Děkujeme Vám za přízeň a důvěru a přejeme Vám a všem Vašim blízkým i všem Vašim spolupracovníkům v obcích, městech a krajích jen vše dobré v celém příštím roce. Budeme se v něm těšit na další setkávání a vzájemnou podporu.

Držte se a nedejte se!

Redakce

Součástí aktuálního prosincového vydání časopisu Moderní obec je i speciální příloha, v níž jsou shrnuty a popsány všechny projekty, které se zúčastnily letošního, již sedmého ročníku naší celostátní soutěže Komunální projekt roku.

Jakkoliv je doba složitá, neboť covid nejenže nepřestává ohrožovat naše zdraví, ale nadále také omezuje naše normální rodinné či pracovní životy i jindy běžné společenské, sportovní, kulturní nebo jiné aktivity, věříme, že obsah této přílohy pomůže naplnit čtenáře tolik potřebným optimismem. Příloha totiž zahrnuje všech 51 projektů, které byly přihlášeny do soutěže Komunální projekt roku 2021. A všechny a bezezbytku byly uskutečněny v době, kdy nejen v naší vlasti střídavě vrcholily a zase opadávaly jednotlivé vlny koronaviru.

I tyto projekty jsou dokladem, že navzdory covidu obce žily a fungovaly, byť, pravda, často velice obtížně a za cenu mimořádně vysokého pracovního nasazení starostek a starostů, zastupitelek a zastupitelů, zaměstnanců radnic, stejně jako pracovníků příspěvkových organizací a obchodních společností zřizovaných a zakládaných municipalitami, ale i mnoha dobrovolníků a členů nejrůznějších místních spolků a organizací.

Vítězové letošního ročníku soutěže Komunální projekt roku spolu s partnery soutěže a jejími podporovateli. Foto: Zdeněk Rerych

Děkujeme dnes již bývalé ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové, která soutěž zaštítila a věnovala do ní i svoji cenu. Děkujeme také všem podporovatelům soutěže – senátnímu Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, minulému sněmovnímu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, stejně jako Svazu měst a obcí ČR a Sdružení místních samospráv ČR. Velké poděkování rovněž patří všem partnerům soutěže, bez jejichž přispění by se soutěž v tak velkém záběru nemohla uskutečnit.*

Těšíme se s Vámi všemi na shledanou napřesrok v už 8. ročníku soutěže Komunální projekt roku!

Redakce

(Na první straně obálky prosincové přílohy časopisu Moderní obec - nahoře: Multifunkční kaple ve městě Březová na Sokolovsku, která se stala celkovým vítězem soutěže Komunální projekt roku 2021.)

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili se starostkou Loštic v Olomouckém kraji Šárkou Havelkovou Seifertovou. Ta se také stala tváří prosincového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Součástí předvánočního čísla je i zvláštní příloha, která představuje všechny projekty, jež byly letos přihlášeny do již 7. ročníku naší celostátní soutěže Komunální projekt roku 2021.

Prosincové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Čistota obcí a nakládání s odpady.

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách aktuálního prosincového čísla našeho časopisu vystupují:

* Šárka Havelková Seifertová, starostka města Loštice (okres Olomouc): Samozřejmě jsme i u nás museli reagovat na změny, k nimž dochází v důsledku nové odpadové legislativy, a zároveň jsme chtěli zavést takový systém nakládání s odpady, který v budoucnu bude pro město i jeh obyvatele ekonomicky udržitelný.

Uvedený místní poplatek bude od ledna příštího roku záviset na zvoleném objemu odpadové nádoby a intervalu svozu odpadu, který bude buď 14denní, nebo 28denní. Dosavadní paušální místní poplatek za komunální odpad pro jednu osobu/na kalendářní rok bude v té souvislosti zrušen. Nyní se nebude vybírat poplatek od jednotlivých poplatníků přihlášených ve městě k trvalému pobytu, ale za likvidaci odpadu od nemovitosti. Plátcem poplatku tedy bude vlastník nemovitosti.

Další významnou změnu představuje prodloužení intervalu svozů kontejnerů na směsný odpad ze sídlišť, konkrétně z týdenního na 14denní. Tím se sjednotí podmínky svozu směsného komunálního odpadu (SKO) z individuální bytové zástavby, kde 14denní interval svozu už několik let funguje, a od bytových domů na sídlištích.

Jak známo, na základě nového zákona o odpadech se původcům odpadu, tedy i městům a obcím, bude postupně zvyšovat poplatek za skládkovné za každou tunu odpadu. Zároveň je stanoveno, že můžeme dosáhnout na tzv. skládkovací slevu, ovšem jen v případě, nepřekročíme-li limit produkce odpadu na každého občana. Pro letošní rok to činí 200 kg, pro příští už jen 190 kg, přičemž tento limit bude dál klesat až například ke 120 kilogramům v roce 2029.

Proto ty změny, pro které jsme se rozhodli a které jsme i nejrůznějšími formami projednávali s občany. Pokud domácnosti omezí produkci odpadu – jinak řečeno, začnou produkci odpadů aktivně předcházet a budou odpad lépe třídit, nebudou potřebovat větší nádoby na SKO ani jejich častější vývoz. Takže ušetří oni i město.

* Eliška Olšáková, starostka města Valašské Klobouky (okres Zlín), letos v říjnu nově zvolená členka Poslanecké sněmovny a od listopadu i nová předsedkyně Sdružení místních samospráv ČR: Spokojeni nemůžeme být ani s povinnostmi, které nám stanovuje zákon o odpadech. Jsem si dobře vědoma toho, na co budu v pozici předsedkyně SMS ČR navazovat. Ohromný kus práce, který Sdružení pod vedením Stanislava Polčáka a s přispěním všech svých členů až do této chvíle odvedlo, je inspirativní a zároveň zavazující. Vím, že očekávání na mě kladená budou značná, a jsem připravená je naplnit.

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova (okres Hodonín): Budeme stále trvat na zachování spojeného modelu veřejné správy ve stavebním řízení, zajištění financování úkolů v rozsahu, ve kterém je stát na územně samosprávné celky přenáší, automatickou valorizaci odměn zastupitelů i prodloužení funkčního období zastupitelstev obcí na šest let. Stejně tak ale budeme věnovat čas otázce navýšení daňových příjmů obcí v rámci rozpočtového určení daní, digitalizaci a v neposlední řadě i návrhům na zelenou politiku Evropské unie.

* Michael Kašpar, starosta města Kolín (k vítězství tohoto středočeského města v soutěži Přívětivý úřad 2021 v kategorii obcí s rozšířenou působností): Již přes deset let se snažíme udělat z našeho města nejen přívětivé místo pro život a dostat Kolín co nejdříve z dluhů, ale snažíme se i otevírat městský úřad, zavádět on-line systémy, Portál občana, mobilní aplikace. Udělali jsme velký kus cesty, ale další výzvy nás čekají. Aktuálně pracujeme na novém webu, který bude představen v roce 2022.

* Miroslav Bubeník, starosta města Třemošnice (okres Chrudim): V Třemošnici máme v územním plánu průmyslovou zónu, která zatím není využita. Místní podnik Kovolis Hedvikov a.s. představil v minulosti projekt výstavby nového závodu, který později doplnil o další provozy (lisovnu a tavírnu hliníku). Občané k tomuto rozšířenému projektu měli výhrady a na jednání zastupitelstva jsme se nedokázali dohodnout, zda tento upravený projekt máme podporovat. Z tohoto důvodu jsme oslovili občany v místním referendu, zda máme tento projekt dále podporovat, či změnit územní plán a využít tuto oblast jinak, třeba pro zástavbu. Předmětná lokalita byla průmyslovou zónou, která neměla dlouhodobě využití. V posledních letech řešíme počet obyvatel v obci, populace stárne, máme málo volných obecních pozemků. Je zapotřebí kromě příležitosti k zaměstnání v Třemošnici také řešit velkou poptávku po stavebních parcelách, kterou nedokážeme uspokojit. Proto vznikla úvaha o změně průmyslové zóny na oblast pro bydlení a veřejnou zeleň, protože to jsou nyní jediné dostupné pozemky v majetku města… … Občané se v referendu většinově shodli, že příležitostí pro zaměstnání v místě je dostatek a nechtějí další podnik v Třemošnici, žádají změnit územní plán na zónu pro bydlení a veřejnou zeleň.

Bohužel jeden občan Třemošnice podal k soudu žalobu na neplatnost referenda. Takže se závěry a dalšími usneseními zastupitelstva musíme počkat na rozhodnutí soudu, pro který jsme museli připravit podklady, a musíme obhájit je a výsledky referenda.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Dispozice s nemovitým majetkem v obci je skutečně „chůze po tenkém ledě“, a nelze podcenit prodej ani nijak významné části nemovitosti, a o to více pak při prodeji například stavebních parcel ve stavebních lokalitách či jinak významných nemovitostí.

To, co se zdá obci logické a zcela jasné, nemusí tak vidět následně soudy, jak vyplývá z popsaného rozhodování soudů. Někdy může být dokonce lepší adresný záměr (zde soud vytýkal, že nebyl použit), a otázka ceny v záměru je rovněž věc, která může mít „tisíce“ podob – třeba i tu, že když obec zveřejní záměr za 150 Kč, neměla by připustit soupeření jiných cen apod. Proto, když si nejste jisti, nechte zpracovaný záměr a úvahu, jak bude obec postupovat, zrevidovat právníkem, který se v těchto věcech orientuje. 

* Luděk Tesař, ekonom: Základní princip mých doporučení obcím je v tom, aby povolaly armádu peněz a konkrétních opatření do boje s růsty výdajů:

- Rychleji realizujte investice a opravy i z úvěrů – tím ušetříte obci obrovské prostředky. Ceny úroků můžeme čekat kolem 3 % p. a., ale spíše střednědobě pod 3 % (dodejme, že ČNB je ve zvedání sazeb na světě téměř sama a největší hráči – USA, EU a Čína – sazby nezvedají a naopak ekonomiku dopují). Naproti tomu růst cen stavebních zakázek překročí nejspíše 10 % p. a. Rychlejší realizace oprav a investic se vyplatí.

- Zajistěte obci zdravě vyšší příjmy – stanovte daň z nemovitosti podle § 12 na hodnotě alespoň 3 (tečka). Obce musí konečně přijmout daňovou zodpovědnost, a ne se jí zříkat a plakat státu na ramenou. Když bylo dobře, obce mlčely, a když bylo zle, některé křičely a zmatkovaly. Srovnejte hospodaření s odpady na nulu. Možná vás to překvapí, ale producent odpadu skutečně není chudák. Nastavte tržní nájmy všude, hlavně u bytů, a bez výmluv, tak praví ostatně zákon. Vodné a stočné by mělo odpovídat alespoň 120 Kč za m³, což je hladina rentability.

