Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Renátou Zajíčkovou, starostkou Městské části Praha 5. Ta se také stala tváří červnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Odpady a obce a bylo připraveno ve spolupráci s časopisem Odpady. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Renáta Zajíčková, starostka Městské části Praha 5: Pokusy využívat participativní rozpočtování v Praze 5 tu byly už v roce 2016. Jenže tehdy tomuto způsobu zapojování občanů do rozhodování o rozvoji své městské části nebyla stanovena žádná pevnější pravidla a vlastně se ani nevedla pořádná evidence takto podpořených projektů.

My jsme – i na základě výsledků z veřejných setkání s občany –provedli revizi pravidel a všechny informace o hlasování lidí o jednotlivých projektech a a jejich realizaci zveřejňujeme na webu.  Mimochodem, v Praze 5 mají právo navrhovat projekty hrazené radnicí z participativního rozpočtu od letošního roku i mladí lidé starší 15 let. Osvědčuje se to a nemíníme tuto věkovou hranici zvyšovat.

Před každým kolem podávání návrhů do participativního rozpočtu se se nově s předkladateli projektů setkáváme, i formou on-line a vysvětlujeme jim pravidla a varujeme je i před zbytečnými možnými chybami, které by mohly vést k vyřazení jejich projektů.

Loni jsme na tyto účely vyčlenili 15 milionů korun a počet přihlášených projektů trhal rekordy. Nejvíce hlasů – bezmála 1500 – obdržel projekt singletrack Motol pro rodinné vyjížďky na kolech, ale podpořeny byly například také projekty květinové louky, retenční nádrže na zachycování dešťové vody na sídlištním plácku, zastínění dětského hřiště proti slunci popínavými rostlinami a další.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR: Po novém stavebním zákoně, který přinese zjednodušení a zrychlení povolování staveb volala odborná i laická veřejnost. Svaz měst a obcí ČR od něj očekával zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, způsob jeho projednávání, navrhovaná znění a množství pozměňovacích návrhů vyvolává ale víc otázek než odpovědí a vzbuzuje řadu obav. Pokud zákon nebude kvalitní, tedy aplikovatelný a funkční, tak, aby vyvažoval veřejné a soukromé zájmy, může dojít nejen k devastaci životního prostředí, kulturního dědictví, ale i k ekonomickému kolapsu celého státu.

Není pravda, že se jedná o jedno razítko a jeden rok. Některé dotčené orgány státní správy (DOS) zůstávají vyčleněné. Razítka je nutné počítat i ta, která nejsou tzv. DOS, ostatně těch je asi jenom devět, zbytek jsou vlastníci technické a dopravní infrastruktury, jejichž souhlas je nutné mít vždy, případně i místo na napojení (těch může být klidně i 35 – obzvláště v Praze).

Často je ďábel ukryt v detailu: lhůta začíná běžet až po podání ÚPLNÉ žádosti. Zatím není zcela zřejmé, co to bude znamenat, neboť technická část ještě není zcela známa, má být řešeno vyhláškou. Obecně by se dalo říct, že dojde ke zjednodušení tím, že bude jen jeden druh řízení a bude rovnou řízení o povolení stavby. Stavebník může ovšem vydat peníze na poměrně rozsáhlou dokumentaci a až pak se dozví, zda lze stavět. Ani informace, jak obsažná bude stavební dokumentace, zatím nejsou. A to samozřejmě souvisí s její finanční náročností. Než bude známo znění prováděcích vyhlášek, nelze jednoznačně říct, zda jedno stavební řízení bude mít pozitivní přínos.

* Pavel Černý, advokát, Frank Bold Advokáti: Nový stavební zákon je bezesporu jednou z důležitých plánovaných právních úprav a urychlí výstavbu jednotným rozhodováním při povolování výstavby. Jeho cílem je zrychlit a zjednodušit řízení o povolení staveb, která dnes i pro relativně jednoduché projekty často trvají neúměrně dlouho. Toho má být dosaženo zejména zavedením jediného řízení o povolení stavby, místo současného územního a stavebního řízení, zavedením jednotné soustavy státních stavebních úřadů a integrací rozhodování, pro kterou se vžilo označení: jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko.

Tento princip nebude ve výsledné podobě zákona zakotven zcela důsledně, protože některá dílčí povolení, například k zásahům do kulturních památek nebo zvlášť chráněných částí přírody, budou nadále vydávána samostatně. Řada dnešních závazných stanovisek dotčených orgánů však bude nahrazena buď jejich nezávazným vyjádřením, nebo kompetence přejde přímo na nové stavební úřady. Ty budou součástí jednotné státní stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. To by mělo zajistit vyšší efektivitu rozhodování, jednotný výklad práva a odstranit riziko systémové podjatosti úředníků.

Úprava účastníků řízení se v návrhu oproti současnému stavu zásadně nemění. Jedním z důsledků integrace rozhodování by naopak mělo být opětovné zařazení ekologických spolků mezi účastníky všech řízení o povolení stavby, pokud jsou dotčeny zájmy ochrany přírody. V integrovaném řízení se budou účastníci moci vyjadřovat ke všem aspektům věci, včetně těch, které podle platné úpravy řeší závazná stanoviska, vydávaná bez účasti veřejnosti. Je však nutné zajistit, aby o zásazích do veřejných zájmů rozhodovali úředníci s příslušnou kvalifikací, i když budou součástí stavebního úřadu.

Zákon má stanovit jednoznačné lhůty pro vydání rozhodnutí o povolení jednotlivých typů staveb. Záruky jejich dodržování však nejsou v aktuálně projednávané verzi návrhu příliš silné (na začátku května 2021).

Dosažení základního cíle urychlení řízení o povolování staveb tak bude záležet především na tom, jak kvalitně a efektivně bude fungovat nová státní stavební správa.

* Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD): Zálohový systém v ČR potřebují především výrobci nápojů, kteří hledají pro ně nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat k použitým PET lahvím, zrecyklovat je a recyklát použít jako příměs při výrobě nových PET lahví. Potřebují si tento systém uzavřít z pro ně ekonomicky výhodného důvodu a při tom se snaží využít neznalosti veřejnosti a ekologické líbivosti v zálohách. Ale odpad není jen plast, nebo dokonce jen PET lahev. Problematika je mnohem složitější, a pokud se chceme chovat zodpovědně a ekologicky, musíme se zajímat o veškerý odpad.... Podporovatelé záloh na PET lahve počítají v kalkulaci nákladů na zálohový systém s určitým počtem přístrojů na automatický výkup PET lahví a plechovek. Tento počet přístrojů není dostatečný ani pro všechny hypermarkety, supermarkety a diskonty v České republice, natož pro tisíce menších prodejen, kde by nákup takového přístroje neměl ekonomickou návratnost a tedy smysl. Menší prodejny by podle návrhu neměly povinnost PET lahve vykupovat, ale tím by si podle mě výrazně uškodily v rámci konkurence. PET lahve by byly ceninou, proto by prodejny tyto lahve musely v neporušeném stavu skladovat a evidovat. Současně by byla použitá PET lahev odpadkem, takže vyčlenit navíc v rámci prodejen dostatečně velký prostor na skladování odpadků by bylo pro většinu prodejen neřešitelným problém. Lahve by se dávaly do PET pytlů, tedy by se vytvářel nový plastový odpad a z prodejen by byly sváženy nákladními vozy k recyklaci

* Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice na Rokycansku a předseda SMS Plzeňského kraje: Zcela jistě by nám, obcím, pomohlo zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, tak jak to má zavedeno v současné době asi deset evropských států.  Pokud budeme věřit údajům, které máme od  autorizované společnosti, tak by se mohla četnost svozů žlutých kontejnerů snížit až o polovinu, protože jejich obsah údajně tvoří okolo 50 procent PET lahví. To bychom ušetřili hodně. Na druhou stranu zálohování je jediná možnost jak splnit cíle stanovené EU, protože dobrovolným způsobem nejsme schopni splnit požadovaných 90 procent sběru PET lahví. Do roku 2025 bychom měli zajistit sběr 50 procent nápojových plechovek. To tedy nevím, jak tohle splníme.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek na Kolínsku: Svaz měst a obcí ČR se dlouhodobě staví k návrhům na zavedení systému zálohování plastových lahví velmi rezervovaně a na tomto stanovisku stále setrvává. Současný systém sběru recyklovatelných odpadů včetně plastů funguje velmi dobře, což dokládají každoroční statistiky množství vytříděného odpadu, které vykazují stabilní růstovou tendenci. Občané obcí jsou na zavedená pravidla evidentně zvyklí, vědí, jak se v nich orientovat a využívají sítě široce dostupných kontejnerů.  Právě rozvíjení fungující kontejnerové sítě a motivaci občanů k samotnému třídění považuje Svaz za klíčové pro plnění stále náročnějších cílů, které do oblasti odpadového hospodářství přináší nová legislativa.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství, životního prostředí a neuvolněný místostarosta města Pacov na Pelhřimovsku: Ambicí našeho kraje v rámci jeho Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV) je účinně pomáhat obcím, aby během následujících už necelých deseti let disponovaly dobudovanou infrastrukturu na třídění odpadu, měly vyřešeno energetické využití zbytkového komunálního odpadu – a hlavně aby i veřejnost se učila brát tuto problematiku za svoji prioritu a snažila se předcházet vzniku odpadů.

Kraj Vysočina například už podepsal dohodu se Sdružením obcí Vysočiny o spolupráci na řešení problematiky odpadů. Aktivně jezdíme po území našeho kraje a diskutujeme problematiku a formy řešení s městy, obcemi, svozovými společnostmi. Jednáme se společnostmi, které se zabývají energetickým zpracování odpadů. Připravujeme finanční nástroje pro zvýšení podpory investic do technologií třídění odpadů a vzdělávací aktivity. V letošním roce jsme opět vyhlásili krajský dotační program Odpady 2021 na podporu aktivit k předcházení vzniku odpadů, správného třídění a materiálového využití jednotlivých využitelných složek odpadu v obcích.

Kdybych to měl shrnout, tak zjednodušeně řečeno s obcemi a svazky obcí definujeme společné problémy a hledáme možnosti řešení. Kraj Vysočina v tom hraje především roli moderátora a nabízí municipalitám i pomoc svých odborníků a chceme spolupracovat i se specialisty, kteří v kraji působí. Jsme v kontaktu například se ZERA –Zemědělskou a ekologickou regionální agentura, z. s., v Náměšti nad Oslavou, která má řadu zajímavých zkušeností a technologických řešení v oblasti BRKO. Nezaměnitelnou úlohu bude hrát i napojení na zemědělství – protože kde jinde, než zpět na poli by měl biologicky rozložitelný komunální odpad opět skončit?

* Václav Vachuška, manažer Dobrovolného svazku obcí Horažďovicko: Náš realizační tým spouští unikátní pilotní projekt cirkulárního řešení sběru a následného využití popelů. Projekt zahrnuje organizovanou spolupráci napříč mikroregiony ve sdílení know-how pro produkci ekologicky bezpečných popelů, jejich odděleného sběru a následnou přeměnu na posypový materiál, využitelný během zimního období. To vše lokálně, nákladově efektivně, bez zbytečných přesunů odpadů a s úsporou přírodních zdrojů napříč republikou.

* Jakub Bednárek, starosta obce Bořenovice na Kroměřížsku, manažer Mikroregionu Morkovsko: Snahu odklonit popeloviny z komunálního odpadu vítáme. Jde o skvělý nápad, a navíc to řeší problém, který nás hodně trápí.  Sám zastupují obec, která je dlouhodobě, po řadu let, nejlepší do 500 obyvatel v třídění odpadu ve Zlínském kraji. Přesto je u nás produkce komunálního odpadu stále vyšší, než bychom chtěli. To je dáno tím, že máme obec plynofikovanou jen plynem propan, který je o dost dražší než zemní plyn, a občané jej tak příliš nevyužívají. Topí i nadále tuhými palivy, především uhlím. To v zimě s sebou nese vysoký nárůst produkce komunálního odpadu právě kvůli popelu z uhlí. Jsou domácnosti, kterým na popel nestačí ani dvě popelnice o obsahu 110 litrů.

Do projektu snížení produkce komunálního odpadu zavedením odděleného sběru a zpracování popele z domácích topenišť se rozhodně chceme zapojit. Pokud se povede odklonit popel z popelnic, budeme mít po starostech. Máme dostatek svých nádob, do kterých by občané ukládali jen popel. K tomu je navíc obrovská přidaná hodnota v možnosti materiál dále využít. Celkově by se nám snížila produkce komunálního odpadu – a ještě by se snížily primární i sekundární náklady.

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré řízení odpadů patří vedle inteligentní dopravy, energetiky nebo bezpečnosti ke klíčovým principům chytrých měst. Implementovat jej lze ale i bez vazby na další systémy. Odpadové hospodářství obvykle zastřešuje tři hlavní činnosti. Jsou jimi sběr, likvidace a recyklace. Technologie pro chytré odpadové hospodářství se prozatím zaměřují převážně na první krok čili na sběr a související optimalizaci dopravy.

Právě v této oblasti lze dosáhnout nejvyšších efektů nákladových i užitkových. Svoz probíhá v okamžiku reálného zaplnění odpadních nádob a vede po optimalizované trase. Obyvatelé měst tudíž vždy mají kam odklad ukládat. Jde samozřejmě o velké zjednodušení celé problematiky.

Podle analytiků společnosti Mordor Intelligence se technologie chytrého odpadového hospodářství stále nacházejí v rané vývojové etapě, v níž se ještě utváří dodavatelský ekosystém. Vedle provozní a nákladové optimalizace městům také pomáhají s plněním oborových regulací, které se k zacházení s odpadem vztahují. Vedle domácností dopadají také na podniky, které mohou implementací chytrých technologií v této oblasti dosáhnout synergie hned v několika oblastech, ekonomickou a regulatorní stránku věci nevyjímaje.

Chytré odpadové hospodářství se stává ideálním místem pro uplatnění technologií internetu věcí. Nejrůznější čidla mohou sledovat nejen zaplněnost kontejnerů, ale také jejich obsah, fyzické přemístění nebo narušení, případně monitorovat přístup domácností. Ze sbíraných dat mohou centrální systémy flexibilně sestavovat trasy sběru nebo predikovat blížící se naplnění nádob.

Koncept internetu věcí znamená pro odpadové hospodářství revoluci. Ta se podle zmíněných analytiků odehrává zejména v oblasti optimalizace nákladů a těží z ní primárně firmy, které poskytují příslušné služby. Dodavatelé řešení pro chytré odpadové hospodářství se obvykle soustředí na monitoring, optimalizaci svozových tras a na analytiku. Senzory internetu věcí pro každou z těchto oblastí dodávají vstupní data, s nimiž systémy dále pracují. Obvykle využívají vizualizační platformy, které jim v reálném čase dávají přehled o situaci a umožňují přijímat tzv. informovaná rozhodnutí.

* Milan Hrabec, společnost Šebesta a spol. s r. o.: Hodně záleží i na tom, jak byla a je čistírna odpadních vod (ČOV) udržovaná a jak se o ní provozovatel stará. Ale po 20 letech provozu se už musí častěji opravovat. Někdy už po 15 letech nastávají problémy typu odcházejících motorů, čerpadel, někdy odcházejí celé technologie od nátoku po odtok. Nejrychleji se opotřebují díly, které se točí, například čerpadla.

ČOV jsou schopny z vody dostat velké spektrum látek. Některé chemické látky však dokážou technologií projít a přes ČOV se dostat do životního prostředí. Takový problém představují například zbytky hormonálních přípravků nebo antibiotik.  Jejich (nejen) stopové množství se dá dohledat ve vodních tocích, následně v mase ryb, a potažmo i v organismu lidí. Postupně si takto vytváříme rezistenci/imunitu na léky.

Specifickým problémem jsou také kvasinky, které mohou poškodit biologii ČOV. S tímto problémem se setkávají zejména na Moravě, koncem listopadu, kdy je po vinobraní a vinaři se potřebují zbavit kvasinek.  Ty uniknou, když vinař čistí sudy nebo zpracovává hrozny, a neřízeně je pustí do odpadu a potažmo i do čističky. Kvasinky zlikvidují vše. Tyto problémy se týkají spíše větších vinařů, ale mohou nastat, když se sejde více menších producentů vína.

* Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení a transparentnost: V Praze je nedostatek finančně dostupného nájemního bydlení. V takovém prostředí vlastníci upřednostňují domácnosti, které nevnímají jako rizikové z hlediska možného prodlení s platbami nájemného nebo poškození bytu. Nízkopříjmové domácnosti se tak často cyklí v drahých nebo nevyhovujících formách ubytování.

Převážná většina vlastníků požaduje při uzavření nájemní smlouvy jistotu (tzv. kauci), a to ve výši až tří měsíčních nájmů. Nízkopříjmové domácnosti, které pravidelně hradí své životní náklady, často nemají k dispozici finanční rezervu, kterou by za tímto účelem mohly uvolnit. Navíc Úřad práce, který za tímto účelem může poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci, ji někdy buď neposkytne vůbec, nebo nedostatečně rychle, takže ji budoucí nájemce nemá k dispozici v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. Vlastníci pak upřednostňují jiné nájemce, kteří tento problém nemají.

Pandemie covid-19 sice dočasně zlevnila nájemní bydlení v Praze v průměru o 10 až 20 %, nicméně pro nízkopříjmové obyvatele hlavního města výše zmíněné bariéry vstupu na trh přetrvávají. Pro spuštění Městské nájemní agentury (MNA) jsou tedy vhodné podmínky – výše nabízeného nájemného se bude držet na úrovni nižších tržních cen a v kombinaci s dalšími zárukami může být spolupráce s MNA pro majitele zajímavou variantou.

V posledních dvou letech se významně zvýšil počet žádostí o pronájem bytu pro osoby v sociální tísni z nízkých desítek měsíčně na 50 až 100 měsíčně. Na čekací listině na městský byt má Praha v tuto chvíli již téměř 600 domácností. Bytový fond Hlavního města Prahy nedisponuje dostatečnými kapacitami, aby mohl včas vyhovět všem důvodným žádostem. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak této zvýšené poptávce vyjít vstříc...

... Praha bude realizovat Městskou nájemní agenturu prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha (CSSP). Pokud by MNA využívala standardní vztah nájem – podnájem, nemohli by případní podnájemci čerpat příspěvek na bydlení, což je dávka státní sociální podpory, kterou nízkopříjmové domácnosti často pobírají. Proto je model realizovaný MNA odlišný.

Vlastník uzavře s MNA inominátní smlouvu o poskytnutí bytu, Městská nájemní agentura následně uzavře s domácností standardní nájemní smlouvu. Vlastník bytu získá od města garantovaný příjem, jenž je na spodní hranici tržního nájemného v Praze a který vlastník dostane vyplacený vždy – bez ohledu na obsazenost bytu anebo platební morálku nájemce. Nájemce platí Městské nájemní agentuře nájemné, které je zhruba o 10 % vyšší než částka garantovaného příjmu.

Jen u nanejvýš jedné třetiny bytů předpokládáme, že bude nutné je pronajmout za cenu, jež odpovídá nájemnému v městských bytech a která bude nižší než garantovaný příjem (řádově o několik desítek Kč na m2 bytu). V těchto případech půjde o nájemníky v mimořádně tíživé sociální situaci, přičemž částka, kterou by město muselo vynaložit za ubytování těchto lidí v pobytových zařízeních, by byla výrazně vyšší než doplatek výše uvedeného rozdílu.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.

Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie ČR – a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek.

*  Milan Školník, katedra politologie Univerzity Hradec Králové: V Sociologickém časopisu jsme na základě výsledků našeho výzkumu uvedli, že v obcích, kde mají uvolněné zastupitele, dochází také k soutěživějším volbám, resp. bývá tam větší počet kandidátů na každý mandát. Vycházeli jsme z argumentu, že odměna uvolněného zastupitele může být nemalou motivací proč kandidovat do obecního zastupitelstva. Samozřejmě je třeba mít zároveň na paměti, že v menších obcích, kde uvolněné zastupitele obvykle nemají, se o zvolení do zastupitelstva logicky uchází i méně obyvatel.

Do budoucna bychom chtěli zjišťovat, zda obce s uvolněnými zastupiteli jsou šikovnější v získávání dotací, jestli více investují, zapojují-li se do různých meziobecních i přeshraničních projektů apod. Opět to vychází z toho, že uvolněný zastupitel má lepší podmínky ve srovnání s neuvolněným – ovšem je třeba kontrolovat i celou řadu jiných proměnných, které to mohou ovlivňovat.

Zmínit je možné velikost úřadu, resp. počet úředníků, které má starosta k dispozici, aby mu pomohli s agendou. Dále stranickou příslušnost, jelikož členství ve straně, která je zrovna ve vedení kraje či ministerstev, může být další, byť ne vždy přiznávanou výhodou, třeba už jen co do lepšího přístupu k informacím. S tím souvisí i geografická blízkost k úřadům státní správy. Přece jenom zastupitelé obcí z okolí Prahy to mají na ústřední orgány státní správy blíž než třeba jejich kolegové ze vzdálenějších obcí na Moravě či ve Slezsku.

