Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR připravila pro zařízení sociálních služeb doporučený postup prevence proti šíření nového koronaviru.

Nejohroženější skupinou v případě virového onemocnění COVID-19 jsou osoby starší 80 let. Celkový počet úmrtí na koronavirus je podle Mezinárodní zdravotní organizace momentálně 3,4 %. V případě starších osob se tento podíl zvyšuje až na 15 %.

Ministerstvo zdravotnictví momentálně aktualizuje Pandemický plán ČR. Ten podle Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS ČR) nezahrnuje dostatečná opatření pro zařízení sociálních služeb. V případě pandemie by tak mohlo být vážně ohroženo až 170 tisíc uživatelů. Asociace proto připravila doporučený postup pro poskytovatele sociálních služeb, viz: http://www.apsscr.cz/files/files/A4_KORONA%20VIRUS.pdf

Výzva ministrovi

Aktuální Pandemický plán ČR a další kritická opatření nyní zahrnují především zdravotnická zařízení, pod která sociální služby nepatří: „Ačkoliv je v sociálních službách poskytována soustavná péče o seniory, osoby se zdravotním postižením a chronicky nemocné prostřednictvím zdravotnických pracovníků, pečovatelek či sociálních pracovníků, nejedná se o poskytovatele zdravotních služeb. APSS ČR proto vyzvala ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha s žádostí, aby oblast sociálních služeb byla důsledně zapracována nejen do aktualizovaného Pandemického plánu ČR, ale i do veškerých dalších opatření v souvislosti s COVID-19,“ uvedl Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Doporučený postup podle APSS ČR

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR se snaží poskytovatelům sociálních služeb pomoci i vlastní cestou. „Vytvořili jsme s týmem odborníků a po konzultaci s Ministerstvem zdravotnictví soubor informací a doporučených postupů, který bude moci sloužit poskytovatelům sociálních služeb, respektive uživatelům sociálních služeb a jejich rodinným příslušníkům, pracovníkům v odvětví a dalším zainteresovaným osobám. Jde o soubor pokynů, návodů a instrukcí, které jsou vzhledem k našemu posouzení aktuální situace reálné, potřebné a realistické, a které kladou důraz na bezpečnost všech,“ vysvětlil Jiří Horecký.

Sestavili jsme soubor kroků, které je třeba učinit jako přípravu na případné zasažení nákazou COVID-19. V tuto chvíli, v řádu dnů, podle uvážení managementu, je možno využít přípravnou část. Teprve v případě extrémních situací, ke kterým, jak věříme, nedojde, jako například karanténa zařízení, případně uzavření lokality orgány veřejné správy, je možné využít realizační část. Soubor kroků je obecného rázu směřovaný primárně na pobytové služby, kde je tvorba krizových opatření nejsložitější,“ doplnila Daniela Lusková, viceprezidentka APSS ČR.

Nesouhlas s pokynem MPSV ČR

APSS ČR se zároveň spolu s ostatními odborníky vymezuje vůči pokynu č. 1/2020 vydanému tento týden Ministerstvem práce a sociálních věcí, který nabádá zařízení sociálních služeb k vytvoření zásob. Podle APSS ČR tento pokyn prohlubuje panické pojetí současné situace a navrhuje nereálná řešení. Pro drtivou většinu zařízení sociálních služeb totiž není možné „předzásobit“ se potravinami či zdravotnickým materiálem a prostředky na dané období 4–6 týdnů.

Je nutné být na celou situaci, včetně všech souvisejících rizik připraven, domýšlet různá rizika a jejich dopady. Na druhou stranu je důležité si uvědomovat, že panika či nesmyslná opatření mohou způsobit větší škody než samotná hrozba virového onemocnění COVID-19,“ uzavřel Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Aktuálně je v České republice přes 65 tisíc osob v domovech seniorů, domovech se zvláštním režimem a domovech pro osoby se zdravotním postižením, 36 tisíc osob je umístěno v domovech s pečovatelskou službou a dalším 70 tisícům klientů jsou poskytovány terénní sociální služby v jejich domácím prostředí. Celkem tedy hovoříme o více než 170 tisících našich spoluobčanů. Průměrný věk seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb je 85 let.

Vzhledem ke skutečnosti, že v naprosté většině jde o seniory a/nebo osoby s řadou vážných chronických onemocnění, jde o objektivně nejohroženější skupinu obyvatel z hlediska šířícího se virového onemocnění COVID-19.*

/zr/

K foto:

Koronavirus SARS-CoV-2 způsobující onemocnění

Ilustrační foto: archiv

Nikoliv náhodou na první straně obálky prosincového čísla najdete snímek Josefa Horinky, starosty Hrádku nad Nisou na Liberecku. Právě on s týmem svých spolupracovníků vdechl život projektu nové městské knihovny., který se stal i celkovým vítězem naší soutěže Komunální projekt roku 2019.

