Loňské dodávky pitné vody ze soustavy Jihočeského vodárenského svazu (JVS) dosáhly 15,860 milionů kubických metrů a po čtyřech letech opět klesly pod 16 milionů. Meziročně o více než 300 tisíc kubických metrů.

Sešlo se více důvodů. Mírná zima a příznivé dešťové srážky udržely a naplnily studny, což se na odběrech pitné vody ze soustavy vždy projeví. Nejen u jednotlivců, ale i měst. Třeba Prachatice měly větší množství vody z vlastních pramenišť, a proto od nás nakoupily méně vody. A celé to podtrhla covidová pandemie, která prakticky na celý rok přerušila provoz hotelů, restaurací, škol, fitness, omezila průmyslovou výrobu a lidi poslala na home office,“ vysvětlil František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS proč proti plánu loňský prodej vody předané klesl o 380 tisíc m3.

Bez ohledu na to však musí vodárenská soustava držet rezervy a být připravena okamžitě zvýšit dodávky, bude-li to zapotřebí. „Koncem listopadu například Písek odstavil svou úpravnu vody a celé město třiadvacet dnů nepřetržitě a dalších pět dní krátkodobě zásobovala jen naše vodárenská soustava,“ dodal Antonín Princ, ředitel JVS.

Pro vodárenský svaz, který je sdružením 266 obcí a měst, znamená pokles odběrů vody nižší tržby za prodej vody předané o víc než 6 milionů korun. Přitom ještě v listopadu to vypadalo na propad proti plánu o 500 tisíc kubických metrů, a tedy výpadek dalších několika milionů korun, potřebných na údržbu a obnovu vodárenské soustavy. „Veškeré příjmy z prodeje vody, mimo nákladů na provoz, dáváme zpět do oprav, rekonstrukcí a investic našeho vodárenského systému, který je největší v kraji,“ konstatoval Antonín Princ.

Ten přitom oceňuje práci zaměstnanců, kteří výrobu a distribuci pitné vody zajišťují celoročně non-stop.  „Málokdo si to uvědomuje, ale i oni patří v čase nouzového stavu mezi ty z první linie. A při všech epidemických omezeních a zdravotních rizicích obstáli,“ uzavřel ředitel JVS. Přestože začátek roku 2021 nesignalizuje změnu k lepšímu, věří, že provoz vodárenské soustavy bude i nadále bez větších problémů.

/zr/

Ilustrační foto: archiv JVS*

Zhruba pěti tisícům obyvatel třinácti obcí, ležících v části historických Blat na Českobudějovicku, teče od začátku listopadu z kohoutků kvalitnější voda. Zasloužila se o to dokončená oprava posledních 2,3 kilometru řadu mezi Zahájím a Olešníkem. Při ní Jihočeský vodárenský svaz za 14,7 milionu korun nahradil problémové ocelové potrubí novým z kvalitního plastu. Práce na tomto úseku vodárenské soustavy trvaly od května.

Přestože z úpravny vody Plav odtéká voda ve špičkové kvalitě, vyhovující všem hygienickým nárokům, dálková doprava v podzemních sítích ji může ovlivnit. Zdrží-li se voda v ocelovém, nechráněném potrubí dlouho, dochází k jejímu druhotnému zaželeznění.

Zvýšená koncentrace železa pak zhoršuje chuťové vlastnosti vody a způsobuje zakalení. A právě tento letitý problém se na Olešnicku podařilo odstranit,“ vysvětluje František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS. Týká se to obcí Zahájí, Mydlovary, Olešník, Zbudov, Chlumec, Purkarec, Velice, Nákří, Dříteň, Kočín, Strachovice, Malešice a Chvalešovice.

V jihočeské vodárenské soustavě, měřící 556 kilometrů, se voda zdrží i 10 dnů, teče-li například do obcí, vzdálených od úpravny Plav až 80 kilometrů. Celou dobu se její kvalita monitoruje a na odběrných místech opakovaně laboratorně kontroluje. Pro zachování zdravotní nezávadnosti se na vybraných objektech provádí také zdravotní zabezpečení pomocí chlornanu sodného.

