na nové stavební úřady. Ty budou součástí jednotné státní stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. To by mělo zajistit vyšší efektivitu rozhodování, jednotný výklad práva a odstranit riziko systémové podjatosti úředníků.

Úprava účastníků řízení se v návrhu oproti současnému stavu zásadně nemění. Jedním z důsledků integrace rozhodování by naopak mělo být opětovné zařazení ekologických spolků mezi účastníky všech řízení o povolení stavby, pokud jsou dotčeny zájmy ochrany přírody. V integrovaném řízení se budou účastníci moci vyjadřovat ke všem aspektům věci, včetně těch, které podle platné úpravy řeší závazná stanoviska, vydávaná bez účasti veřejnosti. Je však nutné zajistit, aby o zásazích do veřejných zájmů rozhodovali úředníci s příslušnou kvalifikací, i když budou součástí stavebního úřadu.

Zákon má stanovit jednoznačné lhůty pro vydání rozhodnutí o povolení jednotlivých typů staveb. Záruky jejich dodržování však nejsou v aktuálně projednávané verzi návrhu příliš silné (na začátku května 2021).

Dosažení základního cíle urychlení řízení o povolování staveb tak bude záležet především na tom, jak kvalitně a efektivně bude fungovat nová státní stavební správa.

* Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD): Zálohový systém v ČR potřebují především výrobci nápojů, kteří hledají pro ně nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat k použitým PET lahvím, zrecyklovat je a recyklát použít jako příměs při výrobě nových PET lahví. Potřebují si tento systém uzavřít z pro ně ekonomicky výhodného důvodu a při tom se snaží využít neznalosti veřejnosti a ekologické líbivosti v zálohách. Ale odpad není jen plast, nebo dokonce jen PET lahev. Problematika je mnohem složitější, a pokud se chceme chovat zodpovědně a ekologicky, musíme se zajímat o veškerý odpad.... Podporovatelé záloh na PET lahve počítají v kalkulaci nákladů na zálohový systém s určitým počtem přístrojů na automatický výkup PET lahví a plechovek. Tento počet přístrojů není dostatečný ani pro všechny hypermarkety, supermarkety a diskonty v České republice, natož pro tisíce menších prodejen, kde by nákup takového přístroje neměl ekonomickou návratnost a tedy smysl. Menší prodejny by podle návrhu neměly povinnost PET lahve vykupovat, ale tím by si podle mě výrazně uškodily v rámci konkurence. PET lahve by byly ceninou, proto by prodejny tyto lahve musely v neporušeném stavu skladovat a evidovat. Současně by byla použitá PET lahev odpadkem, takže vyčlenit navíc v rámci prodejen dostatečně velký prostor na skladování odpadků by bylo pro většinu prodejen neřešitelným problém. Lahve by se dávaly do PET pytlů, tedy by se vytvářel nový plastový odpad a z prodejen by byly sváženy nákladními vozy k recyklaci

* Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice na Rokycansku a předseda SMS Plzeňského kraje: Zcela jistě by nám, obcím, pomohlo zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, tak jak to má zavedeno v současné době asi deset evropských států.  Pokud budeme věřit údajům, které máme od  autorizované společnosti, tak by se mohla četnost svozů žlutých kontejnerů snížit až o polovinu, protože jejich obsah údajně tvoří okolo 50 procent PET lahví. To bychom ušetřili hodně. Na druhou stranu zálohování je jediná možnost jak splnit cíle stanovené EU, protože dobrovolným způsobem nejsme schopni splnit požadovaných 90 procent sběru PET lahví. Do roku 2025 bychom měli zajistit sběr 50 procent nápojových plechovek. To tedy nevím, jak tohle splníme.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek na Kolínsku: Svaz měst a obcí ČR se dlouhodobě staví k návrhům na zavedení systému zálohování plastových lahví velmi rezervovaně a na tomto stanovisku stále setrvává. Současný systém sběru recyklovatelných odpadů včetně plastů funguje velmi dobře, což dokládají každoroční statistiky množství vytříděného odpadu, které vykazují stabilní růstovou tendenci. Občané obcí jsou na zavedená pravidla evidentně zvyklí, vědí, jak se v nich orientovat a využívají sítě široce dostupných kontejnerů.  Právě rozvíjení fungující kontejnerové sítě a motivaci občanů k samotnému třídění považuje Svaz za klíčové pro plnění stále náročnějších cílů, které do oblasti odpadového hospodářství přináší nová legislativa.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství, životního prostředí a neuvolněný místostarosta města Pacov na Pelhřimovsku: Ambicí našeho kraje v rámci jeho Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV) je účinně pomáhat obcím, aby během následujících už necelých deseti let disponovaly dobudovanou infrastrukturu na třídění odpadu, měly vyřešeno energetické využití zbytkového komunálního odpadu – a hlavně aby i veřejnost se učila brát tuto problematiku za svoji prioritu a snažila se předcházet vzniku odpadů.

Kraj Vysočina například už podepsal dohodu se Sdružením obcí Vysočiny o spolupráci na řešení problematiky odpadů. Aktivně jezdíme po území našeho kraje a diskutujeme problematiku a formy řešení s městy, obcemi, svozovými společnostmi. Jednáme se společnostmi, které se zabývají energetickým zpracování odpadů. Připravujeme finanční nástroje pro zvýšení podpory investic do technologií třídění odpadů a vzdělávací aktivity. V letošním roce jsme opět vyhlásili krajský dotační program Odpady 2021 na podporu aktivit k předcházení vzniku odpadů, správného třídění a materiálového využití jednotlivých využitelných složek odpadu v obcích.

Kdybych to měl shrnout, tak zjednodušeně řečeno s obcemi a svazky obcí definujeme společné problémy a hledáme možnosti řešení. Kraj Vysočina v tom hraje především roli moderátora a nabízí municipalitám i pomoc svých odborníků a chceme spolupracovat i se specialisty, kteří v kraji působí. Jsme v kontaktu například se ZERA –Zemědělskou a ekologickou regionální agentura, z. s., v Náměšti nad Oslavou, která má řadu zajímavých zkušeností a technologických řešení v oblasti BRKO. Nezaměnitelnou úlohu bude hrát i napojení na zemědělství – protože kde jinde, než zpět na poli by měl biologicky rozložitelný komunální odpad opět skončit?

* Václav Vachuška, manažer Dobrovolného svazku obcí Horažďovicko: Náš realizační tým spouští unikátní pilotní projekt cirkulárního řešení sběru a následného využití popelů. Projekt zahrnuje organizovanou spolupráci napříč mikroregiony ve sdílení know-how pro produkci ekologicky bezpečných popelů, jejich odděleného sběru a následnou přeměnu na posypový materiál, využitelný během zimního období. To vše lokálně, nákladově efektivně, bez zbytečných přesunů odpadů a s úsporou přírodních zdrojů napříč republikou.

* Jakub Bednárek, starosta obce Bořenovice na Kroměřížsku, manažer Mikroregionu Morkovsko: Snahu odklonit popeloviny z komunálního odpadu vítáme. Jde o skvělý nápad, a navíc to řeší problém, který nás hodně trápí.  Sám zastupují obec, která je dlouhodobě, po řadu let, nejlepší do 500 obyvatel v třídění odpadu ve Zlínském kraji. Přesto je u nás produkce komunálního odpadu stále vyšší, než bychom chtěli. To je dáno tím, že máme obec plynofikovanou jen plynem propan, který je o dost dražší než zemní plyn, a občané jej tak příliš nevyužívají. Topí i nadále tuhými palivy, především uhlím. To v zimě s sebou nese vysoký nárůst produkce komunálního odpadu právě kvůli popelu z uhlí. Jsou domácnosti, kterým na popel nestačí ani dvě popelnice o obsahu 110 litrů.

Do projektu snížení produkce komunálního odpadu zavedením odděleného sběru a zpracování popele z domácích topenišť se rozhodně chceme zapojit. Pokud se povede odklonit popel z popelnic, budeme mít po starostech. Máme dostatek svých nádob, do kterých by občané ukládali jen popel. K tomu je navíc obrovská přidaná hodnota v možnosti materiál dále využít. Celkově by se nám snížila produkce komunálního odpadu – a ještě by se snížily primární i sekundární náklady.