- Zvyšte bezpečnost financí. Vždy důsledně držte finance obce pod bezpečným stropem zadlužení (tento strop rozhodně NENÍ dán zákonem o rozpočtové odpovědnosti!). Ponechte na účtech na konci roku podle rozpočtu alespoň 20 % daňových příjmů (tak nebudete muset řešit rozpočtovým opatřením propad daňových příjmů v průběhu roku, který nepřesáhne 20 % daňových příjmů). Využívejte úvěry a držte výše likviditu rozpočtu. Přednostně využívejte levné a dobře nastavené úvěry. Ponechte více vlastních zdrojů na účtech, ale se zůstatky to nepřehánějte, peníze obce se musí otáčet.

- Využívejte investiční úvěrové rámce a vyhněte se chybám a nedostatkům u nastavení parametrů úvěrů, zejména krátké splatnosti úvěrů pod 15 let je projevem hlouposti a neznalosti financí. Upřednostňujte plovoucí sazby (tzv. floatové sazby) postavené na sazbách PRIBOR (je jedno jaké „M“ zvolíte, nejčastěji 3M a 6M, případně 1M). Rozkladem splátek a možností kdykoliv refinancovat opět výrazně zvyšujete finanční likviditu a svobodu obce. Špatným nastavením úvěrů se může obec sama zásadně omezit až finančně zablokovat. Klidně se poraďte, od toho tady jsme.

- Provozní výdaje musí krotit všichni vedoucí, ne pouze obec, starosta, ekonom(ka) či účetní – vše vyjma platů a energií snižte v obci i u organizací obce o 15 %, i u příspěvkových organizací. Kdo je jednou ředitelem nebo vedoucím, neměl by, jak říká jeden můj bratr, „mňoukat“ (rozuměj fňukat), ale ujmout se kormidla a řídit. Vlny jsou tu, plujeme bouří! Tak řiď (nezaměňujte s „řiť“).

- Držte kontakt s realitou a pravidelně aktualizujte analýzu financí a výhledy – udělejte si analýzu financí a nastavte výhled. V krizi je totiž třeba častěji rekognoskovat terén. Tady nejde o přesnost výhledu, ale o to, zda musí samospráva na dosavadní vývoj reagovat nějakými opatřeními a kterými konkrétně. Jaké jsou v obci finanční trendy, jaká je finanční kondice a stav financí. V neposlední řadě pamatujme na to, že se blíží komunální volby, a bylo by tudíž dobré znát finanční možnosti obce a slíbit lidem zaplacené projekty, nebo ne?

- Nastavte flexibilní strukturu rozpočtu – obce by měly být schopny rychle a bez nutnosti rozpočtových opatření přeskupovat výdaje, mít rezervy v rozpočtu i mimo něj a neotravovat s krizí či změnami výdajů jako je vyšší faktura za energie zastupitele. Zastupitelé, ti mají často dost práce sami se sebou, totiž chtěl jsem říci, že mají sami dost jiné práce než řešit v obci již dávno nastavené závazkové vztahy.

- Uvědomte si prosím, že bez mnohých zaměstnanců to v obci půjde vždy – a někdy i lépe. Ale bez spolehlivé hlavní účetní to nepůjde NIKDY!!!

* Vladimíra Ondráková, obchodní ředitelka Hasičské vzájemné pojišťovny: Nejenže obce mohou být cílem kyberzločinců, ale bohužel jejich cílem již jsou. V praxi se s tím bohužel zaměstnanci některých obcí již setkali. Ve světě stále platí, že zločinec je o krok napřed než ochránce spravedlnosti. A protože metody zločinců se stále vyvíjejí a zdokonalují, tak tento jev bude zajisté platný ještě řadu desetiletí. I proto je úkolem – a nejen pojišťoven, hledat účinné praktiky, jak co nejvíce zmírnit dopad takového jednání.

Jednou z možností je pojištění proti kybernetickým zločincům. A právě takové pojištění nabízí obcím i HVP. Jde o doplňkové pojištění k pojištění odpovědnosti za újmu samosprávného celku, které pokrývá zejména nemajetkovou újmu na přirozených právech člověka a také majetkové sankce, uložené obci, zejména v oblasti GDPR. Dále HVP uhradí obcím z tohoto rizika i náklady právního zastoupení.

* Hana Malá, tiskový odbor Ministerstva vnitra ČR: V oblasti místních poplatků mohou obce stanovovat úlevy či osvobození od poplatku, nicméně pro takovýto postup musí mít obec objektivní a racionální zdůvodnění a nesmí tím porušit zákaz diskriminace. Města Doksy, Harrachov a Jilemnice měla zaveden místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů; tento poplatek je ze své povahy paušálního charakteru, tj. nezohledňuje reálnou produkci odpadu. Dotčená města stanovila různou výši poplatku pro „místní“ a pro „rekreanty“, což nelze podle názoru Ministerstva vnitra akceptovat. Obě kategorie těchto poplatníků jsou z pohledu zákona rovnocenné, a z toho důvodu nelze bez dalšího stanovovat různou sazbu poplatku pro tyto kategorie (a to ani formou úlev od poplatku). V opačném případě se jedná o narušení základní konstrukce poplatku a porušení zákazu diskriminace.

* Ladislav Trylč, do letošního listopadu vedoucí oddělení zpětného odběru Odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ČR: Vyjdu-li z nového zákona o výrobcích s ukončenou životností, který vstoupil v účinnost letos v lednu, pak obce mohou těžit například z toho, že by se mělo podařit srovnat podmínky plnění povinností ze strany jednotlivých kolektivních systémů zpětného odběru. Například odpadní elektrozařízení by z obcí měla být řádně svážena, a radnice by nemusely čelit třeba takovým problémům, které nastaly loni v létě, když jeden kolektivní systém naráz přestal svážet televizory určitého výrobce.

Narovnání podmínek pro plnění základních povinností jednotlivými kolektivními systémy povede i k určité kultivaci zpětného odběru, což také poskytne obcím větší jistoty.

Doufejme, že i pneumatik, které budou obce sbírat a dále předávat ke zpracování na své vlastní náklady bude postupně ubývat.

* Eva Tylová, místostarostka Městské části Praha 12: Pro realizaci opatření podporujících správné hospodaření s dešťovou vodou využíváme také dotace. Například máme připravenu revitalizaci školky Pastelka či výstavbu nové školky Mydlinky, která již tyto parametry bude splňovat. V současnosti se zpracovává Adaptační strategie pro Prahu 12, jejíž součástí je pasport všech škol a školek právě z pohledu nakládání s dešťovými vodami.

Velký potenciál pro záchyt dešťové vody mají i panelové domy, garáže či obchodní centra (občanská vybavenost). V současnosti ve spolupráci s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) prověřujeme možnost, jak realizovat toto opatření na jedenáctipatrovém panelovém domě a na přilehlých garážích. U panelových domů, vzhledem k jejich výšce, nemohly být okapy vedeny po fasádě, ale stejný problém mají bohužel i nižší budovy, třeba garáže. Projekt na záchyt vody ze střechy panelového domu a přilehlé garáže je součástí navržených opatření v Adaptační strategii. Vodu z akumulačních nádrží využíváme na zálivku nově vysazených stromků, kterých je každý rok v městské části Praha 12 několik set...

…Na rozdíl od bytových domů musí například školy za odvod dešťové vody platit, poplatek se počítá z plochy střechy a z obvyklého deště. Pro školu o několika souběžných třídách je částka za rok kolem 130-150 tisíc korun, za školku 50 tisíc korun. Takže peníze tečou doslova přímo do kanálu, a navíc na čističce odpadních vod dělá při přívalovém dešti nadbytečná voda problémy. Voda nad určitý objem teče z odlehčovacích nádrží bez čištění přímo do řeky, přitom nám na sídlišti chybí.

…O zacházení s dešťovou vodou jednáme i s investory, kteří v Praze 12 staví. Příkladem je rezidenční čtvrť na místě bývalého Modřanského cukrovaru společnosti Skanska Reality. Systém odvádění dešťové vody pro Modřanský cukrovar je navržen tak, aby se maximální množství dešťové vody mohlo vsáknout na místě, kam voda naprší. To je dosaženo systémem vodních kaskád a technickými řešeními, která umí zadržet vodu – například zelené střechy, povrchové vsaky, podzemní vsakovací objekty, retence a průlehy. Dešťová voda, která se v případě intenzivních dešťů nezasákne, bude odváděna přímo do Vltavy.

* Jitka Šedinová, ředitelka Městské knihovny Semily (tato knihovna obdržela titul Městská knihovna roku 2021): Uzavřením knihovny kvůli covidu jsme zaznamenali velký propad zejména u dětských čtenářů. Během první covidové vlny se knihovnice zapojily do šití roušek, věnovaly svůj čas v práci knižnímu fondu a hlavně revizi, která byla původně plánovaná na léto. Ve druhé podzimní vlně jsme připravovaly knižní balíčky. S roznosem nám pomohli skautští dobrovolníci. Díky tomu se kniha dostala ke každému, kdo projevil zájem. V nabídce přibyly on-line cestovatelské besedy a přednášky o umění, v distančním modu pokračovala univerzita třetího věku. Čtenáři se naučili číst e-knihy.

Těší nás každý úsměv od čtenáře či milá slova od spokojených návštěvníků. Zároveň si velmi ceníme kolektivu a prostředí, v němž můžeme pracovat, neméně pak podpory města, Libereckého kraje a dalších. Naším úkolem je bořit mýty o tom, že knihovna je jen pro knihomoly. Už dávno to není prostor, kde se jen půjčují knihy. Úkolem knihovny je rozvíjet gramotnost ve všech směrech, stává se tak pilířem vzdělanosti a přirozeným komunitním centrem města, a na tom je třeba dlouhodobě a vytrvale pracovat.

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.

Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde:  https://www.moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .

Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:

Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.

Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.

Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.

* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.

Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.

Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.

Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.

Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.

Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.

* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:

–  Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.

– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.

– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).

– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.

– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.

* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.

Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.

Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.

* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,

* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.

* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.

Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.

* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.

Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.

Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.

Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát):  Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že

1, interní směrnice a 2. průzkum trhu

jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.

Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat.  Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].

Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.

Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]

Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.

* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.

– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku.  Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

–  Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora  tak nejnže  to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.  

Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.

Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) připravuje na dny 2., 3. a 5. listopadu on-line konferenci Provoz vodovodů a kanalizací. Konference se bude vysílat ve čtyřech tematických částech vysílaných postupně: 2. 11. 2021 půjde o téma České vodárenství v EU kontextu – současnost a vývoj / Setkání se zástupci nejvýznamnějších regulátorů oboru vodárenství. O den později, 3. 11. 2021, bude na programu téma Pitná voda a 5. 11. 2021 pak téma Odpadní vody.

