Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) zamítlo návrh skupiny 30 senátorů (dále jen navrhovatelka) na zrušení zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů, případně na zrušení § 2 odst. 1 písm. b), písm. k) ve slovech „nebo národní podnik“, písm. n) a § 8 odst. 3 téhož zákona.

Podle dnes vydané tiskové zprávy Ústavního soudu navrhovatelka ve svém návrhu vyjádřila přesvědčení, že zákon o registru smluv či přinejmenším jeho vybraná ustanovení jsou v rozporu s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s principem rovnosti podle čl. 1 a čl. 3 Listiny, principem autonomie vůle, jakož i se zákazem retroaktivity. Stěžejní námitkou navrhovatelky byl protiústavní zásah zákona do práva podnikat zejména u některých subjektů - národních podniků, územních samosprávných celků či právnických osob, v nichž má stát nebo územně samosprávný celek většinovou majetkovou účast.

Navrhovatelka se domnívá, že zákon nutí tyto subjekty uveřejňovat údaje, které pro ně samotné či jejich smluvní partnery představují konkurenční výhodu, a jejichž udržení v tajnosti před ostatními podnikateli je z hlediska realizace jejich práva podnikat nezbytné. Konečně navrhovatelka také uvedla, že k dosažení zákonodárcem proklamovaného cíle transparentnosti smluv podle ní zcela postačuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zákon o registru smluv je tak duplicitní právní úpravou.

Ústavní soud konstatuje, že cílem zákona o registru smluv je zajistit uveřejnění vybraných smluv, u nichž je alespoň jednou ze smluvních stran některý z dotčených subjektů, jejichž hospodaření je navázáno na veřejné finanční prostředky. Protože se tak děje prostřednictvím registru smluv, který je přístupný způsobem umožňujícím bezplatný dálkový přístup, je zjevné, že účelem zákona je zpřístupnění dotčených smluv široké veřejnosti v souladu s ústavně zaručeným právem na informace podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny (informační funkce zákona). To lze ostatně dovodit také z vazby mezi zákonem o svobodném přístupu k informacím a zákonem o registru smluv, neboť platí, že prostřednictvím registru smluv se neuveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.

Konečně lze doplnit, že ve vazbě na uvedený účel je možné identifikovat i další základní právo, jež je prostřednictvím zákona realizováno, totiž právo občanů podílet se na správě věcí veřejných dle čl. 21 odst. 1 Listiny (kontrolní funkce zákona).

Ústavní soud provedl za účelem přezkumu zásahu zákonodárce do ústavně zaručeného práva podnikat tzv. test racionality, který se skládá ze čtyř kroků, a dospěl k závěru, že vybraná ustanovení zákona o registru smluv, jakož i zákon jako celek, v něm obstály a nepředstavují zásah do shora označeného práva. Rovněž ani tvrzení o porušení principu rovnosti v právech, jakož i další ústavněprávně relevantní námitky navrhovatelky, neshledal Ústavní soud důvodnými, a tedy způsobilými přivodit závěr o protiústavnosti zkoumaných ustanovení zákona o registru smluv.

Pokud navrhovatelka namítala, že údaje, které jsou dotčené subjekty povinny uveřejnit prostřednictvím registru smluv, představují konkurenční výhodu a jejich udržení v tajnosti je tak pro naplnění obsahu práva podnikat nebytné, musí k tomu Ústavní soud uvést, že zákon o registru smluv stanoví v § 3 celou řadu výjimek z povinnosti uveřejnění. Zvláštní důraz je u dotčených subjektů nutno klást na výjimku uvedenou v § 3 odst. 2 písm. r) tohoto zákona, která z povinnosti uveřejnění vylučuje smlouvy uzavřené mezi těmito subjekty, byla-li taková smlouva uzavřena v běžném obchodním styku.

Současně je třeba zohlednit i ustanovení § 5 odst. 5 písm. a) a c), jakož i § 5 odst. 6 zákona, která umožňují dotčeným subjektům vyloučit z uveřejnění tzv. metadata v podobě identifikace smluvních stran a ceny (ev. hodnoty předmětu smlouvy), jsou-li taková data obchodním tajemstvím osob uvedených – mimo jiné – právě v § 2 odst. 1 písm. k) a n) zákona.