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré řízení odpadů patří vedle inteligentní dopravy, energetiky nebo bezpečnosti ke klíčovým principům chytrých měst. Implementovat jej lze ale i bez vazby na další systémy. Odpadové hospodářství obvykle zastřešuje tři hlavní činnosti. Jsou jimi sběr, likvidace a recyklace. Technologie pro chytré odpadové hospodářství se prozatím zaměřují převážně na první krok čili na sběr a související optimalizaci dopravy.

Právě v této oblasti lze dosáhnout nejvyšších efektů nákladových i užitkových. Svoz probíhá v okamžiku reálného zaplnění odpadních nádob a vede po optimalizované trase. Obyvatelé měst tudíž vždy mají kam odklad ukládat. Jde samozřejmě o velké zjednodušení celé problematiky.

Podle analytiků společnosti Mordor Intelligence se technologie chytrého odpadového hospodářství stále nacházejí v rané vývojové etapě, v níž se ještě utváří dodavatelský ekosystém. Vedle provozní a nákladové optimalizace městům také pomáhají s plněním oborových regulací, které se k zacházení s odpadem vztahují. Vedle domácností dopadají také na podniky, které mohou implementací chytrých technologií v této oblasti dosáhnout synergie hned v několika oblastech, ekonomickou a regulatorní stránku věci nevyjímaje.

Chytré odpadové hospodářství se stává ideálním místem pro uplatnění technologií internetu věcí. Nejrůznější čidla mohou sledovat nejen zaplněnost kontejnerů, ale také jejich obsah, fyzické přemístění nebo narušení, případně monitorovat přístup domácností. Ze sbíraných dat mohou centrální systémy flexibilně sestavovat trasy sběru nebo predikovat blížící se naplnění nádob.

Koncept internetu věcí znamená pro odpadové hospodářství revoluci. Ta se podle zmíněných analytiků odehrává zejména v oblasti optimalizace nákladů a těží z ní primárně firmy, které poskytují příslušné služby. Dodavatelé řešení pro chytré odpadové hospodářství se obvykle soustředí na monitoring, optimalizaci svozových tras a na analytiku. Senzory internetu věcí pro každou z těchto oblastí dodávají vstupní data, s nimiž systémy dále pracují. Obvykle využívají vizualizační platformy, které jim v reálném čase dávají přehled o situaci a umožňují přijímat tzv. informovaná rozhodnutí.

* Milan Hrabec, společnost Šebesta a spol. s r. o.: Hodně záleží i na tom, jak byla a je čistírna odpadních vod (ČOV) udržovaná a jak se o ní provozovatel stará. Ale po 20 letech provozu se už musí častěji opravovat. Někdy už po 15 letech nastávají problémy typu odcházejících motorů, čerpadel, někdy odcházejí celé technologie od nátoku po odtok. Nejrychleji se opotřebují díly, které se točí, například čerpadla.

ČOV jsou schopny z vody dostat velké spektrum látek. Některé chemické látky však dokážou technologií projít a přes ČOV se dostat do životního prostředí. Takový problém představují například zbytky hormonálních přípravků nebo antibiotik.  Jejich (nejen) stopové množství se dá dohledat ve vodních tocích, následně v mase ryb, a potažmo i v organismu lidí. Postupně si takto vytváříme rezistenci/imunitu na léky.

Specifickým problémem jsou také kvasinky, které mohou poškodit biologii ČOV. S tímto problémem se setkávají zejména na Moravě, koncem listopadu, kdy je po vinobraní a vinaři se potřebují zbavit kvasinek.  Ty uniknou, když vinař čistí sudy nebo zpracovává hrozny, a neřízeně je pustí do odpadu a potažmo i do čističky. Kvasinky zlikvidují vše. Tyto problémy se týkají spíše větších vinařů, ale mohou nastat, když se sejde více menších producentů vína.

* Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení a transparentnost: V Praze je nedostatek finančně dostupného nájemního bydlení. V takovém prostředí vlastníci upřednostňují domácnosti, které nevnímají jako rizikové z hlediska možného prodlení s platbami nájemného nebo poškození bytu. Nízkopříjmové domácnosti se tak často cyklí v drahých nebo nevyhovujících formách ubytování.

Převážná většina vlastníků požaduje při uzavření nájemní smlouvy jistotu (tzv. kauci), a to ve výši až tří měsíčních nájmů. Nízkopříjmové domácnosti, které pravidelně hradí své životní náklady, často nemají k dispozici finanční rezervu, kterou by za tímto účelem mohly uvolnit. Navíc Úřad práce, který za tímto účelem může poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci, ji někdy buď neposkytne vůbec, nebo nedostatečně rychle, takže ji budoucí nájemce nemá k dispozici v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. Vlastníci pak upřednostňují jiné nájemce, kteří tento problém nemají.

Pandemie covid-19 sice dočasně zlevnila nájemní bydlení v Praze v průměru o 10 až 20 %, nicméně pro nízkopříjmové obyvatele hlavního města výše zmíněné bariéry vstupu na trh přetrvávají. Pro spuštění Městské nájemní agentury (MNA) jsou tedy vhodné podmínky – výše nabízeného nájemného se bude držet na úrovni nižších tržních cen a v kombinaci s dalšími zárukami může být spolupráce s MNA pro majitele zajímavou variantou.

V posledních dvou letech se významně zvýšil počet žádostí o pronájem bytu pro osoby v sociální tísni z nízkých desítek měsíčně na 50 až 100 měsíčně. Na čekací listině na městský byt má Praha v tuto chvíli již téměř 600 domácností. Bytový fond Hlavního města Prahy nedisponuje dostatečnými kapacitami, aby mohl včas vyhovět všem důvodným žádostem. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak této zvýšené poptávce vyjít vstříc...

... Praha bude realizovat Městskou nájemní agenturu prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha (CSSP). Pokud by MNA využívala standardní vztah nájem – podnájem, nemohli by případní podnájemci čerpat příspěvek na bydlení, což je dávka státní sociální podpory, kterou nízkopříjmové domácnosti často pobírají. Proto je model realizovaný MNA odlišný.

Vlastník uzavře s MNA inominátní smlouvu o poskytnutí bytu, Městská nájemní agentura následně uzavře s domácností standardní nájemní smlouvu. Vlastník bytu získá od města garantovaný příjem, jenž je na spodní hranici tržního nájemného v Praze a který vlastník dostane vyplacený vždy – bez ohledu na obsazenost bytu anebo platební morálku nájemce. Nájemce platí Městské nájemní agentuře nájemné, které je zhruba o 10 % vyšší než částka garantovaného příjmu.

Jen u nanejvýš jedné třetiny bytů předpokládáme, že bude nutné je pronajmout za cenu, jež odpovídá nájemnému v městských bytech a která bude nižší než garantovaný příjem (řádově o několik desítek Kč na m2 bytu). V těchto případech půjde o nájemníky v mimořádně tíživé sociální situaci, přičemž částka, kterou by město muselo vynaložit za ubytování těchto lidí v pobytových zařízeních, by byla výrazně vyšší než doplatek výše uvedeného rozdílu.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.

Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie ČR – a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek.

*  Milan Školník, katedra politologie Univerzity Hradec Králové: V Sociologickém časopisu jsme na základě výsledků našeho výzkumu uvedli, že v obcích, kde mají uvolněné zastupitele, dochází také k soutěživějším volbám, resp. bývá tam větší počet kandidátů na každý mandát. Vycházeli jsme z argumentu, že odměna uvolněného zastupitele může být nemalou motivací proč kandidovat do obecního zastupitelstva. Samozřejmě je třeba mít zároveň na paměti, že v menších obcích, kde uvolněné zastupitele obvykle nemají, se o zvolení do zastupitelstva logicky uchází i méně obyvatel.

Do budoucna bychom chtěli zjišťovat, zda obce s uvolněnými zastupiteli jsou šikovnější v získávání dotací, jestli více investují, zapojují-li se do různých meziobecních i přeshraničních projektů apod. Opět to vychází z toho, že uvolněný zastupitel má lepší podmínky ve srovnání s neuvolněným – ovšem je třeba kontrolovat i celou řadu jiných proměnných, které to mohou ovlivňovat.