V prosincovém vydání Moderní obce uveřejňujeme první souhrnnou informaci o výsledcích soutěže Komunální projekt roku 2019 (všechny soutěžní projekty představíme ve speciální příloze lednového vydání Moderní obce). V hlavním rozhovoru prosincového vydání pak na naše otázky odpovídá Milan Dvořák, starosta obce Hamr na Jezeře na Českolipsku.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Milan Dvořák  starosta Hamru na Jezeře: Snad každého starostu práce v čele obce den co den dokonale psychicky, ba někdy i fyzicky vysává. Takže často skutečně po návratu domů vezmu fotoaparát a odcházím relaxovat do lesa. A co teprve, když je (někdy) volnější víkend! To se takhle vytratím z domu už po obědě. Koneckonců pocházím z myslivecké rodiny a sám jsem původním povoláním hajný.

Za žádným velesnímkem ovšem nechodím. Když chci třeba fotit bílou volavku, vím přesně, kam a kdy mám za ní jít, protože v půl sedmé zalétá přespat na konkrétní strom. A já si poblíž toho stromu sednu třeba už hodinu i déle předtím, zamaskuji se a čekám. Někdy hodinu, jindy dvě… Nu, a jestliže volavka nepřiletí a padne už tma, seberu se a jdu domů.

Zkrátka, pokaždé se pěkný snímek neurodí. Jenže krásně si přitom pročistíte hlavu a začnete mnohé věci vidět jinak, než jak je vnímáte v kanceláři na obecním úřadě. A možná si také uvědomíte, že leckteré problémy, které vás přes den trápily, jsou vlastně docela malicherné a nestojí za to se jimi zabývat. Ale nesmíte se zamyslet příliš – to byste mohl volavku propásnout.

* Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR: Jedním z důvodůžalostného nesouladu mezi nabídkou sociálních služeb a jejich poptávkou je absence koordinovaného plánu (včetně potřeb sociálních služeb v regionech) a zanedbatelná podpora státu investic v sociálních službách (pro rok 2020 zhruba 400 mil. Kč).

Druhým důvodem je pak systém financování, který není předvídatelný, spravedlivý a neumožňuje rozvoj sociálních služeb. Výše podpor prostřednictvím státní dotace se liší až o několik desítek tisíc na lůžko či pracovníka, a to ve zcela srovnatelných zařízeních. Nejistota financování, potřeba dofinancování v průběhu roku se od roku 2008 stala v sociálních službách již tradicí.

Předmětem kritiky je také různá participace krajů, měst a obcí. Ta je víceméně dobrovolná, a tak máme kraje, které přispívají na sociální služby částkou v řádu desetikorun (přepočítáno na jednoho obyvatele daného kraje), zatímco jiné kraje přispívají v řádu stovek korun. Obecně v celém systému kraje přispívají zhruba deseti procenty města a obce pak sedmi procenty.

* Anna Hubáčková, senátorka, 1. radní obce Ratíškovice: Uzákoněním jednodenních voleb dojde k finančním úsporám při organizaci voleb, ke zjednodušení ochrany a bezpečnosti volebních místností – a hlavně se zcela eliminuje riziko ovlivnění výsledků voleb přes noc. Neobávám se, že by jednodenní volby odradily voliče a rapidně se snížil jejich počet. Spíše naopak. Nový návrh umožňuje volit i v předstihu.

* Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny: Z návrhu na pořádání voleb v jednom dni nejsem úplně nadšený. Sice si uvědomuji určité organizační výhody zejména pro Ministerstvo vnitra – a asi i pro obecní úřad. Vidím však i rizika. Okrskové volební komise sice svoji práci zvládnou v jednom dni, ale ve složitějších volbách budou muset jednat extrémně dlouho a dlouho do noci, což může vést k zvýšené míře chybovosti ve výsledcích. Co ovšem pokládám za mnohem větší riziko, je nebezpečí faktického znemožnění voleb občanům, kteří pracují ve směnném provozu nebo ve větší vzdálenosti od svého bydliště. Kdy opravdu může docházet k situacím, že jen v jednom dni, a to ještě pracovním, nebudou schopni se voleb účastnit.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Případ obce Velká Lhota a její starostky Jarmily Melichaříkové vstoupí do dějin samosprávy. Obžalovat starostku za to, že způsobila obci prospěch, je skutečně precedentní unikát. Vždyť jí to přikazuje přímo zákon o obcích chovat se hospodárně a chránit obecní majetek! Pokud ovšem státní zástupce vydává darovací smlouvy za rozhodnutí o poplatcích (!), které v našem právním řádu ani neexistují (!) a nemůže je proto vybírat nikdo (!), tedy plete si dar s neexistujícím správním poplatkem, není to odborně omluvitelné. Svědkové dále jasně uvedli, že je o protizákonnosti přesvědčovala policie. Jsme ještě v právním státě? Obec zkrátka klasicky uzavřela darovací smlouvy, přijala do rozpočtu dary, a namísto ocenění přijde obžaloba starostky. O uzavírání smluv však rozhodli zastupitelé – tak proč je stíhána jen starostka? A ještě jeden kuriózní moment je tu – darů bylo přijato přes 400 tisíc, předmětem obžaloba jsou smlouvy za 15 500 Kč. Protože jen tuto skupinu několika lidé policie „přesvědčila“ o protizákonnosti. Ostatní trvali přes časté naléhámní policie na dobrovolnosti daru a za starostku se postavili.

* Luděk Tesař, ekonom: Starosta s dobrou náladou je požehnáním obce, je světlem na konci tunelu, je hvězdou na temném nebi nářků. Každý, kdo bez pádného důvodu kazí starostovi náladu, dopouští se zrady na prosperitě obce.

Neboť nanicovatými hloupostmi otrávený, zahořklý a sklíčený starosta je pro obec horší pohromou než mandelinka bramborová nebo hraboši. Zkrátka dobrá nálada je pro prosperitu obce naprosto nezbytná! A v době, kdy nedostatek financí v obcích je spíše vzácností, by tam přece mělo bylo normální báječně si užívat dnů k radosti a štěstí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Průměrný věk obecních společností je 17 let. Obecní společnosti jsou tedy poměrně stabilní. Alespoň jednu obecní společnost s rozhodujícím nebo podstatným vlivem založilo 913 obcí, což je 15 % celkového počtu obcí. Nejvíce těchto společností má Ostrava, a to 16. O jednu méně nalezneme v Praze. Třetí nejvyšší počet má Brno, a to 13 společností, Deset společností patří Zlínu.

* Jan Nožička, jednatel společnosti KOBIT spol. s r. o.: V předešlých letech hasičské jednotky obcí mohly čerpat evropské dotace na velkoobjemové cisterny. Běžela také celá řada příhraničních projektů, v jejichž rámci byly cisterny rovněž pořizovány. Každoročně obce a města mohou žádat o finanční podporu od Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které v rámci dotačního programu Dotace pro jednotky SDH obcí poskytuje podporu na pořízení nových cisteren CAS 20 a CAS 30. Každoročně je tak uspokojováno kolem pětatřiceti uchazečů. Tento dotační titul je financován Fondem zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Příspěvek na novou techniku pomáhají sborům řešit také jednotlivé kraje.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Může to znít pro někoho velmi překvapivě, ale podle platné právní úpravy v České republice dnes výrobci, potažmo jejich kolektivní systémy, nemají nastavené žádné povinné cíle na separátní sběr a recyklaci těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

V rámci Evropské unie je to ovšem naprosto unikátní jev. Separátní sběr nebezpečného odpadu je totiž povinný podle výše uvedené směrnice EU. V drtivé většině jejích členských zemí je proto nastaven nějaký systém nebo nástroj, který má zaručit, že výrobci/kolektivní systémy budou sbírat především a přednostně nebezpečný elektroodpad. Nejčastěji jsou tímto nástrojem specifické cíle pro separátní sběr těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Nové odpadové zákony konečně zavádějí i u nás povinné cíle na separátní sběr skupin nebezpečného elektroodpadu. Doháníme tak vyspělé evropské země, kde obdobná pravidla platí již delší dobu.

* Martin Lochovský, společnost EKO-KOM, a. s.: Ne každý se chce vystavovat nebezpečným situacím při třídění odpadů do barevných nádob. Protože rozmístění stanovišť je v kompetenci obce, je žádoucí, aby se obec snažila instalovat nádoby do takových lokalit, které nebudou ohrožovat obyvatele při jejich používání. Hlavním rizikem je možný střet s jedoucím motorovým vozidlem. Doporučujeme představit si u stanoviště, že jej bude obsluhovat školou povinné dítě. Máte-li pocit, že by třídění odpadů pro ně bylo nebezpečné, nejde o bezpečné stanoviště.