Nenechte si ujít příležitost vyslechnout názory odborníků, kteří představí aktuální vodohospodářská témata. V průběhu konference bude možné položit přednášejícím dotazy. Tématy budou mimo jiné srovnání oboru VaK v Česku a Evropě, legislativa, atomizace oboru, smartmetering, sanace akumulačních nádrží, odlehčovací komory, aplikace čistírenských kalů, či recyklace odpadních vod.

S pozvánkou včetně podrobného programu se můžete seznámit zde. Poplatek za přístup je stanoven za přihlášení na všechny tři termíny webkonference. Cena poplatku za přístup se odvíjí od množství zakoupených přístupů. Organizační pokyny jsou k dispozici zde.

Závaznou přihlášku, kterou je zapotřebí odeslat nejpozději do 19. 10. 2021, naleznete v on-line verzi na adrese nebo ve formátu interaktivního PDF ke stažení zde.

Pořadatelé webkonference Provoz vodovodů a kanalizací se těší na on-line viděnou i se čtenáři Moderní obce, která patří mezi hlavní mediální partnery této významné akce v oboru vodovodů a kanalizací.*

/zr/

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Jiřím Hamrozim, starostou města Jablunkov v okrese Frýdek-Místek.. Ten je také tváří zářijového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Zářijové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Stavby, rekonstrukce, revitalizace. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách zářijového čísla našeho časopisu vystupují.

* Jiří Hamrozi, starosta Jablunkova na Frýdeckumístecku: Finanční zdraví našeho města je v kategorii A, všechny úvěry jsou splacené. Podle výnosu RUD se Jablunkov dostal na úroveň roku 2018. Musíme se tedy uskromnit v našich investičních akcích. Současnou největší investiční akcí je budování nového autobusového terminálu. Bude to architektonicky krásná stavba v podobě prstence se zelenou střechou. Na stavbu bude použit úvěr, naštěstí můžeme využít dotaci (ve výši 90 procent uznatelných nákladů). Proto jsem přítelem dotací – je to cesta, jak si pomoci v rozpočtu města. Někdy vbšak kvůli stanoveným podmínkám na ně nedosáhneme, protože jsou vypisovány pro obce do 1000 či tří tisíc obyvatel, a pak až nad deset tisíc obyvatel, přičemž Jablunkov má zhruba 5600 obyvatel.

* Brigita Petrášová, starostka obce Morkůvky na Břeclavsku (o letošních hodech ve spřátelené Moravské Nové Vsi, letos v červnu zasažené ničivým tornádem): Z tornádem zasažených obcí mám nejblíže k Moravské Nové Vsi. Ani ne tak kilometry, jako srdcem. Mám tam přátele, mimo jiné v Jihomoravské komunitní nadaci, kam často jezdím, účastním se jejích projektů, akcí a setkání. Dům nadace byl také značně poškozen. Poprvé jsem se do Moravské Nové Vsi dostala pomoci po čtyřech dnech – v neděli. A byl to pohled stokrát horší než na fotografiích a videích. Šla jsem obcí pěšky a opírala se o kolo, které darovala jedna z našich občanek. Tekly mi slzy a nikomu to tam nepřišlo divné – nikdo se neptal, neměl čas...

... A pak jsem byla v Moravské Nové Vsi přesně za měsíc – v neděli 25. července – a na hodech! Ano, místní lidé se tam po diskusi a krátkém váhání rozhodli, že sice nemají střechy a někdy ani domy, ale že hody si vzít nenechají.

Přestože mnozí přišli i o střechu nad hlavou, kroje nevyjímaje, přestože neměli kde uvařit sváteční oběd ani napéct koláče. Přestože otlučených a rozbořených domů je v obci stále mnoho a při slavnostní mši lidé možná viděli na oblohu, neboť kostel stále nemá střechu. Přestože chodili v tanečních botách v prachu, blátě a loužích a na mnoha domech se i přes hodové veselí intenzívně pracovalo. Přestože místní nemají peněz nazbyt a po zábavě se mnozí z nich nevraceli do své postele, protože jejich dům stále zůstává neobyvatelný či dokonce už neexistuje, ale šli se vyspat k příbuzným nebo známým.

Ale hody byly skvělé! Několik místních párů se do krojů obléklo a přišlo. A další desítky krojovaných pak z blízkých i vzdálených obcí, aby ty místní podpořily. A zpívalo se a tančilo, zahrála dechová hudba Zlaťulka. Koláče napekly hospodyňky z Valtic, Lednice, Týnce, Brna… a rozdávaly hostům. Občerstvení bylo pro hodující zdarma – zaplatili je sponzoři.

Do obrovské pokladny s nápisem Vstupné dobrovolné každou chvíli někdo hodil pár stokorun.  Na tvářích místních bylo vidět, jak rádi na chvíli vypnuli a bavili se. A na mě z těch vlajek vyvěšených v oknech, na střechách i na kostele, z toho obrovského kusu práce, který tam dobrovolníci, složky IZS, vojáci, firmy – a samozřejmě starostové a zastupitelé (ne, že ne!) odvedli za jediný měsíc, z veselých tváří krojovaných i dalších přítomných hostů a ze snahy lidí z dalších obcí pomoci, dýchla obrovská naděje a optimismus.

* Roman Pavelka, místostarosta obce Medlovice na Vyškovsku: Absenci prodejny s potravinami jsme na obecním úřadě řešili dlouho. Viděl jsem, že skupina COOP umisťuje u svých prodejen výdejní boxy, a tak mě napadlo, že by mohl být tento box i u nás v Medlovicích. V naší obci se box zaváží zbožím z nedalekých Němčic nad Hanou, kde funguje místní prodejna. Jednáním s výrobcem boxů firmou 3iD s.r.o z Vyškova jsme doladili místo pro instalaci na nádvoří u kulturního domu. Pro umístění boxu je nutná přípojka 230 V a napojení na internetovou síť. Místo pro box jsme poskytli zdarma a obec hradí náklady na provoz. Zatím si zboží do boxu objednávají hlavně mladší lidé, kteří jsou zvyklí nakupovat na internetu. Pro občany, kteří nemají možnost si nákup sami objednat na internetu, obec vyhradila pracovnici, která jim to zajistí. Dovoz do boxu stojí zákazníky 30 Kč, přičemž výše jejich objednávky musí činit alespoň 300 Kč. Box se zaváží dvakrát denně a po spuštění služby Balíkobot bude možné v boxu vyzvedávat i zboží z dalších e-shopů.

* Josef Bělica, primátor Havířova: Město je významným vlastníkem bytového fondu, nikoliv však největším. Problematika odpojování domů a vchodů od rozvodů soustavy centrálního zásobování teplem (CZT) je veliký problém nejenom posledních let. Havířov má v majetku sekundární rozvody CZT na svém území. Jde celkem asi o 39 km rozvodných tras – představte si v každé trase 2 až 4 trubky, tak se jedná o více než 100 kilometrů rozvodných trubek, o jejichž údržbu se stará městská společnost HTS. Její základní kapitál je především tvořen hodnotou těchto rozvodů a jedná se o 344 milionů korun. Do údržby těchto rozvodů se každoročně investují obrovské částky. Od roku 2010 až dosud je to suma přesahující 230 milionů korun. A v momentě, kdy se rozhodne dům od CZT odpojit, rázem je hodnota rozvodů pro tento dům rovna nule.

V kontextu celé takové situace pak příliš mnoho možností nezbývá. HTS se zabývá distribucí tepla, nemá technologie ani kapacity na budování zdrojů tepla. Když nemáte vlastníkům domů, potažmo bytů, možnost nabídnout alternativu a případně pro ně vybudovat, co potřebují, ztrácíte je navždy a hodnotu rozvodů taktéž. Navíc potom hrozí nekontrolované stavby lokálních kotelen různých kvalit, bez možnosti města toto ovlivnit. Takže pokud chceme zachovat budoucnost HTS, budoucnost jejich zaměstnanců a hodnotu městského majetku, musíme jednat. Navíc v rámci našeho města jsou lokality, kde CZT není a s největší pravděpodobností nikdy ani nebude. Ale domy a byty v těchto lokalitách skýtají prostor pro rozvoj města. Bez společného podniku s ČEZ ESCO, bychom se na rozvoji těchto lokalit nemohli podílet, a to by byla chyba.

* Vladimír Sochor, specialista EPC projektů v Národní rozvojové bance: Metoda EPC si v minulosti většinou vystačila bez dotací. V posledních letech jsou projekty kombinovány s přijetím dotace z některého z dotačních programů, jako jsou Operační program Životní prostředí pro veřejný sektor, nebo Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. S tím se počítá i do budoucna, kdy půjde opět o OPŽP nebo o OPTAK a navíc by mělo být možné EPC projekt kombinovat s čerpáním i z jiných programů, které jsou připravovány, ať už je to Národní fond obnovy, Modernizační fond nebo Fond spravedlivé transformace. To je však ještě ve fázi přípravy. NRB ovšem již nyní může začít nabízet svůj standardní produkt, kterým jsou záruční mechanismy, které by mělo být možné poskytovat i městům, obcím a krajům a bude možné využít také zvýhodněné úvěry, například na komplexnější infrastrukturní projekty.

* Eduard Forejt, Development Director PASSERINVEST GROUP: Aby nové byty byly dostupnější, musí se především přehodnotit přístup k rozvoji staveb jako takovému, tedy nejen k bytové výstavbě. Stavebnictví je sektor s výrazným, bohužel stále nedoceněným multiplikačním efektem. Jde o to zbavit se mýtů a předsudků, které o stavebnictví, panují, ačkoliv právě tento sektor je nejvíce integrován do celé ekonomiky, a může tak pomoci jejímu růstu nebo ustrnutí. Připadá mně, jako bychom přestali umět myslet v souvislostech – a také počítat.

Co vlastně nový dům přinese společnosti? Když jsme si to sami spočítali a své výsledky porovnali s daty renomovaných poradenských firem, výsledné částky se od sebe příliš nelišily. Investice do staveb budov roztáčejí českou ekonomiku 3.09krát, což je úžasný multiplikační efekt. Z každého milionu korun vloženého do investiční výstavby doputuje do státního rozpočtu bezmála 76 %, čili 760 tisíc korun. Pouze ze samotné výstavby loni schválených bytových domů má či bude mít státní rozpočet příjem 98 miliard korun. Z nebytových budov pak dalších 93 miliard korun.

Z provozu administrativních budov, což je parketa naší společnosti PASSERNINVEST GROUP, stát inkasuje až čtyřnásobek sumy vybrané investorem za pronájem kanceláří. Jen firmy sídlící v budovách našeho BB Centra, které se od roku 1998, kdy se začalo budovat, proměnilo ve svébytnou městskou část a zdaleka již nepředstavuje pouze „shluk několika administrativních budov“, dosud na odvodech zaměstnanců odvedly do státního rozpočtu 55 miliard korun. Nyní je to zhruba 4,8 mld. Kč ročně, což zajistí například výplatu důchodů pro 26 tisíc seniorů. Odvody zaměstnanců pracujících v budově Delta pokryjí platy sedmnácti set policistů ročně atd. To je ono „skryté bohatství, o němž se hovořilo i na červnové konferenci, která naši iniciaci představila.