Zmínit je možné velikost úřadu, resp. počet úředníků, které má starosta k dispozici, aby mu pomohli s agendou. Dále stranickou příslušnost, jelikož členství ve straně, která je zrovna ve vedení kraje či ministerstev, může být další, byť ne vždy přiznávanou výhodou, třeba už jen co do lepšího přístupu k informacím. S tím souvisí i geografická blízkost k úřadům státní správy. Přece jenom zastupitelé obcí z okolí Prahy to mají na ústřední orgány státní správy blíž než třeba jejich kolegové ze vzdálenějších obcí na Moravě či ve Slezsku.

Pokud zjistíme, že obce se zastupiteli na plný úvazek jsou pro jejich obyvatele skutečně přínosnější, tak je třeba se zabývat otázkou, co brání zejména malým obcím v tom, aby i ony měly komunální politiky na plný úvazek. První, co nás napadne, jsou pochopitelně omezené finance. V malých obcích může uvolněný starosta být značnou zátěží pro jejich rozpočet.

Dále to jsou nepochybně tzv. starostové srdcaři. I když by jim zastupitelstvo mohlo navýšit odměnu, chtějí svoji funkci vykonávat jen za minimální částku nebo úplně zadarmo – právě proto, že si uvědomují, že rozpočet jejich obce není bezedný. K dispozici přitom mají třeba jen externí účetní a jednoho obecního zaměstnance na půl úvazku, někdy ani to ne.

V obou případech je třeba formulovat návrhy a tlačit na Ministerstvo vnitra a legislativce. Jde o to najít způsob, jak pomoci obcím, které by měly chtěly mít uvolněného zastupitele – ale z různých důvodů, hlavně asi finančních, by to tam za současných podmínek bylo obtížně řešitelné. A tam, kde o uvolněného zastupitele zájem nemají, se snažit alespoň o ještě účinnější metodickou pomoc a ulehčovat lidem na obecních úřadech práci, protože agendy, která se na obce přenáší, je čím dál více a bojují s ní především ty malé obce bez úřednických aparátů a uvolněných zastupitelů.

* Milan Kašík, mediální analytik: Komunikace radnic s občany je nejen jejich hlavním posláním, ale i základním prostředkem budování důvěry a poskytování kvalitního a hlavně rychlého až průběžného občanského servisu.

Mnozí mávnou nad touto „moudrostí“ rukou a ihned mě poučí, že to přece dělá všemocný radniční web. Ano, dělá. Ale jak a kde? Je proto s podivem, že mnohé radnice i přes existenci těchto webů stále vynakládají značné finanční prostředky na různé zpravodaje a magazíny s nízkou periodicitou, a tím i s nulovou operativností.

Leckterá radniční periodika se ani po třiceti letech nezbavila nelichotivého označení „hlásné trouby radnic“, a v tom je skryt onen ďábel v detailu. Málokdo si uvědomí, tato radniční „hlásnost“ může zapříčinit až zrušení výsledku komunálních voleb, což se událo v roce 2018. Tehdy byly soudem zneplatněny komunální volby ve Strakonicích se zdůvodněním, že vítězné hnutí Strakonická Veřejnost narušilo předvolební kampaň a bylo zvýhodněno v radničním periodiku Zpravodaj města Strakonice a na výlepových plochách.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejdéle sloužícím premiérem samostatné ČR byl Václav Klaus, který vládl zemi celkem 2010 dnů (5,5 roku) a nevytvořil žádný dluh. Vládl téměř absolutně vyrovnaně. Stát v té době sice rozdával a prodával majetek v projektech velké a malé privatizace, což pomáhalo udržet saldo státních financí nad hladinou, ale řekli jsme si, že okolnosti jednotlivých období po sobě jdoucích vlád nebudeme zohledňovat.

Druhým nejdéle sloužícím premiérem byl Miloš Zeman. U kormidla své vlády stál 1454 dnů (zhruba 4 roky) a vytvořil dluh 201 miliard. Kč (průměrně 138 mil. Kč na den své vlády).

Pomyslný bronz za trvanlivost ve funkci premiéra získal i Bohuslav Sobotka, který vládl 1414 dnů (také přibližně 4 roky). Ten vytvořil pouze mírný přebytek 39 mld. Kč (průměrně 28 milionu Kč na den své vlády).

Jepičí život mezi premiéry za nejkratší vládnutí měl Josef Tošovský, který vládl pouze 201 dnů a vytvořil mírný deficit 22 mld. Kč (průměrně 107 mil. Kč na den své vlády).

V historii samostatné ČR přebytky po sobě zanechali jen dva premiéři – Bohuslav Sobotka a Jiří Rusnok. Ale ani Václavu Klausovi nelze upřít, že dluhy zkrátka nedělal. Ostatní již na plné plachty brázdili moře dluhů...

... Králem dluhů však může být jen jeden – a nyní je jím podle čísel a výkonů jednoznačně (připomínám, že nezohledňujeme žádné okolnosti vládnutí) – jím je Andrej Babiš. Sesazeno z trůnu jím bylo Jeho Veličenstvo Miroslav Topolánek i se svým dvorem, jeho eminencí Petrem Nečasem. Největší dluh státu i výkony v zadlužování na den připadly premiérovi Andreji Babišovi  (upozorňuji, že jsme hodnotili jen data do konce roku 2020)...

... Dluh jistě může pomoci vybudovat i budoucnost. Ale hlavním problém všech dosavadních státních dluhů bylo, že se vždy projídaly a projídají a nebyly a nejsou investovány. Austrálie například dokázala za 2 mld. dolarů (42 mld. Kč) vybudovat největší odsolovací zařízení na jižní polokouli.

Nikdo však nepřekoná nás, Čechy. My jsme během dosavadní existence samostatné České republiky od roku 1993 za dluh více než 100 mld. dolarů dokázali vytvořit největší SKORONIC ve vesmíru. Věřím, že toto nejdražší SKORONIC pomůže našemu národu tím, že se přetaví alespoň v hmatatelné kouzlo, kterým čarují naše skvělé starostky a starostové, ale i firmy a živnostníci. Před těmi všemi smekám. Vzdejme jim hold, král nekrál.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Na první pohled je zřejmé, že finanční situace obcí se v minulém roce výrazně nezměnila, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních.

Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat – a to i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, že čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší – a naopak.

V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obce. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala – na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní – čistě podle počtu obyvatel, a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v uplynulém roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

* Vladimír Sochor, specialista pro EPC Českomoravské záruční a rozvojové banky: Metoda byla v ČR poprvé představena v roce 1992. První projekty byly realizovány v letech 1993-4 v Městské nemocnici v Jilemnici a v pražské nemocnici na Bulovce. Od té doby se množství projektů rozrostlo na více než 25 desítek. Metoda je zajímavá tím, že přináší optimální kombinaci energeticky úsporných opatření, kterou firma na klíč zrealizuje. Investice se obvykle postupně splácí z uspořených provozních nákladů.  Nejpodstatnější ale je, že objem úspor uvedený ve smlouvě bude skutečně dosažen. Pokud by se tak nestalo, šlo by to na úkor té firmy. Ze všech energeticky úsporných řešení je metoda EPC nejkvalitnější, protože se maximalizují úspory při optimalizaci investičních nákladů. Metoda EPC je pro mě srdeční záležitostí a prosazoval jsem ji i za svého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Pravidla pro spolupráci s investory v poslední době připravuje stále více měst a obcí. Na konci loňského roku je jako první statutární město přijala Jihlava, od konce března má své Zásady také Brno. Příprava podobných pravidel běží i v Praze, Liberci nebo v Karviné, ale i na dalších místech. V té souvislosti může zaujmout on-line diskuse, která poběží už zítra, tedy v pondělí 26. dubna od 19 hodin (viz dále).

V každém městě jsou specifické podmínky a požadavky, jedno ale mají Zásady všude společné. Cílem je nastavit transparentní prostředí, s rovnými pravidly pro všechny investory a garancemi, které získávají město i developer,“ uvedl advokát Jiří Nezhyba z kanceláře Frank Bold Advokáti, která bude po Jihlavě a Brnu Zásady připravovat i pro Pardubice.