Jako relevantní lze vnímat námitku navrhovatelky, že § 5 odst. 6 zákona chrání toliko obchodní tajemství osob uvedených v příslušných písmenech § 2 zákona, nikoliv obchodní tajemství druhé smluvní strany. Ani v tomto ohledu však Ústavní soud neshledává zásah do skutečné realizace podstatného obsahu práva těchto subjektů podnikat, neboť uveřejnění ceny, popřípadě označení smluvních stran [nebudou-li tyto současně představovat obchodní tajemství některé z osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. e), k) až n) zákona], sice určitým způsobem omezuje výkon daného práva, avšak pouze ve vztahu k dotčeným subjektům. Jinými slovy omezuje (v případě, že daná smluvní protistrana nebude mít zájem na uveřejnění daných metadat v registru smluv) toliko volbu protistrany [a to nadto pouze tehdy, jestliže na danou smlouvu nebudou dopadat výjimky, především dle § 3 odst. 2 písm. i) či r) zákona], nikoliv realizaci samotného podstatného obsahu práva podnikat, natož podnikání samé.

Nelze zároveň pomíjet skutečnost, která se celou problematikou vine jako příslovečná červená nit, totiž že onou protistranou jsou subjekty nakládající alespoň dílem s veřejnými finančními prostředky, což legitimně odůvodňuje potřebu dbát na jejich hospodárné využívání. Ani v tomto směru tedy Ústavní soud neidentifikoval takový zásah do dotčeného práva, pro který by bylo třeba napadenou právní úpravu podrobit přísnějšímu testu proporcionality.

Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce navrhovatelky, že je zákon o registru smluv nadbytečný, neboť se překrývá se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Napadená právní úprava není ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím duplicitní, ale naopak jej doplňuje, čímž rozšiřuje jednak aktivní složku práva na informace ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny, a zvláště pak možnost kontroly veřejné moci ze strany veřejnosti. Ústavní soud má tedy za to, že cíl sledovaný zákonem o registru smluv nelze považovat za nelegitimní nebo svévolný. Je tomu tak i proto, že zákon o registru smluv posiluje jedno z nejvýznamnějších moderních politických práv, jehož smyslem je umožnit veřejnosti (mimo jiné) i efektivní kontrolu veřejné moci. Zároveň je zákonodárcem zvolené řešení podle názoru Ústavního soudu rozumným prostředkem, jak takového cíle dosáhnout.

Stran otázky porušení principu rovnosti v právech Ústavní soud uzavřel, že je-li dotčený subjekt přímo, anebo zprostředkovaně (skrze jiný subjekt) napojen na veřejné rozpočty a finance z nich plynoucí, nelze přijmout tezi navrhovatelky, že takový subjekt je ve srovnatelném postavení s jinými soukromoprávními subjekty, které své ústavně zaručené právo podnikat uskutečňují za účelem zajištění prostředků pro uspokojení svých potřeb. U takových subjektů [jimiž jsou i subjekty podle § 2 odst. 1 písm. b), k) a n) zákona], nelze akceptovat iracionální či nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky pouze proto, že se tak děje v rámci jejich podnikatelské činnosti. Porušení principu rovnosti v právech proto Ústavní soud v tomto případě neshledal.

Závěrem Ústavní soud připomíná, že při abstraktním přezkumu ústavnosti není schopen objektivně prokázat nebo hypoteticky vymodelovat všechny myslitelné situace, které napadený zákon, resp. jeho dílčí ustanovení, v individuálním případě mohou vyvolat. Předmětem jeho posouzení tedy nyní nemohou být ani specifické případy jednotlivých dotčených subjektů, u nichž s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem může Ústavní soud své posouzení upřesnit v budoucnu.*

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/17 je dostupný na: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2019/Pl._US_32_17_na_web.pdf .

AUTOR ZÁKONA: JDE O VELKÉ VÍTĚZSTVÍ

Mezi prvními, kdo zareagovali na zamítnutí uvedeného návrhu třiceti senátorů Ústavním soudem, byl poslanec Jan Farský, autor zákona o registru smluv. Uvedl: "Registr smluv byl potvrzen Ústavním soudem. A jednomyslně. To považuji za velké vítězství. Jsem moc rád, že těch pět let práce na jeho prosazování nebylo zbytečných a rozhodnutím Ústavního soudu je jeho zakotvení v českém právním řádu ještě pevnější. Má to smysl."