Za bezpečná stanoviště jsou považována taková, u nichž není třeba překonávat frekventované komunikace, při obsluze není občan nucen stát ve vozovce, nádoby jsou orientované vhozovými otvory k chodníku, jsou instalované na zpevněném povrchu, nejsou umístěny v „temných uličkách“, v průjezdech, nebo nejsou instalovány pod kvetoucími stromy lákajícími hmyz apod.

* Michal Polanecký, jednatel Technických služeb města Tábor: Již více jak rok sleduji vývoj technologií na ekologickou likvidaci plevele z důvodu stálého rizika zákazu používání pesticidů. Město také stále čelí výtkám občanů kvůli používání chemické likvidace plevelů. Máme vyzkoušené technologie založené na principu páry, horké vody, horké pěny, plamene a mechanické technologie. Ze všeho nejlépe nám vyšla pára s kapénkami vroucí vody o teplotě 120° C.

Termickému šoku za použití páry a kapének není schopno vzdorovat 90 procent rostlin, dojde ke spálení buněčných jader, rozpadu chlorofylu a rozpojení elektro transportního řetězce v rostlině. K trvalému zahubení většiny rostlin je potřebná aplikace třikrát v roce. Ekonomicky je tato technologie samozřejmě několikanásobně finančně náročnější v porovnání s použitím pesticidů.

* Lukáš Kříž, IT expert: V digitalizaci pracovního prostředí veřejná správa podle analytiků poněkud zaostává za ostatními odvětvími. V současnosti však jde o trend, jenž úzce souvisí se spokojeností, udržením a pracovním nasazením zaměstnanců. Instituce budou muset v tomto směru projít jistou digitální transformací, která prostřednictvím školení, technologií a vyšší autonomie pracovních týmů otevře zaměstnancům prostor nejen k vyšší produktivitě, ale také k větší samostatnosti.

* Stanislav Loskot, poradce: Pravdou je, že jsou v pracovním životě situace, kdy je stres nápomocen k vyšší výkonnosti – jde o tzv. eustres. V tomto případě stresory (třeba tyranie naléhavosti, hašení požárů) působí krátkou dobu s nízkou intenzitou, ovšem za předpokladu, že tento úkol spadá do tzv. rutinní práce, dobře celý proces znám, dělám to často, vím, kdo dokáže případně pomoci. Příkladem tohoto stresoru a vzniklé stresové situace je zadání úkolu ve formě „musí to být hotové za hodinu, dnes, zítra apod.“.

Z pohledu psychologie práce jsou původci stresu jako rizikového faktoru, ohrožující duševní rovnováhu, označovány frustrace a deprivace. Frustrace nebo také pocit marnosti je stav zklamání, pocitů neúspěchu, kdy člověk nemůže dosáhnout předsevzatého cíle, úkolů z důvodu překážek, které se mu neustále staví do cesty.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Měl jsem možnost roční stáže na radnici v USA, kde jsem se účastnil setkávání týmu a obdivoval způsob práce skupiny, schopnost jednotlivých členů vyjednávat a přicházet s kompromisními řešeními. Jakýmsi nepsaným pravidlem týmu je, že se schůzka neukončí dříve, než se všichni shodnou na nějakém konsenzuálním řešení dané situace. V týmu platí metoda win-win, ktna jejímž základě každý člen týmu musí být spokojený s dohodnutým řešením a žádný názor nesmí být zatracen bez předchozí logické diskuse.

* Miroslav Stejskal, předseda Asociace strážníků ČR a ředitel OŘ Městské policie Praha: Osobně bych navrhoval, aby se vedly krajské registry čipovaných psů, do kterých by oprávněné subjekty měly čtyřiadvacetihodinový přístup. Předpoklad, že se pes bude pohybovat v rámci konkrétního území kraje, je velký, i když na hranicích krajů samozřejmě může dojít k prolínání. Pro veterináře, který psa čipuje, jistě není problém odeslat hlášenku do registrů. Informační kampaň musí také postihnout změnu majitele psa a přeregistrování takových údajů. Tato povinnost by měla příslušet novému majiteli psa, aby přes spádového veterináře takovou změnu do registru nahlásil.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv: Ochránkyně dopěla k názoru, že právní úprava neumožňuje pověřenému obecnímu úřadu vydat opatření, vyhlašující oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů na celé území obce. Četnost sociálně nežádoucích jevů je třeba posoudit podle jednotlivých míst v obci a je nezbytné jednotlivá místa v obci navzájem porovnat. Bez doloženého zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v určité oblasti (konkrétně vymezené menší jednotkou než územím celého města) nelze opatření v souladu se zákonem vyhlásit. Nelze je vyhlásit preventivně i na oblasti, kde zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů není (resp. není doložen ve spise).