Nejdále voda z úpravny Plav teče až na hranice kraje do Čimelic. Nejvýše pak do vodojemu Šibeniční Vrch na Prachaticku, který je 697 metrů nad mořem. Přitom překoná výškový rozdíl téměř 300 metrů, neboť úpravna vody Plav leží 405 m n. m.*

/zz/

K foto:

Jihočeský vodárenský svaz nahrazuje ocelové nechráněné potrubí novým z kvalitního plastu

Foto: archiv JVS

Zatímco nyní Jihočeský vodárenský svaz vyrobí ročně 16 mil. m3 pitné vody, v roce 2030 by to mohlo být až 25,5 milionu a v roce 2050 ještě o něco víc, 28,6 mil. m3. K těmto závěrům dospěl autorský tým pražské společnosti Vodohospodářský rozvoj a výstavba, který pro vodárenský svaz zpracoval studii vývoje pitné vody dodávané z jeho soustavy s výhledem právě na tyto roky.

„Jde o první analytický dokument, zaměřený na budoucí spotřebu pitné vody v kraji, který si náš svaz nechal zpracovat za víc než čtvrt století existence. Stane se pro nás důležitým vodítkem při plánování dalších investic do údržby a rozvoje soustavy,“ konstatoval Antonín Princ, ředitel JVS.

Jihočeská vodárenská soustava je jednou z nejrozsáhlejších v Česku a je hlavním zdrojem pitné vody pro většinu obyvatel Jihočeského kraje. Ve 150 městech a obcích na rozloze 6300 km2 zásobuje zhruba 400 tisíc obyvatel.

Studie hodnotila rozvojový potenciál všech na soustavu napojených sídel, z nichž 31 nejvýznamnějších bylo zařazeno do jedné skupiny a zbylých 119 do druhé. Třetí pak zahrnula 98 obcí, které vodu ze soustavy neodebírají, ale leží u budovaných dálnic D3 a D4 z Prahy do Českých Budějovic a z Prahy do Písku, a lze tedy očekávat jejich rozvoj včetně průmyslových zón. Celkem tak analýza řešila vodohospodářské potřeby na území 248 obcí

„Tři desítky obcí z první skupiny mají na vodárenskou soustavu nejvýznamnější vliv, a proto byl rozbor jejich katastrů, sloužící k odhadu budoucí spotřeby vody, opravdu detailní. Vycházel z územních plánů, demografického vývoje, rozvojových ploch a záměrů,“ popsal metodiku zpracování dat František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS.

Ve zbylých dvou skupinách hodnocených obcí se odhad budoucího vývoje spotřeby vody už prováděl bez takto podrobné analýzy. Studie přitom zahrnula i další důležité dokumenty jako Plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro Jihočeský kraj do roku 2030 či lokality, postižené v roce 2015 suchem, tedy i zhoršenou kvalitou vody a málo vydatnými zdroji.

Autoři uvádějí, že průměrná denní spotřeba domácností v „nejvlivnější“ skupině obcí činí 85 litrů, zatímco v zahraničí to je v průměru 137–140 litrů. Tři scénáře možného vývoje spotřeby vody v kraji proto počítají s denní spotřebou 90, 115 a 140 litrů. Podobně se hodnotily možné odběry ostatních zákazníků či růst počtu obyvatel.

„Při hodnocení studie jsme konstatovali, že jde o zásadní strategický dokument, který kvalifikovaně prognózuje možný budoucí vývoj spotřeby pitné vody v kraji. Dává také odpovědi na kapacitu technologie a potrubního vedení soustavy při její obnově. Ta se plánuje a provádí s výhledem na další desítky let dopředu,“ uvedl Antonín Princ, který je současně i předsedou představenstva JVS.

Podle Františka Rytíře klíčová úpravna vody Plav už teď umožňuje vyrobit 1500 litrů vody za vteřinu, tedy až 47,3 milionů m3 vody za rok. „V tom naši předchůdci, kteří ji v 70. letech minulého století projektovali a stavěli, odvedli vynikající práci. Předstihli dobu a postavili něco nadčasového,“ poznamenal.

Na úpravnu je napojeno přes 550 kilometrů zásobovacích řadů, jimiž veškerá voda teče přes čerpací stanice do hlavních distribučních vodojemů. Z nich pak míří další desítky kilometrů ke konečným spotřebitelům.