/zr/

K foto: Ilustrační snímek budovy Ústavního soudu v Brně.

Foto: web ÚS

 

Zhruba 14 % občanů ČR starších 18 let nebydlí v místě svého trvalého bydliště a v době voleb tak musí buď cestovat, nebo si vyřídit voličský průkaz. V absolutních číslech je to více než milion voličů. Možnost volit by tak ve zmíněných případech usnadnila korespondenční volba, a proto dnes autoři petic za možnost distančních voleb předali poslancům společné prohlášení, v němž je vyzývají, aby podpořili existující návrh zákona.

Jak dále vyplývá z průzkumu, který pro Institute for Democracy 21 (IFD21) vypracovala agentura MEDIAN, každý pátý občan, který nebydlí na své adrese, se podle zjištěných dat k volbám nechystá.

Pod aktuálním návrhem zákona o korespondenční volbě, který předložila Markéta Pekarová Adamová letos v červnu, je podepsáno 28 poslanců z TOP 09, STAN, Pirátů, ODS a KDU-ČSL. Tento návrh je nyní zařazen na schůzi Poslanecké sněmovny a čeká na projednání v prvním čtení - to však může trvat ještě dlouho.

Předkladatelé proto chtějí nechat hlasovat o jeho dřívějším projednání, i s odkazem na zájem veřejnosti o toto téma. „V obecné rovině současný návrh zákona podporujeme, máme k němu jen několik výtek technického charakteru,” uvedl Vojtěch Pikal z Pirátů, jeden z poslanců, kteří dnes společné prohlášení od občanů obdrželi.

Pod návrhem jsme podepsaní a podporujeme ho, jsem ale skeptický k tomu, zda se jej podaří v tomto volebním období schválit, protože to opatření se vládním stranám příliš nehodí,” vyjádřil obavu předseda STAN Jan Farský. Z uvedeného průzkumu MEDIANU pro IFD21 vyplývá, že 45 % voličů ANO zavedení korespondenční volby podporuje, u voličů ČSSD je to 35 %.

Pozitivně se k tématu nedávno vyslovil v pořadu Otázky Václava Moravce také ministr vnitra Jan Hamáček. Připustil, že by se mohlo týkat i Čechů, kteří jsou v zahraničí krátkodobě, nebo jen v době voleb nejsou doma. „Teď si musí vyzvedávat voličský průkaz, potom v tom místě hledat volební místnost, takto by se to vyřešilo, ministr“ uvedl.

Kladně se v témže diskusním pořadu vyjádřil i předseda lidovců. „Zavedení korespondenční volby by bylo fér vůči lidem, kteří nás reprezentují v zahraničí, především vůči vědcům a dalším lidem, kteří mají někdy potíže cestovat stovky kilometrů kvůli volbám,“ prohlásil Pavel Bělobrádek.

Výzvu od občanů dnes převzali kromě Pavla Bělobrádka a Jana Farského také Helena Válková, předsedkyně petičního výboru (ANO), Leo Luzar (KSČM), Vojtěch Pikal (Piráti) a Markéta Pekarová Adamová (TOP09). Problematika volby mimo domov se podle zmíněného průzkumu nejvíce týká mladých lidí, ve věkové kategorii 18–29 let dokonce každého třetího voliče (30 %), každého třetího občana žijícího v Praze a každého pátého na Plzeňsku. Ve skupině, která uvedla, že chodí k volbám, jich jenom 10 % bydlí mimo trvalé bydliště, naproti tomu u skupiny respondentnů, která avizovala, že se k příštím volbám nechystá, je to dvakrát tolik (20 %).