Z hlediska věcného posouzení důvodů pro vyhlášení opatření ochránkyně upozornila na interpretaci statistik trestné činnosti, které vedl magistrát ve spisové dokumentaci. Z nich vyplývalo, že trestnou činnost páchají převážně lidé, kteří mají zaměstnání (nejsou tedy závislí na doplatku na bydlení, který jim má být kvůli vyhlášení opatření odejmut). Rovněž z nich bylo zřejmé, že 60 % pachatelů má bydliště mimo Kladno, a taktéž skutečnost, že v roce 2017 (před vyhlášením opatření) došlo na území Kladna k poklesu trestné činnosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Zákon o obcích je obsahově skutečně již překonaný (zejména u některých otázek nedostatečně konkrétní nebo neúplnou právní úpravou), a potřeboval by proto obsahovou revizi. Ale na druhé straně slouží již skoro dvacet let – a přičteme-li k němu poměrně srozumitelnou metodiku Ministerstva vnitra ČR (MV ČR), která sice není všespásná, ale většinou udává dobrý směr, a právě stovky rozsudků soudů všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze postavit celkem srozumitelné právní mantinely pro chování orgánů obcí a měst.

Tedy zákon plus metodika plus judikatura vnášejí už poměrně jasné světlo do občas zamotaných právních situací. Jediné, co toto mírně optimistické konstatování kalí, je fakt, že pro právního laika může být výklad touto metodou právě pro konkrétní právní situaci poměrně složitý, a neobejde se bez odborné pomoci.

/rš/

Prosincové vydání Moderní obce si můžete přečíst i elektronicky na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tištěnou Moderní obec si můžete zajistit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

 

Diakonie ČCE a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR znovu vyhlašují Národní cenu sociálních služeb – Pečovatel/ka roku 2017. Jde o ocenění s dlouholetou tradicí. Cílem je podpořit pracovnice a pracovníky, jejichž každodenním úkolem je pečovat o druhé a pomáhat potřebným. Možnost navrhnout do soutěže osvědčené sociální pracovnice a pracovníky se otevírá i před městy a obcemi, které zřizují například terénní pečovatelské služby, domovy pro seniory apod. Patronkou Národní ceny sociálních služeb je i letos herečka Hana Maciuchová.

Oceněny budou tři kategorie: pracovník v sociálních službách (terénní, ambulantní a pobytové sociální služby); sociální pracovník; manažer sociálních služeb. Návrhy na jednotlivá ocenění mohou zasílat uživatelé služeb, jejich rodiny a přátelé, spolupracovníci a vedoucí výše jmenovaných služeb a zařízení až do 30. září 2017. Na jednotlivá ocenění mají být navrhováni mimořádně kvalitně pracující, obětaví a zodpovědní pracovníci a pracovnice sociálních služeb. Návrhy vyhodnotí komise složená z odborníků v oblasti sociálních služeb. Bližší informace k návrhům na ocenění lze nalézt na internetových stránkách www.pecovatelkaroku.cz.

* Zapojit se bude moci i veřejnost

Na uvedených internetových stránkách budou lidé od 15. do 30. října 2017 moci hlasovat pro své favoritky a favority v samostatné kategorii Cena veřejnosti.

Výsledky Národní ceny budou vyhlášeny na pražské Novoměstské radnici v úterý 7. listopadu 2017. Slavnostním odpolednem budou provázet patronka Národní ceny Hana Maciuchová a herec, recitátor a hudebník Alfred Strejček.

V současné době, kdy bojujeme o zásadní navýšení platů pečovatelek a pečovatelů, nelze hovořit o jejich práci, ale hlavně o jejich poslání. To je ta vyšší přidaná hodnota pomoci bližním, která tyto pracovníky stále ještě drží v sociálních službách. Je pak naší nezbytnou a milou povinností upozornit na ty nejlepší z nich a vzdát jim hold a úctu právě v Národní ceně sociálních služeb – Pečovatelce roku,“ říká Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Pečovatelé a pečovatelky, pracovníci v přímé péči, jsou pracovníky „v první linii“. Jejich práce znamená přímou pomoc konkrétním lidem. Od nich se tedy odvíjí vše další. Jen pokud konají svou práci dobře, mají sociální služby jako celek smysl. Proto chceme ocenit ty z nich, kteří ve své práci vynikají. Věříme, že ocenění pro ně bude posilou a pro ostatní bude znamenat inspiraci,“ uzavírá Jan Soběslavský, ředitel Diakonie ČCE.*

/ids/

Ilustrační foto: Institut důstojného stárnutí

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down