Jihočeský vodárenský svaz, vlastněný obcemi a městy, v posledních letech vyrábí kolem 16 mil. m3 vody. A to i přes pokles odběrů obcí, preferujících své vlastní zdroje. Kompenzovat se mu to daří průmyslovými odběry, jejichž podíl loni vzrostl na 9 procent z vyrobené vody.*

/zr/

 

K foto:

Úpravna vody Plav

Foto: archiv Jihočeského vodárenského svazu

Žádné zákazy zalévání zahrad, napouštění bazénů či mytí aut. I v horkém a suchém létě měly obce a města, napojené na Vodárenskou soustavu jižní Čechy, vody dost. Její kapacita je obrovská. Dokonce dvakrát větší, než kolik činí současná roční produkce. Ta je ve výši zhruba 16 milionů kubických metrů vyrobené a po kraji potrubím rozvedené pitné vody. Proto není zásobení vodou ani limitem rozvoje bydlení, průmyslu či živností v napojených územích.

Celá vodárenská soustava je jihočeským klenotem. Už dávno před naším letopočtem stavěli staří Římané akvadukty pro zásobení měst vodou. Některé jsou dodnes funkční. Takový Aqua Appia už v roce 312 před Kristem dodával do Říma denně 73 tisíc kubíků vody. Jenže ten měřil jen 16,5 kilometru. Ten náš jich má přes 550 a vznikal až v 70. letech minulého století,“ říká Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva Jihočeského vodárenského svazu (JVS). Právě tento svazek 264 měst a obcí soustavu vlastní a provozuje.

Lokální „vodní blahobyt“ však nemusí být nekonečný. I to letošní subtropické počasí ukázalo. Třeba v Písku na přelomu srpna a září klesl průtok v řece Otavě pod množství, při kterém je povolen odběr vody do městské úpravny. Od 29. srpna do 4. září proto do města teklo ze soustavy každou vteřinou 30 litrů vody, doplňující místní systém.

Zafungovali jsme jako pojistka. JVS má s obcemi uzavřené smlouvy o dodávkách pitné vody, garantující pokrytí celé aktuální i budoucí spotřeby zajišťující jejich rozvoj. Pro všechny obce jsou smlouvy stejné. Náš svaz garantuje dodávky vody i obcím, které využívají současně převážně vlastní zdroje. V případě jejich výpadku jsme smluvně vázáni je plně nahradit.  I proto soustavu stále modernizujeme, protože sucho ohrožuje i náš region ať si to už někdo připouští nebo ne,“ připomíná František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS.

Vodárenský svaz si nechává zpracovávat rozsáhlou studii budoucí potřeby vody, jejímž základem bude analýza strategických a územních plánů jihočeských obcí a měst i plánů výstavby dopravních sítí a rozvoje území. Dokument bude dokončen do konce listopadu a poslouží k dalším strategickým rozhodnutím. Mimo jiné i o tom, v jakých dimenzích vést či rekonstruovat distribuční trasy.

Na Vodárenské soustavě jižní Čechy jako jediném zdroji pitné vody je zcela závislých více než 125 měst a obcí v kraji. Města a obce s vlastními zdroji, jichž je něco málo přes deset, z ní odebírají jen část své potřeby. Tyto zdroje zásobují pouze konkrétní sídlo a není na ně napojen rozsáhlý distribuční systém pro ostatní. Proto i cena vlastní vyrobené vody je logicky nižší. Významný vliv na cenu pitné vody má i primární rozdíl mezi cenou vody povrchové a podzemní. Podzemní voda, která nevyžaduje technologicky náročnou úpravu, je zpoplatněna dvěma korunami, zatímco povrchová z vodního díla Římov, stojí svaz bezmála čtyři koruny v odběrném místě pod hrází.

Z dlouhodobého hlediska bychom se k podzemním zdrojům měli chovat podstatně šetrněji a nevyužívat je v době, kdy je dostatek kvalitní vody povrchové. Obnova podzemních zdrojů je vždy dlouhodobá a pokles hladiny podzemní vody má závažné dopady do celého ekosystému oblasti,“ vysvětluje Antonín Princ.

V Jihočeském kraji je zatím vody dostatek. Problém je v tom, že zatímco některá města a obce mají zdrojů několik, jiná jen jediný a řada dalších žádný, protože do nich vodovod prostě nevede a nemají ani vnitřní rozvod. I proto roste počet těch, kdo se chtějí na soustavu napojit.

