Na konferenci Samoška věnované tradičnímu obchodu představila skupina COOP svoji vizi vesnického obchodu pro další desetiletí. Celý koncept je postaven na využívání nových technologií, rozšířeném spektru služeb ale i podpoře místních komunit a ekonomik.

Stanovený směr není podle vedení řetězce žádná nerealizovatelná vize, protože všechny prvky konceptu Obchod 2030 již v praxi fungují a jsou vyzkoušeny. Nyní bude cílem sítě COOP jednotlivé prvky propojovat v nově rekonstruovaných prodejnách.

Moderní technologie jako jsou třeba samoobslužné systémy, solární elektrárny či úsporné technologie mají za cíl snížení nákladů i uhlíkové stopy. Naše obchody ale musí být také součástí místních komunit, a proto se soustředí na prodej lokálních produktů a vytváření sociálního prostoru, který na vesnicích často chybí,“ uvádí Lukáš Němčík, ředitel pro rozvoj a marketing skupiny COOP.

Součástí větších obchodů by se proto měly například v stále větší míře stávat kavárny, které umožní místním se potkávat. COOP takových kaváren nyní provozuje již několik desítek.

Služby se pak budou ještě výrazněji rozšiřovat o e-commerce. Již nyní je více než čtvrtina z 2400 družstevních prodejen spojena s e-shopem, v roce 2020 začal COOP spouštět  i samoobslužné chlazené výdejní boxy a nyní testuje rozvoz potravin. Kamenné obchody by měly i nadále zůstat základem strategie, e-commerce služby by je však měli posunout k větší flexibilitě.

Nedávná doba ukázala, jak je důležité zachovat obchodní obslužnost venkova. Pro starší lidi či mladé rodiny je jednoduše dostupný obchod absolutní nezbytnost. Zároveň je jasné, že na vesnicích nemůžeme nabízet takový sortiment a otevírací dobu jakou dnes někteří zákazníci požadují, technologie představují řešení tohoto problému,“ připomíná dále Lukáš Němčík s tím, že každý rok se má počet obchodů propojených s e-shopem zvyšovat o desítky až stovky.

Malé obchody by se také měly ještě výrazněji odlišovat svým sortimentem. Původ potravin je pro spotřebitele stále důležitější.

Prodávat české produkty je u nás samozřejmostí, chceme však jít dál a více se soustředit na prodej lokálních produktů. Nemá smysl na venkově stavět centrálně zásobované supermarkety, které budou mít podstatnou část zboží z zahraničí a další část pak z velkých výroben vzdálených stovky kilometrů daleko,“ dodává Lukáš Němčík.

Počet vesnických prodejen v minulých letech výrazně klesal. V posledních letech se však pád zastavil. Podle Pavla Březiny, předsedy Asociace českého tradičního obchodu, to souvisí s pandemií a částečnou změnou zákaznického chování.

Pandemie vesnickým obchodům paradoxně pomohla. Z dlouhodobého pohledu se však ukazuje, že úspěšnými mohou být pouze takové obchody, které jsou kromě jednoduché dostupnosti schopné nabídnout zákazníkům i něco více. Příkladem jsou obchody zaměřené na lokální produkci, ty se v menších městech umí dobře prosadit i v konkurenci nadnárodních řetězců,“ uzavírá Pavel Březina.

ZÁKLADY KONCEPTU OBCHOD 2030

* Vlastní výroba elektrické energie (COOP provozuje více než 100 solárních elektráren).

* Úsporné technologie (LED osvětlení, nové technologie chlazení).

* Samoobslužné systémy, platební terminály (nižší náklady na personál, možnost finančních a poštovních služeb).

* Výdejní boxy a rozvoz (větší časová flexibilita, v provozu je 10 výdejních chlazených boxů, rozvoz je ve fázi testování).

* E-shop - rozšíření sortimentu (aktuálně je e-shop spojen s 600 prodejnami COOP).

* Prodej lokálních produktů (družstevní prodejny jsou často pro menší producenty jednou z mála možnosti přístupu k zákazníkovi, objem produkce těchto dodavatelů jim neumožňuje prodávat v rámci velkých řetězců).

* Kavárny (aktuálně jich je v provozu několik desítek a fungují jako nedílná součást obchodu, v některých obcích je to jediné místo pro setkávání místních).

Problematice vesnických obchodů se Moderní obec zevrubně věnovala například ve svém letošním zářijovém a listopadovém vydání.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

/zr/

 

 

Vláda schválila dotační program Obchůdek 2021+ z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Pomůže malým koloniálům na venkově. Provozovatelé prodejen s potravinami a smíšeným zbožím v obcích do 1000 obyvatel (resp. do 3000 obyvatel, kdy v jednotlivých částech obce nežije víc než 1000 lidí) v něm budou moci dostat finanční podporu na provoz až 100 000 Kč. Právě obchody bývají přirozeným centrem venkova a právě dostupnost služeb rozhoduje o tom, kde lidé bydlí.

Podporu z programu Obchůdek 2021+ bude možné využít ve všech krajích České republiky kromě hlavního města Prahy.

Maximální dotace z programu Obchůdek 2021+ pro jeden koloniál za jeden rok bude 100 tisíc Kč, rámcový program bude fungovat na principu výzev pro kraje. První MPO vyhlásí letos, poslední v roce 2025,“ uvedl vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a pokračoval: „V praxi to bude znamenat, že se žadatel o dotaci bude obracet na kraj, v kterém se malá prodejna nachází a bude to právě kraj, který bude finanční podporu poskytovat.

Pro rok 2021 je aktuální rozpočet programu 39 milionů Kč, do roku 2025 se nyní počítá s celkovou částkou 156 milionů Kč.

Nejdůležitějším aspektem programu Obchůdek 2021+ je nalezení konsenzu mezi MPO a kraji, které budou finanční prostředky poskytovat konkrétním maloobchodníkům. Kraje a starostové vesnic budou garancí toho, že se podpora dostane přímo těm subjektům, které ji nejvíce potřebují a kde bude nejvíce přínosná. Důležitost venkovských prodejen a jejich udržení potvrdila i pandemická situace, kdy lidé žijí na vesnici ocenili možnost nákupů přímo v místě jejich bydliště,“ přiblížil situaci na venkově ředitel odboru podnikatelského prostření a obchodního podnikání MPO Pavel Vinkler.

Oceňuji velmi profesionální úroveň spolupráce Ministerstva průmyslu a obchodu na přípravě podpůrného programu Obchůdek 2021+. Nepochybně podpoří nejen malé podnikatele, kteří provozují maloobchodní prodejny, ale také posílí občanskou vybavenost na venkově,“ popsal svůj náhled předseda představenstva Asociace českého tradičního obchodu Pavel Březina.

