Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.

Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde:  https://www.moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .

Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:

Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.

Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.

Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.

* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.

Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.

Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.

Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.

Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.

Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.

* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:

–  Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.

– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.

– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).

– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.

– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.

* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.

Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.

Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.

* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,

* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.

* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.

Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.

* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.

Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.

Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.

Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát):  Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že

1, interní směrnice a 2. průzkum trhu

jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.

Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat.  Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].

Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.

Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]

Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.

* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.

– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku.  Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

–  Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora  tak nejnže  to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.  

Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.

Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tento týden se k předplatitelům a dalším čtenářům expedovalo lednové vydání Moderní obce. Na první straně obálky najdete snímek Davida Šimka, starosty města Svitavy, jímž je anoncován hlavní rozhovor aktuálního čísla časopisu. K lednovému vydání Moderní obce náleží i speciální třicetišestistránková příloha, která představuje všechny projekty, které byly přihlášeny nebo nominovány do loňského ročníku soutěže Komunální projekt roku 2019.

V lednovém vydání Moderní obce však najdete i další zajímavé texty. Začíná tam mimo jiné nový seriál advokátky Jany Zwyrtek Hamplové nazvaný Stovky otázek bez odpovědí aneb Jak řešit situace, které zákon o obcícch výslovně neupravuje.

Určitě si nenechte ujít ani závěr jiného seriálu z pera Jiřího Hrubého, vedoucího odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv. Ve svém třextu se zabývá kritérii pro posouzení zákonnosti opatření obecné povahy o vyhlášení "bezdávkové zóny".

Pochopitelně ani tentokrát nemůže v Moderní obci chybět téma připravovaného stavebního zákona. V lednovém čísle se k němu velice zevrubně (a kriticky) vyjadřuje starosta města Postoloprty Zdeněk Pištora.

V rubrice Kauza se zabýváme aktuálními úvahami o možných změnách rozpočtového určení daní. Nad jednou požadovanou změnou - zastropováním příjmů z RUD pro čtyři největší města - se v rubrice Polemika střetli poslankyně Věra Kovářová, místopředsedkyně Sdružení místních samospráv ČR, a poslanec Martin Baxa, primátor města Plzně.

Nepochybně zaujme i text náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy Pavly Katzové, která komentuje reformu financování regionálního školství, která odstartovala letos 1. ledna.

V rubrice Spektrum si přečtěte ohlédnutí za sérií seminářů pořádaných loni v září, říjnu a listopadu Českou advokátní komorou, Nejvyšším státním zastupitelstvím ČR, Svazem měst a obcí ČR a Sdružením místních samospráv ČR od názvem Zastupitel v právu. Pro mnohé čtenáře budou možná překvapením slova nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který připustil, že "moc nevíme, jak to na obcích skutečně chodí, máme to jen vyčtené ze zákonů".  V té souvislosti uvedl, že se zkusí domluvit se dvěma státními zástupci a vyslat je na stáž - jednoho do velkého města, druhého na malou obec, aby se detailněji seznámili se složitostí právního prostředí, v němž se zastupitelé - většinou právní laici - musí pohybovat. Tito státní zástupci by následně mohli metodicky působit do celé soustavy státního zastupitelství.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady:  "České ekonomika i nadále naráží na bariéry na trhu práce, který stále vykazuje znaky přehřívání. Tempo růstu objemu mezd a platů má sice letos klesnout ze 7,4 na 5,9 procenta, přičemž míra nezaměstnanosti podle odhadu vzroste o 0,2 procentního bodu na 2,2 %, ale převis volných pracovních míst nad počtem uchazečů o práci bude i nadále přetrvávat.

Města a obce tuto skutečnost pocítí především pří plánování a realizaci investic. Dodavatelské subjekty se totiž budou i nadále potýkat s nedostatkem kapacit, což se nepříznivě projevuje na délce dodacích lhůt. Starostové tak musí i pro rok 2020 počítat se zvýšenou pravděpodobností výskytu prodlev v realizaci investičních projektů."

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: "Ukazuje se, že ve všech velikostních skupinách obcí mají ty s dluhem vyšší příjmy na obyvatele než ty, které dluh nemají. Vyplývá z toho, že půjčku si berou obce se spíše vyššími příjmy než ty, které mají příjmy nižší. Takže přijetím půjčky obce nekompenzují nižší příjmy, nýbrž hledají dodatečné prostředky na rozvoj obecní infrastruktury a na zlepšení podmínek života svých obyvatel."