To jen potvrzuje smysl existence soustavy. Na druhou stranu financovat vodovod někomu, kdo o vodu ze soustavy projevuje zájem pouze v období, kdy mu dochází vlastní zdroje, je neefektivní a z hlediska financování a udržitelnosti velice sporné. Lokální malé zdroje by měly být právě naopak tou pojistkou pro případný výpadek či poruchu systému, který v jednotné ceně financují všichni stejně. Ale to si do budoucna budou muset určit města a obce samy,“ poznamenává František Rytíř.

Podle Antonína Prince by měl výrazněji vodárenským systémům a soustavám, které zásobují pitnou vodou rozsáhlé urbanizované území, pomoci i stát. Tato vodohospodářská infrastruktura je stejně důležitá jako energetické nebo dopravní systémy. Naopak například energetika se bez chladící vody neobejde. Dlouhodobé hydrometeorologické předpovědi jsou varující a vybízejí k systémovým řešením.

Mediálně propagovaný a finančně dotovaný program „dešťovka“ je z hlediska užití přímo v domácnosti diskutabilní, sucho neřeší a nejeví se jako smysluplný. Zejména když dlouhodobě neprší,“ uzavírá ředitel Jihočeského vodárenského svazu.*

/zr/

K foto:

Úpravna vody Plav je hlavním zdrojem vody pro Vodárenskou soustavu jižní Čechy

Ilustrační foto: archiv JVS

 

Stačí investovat necelých 30 milionů korun a ani krizový výpadek elektřiny nepřeruší zásobení 400 tisíc obyvatel kraje vodou z jihočeské vodárenské soustavy. Na ni je napojeno 155 měst a obcí. Ukázalo to prosincové cvičení Blackout, jehož výsledky byly nyní v březnu uzavřeny na společném setkání složek, které se ho účastnily.

Dopady dlouhodobého výpadku elektřiny, a tím i dodávek vody by se daly eliminovat pořízením pěti motorových čerpadel. Tím bychom ani při plošném výpadku elektřiny neztratili schopnost doplňovat vodojemy. Blackout totiž zastaví provoz řady úpraven vody, čerpacích a automatických tlakových stanic,“ konstatoval Antonín Princ, předseda představenstva a ředitel Jihočeského vodárenského svazu (JVS).

Týkalo by se to hlavních čerpacích stanic v Hosíně, Bukovci, Hlavatcích, Těšovicích a Drhovli. Pořizovací náklady se odhadují na zhruba 20 milionů Kč. Ty zbylé, s nižším příkonem, by byly vybaveny náhradními zdroji. Počítá se i s  ostrovními fotovoltaickými provozy. Nyní se připravuje pilotní projekt na čtyřech z nich. Cílem je také posílit datovou komunikaci mezi 72 vodárenskými objekty a dispečinkem JVS, stejně jako dispečinkem, zaměstnanci a spolupracujícími organizacemi či krajským krizovým štábem.

V tom bylo cvičení Blackout cenné. Odhalilo slabá místa a nyní je na politicích, jaký k tomu zaujmou postoj. Zda se spokojí se závěrečnou zprávou nebo se budou slabá místa postupně odstraňovat. To by stabilitu soustavy posílilo. Bez elektřiny a náhradních zdrojů je vodárenská soustava neřiditelná. Komunikace a přesné informace jsou zase rozhodující pro řešení situace,“ dodal Antonín Princ.

Samotný vodárenský svaz už v roce 2010 pořídil dva dieselagregáty do své největší úpravny v Plavu za 21 mil. Kč. Nyní připravuje pořízení vlastní rádiové sítě, kterou by tvořila dvacítka digitálních radiostanic a tři převaděče i se záložním napájením, vše za asi 2,5 mil. Kč.

Záložní energetické zdroje jsou naprosto klíčové. Domácnosti i firmy by nepřišly o vodu, kterou v tomto rozsahu žádné mobilní úpravny nebo cisterny nenahradí. Doplnění záložních čerpadel na trase soustavy by bylo potřebnou pojistkou,“ uvedl František Rytíř, provozní náměstek JVS:

Vodárenský svaz předpokládá, že na pořízení záložních agregátů by se měl podílet kraj i stát prostřednictvím státních hmotných rezerv, neboť pro běžný provoz nejsou třeba. Svaz by je provozoval a zodpovídal za jejich údržbu a připravenost. Pohotovostní provoz náhradních zdrojů sice není levný, ale jeho výhody se poznají vždy až v případě krize. Doplnění čerpadel by tedy prakticky eliminovalo nebezpečí, že dojde k výpadkům dodávek pitné vody z vodárenské soustavy.