Chci poděkovat MPO, že k přípravě zmiňovaného programu přizvalo i zástupce obcí a především, že naše připomínky byly zohledněny a zapracovány do programu. Jedná se o první program, kdy je podpora zaměřena přímo na provozní náklady obchodníků. To určitě významně přispěje k udržení prodejen na venkově. Na obchod musí být nahlíženo, jako na základní službu, a tak k němu musí být přistupováno. Myslím, že právě Obchůdek 2021+ je vykročením tím správným směrem,“ vyzvedl starosta obce Vysočina a člen předsednictva Sdružení místních samospráv ČR Tomáš Dubský.

Velice děkuji všem zúčastněným za vytvoření dotačního programu Obchůdek 2021+ na podporu venkovských prodejen,“ uzavřel náměstek hejtmana Jihočeského kraje Pavel Hroch.

Program Obchůdek 2021+ bude financován ze státního rozpočtu ČR. Fungovat bude tak, že MPO vyhlásí výzvu, kraje si požádají o podporu z ní, MPO krajskou žádost vyhodnotí a pokud bude vše v pořádku, vydá rozhodnutí o poskytnutí dotace. Zájemci o dotaci se budou obracet na kraje, které pomoc nejprve předfinancují ze svého a o proplacení dotace si požádají ex post v rámci rozpočtového roku. Pomoc z programu bude sloužit na provozní náklady malých koloniálů, například z ní bude možné hradit mzdy zaměstnanců, nájem, vytápění, osvětlení, ochranné pomůcky aj.

DRUŽSTVO CBA: OSM TISÍC KORUN NESTAČÍ

Podle předsedy Družstva CBA Romana Mazáka dotační program Obchůdek 2021+ může prodejnám v nejmenších obcích přinést zhruba 8 tisíc korun měsíčně navíc. Tato částka, jak uvedl Roman Mazák,  však zdaleka nepokryje náklady obchodů. V nejmenších vesnicích potřebují pomoc mnohem vyšší, až okolo 40 tisíc korun měsíčně. Víra v záchranu až stovky prodejen díky tomuto programu je tak nereálná. Řešením by naopak mělo být zapojení všech obchodních sítí, které by na venkově měly mít vždy určitý počet prodejen odvozený od celkového obratu. V opačném případě by musely odvádět speciální daň, která by ve finále směřovala právě k malým prodejnám.

Podle obchodníků je však částka ve výši zhruba 8000 Kč naprosto nedostačující. „Matematika je vcelku prostá. Prodejna na vesnici s 300 obyvateli udělá tržby maximálně okolo 150 tisíc korun. Její průměrná obchodní přirážka činí zhruba 30 procent. Pokud vezmeme v potaz i DPH, prodejna dosáhne hrubého měsíčního zisku okolo 30 tisíc korun. Z toho musí platit mzdu, energie, nájmy a další náklady na provoz prodejny. Pokud tedy dostane ročně dotaci 100 tisíc, znamená to 8 tisíc měsíčně. Místo zisku 30 tisíc tak bude mít nově 38 tisíc, což je stále naprosto nedostačující,“ zdůraznil předseda Družstva CBA Roman Mazák.

Ten propočty demonstruje na mzdě prodavačky či prodavače. Tato mzda  včetně odvodů dosahuje 30 tisíc korun měsíčně. „A to mluvíme jen o jednom zaměstnanci a vůbec neřešíme jeho možnou náhradu v případě dovolené, nemoci nebo jiné provozní komplikace. I kdyby prodavačka nechodila na dovolenou, tak vyčerpá téměř celý zisk takové modelové prodejny. Na vodu, plyn, elektřinu, zařízení či nájem prostor pak už prakticky nic nezbývá,“ doplnil Roman Mazák.

Podle jeho názoru je program ušitý na míru těm sítím, které provozují prodejny i přes jejich dlouhodobou ztrátu, a dotace ji tak částečně sníží. CBA se však dlouhodobě zaměřuje na efektivitu svých provozoven a ty ztrátové proto raději zavírá.

Ministerstvo věří, že pomocí programu zachrání až stovky malých obchodů z nejmenších obcí. Podle Romana Mazáka by však v takovém případě muselo razantně změnit metodiku programu včetně plánované výše dotací. Hranice 1000 obyvatel v obci je pro rentabilitu prodejny zpravidla skutečně zásadní. Pokud nicméně ve vesnici bydlí například jen třetina uvedeného počtu obyvatel, pro prodejnu je to ještě větší komplikace.

Platí, že čím menší počet obyvatel v obci, tím by měla být dotace pro prodejnu vyšší. Právě odstupňování z hlediska obyvatel je naprosto zásadní, jako vcelku rozumný model si lze představit hranici 250, 500, 750 a 1000 obyvatel,“ konstatoval Roman Mazák. V obci pod 500 obyvatel se podle něj dotace pro ziskovost prodejny musí pohybovat ideálně okolo 30 až 40 tisíc korun měsíčně. U obcí okolo tisíc obyvatel by pak měla měsíční dotace činit 20 tisíc korun. Nižší částky pak podle předsedy Družstva CBA opět nemají šanci pokrýt náklady prodejen.

I proto, že CBA považuje záchranu až stovky prodejen při plánované výši dotací za nereálnou, navrhuje alternativu. Do obslužnosti venkova by se podle družstva měly zapojit všechny obchodní sítě na tuzemském trhu „Jednou z variant může být povinnost obchodních sítí mít na každou miliardu obratu deset prodejen v menších vesnicích, týkalo by se to i všech subjektů s významnou tržní silou. Pokud by tak neučinily, platily by speciální daň z každé neexistující malé provozovny, která by se procentuálně určovala z celkového obratu. Tyto peníze by pak šly ve formě dotací malým provozovnám. Velké nadnárodní řetězce by díky takovému nastavení nevydělávaly pouze obrovské peníze na lidech, ale konečně jim poskytly také službu, o kterou se doposud staraly jen malé provozovny,“ nastínil předseda Družstva CBA.

Dotační výzvy vypisují letos jednotlivé kraje, podle Romana Mazáka by nicméně peníze měly v ideálním případě jít přímo obci, která by se následně rozhodla, zda je poskytne již existujícímu obchodu nebo si prodejnu otevře sama. Samotný obchod pak může teoreticky fungovat i na obecním úřadě, je pak už pouze na něm, zda chod zajistí z vlastních zdrojů nebo využije externích obchodníků.

Družstvo CBA CZ je sdružení velkoobchodů a maloobchodních jednotek, které aktuálně čítá více než 1000 prodejen a produkuje obrat více než 4 miliardy Kč. Současným cílem CBA je vybudovat stabilní síť kvalitních maloobchodů, čehož se snaží dosáhnout podporou maloobchodníků, investicemi do prodejen, kvalitním marketingem nebo zaváděním nových technologií a služeb. Pilířem je jednotný maloobchodní pokladní systém s centrálním číselníkem zboží čítajícím v současnosti již více než 120 tisíc položek.*

/zr/

Ilustrační foto: archiv Družstva CBA

 

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Renátou Zajíčkovou, starostkou Městské části Praha 5. Ta se také stala tváří červnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Červnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Odpady a obce a bylo připraveno ve spolupráci s časopisem Odpady. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách červnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Renáta Zajíčková, starostka Městské části Praha 5: Pokusy využívat participativní rozpočtování v Praze 5 tu byly už v roce 2016. Jenže tehdy tomuto způsobu zapojování občanů do rozhodování o rozvoji své městské části nebyla stanovena žádná pevnější pravidla a vlastně se ani nevedla pořádná evidence takto podpořených projektů.