Jenže kolik je tu nevyužitých příležitostí, kolik tohoto „skrytého bohatství“ zůstává zbytečně nevyužito!“ Například poblíž našeho BB Centra byl dlouho takříkajíc „u ledu" projekt, který by Praze přinesl 600 bytů, z toho dvě stě nájemních. Prostor bývalých jatek, tedy brownfield, místo něhož by tento bytový komplex mohl vzniknout, se nachází poblíž magistrály, hned vedle je Krčský les, mezi ním a navrženými novými domy je park, na jehož rekultivaci jako Passerinvest pracujeme a rozhodně jej chceme zachovat i do budoucna. A přece tomuto projektu dlouhodobě chybí to zásadní – změna územního plánu…

* Jaromír Zajíček, do loňského roku předseda Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR, který letos v červenci odešel do důchodu z postu tajemníka Magistrátu statutárního města Děčína: Mám stále silnější pocit, že obce a města jsou relativně málo metodicky vedena. A nejde prosím pouze o Ministerstvo vnitra ČR, ale je to podle mého názoru problém napříč všemi resorty. Já se do veřejné správy dostal přes už vzpomenutou práci na okresním úřadě. Tam bylo vše jasně „nalajnováno“ a přesně vymezeno – a také tam fungovala přísná, avšak korektní kontrola, jejímž smyslem nebylo vás srazit, nýbrž vám pomoci.

V samosprávě je vše jaksi volnější, ale o to více potřebuje pomoc. Vůbec mně nejde o to, aby radnice byly státem voděny takříkajíc za ručičku – to určitě ne! Nejsme národními výbory! Ale vrátím-li se ke své práci na českolipském okresním úřadu, tak tehdy tam pro metodickou pomoc pětatřiceti městům a obcím okresu bylo vyčleněno pět pracovníků.

Dnes taková pomoc zejména menším obcím není zdaleka tak intenzivní a účinná, nota bene, když existuje stále hustší spleť právních předpisů a legislativních norem, že se v ní ztrácejí i právníci a advokáti, o orgánech činných v trestním řízení ani nemluvě.

* Eduard Levý, starosta obce Babice nad Svitavou v okrese Brno-venkov (k vítězství zpravodaje obce v celostátní soutěži O nejlepší obecní či městský zpravodaj): Nechtěli jsme, aby náš zpravodaj byl médiem vedení obce, které si díky němu může s kýmkoliv vyřizovat »své« účty. Chtěli jsme, aby byl zpravodaj přínosný pro občany, jejichž počet se za posledních 15 let téměř zdvojnásobil. Redakční rada má snahu seznamovat čtenáře se zajímavými místy a historií obce. Proto navrhuje téma zpravodaje a jeho obsahovou stránku. Starosta má možnost psát úvodník, který spíš odráží celospolečenské dění v kontextu naší obce. Rubrika činnost v obci představuje přehledně kvartální plány, dále platná usnesení zastupitelstva.

Potřebujeme-li z hlediska obce rozvést nějaké zásadní téma, nebo problematiku po dohodě s radou si rezervujeme vetší prostor, či hlavní téma zpravodaje. Zbytek necháváme na radě bez našich zásahů. Do zpravodaje dále přispívá škola, školka, rodičovská skupina a zástupci jednotlivých spolků.

Podněty a náměty občanů k obsahu zpravodaje se zabývá redakční rada a podle starosty mnohdy vedou k zajímavým článkům. Pokud jde o prostor ve zpravodaji pro opozici, redakční rada prostřednictvím svého člena, který je zároveň zastupitelem, informuje na zasedáních vrcholného orgánu obce o možnosti kohokoliv z jeho členů uveřejnit ve zpravodaji svůj článek. Zatím však nikdo této možnosti nevyužil. Ale také vím, že mnohé zpravodaje ve větších obcích či městech mají rezervovaný prostor pro opozici třeba o polovině stránky. Což mně přijde jako velmi přijatelná cesta.

Za největší hodnotu našeho zpravodaje považuji redakční radu, která je složená z lidí různých věkových a zájmových skupin, proto může vzniknout tak pestrý, a snad pro velkou část obyvatel zajímavý zpravodaj. Chtěl bych všem, kteří pomáhali a pomáhají babickému zpravodaji na svět poděkovat za jejich báječnou práci. Obecní zpravodaj nenásilnou formou pomáhá utvářet pouto s obcí ve které žijeme, rozvíjí naše znalosti o lokalitách, osobnostech či krajových zvyklostech. Obecní zpravodaje mají smysl, mnohdy tvoří pouto s obcí, ve které jste prožili část svého života a dnes do ní zavítáte třeba jen sporadicky. Přeji všem čtenářům Moderní obce při listování jejich obecními zpravodaji jenom samé příjemné chvíle.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Obec skutečně není povinna při prodeji, resp. pronájmu, nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku a může v mezích § 38 a § 39 zákona o obcích (obecním zřízení).  rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce.

Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, přičemž postačí, budou-li důvody rozhodnutí zastupitelstva obce seznatelné z předkládací (důvodové) zprávy k návrhu příslušného usnesení či z rozpravy předcházející přijetí příslušného usnesení. Takovým důvodem skutečně nemohla být dosažitelnost starostky mimo úřední hodiny, připravenost k odchytu volně pobíhajících zvířat či hlídání a údržba pronajatého majetku.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili se starostou obce Dukovany Miroslavem Křišťálem. Ten se také stal tváří červencového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

* Miroslav Křišťál, starosta obce Dukovany na Třebíčsku: Ano, uvažovali jsme o využití podpory na fotovoltaiku z Modernizačního fondu, který se právě otevírá. Jenže asi od tohoto záměru ustoupíme. Získání dotace podmiňuje, že 80 procent vyrobené elektřiny musíte spotřebovat u sebe, do sítě můžete prodat jen 20 procent. Podpora je tak výhodná spíše pro výrobní podniky. Přesto o instalaci střešních panelů uvažujeme, a to na budovách bývalých kravínů, které postupně přestavujeme na technické a společenské zázemí obce. Pokud bychom instalovali FVE, tak pouze na střechy, rozhodně ne na ornou půdu. Rozhodneme-li se k tomu, pak projekt uděláme patrně bez dotace, panely si koupíme a instalujeme sami.

* Michael Rataj, starosta obce Branka u Opavy: Opravu naší kaple Nejsvětější Trojice jsme zahájili již počátkem roku 2019, ale kvůli pandemii covid-19 se vše protáhlo až do letošního května. Komplikace, které opravu kaple po více než dva roky provázely, nikdo na začátku neočekával. Ale Boží prozřetelnost byla našemu záměru nakloněna, a tak se kapli Nejsvětější Trojice podařilo obnovit do stavu, ve kterém bude sloužit několika dalším generacím farníků z Branky u Opavy,

* Lada Rejšková, starostka obce Libotenice na Litoměřicku: Po roce života s koronavirem vnímáme životní hodnoty trochu z jiné perspektivy. Mnozí z nás si uvědomili, že vše, co se dá koupit, nemá pro nás takovou cenu, jako čas strávený se svými blízkými. Přišlo nám zajímavé zapojit se do taneční výzvy Jerusalema Challange,  – celosvětového symbolu boje proti pandemii covid-19d a natočit o tom i video. Do tance jsme vtáhli i děti, které se svou účastí dozvědí hloubku a sílu lidské solidarity, odvahy a trpělivosti, což si samotná pandemie v mnoha ohledech žádala. Nápadu Jitky Francové se chopily místní občanky Věra Rosová, Kateřina Menoušková, Eva Peterová, Věra Šmídová a Lenka Chlubnová, které se spolu s iniciátorkou taneční výzvy řadu let podílejí na kulturním, společenském a sportovním dění v obci, přičemž některé z nich v Libotenicích vedou i sportovní kroužek Sportovky. Skvělým kameramanem se stal Vojtěch Macke z jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce. Zatím další videa nechystáme, ale jelikož máme velice aktivní občany, tak věřím, že nás s něčím zase překvapí. Jsem na ně opravdu moc pyšná a hrdá. Některé jiné obce si musí platit drahé agentury, aby jim udělaly kulturní program. Ale u nás si naši občani umí utvořit kulturu sami.

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova na Hodonínsku: Při zadávání veřejných zakázek je potřeba zejména držet se tří základních principů, což jsou hospodárnost, efektivnost a účelnost. K tomu je nutné přidat princip čtvrtý – ten nejvýznamnější, totiž zdravý rozum. Byť jde o rčení, které je často proklamováno i ze strany kontrolních orgánů, mnohdy nad zdravým rozumem vítězí čistý formalismus. Nelze se pak divit, že se zadavatelé drží osvědčených postupů při zadávání veřejných zakázek. Bohužel ani rozhodování v oblasti veřejných zakázek stále není předvídatelné, zejména pokud je zakázka spolufinancována z evropských či národních dotačních zdrojů.

* Zdeněk Kučera, starosta Městské části Praha 18: „Covidový rok“ ovlivnil nejen fungování radnice, ale také značně zasáhl do rozpočtu městské části. Kvůli zrušení či odkladu koncertů na území Letiště Letňany a akcí v areálu PVA se příjmy městské části snížily o přibližně 300 tisíc korun. V důsledku úlev pro místní podnikatele poklesly také příjmy z pronájmu nebytových prostor.

Tyto změny jsme museli zapracovat do rozpočtu roku 2020 a také do plánů na rok 2021. V důsledku úlev na nájemném místním podnikatelským subjektům a organizacím zajišťujícím mimoškolní aktivity dětí byly příjmy městské části dosud sníženy o asi 700 tisíc korun.

* Libor Lesák, radní Středočeského kraje: Postupně upravujeme kontrolní mechanismy v rámci procesu zadávání veřejných zakázek krajem. Příkladem je důsledná elektronizace celého procesu a tím i možnost kontroly v jakékoliv jeho fázi. Zadavatelé v rámci kraje povinně využívají certifikovaného elektronického nástroje E ZAK. K rozšíření jeho funkcionalit dojde od druhého pololetí letošního roku, a tím dojde i k většímu zpřehlednění celého procesu a získání jednoznačné auditní stopy pro následnou kontrolu.

* Miloslav Meloun, ředitel Kooperativy, výrobně obchodního družstva Uhlířské Janovice (tato společnost letos v červnu na URBIS SMART CITY FAIR obdržela Cenu časopisu Moderní obec za multifunkční stožáry veřejného osvětlení řad eLITE a SMART): Dříve než radnice vypíše veřejnou soutěž na dodávku a instalaci veřejného osvětlení, by určitě stálo za to předem zvážit, zda na stožáry bude umisťovat i další zátěže – vedle svítidel například reklamní plochy, držáky květin či vánočních ozdob. Všechny tyto další návětrné plochy totiž mohou velmi ovlivnit zátěž stožáru.