Nouzová řešení, třeba využití cisteren s vodou, pokryjí pouze základní potřeby, jako je pití a příprava jídla. Už ale neřeší potřebu hygienické vody, například splachování toalet v několikapodlažních domech. Existují-li technické prostředky, jak vodu i v krizových situacích k lidem dostat, měli bychom jimi i s pomocí státu a kraje disponovat,“ uzavřel František Rytíř.

Jihočeský vodárenský svaz je sdružením měst a obcí Jihočeského kraje. Vlastní a provozuje Vodárenskou soustavu jižní Čechy, kterou tvoří 550 km zásobovacích řadů ve třech základních větvích a tři úpravny vody v Plavě, Táboře a Husinci. Její součástí je i 17 čerpacích stanic a 35 vodojemů.*

/zz/

K foto:

 

Do své největší úpravny v Plavu (na snímku) Jihočeský vodárenský svaz už v roce 2010 pořídil dva dieselagregáty za 21 milionů korun.

Foto: archiv JVS

Jihočeský vodárenský svaz (JVS) má novou koncepci investiční výstavby na roky 2018–2028, zahrnující postupnou obnovu infrastruktury, zejména dálkových řadů. Na červnové valné hromadě ji schválili zástupci více než dvou set obcí a měst, sdružených ve vodárenském svazu.

„Svaz ukázal schopnost a shodu přijímat strategická rozhodnutí. To umožní, aby i do budoucna byl celý systém i nadále funkční a na většině území Jihočeského kraje garantovat dostatek pitné vody. Velmi si toho cením,“ uvedl Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva JVS.

Nová koncepce zahrnuje například modernizaci problematických dálkových úseků ocelového potrubí, kterých je 313 km. Omezilo by se tím i tzv. druhotné zaželeznění pitné vody, které vzniká při jejím dlouhém zdržení v ocelových rourách. Dochází k němu při poklesu spotřeby, kdy se odebírá pouze část možné a také zajišťované kapacity řadu.

Mezi hlavní stavby na období let 2018–2028 patří vodovody Hluboká n. V. – Zliv a Zliv – Chlum, přívodní řad surové vody Římov – ÚV Plav a řady Soběslav – Doubí, Hodušín – Milevsko, Tábor – Čekanice, Všechov – Klokoty, Hlavatce – Zdoba, oprava štoly Římov – Plav a dechlorace řadu Vodňany.

Mezi investice podmíněné změnou odběrů vody a získáním dotací patří úseky řadů Těšovice – Šibeniční Vrch, Vlkov – Amerika, Vlkov – Kuřidlo a Drahonice – Sedliště – Čejetice.

Do kategorie zamýšlených investic, jejichž zahájení je vázané na získání dotací, pak patří stavby nazvané Zásobování Třeboňska II a severního Písecka II a také napojení obcí Chotoviny, Bavorov, Přešťovice, Pacelice, Vlachovo Březí na vodárenskou soustavu.

Jihočeský vodárenský svaz nyní všem napojeným obcím a městům garantuje stoprocentní dodávku pitné vody. Celkem jde o téměř 35 milionů kubických metrů ročně. Reálná potřeba je aktuálně 23 milionů kubických metrů, přičemž přímo ze soustavy se odebírá jen 15,5 milionu. Takto nízký odběr proto v některých zásobovaných lokalitách už naráží na provozní i finanční limity, a je proto třeba hledat i nová řešení a přístupy.

Valná hromada za nové členy přijala obce Stádlec a Chotoviny. Tím počet měst a obcí sdružených v JVS vzrostl na 263.

 

Jihočeský vodárenský svaz v číslech:

/zun/

K foto:

Úpravna vody Plav

Foto: archiv JVS

 

 

 

 

 

 

Téměř 260 obcí, které jsou členy Jihočeského vodárenského svazu (JVS), čeká příští úterý na odborné konferenci diskuse, jak dál využívat zdejší unikátní vodárenskou soustavu, jejíž některé části pocházejí už ze 70. let. A vlastníci svazu, tedy obce a města, musí rozhodnout, kdy postupnou obnovu zahájit, jak ji financovat, v jakých dimenzích a také, jak má systém nadále fungovat.