Pokud zjistíme, že obce se zastupiteli na plný úvazek jsou pro jejich obyvatele skutečně přínosnější, tak je třeba se zabývat otázkou, co brání zejména malým obcím v tom, aby i ony měly komunální politiky na plný úvazek. První, co nás napadne, jsou pochopitelně omezené finance. V malých obcích může uvolněný starosta být značnou zátěží pro jejich rozpočet.

Dále to jsou nepochybně tzv. starostové srdcaři. I když by jim zastupitelstvo mohlo navýšit odměnu, chtějí svoji funkci vykonávat jen za minimální částku nebo úplně zadarmo – právě proto, že si uvědomují, že rozpočet jejich obce není bezedný. K dispozici přitom mají třeba jen externí účetní a jednoho obecního zaměstnance na půl úvazku, někdy ani to ne.

V obou případech je třeba formulovat návrhy a tlačit na Ministerstvo vnitra a legislativce. Jde o to najít způsob, jak pomoci obcím, které by měly chtěly mít uvolněného zastupitele – ale z různých důvodů, hlavně asi finančních, by to tam za současných podmínek bylo obtížně řešitelné. A tam, kde o uvolněného zastupitele zájem nemají, se snažit alespoň o ještě účinnější metodickou pomoc a ulehčovat lidem na obecních úřadech práci, protože agendy, která se na obce přenáší, je čím dál více a bojují s ní především ty malé obce bez úřednických aparátů a uvolněných zastupitelů.

* Milan Kašík, mediální analytik: Komunikace radnic s občany je nejen jejich hlavním posláním, ale i základním prostředkem budování důvěry a poskytování kvalitního a hlavně rychlého až průběžného občanského servisu.

Mnozí mávnou nad touto „moudrostí“ rukou a ihned mě poučí, že to přece dělá všemocný radniční web. Ano, dělá. Ale jak a kde? Je proto s podivem, že mnohé radnice i přes existenci těchto webů stále vynakládají značné finanční prostředky na různé zpravodaje a magazíny s nízkou periodicitou, a tím i s nulovou operativností.

Leckterá radniční periodika se ani po třiceti letech nezbavila nelichotivého označení „hlásné trouby radnic“, a v tom je skryt onen ďábel v detailu. Málokdo si uvědomí, tato radniční „hlásnost“ může zapříčinit až zrušení výsledku komunálních voleb, což se událo v roce 2018. Tehdy byly soudem zneplatněny komunální volby ve Strakonicích se zdůvodněním, že vítězné hnutí Strakonická Veřejnost narušilo předvolební kampaň a bylo zvýhodněno v radničním periodiku Zpravodaj města Strakonice a na výlepových plochách.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejdéle sloužícím premiérem samostatné ČR byl Václav Klaus, který vládl zemi celkem 2010 dnů (5,5 roku) a nevytvořil žádný dluh. Vládl téměř absolutně vyrovnaně. Stát v té době sice rozdával a prodával majetek v projektech velké a malé privatizace, což pomáhalo udržet saldo státních financí nad hladinou, ale řekli jsme si, že okolnosti jednotlivých období po sobě jdoucích vlád nebudeme zohledňovat.

Druhým nejdéle sloužícím premiérem byl Miloš Zeman. U kormidla své vlády stál 1454 dnů (zhruba 4 roky) a vytvořil dluh 201 miliard. Kč (průměrně 138 mil. Kč na den své vlády).

Pomyslný bronz za trvanlivost ve funkci premiéra získal i Bohuslav Sobotka, který vládl 1414 dnů (také přibližně 4 roky). Ten vytvořil pouze mírný přebytek 39 mld. Kč (průměrně 28 milionu Kč na den své vlády).

Jepičí život mezi premiéry za nejkratší vládnutí měl Josef Tošovský, který vládl pouze 201 dnů a vytvořil mírný deficit 22 mld. Kč (průměrně 107 mil. Kč na den své vlády).

V historii samostatné ČR přebytky po sobě zanechali jen dva premiéři – Bohuslav Sobotka a Jiří Rusnok. Ale ani Václavu Klausovi nelze upřít, že dluhy zkrátka nedělal. Ostatní již na plné plachty brázdili moře dluhů...

... Králem dluhů však může být jen jeden – a nyní je jím podle čísel a výkonů jednoznačně (připomínám, že nezohledňujeme žádné okolnosti vládnutí) – jím je Andrej Babiš. Sesazeno z trůnu jím bylo Jeho Veličenstvo Miroslav Topolánek i se svým dvorem, jeho eminencí Petrem Nečasem. Největší dluh státu i výkony v zadlužování na den připadly premiérovi Andreji Babišovi  (upozorňuji, že jsme hodnotili jen data do konce roku 2020)...

... Dluh jistě může pomoci vybudovat i budoucnost. Ale hlavním problém všech dosavadních státních dluhů bylo, že se vždy projídaly a projídají a nebyly a nejsou investovány. Austrálie například dokázala za 2 mld. dolarů (42 mld. Kč) vybudovat největší odsolovací zařízení na jižní polokouli.

Nikdo však nepřekoná nás, Čechy. My jsme během dosavadní existence samostatné České republiky od roku 1993 za dluh více než 100 mld. dolarů dokázali vytvořit největší SKORONIC ve vesmíru. Věřím, že toto nejdražší SKORONIC pomůže našemu národu tím, že se přetaví alespoň v hmatatelné kouzlo, kterým čarují naše skvělé starostky a starostové, ale i firmy a živnostníci. Před těmi všemi smekám. Vzdejme jim hold, král nekrál.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Na první pohled je zřejmé, že finanční situace obcí se v minulém roce výrazně nezměnila, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních.

Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat – a to i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, že čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší – a naopak.

V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obce. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala – na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní – čistě podle počtu obyvatel, a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v uplynulém roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

* Vladimír Sochor, specialista pro EPC Českomoravské záruční a rozvojové banky: Metoda byla v ČR poprvé představena v roce 1992. První projekty byly realizovány v letech 1993-4 v Městské nemocnici v Jilemnici a v pražské nemocnici na Bulovce. Od té doby se množství projektů rozrostlo na více než 25 desítek. Metoda je zajímavá tím, že přináší optimální kombinaci energeticky úsporných opatření, kterou firma na klíč zrealizuje. Investice se obvykle postupně splácí z uspořených provozních nákladů.  Nejpodstatnější ale je, že objem úspor uvedený ve smlouvě bude skutečně dosažen. Pokud by se tak nestalo, šlo by to na úkor té firmy. Ze všech energeticky úsporných řešení je metoda EPC nejkvalitnější, protože se maximalizují úspory při optimalizaci investičních nákladů. Metoda EPC je pro mě srdeční záležitostí a prosazoval jsem ji i za svého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Magdalenou Davis, starostkou středočeského Mníšku pod Brdy. Ta se také stala tváří květnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Květnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Chytré obce, města a regiony. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách květnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Magdalena Davis, starostka Mníšku pod Brdy (okres Praha-západ):Pokud chce člověk nějakou změnu v prostoru, který je kolem něj, a ona se neděje, měl by se tou změnou stát sám. Nemám příliš v lásce motta, ale jedno z nich, od Gándího, vystihuje nejlíp moji cestu do politiky: staňte se změnou, kterou chcete ve světě vidět. Když jsem se po deseti vrátila letech z Austrálie, s malým dítětem a k tomu těhotná, do míst svého dětství, postupně jsem zjišťovala, co tam chybí pro rodiče s malými dětmi, pro děti samotné, i pro další občany. Taky jsem viděla, co je špatně z biologického hlediska – že místo potoka se zatravněnými břehy je tam vybetonované koryto a vykácené stromy. Uvědomila jsem si, že to jde proti tomu, čemu věřím, začala jsem přemýšlet, jak to mohu změnit.

* Jana Plamínková, starosta Městské části Praha-Slivenec: Peníze, které máme na účtu naší městské části, spotřebujeme letos na rekonstrukci a dostavbu školy a na další projekty, které už máme rozpracované. Z vlastních prostředků není městská část schopna projekt revitalizace brownfieldu a jeho dalšího využití sama financovat. Od Hlavního města Prahy dostáváme jen velmi malé finanční prostředky, řádově menší než obce srovnatelné velikosti – rozpočet Prahy-Slivence na rok 2021 činí 33 mil. Kč, navyšuje se až dotacemi. Zejména menším sídlům by prospělo, kdyby pravidla pro nakládání s dotačními penězi byla poněkud „pružnější“. Ne na všechny situace a místní podmínky, jak je život v obcích a městech přináší, mohou pravidla striktně nastavená ať už českým státem, nebo „Bruselem“ adekvátně reagovat

* Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR, poslanec Evropského parlamentu: Obce jsou zodpovědnými hospodáři a je logické, že v této složité době usilují o vyrovnaný rozpočet, obzvlášť když přijdou o další peníze kvůli vládním krokům. Celý loňský rok navíc vláda udržovala obce v nejistotě kvůli původní neochotě nahradit alespoň částečně dopady kompenzačního bonusu či daňového balíčku. Není divu, že starostové vytvářeli rezervy.

* Kateřina Malečková, starostka města Blatná (okres Strakonice): Prvním impulzem pro to, abychom začali uvažovat o našem modelu koncepce Blatná – moderní a chytré město, za které jsme v soutěži Chytrá města 2020 získali  cenu ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, bylo setkání s Ing. Kalašem na Ministerstvu životního prostředí ČR. Začala jsem si vyhledávat města, která se touto cestou v ČR vydala - Písek, Kolín, Vrchlabí, Milevsko. Jenže každé město má svá specifika a je potřeba příklady z ostatních měst vyhodnotit a posoudit vhodnost pro dané město. Neustále řešíme, že mladí a vzdělaní lidé odcházejí do velkých měst, a toto je možná jedna z cest, jak je v menších sídlech udržet. Ukázat jim, že město nechce jenom opravovat chodníky, ale že má chuť se rozvíjet a přijímat nové výzvy,

Městům, která by náš příklad chtěla následovat, bych doporučila nestřílet nápady od boku, ale zadat si zpracování koncepce externí firmě, jako jsme to udělali my. Stanovili jsme si cíle a začali pracovat na jednotlivých opatřeních samostatného dokumentu. Bylo nezbytné přesné vyhodnocení každého cíle. Žádné fiktivní, možná asi kdyby, ale čísla a hodnoty. Dokument byl v roce 2018 schválen zastupitelstvem města jako 5 letá strategie na roky 2019-2024.  Při zpracování velmi pomohl pohled tzv. z venku. Těším se, že po realizaci koncepce bude Blatná čistým městem se spoustou zeleně, městem ekonomicky stabilním, městem se stabilním počtem spokojených obyvatel a lákavá pro turisty.

* Miroslav Novák, starosta města Pohořelice (okres Brno-venkov): Přeměna informačního systému je opravdu otázkou strategického charakteru a její realizace nepatří na úřadech k populárním opatřením. Je to pochopitelné, protože jde o opuštění "vyběhaných kolejí" a nasednutí do "nového vlaku". My jsme vybrali IS VERA Radnice a přechod jsme naplánovali na přelom roku, aby změna byla co nejlogičtější a účetně co nejjednodušší. Chtěl bych ocenit všechny zaměstnance městského úřadu, ktří na implementaci spolupracovali i nad rámec svých povinností. Díky nim jsme všechno zvládli v plánovaných termínech.

* Jiří Pour, advokát a partner COLEGAL s. r. o.: Elektronické podepisování je skvělý nástroj pro jednoduché a bezpečné právní jednání obcí, a to i v soukromoprávních věcech. Jako každá nová technologie však vyžaduje, aby si uživatelé na počátku osvojili jeho základní principy. K tomu je nezbytné nejen správné nastavení vnitřních předpisů obce (zejména spisového či organizačního řádu), ale především praktické vzdělávání odpovědných osob. Vedle školení se jako nejužitečnější nástroj ukazuje vytvoření srozumitelné a praktické příručky, zohledňující reálné každodenní fungování konkrétního obecního úřadu.

* Lukáš Kříž, IT specialista: Podle predikce analytiků společnosti IDC mohou chytrá města letos očekávat v podstatě masivní rozšíření bezpečnostních problémů, které se dotknou zařízení internetu věcí. Jejich relativně četné zranitelnosti se stanou předpokládaným cílem kybernetických útočníků. Pětina provozovaných zařízení internetu věcí bude kompromitována škodlivými kódy. Vedení chytrých měst podle analytiků na situaci zareaguje zvýšenou adopcí řešení typu AI/ML SOAR - Security Orchestration, Automation and Response. Ta využijí pro tzv. mitigaci útoků umělou inteligenci a strojové učení.

Dvě pětiny policejních sborů by v příštím roce měly ke své práci využívat digitální nástroje, jako jsou přenosy videa v reálném čase nebo sdílené pracovní postupy. Mají tak podpořit bezpečnost komunit a alternativní přístupy k výkonu policejní práce.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že pouze 10 až 20 procent telefonátů na nouzové linky se týká násilné kriminální činnosti. Zbývající část připadá na přestupky mladistvých, mentálně narušených nebo bezdomovců. Toto rozložení odpovídá i obecným předpokladům, podle nichž desetina populace zodpovídá za čtyři pětiny situací, které musí bezpečnostní složky řešit. Výše uvedené technologické nástroje by jim měly pomoci při vyhodnocování a prioritizaci situací. V mnoha ohledech jde o zefektivnění fungování systému a snížení jeho přetížení ze strany osob, které hledají pomoc na nesprávných místech.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Karje Vysočina, neuvolněný místostarosta města Pacova (okres Pelhřimov): Kraj Vysočina v rámci podpory staveb ve vodním hospodářství zaujal strategii, že finančně podporuje především takové projekty, které jsou dotované také z úrovně státu. Tedy, že pomáhá se spoluúčastí obcí, aby se obdobné projekty vůbec mohly uskutečnit. U současných projektů obcí na realizaci vodních nádrží je obecní spoluúčast často více než 30%, což je pro mnoho obcí těžko ufinancovatelné a hrozilo by, že takové projekty vůbec nevzniknou. Kraj Vysočina proto pomáhá se spoluúčastí k národním dotacím, až do úrovně 85 % uznatelných nákladů projektů. Tímto se snažíme podpořit území pro realizaci projektů, které pomáhají zadržovat vodu v krajině. Podle aktuálně uzavřené výzvy krajského programu Stavby ve vodním hospodářství 2021 vidíme, že je to dobře zvolená cesta, protože máme řadu zajímavých projektů, které by se bez této strategie nerealizovali, protože investoři – obce by neměly zdroje na jejich realizaci. Sdružení zdrojů státu, krajů a obcí je podle mého názoru vhodná strategie pro realizaci obdobných projektů.

* Pavel Hájek, starosta obce Těchobuz (okres Pelhřimov): V minulosti bylo pro rekonstrukce rybníků dotace přiznávána do výše 80 % stavebních nákladů, takže podíl obce činil nejméně 20 %. U malých projektů s nákladovostí do 1 mil. Kč to pro nás ještě bylo únosné, ale u větší akce za 10 mil. Kč, jakou byla obnova rybníka Stará paní, to již problém byl a spoluúčast jsme museli řešit úvěrem, který dosud splácíme.

Nyní je dotační podpora již pouze ve výši 70 %, což pro malé obce v případě několikamilionových projektů znamená problém. Situace se na Vysočině daří zlepšovat díky podpoře Kraje Vysočina, který od letošního roku pomáhá dofinancovat projekty až do 85 %. Hojně využívaná je také podpora Kraje Vysočina na projektovou přípravu.

Je nutné si uvědomit, že vybudování vodní nádrže nepřináší obcím žádný finanční benefit, naopak hlavně starosti a náklady s údržbou. To řadu obcí od budování vodních nádrží odrazuje. Oproti tomu vodovody a kanalizace, ačkoli jsou bezpochyby potřebné, mají obdobnou dotační podporu, ale také „garantují“ příjmy z vodného a stočného. Bylo by vhodné vedle investičních dotací zvážit i příspěvek státu na zadržování vody v krajině, které je nepochybně veřejnou službou, například platbou na plochu/objem, tak jak je to u zemědělských pozemků.

V naší obci se s budováním rybníků počítalo již při komplexních pozemkových úpravách dokončených v roce 2009, takže většina pozemků byla a je obecních. Paradoxně největší problémy jsou s pozemky v majetku státu (Povodí či Lesy ČR), což jsou zpravidla vodní toky, bez nichž je zadržování vody nemyslitelné. Dalo by se očekávat, že pro veřejně prospěšné účely poskytne stát pozemky bezplatně, ale bohužel tomu tak není. Vždy jde o několikaleté martýrium, přičemž obec nakonec pozemky musí kupovat. A nákup pozemků není způsobilý výdaj dotace.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR, starosta obce Velký Osek (okres Kolín): V současnosti je úroveň nakládání s komunálním odpadem v ČR ve srovnání s EU na průměrné úrovni, jelikož kolem 40 % odpadu třídíme a využíváme jako materiálovou či energetickou surovinu, 15 % odpadu využíváme k přímému spalování za účelem vzniku tepelné či elektrické energie a přibližně 45 % komunálních odpadů skládkujeme. Do budoucna, asi v horizontu deseti let, se bude muset tento trend významně změnit, protože v roce 2030 můžeme v ČR skládkovat maximálně 10 % komunálních odpadů a materiálově využívat minimálně 60 % komunálních odpadů, tj. 30 % odpadů bude moci být využito buď přímo energeticky, nebo se bude přepracovávat na energetickou či materiálovou surovinu.

* Pavel Nechvátal, starosta obce Pavlice (okres Znojmo): Rychlostní limit 50 km/h v obci je pro většinu řidičů, nejen těžkých nákladních vozidel, neznámý pojem. Podle čtrnáctidenního měření, které si nechala naše obec loni v létě zpracovat, projede Pavlicemi každý den zhruba 8000 vozidel. Z toho 47 %, tedy téměř každé druhé auto, jede rychleji než 50 km/h...   ...Ministerstvo dopravy či Ředitelství silnic a dálnic sice tvrdí, že nejsme tranzitní zemí. Ale já mám jiný názor. Na základě toho, co vidím. Stačí, když se na chvíli zastavím u silnice a podle registračních značek projíždějících vozidel kolem mě zanedlouho procestuje bezmála celá Evropa. Není problém, kromě sousedních Rakušanů a bratrů Slováků, spatřit kamiony polské, maďarské, německé, rumunské a bulharské. K vidění jsou čím dál častěji i nákladní vozidla z Pobaltí nebo ze zemí bývalé Jugoslávie. Sem tam z Ruska, Ukrajiny, Turecka, ale také z Beneluxu či Švédska.

Pro rumunské řidiče kamionů je levnější jet z Rumunska do Německa nikoliv po nemálo zpoplatněné rakouské dálnici z Vídně přes Linec na Pasov, ale z Budapešti na Rajku a dále na Lanžhot, Hustopeče, Pohořelice, Znojmo, Moravské Budějovice, Jemnici, Dačice, Jindřichův Hradec, Třeboň, České Budějovice, Strakonice, Domažlice a Folmavu – a teprve odtud pokračovat do Německa... ...

V územním plánu sice máme leta letoucí namalováno, kudy má vést obchvat, ale u toho asi ještě dlouho zůstane. Při rychlosti výstavby dopravní infrastruktury v naší zemi se obchvatu dočkají možná děti dětí našich dětí… Určitě nejen já se proto ptám, jestli by nebylo lepší tranzitující kamiony z obcí „vyhánět“ na dálnice. A je jedno, zda by šlo o obce ležící na silnici první, druhé nebo třetí třídy. Jak toho dosáhnout? Třeba tím, že mýto na dálnici bude levnější než na zbytku silniční sítě. Nebo prostými zákazy vjezdu, jejichž dodržování bude důsledně hlídat policie.

Snad se jednou dočkáme toho, že nám nebudou praskat domy, nebudeme se bát jít po chodníku nebo přejít silnici z jedné strany na druhou. Že budeme moci prachobyčejně spát v létě s otevřeným oknem. A že budeme nikoliv dunění motorů, ale štěbetání ptáčků.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Z hlediska delšího období malým obcím obyvatel ubývá. Vývoj v roce 2019 ukazuje, že to není úplně jednoznačný trend. Totéž, avšak v mnohem menší míře, platí i pro největší obce – zde s počtem obyvatel 5000 a více. Tyto dvě velikostní kategorie obcí mají ještě něco společného. Vykazují totiž nejvyšší podíl skupin obyvatel v seniorském a věku nejnižší podíl dětí v celkovém počtu obyvatel. Tato skutečnost, spolu s tím, že jejich migrační potenciál nebyl až dosud veliký, naznačuje, že v těchto dvou skupinách obcí bude v budoucnu obyvatel spíše ubývat než přibývat.

Na druhou stranu mají jednu výhodu. Jsou to právě tyto dvě velikostní skupiny, které se střídají v prvenství, pokud jde o nejvyšší objem sdílených daní v přepočtu na obyvatele.

* Luděk Tesař, ekonom: Vypadá to, že černá díra financí nás vtahuje a možná není návratu, i když zapneme motory na plný chod zpět. Pakliže jsme skutečně překročili horizont událostí, ani zvedání daní, pozdější nebo žádné odchody do důchodu, nižší či žádné důchody ani redukce výdajů státu nás nespasí.