* Luděk Tesař, ekonom: "Mé úvahy k změně RUD založené na dvacetileté zkušenosti spoluautora RUD jsou následující:

  1. rozšířit spektrum sdílených daní o daně spotřební, tím se ještě více sladí vývoj příjmů státu a obcí;
  2. sladit koeficientů statutárních měst tak, aby Praha, Brno, Ostrava a Plzeň tolik nevyčnívaly – k tomu pro zaplacení velké části této operace využít;
  3. zavedení plného sdílení daně z hazardu, čímž by se uhradilo částečně sladění koeficientů pro statutární města a odstranila by se nespravedlnost a velké rozdíly u obcí s a bez výnosů z hazardu; zároveň by se zamezilo negativním dopadům na státní rozpočet;
  4. přesunout příspěvky na přenesený výkon státní správy do rozpočtového určení daní po úspěšném vzoru přesunu příspěvků na žáky do RUD (k němuž došlo v roce 2013 – a osvědčilo se to); zavedly by se podíly podle velikosti správních obvodů a úrovně přeneseného výkonu (I,II, III) – tím by se utnula jednou provždy diskuse nad tím, kdo koho dotuje koho – jestli stát obce nebo obce stát;
  5. zrušit většinu dotací pro obce a kraje a rozpustit je do RUD; obce si na investice rády velmi levně půjčí, když budou mít záruky vyššího příjmu v rámci RUD a nad zmizením dotací bude plakat jen Evropská unie a její komise, lobbystičtí nohsledi a podivné dotační firmy – jsem přesvědčen o tom, že většina obcí by tomu zatleskala."

* Petr Bartoň, ekonom: "Parametrizace zákona o RUD není optimální ani ve vztahu k různosti služeb, které různá města zajišťují. V podstatě jediný prvek, který řeší extra služby velkých měst (jež využívají lidé z okolních regionů – jako divadla či galerie), jsou takzvané přepočítací koeficienty, podle nichž má jeden Brňan, Ostravan či Plzeňan hodnotu 2,3 běžného obyvatele, a jeden Pražan dokonce 4 běžných obyvatel. Takto vyjmenovaný arbitrární seznam je nefér nejen vůči pátému největšímu městu (Liberci), ale podle odborné literatury může též porušovat Směrnice EU o státní podpoře. Jmenovitý výčet měst, na něž se uvedené koeficienty vztahují, vlastně zakládá stav, jako bychom měli například zákon, že dotace na dopravu může dostávat jen firma s písmeny Č a D v názvu.

Hádky o zvláštních koeficientech se stále vedou o to, jestli je čtyřnásobek pro Prahu moc nebo málo za extra služby. Téměř nikdo však neřeší, že kvůli našim „rakousko-uherským“ zákonům o policejní adrese a kvůli složitosti její změny dnes u nás málo lidí skutečně bydlí na své oficiální adrese. V Praze je tento nesoulad samozřejmě největší: Namísto pro výpočet vykázaných 1,3 milionu lidí žije v hlavním městě –podle expertních výpočtů platformy 4CT – reálně nejspíše 1,6 milionu lidí. Potom veškerá parametrizace podle počtu oficiálních obyvatel samozřejmě postrádá smysl."

* Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv: "Po slovenském vzoru například žádáme, aby s ohledem na stárnutí české populace bylo do RUD zařazeno nové kritérium – počet seniorů nad 65 let s trvalým pobytem na území obce, a to s vahou 5 % v RUD. Sdílení daní mezi stát a obce by mělo obsahovat rovněž solidární část, kdy by například 1 % celkového inkasa sdílených daní sloužilo na podporu strukturálně postižených regionů a obcí."

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR: "Za rok 2018 jsme v obcích a městech rozumně proinvestovali a více než stát, bezmála 100 mld. Kč, a to z 80 % dokonce z vlastních zdrojů. Máme připravenu řadu projektů, které nejsou spolufinancovatelné z národních zdrojů či EU. Jde především o infrastrukturní stavby v malých obcích, a těm na účtech potřebné miliony opravdu neleží. To je hlavním důvodem našich snah posílit obecné rozpočty, aby samosprávy dokázaly uskutečňovat své projekty a ufinancovaly stále se zvětšující nároky na pokrytí potřeb občanů, především v sociální oblasti.“

* Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova: „Kromě samotného procenta, které na sdílených daních připadá obcím, debatujeme i o jednotlivých parametrech, mezi něž bezesporu patří zohlednění počtu seniorů v obci. Důvodem je mimo jiné neustále narůstající agenda, kterou na obce stát uvaluje, aniž by ji finančně kompenzoval. V řadě činností navíc vláda v posledních letech selhává a obce tyto činnosti musí kompenzovat na vlastní náklady. Například v oblasti vzdělávání často obce vydávají na platy učitelů více, než jim stát hradí, aby byly jejich školy vůbec schopné kvalitní učitele přilákat. Vydávají také značné prostředky na sociální služby, jejichž financování stát omezuje atp.“

* Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy: „V Praze vzniká 25 % HDP, z rozpočtového určení daní získáváme pouze 7 % z celkového výběru daní. Z mého pohledu jde tedy o nesmyslný návrh Sdružení místních samospráv, podpora regionů by neměla jít na úkor měst, která jsou motorem ekonomiky a centrem inovací. Naopak problém vidím v tom, že evropské dotace byly místo smysluplného rozvoje regionů použity na soukromá hnízda oligarchů... ...Praha zajišťuje mnoho funkcí pro obyvatele Středočeského kraje, které dotuje z financí, jež dostává od státu »na hlavu« každého obyvatele Prahy. S ohledem na to, že městská hromadná doprava je dotována ze 75 % městem, tak na každého mimopražského uživatele MHD pražský dopravní podnik doplácí ze své kasy. Obdobný problém je například i ve školství.“

* David Šimek, starosta Svitav: "Jako předseda Školské komise SMO ČR spolu s kolegyněmi a kolegy v komisi aktuálně řeším financování školství a zejména nepedagogických pracovníků. Jednal jsem s ministrem školství o možnosti podpory lyžařských školních výcviků. Svaz měst a obcí ČR podporuje cestu, že by stát měl uvolnit více peněz do ostatních neinvestičních výdajů na vzdělávání (ONIV), které dává školským zařízením. Aktuálně dává 1136 Kč na žáka, naším zájmem je, aby tento příspěvek byl vyšší a škola z něj mohla hradit lyžařské a hlavně plavecké výcviky. Pan ministr slíbil, že letos by rád udělal novelu školského zákona, která by umožnila změnu pravidel čerpání této položky a od roku 2021 by rád navýšil rozpočet na ni z 2,1 miliardy na 3 miliardy korun, což vychází v průměru 2000 korun na žáka."

* Pavla Katzová, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy: "Od letošního ledna začínají být finance rozdělovány podle podmínek každé konkrétní školy. Pro jednotlivé typy škol a školní družinu je stanoven maximální počet hodin výuky hrazený ze státního rozpočtu. Peníze jednotlivým školám bude rozepisovat přímo Ministerstvo školství na základě výkazů, které školy vyplňovaly k 30. září 2019."

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: "Život přináší i různé jiné příběhy – například dlouhodobou nemoc místostarosty, kterého nechtějí kolegové z toho důvodu odvolat, ale chtějí za něj na určitou dobu „náhradu“. Nebo když zastupitelé chtějí dát pravidla jednomu z kolegů, který tzv. nemá rozum, a na každém zasedání vystupuje až stokrát apod. Jak na to se vám pokusíme také poradit.

- Když nevím, ptám se. Přestože jsme v úvodu napsali, že stanoviska a metodiky Ministerstva vnitra ČR (a dalších ministerstev) nejsou závazné, jsou důležité pro jednu věc – pokud nevíme a zeptáme se – a oni nám odpoví, nemůže nám pak nikdo v budoucnu zazlívat, že jsme se řídili stanoviskem odborného správního orgánu. Tedy jde o další prvek prevence odpovědnosti. Tedy stanovisko ministerstva je důležitý prvek onoho „alibi“ do budoucna, že jsme udělali vše, co jsme mohli, abychom se dopátrali správného řešení. Proto pokud nevíme – ptejme se, tím nemůžeme udělat nikdy chybu. Podstatné je, abychom dokázali položit otázku na základě pravdivě popsané situace, nikoli zavádějícím způsobem.

Dokumentujme to opět na případu Ferrari. Pokud bychom se zeptali Ministerstva vnitra ČR, zda může zastupitelstvo rozhodnout o nákupu movité věci – osobního služebního automobilu, ministerstvo samozřejmě odpoví, že zastupitelstvo tak rozhodnout může.