Zároveň je třeba si uvědomit, že mezi vypsáním soutěže a vlastní realizací může proběhnout dlouhá doba. Během posledních měsíců jsme svědky raketového růstu cen materiálů, takže je nutné počítat i s úpravami rozpočtu každé takové investiční akce. Ale neměly by to rozhodně být stožáry, na kterých se bude šetřit.

* Petr Jelínek, jednatel 4E consulting, s. r. o.: Dosavadní zkušenosti s použitím BVA/m4E metody ukazují, že jde skutečně o ucelený a univerzální model hodnocení vhodný pro široké spektrum zakázek – na služby facility managementu (úklidy, ostraha apod.), stavební zakázky, architektonické/projekční služby nebo ICT zakázky, popř. komplexnější technologické dodávky.

Pomocí metody BVA/m4E zadávají zakázky např. Vysoké učení technické v Brně nebo Univerzita v Hradci Králové, zadavatelé v resortu dopravy (Ředitelství silnic a dálnic, Ředitelství vodních cest, Správa železnic či Letiště Praha) a Karlovarský kraj. Z municipalit lze uvést například města Brno, Žďár nad Sázavou, Chomutov nebo Rožnov pod Radhoštěm.

* Filip Chvátal, radní města Brna: Naším cílem je, aby se Brno mohlo do budoucna rozvíjet způsobem, který neohrozí kvalitu života ve městě. Naopak chceme kvalitu života zlepšovat. Ať už je to zvyšováním podílu veřejně přístupné zeleně, revitalizací opuštěných a zdevastovaných továrních areálů, tak také implementací moderní modrozelené infrastruktury v rámci nové výstavby.

* Luděk Tesař, ekonom: Je jednoznačné, že stát se snažil poslední roky více investovat a že to kvůli mandatorním a quasimandatorním výdajům vůbec neměl lehké. Navzdory velkým překážkám stát prokázal během posledních let podstatně více odvahy než územní rozpočty – ale bohužel velkou část investic realizoval na dluh nebo z dotací. Územní rozpočty zase na rozdíl od státu měly peněz relativně dost, ovšem – sumárně viděno – odvahy mohly mít více. Nadále platí, že navzdory paralýze některých méně schopných obcí jsou územní samosprávy hybateli pokroku a stát se dál řítí do temného vesmíru osvětlovaného záblesky humoru některých „expertů“ či celých „rádoby mezioborových skupin“. Jakmile chybějí peníze a ekonomika začne pokulhávat, začne chybět i nadějná budoucnost a zbývá pouze nesmrtelný humor (pozn. autora: vážení experti, ten vakcínu nepotřebuje). Zaplať za to pánbůh, neboť stát totiž už nemá zaplatit čím.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Celkově obce v roce postiženém restriktivními a podpůrnými opatřeními vlády, které na ně měly značný dopad, hospodařily obezřetně. Dokázaly jako celek dále poměrně rychle zvýšit úspory při souběžném jen velmi mírném růstu dluhu. V těchto složitých podmínkách plných nejistoty nezanedbaly ani výdaje na modernizaci a rozšíření obecní infrastruktury. K tomu jim z části pomohly investiční dotace.

* Lubor Tomanec, ředitel Vodárenské společnosti Táborsko s. r. o.: Určení ceny pro vodné a stočné máme ve svých rukou. V koncesní smlouvě je pevně stanoven způsob stanovení ceny pro vodné a stočné v jednotlivých letech trvání smlouvy prostřednictvím finančního modelu, který provozovatel musí dodržet. Model vychází z nabídky provozovatele v koncesním řízení a za běžných okolností se nedá měnit. Nám to umožňuje přijetí dlouhodobé cenové strategie spolu se souběžným plněním plánu obnovy našeho vodohospodářského majetku.

* Martin Půta, hejtman Libereckého kraje: Liberec stále zůstává jako jediné krajské město bez kvalitního železničního spojení z české metropole a dále za hranice ČR. Zapojením železniční tratě ze Zhořelce přes Liberec do Prahy do evropské sítě bychom mohli účelněji čerpat finanční podporu z evropských zdrojů, a tím pádem učinit z vlakového spojení adekvátní formu přepravy. Není možné, abychom i nadále jezdili vlakem z Liberce do Prahy za stejné dojezdové časy, jako tomu bylo v 19. století.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu MIM Consulting s. r. o.: Současný trend digitalizace činností a agend, který se nevyhýbá žádné municipalitě, se stává do jisté míry i politikem. Pod tlakem post covidové doby přehodnocují municipality svoje postoje k návrhu a řízení ICT s cílem zlepšit činnosti a procesy nejen ve vztahu k občanovi, ale též interně, uvnitř úřadů. Velmi zajímavým a na národní úrodni prosazovaným způsobem strukturovaného popisu cílů organizace, který se ve veřejné správě uplatňuje již několik, je Enterprise architektura.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu o naplnění podmínky výlučných majetkových práv ve smyslu § 18 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, kdy zadavatel řídí činnost Technických služeb a vykonává nad jejich hospodařením účinnou a funkční kontrolu. Nejvyšší správní soud v důsledku výše uvedeného neshledal kasační námitky stěžovatelky důvodnými. Kasační stížnost proto v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl. Závěr je tedy ten, že když město zadá plnění tzv. své firmě, neznamená to, že tato firma nemůže využít subdodávky. Tedy není zde ten požadavek, aby celé plnění poskytovala sama.  Tento rozsudek nám k tomuto závěru dává oporu.

* Marek Hanák, Kancelář veřejného ochránce práv: Pokud má občan za to, že v procesu pořizování územního plánu došlo k nějakému pochybení, má možnost podat podnět k nadřízenému orgánu územního plánování (ve vztahu k územním plánům obcí je nadřízeným orgánem krajský úřad, ve vztahu k zásadám územního rozvoje a jejím aktualizacím je jím Ministerstvo pro místní rozvoj), aby postup úřadu územního plánování jako pořizovatele územního plánu podle § 177 odst. 1 stavebního zákona prošetřilo. Podrobnější informace o působnosti veřejného ochránce práv v oblasti územního plánování lze získat na webových stránkách www.ochrance.cz, kde je veřejnosti k dispozici také nový leták Územní plán, který ochránce letos v květnu vydal.

* Jana Vašíková, Kancelář veřejného ochránce práv: Náklady na provedení prací spojených s odstraněním závadného stavu stavby vždy nese vlastník této stavby. Stavební úřad nemá zákonnou možnost nařídit provedení opatření k odstranění závady na stavbě jiné osobě než jejímu vlastníkovi. Uvedené v praxi znamená, že pokud stavba vykazuje jakékoliv závady, je výhradně na jejím vlastníkovi, aby sám zajistil nápravu (závady odstranil), nehledě na to, co je toho příčinou. Nicméně druhotně se vlastník stavby, jejíž poškození přičítá činnosti jiné osoby (např. souseda), může domáhat náhrady škody občanskoprávní cestou dle občanského zákoníku. Důkazní břemeno o příčinách vzniku škody spočívá zásadně na vlastníkovi vadné stavby. Pro účel důkazu, že právě činností jiné osoby vznikla konkrétní škoda, se obvykle poškozený vlastník stavby nevyhne zajištění znaleckého posudku o rozsahu a příčinách škody.

Kromě náhrady škody je třeba upozornit na občanskoprávní úpravu sousedských práv. Podle ustanovení § 1019 odst. 1 občanského zákoníku vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek.

Sousedé v zájmu smírného urovnání vzájemných vztahů mohou oslovit mediátora. Mediátor je nezávislá a nestranná osoba, která se snaží se sousedy (stranami sporu) nalézt oboustranně přijatelné řešení ohledně závadného stavu stavby a jejího negativního vlivu na okolí.

* Jan Břeň, právník: Zákon o registru smluv tedy v § 3 odst. 1 předpokládá, že v registru smluv nebudou (resp. nemusí být) zveřejňovány smlouvy v identickém znění, v jakém byly uzavřeny, neboť se při uveřejnění smlouvy může uplatnit (s ohledem na omezení při poskytování informací stanovená zákonem č. 106/1999 Sb.) celá řada zákonných výjimek, čímž bude text uzavřené smlouvy fakticky (částečně) pozměněn.

Obec s rozšířenou působností je tedy povinna před zveřejněním smlouvy v registru smluv důkladně posoudit, zda smlouva obsahuje takové údaje, které nelze poskytnout při postupu podle zákona č. 106/1999 Sb., a v případě kladné odpovědi, bude tato obec muset příslušné pasáže smlouvy před vložením do registru smluv znečitelnit. Uvedené konstatování se samozřejmě týká i problematiky ochrany osobních údajů ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), tj. tzv. GDPR, jak je uvedeno v dotazu.

Má-li příslušný subjekt zákonnou povinnost zveřejňovat své smlouvy prostřednictvím registru smluv, musí si být zároveň vědom skutečnosti, že podle § 6 odst. 1 zákona o registru smluv platí, že smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění (výjimku z uvedeného pravidla představuje smlouva, která byla uzavřena v krajní nouzi nebo za účelem odvrácení nebo zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí, a dále též smlouva, jejímž předmětem jsou léčiva nebo zdravotnické prostředky – viz § 6 odst. 2 a 3 zákona o registru smluv).

Ustanovení § 7 odst. 1 zákona o registru smluv stanovuje vážné právní následky nesplnění povinnosti uveřejnění smlouvy prostřednictvím registru smluv, které spočívají v tom, že pokud nebyla smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, uveřejněna prostřednictvím registru smluv ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, platí, že je zrušena od počátku (dílčí výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 7 odst. 2 a 3 zákona o registru smluv).

Obec sice může své smlouvy zveřejňovat na svých webových stránkách (tedy jakákoliv obec bez ohledu na to, zda má či nemá povinnost zveřejňovat své smlouvy prostřednictvím registru smluv), avšak před jejich zveřejněním by je měla případně upravit tak, aby byla řádně šetřena zejména ochrana osobních údajů, ochrana obchodního tajemství apod.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Renátou Zajíčkovou, starostkou Městské části Praha 5. Ta se také stala tváří červnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Odpady a obce a bylo připraveno ve spolupráci s časopisem Odpady. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Renáta Zajíčková, starostka Městské části Praha 5: Pokusy využívat participativní rozpočtování v Praze 5 tu byly už v roce 2016. Jenže tehdy tomuto způsobu zapojování občanů do rozhodování o rozvoji své městské části nebyla stanovena žádná pevnější pravidla a vlastně se ani nevedla pořádná evidence takto podpořených projektů.