Právě vedení města Pardubic zahájilo přípravu Zásad pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury, které mají nastavit transparentní pravidla pro vstup developerů do území Pardubic. Město si od tohoto dokumentu slibuje zefektivnění přípravy a realizace stavebních projektů i lepší zapojení investorů do budování související infrastruktury včetně škol.

Poptávka po bydlení a nové výstavbě je v Pardubicích velká a naším úkolem je jít tomuto zájmu naproti. Chceme ale zajistit, aby se stavělo koncepčně a s novou výstavbou vznikala také potřebná veřejná infrastruktura od chodníků a parků až po školky. Připravované zásady by nám měly pomoci v tom, aby k tomu docházelo za jasných a předem daných podmínek a aby nová výstavba dobře sloužila budoucím obyvatelům a zároveň nesnižovala kvalitu života ve městě pro obyvatele stávající,“ uvedl primátor Pardubic Martin Charvát.

Výhodou zásad bude nejen větší informovanost města, ale také představa, co všechno by dané území mělo zahrnovat. „Princip zásad spočívá v tom, že povedou investory k tomu, aby informovali město o svých projektech už ve fázi jejich přípravy. Umožní jim to najít s městem shodu, jak by mělo zastavěné území vypadat a jaká bude potřeba související infrastruktura. Ušetří si tím zbytečné průtahy, a tedy i další náklady,“ vysvětlil Jan Nadrchal, náměstek primátora zodpovědný za rozvoj a strategii.

V zásadách bude stanoven investiční příspěvek, který má přinést vyvážení podílu města a stavebníků na nákladech, jež vyplynou ze zvýšené zátěže území. „Celý proces přípravy a koordinace investičních projektů bude pro město i developery transparentnější a rychlejší. Developeři budou mít možnost uhradit investiční příspěvek, který město využije přímo v dané lokalitě, nebo se rovnou zapojí do budování občanské vybavenosti. Velké téma jsou pro nás zejména školky a školy, rádi bychom investory ale také motivovali k budování městské zeleně a dalších prvků modrozelené infrastruktury,“ uvedl Jakub Rychtecký, do jehož gesce spadá oblast školství.

Podnikatelé ve stavebnictví vznik podobných pravidel vítají. „Zodpovědní investoři se podílu na budování související infrastruktury nebránili ani dosud a bude určitě dobré, pokud pro výstavbu vzniknou jasná pravidla a celý proces projektové přípravy se zefektivní. To může vedle investičního příspěvku naopak vést ke snížení nákladů a zvýšení dostupnosti bydlení,“ podotkl Jozef Koprivňanský, předseda představenstva Krajské hospodářské komory Pardubického kraje.

První prezentace možností, které Zásady pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury nabízejí, určená zastupitelům Pardubic se uskuteční 3. května. Příprava finální podoby dokumentu a nasazení pravidel do praxe je plánováno do konce letošního roku.

JEDNOTNÁ PRAVIDLA PRO DEVELOPERY DOKONČUJE I PRAŽSKÝ MAGISTRÁT

Pravidla, podle nichž budou developeři v Praze finančně přispívat na občanskou vybavenost, připravuje Magistrát hlavního města Prahy společně se Svazem městských částí hlavního města Prahy. Dokument otevře cestu pro transparentní a předvídatelný přístup samospráv k investorům a umožní kvalitní výstavbu včetně občanské infrastruktury a dopravní obslužnosti s ohledem na potřeby budoucích i stávajících obyvatel města.

Aktuální stav přípravy pravidel spolupráce města a developerů představí náměstek pražského primátora Petr Hlaváček spolu s hosty v on-line diskusi, jež se odehraje už zítra, tedy 26. dubna od 19 hodin a kterou můžete sledovat na: CAMP – Centrum architektury a městského plánování (praha.camp) .

Celopražská pravidla upraví proces jednání s developery, na jehož základě budou město a městské části uzavírat s investory smlouvy týkající se realizace stavebních projektů. Pravidla budou vycházet z Magistrátem připravované Metodiky kontribuce investorů do území, která určí výši finančního příspěvku jak podle stávajícího stavu územního plánu, tak zejména podle míry zhodnocení území při změnách územního plánu, která jsou potřebná k uskutečnění developerského záměru. Pokud totiž město v územním plánu například změní nestavební pozemky na stavební, nebo zvýší míru využití pozemků, hodnota těchto pozemků pro developera výrazně vzroste. Zároveň se však území městské části více zatíží a je nezbytné v něm doplnit chybějící nebo rozšířit stávající občanskou vybavenost a další infrastrukturu.

Společné zavádění pravidel pro investory usnadní a do velké míry sjednotí jednání o developerských projektech na území celého města. “Na spolupráci při vytváření pravidel pro developery jsme se shodli v rámci snahy co nejvíce jednání s investory zprůhlednit a zjednodušit jak pro ně samotné, tak pro Magistrát a městské části. Je pro nás přitom důležité, aby 100 procent příspěvků bylo investováno zpět do dotčeného území. V Praze se díky tomu bude stavět rychleji a přitom kvalitněji,” konstatoval 1. náměstek primátora hlavního města Prahy Petr Hlaváček.

Dokončovaná pravidla mají zlepšit a usnadnit vzájemnou komunikaci i napříč městskými částmi. “Díky spolupráci Svazu městských částí a Magistrátu nastavujeme transparentnější prostředí pro investory, kteří budou dopředu znát své možnosti, i pro městské části, které tak získají jednoznačnou vyjednávací pozici s developery. Finanční zátěž související se zajištěním dostatečné infrastruktury, jako jsou například školy a parky, se navíc mezi městské části a investory rozdělí,” připomněla  místopředsedkyně Svazu městských částí hlavního města Prahy a starostka městské části Praha-Petrovice Olga Hromasová.

Podle Františka Korbela z advokátní kanceláře Havel&Partners je cílem metodiky win-win model pro město, developery i obyvatele, který zajišťuje spravedlivou dohodu v území, a tím i zvýšení jeho hodnoty a užitné kvality pro všechny strany. “Město nemá být aktivistickým odpůrcem využívání území, ale partnerem pro výstavbu, který srozumitelně definuje požadavky na všechny systémové investory,” uvedl Korbel.

Investoři přípravu jednotné metodiky přijímají pozitivně. „Vítáme veškeré iniciativy, které povedou k vyšší předvídatelnosti při plánování investičních záměrů a sjednocení pravidel napříč celým pražským developerským trhem. Současná roztříštěná situace s dopředu nejasnými a nevydefinovanými požadavky je pro soukromé investory, z nichž řada již běžně při realizaci svých projektů veřejnému sektoru přispívá, nepřehlednou a nepředvídatelnou džunglí. Věříme, že nová magistrátní metodika kontribucí pomůže tento stav alespoň částečně napravit,“ potvrdil generální ředitel Skanska Reality Petr Michálek.*

/zr/

 

Ilustrační foto: archiv CAMP – Centrum architektury a městského plánování

Zástupci vedení jihomoravské metropole představili 4. března na Sněmu starostů brněnských městských částí návrh Zásad pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna. Začalo tak projednávání klíčového dokumentu, který stanoví transparentní pravidla pro vstup investorů do území města a určuje parametry jejich vztahů se samosprávou. Zásady pro Brno připravili Frank Bold Advokáti. Vyšla také doprovodná publikace s často kladenými dotazy.

Koncepční a smysluplný rozvoj města je velmi důležitý. Naším úkolem je postarat se o veškerou veřejnou infrastrukturu počínaje komunikacemi a sítěmi přes školky a školy nebo zařízení pro seniory až po sportoviště či kulturní scénu. A také vytvářet vhodné podmínky pro aktivitu lidí a firem, kteří v Brně bydlí, respektive sídlí a působí – proto třeba věnujeme tolik úsilí novému územnímu plánu. Ze stejného důvodu jsem zastáncem transparentních podmínek a kultivovaného dialogu, a proto se budu snažit prosadit schválení dnes prezentovaného návrh zásad. Jedině tak můžeme dosáhnout co nejefektivnějšího způsobu výstavby na území města,“ řekla primátorka města Brna Markéta Vaňková.