My jsme – i na základě výsledků z veřejných setkání s občany –provedli revizi pravidel a všechny informace o hlasování lidí o jednotlivých projektech a a jejich realizaci zveřejňujeme na webu.  Mimochodem, v Praze 5 mají právo navrhovat projekty hrazené radnicí z participativního rozpočtu od letošního roku i mladí lidé starší 15 let. Osvědčuje se to a nemíníme tuto věkovou hranici zvyšovat.

Před každým kolem podávání návrhů do participativního rozpočtu se se nově s předkladateli projektů setkáváme, i formou on-line a vysvětlujeme jim pravidla a varujeme je i před zbytečnými možnými chybami, které by mohly vést k vyřazení jejich projektů.

Loni jsme na tyto účely vyčlenili 15 milionů korun a počet přihlášených projektů trhal rekordy. Nejvíce hlasů – bezmála 1500 – obdržel projekt singletrack Motol pro rodinné vyjížďky na kolech, ale podpořeny byly například také projekty květinové louky, retenční nádrže na zachycování dešťové vody na sídlištním plácku, zastínění dětského hřiště proti slunci popínavými rostlinami a další.

* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR: Po novém stavebním zákoně, který přinese zjednodušení a zrychlení povolování staveb volala odborná i laická veřejnost. Svaz měst a obcí ČR od něj očekával zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, způsob jeho projednávání, navrhovaná znění a množství pozměňovacích návrhů vyvolává ale víc otázek než odpovědí a vzbuzuje řadu obav. Pokud zákon nebude kvalitní, tedy aplikovatelný a funkční, tak, aby vyvažoval veřejné a soukromé zájmy, může dojít nejen k devastaci životního prostředí, kulturního dědictví, ale i k ekonomickému kolapsu celého státu.

Není pravda, že se jedná o jedno razítko a jeden rok. Některé dotčené orgány státní správy (DOS) zůstávají vyčleněné. Razítka je nutné počítat i ta, která nejsou tzv. DOS, ostatně těch je asi jenom devět, zbytek jsou vlastníci technické a dopravní infrastruktury, jejichž souhlas je nutné mít vždy, případně i místo na napojení (těch může být klidně i 35 – obzvláště v Praze).

Často je ďábel ukryt v detailu: lhůta začíná běžet až po podání ÚPLNÉ žádosti. Zatím není zcela zřejmé, co to bude znamenat, neboť technická část ještě není zcela známa, má být řešeno vyhláškou. Obecně by se dalo říct, že dojde ke zjednodušení tím, že bude jen jeden druh řízení a bude rovnou řízení o povolení stavby. Stavebník může ovšem vydat peníze na poměrně rozsáhlou dokumentaci a až pak se dozví, zda lze stavět. Ani informace, jak obsažná bude stavební dokumentace, zatím nejsou. A to samozřejmě souvisí s její finanční náročností. Než bude známo znění prováděcích vyhlášek, nelze jednoznačně říct, zda jedno stavební řízení bude mít pozitivní přínos.

* Pavel Černý, advokát, Frank Bold Advokáti: Nový stavební zákon je bezesporu jednou z důležitých plánovaných právních úprav a urychlí výstavbu jednotným rozhodováním při povolování výstavby. Jeho cílem je zrychlit a zjednodušit řízení o povolení staveb, která dnes i pro relativně jednoduché projekty často trvají neúměrně dlouho. Toho má být dosaženo zejména zavedením jediného řízení o povolení stavby, místo současného územního a stavebního řízení, zavedením jednotné soustavy státních stavebních úřadů a integrací rozhodování, pro kterou se vžilo označení: jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko.

Tento princip nebude ve výsledné podobě zákona zakotven zcela důsledně, protože některá dílčí povolení, například k zásahům do kulturních památek nebo zvlášť chráněných částí přírody, budou nadále vydávána samostatně. Řada dnešních závazných stanovisek dotčených orgánů však bude nahrazena buď jejich nezávazným vyjádřením, nebo kompetence přejde přímo na nové stavební úřady. Ty budou součástí jednotné státní stavební správy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. To by mělo zajistit vyšší efektivitu rozhodování, jednotný výklad práva a odstranit riziko systémové podjatosti úředníků.

Úprava účastníků řízení se v návrhu oproti současnému stavu zásadně nemění. Jedním z důsledků integrace rozhodování by naopak mělo být opětovné zařazení ekologických spolků mezi účastníky všech řízení o povolení stavby, pokud jsou dotčeny zájmy ochrany přírody. V integrovaném řízení se budou účastníci moci vyjadřovat ke všem aspektům věci, včetně těch, které podle platné úpravy řeší závazná stanoviska, vydávaná bez účasti veřejnosti. Je však nutné zajistit, aby o zásazích do veřejných zájmů rozhodovali úředníci s příslušnou kvalifikací, i když budou součástí stavebního úřadu.

Zákon má stanovit jednoznačné lhůty pro vydání rozhodnutí o povolení jednotlivých typů staveb. Záruky jejich dodržování však nejsou v aktuálně projednávané verzi návrhu příliš silné (na začátku května 2021).

Dosažení základního cíle urychlení řízení o povolování staveb tak bude záležet především na tom, jak kvalitně a efektivně bude fungovat nová státní stavební správa.

* Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD): Zálohový systém v ČR potřebují především výrobci nápojů, kteří hledají pro ně nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat k použitým PET lahvím, zrecyklovat je a recyklát použít jako příměs při výrobě nových PET lahví. Potřebují si tento systém uzavřít z pro ně ekonomicky výhodného důvodu a při tom se snaží využít neznalosti veřejnosti a ekologické líbivosti v zálohách. Ale odpad není jen plast, nebo dokonce jen PET lahev. Problematika je mnohem složitější, a pokud se chceme chovat zodpovědně a ekologicky, musíme se zajímat o veškerý odpad.... Podporovatelé záloh na PET lahve počítají v kalkulaci nákladů na zálohový systém s určitým počtem přístrojů na automatický výkup PET lahví a plechovek. Tento počet přístrojů není dostatečný ani pro všechny hypermarkety, supermarkety a diskonty v České republice, natož pro tisíce menších prodejen, kde by nákup takového přístroje neměl ekonomickou návratnost a tedy smysl. Menší prodejny by podle návrhu neměly povinnost PET lahve vykupovat, ale tím by si podle mě výrazně uškodily v rámci konkurence. PET lahve by byly ceninou, proto by prodejny tyto lahve musely v neporušeném stavu skladovat a evidovat. Současně by byla použitá PET lahev odpadkem, takže vyčlenit navíc v rámci prodejen dostatečně velký prostor na skladování odpadků by bylo pro většinu prodejen neřešitelným problém. Lahve by se dávaly do PET pytlů, tedy by se vytvářel nový plastový odpad a z prodejen by byly sváženy nákladními vozy k recyklaci

* Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice na Rokycansku a předseda SMS Plzeňského kraje: Zcela jistě by nám, obcím, pomohlo zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, tak jak to má zavedeno v současné době asi deset evropských států.  Pokud budeme věřit údajům, které máme od  autorizované společnosti, tak by se mohla četnost svozů žlutých kontejnerů snížit až o polovinu, protože jejich obsah údajně tvoří okolo 50 procent PET lahví. To bychom ušetřili hodně. Na druhou stranu zálohování je jediná možnost jak splnit cíle stanovené EU, protože dobrovolným způsobem nejsme schopni splnit požadovaných 90 procent sběru PET lahví. Do roku 2025 bychom měli zajistit sběr 50 procent nápojových plechovek. To tedy nevím, jak tohle splníme.

* Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek na Kolínsku: Svaz měst a obcí ČR se dlouhodobě staví k návrhům na zavedení systému zálohování plastových lahví velmi rezervovaně a na tomto stanovisku stále setrvává. Současný systém sběru recyklovatelných odpadů včetně plastů funguje velmi dobře, což dokládají každoroční statistiky množství vytříděného odpadu, které vykazují stabilní růstovou tendenci. Občané obcí jsou na zavedená pravidla evidentně zvyklí, vědí, jak se v nich orientovat a využívají sítě široce dostupných kontejnerů.  Právě rozvíjení fungující kontejnerové sítě a motivaci občanů k samotnému třídění považuje Svaz za klíčové pro plnění stále náročnějších cílů, které do oblasti odpadového hospodářství přináší nová legislativa.

* Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství, životního prostředí a neuvolněný místostarosta města Pacov na Pelhřimovsku: Ambicí našeho kraje v rámci jeho Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV) je účinně pomáhat obcím, aby během následujících už necelých deseti let disponovaly dobudovanou infrastrukturu na třídění odpadu, měly vyřešeno energetické využití zbytkového komunálního odpadu – a hlavně aby i veřejnost se učila brát tuto problematiku za svoji prioritu a snažila se předcházet vzniku odpadů.

Kraj Vysočina například už podepsal dohodu se Sdružením obcí Vysočiny o spolupráci na řešení problematiky odpadů. Aktivně jezdíme po území našeho kraje a diskutujeme problematiku a formy řešení s městy, obcemi, svozovými společnostmi. Jednáme se společnostmi, které se zabývají energetickým zpracování odpadů. Připravujeme finanční nástroje pro zvýšení podpory investic do technologií třídění odpadů a vzdělávací aktivity. V letošním roce jsme opět vyhlásili krajský dotační program Odpady 2021 na podporu aktivit k předcházení vzniku odpadů, správného třídění a materiálového využití jednotlivých využitelných složek odpadu v obcích.

Kdybych to měl shrnout, tak zjednodušeně řečeno s obcemi a svazky obcí definujeme společné problémy a hledáme možnosti řešení. Kraj Vysočina v tom hraje především roli moderátora a nabízí municipalitám i pomoc svých odborníků a chceme spolupracovat i se specialisty, kteří v kraji působí. Jsme v kontaktu například se ZERA –Zemědělskou a ekologickou regionální agentura, z. s., v Náměšti nad Oslavou, která má řadu zajímavých zkušeností a technologických řešení v oblasti BRKO. Nezaměnitelnou úlohu bude hrát i napojení na zemědělství – protože kde jinde, než zpět na poli by měl biologicky rozložitelný komunální odpad opět skončit?

* Václav Vachuška, manažer Dobrovolného svazku obcí Horažďovicko: Náš realizační tým spouští unikátní pilotní projekt cirkulárního řešení sběru a následného využití popelů. Projekt zahrnuje organizovanou spolupráci napříč mikroregiony ve sdílení know-how pro produkci ekologicky bezpečných popelů, jejich odděleného sběru a následnou přeměnu na posypový materiál, využitelný během zimního období. To vše lokálně, nákladově efektivně, bez zbytečných přesunů odpadů a s úsporou přírodních zdrojů napříč republikou.

* Jakub Bednárek, starosta obce Bořenovice na Kroměřížsku, manažer Mikroregionu Morkovsko: Snahu odklonit popeloviny z komunálního odpadu vítáme. Jde o skvělý nápad, a navíc to řeší problém, který nás hodně trápí.  Sám zastupují obec, která je dlouhodobě, po řadu let, nejlepší do 500 obyvatel v třídění odpadu ve Zlínském kraji. Přesto je u nás produkce komunálního odpadu stále vyšší, než bychom chtěli. To je dáno tím, že máme obec plynofikovanou jen plynem propan, který je o dost dražší než zemní plyn, a občané jej tak příliš nevyužívají. Topí i nadále tuhými palivy, především uhlím. To v zimě s sebou nese vysoký nárůst produkce komunálního odpadu právě kvůli popelu z uhlí. Jsou domácnosti, kterým na popel nestačí ani dvě popelnice o obsahu 110 litrů.

Do projektu snížení produkce komunálního odpadu zavedením odděleného sběru a zpracování popele z domácích topenišť se rozhodně chceme zapojit. Pokud se povede odklonit popel z popelnic, budeme mít po starostech. Máme dostatek svých nádob, do kterých by občané ukládali jen popel. K tomu je navíc obrovská přidaná hodnota v možnosti materiál dále využít. Celkově by se nám snížila produkce komunálního odpadu – a ještě by se snížily primární i sekundární náklady.

* Lukáš Kříž, IT expert: Chytré řízení odpadů patří vedle inteligentní dopravy, energetiky nebo bezpečnosti ke klíčovým principům chytrých měst. Implementovat jej lze ale i bez vazby na další systémy. Odpadové hospodářství obvykle zastřešuje tři hlavní činnosti. Jsou jimi sběr, likvidace a recyklace. Technologie pro chytré odpadové hospodářství se prozatím zaměřují převážně na první krok čili na sběr a související optimalizaci dopravy.

Právě v této oblasti lze dosáhnout nejvyšších efektů nákladových i užitkových. Svoz probíhá v okamžiku reálného zaplnění odpadních nádob a vede po optimalizované trase. Obyvatelé měst tudíž vždy mají kam odklad ukládat. Jde samozřejmě o velké zjednodušení celé problematiky.