My jsme – i na základě výsledků z veřejných setkání s občany –provedli revizi pravidel a všechny informace o hlasování lidí o jednotlivých projektech a a jejich realizaci zveřejňujeme na webu.  Mimochodem, v Praze 5 mají právo navrhovat projekty hrazené radnicí z participativního rozpočtu od letošního roku i mladí lidé starší 15 let. Osvědčuje se to a nemíníme tuto věkovou hranici zvyšovat.

Před každým kolem podávání návrhů do participativního rozpočtu se se nově s předkladateli projektů setkáváme, i formou on-line a vysvětlujeme jim pravidla a varujeme je i před zbytečnými možnými chybami, které by mohly vést k vyřazení jejich projektů.

Loni jsme na tyto účely vyčlenili 15 milionů korun a počet přihlášených projektů trhal rekordy. Nejvíce hlasů – bezmála 1500 – obdržel projekt singletrack Motol pro rodinné vyjížďky na kolech, ale podpořeny byly například také projekty květinové louky, retenční nádrže na zachycování dešťové vody na sídlištním plácku, zastínění dětského hřiště proti slunci popínavými rostlinami a další.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR: Po novém stavebním zákoně, který přinese zjednodušení a zrychlení povolování staveb volala odborná i laická veřejnost. Svaz měst a obcí ČR od něj očekával zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, způsob jeho projednávání, navrhovaná znění a množství pozměňovacích návrhů vyvolává ale víc otázek než odpovědí a vzbuzuje řadu obav. Pokud zákon nebude kvalitní, tedy aplikovatelný a funkční, tak, aby vyvažoval veřejné a soukromé zájmy, může dojít nejen k devastaci životního prostředí, kulturního dědictví, ale i k ekonomickému kolapsu celého státu.

Není pravda, že se jedná o jedno razítko a jeden rok. Některé dotčené orgány státní správy (DOS) zůstávají vyčleněné. Razítka je nutné počítat i ta, která nejsou tzv. DOS, ostatně těch je asi jenom devět, zbytek jsou vlastníci technické a dopravní infrastruktury, jejichž souhlas je nutné mít vždy, případně i místo na napojení (těch může být klidně i 35 – obzvláště v Praze).

Často je ďábel ukryt v detailu: lhůta začíná běžet až po podání ÚPLNÉ žádosti. Zatím není zcela zřejmé, co to bude znamenat, neboť technická část ještě není zcela známa, má být řešeno vyhláškou. Obecně by se dalo říct, že dojde ke zjednodušení tím, že bude jen jeden druh řízení a bude rovnou řízení o povolení stavby. Stavebník může ovšem vydat peníze na poměrně rozsáhlou dokumentaci a až pak se dozví, zda lze stavět. Ani informace, jak obsažná bude stavební dokumentace, zatím nejsou. A to samozřejmě souvisí s její finanční náročností. Než bude známo znění prováděcích vyhlášek, nelze jednoznačně říct, zda jedno stavební řízení bude mít pozitivní přínos.

* Pavel Černý, advokát, Frank Bold Advokáti: Nový stavební zákon je bezesporu jednou z důležitých plánovaných právních úprav a urychlí výstavbu jednotným rozhodováním při povolování výstavby. Jeho cílem je zrychlit a zjednodušit řízení o povolení staveb, která dnes i pro relativně jednoduché projekty často trvají neúměrně dlouho. Toho má být dosaženo zejména zavedením jediného řízení o povolení stavby, místo současného územního a stavebního řízení, zavedením jednotné soustavy státních stavebních úřadů a integrací rozhodování, pro kterou se vžilo označení: jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko.

Tento princip nebude ve výsledné podobě zákona zakotven zcela důsledně, protože některá dílčí povolení, například k zásahům do kulturních památek nebo zvlášť chráněných částí přírody, budou nadále vydávána samostatně. Řada dnešních závazných stanovisek dotčených orgánů však bude nahrazena buď jejich nezávazným vyjádřením, nebo kompetence přejde přímo na nové stavební úřady. Ty budou součástí jednotné státní stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. To by mělo zajistit vyšší efektivitu rozhodování, jednotný výklad práva a odstranit riziko systémové podjatosti úředníků.

Úprava účastníků řízení se v návrhu oproti současnému stavu zásadně nemění. Jedním z důsledků integrace rozhodování by naopak mělo být opětovné zařazení ekologických spolků mezi účastníky všech řízení o povolení stavby, pokud jsou dotčeny zájmy ochrany přírody. V integrovaném řízení se budou účastníci moci vyjadřovat ke všem aspektům věci, včetně těch, které podle platné úpravy řeší závazná stanoviska, vydávaná bez účasti veřejnosti. Je však nutné zajistit, aby o zásazích do veřejných zájmů rozhodovali úředníci s příslušnou kvalifikací, i když budou součástí stavebního úřadu.

Zákon má stanovit jednoznačné lhůty pro vydání rozhodnutí o povolení jednotlivých typů staveb. Záruky jejich dodržování však nejsou v aktuálně projednávané verzi návrhu příliš silné (na začátku května 2021).

Dosažení základního cíle urychlení řízení o povolování staveb tak bude záležet především na tom, jak kvalitně a efektivně bude fungovat nová státní stavební správa.

* Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD): Zálohový systém v ČR potřebují především výrobci nápojů, kteří hledají pro ně nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat k použitým PET lahvím, zrecyklovat je a recyklát použít jako příměs při výrobě nových PET lahví. Potřebují si tento systém uzavřít z pro ně ekonomicky výhodného důvodu a při tom se snaží využít neznalosti veřejnosti a ekologické líbivosti v zálohách. Ale odpad není jen plast, nebo dokonce jen PET lahev. Problematika je mnohem složitější, a pokud se chceme chovat zodpovědně a ekologicky, musíme se zajímat o veškerý odpad.... Podporovatelé záloh na PET lahve počítají v kalkulaci nákladů na zálohový systém s určitým počtem přístrojů na automatický výkup PET lahví a plechovek. Tento počet přístrojů není dostatečný ani pro všechny hypermarkety, supermarkety a diskonty v České republice, natož pro tisíce menších prodejen, kde by nákup takového přístroje neměl ekonomickou návratnost a tedy smysl. Menší prodejny by podle návrhu neměly povinnost PET lahve vykupovat, ale tím by si podle mě výrazně uškodily v rámci konkurence. PET lahve by byly ceninou, proto by prodejny tyto lahve musely v neporušeném stavu skladovat a evidovat. Současně by byla použitá PET lahev odpadkem, takže vyčlenit navíc v rámci prodejen dostatečně velký prostor na skladování odpadků by bylo pro většinu prodejen neřešitelným problém. Lahve by se dávaly do PET pytlů, tedy by se vytvářel nový plastový odpad a z prodejen by byly sváženy nákladními vozy k recyklaci

* Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice na Rokycansku a předseda SMS Plzeňského kraje: Zcela jistě by nám, obcím, pomohlo zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, tak jak to má zavedeno v současné době asi deset evropských států.  Pokud budeme věřit údajům, které máme od  autorizované společnosti, tak by se mohla četnost svozů žlutých kontejnerů snížit až o polovinu, protože jejich obsah údajně tvoří okolo 50 procent PET lahví. To bychom ušetřili hodně. Na druhou stranu zálohování je jediná možnost jak splnit cíle stanovené EU, protože dobrovolným způsobem nejsme schopni splnit požadovaných 90 procent sběru PET lahví. Do roku 2025 bychom měli zajistit sběr 50 procent nápojových plechovek. To tedy nevím, jak tohle splníme.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek na Kolínsku: Svaz měst a obcí ČR se dlouhodobě staví k návrhům na zavedení systému zálohování plastových lahví velmi rezervovaně a na tomto stanovisku stále setrvává. Současný systém sběru recyklovatelných odpadů včetně plastů funguje velmi dobře, což dokládají každoroční statistiky množství vytříděného odpadu, které vykazují stabilní růstovou tendenci. Občané obcí jsou na zavedená pravidla evidentně zvyklí, vědí, jak se v nich orientovat a využívají sítě široce dostupných kontejnerů.  Právě rozvíjení fungující kontejnerové sítě a motivaci občanů k samotnému třídění považuje Svaz za klíčové pro plnění stále náročnějších cílů, které do oblasti odpadového hospodářství přináší nová legislativa.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství, životního prostředí a neuvolněný místostarosta města Pacov na Pelhřimovsku: Ambicí našeho kraje v rámci jeho Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV) je účinně pomáhat obcím, aby během následujících už necelých deseti let disponovaly dobudovanou infrastrukturu na třídění odpadu, měly vyřešeno energetické využití zbytkového komunálního odpadu – a hlavně aby i veřejnost se učila brát tuto problematiku za svoji prioritu a snažila se předcházet vzniku odpadů.

Kraj Vysočina například už podepsal dohodu se Sdružením obcí Vysočiny o spolupráci na řešení problematiky odpadů. Aktivně jezdíme po území našeho kraje a diskutujeme problematiku a formy řešení s městy, obcemi, svozovými společnostmi. Jednáme se společnostmi, které se zabývají energetickým zpracování odpadů. Připravujeme finanční nástroje pro zvýšení podpory investic do technologií třídění odpadů a vzdělávací aktivity. V letošním roce jsme opět vyhlásili krajský dotační program Odpady 2021 na podporu aktivit k předcházení vzniku odpadů, správného třídění a materiálového využití jednotlivých využitelných složek odpadu v obcích.

Kdybych to měl shrnout, tak zjednodušeně řečeno s obcemi a svazky obcí definujeme společné problémy a hledáme možnosti řešení. Kraj Vysočina v tom hraje především roli moderátora a nabízí municipalitám i pomoc svých odborníků a chceme spolupracovat i se specialisty, kteří v kraji působí. Jsme v kontaktu například se ZERA –Zemědělskou a ekologickou regionální agentura, z. s., v Náměšti nad Oslavou, která má řadu zajímavých zkušeností a technologických řešení v oblasti BRKO. Nezaměnitelnou úlohu bude hrát i napojení na zemědělství – protože kde jinde, než zpět na poli by měl biologicky rozložitelný komunální odpad opět skončit?

* Václav Vachuška, manažer Dobrovolného svazku obcí Horažďovicko: Náš realizační tým spouští unikátní pilotní projekt cirkulárního řešení sběru a následného využití popelů. Projekt zahrnuje organizovanou spolupráci napříč mikroregiony ve sdílení know-how pro produkci ekologicky bezpečných popelů, jejich odděleného sběru a následnou přeměnu na posypový materiál, využitelný během zimního období. To vše lokálně, nákladově efektivně, bez zbytečných přesunů odpadů a s úsporou přírodních zdrojů napříč republikou.

