Hlavní města zemí V4 na základě společného Paktu svobodných měst v uplynulém roce opakovaně upozorňovala na klíčovou roli místních samospráv nejen v boji proti pandemii, ale také při spravedlivém a udržitelném oživení ekonomiky. Díky iniciativě signatářů Paktu svobodných měst, ke kterým se dále připojilo více než 30 evropských měst, se podařilo prosadit opatření, které národním vládám ukládá, aby zapojily města a regiony do přípravy a implementace národních plánů obnovy.
Na základě národních plánů obnovy mohou státy žádat o finance z evropského Nástroje na podporu oživení a odolnosti (RRF), v jehož rámci bude pro všechny členské státy k dispozici více než 670 miliard eur. Primátoři Bratislavy, Budapešti, Prahy a Varšavy ve společném prohlášení apelují na to, aby toto opatření bylo skutečně národními vládami dodržováno.
„Jsem přesvědčen, že Praha musí být důležitým partnerem naší vlády při navrhování a implementaci národního plánu obnovy. Praha se podílí více než z jedné čtvrtiny na celkovém HDP České republiky, navíc nyní je pandemií těžce zasažena, jelikož její ekonomika je závislá na terciárním sektoru. V Praze máme jasnou vizi, jak postupovat při ekonomické obnově po pandemii. Máme také připravenou řadu projektů, které odpovídají prioritám a požadavkům EU pro využití finančního nástroje RRF. Jsme například připraveni na naplňování ambiciózních cílů v oblasti digitalizace či překonávání výzev spojených s klimatickou změnou. Doufám, že se národní vlády budou řídit pozměněnými pokyny RRF a budou skutečně spolupracovat s představiteli měst a regionů, a to jak v České republice, tak i v dalších členských státech. Praha je na tuto aktivní roli připravena,” řekl k otevřenému dopisu Zdeněk Hřib, primátor hl. m. Prahy.
Primátoři ve svém prohlášení dále uvedli, že jsou hluboce znepokojeni neochotou mnoha národních vlád zapojit se do smysluplného dialogu se zástupci měst a regionů. Města a místní samosprávy v několika členských státech uvádějí, že konzultace s jejich národními vládami jsou pouze symbolické, týkají se jen malého podílu prostředků RRF nebo k nim vůbec nedochází. V této souvislosti je obzvláště znepokojivé, že, jak uvedl předseda Evropského výboru regionů, Apostolos Tzitzikostas, některé takto opomíjené místní orgány, které se obrátily na specializovanou pracovní skupinu Evropské komise, byly zamítnuty a odkázány na jejich národní vládu. To je v rozporu se stanovenými cíli RRF.
Primátoři vyzvali vlády členských států a Evropskou komisi k tomu, aby se zasadily o dodržování zadání finančního nástroje RRF, a umožnily tak skutečné zapojení měst a regionů do tvorby národních plánů obnovy a následné využívání prostředků z nástroje RRF. Tento finanční program je příležitostí významného zdroje financí pro rozpočty členských států EU, ale i měst a regionů, které mohou při obnově ekonomiky výrazně pomoci. Hlavní města zemí V4 nabízejí partnerství všem evropským institucím a národním vládám v jejich společném úsilí o spravedlivé a udržitelné zotavení po pandemii.*
/zr/
Na snímku: Pakt svobodných měst byl podepsán primátory Bratislavy, Budapešti, Prahy a Varšavy v prosinci 2019 v metropoli Maďarska
Ilustrační foto: praha.eu
Ministerstvo financí zpracovalo první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 s předpokládaným deficitem ve výši 320 mld. Kč a 30. září 2020 jej předložilo vládě. Navrhovaná výše deficitu velmi podstatně překračuje schodek 116 miliard korun původně avizovaný ministryní financí. Navíc nepočítá s dalšími zamýšlenými opatřeními (např. zrušení zdaňování superhrubé mzdy), jež mohou výsledný schodek značně prohloubit.