Účastnit se voleb je pro tuto část populace náročné, buď musejí cestovat, často stovky kilometrů, anebo si vyřizovat voličský průkaz. Týká se to hodně studentů, ale nejhůř jsou na tom rozhodně stovky tisíc Čechů v zahraničí,” řekla Kateřina Písačková z Institute for Democracy 21, autorka jedné ze tří existujících petic. Dodala, že téměř desetina občanů s volebním právem (9 %) si podle zjištěných dat alespoň jednou v životě vyřizovala voličský průkaz. Většina z nich (91 %) pro volby v rámci České republiky, 6,5 % pro volbu v zahraničí a necelá 3 % pro obě tyto možnosti. Pokud by korespondenční volba byla zavedena, využilo by ji podle průzkumu MEDIANU pro vyzývají, aby podpořili existující návrh zákona v příštích parlamentních volbách až 32 % voličů. Tři čtvrtiny respondentů by umožnily volit poštou nejen ze zahraničí, ale i v rámci ČR, jako to funguje například v Německu či Rakousku.

Mnoho z nás žije dlouhodobě v zahraničí, vychováváme své děti s dvojím občanstvím a chceme jim jít příkladem v plnění občanských povinností. Mnohahodinové cesty na ambasády a velvyslanectví však i nám zabraňují v našem právu volit,“ stojí ve společném prohlášení autorů petic.

Další výsledky průzkumu :

/zr/

 

K foto:

Z dnešního převzetí petice od občanů vyzývající, aby poslanci podpořili návrh zákona, který by zavedl možnost korespondenční volby

Foto: archiv

Jak dnes ohlásil předseda poslaneckého Klubu hnutí STAN Jan Farský, podá tento klub v dolní parlamentní komoře návrh novely zákonů, na jehož základě by se 23 centrálních úřadů přesunulo z Prahy do regionů. V regionech by tak vzniklo 4838 nových pracovních míst, jež by regiony výrazně a dlouhodobě posílily. Tento krok by podle STAN zároveň ulevil české metropoli.

"Proč to navrhujeme?" položil si řečnickou otázku poslanec Jan Farský.  A vzápětí si na ni i odpověděl: "Je to jednoduché řešení s dlouhodobými pozitivními důsledky pro celou společnost. Mezi Prahou a zbytkem republiky je obrovský rozdíl, který se stále zvyšuje. V počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, ve mzdách, v kvalitě a dostupnosti služeb. Tento trend je potřeba v zájmu celé země zastavit, ještě lépe obrátit. Přesun úřadů z centra do regionů je jedním z prvních kroků."

Poslanecký Klub hnutí STAN má za to, že přemístěním úřadů do krajských měst se v regionech snáze udrží ekonomicky aktivní obyvatele, zvýší se tam rozmanitost trhu práce, sníží vnitřní sociální, ekonomické i kulturní rozdíly až napětí v rámci ČR. Praze se zase uvolní prostory v centru pro bydlení, kulturu a další využití, ušetří se za drahé nájmy, vyřeší se nedostatek vhodných kancelářských prostor ve stávajících budovách, vysoké výdaje na jejich provoz a energie. Nebude také nutné stavět zcela novou vládní čtvrť s plánovanými náklady až 6 miliard korun, kterou předpokládá programové prohlášení vlády.

"Vzhledem k tomu, že jde o centrální úřady, jejichž partnerem jsou primárně další úřady, ne přímo občané, státní správa se občanům nijak nevzdálí," konstatoval dále Jan Farský.  Podle jeho slov náklady mohou dočasně mírně vzrůst v rámci komunikace mezi úřady, ale při současné (a v budoucnusnad  stále lepší) infrastruktuře a digitalizaci státní správy, není fyzická přítomnost většinou nezbytná.
Plánovaný přesun by se týkal 23 úřadů či jejich částí. Šlo by o téměř pět tisíc kvalifikovaných pracovních míst, která budou umístěna v regionech. Objem finančních prostředků na mzdy těchto zaměstnanců činí více než 2,6 mld. Kč ročně. Tyto peníze by přirozeným způsobem zvýšily kvalitu života v regionech. Pomohly by regionálním kulturním institucím, školám, sportovištím, živnostníkům, řemeslníkům a všem firmám a občanům, kteří ve službách podnikají.