Kdybychom se však zeptali, zda může zastupitelstvo rozhodnout o nákupu movité věci – osobního automobilu ferrari za 10,2 mil. Kč jako služebního vozu starosty města, ministerstvo nás nepochybně důrazně upozorní na ustanovení o hospodárnosti apod.  Tedy i ptát se je nutné objektivně.

- Když nevím a nechci se ptát ministerstva, povolám advokáta. Řada obcí a měst má zábrany ptát se přímo ministerstva, a to ze dvou důvodů:

– nechtějí svou nejistotu „odhalovat“, aby náhodou nevyvolaly samy proti sobě kontrolu apod.;

– chtějí názor nikoli úřednický, ale více „svobodný“.

Pak mají svou roli v rámci generální prevence advokáti. Proč? Jsou to osoby, které jako jediné v rámci ČR mohou dávat právní stanoviska v rámci své soukromé praxe, nikdo jiný toto oprávnění nemá (podobnou roli by mohlo sehrát snad pouze stanovisko z akademické obce – z některé právnických fakult), a proto názor někoho jiného nemůže vyvolat ty důsledky, které identifikoval už před několika lety Nejvyšší soud ČR (19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010): „Jestliže se laické osoby spolehnou na právní rady advokáta jako osoby práva znalé, aniž by zde byly nějaké konkrétní okolnosti, ze kterých by mohly usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění.“ Jinými slovy řečeno, pokud jsme postupovali tak, jak nám advokát poradil, nemůže být vůči nám vyvozována odpovědnost."

* Libor Šebestík, zástupce ředitele Městské policie Prostějov: "V příštích letech chceme realizovat více mobilních kamerových jednotek a využívat je podle požadavků při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Jedním z dalších cílů je vyřešit zcela nezávislé napájení (např. využitím solárních panelů). Potenciální zájemcům o vlastní mobilní jednotky, postavené na základě výše uvedené technologie, doporučujeme provést realizaci pouze se šifrovaným přenosem do vlastní sítě a na vlastní záznamové úložiště, zejména z důvodu ochrany přenášených dat podle požadavků GDPR a MV ČR. Je také třeba vyjednat optimální finanční podmínky s operátorem pro poskytování neomezeného datového připojení a přidělování pevných IP adres v rámci poskytnuté virtuální sítě."

* Stanislav Loskot, poradce pro komunikaci a bezpečnost ve veřejné správě: "Problémem řady organizaci spojeným s řízením lidí je nerovnováha mezi říze­ním a vedením. Převaha vedení nad řízením je často problémem menších a začínajících organizací. Jejím důsled­kem je kult osobnosti vedoucích představitelů organizace a chaos při jejím řízení. Nerovnováha v neprospěch vedení, která je v praxi častější a postihuje především organizace větší a starší, vytváří naopak krátkozrakost, strnulost a byrokracii, nízkou odpovědnost a především neschopnost reagovat na změny; jejím průvodním rysem je i nedostatečná motivace a iniciativa zaměstnanců."

* Jiří Hrubý, Kancelář veřejného ochránce práv: "dokud správní soudy či Ústavní soud neposkytnou svojí judikaturou konkrétnější vodítka k posuzování zákonnosti a ústavnosti postupu pověřených obecních úřadů při vyhlašování opatření, měly by se tyto správní orgány zdržet alespoň zjevných excesů.

Prvním z nich je vyhlašování opatření na území celého města, aniž by byl prokázán zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů v jednotlivých oblastech. Takový postup se zjevně míjí s úmyslem zákonodárce, který formulací „oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“ rozhodně neměl na mysli, že oblastí může být území celého města.

Ze samotné právní úpravy a principů, které je při vyhlašování opatření třeba dodržet (zejména princip proporcionality), je zřejmé, že pověřený obecní úřad musí vždy zvažovat skutečné dopady a nezbytnost samotné regulace opatřením obecné povahy. Měl by si vždy zodpovědět otázku, zda je vydání opatření obecné povahy způsobilé dosáhnout snížení výskytu sociálně nežádoucích jevů a eliminace „obchodu“ s chudobou. Měl by také zvažovat dopady opatření na jednotlivé cílové skupiny a zvolit takový postup, který zasahuje do práv dotčených osob co nejméně."

* Zdeněk Pištora, starosta města Postoloprty: "Záměr nového stavebního práva tak, jak je nyní předložen, se zaštiťuje zkrácením praktických lhůt pro vyřizování povolování staveb – toto je však jen laciné mediální zdůvodnění a „mediální masáž veřejnosti“, výsledek bude přesně opačný.