V návrhu Zásad pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna jde v principu o to, aby investoři o svých záměrech informovali město již ve fázi jejich přípravy, tedy před zpracováním dokumentace. Pouze tak může být co nejdříve a bez zbytečných průtahů, znamenajících mimo jiné i zbytečné náklady, nalezena potřebná shoda. Tedy, jak bude zastavěné území vypadat, jaká bude ke komerční výstavbě zapotřebí související infrastruktura a kdo ji za jakých podmínek zajistí.

Podle 1. náměstka primátorky Petra Hladíka je kvalitní plánování rozvoje města naprosto klíčové, protože ovlivňuje podobu, udržitelnost nebo funkčnost daného území na desítky let dopředu. Investoři budou poskytovat městu příspěvek na budování potřebné občanské vybavenosti a zajištění veřejných služeb, a to přímo v lokalitě, která je ovlivněna jejich stavebním záměrem.

Jedná se o logický krok v naší strategii. Poté, co byla zřízena Kancelář architekta města garantující tvarosloví výstavby a veřejného prostoru, přichází na řadu spolupráce s investory. Nechceme, aby vznikaly stovky bytů bez živého parteru, služeb, dostupné zdravotní péče, škol, parků a parkovacích míst. Jsem proto rád, že jsme zahájili proces umožňující být dalším městem, které se rozhodlo skrze zásady spolupráce s investory pro zodpovědný a promyšlený přístup k rozvoji,“ doplnil Petr Hladík.

Podobné zásady fungují již v například v Říčanech, Mnichově Hradišti, Břeclavi nebo v několika městských částech Prahy. Nedávno byly schváleny v Jihlavě, pro kterou je Frank Bold Advokáti jako pro první statutární město v Česku také připravovali. Aktuálně se připravují i v Liberci, Karviné, Olomouci a na dalších místech včetně hlavního města Prahy.

INVESTIČNÍ PŘÍSPĚVEK: PRO KOHO A V JAKÉ VÝŠI?

Zásadami spolupráce se budou v Brně řídit výhradně záměry komerční výstavby. Nebudou tedy závazné pro soukromou výstavbu, tedy například neovlivní stavbu rodinných domů pro uspokojení vlastní bytové potřeby, garáží, sportovišť či drobných staveb, ani výrobních a skladových budov: „Za investora v navrhovaném znění Zásad pak není považováno statutární město Brno, příspěvkové organizace zřízené městem nebo jeho městskými částmi ani obchodní společnosti, ve kterých má město Brno nebo městská část většinovou majetkovou účast, či takzvaní veřejní zadavatelé,“ upozornil 2. náměstek primátorky Tomáš Koláčný.

Investiční příspěvek bude stanovený ve výši 800 korun za metr čtvereční čisté podlahové plochy stavebního záměru. Všechny příspěvky poskytnuté jednotlivými stavebníky na základě smlouvy s městem nebo městskou částí budou směřovat do nově vytvořeného Fondu developerských projektů. Výdaje z fondu poputují zejména na konkrétní projekty v oblasti budování veřejné infrastruktury včetně jejich projektové přípravy.

Velký důraz klademe na vyváženost podílu města Brna a stavebníků na nákladech zvýšené zátěže při výstavbě na území města. Kromě samotného města bude umožněno jednat s investory také městským částem, a to při nezbytné koordinaci postupu a za pomoci města Brna,“ uvedl 4. náměstek primátorky Robert Kerndl.

RYCHLEJI, LEVNĚJI A TRANSPARENTNĚ

Postup podle návrhu zásad nenahrazuje správní řízení či jiné řízení dle příslušných právních předpisů, které musí být pro umístění a povolení investičního záměru investora vedena dle platných a účinných právních předpisů. „Zásady však mohou díky interní koordinaci magistrátu zjednodušit přípravu projektu a díky tomu urychlit celou výstavbu,“ upřesnil advokát Jiří Nezhyba, který ve Frank Bold Advokáti vede tým, který Zásady pro Brno připravil.

Obavy ze zdražení bytů v důsledku zavedení investičního příspěvku vyvracel Tomáš Kaláb z Asociace brněnských architektů a stavitelů. „Zrychlení celého procesu schvalování investičních záměrů a podpora výstavby povedou spíše k tomu, že se náklady investorů sníží a sníží převis nabídky a poptávky,“ vysvětlil.

Velkou přidanou hodnotou zásad je to, že prospívají také developerům, protože jasně a transparentně stanovují pravidla a poskytují jisté garance. Věříme, že s jejich pomocí, už brzy vytvoříme společenské klima podporující férovou spolupráci investorů a samospráv ke prospěchu nás všech,” uvedl Pavel Franc, CEO Frank Bold Advokáti.

Zásady budou projednány v Radě města Brna a následně je bude schvalovat Zastupitelstvo města Brna. Schválený dokument se tak stane oficiálním pro město závazným a veřejně dostupným dokumentem.

Se Zásadami pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna se můžete detailněji seznámit zde:  https://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/strategicke_projekty/Zasady_pro_spolupraci_s_investory_na_rozvoji_verejne_infrastruktury_kor-final.docx .

/zr/

Ilustrační foto: archiv*

 

 

Žalobě města Mělníka, které mělo spolu s řadou dalších obcí výhrady ke schválenému manipulačnímu řádu vodní nádrže Orlík, vyhověl Krajský soud v Praze. Podoba řádu totiž mimo jiné ovlivní objem retenčního prostoru nádrže, a tedy i to, jak města a další obce zasáhnou případné povodně. Původně zamítnutou žalobou se nyní Krajský soud zabýval znovu poté, co mu celou věc vrátil letos v dubnu Nejvyšší správní soud.

Krajský soud nově rozhodl, že ze správního spisu a provedeného dokazování ze strany Ministerstva zemědělství není možné rozhodnout o vlivu takzvaných hradítek na odtok vody z hráze a vzdouvání hladiny při jejím zvýšeném stavu. Věc se tak vrátí do správního řízení.

„Krajský soud akceptoval naši žalobu v té části, kde jsme požadovali zdůvodnit použití hradítek a jejich důsledků pro regulaci velikosti odtoku z nádrže,“ vysvětlil Jiří Nezhyba z kanceláře Frank Bold Advokáti, která města v soudním sporu zastupovala.

„Vítáme rozhodnutí soudu, které přiměje Ministerstvo zemědělství k přesnějšímu zdůvodňování opatření přijímaných na vodní nádrži Orlík. Pro nás jako města a obce nacházející se po proudu Vltavy pod Orlíkem je důležité, aby se o těchto věcech rozhodovalo transparentně, odborně a abychom se mohli debat o opatřeních účastnit,“ uvedl starosta Mělníka Ctirad Mikeš.

Doložení a srozumitelný popis podkladů o umístění hradítek uložil Krajský soud Ministerstvu zemědělství a státnímu podniku Povodí Vltavy. Stejně tak musí podnik s ministerstvem odborně vyhodnotit vliv hradítek na odtok vody z hráze i na vodní hladinu. Nutné je podle soudu zejména jasné odůvodnění jejich závěrů ohledně toho, zda a v jaké míře hradítka slouží ke vzdouvání vody a usměrňování jejího odtoku. „Žalovaný musí uvést, kde a jak mají být hradítka užita, přesvědčivě vysvětlit a důkazně podložit, jaké následky má instalace hradítek oproti stavu, kdyby nebyly instalovány,“ stojí v rozhodnutí soudu.

/zr/

Ilustrační foto: Vodní nádrž Orlík

Foto: Wikipedia*

 

Vztahem mezi developerem a územními samosprávami se už v úterý 20. října bude zabývat on-line panelová diskuse Developer a město, na kterou zve statutární město Jihlava a Frank Bold Advokáti.

Zástupci investorů, podnikatelů ve stavebnictví a obcí na ní budou debatovat nejen o nastavování pravidel spolupráce mezi městy a developery, ale také o udržitelnosti, inovacích a především víře, že změna je možná. Debatu můžete sledovat živě na youtube.com/mestojihlava 20. října od 10 do 12 hodin.

Vedle náměstka primátorky statutárního města Jihlavy Víta Zemana účast přislíbil ředitel Asociace developerů Tomáš Kadeřábek, ředitel Kanceláře architektury města Karlovy Vary Petr Kropp, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza, předseda správní rady Asociace brněnských stavitelů a developerů Marek Vinter a Tomáš Kaláb, ředitel stavební firmy KALÁB.