K předloženému návrhu Národní rozpočtová rada (NRR) konstatuje:
* Navrhované parametry rozpočtu nezajistí dodržení limitu strukturálního salda stanoveného aktuálním zněním zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který pro rok 2021 činí 4 % HDP. Jde přitom o limit, který byl letos posunut z úrovně 1 % HDP, přičemž NRR rozvolnění v takovém rozsahu odmítala.
* Pokud by byl v této podobě rozpočet schválen, znamenalo by to dle odhadu Ministerstva financí prohloubení strukturálního deficitu až na úroveň 4,5 % HDP. To vše navíc za předpokladu, že rozpočty obcí a krajů nebudou hospodařit s deficitem. Pokud by se tento předpoklad nepotvrdil, bylo by výsledné saldo ještě horší.
* Přístup použitý k úpravě výdajového rámce a tvorbě rozpočtu, jak je prezentován v návrhu, vede k dalšímu rozmělňování fiskálních pravidel (které bylo zahájeno jarní novelizací zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a dále prohloubeno schválením zákona č. 288/2020 Sb., kterým se stanoví termín předložení návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 vládě a Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky). V rámci předložené dokumentace je vyčerpán jakýkoliv prostor pro navýšení výdajů, přičemž některé úpravy nejsou z pohledu NRR dostatečně vysvětleny. NRR navíc doporučovala maximální hodnotu deficitu odvozenou v dubnové Rozpočtové strategii veřejného sektoru ve výši 273 mld. Kč nevyčerpat. Stávající návrh však místo toho počítá naopak se schodkem o téměř 50 mld. Kč vyšším.
* Takovýto přístup k fiskálním pravidlům vede k podstatnému snižování jejich kredibility, což ohrožuje jejich dlouhodobou funkčnost. Namísto respektování podstaty a účelu fiskálních pravidel je preferován formalistický přístup.
* Vláda významným zvýšením výdajových rámců neponechává vůbec žádný prostor pro řešení nenadálých a neočekávaných událostí v roce 2021, což nelze považovat v současné nejisté době za racionální.
* Rozpočet je nastaven jako velmi silně expanzivní v rozsahu cca 1,4 % HDP, aniž by bylo specifikováno, jakým způsobem proběhne návrat veřejných financí na udržitelnou úroveň. Jiné země, jako například sousední Německo, již oznámily jasný plán konsolidace veřejných financí. Zatímco letos Německo počítá se schodkem 218 miliard eur, napřesrok se deficit sníží na 96 miliard eur a v letech 2022 a 2023 už má být hospodaření země téměř vyrovnané (schodek 10,5 mld. €, resp. 6,7 mld. €). Při dodržení těchto parametrů hrozí, že český schodek státního rozpočtu bude v těchto letech dokonce nominálně vyšší než v případě nepoměrně většího Německa. Čeští poslanci, kteří si od vlády při schvalování půlbilionového deficitu na letošní rok vyžádali předložení koncepce konsolidace veřejných financí pro období 2021 až 2027, dokument v daném termínu do 30. září neobdrželi.
* Dodržování podstaty fiskálních pravidel není samoúčelné. Jejich respektování velmi významně snižuje riziko vzniku dlouhodobé strukturální nerovnováhy veřejných financí, která si dříve nebo později vyžádá konsolidační zásah. Ten je zpravidla spojený s nárůstem daní a redukcí rozsahu poskytovaných veřejných služeb, a negativně tak dopadá na životní úroveň obyvatel.
/zr/
Česká ekonomika v letošním druhém čtvrtletí zaznamenala historicky nejhorší výsledky. Hrubý domácí produkt (HDP) očištěný o cenové vlivy a sezónnost byl ve 2. čtvrtletí podle předběžného odhadu o 8,4 % nižší než v předchozím čtvrtletí a v porovnání se stejným čtvrtletím loňského roku poklesl o 10,7 %.
Negativní meziroční vývoj HDP byl způsoben především výrazným poklesem zahraniční poptávky, dále pak nižší spotřebou domácností i investiční aktivitou. K poklesu hrubé přidané hodnoty (HPH) došlo téměř ve všech odvětvích národního hospodářství. Výrazně negativní vliv na snížení HPH měl vývoj v průmyslu a ve skupině odvětví obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství.