Navrhovaná centralizace je projevem autoritativních a diktátorských režimů. Jinak řečeno, je zde patrná snaha o odebrání samostatného rozhodování obcí.

Stávající systém zajišťuje potřebnou dostupnost veřejnosti, jak vzdáleností ze všech míst správního území, tak znalostí místních poměrů.

Provádění pokusů je pro vědecké pochopení světa nezbytné, ale neprovádění hazardních pokusů na celém státě a na prostých občanech! Úspěšná věc se aplikuje, až po úspěšném zkušebním provozu.  Je třeba vytvořit zkušební ověřovací model tohoto hazardního projektu a teprve po nezpochybnitelném úspěšném vyhodnocení jej případně aplikovat na celý stát."

* Zuzana Adamcová, kolektivní systému zpětného odběru elektrozařízení EKOLAMP: „V případě České republiky se zjistilo, že v podstatě 100 procent testovaných elektrozařízení, nabízených do ČR prostřednictvím zahraničních e-shopů, nedodržuje zákonné environmentální povinnosti. To znamená, že nová elektrozařízení jsou prodávána bez toho, aby se jejich výrobci či dovozci jakýmkoliv způsobem zapojili do systému zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení. Dále za tyto produkty není při prodeji často ani uhrazena daň z přidané hodnoty. A jelikož se jedná o výrobky, které jsou doručovány ze zahraničí přímo konečnému spotřebiteli, není v řadě případů ani testována bezpečnost těchto výrobků, obsah nebezpečných látek a podobně. V zemích jako je Francie, Anglie nebo Německo je už více než 15 procent všech prodaných elektrozařízení dodáno spotřebitelům přes zahraniční e-shopy, aniž by bylo zajištěno, že výrobci nebo dovozci těchto produktů budou řádně zapojeni do jejich sběru a recyklace. V České republice se zatím jedná „pouze“ o nižší jednotky procent, ale i zde bude toto číslo nepochybně růst. Česká republika je zatím s řešením tohoto problému pozadu.“*

/rš/

Lednové vydání Moderní obce si můžete přečíst v digitální podobě na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec, nebo si tištěnou Moderní obec můžete předplatit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

Nikoliv náhodou na první straně obálky prosincového čísla najdete snímek Josefa Horinky, starosty Hrádku nad Nisou na Liberecku. Právě on s týmem svých spolupracovníků vdechl život projektu nové městské knihovny., který se stal i celkovým vítězem naší soutěže Komunální projekt roku 2019.

V prosincovém vydání Moderní obce uveřejňujeme první souhrnnou informaci o výsledcích soutěže Komunální projekt roku 2019 (všechny soutěžní projekty představíme ve speciální příloze lednového vydání Moderní obce). V hlavním rozhovoru prosincového vydání pak na naše otázky odpovídá Milan Dvořák, starosta obce Hamr na Jezeře na Českolipsku.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Milan Dvořák  starosta Hamru na Jezeře: Snad každého starostu práce v čele obce den co den dokonale psychicky, ba někdy i fyzicky vysává. Takže často skutečně po návratu domů vezmu fotoaparát a odcházím relaxovat do lesa. A co teprve, když je (někdy) volnější víkend! To se takhle vytratím z domu už po obědě. Koneckonců pocházím z myslivecké rodiny a sám jsem původním povoláním hajný.

Za žádným velesnímkem ovšem nechodím. Když chci třeba fotit bílou volavku, vím přesně, kam a kdy mám za ní jít, protože v půl sedmé zalétá přespat na konkrétní strom. A já si poblíž toho stromu sednu třeba už hodinu i déle předtím, zamaskuji se a čekám. Někdy hodinu, jindy dvě… Nu, a jestliže volavka nepřiletí a padne už tma, seberu se a jdu domů.

Zkrátka, pokaždé se pěkný snímek neurodí. Jenže krásně si přitom pročistíte hlavu a začnete mnohé věci vidět jinak, než jak je vnímáte v kanceláři na obecním úřadě. A možná si také uvědomíte, že leckteré problémy, které vás přes den trápily, jsou vlastně docela malicherné a nestojí za to se jimi zabývat. Ale nesmíte se zamyslet příliš – to byste mohl volavku propásnout.

* Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR: Jedním z důvodůžalostného nesouladu mezi nabídkou sociálních služeb a jejich poptávkou je absence koordinovaného plánu (včetně potřeb sociálních služeb v regionech) a zanedbatelná podpora státu investic v sociálních službách (pro rok 2020 zhruba 400 mil. Kč).