„Po třiceti letech od sametové revoluce by bylo dobré, kdyby obě strany, tedy developeři i města, pomyslně vytáhly hlavu z písku, pochopily své argumenty a začaly spolupracovat na rozvoji našich měst. Jedině součinnost totiž může přinést jak posílení udržitelného rozvoje, tak i posílení kvality obytného prostředí a tedy ekonomické prosperity developerů,“ uvedl náměstek jihlavské primátorky Vít Zeman.

Debatovat se bude například o tom, jak porevoluční development vtrhl do českých měst a měnil územní plány ve prospěch staveb. Zahájil se tím vznik rezidenčních, logistických a komerčních zón bez ohledu na kapacity inženýrských sítí nebo ekonomické, sociální či ekologické potřeby měst. Jednou z otázek do diskuse bude i to, jak se tato situace podepsala na vztazích mezi úředníky státní správy, samosprávy a developmentu.

Současně je nasnadě hledání způsobu, jak obnovit důvěru mezi městy a developery a zda stačí vytvořit férová pravidla, která umožní přinášet kvalitní developerské projekty a špatné zamítat. Jejich existence totiž sama o sobě nemusí nutně znamenat, že je vyhráno. Vždy zčásti záleží na tom, kdo je u moci a kdo pravidla vykládá. Debata se proto bude zabývat i tím, jak dosáhnout toho, aby interpretace pravidel nebyla vázána na politiku.*

/zr/

 

Krajský soud v Brně dnes vyhlásil rozsudek, kterým zrušil rozhodnutí Českého báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru Uherský Ostroh pro dobývání výhradního ložiska Moravský Písek – Uherský Ostroh a věc mu vrátil k novému řízení.

Vyhověl tak žalobě společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín a. s., měst Uherský Ostroh, Kyjov, Hodonín a Vracov, obcí Vnorovy, Starý Poddvorov, Mutěnice, Archlebov, Hrušky, Moravský Písek a Jihomoravského kraje. Žalobci se obávají, že v případě zahájení těžby by byl zásadním způsobem ohrožen vodní zdroj Bzenec komplex, který zásobuje pitnou vodou více než 140 tisíc obyvatel Jihomoravského kraje.

Soud rozhodnutí Českého báňského úřadu zrušil ze dvou hlavních důvodů,“ sdělila Kristýna Ryšavá, advokátka společnosti Frank Bold Advokáti, která část žalobců zastupuje. „Zaprvé nebylo dostatečně prokázáno, že záměr nezhorší povodňovou situaci – nebylo například doloženo posouzení rozlivu povodňových vod. A zadruhé, závazné stanovisko stavebního úřadu nedostatečně odůvodnilo umístění záměru do nezastavěného území.“ K dalším žalobním důvodům se při ústním vyhlášení rozsudku soud blíže nevyjádřil.

"Jsem ráda, že soud zrušil rozhodnutí báňského úřadu, a také jsem ráda, že jsme v tomto případě právníci a vůbec všichni spojili síly – obce, města, vodárny i kraj,"  uvedla advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která v tomto sporu rovněž zastupuje část dotčených obcí. "My teď aktuálně bojujeme ještě o to, aby některé obce, které nejsou přímo účastníky řízení, byly osoby tzv. zúčastněné na řízení -  a to aktuálně až u Nejvyššího správního soudu ČR, protože krajský soud je v prvním kole odmítl, že se jich to přímo nedotýká. Mám jiný názor - dotýká se jich to naprosto zpříma, když jde o vodu. Ostatně ona každá podobná kauza správní právo někam posouvá, a tento případ nebude výjimkou. Jsem proto ráda, že je nás tu víc, souboj to ještě bude náročný."

Jana Zwyrtek Hamplová dodala: "Některé obce zastupuje společnost Frank Bold Advokáti a odvedla už ve správním řízení výbornou práci. Já do toho vstoupila nyní po boku některých obcí s pohledem hlavně ústavním a »samosprávným«. A pak je tu kraj, který jde vlastní cestou. Náš cíl je však společný - aby záměr těžby podle projektu neprošel. Ovšem stále jsme ještě na počátku, a i když jsem opravdu ráda, že došlo ke zrušení rozhodnutí, ale své nadšení trochu krotím - ještě to nebude snadné." 

„Dnešní rozhodnutí soudu dovést tuto kauzu případně až k Nejvyššímu správnímu soudu je dobrou zprávou pro 140 tisíc obyvatel regionu sdílejících obavy z ohrožení nenahraditelného zdroje pitné vody. Je zároveň potvrzením našeho přesvědčení, že státní orgány činné v této kauze nepostupovaly správně a objektivně. Nejen, že nebraly v potaz námitky žalobců, ale nezabývaly se ani závěry šetření Veřejného ochránce práv, které na pochybení úřadů jednoznačně poukázaly. Rozhodnutí soudu vnímáme jako povzbuzení k další práci směřující k definitivnímu ukončení záměru těžby štěrkopísku u Uherského Ostrohu a k trvalé a bezpodmínečné ochraně zdroje pitné vody,“ konstatoval ředitel společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín Pavel Koubek.

Věc se tak vrací do fáze odvolacího řízení, kdy se bude muset Český báňský úřad vypořádat s právním názorem soudu a dále také s obsahem nedávného Závěrečného stanoviska Veřejného ochránce práv ze 2. září 2020. Z tohoto stanoviska vyplývá, že ombudsman nadále pochybuje o zákonnosti procesu vedoucího k vydání rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru i předcházejícího procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Veřejný ochránce práv například konkrétně uvedl: „Ministerstvo životního prostředí mělo reagovat a samo se důsledně vypořádat s dalšími odbornými posouzeními, jež přinejmenším relativizují závěry podkladů shromážděných v procesu posuzování vlivů na životní prostředí, a Ministerstvo životního prostředí si je toho samo vědomo.“

„Jsme velice rádi, že se nám podařilo dosáhnout takového úspěchu. Toto soudní vítězství potvrzuje naši zkušenost, že pokud vytrváte, tak nakonec vyhrajete. Bez trpělivosti a odhodlanosti společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín by se to nepovedlo,“ uzavřel CEO Frank Bold Advokáti Pavel Franc.*

/zr, rš/

Ke snímku nahoře: Proti zamýšlené těžbě štěrkopísku u vodního zdroje Bzenec komplex pořádaly obce a města i protestní pochody Za vodu pro lidi.
Foto: archiv města Kyjova

 

 

Jednu základní a více než šedesát dalších zásadních připomínek vznesla Hospodářská komora k aktuálnímu návrhu rekodifikace stavebního práva, který Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) toto pondělí zaslalo na Úřad vlády, jde špatným směrem a neodpovídá věcnému záměru nového stavebního zákona, oznámila včera Hospodářská komora spolu se Svazem podnikatelů ve stavebnictví a Svazem průmyslu a dopravy ČR. Společně proto vládu vyzvaly k naplnění rekodifikace stavebního práva ještě v tomto volebním období při zachování zásadních principů, na nichž byla původně postavena.

"Stávající verze návrhu nového stavebního zákona nyní nemá v zásadě nic společného ani s věcným záměrem, ani s návrhem předloženým Ministerstvem pro místní rozvoj v prosinci 2019 do meziresortního připomínkového řízení. V průběhu více než pětiměsíčního přepracovávání opustili úředníci MMR téměř všechny původní principy rekodifikace stavebního práva, aniž by přitom sami přišli s nějakými vlastními, odlišnými od dnešního stavebního zákona. Ze stavebního zákona se tak stala jen nepovedená dílčí novela, která situaci ve stavebnictví výrazně zhorší,“ uvedl včera v Praze pro zástupce médií prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.

Podle jeho slov se proti poslední podobě návrhu zásadně vymezují odborná veřejnost, státní instituce i profesní a odborná sdružení,  a to i přesto, že se v některých dílčích tématech zcela neshodnou. I proto zastává Hospodářská komora ČR názor, že pokud nedojde k návratu k původním cílům, je třeba rekodifikaci v poslední úřednické verzi zásadně odmítnout. Kromě této základní připomínky o nepřijatelném odklonu od věcného záměru, vznáší Hospodářská komora více než šedesát zásadních výtek k předkládanému materiálu (viz dále), který navíc ani oficiálně neobdržela.