Podle analytiků společnosti Mordor Intelligence se technologie chytrého odpadového hospodářství stále nacházejí v rané vývojové etapě, v níž se ještě utváří dodavatelský ekosystém. Vedle provozní a nákladové optimalizace městům také pomáhají s plněním oborových regulací, které se k zacházení s odpadem vztahují. Vedle domácností dopadají také na podniky, které mohou implementací chytrých technologií v této oblasti dosáhnout synergie hned v několika oblastech, ekonomickou a regulatorní stránku věci nevyjímaje.

Chytré odpadové hospodářství se stává ideálním místem pro uplatnění technologií internetu věcí. Nejrůznější čidla mohou sledovat nejen zaplněnost kontejnerů, ale také jejich obsah, fyzické přemístění nebo narušení, případně monitorovat přístup domácností. Ze sbíraných dat mohou centrální systémy flexibilně sestavovat trasy sběru nebo predikovat blížící se naplnění nádob.

Koncept internetu věcí znamená pro odpadové hospodářství revoluci. Ta se podle zmíněných analytiků odehrává zejména v oblasti optimalizace nákladů a těží z ní primárně firmy, které poskytují příslušné služby. Dodavatelé řešení pro chytré odpadové hospodářství se obvykle soustředí na monitoring, optimalizaci svozových tras a na analytiku. Senzory internetu věcí pro každou z těchto oblastí dodávají vstupní data, s nimiž systémy dále pracují. Obvykle využívají vizualizační platformy, které jim v reálném čase dávají přehled o situaci a umožňují přijímat tzv. informovaná rozhodnutí.

* Milan Hrabec, společnost Šebesta a spol. s r. o.: Hodně záleží i na tom, jak byla a je čistírna odpadních vod (ČOV) udržovaná a jak se o ní provozovatel stará. Ale po 20 letech provozu se už musí častěji opravovat. Někdy už po 15 letech nastávají problémy typu odcházejících motorů, čerpadel, někdy odcházejí celé technologie od nátoku po odtok. Nejrychleji se opotřebují díly, které se točí, například čerpadla.

ČOV jsou schopny z vody dostat velké spektrum látek. Některé chemické látky však dokážou technologií projít a přes ČOV se dostat do životního prostředí. Takový problém představují například zbytky hormonálních přípravků nebo antibiotik.  Jejich (nejen) stopové množství se dá dohledat ve vodních tocích, následně v mase ryb, a potažmo i v organismu lidí. Postupně si takto vytváříme rezistenci/imunitu na léky.

Specifickým problémem jsou také kvasinky, které mohou poškodit biologii ČOV. S tímto problémem se setkávají zejména na Moravě, koncem listopadu, kdy je po vinobraní a vinaři se potřebují zbavit kvasinek.  Ty uniknou, když vinař čistí sudy nebo zpracovává hrozny, a neřízeně je pustí do odpadu a potažmo i do čističky. Kvasinky zlikvidují vše. Tyto problémy se týkají spíše větších vinařů, ale mohou nastat, když se sejde více menších producentů vína.

* Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení a transparentnost: V Praze je nedostatek finančně dostupného nájemního bydlení. V takovém prostředí vlastníci upřednostňují domácnosti, které nevnímají jako rizikové z hlediska možného prodlení s platbami nájemného nebo poškození bytu. Nízkopříjmové domácnosti se tak často cyklí v drahých nebo nevyhovujících formách ubytování.

Převážná většina vlastníků požaduje při uzavření nájemní smlouvy jistotu (tzv. kauci), a to ve výši až tří měsíčních nájmů. Nízkopříjmové domácnosti, které pravidelně hradí své životní náklady, často nemají k dispozici finanční rezervu, kterou by za tímto účelem mohly uvolnit. Navíc Úřad práce, který za tímto účelem může poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci, ji někdy buď neposkytne vůbec, nebo nedostatečně rychle, takže ji budoucí nájemce nemá k dispozici v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. Vlastníci pak upřednostňují jiné nájemce, kteří tento problém nemají.

Pandemie covid-19 sice dočasně zlevnila nájemní bydlení v Praze v průměru o 10 až 20 %, nicméně pro nízkopříjmové obyvatele hlavního města výše zmíněné bariéry vstupu na trh přetrvávají. Pro spuštění Městské nájemní agentury (MNA) jsou tedy vhodné podmínky – výše nabízeného nájemného se bude držet na úrovni nižších tržních cen a v kombinaci s dalšími zárukami může být spolupráce s MNA pro majitele zajímavou variantou.

V posledních dvou letech se významně zvýšil počet žádostí o pronájem bytu pro osoby v sociální tísni z nízkých desítek měsíčně na 50 až 100 měsíčně. Na čekací listině na městský byt má Praha v tuto chvíli již téměř 600 domácností. Bytový fond Hlavního města Prahy nedisponuje dostatečnými kapacitami, aby mohl včas vyhovět všem důvodným žádostem. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak této zvýšené poptávce vyjít vstříc...

... Praha bude realizovat Městskou nájemní agenturu prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha (CSSP). Pokud by MNA využívala standardní vztah nájem – podnájem, nemohli by případní podnájemci čerpat příspěvek na bydlení, což je dávka státní sociální podpory, kterou nízkopříjmové domácnosti často pobírají. Proto je model realizovaný MNA odlišný.

Vlastník uzavře s MNA inominátní smlouvu o poskytnutí bytu, Městská nájemní agentura následně uzavře s domácností standardní nájemní smlouvu. Vlastník bytu získá od města garantovaný příjem, jenž je na spodní hranici tržního nájemného v Praze a který vlastník dostane vyplacený vždy – bez ohledu na obsazenost bytu anebo platební morálku nájemce. Nájemce platí Městské nájemní agentuře nájemné, které je zhruba o 10 % vyšší než částka garantovaného příjmu.

Jen u nanejvýš jedné třetiny bytů předpokládáme, že bude nutné je pronajmout za cenu, jež odpovídá nájemnému v městských bytech a která bude nižší než garantovaný příjem (řádově o několik desítek Kč na m2 bytu). V těchto případech půjde o nájemníky v mimořádně tíživé sociální situaci, přičemž částka, kterou by město muselo vynaložit za ubytování těchto lidí v pobytových zařízeních, by byla výrazně vyšší než doplatek výše uvedeného rozdílu.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.

Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie ČR – a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek.

*  Milan Školník, katedra politologie Univerzity Hradec Králové: V Sociologickém časopisu jsme na základě výsledků našeho výzkumu uvedli, že v obcích, kde mají uvolněné zastupitele, dochází také k soutěživějším volbám, resp. bývá tam větší počet kandidátů na každý mandát. Vycházeli jsme z argumentu, že odměna uvolněného zastupitele může být nemalou motivací proč kandidovat do obecního zastupitelstva. Samozřejmě je třeba mít zároveň na paměti, že v menších obcích, kde uvolněné zastupitele obvykle nemají, se o zvolení do zastupitelstva logicky uchází i méně obyvatel.