Druhým důvodem je pak systém financování, který není předvídatelný, spravedlivý a neumožňuje rozvoj sociálních služeb. Výše podpor prostřednictvím státní dotace se liší až o několik desítek tisíc na lůžko či pracovníka, a to ve zcela srovnatelných zařízeních. Nejistota financování, potřeba dofinancování v průběhu roku se od roku 2008 stala v sociálních službách již tradicí.

Předmětem kritiky je také různá participace krajů, měst a obcí. Ta je víceméně dobrovolná, a tak máme kraje, které přispívají na sociální služby částkou v řádu desetikorun (přepočítáno na jednoho obyvatele daného kraje), zatímco jiné kraje přispívají v řádu stovek korun. Obecně v celém systému kraje přispívají zhruba deseti procenty města a obce pak sedmi procenty.

* Anna Hubáčková, senátorka, 1. radní obce Ratíškovice: Uzákoněním jednodenních voleb dojde k finančním úsporám při organizaci voleb, ke zjednodušení ochrany a bezpečnosti volebních místností – a hlavně se zcela eliminuje riziko ovlivnění výsledků voleb přes noc. Neobávám se, že by jednodenní volby odradily voliče a rapidně se snížil jejich počet. Spíše naopak. Nový návrh umožňuje volit i v předstihu.

* Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny: Z návrhu na pořádání voleb v jednom dni nejsem úplně nadšený. Sice si uvědomuji určité organizační výhody zejména pro Ministerstvo vnitra – a asi i pro obecní úřad. Vidím však i rizika. Okrskové volební komise sice svoji práci zvládnou v jednom dni, ale ve složitějších volbách budou muset jednat extrémně dlouho a dlouho do noci, což může vést k zvýšené míře chybovosti ve výsledcích. Co ovšem pokládám za mnohem větší riziko, je nebezpečí faktického znemožnění voleb občanům, kteří pracují ve směnném provozu nebo ve větší vzdálenosti od svého bydliště. Kdy opravdu může docházet k situacím, že jen v jednom dni, a to ještě pracovním, nebudou schopni se voleb účastnit.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Případ obce Velká Lhota a její starostky Jarmily Melichaříkové vstoupí do dějin samosprávy. Obžalovat starostku za to, že způsobila obci prospěch, je skutečně precedentní unikát. Vždyť jí to přikazuje přímo zákon o obcích chovat se hospodárně a chránit obecní majetek! Pokud ovšem státní zástupce vydává darovací smlouvy za rozhodnutí o poplatcích (!), které v našem právním řádu ani neexistují (!) a nemůže je proto vybírat nikdo (!), tedy plete si dar s neexistujícím správním poplatkem, není to odborně omluvitelné. Svědkové dále jasně uvedli, že je o protizákonnosti přesvědčovala policie. Jsme ještě v právním státě? Obec zkrátka klasicky uzavřela darovací smlouvy, přijala do rozpočtu dary, a namísto ocenění přijde obžaloba starostky. O uzavírání smluv však rozhodli zastupitelé – tak proč je stíhána jen starostka? A ještě jeden kuriózní moment je tu – darů bylo přijato přes 400 tisíc, předmětem obžaloba jsou smlouvy za 15 500 Kč. Protože jen tuto skupinu několika lidé policie „přesvědčila“ o protizákonnosti. Ostatní trvali přes časté naléhámní policie na dobrovolnosti daru a za starostku se postavili.

* Luděk Tesař, ekonom: Starosta s dobrou náladou je požehnáním obce, je světlem na konci tunelu, je hvězdou na temném nebi nářků. Každý, kdo bez pádného důvodu kazí starostovi náladu, dopouští se zrady na prosperitě obce.

Neboť nanicovatými hloupostmi otrávený, zahořklý a sklíčený starosta je pro obec horší pohromou než mandelinka bramborová nebo hraboši. Zkrátka dobrá nálada je pro prosperitu obce naprosto nezbytná! A v době, kdy nedostatek financí v obcích je spíše vzácností, by tam přece mělo bylo normální báječně si užívat dnů k radosti a štěstí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Průměrný věk obecních společností je 17 let. Obecní společnosti jsou tedy poměrně stabilní. Alespoň jednu obecní společnost s rozhodujícím nebo podstatným vlivem založilo 913 obcí, což je 15 % celkového počtu obcí. Nejvíce těchto společností má Ostrava, a to 16. O jednu méně nalezneme v Praze. Třetí nejvyšší počet má Brno, a to 13 společností, Deset společností patří Zlínu.