Hospodářská komora ČR už dříve upozornila, že se změnami, které se do původního komplexního a systémového návrhu dostávaly tzv. salámovou metodou, nesouhlasí a distancuje se od nich. Komora tvrdí, že v důsledku toho byla opomíjena v celém následujícím procesu, nové verze rekodifikace jí nebyly zasílány a o dalších a dalších nesystémových destrukčních změnách, kterých se úředníci MMR na původním návrhu dopouštěli, se zástupci Hospodářské komory ČR dozvídali jen zprostředkovaně.

„Musíme proto upozornit na fakt, že tvrzení, se kterými se často setkáváme, tedy že současný materiál je projednán s Hospodářskou komorou a z její strany také odsouhlasen, není pravdivé. Současné znění stavebního zákona Hospodářská komora oficiálně nikdy neobdržela k připomínkám, a verze, které máme k dispozici od těch, kdo ji dostali, je pro Hospodářskou komoru neakceptovatelná,“ připomněl Vladimír Dlouhý.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví od počátku podporoval ambiciózní a správný záměr MMR na skutečnou a komplexní systémovou změnu. Jak včera prohlásil Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, příprava rekodifikace dávala velkou naději. „Bohužel mám však neodbytný pocit, že po předložení zákona do meziresortního vypořádání vznikají další a další požadavky na kompromisy a změny. Ty jsou ve jménu dokončení rekodifikace přijímány, ale ve skutečnosti je výsledkem namísto zjednodušení komplikace. Mám velkou obavu, že místo původně slibované teze jednoho razítka, jednoho úřadu, zrychlení schvalovacího procesu či odstranění byrokratického ping pongu přijde na svět pouhá novela stávajícího stavebního zákona, zásadně vzdálená původnímu cíli,“ konstatoval Jiří Nouza.

Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví by bylo vhodné vrátit se zpět k návrhu, který byl předložen na konci roku 2019, revidovat jej o několik zásadních kompromisních návrhů. "Cestou, jak prosadit rozumnou legislativu, však nemůže být ustupování všem požadavkům,“ dodal Jiří Nouza.

Svaz průmyslu a dopravy ČR považuje poslední vývoj práce na rekodifikaci stavebního práva za nešťastný. „Jsme zklamáni, že zatím nedochází k původně avizované integraci všech agend a zjednodušení povolovacích procesů. Na návrzích řešení se strávilo mnoho času a odvedla se spousta práce. Všichni víme, že jedním z největších problémů České republiky je právě komplikovanost a zdlouhavost povolovacích procesů, která brzdí stavby soukromníků i těch ve veřejném zájmu. Právě v těchto dobách musí být cílem podpora konkurenceschopnosti a rozvoj investic, což je i deklarovanou prioritou vlády,“ konstatoval viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR František Chaloupecký.

Svaz průmyslu a dopravy ČR zastává názor, že nyní se jasně ukazuje, že se představitelé veřejného sektoru a vlády nebyli schopni domluvit a jasně dohodnout, kompetence tak zatím zůstávají roztříštěné. Příkladem je vodoprávní řízení, které je pro řadu dopravních i průmyslových staveb nezbytné, ale integrováno nebude. Dokonce se u něj oproti dnešku zcela vyloučí možnost spojení se stavebním povolením.

„Aktuální návrh je v mnoha směrech návratem k současné právní úpravě, kterou považujeme za špatnou a dlouhodobě neudržitelnou. Tato úprava na jedné straně často extrémně zatěžuje stavebníky, na druhé straně neumožňuje ani odpůrcům záměrů domoci se komplexního přezkumu jejich právní přípustnosti, tím méně pak v rozumné době,“ uvedl Pavel Franc, ředitel advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti, která se podílela na zpracování návrhu původně předloženého do mezirezortního připomínkového řízení.

„Návrh zákona takového významu a rozsahu, jakým je stavební zákon, musí být založen na jasné vnitřní koncepci. Ta v daném případě vyplývá z věcného záměru a byla zásadně narušena již politicky dohodnutou změnou struktury stavební správy. Jakékoli další zásadní zásahy do principů původního návrhu nutně povedou k nefunkčnímu výsledku. Nemyslím si, že by poslanci – a to i vládních stran – byli ochotni dát hlas návrhu zákona, který není ani trochu odvážný. Návrh MMR nemá ambici pohnout se zamrzlou situací ve stavebnictví,“ doplnil Pavel Franc.

Hospodářská komora, Svaz podnikatelů ve stavebnictví a Svaz průmyslu a dopravy proto vyzvaly předsedu vlády, aby se aktivně zasadil o nápravu současné tristní situace a aby pomohl v naplnění rekodifikace stavebního práva ještě v tomto volebním období, jak bylo domluveno před více než dvěma lety, a to při zachování zásadních principů, na kterých byla rekodifikace postavena.

„Je to o to významnější v tuto krizovou dobu. Rekodifikace se může stát díky výraznému multiplikačnímu efektu, který stavebnictví má, a přímým i nepřímým dopadům, základním kamenem pro rozhýbání českého hospodářství. Již dlouhé roky čeká na svou příležitost a bylo by chybou ji nyní promarnit. Zájem o kvalitní stavební legislativu máme i proto, že 10 % naší členské základny tvoří právě podniky ze stavebního sektoru všech odvětví a velikostí,“ říká Vladimír Dlouhý s tím, že stavební řízení ale řeší české firmy všech oborů. „Bez pružné legislativy je dnes pro jakéhokoliv podnikatele složité například postavit novou výrobní halu, rekonstruovat sídlo firmy a podobně,“ uzavřel Vladimír Dlouhý.

HLAVNÍ PŘIPOMÍNKY HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR K AKTUÁLNÍMU NÁVRHU REKODIFIKACE STAVEBNÍHO PRÁVA

K poslední verzi textu nového stavebního zákona (verze MMR 3. 4. 2020)
Hospodářská komora ČR uvádí níže alespoň základní okruhy zásadních obecných připomínek, nedostatků a rizik. Nejde tedy o připomínky ke konkrétnímu znění jednotlivých ustanovení, ale o nejpodstatnější rozpoznatelné okruhy slabých míst, pochybení a promarněných šancí návrhu
nového stavebního zákona z pera ministerstva.

A. Obecně
* Aktuální návrh připomíná minulou „zjednodušující“ novelu MMR za Karly Šlechtové (225/2017 Sb.), která měla fatální dopady a vedla k dalšímu zhoršení již tehdy špatného stavu stavebního práva, za které je odpovědné MMR, do současné podoby.
* Obrovské zbytnění textu – cca 2 násobný rozsah oproti původnímu návrhu zpracovanému experty HK ČR v součinnosti a ve shodě s úředníky MMR, který byl rozeslán 25. 11. 2019 do MPŘ; cca o 100 paragrafů více než stávající zákon (!).
* Množství nových pravidel a regulací, která nebyla s nikým konzultována, neprošla připomínkovým řízením a neodpovídají potřebám praxe ani záměru zkvalitnění a zrychlení řízení ani posílení právní jistoty a zlepšení postavení stavebníka v řízení.
* Obrovské množství chyb, nedomyšleností a celková nezpůsobilost návrhu k přijetí.
* Snaha vyhovovat připomínkám bez ohledu na kvalitu a funkčnost návrhu.
* Pokud by takový návrh prošel, způsobí chaos a další zhoršení beztak katastrofální situace.
* Výrazné zhoršení situace v Praze, neboť by návrhem došlo ke zrušení Pražských stavebních předpisů (PSP) bez odpovídající moderní úpravy vycházející z PSP, jak bylo původně zamýšleno-

Rozpor s věcným záměrem schváleným vládou téměř ve všech podstatných bodech reformy:
* zjednodušení zákona – NE;
* zrychlení řízení – NE;
* posílení právní jistoty – NE;
* princip 1 úřad-1 řízení-1 razítko – NE;
* princip integrace dotčených orgánů – velmi omezeně a nezřetelně, mnohdy vůbec definování veřejného zájmu v územním plánování – NE;
* posílení postavení samospráv v územním plánování – NE;
* změna formy vydávání územních plánů z OOP na OZV – NE;
* modernizace a reforma požadavků na výstavbu, inspirace PSP – NE;
* jednotný a jediný proces – NE;
 vymahatelnost lhůt a zamezení průtahům automatickým rozhodnutím v 1. stupni – NE;
* reforma soudního přezkumu, posílení postavení stavebníka a zamezení obstrukcím – NE;
* koncentrace a apelace – narušena nedodržením principu 1 úřad-1 řízení-1 razítko;

*  digitalizace – částečně;
* reforma státní správy – NE (vzniká hybrid mnoha úřadů samospráv i státu).
Samostatnou kapitolou jsou vady doprovodných zákonů, z nichž se vytrácí jakákoli pozitivní
reforma, MMR v nich nemá žádnou koncepci a upravuje je dle připomínek a zájmů resortů.
Princip integrace je zcela nezřetelný, nedomyšlený a chaotický, z návrhů často není zřejmé, v
čem vlastně spočívá zamýšlená reforma. Ve skutečnosti jde spíše o snahu o zakonzervování
stávajícího stavu a stávajícího postavení dotčených orgánů, na čemž má většina resortů
zájem.