V regionech naleznou úřady i dostupnější pracovní sílu. Sehnat kvalitní odborníky, ať už právníky, inženýry či pracovníky v IT, je v hlavním městě čím dál obtížnější. Přesunem i těchto pozic dojde ke zvýšení rozmanitosti trhu práce v jednotlivých regionech.
Poslanecký Klub STAN se k tomuto svému návrhu inspiroval zkušenostmi z Estonska, které k podobnému kroku již přistoupilo, když přestěhovalo 4 % úřednických míst do regionů, změny se týkaly celkem 40 státních úřadů. Inspirací je i přístup v USA – tzv. gentrification – umístěním vládních institucí do problémových oblastí tyto zatraktivní a posílí.
Jan Farský připustil, že by bylo nutné počítat i s neochotou úředníků k tomuto přesunu. Návrh je proto připraven s odloženou účinností pět let, aby úřady i jejich zaměstnanci získali čas se na změnu sídla připravit.*

/zr/

 

K foto:

Jan Farský ohlašuje návrh poslaneckého Klubu hnutí STAN

Foto: archiv STAN

V důsledku aplikace přechodných ustanovení novely zákona o střetu zájmů a protestů zástupců obcí vznikly dvě poslanecké iniciativy, které vedly k návrhu dvojice novel k aktuální verzi zákona o střetu zájmů.

Tyto novely požadují výrazné omezení informačních povinností zástupců menších samospráv a omezení přístupu veřejnosti k těmto informacím. Ačkoliv mohl být zákonodárce veden jistě chvályhodným záměrem k dosažení co nejvyšší transparentnosti politického trhu, realita ukázala, že opatření zavedená novelou zákona o střetu zájmů mohou v některých případech způsobit až ochromení řízení nejmenších místních samospráv po letošních podzimních komunálních volbách.

V posledních měsících se k různým formám „protestních akcí“ proti novele zákona o střetu zájmů připojilo více subjektů, včetně Sdružení místních samospráv ČR (SMS). I na základě toho vznikly v minulých týdnech dvě poslanecké iniciativy, které požadují omezení informační povinnosti zástupců samospráv a omezení přístupu veřejnosti k těmto informací.

První navrhovaná novela zákona je z pera poslance Marka Výborného, který v návrhu požaduje, aby neuvolnění komunální politici, tj. zástupci nejmenších obcí, neměli povinnost zveřejňovat svůj majetek v centrálním registru. Vzhledem k jednoduchosti a stručnosti novely lze předpokládat, že si může najít podporovatele napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně.

Druhá poslanecká iniciativa od skupiny poslanců (P. Gazdík, J. Farský, V. Rakušan, P. Pávek., V. Kovářová, J. Krutáková) se snaží najít rovnováhu mezi osobním zájmem veřejných funkcionářů a zájmem veřejnosti. Navrhované legislativní řešení spočívá v tom, že do oznámení veřejných funkcionářů bude i nadále každému umožněno nahlížet, avšak na základě žádosti, a to bez ohledu na to, zda jde o veřejné funkcionáře v politických funkcích a členy ostatních úřadů státu podle kompetenčního zákona (podle § 2 odst. 1 zákona) nebo o veřejné funkcionáře v nepolitických funkcích, především vedoucích úředníků a zaměstnanců bezpečnostních složek státu (podle § 2 odst. 2 zákona). V tomto ohledu tak dojde k navrácení právní úpravy do podoby před její změnou. Zároveň návrh zužuje rozsah zpřístupněných informací a vylučuje informace o datu a místě narození a identifikace nemovité věci.

Sdružení místních samospráv podporuje všechny snahy o změnu zákona o střetu zájmů, která povede k narovnání současné pokřivené situaci v majetkových přiznáních veřejných funkcionářů na úrovni především malých obcí. Zástupci SMS intenzivně vyzývají zákonodárce ke sjednání nápravy, a to ve zrychleném řízení.

To zaznělo i na kulatém stole v úterý 9. ledna v Praze, jehož se účastnili místopředsedové SMS Jan SedláčekPavel Eliáš a členka předsednictva SMS, poslankyně Věra Kovářová. Je však nezbytné, aby došlo k harmonizaci obou návrhů tak, aby zákon v novelizované podobě reálně plnil svoji roli a neomezoval tak zásadním způsobem odpovídající výkon samosprávy především v malých obcích.*

/tz/

K foto:

Z kulatého stolu v úterý 9. ledna v Praze k informačním povinnostem zastupců územních samospráv, jak je ukládá poslední novela zákona o střetu zájmů

Foto: https://www.facebook.com/pg/SMSCR.CZ/posts/?ref=page_internal

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down