Do budoucna bychom chtěli zjišťovat, zda obce s uvolněnými zastupiteli jsou šikovnější v získávání dotací, jestli více investují, zapojují-li se do různých meziobecních i přeshraničních projektů apod. Opět to vychází z toho, že uvolněný zastupitel má lepší podmínky ve srovnání s neuvolněným – ovšem je třeba kontrolovat i celou řadu jiných proměnných, které to mohou ovlivňovat.

Zmínit je možné velikost úřadu, resp. počet úředníků, které má starosta k dispozici, aby mu pomohli s agendou. Dále stranickou příslušnost, jelikož členství ve straně, která je zrovna ve vedení kraje či ministerstev, může být další, byť ne vždy přiznávanou výhodou, třeba už jen co do lepšího přístupu k informacím. S tím souvisí i geografická blízkost k úřadům státní správy. Přece jenom zastupitelé obcí z okolí Prahy to mají na ústřední orgány státní správy blíž než třeba jejich kolegové ze vzdálenějších obcí na Moravě či ve Slezsku.

Pokud zjistíme, že obce se zastupiteli na plný úvazek jsou pro jejich obyvatele skutečně přínosnější, tak je třeba se zabývat otázkou, co brání zejména malým obcím v tom, aby i ony měly komunální politiky na plný úvazek. První, co nás napadne, jsou pochopitelně omezené finance. V malých obcích může uvolněný starosta být značnou zátěží pro jejich rozpočet.

Dále to jsou nepochybně tzv. starostové srdcaři. I když by jim zastupitelstvo mohlo navýšit odměnu, chtějí svoji funkci vykonávat jen za minimální částku nebo úplně zadarmo – právě proto, že si uvědomují, že rozpočet jejich obce není bezedný. K dispozici přitom mají třeba jen externí účetní a jednoho obecního zaměstnance na půl úvazku, někdy ani to ne.

V obou případech je třeba formulovat návrhy a tlačit na Ministerstvo vnitra a legislativce. Jde o to najít způsob, jak pomoci obcím, které by měly chtěly mít uvolněného zastupitele – ale z různých důvodů, hlavně asi finančních, by to tam za současných podmínek bylo obtížně řešitelné. A tam, kde o uvolněného zastupitele zájem nemají, se snažit alespoň o ještě účinnější metodickou pomoc a ulehčovat lidem na obecních úřadech práci, protože agendy, která se na obce přenáší, je čím dál více a bojují s ní především ty malé obce bez úřednických aparátů a uvolněných zastupitelů.

* Milan Kašík, mediální analytik: Komunikace radnic s občany je nejen jejich hlavním posláním, ale i základním prostředkem budování důvěry a poskytování kvalitního a hlavně rychlého až průběžného občanského servisu.

Mnozí mávnou nad touto „moudrostí“ rukou a ihned mě poučí, že to přece dělá všemocný radniční web. Ano, dělá. Ale jak a kde? Je proto s podivem, že mnohé radnice i přes existenci těchto webů stále vynakládají značné finanční prostředky na různé zpravodaje a magazíny s nízkou periodicitou, a tím i s nulovou operativností.

Leckterá radniční periodika se ani po třiceti letech nezbavila nelichotivého označení „hlásné trouby radnic“, a v tom je skryt onen ďábel v detailu. Málokdo si uvědomí, tato radniční „hlásnost“ může zapříčinit až zrušení výsledku komunálních voleb, což se událo v roce 2018. Tehdy byly soudem zneplatněny komunální volby ve Strakonicích se zdůvodněním, že vítězné hnutí Strakonická Veřejnost narušilo předvolební kampaň a bylo zvýhodněno v radničním periodiku Zpravodaj města Strakonice a na výlepových plochách.

* Luděk Tesař, ekonom: Nejdéle sloužícím premiérem samostatné ČR byl Václav Klaus, který vládl zemi celkem 2010 dnů (5,5 roku) a nevytvořil žádný dluh. Vládl téměř absolutně vyrovnaně. Stát v té době sice rozdával a prodával majetek v projektech velké a malé privatizace, což pomáhalo udržet saldo státních financí nad hladinou, ale řekli jsme si, že okolnosti jednotlivých období po sobě jdoucích vlád nebudeme zohledňovat.

Druhým nejdéle sloužícím premiérem byl Miloš Zeman. U kormidla své vlády stál 1454 dnů (zhruba 4 roky) a vytvořil dluh 201 miliard. Kč (průměrně 138 mil. Kč na den své vlády).

Pomyslný bronz za trvanlivost ve funkci premiéra získal i Bohuslav Sobotka, který vládl 1414 dnů (také přibližně 4 roky). Ten vytvořil pouze mírný přebytek 39 mld. Kč (průměrně 28 milionu Kč na den své vlády).

Jepičí život mezi premiéry za nejkratší vládnutí měl Josef Tošovský, který vládl pouze 201 dnů a vytvořil mírný deficit 22 mld. Kč (průměrně 107 mil. Kč na den své vlády).

V historii samostatné ČR přebytky po sobě zanechali jen dva premiéři – Bohuslav Sobotka a Jiří Rusnok. Ale ani Václavu Klausovi nelze upřít, že dluhy zkrátka nedělal. Ostatní již na plné plachty brázdili moře dluhů...

... Králem dluhů však může být jen jeden – a nyní je jím podle čísel a výkonů jednoznačně (připomínám, že nezohledňujeme žádné okolnosti vládnutí) – jím je Andrej Babiš. Sesazeno z trůnu jím bylo Jeho Veličenstvo Miroslav Topolánek i se svým dvorem, jeho eminencí Petrem Nečasem. Největší dluh státu i výkony v zadlužování na den připadly premiérovi Andreji Babišovi  (upozorňuji, že jsme hodnotili jen data do konce roku 2020)...

... Dluh jistě může pomoci vybudovat i budoucnost. Ale hlavním problém všech dosavadních státních dluhů bylo, že se vždy projídaly a projídají a nebyly a nejsou investovány. Austrálie například dokázala za 2 mld. dolarů (42 mld. Kč) vybudovat největší odsolovací zařízení na jižní polokouli.

Nikdo však nepřekoná nás, Čechy. My jsme během dosavadní existence samostatné České republiky od roku 1993 za dluh více než 100 mld. dolarů dokázali vytvořit největší SKORONIC ve vesmíru. Věřím, že toto nejdražší SKORONIC pomůže našemu národu tím, že se přetaví alespoň v hmatatelné kouzlo, kterým čarují naše skvělé starostky a starostové, ale i firmy a živnostníci. Před těmi všemi smekám. Vzdejme jim hold, král nekrál.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Na první pohled je zřejmé, že finanční situace obcí se v minulém roce výrazně nezměnila, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních.

Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat – a to i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, že čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší – a naopak.