B. Státní správa
* Navrženou „reformu“ státní správy lze cum grano salis shrnout bohužel do nejhoršího možného výsledku, typického pro státní správu – vše zůstane jako doposud a přidá se k tomu ještě nová soustava dalších státních stavebních úřadů.
* V reakci na požadavky obcí se vytváří hybridní soustava obecních a státních stavebních úřadů s nejasnými vztahy a působností.
* Stejné požadavky nyní uplatňujíi kraje a argumentují nesystémovým zásahem.
* Ústupky si prosadily resorty, což vedlo k rozštěpení obecných stavebních úřadů, speciálních stavebních úřadů a jiných stavebních úřadů do podobného stavu, jaký je dnes.
* Vrcholem dezintegrace je zřízení samostatného ÚÚR mimo NSÚ (!).
* Zůstává nevyjasněný problém systémové podjatosti-
* Problém nedostatečné kapacity a kvality úřadů na obcích se nově objevuje i pro stát.
* Chybí systémové řízení obecních a krajských stavebních úřadů v rámci stavební správy.
* Řada činností není integrována, chybí odpovědnost za koordinaci, chybí odpovědnost za průtahy a nečinnost.
* Nebylo dosaženo principu plné integrace dotčených orgánů.
* Není doloženo, kolik úředníků navíc bude tento přístup vyžadovat, ani to, jaké je pokrytí pracovními kapacitami a financemi-
* Zcela nejasné je řešení většiny dotčených orgánů, které by se měly podle politických dohod přesunout z obecních úřadů do krajské stavební správy, ale návrh to neobsahuje.
* Pokud k tomu dojde, budou v krajském stavebním úřadu integrovány DOSS, ale samotný stavební úřad zůstane obci.
* Pokud k tomu nedojde, zůstává v zásadě stávající stav doplněný navíc ještě novou soustavou státních stavebních úřadů, takže celkový počet úřadů se zvětší.
* V každém případě se posouzení dotčených veřejných zájmů podle současného návrhu ocitá, stejně jako za současné úpravy „mimo řízení“, při tom veřejné zájmy nebudou posuzovány v kontextu, ale opětovně odděleně.

C. Územní plánování
* složitější a delší úprava než dnes (!);
* zachování či zhoršení stávajícího stavu;
* nevyužitá příležitost pro výraznější reformu a posílení samospráv;
* rozpor s myšlenkovým poselstvím nálezu Ústavního soudu ve věci Pec pod Sněžkou, jímž bylo posílení samospráv v oblasti územního plánování;
* vypuštění klíčového pravidla, že územní plán stanoví veřejný zájem na využití území, který se pak již znovu nepřezkoumává v povolovacích procesech;
* negativní dopad do pořizování nových územních plánů velkých měst, zejména Prahy a Brna;
* zásadní zdržení a zvýšení nákladů pro města pořizující územní plány a jejich změny kvůli nutnosti přepracování dokumentů po veřejném projednání dle nové standardizace;
* rozpor s věcným záměrem v otázce formy územních plánů;
* absence územních požadavků pro plánování moderních měst a kvalitního veřejného prostoru, které stačilo převzít z PSP a byly ještě ve verzi do MPŘ z 25. 11. 2019.

D. Hmotné právo (požadavky na výstavbu)
* nevyužitá příležitost pro tolik potřebnou výraznější reformu a modernizaci;
* v zásadě jde většinou o přebírání současného stavu a přesun obsahu vyhlášek MMR do zákona;
* vypuštění moderních územních požadavků na využívání území inspirovaných PSP (kvalitní veřejný prostor, parkování, odstupy staveb, veřejná zeleň atd.);
* vypuštění zjednodušujících změn ve vymezení drobných a jednoduchých staveb;
* vypuštění většiny požadavků na podporu zadržování vody v krajině, OZE apod.;
* vypuštění principu koordinace a vážení rozporných veřejných zájmů a povinnosti nalézání řešení mezi nimi;
* omezení potřebných výjimek reagujících na specifika území a zástavby;
* zbytnění technických požadavků omezujících možnosti výstavby.

E. Proces
* opuštění hlavního principu celé reformy 1 úřad-1 řízení-1 razítko;
* složité (a v návrhu zatím buď vůbec, nebo velmi nejasně popsané) procesní vztahy mezi množstvím neintegrovaných dotčených orgánů, obecnými stavebními úřady na obcích, obecnou krajskou a nejvyšší státní stavební správou a soustavou speciálních stavebních úřadů;
* kombinace nových obecných a speciálních státních stavebních úřadů, zachování většiny obecních stavebních úřadů a případné vyhovění požadavkům krajů na zachování stavebních úřadů a dotčených orgánů na krajských úřadech dosahuje ještě větší složitosti než dnes;

* nejasné a pluralitní formy výstupů dotčených orgánů i krajské stavební správy – vyjádření, koordinovaná vyjádření, závazná stanoviska, koordinovaná závazná stanoviska… opět jde o více procesních forem s nejasnými vztahy než dnes;
* nejasnost případných přezkumů podkladových aktů pro rozhodnutí;
* mnohokolejnost a roztříštěnost;
* z návrhu dosud zcela nejasné workflow pořizování a vyhodnocování různých podkladů od různých úřadů pro rozhodnutí (není jasné, co ani jakým způsobem má opatřovat stavebník/stavební úřad/krajská státní stavební správa/dotčené orgány);
* rozšíření okruhu účastníků i na oprávněné z věcných práv k sousedním pozemkům;
* vypuštění právně vymahatelných lhůt a prodloužení celého procesu vedoucího k rozhodnutí;
* vypuštění efektivní ochrany před nečinností schválené ve věcném záměru – vypuštěno promyšlené a dohodnuté automatické rozhodnutí v 1. stupni;
* automatický přesun řízení z nečinného obecního stavebního úřadu na krajský stavební
úřad, kde ovšem poběží řízení znovu od počátku v 1. stupni, čímž dojde reálně naopak
k prodloužení řízení;
* zahlcení krajské státní stavební správy bez možnosti jakkoli zasáhnout proti nečinným
stavebním úřadům na obcích;
* přesun rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím krajské státní stavební správy z
celého území na Nejvyšší stavební úřad a zahlcení Nejvyššího stavebního úřadu.

F. Soudní přezkum
* nedochází k posílení postavení stavebníka v řízení;
* nedochází ke zrychlení soudního přezkumu;
* nedochází ke specializaci;
* není řešen problém alibistického plošného automatického přiznávání odkladného
účinku žalob;
* není řešena obrana před zneužíváním práva, podáváním šikanózních žalob a obstrukcemi;
* vzhledem ke stavu integrace dochází k značnému oslabení dopadu principu koncentrace a apelace;
* neupraveny důsledky incidenčního přezkumu a přetrvává nejistota kvůli možnosti neomezeného rušení územních plánů soudem.*

/tz/

K foto:

Ze včerejší tiskové konference uspořádané Hospodářskou komorou ČR, zleva:  ředitel advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti Pavel Franc, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR František Chaloupecký, prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý a prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza

Foto: Ivan Ryšavý

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down