Pokud si nějaké obce nebo někteří lidé myslí, že je uchrání před černou dírou jejich malá kasička či uzlíček pokladů, pletou se. Jde jen o to si to užít a nerozbít kasičku dřív, než semele černá díra celou loď. Proto, utrácejte, investujte, budujte – a hlavně žijte, i když je to momentálně zakázané.

Stát intenzivně zakazuje lidem žít. Sám Tolkien poznamenal, že andělské mocnosti v jeho mýtu „byly schopny mnoha stupňů chyb a selhání, ale nejhorší byla absolutní satanistická vzpoura a zlo Morgotha a jeho následníka Saurona“… (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sauron)

Čekáme na tebe, Frodo Pytlíku!

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejvyšší soudy a soud ústavní opakovaně řešily právní otázku, kdo může za obec udělit plnou moc, například advokátovi, kdo může rozhodnout o podání odvolání ve správním řízení (například proti platebnímu výměru, kterým se žádá odvod dotace), žaloby o náhradu škody apod.

Řada protistran se bránila u soudů tím, že pokud podepsal podobnou plnou moc jen starosta obce – a také sám rozhodl o tom, že se obec odvolá či sama podá žalobu, jedná se o absolutně neplatný právní úkon, protože nebyl schválen k tomu příslušným orgánem obce, zejména radou obce.

Vzbuzovalo to řadu nejistot, ale jistotu do toho vnesl jeden z rozsudků Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2158/2009. Uveďme základní myšlenky z tohoto rozsudku:

* „Podání žaloby však není hmotněprávním úkonem, k němuž by bylo třeba předchozího souhlasného rozhodnutí orgánů obce. Žaloba je procesním úkonem, jímž se právo na soudní ochranu promítá do oblasti práva procesního a uskutečňuje ochranu konkrétnímu hmotněprávnímu nároku.“

Zde Nejvyšší soud zcela jasně odlišuje právní režim v případě hmotněprávního úkonu, např. nájemní smlouvy, smlouvy o dílo apod., a procesního úkonu – typicky odvolání ve správním řízení, námitky, žaloba, správní žaloba, odvolání v soudní řízení, kasační stížnost.

Podmínkou platnosti hmotněprávních jednání je schválení příslušným orgánem obce, tedy nesmí je starosta realizovat sám (ani ve formě dodatků apod.), zato rozhodovat o procesních úkonech mu judikatura plně přiznává. Starosta tedy rozhoduje, zda obec povede správní řízení, soudní řízení apod., a je to plně v jeho pravomoci. Pokud to předkládá k rozhodnutí radě nebo zastupitelům, má na to plné právo, ale nemusí tak učinit.

Má to jedinou výjimku. O podání ústavní stížnosti musí rozhodnout zastupitelstvo obce, jinak ji Ústavní soud nepřijme.

* „Rozhodnutí o podání žaloby – uplatnění nároku obce na náhradu škody – nepatří do rozhodovací pravomoci obecní rady dle § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 Sb. (odkazuje se na starý zákon o obcích, ale uvedené platí obdobně i dle stávající úpravy v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích - pozn. aut.) a nejedná se o právní úkon, který by ve smyslu ochrany principu územní samosprávy ohrožoval majetek obce.

Soud dále myšlenku rozvíjí, a de facto vysvětluje, proč danou pravomoc rozhodovat o procesních úkonech obce svěřuje starostovi. Zde je to však poněkud zavádějící, protože i vedením soudního sporu může obci vzniknout škoda – například na nákladech tohoto řízení.

Pokud tedy starosta očekává, že se může jednat o „drahý“ spor, schválení v radě, popř. i zastupitelstvu, neuškodí, zejména pro starostovu „bezpečnost“, aby mu pak někdo vznik škody nevytýkal. Ne vždy však na to bývá čas, protože běží různé lhůty; tedy je praktické, že starosta toto oprávnění má, ale přesto bych doporučila obrátit se na orgán obce, i kdyby jen pro dodatečné posvěcení rozhodnutí starosty.

* „Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení (§ 20 odst. 1 o. z., § 21b o. s. ř.). Občanský soudní řád umožňuje účastníku, tedy i obci jako právnické osobě, aby se dal v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí, včetně zástupcem z řad advokátů (§ 24, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Ke zmocnění advokáta k podání žaloby jménem města byl tedy starosta oprávněn, a jestliže na základě plné moci podala advokátka žalobu, neučinila právní úkon hmotněprávní povahy. V postupu starosty, který udělil plnou moc k zastupování města v občanskoprávním řízení, proto nelze spatřovat pochybení, jež by znamenalo neplatnost plné moci, popř. podání žaloby bez právoplatného zmocnění, a tedy nedostatek podmínky řízení.“

Zde rozsudek zcela jasně uvádí, že starosta je plně oprávněn rozhodnout o podání žaloby za obec, udělit plnou moc advokátovi. Nemusí přitom věc předkládat jakémukoli orgánu obce.

Přes uvedenou velkorysost výkladu Nejvyššího soudu ČR bych však byla opatrná a tam, kde je to jen trochu možné, uvedená rozhodnutí orgánům obce předkládala, zejména tehdy, kdy skutečně může jít o náklady apod.

* Pavel Bachura, zaměstnanec města Nové Město nad Metují (okres Náchod): Všem obcím lze jednoznačně doporučit využívat zákonnou možnost zapisovat poznámky o přednostním právu ke zřízení věcného práva pro jinou osobu do katastru, jejíž přílohou budou smlouvy o budoucích smlouvách (nejčastěji smlouvy o budoucí smlouvě o věcném břemeni nebo smlouvy o budoucí kupní smlouvě).

Dochází tak totiž k transparentnějšímu a hospodárnějšímu nakládání s nemovitým majetkem obcí, čímž se umožňuje širokému spektru veřejnosti podílet se na správě veřejných záležitostí prostřednictvím případné veřejné kontroly a větší míry publicity.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor březnového vydání Moderní obce jsme připravili s Michalou Málkovou, starostkou obce Prameny na Chebsku. Ta se také stala tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připomeňme, že obec Prameny se do povědomí veřejnosti zapsala především jako nejzadluženější obec v ČR. Dluh z 90. let, který se kvůli úrokům a penále vyšplhal na téměř 100 milionů korun, se však podařilo snížit už "pouze" na 33 milionů korun. "Ano, je to pořád dost, ale oproti původní dlužné částce je to velký úspěch," poznamenává starostka Michala Málková.

Aktuální vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Tématem měsíce tentokrát byla Doprava a dopravní obslužnost. Jako vždy i i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách březnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Michala Málková, starostka obce Prameny: Z výnosu veřejné sbírky, vyhlášené na pomoc naší obci Sdružením místních samospráv ČR, bychom chtěli hradit i další projekty, které plánujeme uskutečnit ještě letos: vznik komunitní zahrady a celkovou úpravu zeleně, částečnou opravu porouchané kanalizace, demolici jedné obecní budovy, výstavbu dětského hřiště. Bez vzniku sbírky bychom si ty projekty jen těžko mohli dovolit. Za toto gesto solidarity jsme velmi rádi, chtěla bych touto cestou poděkovat všem, jejichž zásluhou tato sbírka vznikla, i těm, kteří přispěli. Velice si té pomoci vážíme. Původní osvětlení bylo ve velmi špatném technickém stavu, svítilo se sodíkovými žárovkami, které se musely často měnit, rozvaděč už byl notně opotřebovaný. Část obce nesvítila, respektive svítilo se jen od 12 do 3 hodin v noci, na zbytek už nebyly peníze. I tak bylo svícení dost drahé. Modernizace osvětlení, která byla dokončena, vyšla na téměř 570 tis. Kč s DPH. Mám obrovskou radost z toho, že obec má po více než 30 letech něco nového a že se bude moci svítit po celou noc, dokonce bychom měli i ušetřit, protože nová svítidla jsou mnohem šetrnější jak ekologicky, tak ekonomicky.

* Jan Sedláček, starosta obce Křižánky (okres Žďár nad Sázavou): V naší obci jsme se oblastí sociálního a dostupného bydlení se zabývali již delší dobu před vstupem do pilotního projektu MPSV Podpora sociálního bydlení. Naše tehdejší aktivity však spočívaly pouze ve výstavbě a rekonstrukci bytů. V zapojení do projektu jsme proto viděli příležitost, jak doplnit čistě investiční snahy obce o další rozměr. Tedy o zmapování celé oblasti bydlení v obci, podchycení trendů dalšího vývoje, ale také o zajištění nabídky sociální práce nejen pro klienty sociálního bydlení. Vstup do projektu nám umožnil do té doby v podstatě nemyslitelné věci. Především jsme mohli celý projekt kvalitně uskutečnit jak po stránce personální, tak materiální. A i když šlo o tzv. měkký projekt, jeho realizace doslova nastartovala vznik dalších bytů. Z původně osmi jednotek se letos dostaneme na dvacet bytů. S tímto počtem již je možné v podmínkách naší obce ovlivňovat řadu parametrů, například počet dětí ve škole, udržení mladých rodin v obci nebo poskytnutí bydlení matkám samoživitelkám a seniorům. Naše poděkování směřuje celému ministerskému týmu v čele s hlavní garantkou projektu Barborou Špicarovou Staškovou.

* Irena Žalovičová, starostka města Dubá na Českolipsku (k vítězství města v krajském kole soutěže o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón za rok 2020): Co nám však udělalo největší radost, je dokončení vnějších úprav bývalé sušárny chmele, která se nachází těsně za hranicí městské památkové zóny. Jde o unikátní technickou památku, která se zatím otevírá veřejnosti jen příležitostně, protože úpravy vnitřní prostor nejsou ještě dokončené. Je oblíbeným místem pro pořádání nejrůznějších akcí městem, místními spolky či školami. Průběžně pracujeme na parkových úpravách v okolí, je tam umístěno sousoší a snažíme se postupně zakládat malou chmelnici z místní původní odrůdy chmele. Doufáme, že se podaří zajistit dostatek peněz z dotací, aby mohly být dokončeny úpravy i vnitřních prostor a sušárna se stala sezónním muzeem sama o sobě a místem konání ještě více akcí než dosud.

* Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu: Obce mají zákonnou povinnost informovat své občany o tom, že se sčítání koná. Potřebné informace zveřejní na svých úředních deskách. ČSÚ ale samozřejmě přivítá i další pomoc tam, kde jsou například specifické podmínky kontaktu sčítacích komisařů s občany. Očekáváme, že obce vyvěsí na svoje úřední desky informace o sčítání a také jména sčítacích komisařů a čísla jejich služebních průkazů. Ve vyloučených nebo jinak problematických lokalitách počítáme s asistencí obce, terénních pracovníků, případně policie. Jsme v kontaktu se Svazem měst a obcí, spolupracujeme s ním na několika úrovních a také jeho prostřednictvím obce oslovujeme.

* Václav Bernard, starosta městyse Všeruby na Domažlicku, člen Dopravní komise Svazu měst a obcí ČR: Z dlouhodobého hlediska je obtěžující a devastující tranzitní nákladní doprava na území obcí neudržitelná. Kraje nemají dostatek vlastních zdrojů na to, aby silniční síť rozšiřovaly, natož aby stavěly obchvaty obcí a měst. Ze svých zdrojů sotva zajistí nezbytnou údržbu a s evropskými zdroji to v tomto směru v následujících letech rovněž nevypadá nejlépe. Dá se říci, že co se evropských zdrojů týče, tak svoji šanci jsme již promarnili... ...Měl jsem i mnoho příležitostí toto diskutovat se samotnými řidiči – a jak oni sami uvádějí, raději by jezdili po trasách, kde mají možnost odstavit svůj truck, udělat v klidu povinnou pauzu, dojít si jako lidé na WC, osprchovat se a dát si teplé jídlo. Příkazy shora jsou však v tomto směru nekompromisní... ...Případy, kdy dopravci v nouzi o „kšeft“ vezou kamionem dvě palety zboží přes půlku Evropy, nebývají výjimkou. Pokud by v tomto směru došlo k přísnější regulaci, tak by těžkých, v tomto směru zbytečných kamionů na našich silnicích ubylo a byly by nahrazeny menší nákladními automobily nebo dodávkovými vozy. To by se velmi příznivě promítlo nejen do technického stavu silnic, ale především do kvality životního prostředí a zdraví našich spoluobčanů. Je toho hodně, co by se mohlo změnit, ale to by k tomu napřed musela být vůle. A jak se říká: Kde je vůle, tam je i cesta.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Pokud starosta podepíše smlouvu, která nebyla řádně schválena, a může být tedy absolutně neplatná, není to Ministerstvo vnitra ČR, které může tuto případnou neplatnost řešit v rámci své dozorové pravomoci.

* Pavel Žalud, Zdeněk Valášek, pracovníci oddělení přestupků a voleb správního odboru Krajského úřadu Libereckého kraje: Došlo v posledních letech k zlepšení systému trestání obecných přestupků? Kráčíme tedy správným směrem?  Nezbývá nám než konstatovat, že právní úprava přestupkového řízení je za současného právního stavu souborem mimořádně složitých pravidel a postupů, přesto jejich komplikovanou aplikací v praxi nedosahujeme kýženého cíle, tedy řádné ochrany zájmů společnosti. Nejsme totiž schopni efektivně potrestat velké množství pachatelů přestupků.

* Pavel Marek, vedoucí technického oddělení ČSAD AUTOBUSY České Budějovice: Důležitou součástí obnovy vozidel městské hromadné dopravy v Písku je vybudování zázemí – dobíjecí stanice pro elektrobusy. To vznikne v areálu autobusového nádraží v Písku, aby si firma ČSAD AUTOBUSY udržela soběstačnost a nezávislost na cizích subjektech. Při výběru dodavatele bylo přihlíženo nejen k celkové ceně nabídky, ale zejména k její komplexnosti, aby tato služba byla zabezpečena na klíč. To znamená od výstavby, dodávky nabíjecích stanic až po provoz a proškolení zaměstnanců. Vítěznou nabídku podala společnost ČEZ ESCO, která má v této oblasti dlouholeté zkušenosti. Celková investice do nabíjecí stanice pro pět elektrobusů dosahuje téměř sedm milionů korun. K vybudování nabíjecí stanice je nutné připojení k síti vysokého napětí a osazení transformátoru s dostatečným výkonem. Nelze totiž časem vyloučit další rozšíření provozu elektrobusů nebo využití nabíjecí stanice také pro elektromobily.

* Radek Podstawka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu: Nižší daňové příjmy se již projevily v loňském roce a samozřejmě měly dopad i do financování veřejné dopravy objednávané krajem. Propad tržeb činil u autobusové dopravy 113,5 milionu a u drážní dopravy 86,2 milionu korun. V letošním roce očekáváme jen v autobusové dopravě propad tržeb o 140 milionů. Již od ledna 2021 došlo v rámci Integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje ODIS k tarifní změně u platby u řidiče v hotovosti. Platby kartou zůstávají ve stejné výši, což by mělo cestující motivovat k odklonu od plateb v hotovosti u přepážek i ve vozidlech. To je důležité nejen kvůli epidemiologické situaci, ale také pro urychlení procesu úhrad.

Zda v našem regionu sáhneme k dalšímu zdražování jízdného, bude záležet na dalším vývoji daňových příjmů. Nicméně naším primárním zájmem je zachovat dopravní obslužnost v co největším rozsahu za přijatelné ceny jízdného tak, aby nedošlo k odlivu cestujících.

* Antonín Lízner, vedoucí projektový manažer Sekce pro projekty a inovativní přístupy SMO ČR: Jedním z výstupů projektu Posilování administrativní kapacity obcí na bázi meziobecní spolupráce, zaměřeného na podporu vytváření a fungování center společných služeb obcí (CSS), byl i návrh na novelu zákona o obcích. Novela by měla obcím poskytnout možnost sdružovat se v jakémsi, řekněme, vyšším typu dobrovolného svazku, který by byl nadán určitými vybranými kompetencemi. Tento legislativní návrh se však bohužel v Poslanecké sněmovně nedostal do schvalovacího procesu a podle mého názoru tam do konce současného volebního období už ani zařazen nebude. Nicméně Svaz měst a obcí ČR určitě bude myšlenku společenství obcí vyššího typu prosazovat i nadále. A budeme rádi, kdyby takové společenství, na něž by obce delegovaly své určité kompetence, mohlo počítat pero svůj provoz i se spolufinancováním ze strany státu.

* Hynek Seiner, auditor bezpečnosti pozemních komunikací: Přínosem auditu bezpečnost i pozemní komunikace je hlavně prevence rizika dopravních nehod z nevhodně provedené stavby. Dalším významným přínosem je snazší přístup investora k financování stavby. Například dotační titul SFDI Zvyšování bezpečnosti, bezbariérové úpravy chodníků loni nabízel pět bodů v celkovém hodnocení a dotační titul SFDI Cyklostezky, cyklopruhy pak tři body. Zejména u prvního jmenovaného se díky absenci auditů ocitly „těsně pod čarou“ desítky žadatelů, zejména z menších obcí. Investice v řádu nízkých desítek tisíc korun je tak připravila o možnost investice často v řádu milionů. Podle orientačního výpočtu by byla návratnost investice těchto žadatelů obvykle více než stonásobná – pokus zhodnotím rok 2019. jde o 142násobné zhodnocení.

U některých dalších dotačních titulů byla nebo dosud je zpráva o provedení auditu dokonce povinným (18. výzva IROP a aktuálně od 1. 10. 2020 vybrané oblasti 50. a 51. výzvy IROP). I v případě, že je stavba financována přímo z rozpočtu obce, může být zpráva o provedení auditu argumentem opozičním zastupitelům, případně stavebnímu úřadu.

Audit bezpečnosti si navíc může vyžádat obec jako účastník řízení po jiném investorovi, aby zjistil, že záměr nemá negativní vliv na bezpečnost dopravy (týká se především developerských projektů, průmyslových zón případně obchodních center). Opora v zákoně je sice sporná, nicméně pro stavebníka je takový postup určitě snazší, levnější i rychlejší než neúměrné protahování řízení a právní spory. A pro obec je pak znovu přínosem eliminace rizika z nevhodně provedené stavby.

* Luděk Tesař, ekonom: Splasknutí prsou výnosů daní v ČR za rok 2020 výrazně zmírnily umělé silikony, které si na dluh nechala udělat dvatisícedvacítka. Obce dostaly slušné kompenzace za týrání, což potěšilo. Nemilé na tom je, že umělá ekonomika je jako kráska, u níž jen těžko odhadnete, zda vás potěší nebo vybouchne. Jak by řekl můj oblíbený Jeremy Clarkson v Top Gearu „a s touhle bombou se musíme rozloučit“.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Podle výpočtů Ministerstva financí by se objem sdílených daní pro obce (bez Prahy) měl v roce 2021 oproti roku 2020 snížit o 2,5 %, resp. o 3,5 mld. Kč. K poklesu objemu sdílených daní však došlo i v roce 2020, a to o 5,5 %. Pokles v roce 2021 má sice být nižší, než tomu bylo o rok dříve, ale výchozí základna pro meziroční porovnání (rok 2020) je rovněž nižší.

* Jiří Skuhrovec, , EconLab z. s. (ke zveřejnění žebříčku 257 měst a obcí ČR s vyhodnocením hospodárnosti a transparentnosti jejich zakázek z pohledu dobré praxe): V Táboře zadávají minimum zakázek formou víceprací nebo jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU). Nemění zadávací dokumentace, o nabídkách rozhodují rychle – a možná i díky tomu je o jejich zakázky nadprůměrný zájem. Transparentně zveřejňují zakázky malého rozsahu i pod povinnou hranicí.  A konečně neprohráli jediný spor u ÚOHS. Receptem na takové výsledky je podle slov starosty Ing. Štěpána Pavlíka výborný tým, který poctivě připravuje zadávací dokumentace, vypořádává dotazy a připomínky, a vytváří tak transparentní podmínky soutěží. Výsledek Tábora odráží celkový záměr Zindexu: Na špičkové umístění nestačí správně vyplňovat kolonky. Nestačí dokonce ani dokonale dodržovat zákon. Je nutné odvést obrovský kus práce, aby zakázky probíhaly hladce a bez řady (Zindexem monitorovaných) neduhů. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu věc, tak je to potřebná důvěra firem, že tendry probíhají fér a má cenu se o ně ucházet. Budování téhle důvěry je mravenčí práce na dlouhé roky – i proto se nám na čelních pozicích objevují stále stejná jména.

* Lukáš Kříž, IT expert: Veřejnost často zapomíná, že úřady a jejich agendy tvoří a zajišťují lidé. Nejde tedy o zviditelnění politických person, ale o přiblížení zaměstnanců, kteří každý den působí ve službách veřejného zájmu a mohou se svou klientelou na sociálních sítích navázat jistý vztah porozumění. Pro tyto účely jsou velmi vhodné krátké videosekvence.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu: Stejně jako mohou občané přistupovat do národního Portálu občana s využitím státem garantované elektronické identity realizované Národní identitní autoritou (NIA, blíže v MO 12/2020), měly by tak učinit i municipality. Ovšem jejich počet roste zatím pomalu. Některé z nich již provozují místní Portál občana, jiné se jej v brzké době chystají zavést. Možnost autentizace a autorizace pomocí NIA se musí stát neodmyslitelnou součástí vstupu na místní Portály občana stejně jako i vložení „dlaždice“ místního Portálu občana do národního Portálu občana.