„Ze 155 měst a obcí, které soustavu využívají, jich je na ní zcela závislých více než 120. Ty se na jejím financování také plně podílejí. Několik měst ale používá soustavu jako pojistku pro případ nouze a jinak využívají přednostně své vlastní zdroje.  Místní zdroje jsou potřebné stejně jako soustava, Jejich vzájemná součinnost však musí být vyvážená ekonomicky a hlavně provozně. Jinak lze obtížně zajistit plnou kapacitu dodané vody v případě potřeby tam, kde jinak není běžně využitá,“ vysvětlil Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva JVS.

Právě o novém nastavení principu využívání vodárenské soustavy a místních zdrojů, který by posílil stabilitu a zároveň generoval dostatek financí na její obnovu v letech 2018 až 2028, se povede zřejmě největší diskuse.

Spotřeba pitné vody z vodárenské soustavy dlouhodobě klesá. Pokles to je citelný a působí především provozní potíže. Zatímco ještě v roce 2000 svaz vyrobil a prodal 23,9 milionu m3 pitné vody při ceně 11,97 Kč/m3, letos půjde o 15,7 milionu m3 při ceně 15,94 Kč/kubický metr. Kapacita vodárenské soustavy je však dvojnásobná a přesahuje 30 milionů m3. Napojené obce a města z ní odeberou jen necelých 15 milionů krychlových metrů, přestože jejich celková spotřeba činí zhruba 22 milionů kubíků. Zbylých 7 milionů čerpají z vlastních vodárenských zdrojů. „Přitom jim toto množství podle smlouvy plně zajišťujeme. Pokud bychom ho prodali, okamžitě lze naši vodu zlevnit o téměř tři koruny,“ konstatoval František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS.

Jihočeská vodárenská soustava měří přes 550 kilometrů. Pro představu: Jde o vzdálenost z Českých Budějovic do italského Udine. Právě díky této ojedinělé soustavě, zahrnující všechna někdejší okresní města, nebyly dodávky pitné vody přerušeny ani při povodních nebo suchu.

„Je třeba hledat systémová, racionální a spravedlivá východiska. Jedině ta mohou zafungovat a problém pomoci řešit. JVS je spolek založený a vlastněný členskými městy a obcemi na principu solidarity. Ta je vyjádřena i formou  jednotné ceny vody už čtyřiadvacet let. Je na nich, zda tomu tak bude i nadále,“ dodal František Rytíř.

Podle představenstva vodárenského svazu spočívá řešení především ve změně smluv o odběru vody. Měly by obsahovat proti závazku dodat vodu z JVS také závazek odběratele minimálního ročního odběru a dodržování odběrového diagramu, aby voda v potrubí nečekala pouze na to, až ji bude potřeba. Ekonomickou část problému měl řešit, ale nevyřešil, poplatek za zajišťovanou kapacitu. Ten je určen předpisem v maximální výši 15 procent celkové spotřeby, přičemž fixní náklady tvoří 65 procent ceny vody. Tu stát reguluje a nelze do ní zahrnout nic jiného než oprávněné náklady a povolenou míru zisku.

„Jsou to závažná témata, o nichž je věcná, široká diskuse na místě. Už proto, že členské obce mají různé podmínky. Některé jsou na vodárenské soustavě závislé zcela, jiné jen z části. Prolínají se zde místní zájmy se solidaritou, která patří mezi základní pilíře fungování JVS. Projevuje se například stejnou cenou vody předané, bez ohledu na to, kolik kubíků jí obec odebere či zda do ní teče potrubím deset či osmdesát kilometrů,“ uzavřel Antonín Princ.*

/zr/

K foto:

Úpravna vody Plav je hlavním zdrojem vody pro Vodárenskou soustavu Jižní Čechy. Zařízení s kapacitou výroby 530 l/s slouží pro České Budějovice, okresní města Jihočeského kraje – Tábor, Prachatice, Český Krumlov, částečně Písek, Strakonice, J. Hradec a pro další města a obce. Úpravna zásobuje společně s lokálními zdroji 380 tisíc obyvatel.

Foto: archiv JVS

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down