Zaměstnanost klesla oproti předchozímu čtvrtletí o 1,6 % a oproti stejnému čtvrtletí loňského roku klesla o 2,1 %.*
/zr/
Na snímku: Pražské sídlo Českého statistického úřadu
Foto: archiv ČSÚ
Národní rozpočtová rada dnes zveřejnila svoji každoroční zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
České veřejné finance jsou při stávajícím nastavení daňových a výdajových politik dlouhodobě neudržitelné. Zatímco toto základní konstatování zůstává ve srovnání s loňskou zprávou o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí vydané Národní rozpočtovou radou (NRR) stejné, řada dalších parametrů se v novém vydání zprávy znatelně zhoršila. Aktualizovaná projekce ukazuje, že k prolomení takzvané dluhové brzdy může dojít již v roce 2043, tedy o čtyři roky dříve, než bylo uvedeno v projekci z roku 2019. Podíl dluhu sektoru veřejných institucí na HDP by na konci padesátiletého horizontu projekce mohl dosáhnout až 202 % HDP, pokud by však úroková sazba reagovala na překročení dluhové brzdy, pak až 298 %.
Důvodem jsou především horší výchozí podmínky projekce dané dopady pandemie covid-19, jež mimo jiné poukázala na nedostatečnou schopnost českých veřejných financí čelit šokům obdobného charakteru. Dosavadní fiskální politika byla značně procyklická a navzdory příznivému vývoji si vláda expanzí v letech 2018 a 2019 vyčerpala prostor pro stimulaci ekonomiky v nepříznivých časech.
Projekce dluhu přitom nezahrnuje dopady novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jejíž schválení letos na jaře přineslo rozvolnění jednoho ze dvou základních fiskálních pravidel pro následujících sedm let. Propočty ukazují, že plné vyčerpání výdajových rámců podle novely tohoto zákona by posunulo celkovou dluhovou trajektorii ve střednědobém horizontu o dalších zhruba deset procentních bodů výše a zkrátilo by zbývající čas do nárazu na dluhovou brzdu.
I když má z dlouhodobého hlediska význam odhlédnout od hospodářského cyklu a dočasných efektů, dopad pandemie na ekonomiku je natolik výrazný, že bylo nezbytné jej do celkové projekce dluhu veřejných institucí zahrnout. To však není jediný důvod, proč je projekce dluhu značně vyšší, než byla v loňském roce. Mimo jiné se projevuje i zvýšení důchodů nad rámec valorizačního schématu od začátku roku 2020, které ovlivní výdaje důchodového systému na několik let dopředu. Právě důchodový systém a jeho budoucí zvyšující se nerovnováha v souvislosti se stárnutím populace je hlavní příčinou dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí.
Pod tíhou nejistoty, která je vzhledem k padesátiletému horizontu projekce spojená se základním scénářem zformulovaným Národní rozpočtovou radou, je připraveno několik alternativních scénářů. Ovšem ani zahrnutí případných mimořádně pozitivních dopadů digitalizace a robotizace, ani příznivější demografický vývoj problém dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí neřeší. Dokonce i v nepříliš realistické variantě, ve které NRR počítá s vysokou plodností na úrovni 70. let 20. století, zůstávají deficity důchodového systému značně vysoké. Problém i přes určité zlepšení přetrvává i v případě navázání důchodového věku na očekávanou dobu dožití.
Nárůst projektovaného dluhu ve sledovaném období naznačuje, že systém je v dlouhodobé nerovnováze, jež se za poslední rok navíc ještě prohloubila. K jejímu narovnání bude potřeba výraznějších než jen kosmetických úprav. Projekce dluhové trajektorie ve zprávě NRR jasně ukazuje, že bez zásadních změn, provedených pokud možno co nejdříve, ponesou zátěž budoucích změn především generace narozené po roce 1980. Čím později nezbytná stabilizace důchodového systému přijde, tím bude muset být silnější. To s sebou může nést nepříznivé makroekonomické důsledky. Například v případě zvyšování daňové zátěže může dojít ke zpomalení hospodářského výkonu pod výhled současné makroekonomické projekce, případné snižování náhradového poměru by pak přineslo nejen sociální problémy, ale i snížení spotřeby značné části populace s rovněž negativními dopady na hospodářský růst.