* Veronika Cholinská, Správa informačních technologií města Plzně: Plzeň, jako první municipalita v České republice, získala již v roce 2015 povolení pro provádění leteckých prací s bezpilotními prostředky a od té doby je místní dronaři ze Správy informačních technologií města Plzně začali postupně využívat v celé řadě oblastí, ať už jde o monitoring úniků tepla z budov, inspekce mostů a jiných špatně přístupných konstrukcí, monitorování vodních ploch, ale třeba i v boji s kůrovcem. Nejzásadnější oblast jejich činnosti, o které hovoří ve spojitosti s plzeňskými dronaři odborníci v tuzemsku i zahraničí, je pak spolupráce s integrovaným záchranným systémem (IZS). Bezpilotní letouny pomáhají hasičům, policistům i záchranářům, a to při nejrůznějších typech zásahů.

* Monika Kratochvílová, Městská zemská knihovna v Brně: Obsahem loni na podzim vydané příručky Knihovna v obci je základní soubor informací a příkladů dobré praxe pokrývající všechny oblasti činnosti obecní knihovny. Její struktura zahrnuje otázky, které si může klást každý, kdo to s knihovnou v obci myslí vážně a hledá odpovědi, ať k legislativě, zařazení knihovny do organizační struktury obce, ke knihovnickým standardům, osobnosti knihovníka, architektuře knihovny, vícezdrojovému financování či možným partnerům ke spolupráci. Na položenou provokativní otázku Vyplatí se knihovna v obci?, odpovídají autoři prostřednictvím výsledku projektu Metodika měření hodnoty služeb knihoven, vyčíslují průměrnou finanční hodnotu jedné návštěvy knihovny částkou 742 Kč. Návštěvu knihovny však není možné změřit jen finančním přínosem. Možnost setkávání, kulturního vyžití či vzdělávání jsou hodnoty, jejichž přínos je viditelný především na celkové úrovni života obce, ve spokojenosti jejích obyvatel.

Příručka se snaží vyvrátit všeobecně rozšířené představy o knihovnickém povolání jako o klidné a statické činnosti. Připomíná význam celoživotního vzdělávání s odkazem na Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků, upozorňuje, že v případě knihovníků obecních knihoven je čas věnovaný na vzdělání doslova ukrajován z jejich volného času. Práce v obecní knihovně bývá totiž zpravidla měřena časem otevírací doby knihovny.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor únorového vydání Moderní obce jsme připravili s Pavlem Drahovzalem, starostou obce Velký Osek na Kolínsku. Ten se také stal tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Aktuální vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Tématem měsíce tentokrát byl Zpětný odběr a recyklace. Jako vždy i i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách únorového čísla našeho časopisu vystupují.

* Pavel Drahovzal, starosta obce Velký Osek na Kolínsku: S určitou nadsázkou řečeno – mít mnoho peněz je pro obce důležité, ale mnohem podstatnější je, jak tyto peníze efektivně a smysluplně využijete. Stejně tak je důležité, aby příjmy obcí byly co nejstabilnější, nebyly tak moc vystaveny výkyvům ekonomiky nebo daňových změn...   ...Velký Osek patří k nemálo obcím, které si našetřily finanční rezervu na projekty a řešení nenadálých situací, ta naše činí zhruba 25 mil. Kč. V roce 2021 z ní využijeme na kofinancování dotovaných projektů okolo 16 mil. Kč. Rezervu jsme tvořili přibližně šesti let. Chci totiž připomenout argumentaci Svazu měst a obcí, který před projednáváním daňového balíčku varoval: Ano, obce jsou díky svým finančním rezervám většinou schopny rok či dva vydržet bez finančních kompenzací za daňový balíček. Jenže pak – až své finanční rezervy vyčerpají – jim nastanou velké problémy s předfinancováním projektů, neboť dotace jsou i dnes z velké části nastaveny tak, že žadatel o dotaci, tedy obec, realizaci podpořeného projektu zaplatí sám – a teprve po dokončení projektu obdrží dotaci. Banka však úvěr na uskutečnění projektu obci patrně neposkytne, pokud obec nedostojí kritériím rozpočtové odpovědnosti, což dnes banky velmi bedlivě sledují.

A paradoxně, jak někdo bude moci obci poskytnout dotaci, když obec na projekt nebude mít zajištěné kofinancování? Pravda, i dnes kofinancování činí třeba jen deset procent, ale často už třeba i 40, a třeba v oblasti energetické účinnosti klidně také 50 až 60 procent…

Například my svoji finanční rezervu chceme z velké části využít na dofinancování dotací podpořeného projektu rekonstrukce Dělnického domu na polyfunkční kulturně-společenské zařízení, kde nebude chybět ani nová knihovna. Projekt řeší i energetickou účinnost a využívání odpadního tepla plus fotovoltaiku, přičemž dotace pokryjí zhruba 50 %.

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR, starosta Kyjova, Manažer roku 2019: Současný stav nás nutí omezovat osobní kontakty s ostatními lidmi na minimum, ale současně urychluje nástup digitalizace do veřejné správy. Snažíme se hledat nové komunikační kanály k našim občanům, pořádáme videokonference, i školení absolvujeme na dálku. Takzvané smart technologie začínají být aktuálnější, než kdykoliv předtím. Idea chytrých měst se zhmotňuje a tato oblast nabízí nepřeberné množství příkladů dobré praxe.

Třeba v Kyjově nyní hledáme nástroje, jak oživit lokální ekonomiku tvrdě zkoušenou protiepidemickými opatřeními. Jako vůbec první město v Česku začínáme testovat "lokální" měnu nazvanou corrent. Funguje jako chytrá sleva. Každý z občanů, který se do projektu zaregistruje, dostane do virtuální peněženky 400 correntů. 1 corrent se rovná 1 koruně a uplatnit tuto měnu lze pouze u kyjovských obchodníků, a to až do výše 50% z celkové ceny nákupu. Tímto způsobem motivujeme naše občany, aby své peníze utráceli primárně v kyjovských obchodech. Ambicí projektu je znovu rozproudit ekonomiku a oživit poptávku občanů po službách kyjovských obchodníků.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejen dnešní složitá doba potvrzuje, jak je důležité, aby lidé byli součástí fungujících rodin, které si budou pomáhat, stejně jako to, aby žili v dobře řízených obcích, městech a krajích a aby za nimi pevně stála jejich země, tedy vlast. Pokud jde o obce, stát by byl bez nich zcela bezmocný, což pandemie jasně ukázala. Být v ústavě si proto samosprávná obec prostě zaslouží. Samospráva je pro fungování státu zcela nezastupitelná, a prestiž ústavně chráněné hodnoty jí patří.

* Zdislava Odstrčilová, místostarostka Valašského Meziříčí na Vsetínsku: Sociální služby komunitně plánujeme od roku 2008, čtyři roky nato už v rámci celého mikroregionu, který se plně kryje se správním obvodem našeho města jako obce s rozšířenou působností a zahrnuje 18 obcí se 42 tisíci obyvatel. Výhodou je, že zde tak máme celou škálu sociálních, ale i zdravotních služeb a současně je to ufinancovatelné. Velmi úzce navazujeme na aktivity ve Zlínském kraji, to se velmi osvědčilo. Pochlubit se můžeme dobrou spoluprací mezi jednotlivými aktéry. Zástupci sociálního odboru, jednotliví poskytovatelé sociálních služeb, úřad práce i jednotlivci, kteří se o problematiku zajímají, aktivně a dělně vzájemně spolupracují.

Zásadní jsou však finance. Ve městě máme dlouhodobě poměrně silnou finanční podporu z rozpočtu, aktuálně 9,72 mil. Kč. Částku už od počátku nedáváme poskytovatelům sociálních služeb najednou, ale dělíme ji podle jednotlivých sociálních služeb. Ve spolupráci se zmíněným mikroregionem Valašskomeziříčsko-Kelečsko je nastaven systém kofinancování sociálních služeb jednotlivými obcemi. Valná většina obcí mikroregionu (13) kofinancuje už nyní, další se snad přidají.

Zároveň velmi dbáme na to, abychom do komunitního plánování sociálních služeb všechny obce aktivně vtahovali a průběžně jejich zástupce vzdělávali. Má to svou logiku, obec je zadavatelem, má aktivně ovlivňovat danou síť služeb. Současně to zvyšuje ochotu celou věc kofinancovat.

* Michaela Sigmundová, advokátka: V tuto chvíli je připraven text petice starostů s tím, že zejména žádají Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby se zasadil o stanovení zákonem daného plošného zákazu jízdy nákladním automobilům o maximální přípustné hmotnosti převyšující 12 tun a jízdním soupravám tvořeným nákladním automobilem, jejichž hmotnost převyšuje 12 tun. Celý text petice lze vyžádat u starosty Města Tovačov Marka Svobody, který je současně osobou jednající za petiční výbor. Dalšími členy petičního výboru je starostka obce Charváty Jarmila Kowalczuková a starosta obce Blatec Mojmír Dostál. Jistě by bylo vhodné, aby se k této petiční akci přidaly i další obce z celé České republiky, které po své linii bojují s nadměrnou kamionovou dopravou, jež zásadním způsobem narušuje klidné bydlení jejich občanům, působí škody na soukromém majetku, jakož i na majetku samotných obcí.

* Milan Pour, poslanec: Jako poslanec Parlamentu ČR se setkávám se starosty obcí, kteří se snaží řešit řadu palčivých témat a potřebovali by pomoc a spolupráci při řešení těchto témat od ministerstev, akademické obce a řady dalších institucí. Takže do projektu 12 výzev regionálního rozvoje jsou začleněna témata, která hýbou regiony napříč naší vlastí. Patří mezi ně například problematika vylidňování regionů, dostupnost služeb, životní prostředí, inovace, mobilita, internet, energetika, využití brownfieldů, zadržení vody v krajině, veřejná správa v regionech.

V projektu nechybí ani představení Strategie regionálního rozvoje ČR 21+, kterou připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Chtěl jsem formou několika seminářů propojit odborníky z různých institucí, kteří řeší danou výzvu, s praxí starostů. Podle pozitivního ohlasu na první seminář se tento cíl projektu daří naplňovat.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Kraje vešly do letošního roku s výhledem na nižší daňové – a pravděpodobně i nedaňové a kapitálové příjmy, a s nižšími úsporami. Přitom mohou volně rozhodovat prakticky jen o té části rozpočtu, která v uplynulém roce zaznamenala pokles. Ekonomická situace se v roce 2021 oproti loňsku nejenže nezlepší, ale mohla by být i horší.  Představitelé krajů tak při konstrukci svých rozpočtů museli, více než kdy jindy, zvažovat, jak naložit s penězi ušetřenými v minulých letech a zda nevyužít úvěry více než dříve. Toto rozhodování se obvykle odvíjí také od toho, jak velké úspory či dluh měly kraje koncem roku 2020. Souhrnné údaje o hospodaření krajů za uplynulý rok však budou zveřejněny až v dubnu.

* Luděk Tesař, ekonom: Úroky z úvěrů nepřirozeně porostou. Za normálních poměrů by úroky klesaly, protože peníze jsou uměle do ekonomiky chrleny a je těžké je rozmnožit – ale to by nesměl stát být tak špatný hospodář. Stát tím, jak se zhoršuje jeho kondice, bude muset nabízet za státní obligace stále vyšší úroky, čímž zasáhne do trhu s úvěry. Zdraží se jak hypotéky, tak úvěry pro obce. Pro obce můžeme očekávat, že ze současných sazeb úvěrů na hodnotách zhruba 0,5 až 1,5 % p. a. se ocitneme běžně nad 1,5 %. Potkají se tu však dva vlivy: obrovská poptávka po penězích u států a nízká u lidí a firem. Dokud nebude ekonomika zase přirozená, bude těžké peníze legálně zhodnotit a vydělat.

* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady: Výsledky hospodaření státního rozpočtu za rok 2020 ukázaly, že celková odolnost českého hospodářství v obtížných podmínkách byla větší, než se čekalo. K menšímu než hrozícímu propadu ekonomiky a na ni navázaných daňových příjmů podle ní přispěla také některá vládní podpůrná opatření. Nyní je však potřeba přistupovat k dalšímu vytváření a prodlužování podpůrných programů již velmi obezřetně a soustředit se hlavně na to, aby bylo díky dostatku vakcín a efektivnímu plánu očkování co nejdříve vyřešeno zdravotní hledisko pandemie. Ekonomika pak bude mít možnost se nadechnout k růstu a veřejné finance se budou moci začít konsolidovat. Z tohoto pohledu je otázkou, zda nemohl být státní rozpočet pro rok 2021 co do deficitu ambicióznější.

* Roman Tvrzník, předseda představenstva společnosti ELEKTROWIN: Vývoj zpětného odběru vysloužilých elektrospotřebičů nabral v uplynulém „koronavirovém“ roce zcela opačný směr, než se všeobecně očekávalo. „Elektra“ se více prodávalo – a tudíž i více vyřazovalo. V roce 2020 jen tento kolektivní systém zpětně odebral téměř 50 tisíc tun vyřazených elektrospotřebičů. To v letos už šestnáctileté historii společnosti ELEKTROWIN představuje rekordní sběr. O rok dříve, v roce 2019, šlo o 45 tisíc tun, tehdy rovněž nebývalých.

* Helena Kuthanová, koordinátorka MAP II, MAS Hradecký venkov se sídlem v Nechanicích na Královéhradecku: Měli bychom mladé lidi zapojovat obecně i do dialogu s Evropskou unií. Mládež cítí, že politiky EU jdou někdy mimo ně a že se s nimi nediskutuje. Místní akční skupiny by mohly mladé lidi například více zapojovat do programu Erasmus+, aby se mohli setkávat s jinými mladými lidmi z jiných zemí, diskutovat důležitá témata. Naše MAS vyslala mladé lidi do Itálie, kde se seznamovali s tím, jak udržet a rozvíjet podnikání na venkově.

* Lukáš Kříž, IT expert: Ačkoli hovoříme o on-line či digitálních službách, obyvatelé měst a obcí nechtějí být v souvislosti s jejich konzumací považováni jen za masu spotřebitelů. Jsou neopomenutelnými účastníky veřejného dění, a tomu se musejí procesy a mechanismy veřejné správy přizpůsobit. Zaměří se zejména na efektivní komunikaci, jejímž prostřednictvím lze nejen zjišťovat názory obyvatel, ale také zvyšovat jejich zapojení do veřejného dění.

Digitální infrastruktura začne zastiňovat tu fyzickou. Nejde o to, že by samosprávy přestaly pečovat o silnice, parky nebo o osvětlení ulic. Mnohem větší pozornost oproti minulosti zaměří na rozvoj digitální infrastruktury a na ni navázaných služeb. Těžit z této změny budou nejen obyvatelé, ale i samotná fyzická infrastruktura. Na její stav začnou dohlížet baterie senzorů, jejichž výstupní data automaticky zpracují a vyhodnotí informační systémy.

* Martin Lukáš a Pavel Liška, spoluautoři projektu Optimalizace systému řízení příjmu, validace, zpracování a reportingu datových sad v resortu životního prostředí: Projekt řeší problém nedostatečnosti zavedení obecného principu, kterým je služba veřejnosti v oblasti poskytování dat na základě zákonů životního prostředí, v různých formátech, časových řezech a vysoké kvalitě. Potřebnost tohoto projektu vychází ze současného stavu v oblasti příjmu, validace a reportování dat o životním prostředí, a to nejen v resortu životního prostředí. Zcela chybí jednotná pravidla, a s tím související nastavení standardizovaných procesů zaručujících vyšší přidanou hodnotu. Spolupráce mezi informační agenturou CENIA a vlastníky dat o životním prostředí je tímto velmi ztížena. Projekt se zabývá problematikpou jednoznačných datových toků pro účely tvorby indikátorů životního prostředí s cílem informovat vládu, veřejnost, kraje, města a obce o stavu a vývoji životního prostředí.

* Žaneta Kozubíková, KROUPAHELÁN advokátní kancelář, s.r.o.: Veřejné zakázky vstoupily do roku 2021 s významnou legislativní novinkou. V prosinci 2020 byla v rámci tzv. odpadového balíčku přijata dílčí novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která mezi transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení a zákaz diskriminace přidává nové základní zásady. Nově jsou zadavatelé povinni dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací. V praxi to znamená, že zadavatelé budou u každé veřejné zakázky muset v prvé řadě zvážit, zda její povaha a smysl umožní sociálně a environmentálně odpovědné zadávání a inovace. Dojde-li zadavatel k závěru, že tyto nové zásady u veřejné zakázky použít nelze, bude povinen řádně odůvodnit, proč tomu tak je, a to zejména již v zadávací dokumentaci. Pokud naopak zadavatel usoudí, že zásady či alespoň některé z nich jsou na veřejnou zakázku aplikovatelné, popíše postup, jakým způsobem se v zakázce projeví.

Je nutné zdůraznit, že veškeré tyto povinnosti se vztahují již na výběrová či zadávací řízení zahájená od 1. ledna 2021.

* Jan Břeň, právník: Dnem 1. ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), který po šedesáti letech nahradil předchozí (a v mnohém již překonaný a nevyhovující) zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 36/1960 Sb.“).

Zákon o územně správním členění státu představuje „nabídku“ obecného územně správního členění České republiky, která může být využita v příslušné právní úpravě působnosti jednotlivých orgánů státní správy pro celkové zvýšení přehlednosti výkonu státní správy. Je však nutné zdůraznit, že nový zákon o územně správním členění státu žádným způsobem nezasahuje na dosavadní specializovaná územně správní členění pro jednotlivé obory (oblasti, úseky) výkonu státní správy, která tak nechává zcela beze změny.

Nové územně správní členění České republiky je tak i po nabytí účinnosti zákona o územně správním členění státu představováno nejen zákonem o územně správním členění státu, ale rovněž i některými dalšími právní předpisy v této oblasti.

* Marcela Káňová, partnerka a vedoucí právního týmu CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., advokátní kancelář: Podle § 158 ZZVZ zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nepřesahuje finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 ZZVZ. Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „nařízení“). Významné přitom je to, že právní služby patří mezi tzv. sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze č. 4 ZZVZ, které je podle § 129 ZZVZ možno zadávat ve zjednodušeném režimu podle § 129 ZZVZ, který stojí vedle režimu podlimitního a nadlimitního. Jde přitom o zcela nový způsob zadávání veřejných zakázek, který zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) neznal, a který je charakteristický velmi nízkou mírou regulace. Skutečnost, že právní služby lze podle § 129 ZZVZ zadat ve zjednodušeném režimu, nemá však vliv na možnost využití výjimek vyplývajících z jiných ustanovení ZZVZ, tedy výjimka podle § 158 ZZVZ.

Podle § 3 odst. 4 písm. a) nařízení činí finanční limit pro určení nadlimitní sektorové veřejné zakázky na služby zadávané ve zjednodušeném režimu (tj. i právní služby) aktuálně 25 676 000 Kč.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

 

 

Úvodní dvojrozhovor lednového vydání Moderní obce jsme připravili s Lukášem Vlčkem a Tomášem Kocourem, starostou a místostarostou města Pacov na Pelhřimovsku (viz první strana obálky nahoře). Právě toto město se totiž se svým projektem Domu sociálních služeb stalo celkovým vítězem soutěže Komunální projekt roku 2020. Ostatně součástí prvního letošního vydání Moderní obce je i samostatná příloha, v níž představujeme všechny projekty, jež se loni této celostátní soutěže zúčastnily.

Lednové vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů.  Tématem měsíce tentokrát byla Komunální technika a údržba veřejné zeleně. Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách lednového čísla našeho časopisu vystupují.

* Lukáš Vlček, starosta Pacova: Příjmy a finanční možnosti samospráv budou v letošním roce velkým problémem. Řada měst a obcí bude ráda, když bude mít na holý provoz, aby vůbec udržely základní rozsah služeb. Fakt, že klesnou sdílené daňové příjmy, se ještě dá pochopit v kontextu loňské situace. Problém je, že se v krizi upravují pravidla – superhrubá mzda a její nastavení, což také dopadne na samosprávy - přijdou o část svých příjmů. To, že se proinvestujeme z krize, může prohlásit jen stát, ale nemohou to prohlásit města ani obce, protože některé možná nebudou mít ani na svůj běžný provoz. Propady budou obrovské.

* Olga Dočkalová, starostka obce Sudice na Blanensku a jednatelka TS Malá Haná: Pandemie covid-19 je určitě pro odpadové hospodářství velkou zkouškou a praxí. Loni na jaře, kdy se nedaly koupit ochranné prostředky, nám vypomohli starostové s ušitými rouškami a dezinfekci dodalo v první fázi město spolu s místní firmou. Později pomáhaly zajistit dezinfekci a ochranné prostředky Ministerstvo životního prostředí a společnost EKO-KOM. Sami pracovníci technických služeb mnohdy nakládají kontaminovaný odpad a manipulují s ním. Kdyby se zastavilo vyvážení odpadů neřešili bychom »pouze« koronavirus, ale i další závažné infekční nemoci, stejně jako třeba přemnožení hlodavců, hlavně v městských oblastech, a s tím spojené další možné nemoci. Proto by mělo být odpadové hospodářství zařazeno do kritické infrastruktury.