V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obce. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala – na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní – čistě podle počtu obyvatel, a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v uplynulém roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

* Vladimír Sochor, specialista pro EPC Českomoravské záruční a rozvojové banky: Metoda byla v ČR poprvé představena v roce 1992. První projekty byly realizovány v letech 1993-4 v Městské nemocnici v Jilemnici a v pražské nemocnici na Bulovce. Od té doby se množství projektů rozrostlo na více než 25 desítek. Metoda je zajímavá tím, že přináší optimální kombinaci energeticky úsporných opatření, kterou firma na klíč zrealizuje. Investice se obvykle postupně splácí z uspořených provozních nákladů.  Nejpodstatnější ale je, že objem úspor uvedený ve smlouvě bude skutečně dosažen. Pokud by se tak nestalo, šlo by to na úkor té firmy. Ze všech energeticky úsporných řešení je metoda EPC nejkvalitnější, protože se maximalizují úspory při optimalizaci investičních nákladů. Metoda EPC je pro mě srdeční záležitostí a prosazoval jsem ji i za svého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.*

 /rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Tržby družstevních prodejen Coop vykázaly v loňském roce růst o 7 % na téměř 33 miliard korun. Celkově tak Skupina Coop dosáhla o více než dvě miliardy vyššího obratu než v roce 2019. Na platech či speciálních odměnách spojených s pandemií koronaviru pak zaměstnanci dostali dohromady přidáno zhruba 300 milionů korun. Podle zkušeností Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina Coop) sdružujícího 46 spotřebních družstev, se již – i díky podpoře ze strany územních samospráv – zastavil i trend uzavírání malých obchodů v obcích, i když ještě stále řada, zejména menších prodejen bojuje o své přežití.

Jak informuje portál pro tradiční trh Samoška (www.samoskaweb.cz ), v prodejnách Coop došlo celkově jak ke zvýšení frekvence nákupů, tak velikosti průměrného nákupu. Podle předsedy představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina Coop) Pavla Březiny růst souvisí se snadnou dopravní dostupností prodejen a také tím, že mnoho zákazníků preferovalo bezpečnější nákup v menších prodejnách.

Skupina Coop provozuje v Čechách a na Moravě více než 2400 obchodů různých formátů, klíčovou část z hlediska počtu tvoří vesnické prodejny.

V mnoha obcích naše prodejny suplují poštu, lékárnu či v návaznosti na službu cashback i bankomat. Lidé jsou rádi, že díky našim prodejnám nemusí za každým nákupem a dalšími službami daleko cestovat, často jsou naše prodejny navíc prakticky jediným sociálním centrem v obcích,“ připomněl Pavel Březina.

PODPORA ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁV

Mnoho zejména menších prodejen sice stále bojuje o přežití, celkově však trend zavírání malých obchodů v obcích ustal, a to jednak díky zájmu zákazníků a někdy i pomoci územních samospráv . „Jsme vděčni za podporu, kterou nám v místech, kde je rentabilita prodejen na hranici, poskytují místní úřady, které udržení prodejny považují za důležité pro celkové fungování obce,“ zdůraznil dále Pavel Březina.

Nakupování ve vesnických prodejnách prochází podle dat, které má Coop k dispozici, celou řadou změn. I v menších prodejnách je dnes standardem využívání platebních terminálů a ve více než 500 prodejnách je možné nakupovat prostřednictvím e-shopu. Jak dále Pavel Březina konstatoval, je důležité, že prodejny Coop se – na rozdíl od prodejen nadnárodních řetězců – umí přesně přizpůsobovat lokálním potřebám, mají tak například různé otevírací doby, ale také sortiment či soubor dalších služeb.

V mnoha aspektech se měníme, zároveň jsou však i nadále naše družstevní prodejny úzce navázány na lokální dodavatele. Zájem o regionální potraviny přitom nadále roste a my jich máme největší podíl a často překonáváme v každodenní nabídce sortimentu i tolik oblíbené farmářské trhy,“ uzavřel Pavel Březina.*

/zr/

Ilustrační foto: Portál Samoška

Zanikání malých prodejen zpomaluje. Vývoj, který Asociace českého tradičního obchodu předpokládala, nyní potvrzuje i aktuální zjištění společnosti Nielsen. V roce 2019 zaniklo 195 nezávislých prodejen o velikosti do 400 m². To představuje téměř dvoutřetinový pokles oproti roku 2018.

Výrazně nižší počet uzavřených menších českých obchodů s potravinami kontrastuje s předchozími roky. V roce 2018 zaniklo 513 prodejen, o rok dříve dokonce 1082. Nyní se dlouhodobý trend mění. „Posledních pět let vysvětlujeme starostům, hejtmanům i na ministerstvech význam a důležitost malých prodejen zejména ve venkovských oblastech. A daří se nám to. V současnosti už téměř polovina krajů podporuje fungování nejmenších venkovských prodejen a rovněž mnozí starostové si uvědomují, že mít fungující prodejnu je pro život v obci naprosto nezbytné,“ hodnotí aktuální vývoj Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).

V roce 2017 měl nezávislý trh 13 758 prodejen s potravinami a smíšeným zbožím, o dva roky později to bylo 11 940 prodejen. Za poslední tři roky tak český maloobchod přišel o 1818 prodejen o výměře do 400 m². Ty zajišťovaly obchodní obslužnost především v menších městech a na venkově.

„Nejnovější čísla ukazují, že se situace na českém maloobchodním trhu s potravinami pomalu uklidňuje. Zaniká méně malých prodejen a podobně sledujeme také značný pokles vzniku nových super a hypermarketů. Trh se po dvou letech, relativně silných poklesů, stabilizoval a to hlavně v nejmenším formátu, tzv. smíšenek do 50 m²,“ vysvětluje Lubomír Mechura, ředitel společnosti Nielsen.

Důležitost fungování malých prodejen v blízkosti bydliště jasně ukázala i současná koronakrize. „V době největší krize upřednostnilo více zákazníků než obvykle nakupování v menších obchodech právě v blízkosti svého domova. Uvědomili si totiž, jak důležitou roli pro ně hrají prodejny v místě, kde žijí a do kterých nemusejí dojíždět. Podpora lokální ekonomiky je pro budoucnost naprosto klíčová,“ uzavírá předseda AČTO Pavel Březina.

/zr/

Ilustrační foto: archiv AČTO*

 

Dezinfekční prostředky, ústenky a další ochranné pomůcky obdrželo minulý týden od Královéhradeckého kraje celkem 139 malých prodejen, které sdružuje Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).

Královéhradecký kraj minulý týden předal prodejnám v rámci boje proti šíření koronaviru covid-19 celkem 10 tisíc roušek, 2 tisíce rukavic a 25 litrů dezinfekce. „Jsme moc vděčni Královéhradeckému kraji a hejtmanovi Jiřímu Štěpánovi za tuto formu pomoci. Především menší prodejny, které nenakupují zboží v tak velkých objemech, totiž mají velký problém dostat se k ochranným pomůckám a dezinfekcím. A když už se k nim dostanou, pak jsou jejich ceny většinou přemrštěné,” uvedl Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu, která sdružuje na 7000 prodejen se zhruba 30 tisíci zaměstnanci.