* Jan Nožička, jednatel společnosti KOBIT spol. s r. o.: V předešlých letech hasičské jednotky obcí mohly čerpat evropské dotace na velkoobjemové cisterny. Běžela také celá řada příhraničních projektů, v jejichž rámci byly cisterny rovněž pořizovány. Každoročně obce a města mohou žádat o finanční podporu od Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které v rámci dotačního programu Dotace pro jednotky SDH obcí poskytuje podporu na pořízení nových cisteren CAS 20 a CAS 30. Každoročně je tak uspokojováno kolem pětatřiceti uchazečů. Tento dotační titul je financován Fondem zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Příspěvek na novou techniku pomáhají sborům řešit také jednotlivé kraje.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Může to znít pro někoho velmi překvapivě, ale podle platné právní úpravy v České republice dnes výrobci, potažmo jejich kolektivní systémy, nemají nastavené žádné povinné cíle na separátní sběr a recyklaci těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

V rámci Evropské unie je to ovšem naprosto unikátní jev. Separátní sběr nebezpečného odpadu je totiž povinný podle výše uvedené směrnice EU. V drtivé většině jejích členských zemí je proto nastaven nějaký systém nebo nástroj, který má zaručit, že výrobci/kolektivní systémy budou sbírat především a přednostně nebezpečný elektroodpad. Nejčastěji jsou tímto nástrojem specifické cíle pro separátní sběr těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Nové odpadové zákony konečně zavádějí i u nás povinné cíle na separátní sběr skupin nebezpečného elektroodpadu. Doháníme tak vyspělé evropské země, kde obdobná pravidla platí již delší dobu.

* Martin Lochovský, společnost EKO-KOM, a. s.: Ne každý se chce vystavovat nebezpečným situacím při třídění odpadů do barevných nádob. Protože rozmístění stanovišť je v kompetenci obce, je žádoucí, aby se obec snažila instalovat nádoby do takových lokalit, které nebudou ohrožovat obyvatele při jejich používání. Hlavním rizikem je možný střet s jedoucím motorovým vozidlem. Doporučujeme představit si u stanoviště, že jej bude obsluhovat školou povinné dítě. Máte-li pocit, že by třídění odpadů pro ně bylo nebezpečné, nejde o bezpečné stanoviště.

Za bezpečná stanoviště jsou považována taková, u nichž není třeba překonávat frekventované komunikace, při obsluze není občan nucen stát ve vozovce, nádoby jsou orientované vhozovými otvory k chodníku, jsou instalované na zpevněném povrchu, nejsou umístěny v „temných uličkách“, v průjezdech, nebo nejsou instalovány pod kvetoucími stromy lákajícími hmyz apod.

* Michal Polanecký, jednatel Technických služeb města Tábor: Již více jak rok sleduji vývoj technologií na ekologickou likvidaci plevele z důvodu stálého rizika zákazu používání pesticidů. Město také stále čelí výtkám občanů kvůli používání chemické likvidace plevelů. Máme vyzkoušené technologie založené na principu páry, horké vody, horké pěny, plamene a mechanické technologie. Ze všeho nejlépe nám vyšla pára s kapénkami vroucí vody o teplotě 120° C.

Termickému šoku za použití páry a kapének není schopno vzdorovat 90 procent rostlin, dojde ke spálení buněčných jader, rozpadu chlorofylu a rozpojení elektro transportního řetězce v rostlině. K trvalému zahubení většiny rostlin je potřebná aplikace třikrát v roce. Ekonomicky je tato technologie samozřejmě několikanásobně finančně náročnější v porovnání s použitím pesticidů.

* Lukáš Kříž, IT expert: V digitalizaci pracovního prostředí veřejná správa podle analytiků poněkud zaostává za ostatními odvětvími. V současnosti však jde o trend, jenž úzce souvisí se spokojeností, udržením a pracovním nasazením zaměstnanců. Instituce budou muset v tomto směru projít jistou digitální transformací, která prostřednictvím školení, technologií a vyšší autonomie pracovních týmů otevře zaměstnancům prostor nejen k vyšší produktivitě, ale také k větší samostatnosti.