* Martin Charvát, primátor Pardubic: V současné době připravujeme několik velkých rozvojových projektů, ale zdroje města jsou omezené. Rádi bychom tedy některé z nich realizovali ve spolupráci se soukromým sektorem. S Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou jsme proto uzavřeli memorandum o spolupráci. Zkušeností jejích odborníků chceme využít při identifikaci a posuzování projektů města, u nichž lze uvažovat o realizaci formou PPP, a dále podle typu projektu využít financování Národního rozvojového fondu, či samotné banky.

* Lada Rejšková, starostka obce Libotenice na Litoměřicku: Loni jsme opravili kapli, tělocvičnu, budujeme sociální bydlení a opravili jsme místní komunikaci. V následujících letech však zřejmě nebudeme moci žádat o další dotace na techniku, jelikož na roky 2021 a 2022 máme rozjeto mnoho investičních akcí a rádi bychom je úspěšně dokončili. Ostatně, nynější vývoj situace ohledně příjmů obcí nevypadá příznivě. Za přiznané dotace jsme vděční. Jenže do budoucna se stane problémem spolufinancování, půjdou-li příjmy obce dolů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý člověk může podat trestní oznámení. Nikdo mu v tom nesmí bránit, nikdo mu kvůli tomu nesmí vyhrožovat – a i když se oznamovatel mýlí, není povinen za tento „omyl“ nic platit, protože by to omezovalo svobodné rozhodnutí každého poukázat na nepravosti.

Máme tu však důležitý ústavní nález, který podobného oznamovatele povolal k finanční odpovědnosti, a zrušil veškeré předcházející rozsudky nižších soudů, které návrh starostky postupně zamítaly. A proč takto soud rozhodl? Protože se starostka nedala, byla odvážná a se svými právníky správně pojmenovala příkoří, jež se jí stalo. Nezačínáme tedy přímo jen rozsudky, ale ve finále je podstatný právě onen ústavní nález. Který bychom se měli naučit aplikovat.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF – Czech Credit Bureau: Na rozdíl od krajů skončil rozpočet obcí v prvních devíti měsících právě uplynulého roku přebytkem. Jeho výše byla sice o něco nižší než ve stejném období roku 2019, i tak se na celkových příjmech v daném období podílel téměř 10 %. K uvedenému datu 30. září 2020 celkové příjmy obcí dosáhly výše 269,7 mld. Kč a meziročně vzrostly o 5,5 mld. Kč, resp. o 2,1 %. Přírůstek celkových výdajů obcí byl značně vyšší než u jejich příjmů a dostal se až na 10,1 mld. Kč. Dynamika celkových výdajů obcí byla více než dvojnásobná.

Koncem září 2020 představovaly příjmy obcí 75 % skutečnosti za celý rok 2019. Ve zbývající části minulého roku však obce patrně neobdrží mimořádné příjmy tak, jako tomu bylo v srpnu, kdy šlo o více než 12 mld. Kč (kompenzace za propad daňových příjmů v důsledku opatření vlády na snížení ekonomických dopadů pandemie). Celkové loňské příjmy obcí tak zůstanou pod úrovní předminulého roku.

* Luděk Tesař, ekonom: Co můžou za současné koronavirové situace dělat obce? Hlavně všichni musíme posilovat vzájemně psychickou odolnost. Pokud jde o provozní hospodaření, pak jim lze doporučit:

a) Snížit provozní výdaje, ideálně alespoň o 10 %, a zmrazit je na dva roky.

b) Zmrazit platy, snížit příspěvky všem spolkům a organizacím. (Ideální je na nižší úroveň než v letech 2016/2017. Na tyto roky totiž krize zřejmě srazí obce, včetně dopadů daňového balíčku.)

c) Zvýšit příjmy, tedy hlavně ceny za veškeré služby obce, vodné a stočné (alespoň 120 Kč za m3), zásadně zvýšit poplatky za odpady (využít změny zákona), ceny nájmů, dopravy atd. Nezapomínejme, že žádný zákon, který reguluje ceny nebo poplatky nikdy neoperuje s pojmem „ztráta“, ale vždy pracuje s pojmem „přiměřený zisk“. Nezapomínejme na odpisy. Nikdy nepracujme se slovem „zdarma“!!! Vůbec toto slovo nepoužívejme, i kdyby šlo o vložky nebo o dopravu či o další potřeby lidí apod. Takto bychom mohli udělat zdarma vše co člověk potřebuje, zrušit peníze, k čemuž se možná schyluje a zavést komunismus. Dokud nedojde ke zrušení peněz, vždycky to někdo zaplatí!

d) V krajním případě zvýšit daň z nemovitostí.

* Lukáš Kříž, spolupracovník redakce: Virtuální setkávání při práci z domova může v zaměstnancích postupně vyvolat jistý pocit odcizení, jenž se posléze přetaví v pasivitu a nezájem. Pro vyřešení tohoto problému je důležité aktivní zapojení vedoucích zaměstnanců, kteří musí sbírat a vyhodnocovat zpětnou vazbu a vytvářet novou, digitální kulturu pracoviště. Nad rozhodnutími o interním uspořádání agend a činností by měla panovat trvale ověřovaná shoda. Mnoho dílčích pracovních i organizačních úkonů by mělo mít své vlastníky, kteří se o jejich realizaci budou starat. A pozornost si zaslouží i jistá nepracovní socializace kolektivu, byť ve virtuální podobě.

* Martin Lukáš, konzultant ICT pro veřejnou správu: Autorizace klienta (fyzické osoby a fyzické osoby jednající za právnickou osobu) je jedním ze základních předpokladů správného fungování elektronické služby. Fyzické osoby mají různé role, a v rámci požadované služby různá oprávnění a povinnosti. Poskytovatel služby - městský nebo obecní úřad - je povinen nabídnout klientovi veškeré role, které mu v rámci služby přísluší.

* Karolína Hrbková, zahradní a krajinářská architektka: V posledních letech je nejvíce kritizováno sečení tzv. na drn, kdy v horkých dnech projedou sekačky s nízko položenou žací lištou. Pokud se taková seč provádí v odrostlé trávě, následuje zežloutnutí trávníků a jejich velmi obtížná regenerace. I když taková činnost může odpovídat normám, je zcela nevhodná.

Druhým extrémem je nestíhání sečení například v deštivém období, kdy sekačky nemohou vyjet. Pokud takové počasí trvá třeba tři týdny, jsou trávy přerostlé, mnohdy dojde k jejich kvetení a seče se pak vykonávají s velkými obtížemi.

Z technického hlediska realizační firmy je zase obtížné v jednu chvíli pokrýt katastr města nebo obce sečemi. Trávy rostou a nakvétají v celém katastru obce víceméně v jeden čas a ve větších městech je nutné najednou posekat všechny plochy v dané intenzitní třídě.

Ve velkém městě s vyšším zastoupením zeleně je proto nezbytné, aby bylo ustanoveno několik pracovních čet a seče probíhaly na více místech najednou. S jednou pracovní četou není možné zvládnout hlavně první seče včas, aby nebyla tráva přerostlá a nakvetlá.

Ideální je tak postupně revidovat travnaté plochy a jejich zařazení do intenzitních tříd. Jak bylo zmíněno výše, preference občanů se přesouvají k přirozeně a přírodně vypadajícím lokalitám. I v městských parcích se začínají objevovat květnaté louky s prosekanými cestičkami a paloučky. Není tedy nezbytně nutné, aby byla celá plocha parku pokryta sterilním nízko sečeným trávníkem. Pokud je tedy část parku přeměněna na květnatou louku, lze tuto část místo osmi sečí sekat postupně mozaikovitě jen dvakrát až třikrát do roka. Obdobně lze změnit část sídlištních trávníků.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor červnového vydání Moderní obce jsme vedli s primátorem Plzně Martinem Baxou. Ten se stal i „tváří“ aktuálního čísla Moderní obce (viz první strana obálky červnového čísla nahoře).

Aktuální vydání Moderní obce  však obsahuje dlouhou řadu i dalších podnětných a atraktivních textů. Například téma měsíce – společné s časopisem Odpady (https://www.odpady-online.cz/) se zabývá problematikou nakládání s odpady v obcích a městech i jejich následným zpracováním.

Přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla vystupují.

* Martin Baxa, primátor Plzně: Jednoznačným ponaučením z koronavirové krize nejen pro mě, ale pro celé město je to, že se máme spoléhat v prvé řadě sami na sebe. Proto jsme také například velmi brzy začali sami shánět ochranné pomůcky – vládní dodávky totiž vázly a byly nedostatečné. Za peníze města jsme jako nakoupili téměř 180 tisíc respirátorů FFP2, několik tisíc litrů dezinfekčních roztoků a antibakteriálních mycích prostředků, ochranné obleky, rukavice a další, vše v celkové částce kolem 24 milionů korun. Osobní ochranné pomůcky jsme využili především pro pobytová zařízení sociálních služeb všech zřizovatelů, tedy hlavně na péči o naše seniory, a rovněž pro další městské organizace, poskytující rozmanité služby našim občanům i v době krize. Stejně tak jsme si vytvořili jejich zásobu pro otevření základních a mateřských škol.

* Hana Pejpalová, ředitelka Státního fondu podpory investic: Fond je institucí, která podporuje udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů, bydlení a cestovního ruchu v souladu s koncepcemi, strategickými dokumenty, programy a jinými dokumenty schválenými vládou. Fond nemůže sám o sobě nabízet podpory bez těchto podpůrných materiálů. Postupně k nám asi přejdou některé programy z Ministerstva pro místní rozvoj, do jehož působnosti spadáme. První vlaštovkou je program na revitalizaci brownfieldů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Práce výborů zastupitelstev obcí, pokud k ní jejich členové přistupují odpovědně a nepletou si ji s politikou, je pro obec důležitá. Udržuje totiž všechny „v pozoru“, a dělá se pak méně chyb. Výbory rovněž mohou upozornit na to, co by třeba zapadlo. Proto bychom měli dobrou práci výborů podpořit a vytvořit pro ni podmínky; a naopak – pokud si členové výborů spletli práci v nich s prvoplánovým politickým bojem a osobními útoky, neměli bychom to tolerovat. Práce výborů by měla mít určitou úroveň, a neměla by vybočovat z mezí zákona.

* Pavel Hájek, starosta Těchobuzi (okres Pelhřimov): Z koronavirové krize pro nás vyplynulo potěšitelné zjištění, že zvolený model kombinovaného multifunkčního zařízení je správný (řeč byla o turistické informační centrum, které pokrývá široké spektrum služeb v obci včetně zajišťování provozu obecního obchodu a jež například během nouzového stavu obstarávalo i dovoz obědů potřebným občanům – pozn. redakce). Filozofie jeho fungování je postavena na snaze s minimálními prostředky poskytnout obyvatelům a návštěvníkům obce co nejvíce potřebných služeb, včetně fungování obecního obchodu. Informační centrum je tak vpravdě centrem celé obce. Tento model bych doporučil právě nejmenším obcím, kde třeba žádný obchod zatím ani nemají.

* David Šimek, starosta obce Příluka (okres Svitavy): Po čtrnáctidenní činorodé a plodné komunikaci jsme spolu se zastupitelem Petrem Poslušným a jeho firmou REALTIME TECHNOLOGIES s. r. o. se sídlem ve Veské u Sezemic proto dali počátkem dubna dohromady zařízení, které s využitím tzv. suché mlhy dokáže vydezinfikovat prakticky jakýkoliv vnitřní prostor.

* Václav Vítek, farmář, člen MAS Stolové hory (okres Náchod): Jako místní farmář musím říct, že se lidé postupně učí jezdit ke mně pro hovězí maso a oceňují to, že se mohou podívat, kde a v jakých podmínkách zvíře vyrostlo. Teď lidé najednou lépe než kdy jindy chápou, že to, co vložím do regionu, zůstane v místní ekonomice.

* Lukáš Kůs, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence České inspekce životního prostředí: V ČR je aktivně provozováno přibližně 180 skládek odpadů, z toho asi 40 % tvoří skládky pro ukládání nebezpečného odpadu. Každý rok inspekce zkontroluje přes stovku skládek odpadů, v nichž jsou vždy zahrnuty všechny skládky pro ukládání nebezpečných odpadů. ČIŽP disponuje zhruba 80 inspektory, kteří se věnují kontrolám nakládání s odpady ve všech specifických oblastech podle zákona, tedy i skládkování odpadů. Provedou v ročním souhrnu více než 3000 kontrol. Předpokládáme, že podle nového zákona o odpadech převezme SFŽP kontrolní roli zaměřenou na poplatkovou agendu, tedy převezme stávající kompetence přiřčené krajským úřadům a obcím. Kontrolní kompetence ČIŽP se nijak zásadně měnit nebudou, stejně tak stávající kontrolní přístup. Nadále se ČIŽP bude při dozorové činnosti a kontrolách zaměřovat na fyzický způsob provozování, na tvorbu finanční rezervy pro rekultivační práce a monitoring při následné péči o uzavřenou skládku, plnění evidenčních povinností a dalších.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejtvrdší ekonomické dopady infekce covid-19 teprve přijdou. Zatím je situace v ekonomice taková, že byly uměle vysušeny prameny řek veřejných příjmů, ale dole v údolí ještě plují parníky, na nichž se tančí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Snížení objemu sdílených daní v letošním roce spadá do kategorie neočekávaných výpadků příjmů. Je to tedy pádný důvod pro využití nastřádaných peněz v minulých obdobích a pro zvýšení vcelku nízkého obecního dluhu. Navíc je známo, že obce si půjčují za velmi výhodných podmínek.

* Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova ČR: Navrhujeme snížení skládkovacího poplatku namísto finální výše 1850 Kč za tunu na částku 1200 Kč za tunu. Stejně tak požadujeme úpravu výše třídicí slevy, aby byla odstupňována pro dosažené výše třídění a byla pro obce motivační a nikoli demotivační, jak je současný návrh.

* Jan Maršák, odbor odpadů Ministerstva životního prostředí: S ohledem na to, že Ministerstvo životního prostředí má k dispozici kompletní informace za téměř všechny obce v ČR, bylo provedeno detailní hodnocení, jak si obce stojí v třídění složek komunálních odpadů. Vyplynulo z něj, že podstatná část obcí není na vrcholu třídění a mají prostor ke zlepšení. Rovněž lze konstatovat, že existují obce dosahující hodnot, které jsou ve třídicí slevě nastaveny až pro roky 2025 nebo 2026.

* Jiří Huďa, starosta obce Zbilidy (okres Jihlava): Letos – vzhledem ke karanténě celostátnímu zákazu shromažďování lidí, byl kontejner pro sběr nebezpečného odpadu odvolán, neboť potenciálně hrozilo právě shromažďování lidí. Termín sběru bude posunut o měsíc či dva, ale rozhodně o něj jako obec nepřijdeme. Stejná situace se týká více obcí, které obsluhuje společnost Služby města Jihlavy. Podstatné je to včas oznámit,“

* Roman Tvrzník, předseda představenstva neziskové společnosti ELEKTROWIN: Nepovažuji za šťastně nastavený požadavek návrh nového zákona o výrobcích s ukončenou životností, který teď projednávají sněmovní výbory. Návrh zákona obsahuje povinnost výrobců, resp. jimi vytvořených kolektivních systémů, dosáhnout splnění kvóty sběru na úrovni 65 % odděleně pro chlazení, televizory a světelné zdroje a souhrnně pro všechny spotřebiče jako celek. V tomto ohledu jde návrh zákona nejen nad rámec směrnice EU, ale zejména nepostihuje situaci, kdy je v některých komoditách sbírán nadbytek – jako v našem případě u televizorů.

* Cyril Klepek, ředitel a zakladatel Cyrklu – digitálního odpadového tržiště: Dopady koronavirové krize na rozpočty obcí budou rovněž dramatické. Kvůli výpadku daňových příjmů se u středně velké obce, která má okolo pěti tisíc obyvatel, může jednat až o více než milion korun. Kde však ušetřit, když „musíme ty chodníky udělat“? Jednou z oblastí, která skýtá největší prostor pro rychlou úsporu a dlouhodobé efektivní nastavení, je dlouho přehlížené odpadové hospodářství. Výdaje obcí na ně podle analýzy neziskové společnosti Arnika tvoří v průměru 8 % jejich rozpočtů. Jsou obce, u nichž jde o téměř nulové náklady, ale mnoho jiných za svůj systém nakládání s odpady platí v průměru až 2200 korun za rok na obyvatele. Tyto roční náklady se u většiny obcí pohybují ve výši 500 až 1200 korun na hlavu. To jsou velké rozdíly, které se výrazně projevují ve finančním řízení municipalit.

* Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací: Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny lapači tuků, avšak i ony mají omezené kapacity, které především v době svátků nestačí. Odpadní vodu čistí bakterie, na něž mají tuky negativní vliv. Čistírny pak proto mohou pěnit, nebo v některých místech i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody a samozřejmě i zvyšuje náklady na provoz čistírny odpadních vod, Stoka je také z litinového materiálu a dochází tak k rychlejšímu ochlazení odpadní vody a intenzivnímu srážení tuku.

* Bohumil Rataj, předseda Sdružení komunálních služeb: Myslím si, že po skončení pandemie nebo minimálním množství nově narůstajících případů onemocnění, by bylo vhodné se nad celou situací zamyslet, udělat si vyhodnocení a najít společnou řeč napříč všemi společnostmi a ministerstvy a přijmout jednotnou metodiku pro tyto situace. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás doposud ničím takovým neprošel a s podobnými problémy zatím nebyly žádné zkušenosti, se nastalá situace zvládla prozatím velmi dobře. Ale musíme si z toho vzít ponaučení a v rozumných mezích být na podobné události připraveni.

* Jaroslav Mynář, předseda Spolku veřejně prospěšných služeb: Občané a organizace i během koronavirové krize předávali směsný komunální odpad způsobem, na který jsou zvyklí. Technické služby okamžitě poskytly získané informace o způsobu nakládání s odpady v období koronavirové epidemie všem obcím, kde provádějí svoz směsného komunálního odpadu… …Komplikací se však stalo zvýšení množství směsného komunálního odpadu a separovaného odpadu od občanů. Během března a dubna toto zvýšení ve samotném Velkém Meziříčí činilo 11 %, u plastů dokonce 22 %. Podobné poznatky máme i z jiných svozových společností. Samozřejmě že zvýšení nákladů způsobilo i zajištění ochranných a dezinfekčních prostředků pro naše zaměstnance.

* Petr Číhal, obchodní ředitel kolektivního systému EKOLAMP: Hlavním nedostatkem současné, již notně zastaralé odpadové legislativy, je to, že neobsahuje žádné závazné cíle na sběr elektroodpadu. Povinné osoby (tj. výrobci/ kolektivní systémy) si v podstatě samy určují, kolik ho ze sběrných dvorů obcí seberou. Vzhledem k tomu, že náklady na sběr a recyklaci 3 skupin nebezpečného elektroodpadu (zářivky, televize, lednice) jsou daleko vyšší než náklady na sběr ostatních skupin elektroodpadu, není o nebezpečný elektroodpad logicky moc velký zájem... ...Ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo zlepšit situaci obcí a občanů v rámci sběru elektroodpadu a vložilo do nových odpadových zákonů závazné cíle sběru elektroodpadu pro výrobce/kolektivní systémy. Tyto cíle sběru a recyklace jsou rozdělené a členěné tak, aby byl zejména zajištěn sběr nebezpečného elektroodpadu. Zářivky, televize i lednice proto mají svůj samostatný cíl sběru pro každou skupinu zvlášť. Vždy je tedy nutné sesbírat do požadované minimální výše 65 % jak zářivky, tak lednice i televize (65% ze všech prodaných elektrozařízení). Není tedy možné, nahrazovat sběr nebezpečného elektroodpadu jinými skupinami elektroodpadu (jako např. pračkami nebo sporáky), jejichž shromažďování a ekologická recyklace je daleko lacinější.

* Pavel Bureš, EPG Rapotín BPS: „Oleje a tuky, které všichni používáme doma v kuchyni, tak končí zbytečně na skládkách. Málokdo však ví, že mohou ještě dobře posloužit. V naší rapotínské odpadové bioplynové stanici disponujeme technologiemi ke zpracování těchto druhů odpadů a jejich následné přeměně v surovinu pro výrobu elektrické a tepelné energie nebo biometanu,

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré odpadové hospodářství, konkrétně ve vazbě na internet věcí, zatím patří k méně rozvinutým disciplínám. Globální instalovaná báze senzorů se pohybuje ve statisících. Do tří let by měla podle informací firmy Berg Insight vzrůst na 1,5 milionu, což stále není nijak závratné číslo. Například čidel chytrého veřejného osvětlení bude v té době v provozu přes 30 milionů. Internet věcí se v případě chytrého odpadového hospodářství samozřejmě podílí i na řízení svozové flotily. S jeho pomocí lze optimalizovat trasy a snižovat tak spotřebu paliva nebo produkci emisí. Ekonomické a environmetální výhody podobného modelu není třeba vysvětlovat.