* Jakub Bednárek, starosta obce Bořenovice na Kroměřížsku, manažer Mikroregionu Morkovsko: Snahu odklonit popeloviny z komunálního odpadu vítáme. Jde o skvělý nápad, a navíc to řeší problém, který nás hodně trápí.  Sám zastupují obec, která je dlouhodobě, po řadu let, nejlepší do 500 obyvatel v třídění odpadu ve Zlínském kraji. Přesto je u nás produkce komunálního odpadu stále vyšší, než bychom chtěli. To je dáno tím, že máme obec plynofikovanou jen plynem propan, který je o dost dražší než zemní plyn, a občané jej tak příliš nevyužívají. Topí i nadále tuhými palivy, především uhlím. To v zimě s sebou nese vysoký nárůst produkce komunálního odpadu právě kvůli popelu z uhlí. Jsou domácnosti, kterým na popel nestačí ani dvě popelnice o obsahu 110 litrů.

Do projektu snížení produkce komunálního odpadu zavedením odděleného sběru a zpracování popele z domácích topenišť se rozhodně chceme zapojit. Pokud se povede odklonit popel z popelnic, budeme mít po starostech. Máme dostatek svých nádob, do kterých by občané ukládali jen popel. K tomu je navíc obrovská přidaná hodnota v možnosti materiál dále využít. Celkově by se nám snížila produkce komunálního odpadu – a ještě by se snížily primární i sekundární náklady.

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré řízení odpadů patří vedle inteligentní dopravy, energetiky nebo bezpečnosti ke klíčovým principům chytrých měst. Implementovat jej lze ale i bez vazby na další systémy. Odpadové hospodářství obvykle zastřešuje tři hlavní činnosti. Jsou jimi sběr, likvidace a recyklace. Technologie pro chytré odpadové hospodářství se prozatím zaměřují převážně na první krok čili na sběr a související optimalizaci dopravy.

Právě v této oblasti lze dosáhnout nejvyšších efektů nákladových i užitkových. Svoz probíhá v okamžiku reálného zaplnění odpadních nádob a vede po optimalizované trase. Obyvatelé měst tudíž vždy mají kam odklad ukládat. Jde samozřejmě o velké zjednodušení celé problematiky.

Podle analytiků společnosti Mordor Intelligence se technologie chytrého odpadového hospodářství stále nacházejí v rané vývojové etapě, v níž se ještě utváří dodavatelský ekosystém. Vedle provozní a nákladové optimalizace městům také pomáhají s plněním oborových regulací, které se k zacházení s odpadem vztahují. Vedle domácností dopadají také na podniky, které mohou implementací chytrých technologií v této oblasti dosáhnout synergie hned v několika oblastech, ekonomickou a regulatorní stránku věci nevyjímaje.

Chytré odpadové hospodářství se stává ideálním místem pro uplatnění technologií internetu věcí. Nejrůznější čidla mohou sledovat nejen zaplněnost kontejnerů, ale také jejich obsah, fyzické přemístění nebo narušení, případně monitorovat přístup domácností. Ze sbíraných dat mohou centrální systémy flexibilně sestavovat trasy sběru nebo predikovat blížící se naplnění nádob.

Koncept internetu věcí znamená pro odpadové hospodářství revoluci. Ta se podle zmíněných analytiků odehrává zejména v oblasti optimalizace nákladů a těží z ní primárně firmy, které poskytují příslušné služby. Dodavatelé řešení pro chytré odpadové hospodářství se obvykle soustředí na monitoring, optimalizaci svozových tras a na analytiku. Senzory internetu věcí pro každou z těchto oblastí dodávají vstupní data, s nimiž systémy dále pracují. Obvykle využívají vizualizační platformy, které jim v reálném čase dávají přehled o situaci a umožňují přijímat tzv. informovaná rozhodnutí.

* Milan Hrabec, společnost Šebesta a spol. s r. o.: Hodně záleží i na tom, jak byla a je čistírna odpadních vod (ČOV) udržovaná a jak se o ní provozovatel stará. Ale po 20 letech provozu se už musí častěji opravovat. Někdy už po 15 letech nastávají problémy typu odcházejících motorů, čerpadel, někdy odcházejí celé technologie od nátoku po odtok. Nejrychleji se opotřebují díly, které se točí, například čerpadla.

ČOV jsou schopny z vody dostat velké spektrum látek. Některé chemické látky však dokážou technologií projít a přes ČOV se dostat do životního prostředí. Takový problém představují například zbytky hormonálních přípravků nebo antibiotik.  Jejich (nejen) stopové množství se dá dohledat ve vodních tocích, následně v mase ryb, a potažmo i v organismu lidí. Postupně si takto vytváříme rezistenci/imunitu na léky.

Specifickým problémem jsou také kvasinky, které mohou poškodit biologii ČOV. S tímto problémem se setkávají zejména na Moravě, koncem listopadu, kdy je po vinobraní a vinaři se potřebují zbavit kvasinek.  Ty uniknou, když vinař čistí sudy nebo zpracovává hrozny, a neřízeně je pustí do odpadu a potažmo i do čističky. Kvasinky zlikvidují vše. Tyto problémy se týkají spíše větších vinařů, ale mohou nastat, když se sejde více menších producentů vína.

* Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení a transparentnost: V Praze je nedostatek finančně dostupného nájemního bydlení. V takovém prostředí vlastníci upřednostňují domácnosti, které nevnímají jako rizikové z hlediska možného prodlení s platbami nájemného nebo poškození bytu. Nízkopříjmové domácnosti se tak často cyklí v drahých nebo nevyhovujících formách ubytování.

Převážná většina vlastníků požaduje při uzavření nájemní smlouvy jistotu (tzv. kauci), a to ve výši až tří měsíčních nájmů. Nízkopříjmové domácnosti, které pravidelně hradí své životní náklady, často nemají k dispozici finanční rezervu, kterou by za tímto účelem mohly uvolnit. Navíc Úřad práce, který za tímto účelem může poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci, ji někdy buď neposkytne vůbec, nebo nedostatečně rychle, takže ji budoucí nájemce nemá k dispozici v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. Vlastníci pak upřednostňují jiné nájemce, kteří tento problém nemají.

Pandemie covid-19 sice dočasně zlevnila nájemní bydlení v Praze v průměru o 10 až 20 %, nicméně pro nízkopříjmové obyvatele hlavního města výše zmíněné bariéry vstupu na trh přetrvávají. Pro spuštění Městské nájemní agentury (MNA) jsou tedy vhodné podmínky – výše nabízeného nájemného se bude držet na úrovni nižších tržních cen a v kombinaci s dalšími zárukami může být spolupráce s MNA pro majitele zajímavou variantou.

V posledních dvou letech se významně zvýšil počet žádostí o pronájem bytu pro osoby v sociální tísni z nízkých desítek měsíčně na 50 až 100 měsíčně. Na čekací listině na městský byt má Praha v tuto chvíli již téměř 600 domácností. Bytový fond Hlavního města Prahy nedisponuje dostatečnými kapacitami, aby mohl včas vyhovět všem důvodným žádostem. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak této zvýšené poptávce vyjít vstříc...

... Praha bude realizovat Městskou nájemní agenturu prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha (CSSP). Pokud by MNA využívala standardní vztah nájem – podnájem, nemohli by případní podnájemci čerpat příspěvek na bydlení, což je dávka státní sociální podpory, kterou nízkopříjmové domácnosti často pobírají. Proto je model realizovaný MNA odlišný.

Vlastník uzavře s MNA inominátní smlouvu o poskytnutí bytu, Městská nájemní agentura následně uzavře s domácností standardní nájemní smlouvu. Vlastník bytu získá od města garantovaný příjem, jenž je na spodní hranici tržního nájemného v Praze a který vlastník dostane vyplacený vždy – bez ohledu na obsazenost bytu anebo platební morálku nájemce. Nájemce platí Městské nájemní agentuře nájemné, které je zhruba o 10 % vyšší než částka garantovaného příjmu.

Jen u nanejvýš jedné třetiny bytů předpokládáme, že bude nutné je pronajmout za cenu, jež odpovídá nájemnému v městských bytech a která bude nižší než garantovaný příjem (řádově o několik desítek Kč na m² bytu). V těchto případech půjde o nájemníky v mimořádně tíživé sociální situaci, přičemž částka, kterou by město muselo vynaložit za ubytování těchto lidí v pobytových zařízeních, by byla výrazně vyšší než doplatek výše uvedeného rozdílu.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.

Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie ČR – a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek.

*  Milan Školník, katedra politologie Univerzity Hradec Králové: V Sociologickém časopisu jsme na základě výsledků našeho výzkumu uvedli, že v obcích, kde mají uvolněné zastupitele, dochází také k soutěživějším volbám, resp. bývá tam větší počet kandidátů na každý mandát. Vycházeli jsme z argumentu, že odměna uvolněného zastupitele může být nemalou motivací proč kandidovat do obecního zastupitelstva. Samozřejmě je třeba mít zároveň na paměti, že v menších obcích, kde uvolněné zastupitele obvykle nemají, se o zvolení do zastupitelstva logicky uchází i méně obyvatel.

Do budoucna bychom chtěli zjišťovat, zda obce s uvolněnými zastupiteli jsou šikovnější v získávání dotací, jestli více investují, zapojují-li se do různých meziobecních i přeshraničních projektů apod. Opět to vychází z toho, že uvolněný zastupitel má lepší podmínky ve srovnání s neuvolněným – ovšem je třeba kontrolovat i celou řadu jiných proměnných, které to mohou ovlivňovat.

Zmínit je možné velikost úřadu, resp. počet úředníků, které má starosta k dispozici, aby mu pomohli s agendou. Dále stranickou příslušnost, jelikož členství ve straně, která je zrovna ve vedení kraje či ministerstev, může být další, byť ne vždy přiznávanou výhodou, třeba už jen co do lepšího přístupu k informacím. S tím souvisí i geografická blízkost k úřadům státní správy. Přece jenom zastupitelé obcí z okolí Prahy to mají na ústřední orgány státní správy blíž než třeba jejich kolegové ze vzdálenějších obcí na Moravě či ve Slezsku.

Pokud zjistíme, že obce se zastupiteli na plný úvazek jsou pro jejich obyvatele skutečně přínosnější, tak je třeba se zabývat otázkou, co brání zejména malým obcím v tom, aby i ony měly komunální politiky na plný úvazek. První, co nás napadne, jsou pochopitelně omezené finance. V malých obcích může uvolněný starosta být značnou zátěží pro jejich rozpočet.

Dále to jsou nepochybně tzv. starostové srdcaři. I když by jim zastupitelstvo mohlo navýšit odměnu, chtějí svoji funkci vykonávat jen za minimální částku nebo úplně zadarmo – právě proto, že si uvědomují, že rozpočet jejich obce není bezedný. K dispozici přitom mají třeba jen externí účetní a jednoho obecního zaměstnance na půl úvazku, někdy ani to ne.