Jak Národní rozpočtová rada upozorňuje, klíčem k řešení problému je tedy rychlá reakce. Čas, který zákonodárci mají k úpravám daňových a výdajových politik, než zadlužení země dosáhne úrovně dluhové brzdy, se však povážlivě zkracuje. A čím později se ke změnám přistoupí, tím budou bolestivější.*
/zr/
Na snímku: Členové Národní rozpočtové rady dnes zástupcům médií představili svoji každoroční Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí
Foto: Ivan Ryšavý
Výdaje vládních institucí dosáhly v roce 2017 celkové výše 1966 miliard korun, což odpovídá 40,0 % hrubého domácího produktu. Ministerstva a další ústřední orgány státní správy, místní samospráva, zdravotní pojišťovny, ale i příspěvkové organizace jako dětské domovy, muzea či divadla tak vydaly o 84 miliard korun více než v předchozím roce.
Nejvíce prostředků směřovalo na sociální ochranu (605 mld.), zdraví (377 mld.), ekonomickou činnost (287 mld.) a vzdělávání (233 mld.). Naopak nejmenší zastoupení měly výdaje na bydlení a společenskou infrastrukturu (30 mld.), ochranu životního prostředí a obranu (po 41 mld.).
„Oproti roku 2016 došlo k nárůstu výdajů o 4,4 %, tedy o 84 miliard korun. Nejvíce vzrostly výdaje na zdraví, konkrétně o 22 miliard korun. Následuje vzdělávání, kde nárůst činil 20 miliard korun,“ upřesnil Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu. Z hlediska jednotlivých druhů výdajů došlo k nejvyššímu nárůstu u investičních výdajů (10,3 %) a náhrad zaměstnancům (10,1 %). Naopak o 13,4 % klesly kapitálové transfery.
Při mezinárodním srovnání musíme vycházet z dat roku 2016, neboť Eurostat souhrnná data za rok 2017 dosud nepublikoval. „Ve srovnání s ostatními státy EU byl podíl výdajů vládních institucí v roce 2016 nižší a činil 39,4 % hrubého domácího produktu, zatímco průměr EU byl 46,2 %,“ konstatoval Petr Musil, ředitel odboru vládních a finančních účtů ČSÚ. Tento podíl je nejnižší ze všech středoevropských zemích. Nejvyšší podíl byl naopak zaznamenán v Rakousku (50,3 %). V České republice putovalo na oblast sociálních věcí 31,2 % celkových výdajů vládních institucí, což je nejméně ze středoevropských zemí, přičemž průměr EU činil 41,2 %. Sociální výdaje se podílely na hrubém domácím produktu 12,3 %, zatímco průměr členských států EU byl 19,0 %.*
/zr/
Ilustrační foto:
Budova Českého statistického úřadu v Praze
Foto: archiv ČSÚ
Při zachování stávajícího nastavení daňových a výdajových politik by se Česká republika během následujících padesáti let dostala do bezvýchodné dluhové pasti. Důvodem je především stárnutí obyvatelstva a s ním spojené zvyšování nároků na penzijní systém. Ukázala to historicky první Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí zpracovaná Národní rozpočtovou radou.
Přestože Česká republika v současnosti patří mezi nejméně zadlužené země Evropské unie, jsou její veřejné finance dlouhodobě neudržitelné. Při zachování stávajícího nastavení výdajových a daňových politik by se do roku 2068 mohl veřejný dluh vyšplhat až na 230 % hrubého domácího produktu (HDP). To by znamenalo, že země nebude schopna hradit svoje výdaje a závazky a propadne se do dluhové pasti.