* Monika Brindzáková, mluvčí Jihomoravského kraje: Zkušenosti z home office v nouzovém stavu jsou však více než kladné. Naši zaměstnanci reportují, že nezáleží na výkonu stanice, ze které se klient připojuje. Odbor informatiky pak zajišťuje provoz výkonné serverové infrastruktury při relativně malých nárocích na rychlost klientského připojení.

* Adam Kožina, VERA, spol. s r. o.: Když přijdou a odejdou informace jednou vstupní branou, stane se Vaše podatelna centrálním místem, kde je každý dokument, každé podání, každá došlá informace zaznamenána, uložena do spisové služby a přidělena ke zpracování. To znamená, že podatelna eviduje všechny zprávy z datové schránky, všechny zásilky doručené poštou, či některou z doručovacích služeb a všechna podání z portálu. Papírové dokumenty jsou ideálně na skenovací lince převedeny do elektronické podoby. V závislosti na typu dokumentu navíc systém dokáže řadu z nich zpracovat na podatelně automaticky, ať už příjem z XML souborů, formulářů z Portálu občanu, nebo např. vypravení pomocí služby České pošty Dopis Online.

* Vladan Zalejský, ředitel Divize veřejné správy, Asseco Solutions: V obsahu sdělení není prostor pro nejasnosti. Buď informujeme druhou stranu o výsledku naší práce, která je v souladu s očekáváním, nebo otevřeně přiznáme, co se tak nepodařilo. Při pozdější debatě, vzniklé případnými nejasnostmi, bývá pátrání po tom, co a jak to kdo myslel, již hodně drahé.*

/rš/

Tištěnou Moderní obec si můžete předplatit na: https://www.profipress.cz/predplatne/ .  V případě objednání ročního předplatného tištěné verze časopisu získáte zdarma jako bonus digitální verzi vybraného titulu. Digitální verzi časopisu za sníženou cenu si lze objednat i samostatně na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec .

.

 

 

 

 

Už od minulého týdne mají předplatitelé a další čtenáři Moderní obce k dispozici její březnové vydání. Na první straně obálky najdete snímek Martiny Lisové, starostky městyse Větrný Jeníkov v Kraji Vysočina, jímž je anoncován hlavní rozhovor aktuálního čísla časopisu.

Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. Činíme tak i tentokrát.

* Martina Lisová, starostka městyse Větrný Jeníkov: Pár let jsem učila na druhém stupni základní školy, je to krásná a obohacující práce. Odchod ze školství jsem obrečela, vůbec jsem nepočítala s tím, že bych byla zvolena starostkou. Mockrát jsem litovala, především v minulém volebním období, kdy se některé věci nedařily tak, jak bych si představovala. V tomto volebním období panuje ale naopak v zastupitelstvu tvůrčí atmosféra a má práce mě těší. Ale dnes již mohu odpovědně říci, že vyjít s občany je daleko náročnější a mnohem méně zábavné, než se domluvit s puberťáky. Ráda se budu do školství vracet a předpokládám, že dokončím toto volební období a skončím. Chtěla bych mít čas na normální život, na který - když vše chcete dělat poctivě - nezbývá energie. Svou práci beru jako poslání i službu, jako závazek vůči lidem, kteří se se mnou na řadě aktivit podílejí.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR: Obecně platí, že stavební úřady představují jen zlomek připomínek, které byly k celému stavebnímu zákony vzneseny a bylo by velice nekorektní, kdyby se celá diskuse ke stavebnímu zákonu smrskla jen na to, kde budou nebo nebudou stavební úřady. Každopádně na zachování stavebních úřadů budeme trvat. Stále ještě nemáme vypořádání našich připomínek od Ministerstva pro místní rozvoj. Dosud proto nevíme, jakým způsobem bude v zákoně systém stavebních úřadů zakotven – a hlavně jaké budou kompetence jednotlivých úřadů. Toto budeme dále velmi pečlivě hlídat.

K návrhu zákona bylo podáno na šest tisíc připomínek, které se v březnu musí vypořádat, a SMO je rád, že díky jeho intervenci se otevřely dveře k tomu, aby se návrh stavebního zákona začal konečně seriózně projednávat.

Rozhodně budeme pokračovat v jednáních, aby se například návrh stavebního zákona velmi zevrubně zhodnotil i po finanční stránce a zbytečně se na jeho přijetí a fungování nepromarnily veřejné prostředky. Už teď přece víme, že vznik Nejvyššího stavebního úřadu by byl nesmírně drahý, nehledě na to, že dosud není známo, kde by měl mít sídlo, nejsou pro něj zatím ani úředníci apod.

* Zuzana Bajgarová, náměstkyně primátora Ostravy: Pokud my budeme mít možnost určit rozvoj a skutečně si nastavit územní plán, a to včetně regulačních plánů a územních studií, které do větších podrobností určují územní plán, budeme moci nastavovat směr. Pak eliminujeme konflikty i v jiných řízeních.

Řada obcí si neuvědomuje sílu a význam územního plánu. Pokud by si toho byly vědomy, nepotřebovaly by nějaké věci nastavovat jinak. Ale chápu, že malé obce nemají kapacity a finance na pořizování územních plánů, i proto, že finance, které stát posílá na výkon přenesené státní správy, zdaleka nestačí.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka, držitelka titulu Právník roku 2019 v kategorii Správní právo: Všechno, čím jsem prošla, mně pomohlo – snad to tak mohu říci – v právu územních samospráv vyniknout. Kdo sám radnicí a zastupitelstvem neprošel, nikdy totiž nemůže úplně pochopit její podstatu, její smysl, její hodnoty. Já to mám pod kůží vryté už jako součást sebe sama. Nad čím někdo jiný možná musí přemýšlet hodiny, vím hned, nebo mně to napoví intuice.

Navíc, pokud jde o mou profesi, byl osud vždy na mé straně a v pravou chvíli přinesl to, co mou kariéru v advokacii posunulo. Třeba tím, že jsem se starostkou bez ohledu na výsledek voleb nikdy nestala na celé období – v profesi by mě to neskutečně zbrzdilo. Ten rok v čele města byl tak akorát. Nebo když přišla v pravou dobu nová, zajímavá kauza. Či když jsem se potkala se správnými lidmi. Nebo když jsem zavčas byla „odejita“ z politické strany, které jsem kdysi dávno byla členkou. Tedy i to, co se mně v danou chvíli jevilo jako negativní, z dlouhodobějšího pohledu to bylo to nejlepší, co se mi mohlo přihodit. Tedy mám z veřejné sféry zkušeností asi jako málokdo – a je to dar.

* Luděk Tesař, ekonom: Rozhodněte se, zda danou věc obec chce či nechce – pokud ANO, tak potom už jen pořádně! Není nic strašnějšího v tomto státě, ani v obcích, ani v domovech lidí než provizorní řešení a načaté, do konce nedotažené věci. Polovičatá provizorní řešení jsou plýtváním zdroji. Obec by měla dělat věci pouze pořádně, nebo raději vůbec ne. Rozhlédněme se, co nalezneme u nás provizorních řešení, a srovnávejme to třeba se situací v Rakousku nebo Německu. Přimontujeme-li si poličku do koupelny jako provizorní řešení, budeme možná i dvacet let žít v provizoriu.

Kvalitní střednědobý výhled rozpočtu je podstatný k ambicióznímu plnění cílů obce. Finanční situace obcí se tak zásadně a rychle zlepšila a mnoho z obcí to ještě ani pořádně nezaregistrovalo. Mnohé obce hodnotí jen nepodstatné finanční údaje, jako jsou zůstatky na účtech. Budoucnost však spočívá ve výplatě, ve struktuře zdrojů, v provozních výdajích, provozním saldu, majetku, likviditě, závazcích, odpisech, opravách, investicích, změnách výdajů i příjmů. Pakliže obec drží kontakt s finanční realitou a má zpracovanou kvalitní analýzu financí, pravidelně ji aktualizuje i s výhledem, může lépe plánovat rozvoj.

* Stanislav Loskot, poradce pro komunikaci a bezpečnost ve veřejné správě: Vedení organizací vytváří příznivé podmínky, aby se realizovaly individuální vzdělávací cíle zaměstnanců. Do personálního rozvoje patří i kariéra zaměstnanců (jsou informo­váni o možnostech svého profesního postupu, vedoucí zaměstnanci poskytují informace a perspektivu osobní rozvoje). Nejasná perspektiva, nejasná kariéra může vést zejména ty nejschopnější zaměstnance k tomu, že odchází. V této souvislosti vedení věnuje zvýšenou pozornost zejména plánům vzdělávání zaměstnanců, v oblasti kariérního postupu jsme v současné době značně omezeni platnou legislativou. Vzděláváním a vytvářením možností pro kariérní růst je u zaměstnanců pozitivně ovlivňována jejich motivace, spokojenost, vazba na zaměstnavatele, což vede především ke snižo­vání fluktuace i k efektivnějšímu získávání zaměstnanců.

* Viktor Lavička, náměstek primátora Českých Budějovic: Pro České Budějovice, město, které se rozkládá na poloviční výměře, než mají jiná krajská města, je zásadní odvést transitní dopravu mimo město, což by měly zajistit plánované dopravní stavby, a to D3, severní spojka a Jižní tangenta, které by vytvořily přirozený obchvat tranzitní dopravy. A pro tyto účely je také uvedený systém velice vhodný, protože dokážeme vhodně usměrňovat dopravní toky. Dalším z velmi důležitých kroků bude pak modernizace technologie SSZ, což zahrnuje modernizace řadičů, doplnění jednotek aktivní preference, výměna detektorů, návěstidel aj.

* Jan Seidl, tajemník Městského úřadu Trutnov: V roce 2019 elektrobusy trutnovské MHD najely 272 843 km a plynové autobusy 207 415 km. Ekonomicky nelze tuto výhodnost jednoznačně definovat, neboť pořízení nové flotily vozidel MHD vzešlo z nové smlouvy s provozovatelem MHD, jejíž trvání je ohraničeno 10 lety a ekonomické parametry této smlouvy jsou zcela jiné, než u smlouvy předešlé. Obecně sice dochází k úspoře na palivu, nicméně pořizovací náklady, zejména na elektrobusy, jsou násobně vyšší, než u vozidel na dieselový pohon. Tyto pořizovací náklady, po zohlednění dotace získané na pořízení vozidel, jsou součástí ceny za provozování MHD. Další náklady, které ovlivňují cenu za provozování MHD, je i výbava zvyšující komfort pro cestující. Ani elektrická energie pro pohon vozidel není zdarma, a to i přesto, že elektrobusy při zpomalování rekuperují energii. Do budoucna bude jistě zajímavá otázka výdrže baterií elektrobusů s ohledem na jejich denní výkony, a případné náklady na jejich obnovu.

* Roman Kyral, partner a vedoucí právního týmu Advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, zastupitel obce Bohuslavice (okres Náchod): Jedním z úskalí v menších obcích bývá přijímání vnitřní směrnice pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu a její následné dodržování. Tato vnitřní pravidla mají zadavateli usnadnit jeho postup, protože u zakázek malého rozsahu, tedy na dodávky či služby do dvou milionů korun (bez DPH) či na stavební práce do šesti milionů korun (bez DPH), zadavatel nemusí, s výjimkou zásad transparentnosti a nediskriminace, postupovat podle pravidel daných zákonem o zadávání veřejných zakázek. Setkávám se s tím, že se představitelé obce sami dobrovolně svážou určitými vlastními vnitřními pravidly, ale při zadání zakázky je nakonec nedodržují. Obvykle však nikoliv kvůli tomu, že by chtěli obcházet zákon či jinak podvádět, ale pouze proto, že realita života bývá jiná a interní směrnice na ni vždy neumí adekvátně reagovat.

Podle mého názoru by starostové a zastupitelé měli vědět, že jakmile orgány činné v trestním řízení případně začnou přezkoumávat zadání veřejné zakázky, tak se příliš nezajímají o to, jak jsou tato vnitřní pravidla v obci nastavena, nýbrž o to, zda jsou dodržována. Takovým nepraktickým nastavením vnitřní směrnice pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu může být třeba to, když zastupitelstvo ve směrnici určí příliš vysoký limit pro to, kolik musí být v zadávacím řízení osloveno subjektů. Tak se může stát, že i v případě zcela bagatelní objednávky za třicet tisíc korun obec s řekněme čtyřicetimilionovým rozpočtem musí velmi složitě oslovit zbytečně mnoho subjektů.

* Radim Perlín, vedoucí výzkumného centra RURAL při Přírodovědecké fakultě UK v Praze: Změna klimatu představuje nové téma, které do široké diskuse přinesla teprve poslední horká léta. Nebudu hodnotit příčiny změn klimatu – na nich se koneckonců zcela neshodnou ani renomovaní klimatologové. Je důležité více mluvit o dopadech změny klimatu na venkovské obce a připravovat se na to, že léta budou horká a suchá a že deště budou mít velmi často přívalový charakter.

To se velmi rychle dotkne každého na venkově, počínaje sedláky a konče chalupáři, jimž nastanou problémy se zaléváním ředkviček. Ostatně dopady do lesních celků v podobě masívní kůrovcové kalamity podpořené suchem a nedostatkem vláhy pro stromy, které se nemohou ubránit přemnoženému škůdci, vidíme nyní prakticky v celém Česku. Proč však tolik zdůrazňujeme venkov, když změna klimatu se promítne do života každého? Protože právě obyvatelé venkova, zemědělci, lesáci nebo i chataři a chalupáři jsou ti první, kdo mohou omezovat, ale i prohlubovat dopady klimatické změny.

* Jaroslav Winter, předseda BMI sdružení, šéfredaktor portálu Helpnet.cz: V ČR přibývá institucí, s nimiž se mohou telefonicky spojit také lidé se sluchovým handicapem. Službu hovor s online simultánním přepisem řeči volaného implementovalo na web úřadu již několik městských částí Prahy, Krajský úřad Středočeského kraje, Městský úřad Tábor, na svých klientských linkách ji nabízejí rovněž některé komerční subjekty. Volající klient, který má postižení či poruchu sluchu, vede klasický rozhovor, doslovný přepis řeči svého komunikačního partnera sleduje v reálném čase online. Dříve mohli tito lidé jen posílat textové zprávy, nebo využívat služby založené na předávání vzkazů prostřednictvím asistenta.

Z technického hlediska představuje telefonování s podporou přepisu online konferenci tří stran – volající uživatel služby, volaná osoba a přepisovatel. Probíhá to tak, že uživatel uvedené služby klikne na ikonku infolinky pro neslyšící umístěné na webu úřadu. Otevře se stránka se stručným popisem služby, která je dostupná v pracovní dny od 9 do 18 hodin, a uživatel jen vepíše do editačního pole své telefonní číslo a potvrdí tlačítko „zavolejte mi".

V tu chvíli se na webu otevře okno pro přepis a systém automaticky ihned volá klientovi. Ten vyčká na písemný pokyn přepisovatele, že může začít mluvit. Instrukce se objeví v okně pro přepis, kde také klient následně po celou dobu hovoru sleduje simultánně přepisovanou řeč pracovníka úřadu. Od okamžiku, kdy klient začne mluvit, již probíhá klasický telefonický hovor. Operátor infolinky může klienta dále přepojit na linku konkrétního pracovníka za stálého pokračování komunikace s podporou přepisu jeho řeči.

Simultánní přepis řeči tak odstraňuje komunikační bariéru mezi volajícím klientem se sluchovým handicapem a pracovníkem úřadu. Službu nejefektivněji využijí lidé nedoslýchaví, ohluchlí po rozvoji řeči v důsledku nemoci či úrazu, nositelé kochleárního implantátu a senioři s věkem získanými poruchami sluchu.

* Lukáš Kříž, IT expert: Proces autentizace ověřuje identitu uživatele před zpřístupněním systému, aplikace či služby. Dlouhodobě spoléhal na konvenční kombinaci uživatelského jména a hesla. Ta už ale z mnoha důvodů, k nimž patří také problematika tzv. nedostatečné hygieny hesel, neobstojí. Organizace začaly implementovat pokročilé metody autentizace, které nabízejí podstatně vyšší úroveň zabezpečení.

V některých odvětvích změnu přístupu k ověřování identity vyžadují oborové normy a relevantní legislativa. Týká se to především finančních služeb, zdravotnictví nebo bezpečnostních složek. Ne vždy jde o povinnou aplikaci vícefaktorové autentizace. Ale její nasazení obvykle představuje nejefektivnější cestu k dosažení souladu. S požadavkem vícefaktorové autentizace pracuje také tuzemská vyhláška o kybernetické bezpečnosti. I ta ale definuje alternativní možnosti.

Multifaktorovou nebo vícefaktorovou autentizaci lze definovat jako metodu, která pro ověření identity žadatele o přístup k určitému systému či službě využívá dvou nebo více autentizačních faktorů. Identitou se v tomto kontextu rozumí totožnost. Autentizace samotná tudíž představuje akt jejího ověření před přidělením přístupu. Žadatelem rozhodně nemusí být pouze fyzická osoba. Autentizačním procesem běžně procházejí také zařízení, aplikace nebo služby.

* Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: Integrovaný dopravní systém Moravskoslezského kraje ODIS je jedním z nejstarších na území České republiky. Byl vytvořen již v roce 1997, tedy ještě před vznikem krajů, z iniciativy města Ostravy. Tato iniciativa si kladla za cíl zefektivnit nabídku veřejné osobní dopravy z několika okolních měst a obcí do Ostravy, a to spoji jak ostravského dopravního podniku, tak spoji tehdejšího provozovatele příměstské autobusové dopravy – ČSAD BUS Ostrava zavedením jednotných tarifních a přepravních podmínek. Systém se postupně rozšířil na území celého kraje včetně řady přesahů do krajů sousedních. Garantem jeho rozvoje se stal později Moravskoslezský kraj.

Specifikem Moravskoslezského kraje je poměrně velký počet systémů MHD, což způsobuje v některých případech poměrně obtížné dojednávání společných tarifních a přepravních podmínek. ODIS umožňuje cestujícím používat jakoukoliv veřejnou osobní dopravu v kraji objednávanou subjekty samosprávy v rámci jednoho tarifu. Tímto se stává veřejná doprava celkově atraktivnější především z hlediska cenového.

Dalšími přínosy jsou jednotné poskytování informací, jednotný prodejní servis a řada dalších výhod vyplývajících z jednotného systému. Je to jedna z cest, jak motivovat cestující veřejnost k používání veřejné dopravy nejen v současnosti, ale také v budoucnosti.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF: Růst počtu obyvatel obce pozitivně ovlivní její rozpočtové příjmy, zejména v oblasti sdílených daní. Ovšem pokud jsou všichni noví obyvatelé v obci trvalé hlášeni... Vyvolá však – bez ohledu na trvalé bydliště obyvatel – i vyšší nároky, například na zajištění dopravního spojení, lékařskou službu, zásobování pitnou vodou a čištěné odpadních vod, zajištění bezpečnosti apod.

Vývoj indexu stáří i indexu ekonomické závislosti vypovídá o stárnutí populace. Rozpočtovým dopadům, které s tímto jevem souvisejí, se rozpočtová politika obcí nevyhne. Dříve nebo později na ně bude muset reagovat.

Je zjevné, že růst počtu seniorů, který je odrazem zvyšující se délky dožití v důsledku zejména lepší zdravotní péče, se promítne do rostoucích nároků na celou řadu služeb pro seniory. A tyto činnosti zajišťují ve velké míře obce.

Růst počtu obyvatel je velmi často spojen se zvyšujícím se podílem dětské složky. Platí to zejména o obcích v blízkosti velkých aglomerací. Tento jen vyvolává rostoucí nároky na předškolní a školní kapacity.

* Jaromír Beránek, zastupitel hl. m. Prahy a předseda Výboru pro IT a Smart City: V závěru loňského roku si zástupci městské společnosti Operátora ICT, která pro Prahu dodává na klíč většinu „chytrých“ projektů, za tuto realizaci odnesli ocenění ze soutěže Chytrá města pro budoucnost 2019. Do pražského pilotního projektu se vedle projektové kanceláře Smart Prague Operátora ICT zapojilo Oddělení odpadů pražského magistrátu, radnice deseti pražských městských částí (centrálních i okrajových) a také dvě společnosti zajišťující svoz tříděného odpadu na území metropole. Na vybraný vzorek kontejnerů na tříděný odpad s tzv. spodním výsypem instaloval externí dodavatel IoT moduly s ultrazvukovými senzory. Z celkových 424 kusů vybraných sběrných nádob šlo ve většině případů o nadzemní kontejnery (380 kusů), v části případů také o velkokapacitní podzemní nádoby (44 kusů), které se nacházejí zejména v centrálních lokalitách města. Část těchto podzemních kontejnerů byla navíc doplněna indikací ucpání vhozového otvoru, aby se předešlo hromadění odpadu v okolí. S ohledem na proměnlivou konfiguraci stanovišť na tříděný odpad (některé městské části nabídly i kontejnery na plech a nápojové kartony, jinde se setkáme jen s nádobami na starý papír, plast a barevné nebo čiré sklo) se tak jednalo zhruba o stovku lokalit v rámci deseti zapojených městských částí.