Královéhradecký kraj podporuje venkovské prodejny dlouhodobě. V rámci dotačního programu na podporu provozu venkovských prodejen, který vyhlásil už v roce 2018, kraj letos rozdělil mezi 76 prodejen 3,2 milionu korun.

„Vedle lékařů, sester a všech, kteří v současné době bojují s šířením koronaviru, jsou v první linii také prodavači, prodavačky a další zaměstnanci obchodů, díky kterým je život alespoň z části takový, jako před vypuknutím pandemie. Je důležité, aby i oni měli dostatek ochranných prostředků a chránili tak sebe a všechny kolem. Za celý Královéhradecký kraj jim děkuji za jejich obětavost,“ vysvětlil důvod této podpory hejtman Jiří Štěpán.

Právě prodavači patří mezi nejexponovanější profese, pokud jde o rizika spojená s nákazou. “Velké ocenění za to, že prodejny zůstávají otevřené, jsme zaznamenali i od starostů. Mnoho z nich nosilo prodavačkám roušky, aby obchody nezavřely. Navíc později ty prodejny fungovaly samy o sobě jako sběrné místo šitých roušek zadarmo pro obyvatele, kteří je ještě neměli,” dodal Pavel Březina.*

/zr/

K foto:

Hejtman Jiří Štěpán předává ochranné pomůcky vedoucí prodejny Pramen v Nechanicích

Foto: archiv

Asociaci českého tradičního obchodu (AČTO) zastupuje na sedm tisíc nezávislých regionálních obchodů se zhruba 30 tisíci zaměstnanci po celé ČR. Jak včera upozornila ve svém prohlášení, dodávky potravin a dalšího zboží i do těchto prodejen jsou plynulé a díky obětavosti jejich pracovníků se prodejny často stávají i centry sběru humanitární pomoc.

Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) a předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (COOP), upozornil zejména na to, že:

* Prodejny sdružené v AČTO se často stávají místem sběru humanitární pomoci pro domácí výrobce ochranných roušek. V této souvislosti se objevila velká solidarita občanů, kteří darují roušky personálu prodejen. Cílem všech je, aby prodejny zůstaly otevřené a nedošlo k jejich uzavření.

* Prodejny věnují maximální čas a péči sanitačním pracím. Nikdo nepodceňuje vážnost situace a maximální úsilí věnují všichni snaze o zachování hygienicky bezpečného prostředí. Zaměstnanci prodejen to dělají nejen kvůli sobě, ale i kvůli svým zákazníkům.

* Dodávky potravin do prodejen jsou plynulé. Všechny prodejny doplňují zásoby podle svých možností a kapacit s ohledem na aktuální požadavky a potřeby zákazníků. Ojediněle může docházet k výpadkům některého druhu zboží, tyto výpadky jsou ale v co nejkratší možné době nahrazovány.

* Asociace českého tradičního obchodu vítá nařízení vlády o povinném nošení roušky, respirátoru, šátku nebo jiné ochrany obličeje a pravidelné dezinfekci košíků, madel, klik apod. Tato opatření zavedli členové Asociace českého tradičního obchodu již v pondělí.

* Osobní nasazení personálu prodejen je vysoké. Zaměstnanci i majitelé českých nezávislých prodejen udržují chod obchodů i přes vlastní časová omezení a vytíženost, způsobenou uzavřením škol a dalšími opatřeními, nastavenými v rámci boje s koronavirem.

„Veškerý personál prodejen a všichni naši dodavatelé dělají maximum - a můžeme říct i víc, než je v jejich silách - pro to, aby zachovali obslužnost prodejen a nedošlo k jejich uzavření. Samozřejmě i my se potýkáme s nedostatkem ochranných roušek, respirátorů a podobně, ale jednotlivé regionální prodejny se snaží situaci řešit často i ‘sousedskou’ svépomocí. A v tom je síla českého maloobchodu,“ uzavřel Pavel Březina.*

/zr/

Ilustrační foto: archiv AČTO

Dalších 513 nezávislých českých prodejen s potravinami a smíšeným zbožím zaniklo v minulém roce. Aktuální čísla společnosti Nielsen potvrzují odhady Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), která dlouhodobě varuje před zanikáním malých prodejen, výraznou měrou zajišťujících obchodní obslužnost venkova.

Podrobnější pohled na výsledky roku 2018 prozrazuje, že z celkového počtu 513 uzavřených prodejen patří 465 provozoven mezi prodejny samostatně vedené a žádným způsobem organizované, tedy nezávislé živnosti. Zbývajících 48 prodejen pak spadá do kategorie organizovaného obchodu s příslušností k některé z domácích maloobchodních sítí či aliancí.

Jednoznačně se potvrzuje to, co se snažíme vysvětlovat zákonodárcům i úředníkům již dlouho a to především v souvislosti se zákonem o významné tržní síle. V našem prostředí není sdružování českých prodejen do obchodní aliance původcem významné tržní síly, ale především způsobem, jak významné tržní síle čelit, obstát v konkurenci zahraničních řetězců a u silných dodavatelů vyjednat pro malé prodejny solidní podmínky,“ vysvětluje Zdeněk Juračka, předseda AČTO.

Porovnání počtu prodejen mezi lednem 2018 a lednem 2019 jasně vypovídá o tom, že postiženou kategorií je – ostatně jako každý rok – segment prodejen o výměře do 400 m². „Pod vlivem okolností, ať už migrace lidí z venkova za prací a vzděláním, nekalé konkurence, tlaku zahraničních řetězců či skokového navyšování minimální mzdy, musíme zavírat dlouhodobě ekonomicky nerentabilní prodejny. Přesto se nám ve stovkách venkovských lokalit daří malé prodejny udržet i přes jejich ztrátovost, často to totiž bývá poslední fungující prvek občanské vybavenosti,“ říká Pavel Březina, předseda představenstva skupiny COOP. Naopak počet supermarketů, tedy prodejen nad 400 m² se opět mírně zvýšil.

AČTO dlouhodobě usiluje o podporu a zachování tradičních českých prodejen a již v roce 2017 představila vedením jednotlivých krajů komplexní materiál s návodem jak venkovský obchod podpořit. „Výsledkem našeho dlouhodobého úsilí, vysvětlování a apelování je narůstající počet dotačních titulů v jednotlivých krajích, které jsou určeny pro venkovské prodejny. Děláme vše pro to a věříme, že se přidají další kraje a život v obcích podpoří. Spíše zbožným přáním zůstává zavedení čitelných pravidel pro neřízenou expanzi zahraničních řetězců,“ dodává Zdeněk Juračka.*

/zr/

Ilustrační foto: web AČTO

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down