* Stanislav Loskot, poradce: Pravdou je, že jsou v pracovním životě situace, kdy je stres nápomocen k vyšší výkonnosti – jde o tzv. eustres. V tomto případě stresory (třeba tyranie naléhavosti, hašení požárů) působí krátkou dobu s nízkou intenzitou, ovšem za předpokladu, že tento úkol spadá do tzv. rutinní práce, dobře celý proces znám, dělám to často, vím, kdo dokáže případně pomoci. Příkladem tohoto stresoru a vzniklé stresové situace je zadání úkolu ve formě „musí to být hotové za hodinu, dnes, zítra apod.“.

Z pohledu psychologie práce jsou původci stresu jako rizikového faktoru, ohrožující duševní rovnováhu, označovány frustrace a deprivace. Frustrace nebo také pocit marnosti je stav zklamání, pocitů neúspěchu, kdy člověk nemůže dosáhnout předsevzatého cíle, úkolů z důvodu překážek, které se mu neustále staví do cesty.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Měl jsem možnost roční stáže na radnici v USA, kde jsem se účastnil setkávání týmu a obdivoval způsob práce skupiny, schopnost jednotlivých členů vyjednávat a přicházet s kompromisními řešeními. Jakýmsi nepsaným pravidlem týmu je, že se schůzka neukončí dříve, než se všichni shodnou na nějakém konsenzuálním řešení dané situace. V týmu platí metoda win-win, ktna jejímž základě každý člen týmu musí být spokojený s dohodnutým řešením a žádný názor nesmí být zatracen bez předchozí logické diskuse.

* Miroslav Stejskal, předseda Asociace strážníků ČR a ředitel OŘ Městské policie Praha: Osobně bych navrhoval, aby se vedly krajské registry čipovaných psů, do kterých by oprávněné subjekty měly čtyřiadvacetihodinový přístup. Předpoklad, že se pes bude pohybovat v rámci konkrétního území kraje, je velký, i když na hranicích krajů samozřejmě může dojít k prolínání. Pro veterináře, který psa čipuje, jistě není problém odeslat hlášenku do registrů. Informační kampaň musí také postihnout změnu majitele psa a přeregistrování takových údajů. Tato povinnost by měla příslušet novému majiteli psa, aby přes spádového veterináře takovou změnu do registru nahlásil.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv: Ochránkyně dopěla k názoru, že právní úprava neumožňuje pověřenému obecnímu úřadu vydat opatření, vyhlašující oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů na celé území obce. Četnost sociálně nežádoucích jevů je třeba posoudit podle jednotlivých míst v obci a je nezbytné jednotlivá místa v obci navzájem porovnat. Bez doloženého zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v určité oblasti (konkrétně vymezené menší jednotkou než územím celého města) nelze opatření v souladu se zákonem vyhlásit. Nelze je vyhlásit preventivně i na oblasti, kde zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů není (resp. není doložen ve spise).

Z hlediska věcného posouzení důvodů pro vyhlášení opatření ochránkyně upozornila na interpretaci statistik trestné činnosti, které vedl magistrát ve spisové dokumentaci. Z nich vyplývalo, že trestnou činnost páchají převážně lidé, kteří mají zaměstnání (nejsou tedy závislí na doplatku na bydlení, který jim má být kvůli vyhlášení opatření odejmut). Rovněž z nich bylo zřejmé, že 60 % pachatelů má bydliště mimo Kladno, a taktéž skutečnost, že v roce 2017 (před vyhlášením opatření) došlo na území Kladna k poklesu trestné činnosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Zákon o obcích je obsahově skutečně již překonaný (zejména u některých otázek nedostatečně konkrétní nebo neúplnou právní úpravou), a potřeboval by proto obsahovou revizi. Ale na druhé straně slouží již skoro dvacet let – a přičteme-li k němu poměrně srozumitelnou metodiku Ministerstva vnitra ČR (MV ČR), která sice není všespásná, ale většinou udává dobrý směr, a právě stovky rozsudků soudů všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze postavit celkem srozumitelné právní mantinely pro chování orgánů obcí a měst.

Tedy zákon plus metodika plus judikatura vnášejí už poměrně jasné světlo do občas zamotaných právních situací. Jediné, co toto mírně optimistické konstatování kalí, je fakt, že pro právního laika může být výklad touto metodou právě pro konkrétní právní situaci poměrně složitý, a neobejde se bez odborné pomoci.

/rš/

Prosincové vydání Moderní obce si můžete přečíst i elektronicky na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tištěnou Moderní obec si můžete zajistit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down