* Jakub Černý, analytik platformy Rekonstrukce státu: Kontrolní orgány v České republice mají povinnost své kontroly v zájmu dobré správy vzájemně koordinovat. Dodnes k tomu však nemají žádný systémový nástroj, a koordinace se tak nedaří. Snahy o reformu systému kontrol vyznívají do ztracena, neboť o probíhajících kontrolách a jejich efektivitě neexistuje přehled. Poslanci ODS, KDU-ČSL a STAN spolu se zástupci platformy Rekonstrukce státu proto letos v lednu představili řešení, které obcím od kontrolní zátěže pomůže a je nezbytným předpokladem pro systémovou reformu. Řešení je součástí novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Návrh stojí na čtyřech principech:

1) Snadná koordinace. Díky zřízení evidence kontrol získají kontroloři nástroj pro snadnou koordinaci kontrol s ostatními orgány. To, společně s dalšími prvky řešení, povede k přirozenému snížení počtů kontrol zejména v oblastech, kde byla kontrolní zátěž způsobována nezáměrně, prostou nevědomostí. Kontrolní zátěž je dnes totiž mimo jiné způsobena faktickou nemožností se nezáměrné významné kontrolní zátěži jednoduše vyhnout. Kontroly o sobě vzájemně nemají přehled. Evidence také usnadní sdílení výsledků kontrol, a tím i možnost na výsledky předchozích kontrol snadno navazovat. Kontroly tak v obci stráví méně času, pokud už vůbec přijdou.

2) Definice významné kontrolní zátěže. V kontrolním řádu bude nově definováno, že dvě současně probíhající a nekoordinované kontroly jsou významnou kontrolní zátěží, stejně jako druhá kontrola téže věci v jednom kalendářním roce. Na obce bez přenesené působnosti (ty malé, jichž je většina) se pak vztahuje i třetí indikátor významné kontrolní zátěže, kterým je více než třetí kontrola probíhající v témže roce.

3) Předcházení významné kontrolní zátěži. Kontrolní orgány budou mít povinnost všechny své kontroly zaznamenávat do nově vzniklé evidence. Do ní bude kontrolní orgán nahlížet vždy, než se vydá provést kontrolu. Pokud by jeho plánovaná kontrola měla způsobit „významnou kontrolní zátěž“, bude kontrolní orgán systémem automaticky upozorněn. V takovém případě kontrolní orgán bude povinen odůvodnit, proč kontrolu přesto musí provést, nebo jít kontrolovat jinam. Kontrolní orgán bude povinen toto odůvodnění předložit starostovi předložit před zahájením kontroly. Žádné kontroly tedy nejsou přímo zakazovány, což je za současného nezmapovaného stavu kontrolního systému neproveditelné. Kontroloři jsou však motivováni významnou kontrolní zátěž nezpůsobovat a dostávají k tomu nástroj.

4) Systém kontrol je vyhodnocován. V analýzách systémového fungování státu disponuje nezpochybnitelnou odborností Nejvyšší kontrolní úřad, který podle návrhu dostane za úkol doporučovat systémové změny kontrolního systému. V přiměřené míře by NKÚ v budoucnu mohl umožnit nahlížet do evidence kontrol i veřejnosti. Starostové by tak měli mít možnost jednoduše zjistit, kdy a kolik kontrol se na ně chystá.

* Ondřej Kozák, společnost Euronet: Česká republika je z hlediska pokrytí bankomaty daleko za průměrem EU. Zatímco průměrný počet bankomatů v rámci celé Evropské unie je podle údajů Centrální evropské banky 846 bankomatů na milion obyvatel, ČR má se svými 471 bankomaty na milion obyvatel nejhorší dostupnost bankomatů i ve srovnání se zeměmi jako Bulharsko (806), Maďarsko (522) či Slovinsko (796). Bezhotovostní platby jsou sice populární, bankovky ale ještě v dohledné době nenahradí. Zároveň je nutné dodat, že v obcích do dvou tisíc obyvatel představuje hotovost jedinou možnost, jak zaplatit za základní věci denní potřeby. V malých samoobsluhách a restauracích karty povětšinou nepřijímají.*

/red/

Březnové vydání Moderní obce je k dispozici i v elektronické podobě za zvýhodněnou cenu na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec , kde si můžete předplatit nejen jednotlivá čísla Moderní obce, ale také zakoupit roční či pololetní předplatné v elektronické podobě.

Tento týden se k předplatitelům a dalším čtenářům expedovalo únorové vydání Moderní obce. Na první straně obálky najdete snímek Regíny Vřeské, starostky obce Zbyslavice v okrese Ostrava-město., jímž je anoncován hlavní rozhovor aktuálního čísla časopisu.

Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. Činíme tak i tentokrát.

* Regína Vřeská, starosta Zbyslavic na Ostravsku: Víte, ještě stále často platí předsudky, že v malé obci se toho moc neděje, že na vesnicích se žije tak nějak „postaru“. Ve Zbyslavicích se dlouhodobě snažíme toto stigma odstranit a přinášet občanům aktivní a zajímavý program po celý rok, zvelebovat každý kout a zapojovat občany nejen do akcí, ale i jejich plánování a rozhodovacích procesů. Věříme, že jedině tak bude naše snaha dávat skutečně smysl.

* Anna Šabatová, ombudsmanka: Urovnání sporu přes ombudsmana je levnější než soudní řízení. Ostatně se na nás neobracejí jen občané, ale také úředníci a starostové obcí se žádostí o radu, jak v dané věci postupovat. Mnoho informací rovněž získají na našem webu v části „životní situace“, kde nacházejí rady nejen stěžovatelé, ale také úředníci a starostové.

* Jan Ropek, starosta města Choceň: Stávající systém značení a číslování odpadu v praktickém životě občana vyžaduje takřka nadlidské úsilí v tom, aby zjistil, do které že to nádoby onen odpad vlastně přijde. To má za následek, že celospolečenská debata sklouzává k detailům, zatímco smysl nám uniká. Tématem v ní jsou pak záležitosti jako, zda je papírová rulička od utěrek ještě papírem či nikoliv, nebo zda kelímek od jogurtu je málo či naopak příliš znečištěn.

* Luděk Tesař, ekonom: Výnosy sdílených daní v roce 2019 ukázaly celkem pozitivní vývoj, v němž jsou však podle mě zakódovány již jasně „vzpomínky na budoucnost“, kdybych se dopustil parafráze názvu slavné knihy Ericha von Dänikena. Mám tím na mysli, že krize už tu nejednou byla (zřejmě stejně jako mimozemšťané) – a až nastane, nebude pro nás ničím nového. Domnívám se, že z finančních dat lze vyčíst jasný vzkaz, že sice bude dobře, ale s krizí na krku.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Obce mohou svůj majetek prodávat či pronajímat, prodávat a rovněž rozšiřovat. To zejména, protože objem celkových aktiv obcí se mezi rokem 2013 a 2018 zvýšil o 19 % a na jednu obec tak připadá v průměru majetek za 212,3 mil. Kč.

* Jana Plamínková, starostka městské části Praha-Slivenec: Zásadní vliv na vznik státu Izrael mělo rozhodnutí jeho zakladatelů, že voda je a bude společným vlastnictvím všech. Tento axiom se udržel až dosud – všechnu vodu i její využívání, včetně vody dešťové a odpadní, kontroluje stát a nakládá s ní ku prospěchu všech. Je to vlastně docela překvapivé v zemi tak kapitalistické a tak ctící soukromé vlastnictví, jako je Izrael, ale zároveň velmi prozíravé. Jen tak bylo možné v zemi vybudovat národní rozvaděč vody – gigantický vodovod, který vede celou zemí od severu k jihu a tvoří skutečnou páteř země.  Každé město, každá obec má právo se na tento vodovod napojit, slouží všem.

* Roman Tvrzník, předseda představenstva společnosti ELEKTROWIN: dnes v Česku působí na dvě stě subjektů, které mají oprávnění na zpracování elektroodpadů. Jenže jsou mezi nimi i takoví zpracovatelé, kteří nedisponují žádnými vhodnými technologiemi a fungují bez jakékoliv kontroly ať již dodržování právě zákonných postupů, ale i dosažení zákonem stanoveného využití. Jinak řečeno, v republice máme jakési dvě základní množiny zpracovatelů. Tu první tvoří ti, které ovlivňujeme, kontrolujeme a s nimiž spolupracujeme, zatímco ta druhá – dalo by se říci „garážová“, zpracovává elektroodpad způsoby, které nejsou zcela košer a představují významné riziko pro životní prostředí. Její náklady jsou ve srovnání se seriózními zpracovateli minimální, takže má i výraznou, leč nezaslouženou konkurenční výhodu.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Kdyby se výrobce odpovědnosti za své vysloužilé výrobky jednoduše zbavil účastí v kolektivním systému, mohlo by dojít k tomu, že by si vybral ten s nejnižšími příspěvky, a to bez ohledu na skutečnost, že by se mohlo jednat o kolektivní systém systematicky porušující zákony například tím, že by vysbírané výrobky místo ekologické likvidace sypal do řeky. Takto je výrobce nucen pečlivě vážit, prostřednictvím kterého kolektivního systému bude své povinnosti plnit, a je motivován aktivně se zajímat o jeho řádné fungování. Poctivý kolektivní systém je pro výrobce velmi přínosný a užitečný. Z toho důvodu je třeba věnovat výběru toho správného a odpovědného zvýšenou pozornost s přihlédnutím k jeho pověsti a dodržování právních předpisů.

* Petr Kratochvíl, jednatel společnosto Ecobat: Jsme u nás asi první, kdo využil principu ekomodulace. Výrobcům a obchodníkům, kteří uvádějí na trh lithiové baterie, jsme zvýšili poplatky zhruba o 40 %. Zohledňujeme tím charakter výrobku, zejména jeho rizikovost. Musíme vybudovat provozy, které budou dobře vybaveny na zacházení s nimi, budou mít kvalitní termodetekci, kouřovou detekci a samozhášecí systémy. Na reaktivní kovy je třeba mít speciální hasicí přístroje, které jsou několikanásobně dražší než běžné hasicí přístroje. Do roku a půl bychom chtěli mít dva perfektně vybavené mezisklady (v Čechách a na Moravě) s proškolenými pracovníky, kde se budou shromažďovat všechny typy rizikových baterií před transportem k dotřídění. Také naše osvětová kampaň se nyní zaměří více na předcházení rizik při nakládání s vysloužilými bateriemi.

* Stanislav Loskot, poradce pro komunikaci a bezpečnost ve veřejné správě: Pružná pracovní doba přináší zaměstnanci výhodu v tom, že není postihován za opožděné příchody do práce, může si zařídit některé osobní záležitosti, aniž by musel žádat o uvolnění z práce a oceňují ji zejména ženy s malými dětmi. Nevý­hodu pro zaměstnance představuje to, že zaměstnavatel může vyžadovat po zaměstnanci práci v rámci volitelné pracovní doby bez jeho souhlasu a bez náhrady za přesčasovou práci.

* Lukáš Kříž, IT expert: V oblasti řešení internetu věcí analytici mimo jiné zjistili, že 35 procent zkoumaných měst příslušné projekty uvedlo do provozu, ale 12 procent je pouze navrhlo, vyvinulo a nespustilo. Ani technologie, jež došly do fáze praktického nasazení, nelze vždy jednoznačně považovat za úspěšné. Nezřídka mají v různých ohledech omezený rozsah, a tudíž i přínos.

* Patrik Hujdus, starosta ostravského městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky (k žalobě tohoto městského obvodu ke krajskému soudu, jejímž cílem je zrušení závaznosti stanoviska Ministerstva životního prostředí, kterým dalo souhlas s rozšířením spalovny nebezpečných odpadů): Když se nad tím zamyslíte, je to logické. Ten, kdo vydává územní rozhodnutí, může mít desítky stanovisek, ale jen na něm musí být, jak je vyhodnotí. Proto stanoviska nesmí být závazná. Tak jsme si řekli, že budeme první, kdo to bude chtít probít. Krajský soud by pak mohl být tím, kdo nová pravidla určí.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Současným i budoucím tématem pro obce, města, regiony je práce se zainteresovanými skupinami (často se užívá i anglický termín stakeholder management, kdy stakeholder je aktér, který je „nějakým“ způsobem zainteresován, tj. má zájem, vliv, postoj k dané problematice, tématu…) a jejich zapojení do dalšího rozvoje a plánování.

* Veronika Cholínská, Správa informačních technologií města Plzně: Koncem roku 2019 se úsek Drony SIT Správy informačních technologií města Plzně stal jako první v ČR oficiální součástí IZS. Pomocí okřídlených strojů plzeňští dronaři monitorují výskyt kůrovce, vodních řas, provádějí na milimetr přesné inspekce mostních konstrukcí, střešních konstrukcí výrobních hal, odtokové kanalizace nebo palivových nádrží. Součástí jejich práce jsou i monitoringy spojené s únikem tepla z městských budov a vytváření přesných modelů za pomoci špičkové technik.

* Martin Vlček, interní auditor, Krajský úřad Moravskoslezského kraje: Softwarový robot vykonává v elektronickém prostředí činnosti stejně jako člověk. Může zpracovávat data v různých formách, komunikovat se systémy a aplikacemi a následovat procesní pravidla. Na našem krajském úřadu  je využíván pro administrativní úkony a procesy s vysokou mírou rutiny, jasnými pravidly a minimem výjimek.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v závěru minulého týdne oceněná titulem Právník roku v kategorii Správní právo): Mezi statutárním zástupcem (například jednatelem firmy) a zastupujícím navenek (starosta obce) je zásadní rozdíl. Ať udělá jednatel cokoli, je to pro subjekt, který zastupuje, zcela závazné – tedy platné, a nelze to zpochybňovat. A to dokonce ani tehdy, měl-li takové jednání jednatel zakázané, nebo neměl-li svěřenou takovou pravomoc orgány společnosti. Naopak starosta, když překročí svou pravomoc, nemůže obec platně zavázat, tedy jeho jednání je neplatné. Zakotvuje to ustanovení zákona o obcích, a to § 41, odst. 2: Právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná.

* Michal Bernard, advokátní kancelář Dohnal & Bernard, a Petr Svoboda, Právnická fakulta UK: Návrh nového stavebního zákona přináší kontroverzní institut podmiňujících (§ 52) a dobrovolných (§ 53) plánovacích smluv. Při jejich uzavření se obec vzdává možnosti následného ovlivnění záměru v povolovacím procesu. Plánovací smlouvy nemohou zakotvovat povinnost územně samosprávných celků týkající se změny nebo naopak zachování veřejnoprávní regulace. Takové části plánovacích smluv by naopak měly být přímo zákonem výslovně zakázány spolu se sankcí neplatnosti. Soukromoprávní smlouvou nelze upravovat práva, resp. pravomoci, a povinnosti obcí a krajů, pokud vykonávají veřejnou moc ve veřejnoprávním procesu pořizován a schvalování územně plánovací dokumentace.

Tento veřejnoprávní proces se návrh snaží obejít a zavázat obec či kraj k prosazení konkrétních pravidel v rámci ÚPD před zahájením procesu. Návrh nepřípustně donucuje obce k uzavření smlouvy pohrůžkou nahrazení jejího souhlasu rozhodnutím soudu.*

/rš/

Roční i pololetní předplatné elektronické verze Moderní obce si můžete zajistit na: https://digi.profipress.cz/katalog/seznam, kde lze zakoupit i jednotlivá vydání časopisu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nikoliv náhodou na první straně obálky prosincového čísla najdete snímek Josefa Horinky, starosty Hrádku nad Nisou na Liberecku. Právě on s týmem svých spolupracovníků vdechl život projektu nové městské knihovny., který se stal i celkovým vítězem naší soutěže Komunální projekt roku 2019.

V prosincovém vydání Moderní obce uveřejňujeme první souhrnnou informaci o výsledcích soutěže Komunální projekt roku 2019 (všechny soutěžní projekty představíme ve speciální příloze lednového vydání Moderní obce). V hlavním rozhovoru prosincového vydání pak na naše otázky odpovídá Milan Dvořák, starosta obce Hamr na Jezeře na Českolipsku.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Milan Dvořák  starosta Hamru na Jezeře: Snad každého starostu práce v čele obce den co den dokonale psychicky, ba někdy i fyzicky vysává. Takže často skutečně po návratu domů vezmu fotoaparát a odcházím relaxovat do lesa. A co teprve, když je (někdy) volnější víkend! To se takhle vytratím z domu už po obědě. Koneckonců pocházím z myslivecké rodiny a sám jsem původním povoláním hajný.

Za žádným velesnímkem ovšem nechodím. Když chci třeba fotit bílou volavku, vím přesně, kam a kdy mám za ní jít, protože v půl sedmé zalétá přespat na konkrétní strom. A já si poblíž toho stromu sednu třeba už hodinu i déle předtím, zamaskuji se a čekám. Někdy hodinu, jindy dvě… Nu, a jestliže volavka nepřiletí a padne už tma, seberu se a jdu domů.

Zkrátka, pokaždé se pěkný snímek neurodí. Jenže krásně si přitom pročistíte hlavu a začnete mnohé věci vidět jinak, než jak je vnímáte v kanceláři na obecním úřadě. A možná si také uvědomíte, že leckteré problémy, které vás přes den trápily, jsou vlastně docela malicherné a nestojí za to se jimi zabývat. Ale nesmíte se zamyslet příliš – to byste mohl volavku propásnout.

* Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR: Jedním z důvodůžalostného nesouladu mezi nabídkou sociálních služeb a jejich poptávkou je absence koordinovaného plánu (včetně potřeb sociálních služeb v regionech) a zanedbatelná podpora státu investic v sociálních službách (pro rok 2020 zhruba 400 mil. Kč).

Druhým důvodem je pak systém financování, který není předvídatelný, spravedlivý a neumožňuje rozvoj sociálních služeb. Výše podpor prostřednictvím státní dotace se liší až o několik desítek tisíc na lůžko či pracovníka, a to ve zcela srovnatelných zařízeních. Nejistota financování, potřeba dofinancování v průběhu roku se od roku 2008 stala v sociálních službách již tradicí.

Předmětem kritiky je také různá participace krajů, měst a obcí. Ta je víceméně dobrovolná, a tak máme kraje, které přispívají na sociální služby částkou v řádu desetikorun (přepočítáno na jednoho obyvatele daného kraje), zatímco jiné kraje přispívají v řádu stovek korun. Obecně v celém systému kraje přispívají zhruba deseti procenty města a obce pak sedmi procenty.

* Anna Hubáčková, senátorka, 1. radní obce Ratíškovice: Uzákoněním jednodenních voleb dojde k finančním úsporám při organizaci voleb, ke zjednodušení ochrany a bezpečnosti volebních místností – a hlavně se zcela eliminuje riziko ovlivnění výsledků voleb přes noc. Neobávám se, že by jednodenní volby odradily voliče a rapidně se snížil jejich počet. Spíše naopak. Nový návrh umožňuje volit i v předstihu.

* Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny: Z návrhu na pořádání voleb v jednom dni nejsem úplně nadšený. Sice si uvědomuji určité organizační výhody zejména pro Ministerstvo vnitra – a asi i pro obecní úřad. Vidím však i rizika. Okrskové volební komise sice svoji práci zvládnou v jednom dni, ale ve složitějších volbách budou muset jednat extrémně dlouho a dlouho do noci, což může vést k zvýšené míře chybovosti ve výsledcích. Co ovšem pokládám za mnohem větší riziko, je nebezpečí faktického znemožnění voleb občanům, kteří pracují ve směnném provozu nebo ve větší vzdálenosti od svého bydliště. Kdy opravdu může docházet k situacím, že jen v jednom dni, a to ještě pracovním, nebudou schopni se voleb účastnit.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Případ obce Velká Lhota a její starostky Jarmily Melichaříkové vstoupí do dějin samosprávy. Obžalovat starostku za to, že způsobila obci prospěch, je skutečně precedentní unikát. Vždyť jí to přikazuje přímo zákon o obcích chovat se hospodárně a chránit obecní majetek! Pokud ovšem státní zástupce vydává darovací smlouvy za rozhodnutí o poplatcích (!), které v našem právním řádu ani neexistují (!) a nemůže je proto vybírat nikdo (!), tedy plete si dar s neexistujícím správním poplatkem, není to odborně omluvitelné. Svědkové dále jasně uvedli, že je o protizákonnosti přesvědčovala policie. Jsme ještě v právním státě? Obec zkrátka klasicky uzavřela darovací smlouvy, přijala do rozpočtu dary, a namísto ocenění přijde obžaloba starostky. O uzavírání smluv však rozhodli zastupitelé – tak proč je stíhána jen starostka? A ještě jeden kuriózní moment je tu – darů bylo přijato přes 400 tisíc, předmětem obžaloba jsou smlouvy za 15 500 Kč. Protože jen tuto skupinu několika lidé policie „přesvědčila“ o protizákonnosti. Ostatní trvali přes časté naléhámní policie na dobrovolnosti daru a za starostku se postavili.

* Luděk Tesař, ekonom: Starosta s dobrou náladou je požehnáním obce, je světlem na konci tunelu, je hvězdou na temném nebi nářků. Každý, kdo bez pádného důvodu kazí starostovi náladu, dopouští se zrady na prosperitě obce.