V obou případech je třeba formulovat návrhy a tlačit na Ministerstvo vnitra a legislativce. Jde o to najít způsob, jak pomoci obcím, které by měly chtěly mít uvolněného zastupitele – ale z různých důvodů, hlavně asi finančních, by to tam za současných podmínek bylo obtížně řešitelné. A tam, kde o uvolněného zastupitele zájem nemají, se snažit alespoň o ještě účinnější metodickou pomoc a ulehčovat lidem na obecních úřadech práci, protože agendy, která se na obce přenáší, je čím dál více a bojují s ní především ty malé obce bez úřednických aparátů a uvolněných zastupitelů.

* Milan Kašík, mediální analytik: Komunikace radnic s občany je nejen jejich hlavním posláním, ale i základním prostředkem budování důvěry a poskytování kvalitního a hlavně rychlého až průběžného občanského servisu.

Mnozí mávnou nad touto „moudrostí“ rukou a ihned mě poučí, že to přece dělá všemocný radniční web. Ano, dělá. Ale jak a kde? Je proto s podivem, že mnohé radnice i přes existenci těchto webů stále vynakládají značné finanční prostředky na různé zpravodaje a magazíny s nízkou periodicitou, a tím i s nulovou operativností.

Leckterá radniční periodika se ani po třiceti letech nezbavila nelichotivého označení „hlásné trouby radnic“, a v tom je skryt onen ďábel v detailu. Málokdo si uvědomí, tato radniční „hlásnost“ může zapříčinit až zrušení výsledku komunálních voleb, což se událo v roce 2018. Tehdy byly soudem zneplatněny komunální volby ve Strakonicích se zdůvodněním, že vítězné hnutí Strakonická Veřejnost narušilo předvolební kampaň a bylo zvýhodněno v radničním periodiku Zpravodaj města Strakonice a na výlepových plochách.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejdéle sloužícím premiérem samostatné ČR byl Václav Klaus, který vládl zemi celkem 2010 dnů (5,5 roku) a nevytvořil žádný dluh. Vládl téměř absolutně vyrovnaně. Stát v té době sice rozdával a prodával majetek v projektech velké a malé privatizace, což pomáhalo udržet saldo státních financí nad hladinou, ale řekli jsme si, že okolnosti jednotlivých období po sobě jdoucích vlád nebudeme zohledňovat.

Druhým nejdéle sloužícím premiérem byl Miloš Zeman. U kormidla své vlády stál 1454 dnů (zhruba 4 roky) a vytvořil dluh 201 miliard. Kč (průměrně 138 mil. Kč na den své vlády).

Pomyslný bronz za trvanlivost ve funkci premiéra získal i Bohuslav Sobotka, který vládl 1414 dnů (také přibližně 4 roky). Ten vytvořil pouze mírný přebytek 39 mld. Kč (průměrně 28 milionu Kč na den své vlády).

Jepičí život mezi premiéry za nejkratší vládnutí měl Josef Tošovský, který vládl pouze 201 dnů a vytvořil mírný deficit 22 mld. Kč (průměrně 107 mil. Kč na den své vlády).

V historii samostatné ČR přebytky po sobě zanechali jen dva premiéři – Bohuslav Sobotka a Jiří Rusnok. Ale ani Václavu Klausovi nelze upřít, že dluhy zkrátka nedělal. Ostatní již na plné plachty brázdili moře dluhů...

... Králem dluhů však může být jen jeden – a nyní je jím podle čísel a výkonů jednoznačně (připomínám, že nezohledňujeme žádné okolnosti vládnutí) – jím je Andrej Babiš. Sesazeno z trůnu jím bylo Jeho Veličenstvo Miroslav Topolánek i se svým dvorem, jeho eminencí Petrem Nečasem. Největší dluh státu i výkony v zadlužování na den připadly premiérovi Andreji Babišovi  (upozorňuji, že jsme hodnotili jen data do konce roku 2020)...

... Dluh jistě může pomoci vybudovat i budoucnost. Ale hlavním problém všech dosavadních státních dluhů bylo, že se vždy projídaly a projídají a nebyly a nejsou investovány. Austrálie například dokázala za 2 mld. dolarů (42 mld. Kč) vybudovat největší odsolovací zařízení na jižní polokouli.

Nikdo však nepřekoná nás, Čechy. My jsme během dosavadní existence samostatné České republiky od roku 1993 za dluh více než 100 mld. dolarů dokázali vytvořit největší SKORONIC ve vesmíru. Věřím, že toto nejdražší SKORONIC pomůže našemu národu tím, že se přetaví alespoň v hmatatelné kouzlo, kterým čarují naše skvělé starostky a starostové, ale i firmy a živnostníci. Před těmi všemi smekám. Vzdejme jim hold, král nekrál.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Na první pohled je zřejmé, že finanční situace obcí se v minulém roce výrazně nezměnila, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních.

Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat – a to i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, že čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší – a naopak.

V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obce. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala – na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní – čistě podle počtu obyvatel, a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v uplynulém roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

* Vladimír Sochor, specialista pro EPC Českomoravské záruční a rozvojové banky: Metoda byla v ČR poprvé představena v roce 1992. První projekty byly realizovány v letech 1993-4 v Městské nemocnici v Jilemnici a v pražské nemocnici na Bulovce. Od té doby se množství projektů rozrostlo na více než 25 desítek. Metoda je zajímavá tím, že přináší optimální kombinaci energeticky úsporných opatření, kterou firma na klíč zrealizuje. Investice se obvykle postupně splácí z uspořených provozních nákladů.  Nejpodstatnější ale je, že objem úspor uvedený ve smlouvě bude skutečně dosažen. Pokud by se tak nestalo, šlo by to na úkor té firmy. Ze všech energeticky úsporných řešení je metoda EPC nejkvalitnější, protože se maximalizují úspory při optimalizaci investičních nákladů. Metoda EPC je pro mě srdeční záležitostí a prosazoval jsem ji i za svého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Ještě až do 30. června 2021 se mohou hlásit obce a města spolu s architekty do soutěže Architekt obci 2021. Organizátoři soutěže totiž původní termín (16. 6.) o dva týdny posunuli. Cílem soutěže je upozornit na význam spolupráce a vzájemné symbiózy mezi architekty a samosprávou při rozvoji obcí v České republice.

Na  https://architektobci.cz/ lze přihlašovat projekty z oblasti urbanismu, územního plánování, krajinářské architektury a řešení veřejného prostoru, stejně jako architektonické realizace a další počiny, které mají dopad na kvalitu života a rozvoj společnosti. Cena je udělována architektovi a zároveň obci, tedy spolupracujícímu tandemu, který se po několik let soustavně a s respektem věnoval koncepci vystavěného prostředí obce a svým přístupem se významně zasloužil o kvalitní architekturu a udržitelný rozvoj.

Nominace na ocenění Architekt obci 2021 posoudí odborná porota (Radka Vladyková – Svaz měst a obcí ČR, Josef Morkus – Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Petr Velička – Česká komora architektů, Petr Durdík – Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, Jaromír Kročák – držitel ocenění Architekt obci 2020, Ivan Ryšavý – časopis Moderní obec, zástupce ABF).

Základními kritérii posuzování jsou zejména přínos spolupráce architekta a obce z pohledu kvality architektonického a urbanistického řešení a jeho udržitelnosti, dále hodnocení dlouhodobé vzájemné spolupráce samosprávy, architekta a také místních obyvatel a celkový přínos pro kvalitu života.

LETOS POPRVÉ TAKÉ HLASOVÁNÍ VEŘEJNOSTI

Novinkou letošního ročníku soutěže je hlasování veřejnosti o nejlepší tandem architekt – obec, které bude probíhat na webových stránkách Svazu měst a obcí ČR (www.smocr.cz) od 5. 7. do 30. 7. Tandem s nejvyšším počtem hlasů získá bonusové body při hodnocení odbornou porotou. Ta vybere nakonec tři až pět finalistů a z nich vítěze, který získá titul Architekt obci 2021.

Vyhlášení výsledků soutěže Architekt obci se bude konat 22. září  2021 společně s oceněním Architekt roku na slavnostním večeru na veletrhu FOR ARCH, PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

/rš/

*

Od 2. do 4. června proběhla online událost URBIS SMART CITY FAIR. Součástí události byla tradiční exponátová soutěž ZLATÝ URBIS, která vzhledem k formátu akce měla odlišný průběh od minulých ročníků. Návštěvníci výstavní části mohli v tomto ročníku vybírat vystavovatele, který je nejvíce zaujal. Další cenu udělila redakce časopisu Moderní obec.

Udělení cen se uskutečnilo včera v podvečer ve studiu URBIS  za přítomnosti zástupců města Brna a zástupců společnosti Veletrhy Brno. Redakce časopisu Moderní obec se k slavnostnímu aktu připojila vzdáleně.

Návštěvníci jednoznačně rozhodli, že ZLATÝ URBIS bude udělen statutárnímu městu Brnu, které na své expozici představilo mimo jiné řešení rozvojových projektů, například chytré čtvrti Špitálka, viz: https://respitalka.brno.cz/ .

Redakce časopisu Moderní obec udělila ocenění výrobně obchodnímu družstvu Kooperativa v Uhlířských Janovicích za multifunkční stožáry řad eLITE a SMART, které kromě veřejného osvětlení integrují také bezpečnostní kamery, wifi hotspot, nabíjecí stanice a další vybavení (https://www.lightpole.design/elite, resp./smart).

V redakci jsme s potěšením kvitovali to, že i menší (ryze česká) firma (s déle než padesátiletou tradicí) umí držet v chytrém veřejném osvětlení krok se světovými trendy a nabízet municipalitám produkty, které přispějí k utváření příjemného veřejného prostoru a zvyšují i komfort života lidí. Viz např. https://www.youtube.com/watch?v=8-I88T1WJME&t=18s.

Designové parkové stožáry z Kooperativy, v. o. d., například přispěly k citlivé obnově parku v Kutné Hoře pod Vlašským dvorem, kde se této firmě spolu s architektem Ondřejem Kubíkem a místostarostkou města Silvií Doušovou podařilo propojit současný průmyslový design s historickým prostředím města pod ochranou UNESCO.

Právě Silvia Doušová už stačila včerejší podvečerní předání Ceny časopisu Moderní obec okomentovat na svém facebookovém profilu: "Tak z tohoto úspěchu Kooperativy, v. o. d., mám upřímnou radost a moc jí gratuluji. Velký dík za to, že se má Kutná Hora čím chlubit, patří i autorovi návrhu lamp architektu Ondřeji Kubíkovi."

Příští ročník veletrhu URBIS SMART CITY FAIR proběhne v červnu 2022 na brněnském výstavišti a bude zaměřen mimo jiné na autonomní mobilitu.*

/zr, rš/

Na horním snímku: Trojice eLITE stožárů v Kutné Hoře.

Na fotogalerii dole: Noční osvětlení parku pod Vlašským dvorem v kutnohorských Breüerových sadech

Ilustrační foto: archiv