Vyplývá to ze Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou dnes zveřejnila Národní rozpočtová rada. „České hospodářství bude v následujících 50 letech růst i nadále rychleji než ekonomiky vyspělejších zemí. Ani zvyšování daňových příjmů, které pokračující konvergence přinese, ale nebude stačit na to, aby vyvážilo schodky penzijního systému způsobené stárnutím obyvatelstva,“ uvedl člen Národní rozpočtové rady Jan Pavel.
Zatímco nyní činí podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci 19 %, kolem roku 2060 bude už do této věkové skupiny spadat téměř každý třetí obyvatel. Zpráva Národní rozpočtové rady ukazuje, že po roce 2030, kdy do důchodu začnou odcházet populačně silné ročníky, bude penzijní systém čelit prudkému nárůstu výdajů. Současný vyrovnaný stav se tak promění v každoroční deficity, které se do roku 2059 vyšplhají až nad 5 % HDP.
„Česká společnost se bez ohledu na technologický pokrok, ekonomické sbližování s vyspělými zeměmi nebo další možné pozitivní změny ocitne před základní otázkou: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, nebo připustit snížení důchodů vzhledem k průměrné mzdě? Čas, který mají politici i široká veřejnost na nalezení konsenzuálního řešení, se rychle krátí,“ konstatovala předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.
Kromě výdajů na starobní důchody porostou podle Zprávy v poměru k HDP v následujících 50 letech také veřejné výdaje na zdravotnictví či sociální dávky. Rychlejší růst výdajů v porovnání s příjmy by sám o sobě v následujících 50 letech prohloubil dluh sektoru veřejných institucí z 34,7 procenta HDP na konci roku 2017 na 180 % HDP. Překročení dluhové brzdy, jež je nyní zákonem stanovena na 55 % HDP, a následné další zvyšování zadlužení by však vyvolalo reakci finančních trhů, na nichž si stát obstarává zdroje prodejem dluhopisů. „Investoři by při zhoršujícím se stavu českých veřejných financí požadovali za svoje prostředky rizikovou prémii, která by se projevila nárůstem úrokových sazeb ze státních dluhopisů. To by vývoj dluhu ještě zhoršilo,“ dodala Eva Zamrazilová.
Zpráva Národní rozpočtové rady kromě dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí poukázala také na střednědobá rizika. Zátěžové tříleté scénáře, ve kterých Rada pracovala se zpomalením růstu HDP na dvě procenta ročně, resp. jeho stagnací, naznačují, že pokud by se opakovaly světové hospodářské poruchy minulého desetiletí, veřejné zadlužení by se zhoršovalo stejně rychle jako při předchozí krizi. „Tentokrát by ovšem byla nevýhodou horší výchozí pozice, protože stávající zadlužení je ve vztahu k HDP vyšší, než bylo v roce 2008,“ připomněl člen Národní rozpočtové rady Richard Hindls.
Klíčová zjištění Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí:
* 31 % bude pravděpodobně podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci ve 60. letech 21. století;
* v případě zachování současného nastavení daňových a výdajových politik by podíl veřejného dluhu na HDP začal od poloviny 30. let 21. století narůstat a v padesátiletém horizontu by se vyšplhal až na 230 % HDP;
* výdaje na starobní důchody začnou během 30. let 21. století ze stávající úrovně 7 % HDP rapidně růst a budou kulminovat kolem roku 2059 na úrovni 12,9 % HDP;
* 2,86 je počet procentních bodů HDP, o který by se muselo každý rok zlepšit primární strukturální saldo po dobu 50 let, aby na konci tohoto období dluh nepřesahoval hranici dluhové brzdy (55 % HDP);
* 40 % je přibližná hranice podílu veřejného dluhu na HDP, která za současných podmínek zajistí, že v případě ekonomických problémů nedojde k aktivaci dluhové brzdy.
Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Činnost Národní rozpočtové rady zároveň přispívá k udržitelnosti veřejných financí České republiky a snižuje riziko nadměrného zadlužování státu.*
/zr/