Neboť nanicovatými hloupostmi otrávený, zahořklý a sklíčený starosta je pro obec horší pohromou než mandelinka bramborová nebo hraboši. Zkrátka dobrá nálada je pro prosperitu obce naprosto nezbytná! A v době, kdy nedostatek financí v obcích je spíše vzácností, by tam přece mělo bylo normální báječně si užívat dnů k radosti a štěstí.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Průměrný věk obecních společností je 17 let. Obecní společnosti jsou tedy poměrně stabilní. Alespoň jednu obecní společnost s rozhodujícím nebo podstatným vlivem založilo 913 obcí, což je 15 % celkového počtu obcí. Nejvíce těchto společností má Ostrava, a to 16. O jednu méně nalezneme v Praze. Třetí nejvyšší počet má Brno, a to 13 společností, Deset společností patří Zlínu.

* Jan Nožička, jednatel společnosti KOBIT spol. s r. o.: V předešlých letech hasičské jednotky obcí mohly čerpat evropské dotace na velkoobjemové cisterny. Běžela také celá řada příhraničních projektů, v jejichž rámci byly cisterny rovněž pořizovány. Každoročně obce a města mohou žádat o finanční podporu od Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které v rámci dotačního programu Dotace pro jednotky SDH obcí poskytuje podporu na pořízení nových cisteren CAS 20 a CAS 30. Každoročně je tak uspokojováno kolem pětatřiceti uchazečů. Tento dotační titul je financován Fondem zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Příspěvek na novou techniku pomáhají sborům řešit také jednotlivé kraje.

* Petr Číhal, obchodní ředitel Kolektivního systému EKOLAMP: Může to znít pro někoho velmi překvapivě, ale podle platné právní úpravy v České republice dnes výrobci, potažmo jejich kolektivní systémy, nemají nastavené žádné povinné cíle na separátní sběr a recyklaci těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

V rámci Evropské unie je to ovšem naprosto unikátní jev. Separátní sběr nebezpečného odpadu je totiž povinný podle výše uvedené směrnice EU. V drtivé většině jejích členských zemí je proto nastaven nějaký systém nebo nástroj, který má zaručit, že výrobci/kolektivní systémy budou sbírat především a přednostně nebezpečný elektroodpad. Nejčastěji jsou tímto nástrojem specifické cíle pro separátní sběr těch skupin elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Nové odpadové zákony konečně zavádějí i u nás povinné cíle na separátní sběr skupin nebezpečného elektroodpadu. Doháníme tak vyspělé evropské země, kde obdobná pravidla platí již delší dobu.

* Martin Lochovský, společnost EKO-KOM, a. s.: Ne každý se chce vystavovat nebezpečným situacím při třídění odpadů do barevných nádob. Protože rozmístění stanovišť je v kompetenci obce, je žádoucí, aby se obec snažila instalovat nádoby do takových lokalit, které nebudou ohrožovat obyvatele při jejich používání. Hlavním rizikem je možný střet s jedoucím motorovým vozidlem. Doporučujeme představit si u stanoviště, že jej bude obsluhovat školou povinné dítě. Máte-li pocit, že by třídění odpadů pro ně bylo nebezpečné, nejde o bezpečné stanoviště.

Za bezpečná stanoviště jsou považována taková, u nichž není třeba překonávat frekventované komunikace, při obsluze není občan nucen stát ve vozovce, nádoby jsou orientované vhozovými otvory k chodníku, jsou instalované na zpevněném povrchu, nejsou umístěny v „temných uličkách“, v průjezdech, nebo nejsou instalovány pod kvetoucími stromy lákajícími hmyz apod.

* Michal Polanecký, jednatel Technických služeb města Tábor: Již více jak rok sleduji vývoj technologií na ekologickou likvidaci plevele z důvodu stálého rizika zákazu používání pesticidů. Město také stále čelí výtkám občanů kvůli používání chemické likvidace plevelů. Máme vyzkoušené technologie založené na principu páry, horké vody, horké pěny, plamene a mechanické technologie. Ze všeho nejlépe nám vyšla pára s kapénkami vroucí vody o teplotě 120° C.

Termickému šoku za použití páry a kapének není schopno vzdorovat 90 procent rostlin, dojde ke spálení buněčných jader, rozpadu chlorofylu a rozpojení elektro transportního řetězce v rostlině. K trvalému zahubení většiny rostlin je potřebná aplikace třikrát v roce. Ekonomicky je tato technologie samozřejmě několikanásobně finančně náročnější v porovnání s použitím pesticidů.

* Lukáš Kříž, IT expert: V digitalizaci pracovního prostředí veřejná správa podle analytiků poněkud zaostává za ostatními odvětvími. V současnosti však jde o trend, jenž úzce souvisí se spokojeností, udržením a pracovním nasazením zaměstnanců. Instituce budou muset v tomto směru projít jistou digitální transformací, která prostřednictvím školení, technologií a vyšší autonomie pracovních týmů otevře zaměstnancům prostor nejen k vyšší produktivitě, ale také k větší samostatnosti.

* Stanislav Loskot, poradce: Pravdou je, že jsou v pracovním životě situace, kdy je stres nápomocen k vyšší výkonnosti – jde o tzv. eustres. V tomto případě stresory (třeba tyranie naléhavosti, hašení požárů) působí krátkou dobu s nízkou intenzitou, ovšem za předpokladu, že tento úkol spadá do tzv. rutinní práce, dobře celý proces znám, dělám to často, vím, kdo dokáže případně pomoci. Příkladem tohoto stresoru a vzniklé stresové situace je zadání úkolu ve formě „musí to být hotové za hodinu, dnes, zítra apod.“.

Z pohledu psychologie práce jsou původci stresu jako rizikového faktoru, ohrožující duševní rovnováhu, označovány frustrace a deprivace. Frustrace nebo také pocit marnosti je stav zklamání, pocitů neúspěchu, kdy člověk nemůže dosáhnout předsevzatého cíle, úkolů z důvodu překážek, které se mu neustále staví do cesty.

* Marek Pavlík, konzultant, pedagog a autor publikací v oblasti regionálního rozvoje: Měl jsem možnost roční stáže na radnici v USA, kde jsem se účastnil setkávání týmu a obdivoval způsob práce skupiny, schopnost jednotlivých členů vyjednávat a přicházet s kompromisními řešeními. Jakýmsi nepsaným pravidlem týmu je, že se schůzka neukončí dříve, než se všichni shodnou na nějakém konsenzuálním řešení dané situace. V týmu platí metoda win-win, ktna jejímž základě každý člen týmu musí být spokojený s dohodnutým řešením a žádný názor nesmí být zatracen bez předchozí logické diskuse.

* Miroslav Stejskal, předseda Asociace strážníků ČR a ředitel OŘ Městské policie Praha: Osobně bych navrhoval, aby se vedly krajské registry čipovaných psů, do kterých by oprávněné subjekty měly čtyřiadvacetihodinový přístup. Předpoklad, že se pes bude pohybovat v rámci konkrétního území kraje, je velký, i když na hranicích krajů samozřejmě může dojít k prolínání. Pro veterináře, který psa čipuje, jistě není problém odeslat hlášenku do registrů. Informační kampaň musí také postihnout změnu majitele psa a přeregistrování takových údajů. Tato povinnost by měla příslušet novému majiteli psa, aby přes spádového veterináře takovou změnu do registru nahlásil.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv: Ochránkyně dopěla k názoru, že právní úprava neumožňuje pověřenému obecnímu úřadu vydat opatření, vyhlašující oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů na celé území obce. Četnost sociálně nežádoucích jevů je třeba posoudit podle jednotlivých míst v obci a je nezbytné jednotlivá místa v obci navzájem porovnat. Bez doloženého zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v určité oblasti (konkrétně vymezené menší jednotkou než územím celého města) nelze opatření v souladu se zákonem vyhlásit. Nelze je vyhlásit preventivně i na oblasti, kde zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů není (resp. není doložen ve spise).

Z hlediska věcného posouzení důvodů pro vyhlášení opatření ochránkyně upozornila na interpretaci statistik trestné činnosti, které vedl magistrát ve spisové dokumentaci. Z nich vyplývalo, že trestnou činnost páchají převážně lidé, kteří mají zaměstnání (nejsou tedy závislí na doplatku na bydlení, který jim má být kvůli vyhlášení opatření odejmut). Rovněž z nich bylo zřejmé, že 60 % pachatelů má bydliště mimo Kladno, a taktéž skutečnost, že v roce 2017 (před vyhlášením opatření) došlo na území Kladna k poklesu trestné činnosti.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Zákon o obcích je obsahově skutečně již překonaný (zejména u některých otázek nedostatečně konkrétní nebo neúplnou právní úpravou), a potřeboval by proto obsahovou revizi. Ale na druhé straně slouží již skoro dvacet let – a přičteme-li k němu poměrně srozumitelnou metodiku Ministerstva vnitra ČR (MV ČR), která sice není všespásná, ale většinou udává dobrý směr, a právě stovky rozsudků soudů všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze postavit celkem srozumitelné právní mantinely pro chování orgánů obcí a měst.

Tedy zákon plus metodika plus judikatura vnášejí už poměrně jasné světlo do občas zamotaných právních situací. Jediné, co toto mírně optimistické konstatování kalí, je fakt, že pro právního laika může být výklad touto metodou právě pro konkrétní právní situaci poměrně složitý, a neobejde se bez odborné pomoci.

/rš/

Prosincové vydání Moderní obce si můžete přečíst i elektronicky na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tištěnou Moderní obec si můžete zajistit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.

 

Jako vždy i tentokrát z aktuálního čísla Moderní obce přinášíme výběr zajímavých výroků některých osobností, jež vystupují na stránkách časopisu. Nechybí mezi nimi ani Zdeněk Hřib, primátor Hlavního města Prahy. Jeho portrétní snímek najdete také na první straně obálky listopadové Moderní obce.

Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. I nyní si můžete přečíst výběr citátů z listopadového čísla Moderní obce.

* Zdeněk Hřib, pražský primátor: Praha dotuje jízdné asi ze 75 procent, a to všem, tedy i obyvatelům ze Středočeského a jiných krajů. Dotuje je ale i návštěvníkům, kteří si koupí časovou jízdenku. Pokud ovšem ten člověk není registrován v Praze, město na něj od státu nedostane ani korunu. Další věcí je, že jsou významně podhodnocené výkony v rámci přenesené působnosti za výkon státní správy. Jinými slovy, my za práci, kterou děláme za stát, nedostaneme odpovídající množství peněz, které by nám pokrylo náklady s tím spojené.

* Milan Košař, držitel letošního ocenění Architekt obci, městský architekt Poděbrad a Ústí nad Orlicí: Jsou města a obce, ve kterých městští architekti působí již řadu let, v mnoha dalších se fungování městského architekta teprve zabíhá. Navíc zkušenosti z působení městského architekta a jeho týmu ve velkém městě jsou těžko srovnatelné se zkušenostmi městského architekta pracujícího pro malou obec, kam zajíždí jednou týdně na několik hodin. Podmínkou úspěšné a fungující činnosti městského architekta je však vždy jeho spolupráce a komunikace jak s vedením města a dalšími orgány samosprávy a státní správy, tak s investory a developery – a zejména s občany. Sebelepší smlouva či právní ustanovení nenahradí vzájemnou komunikaci a spolupráci při cestě za společným cílem, kterým je ochrana urbanistického a architektonického dědictví a vytváření kvalitního obytného prostředí svěřeného sídla.

* Barbora Červeňová, držitelka Ceny architekta Josefa Hlávky a Ceny časopisu Moderní obec v rámci soutěžní přehlídky Young Architect Award 2019: Mladí architekti by si mohli uvědomit, že dnešním trendem už dávno nejsou velkometrážní byty, které nikdo nedokáže zaplatit. Musíme navrhovat kvalitní, ale úsporné a flexibilní bydlení, aby si i mladý člověk mohl dovolit mít vlastní byt. V rámci jednoho projektu je důležité vytvářet mix bytů různých cenových kategorií, a tím následně mísit mezi sebou i různé sociální skupiny.

* Eva Šamánková, knihovnice Místní knihovny Větrný Jeníkov (tato knihovna zvítězila v kategorii Místní knihovna soutěže Knihovna roku 2019): Naše práce s dětskými čtenáři spočívá jednak v úzké  spolupráci s místní základní školou v podobě pravidelných »čtenářských dílen«, jednak jde o vlastní projekty knihovny. V průběhu celého letošního roku u nás probíhá Dětská čtenářská výzva, jejímž cílem je přečíst deset libovolných knih na konkrétní témata. Na toho, kdo tuto výzvu zdolá, čeká odměna v podobě knihy a speciální záložky. Dále pořádáme různé malé soutěže – výtvarné, tvorba komiksu, luštění a další. V závěru školního roku také pasujeme prvňáčky na čtenáře.

* Filip Wanner, manažer technických projektů společnosti ENERGIE AG BOHEMIA: Řada středně velkých a větších společností se otázkou nakládání s čistírenskými kaly zabývá od samotného přijetí vyhlášky č. 437/2016 Sb. V uplynulém období tak mnoho z nich vypracovalo koncepce budoucího nakládání s čistírenskými kaly, zpracovalo studie proveditelnosti, provedlo EIA, připravilo podklady pro vydání stavebního povolení či dokonce už přistoupilo k samotné realizaci vybraného řešení. Nově nastavené přechodné období tak poslouží především k dokončení všech výše uvedených procesů, které v podmínkách ČR nejdou úspěšně realizovat během tří let. Naopak v případě menších a zejména nejmenších obcí, které často problematice nakládání s čistírenskými kaly dosud nevěnovaly patřičnou pozornost,však lze hovořit o posledním varování. Určitě je třeba doporučit, aby se tito municipální vlastníci a provozovatelé neprodleně sešli se zástupci vlastnické či provozní společnosti, které předávají přebytečný čistírenský kal k dalšímu zpracování, a celou věc s nimi s výhledem na budoucí požadavky důkladně probrali.

* Oldřich Vlasák, ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR: Zatím nemáme žádné informace, že by některý provozovatel čistírny odpadních vod neměl možnost řádného předání čistírenských kalů ke konečnému zpracování. Pokud však daný provozovatel ve spolupráci s vlastníkem ČOV na stávající legislativní změny v oblasti nakládání s čistírenskými kaly včas adekvátně nezareaguje, nelze tyto situace do budoucna zcela vyloučit.

* Šárka Gorgoňová, ředitelka Kanceláře Asociace soukromého zemědělství ČR: Bohužel, špatně nastavenou legislativou se zbavujeme prakticky všech dříve běžných zdrojů organické hmoty, která by mohla být ukládána na zemědělskou půdu. Je totiž zcela zřejmé, že vzhledem k postupné erozi půdy z polí i lesů ubývá, takže nějakou hmotu – a nejlépe hmotu obsahující organickou hmotu, je nutné na pole opět vracet. Čistírenské kaly jsou samozřejmě jednou z možností, další příležitost představují například sedimenty z rybníků nebo hmota z kompostů. Jenže všechny tyto zdroje podléhají tak přísným podmínkám ukládání na půdu, že to v mnoha případech není možné. Pokud však hmotu, která původně na polích byla (což jsou i čistírenské kaly), nebudeme na pole vracet zpět, nebude postupně na čem pěstovat zemědělské plodiny.

* Dominika Pospíšilová, tiskový odbor Ministerstva životního prostředí: V České republice je vybudována dostatečná kapacita kompostáren, kde lze kaly hygienizovat a následně využít ve formě kompostu či substrátu aplikovatelného na zemědělskou půdu. Právě aplikaci kompostu na zemědělskou půdu naše ministerstvo dlouhodobě podporuje a motivuje zemědělce k vnímání kompostu z odpadů jako tradičního zdroje hnojení a zlepšování kvality půdy. Za aplikaci kalů z ČOV dostávají zemědělci od dodavatelů kalů zaplaceno, ale i oni se v některých případech mohou obávat zbytkových látek nebo příměsí. Osvěta ze strany obou ministerstev a podpora využívání dostupných kvalitních zdrojů z odpadů v budoucnu jistě povede ke zvýšené poptávce po kompostech vyrobených z odpadů.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF: Objem dlouhodobého majetku krajů (bez Prahy) dosáhl konce roku 2018 výše 83,5 mld. Kč. Mezi roky 2014 a 2018 se zvýšil o 8 %. Změna v objemu dlouhodobého majetku v daném období byla u jednotlivých krajů značně rozdílná. Nejrychleji se zvýšil u Královéhradeckého kraje (o 41 %), o něco pomaleji pak v Libereckém kraji (o 27 %) a v Kraji Vysočina (o 23 %). Ve čtyřech krajích se objem dlouhodobého majetku naopak snížil. Nejvíce to bylo v Olomouckém kraji (- 17 %), v Jihomoravském kraji  (- 6 %), v Plzeňském kraji (- 4 %) a ve Zlínském kraji (- 3 %).

* Luděk Tesař, ekonom: Síla budoucnosti obce je v pochopení svých současných finančních možností. Je dobré mít udělanou analýzu financí, znát finanční kondici obce a nastavit výhled, včetně stropu bezpečného zadlužení obce. Víme, že často není v silách obce takové analýzy dělat nebo že chce mít město jistotu a pohled zvenčí osvěží a posílí jistotu. Proto ostatně u nás na www.cityfinance.cz lze získat jak podrobnější výpočet daňových příjmů pro obec i s podrobnou statistikou do minulosti, tak analýzy i výhledy, investiční úvěrový rámec nebo rovnou zvýhodněné balíčky. Obce by se neměly bát také využívat levné úvěry. Ty jsou a budou levné ve srovnání s tím, jak porostou ceny stavebních prací, inflace a mzdy. Pravda, existují obce, které si úvěry samy zdraží, to bych mohl také citovat z praxe, ale lidské hlouposti reklamu dělat netřeba, ta často až tryská ze země. Lepší je propagovat dobré příklady z praxe, protože některé obce rychlejší realizací projektů z levného úvěru ušetřily i desítky milionů korun, například Svitávka u Brna je takový skvělý příklad, stejně tak města Zubří nebo třeba Pardubice.

* David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR: Současnost a budoucnost stavebních úřadů by jistě bylo téma na celou řadu diskusních kulatých stolů. Ministerstvo vnitra v rámci připomínkového řízení navrhovalo, aby sice vznikl Nejvyšší stavební úřad, ale výkon stavební agendy by zůstal zachován v rámci spojeného modelu. To ovšem přijato nebylo. Na druhou straně si myslíme, že redukce zhruba sedmi set stavebních úřadů by byla nezbytná, protože mnoho z nich je dokonce jednočlenných, řada neobsazených. Mělo by stačit zhruba tři sta stavebních úřadů ve větších sídlech,  aglomeraci velkých měst, stejně jako v rekreačních oblastech. Zkrátka, tam kde se hodně staví, stavební úřady své opodstatnění mají, ale musí být personálně dostatečně vybavené.

* Lukáš Kříž, IR expert: Mezi současné lídry v oblasti digitální bezpečnosti patří města Tokio, Singapur, Chicago, Washington, Los Angeles a San Francisco. Všechna získala nejvyšší možné hodnocení na straně vstupních indikátorů. Co je spojuje? Ve výsledku čelí relativně nízkým hrozbám lokálně zaměřeného malwaru a jejich počítače patří k nejméně infikovaným. Co je odlišuje? Jediný rozdíl našli analytici v podílu obyvatel s přístupem k internetu. V Los Angeles jde o 76 procent, v Tokiu o 91 procent.

* Petr Hlubuček, náměstek primátora Hlavního města Prahy: Městem připravovaná bioplynová stanice bude fungovat na principu anaerobní fermentace, tedy rozkladné procesy budou probíhat bez přístupu kyslíku. Kromě digestátu, který je možné dále využívat v zemědělství, vznikne metan. Ten bychom dále zpracovávali na takzvané bioCNG, který by se buď vtlačoval do sítě, nebo ho využívali pro pohon městských vozidel na CNG (stlačený zemní plyn, z anglického Compressed Natural Gas). Původně jsme si mysleli, že bioCNG budeme vtáčet do tlakových lahví. Stejně to budeme dělat na ČOV na Císařském ostrově, chceme jej vtláčet do sítě, a využívat pro auta na CNG, které Pražské služby (PS) mají. Tak zvané bioCNG pomůže i k plnění evropského unijního klimatického cíle pro dopravu, kdy máme dosáhnout podílu 14 % OZE v dopravě, a jen prostřednictvím CNG se to nepodaří.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Samotná okolnost, že na adresný záměr obce prodat předmětnou obecní nemovitost konkrétní osobě reaguje třetí osoba lukrativní nabídkou (například nabídkou podstatně vyšší kupní ceny, než je v publikovaném záměru), ještě neznamená, že v takovém případě je obec povinna prodat tuto nemovitost třetí osobě za jí učiněnou vyšší nabídku, nebo za lukrativnějších podmínek, než které byly zveřejněny v záměru. Je tomu tak proto, že obci v rámci zásad soukromé autonomie zůstává zachováno oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, komu a za jakých podmínek k uzavření příslušné smlouvy (majetkoprávnímu jednání) přistoupí. V rámci této úvahy obce nelze vyloučit ani hodnocení širších hledisek, které obec jako vlastník nemovitostí míní zohlednit.

/rš/

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down