Testování zařízení sloužícího k dočištění odpadní vody právě dokončují čeští experti. Kombinací různých typů filtrací a hygienizací může odpadní voda dosáhnout takové kvality, aby mohla být dále využívána. Ve vodním hospodářství měst by tak recyklovaná voda nahradila dnes již velmi cenný zdroj – vodu pitnou. Zavlažování městské zeleně, sportovišť, čištění ulic a omezování tepelných ostrovů zastavěných městských částí by tak bylo šetrnější k přírodním zdrojům, a navíc i ekonomicky výhodnější.

Řešitelé tímto projektem chtějí dosáhnout zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, se kterými se potýká nejen Česká republika. Technologická agentura České republiky (TA ČR) podpořila projekt částkou bezmála 5 milionů korun z programu EPSILON.

Mnoho z nás si neuvědomuje, že zdroje sladké vody jsou omezené. Přibližně sedmdesát procent je vázáno pouze v ledovcích v Antarktidě nebo Grónsku. Její dostupnost se navíc nadále zhoršuje. Ať už například kvůli degradaci půdy či změnám klimatu, které se vyznačují neobvyklými suchy. Důsledky pociťujeme nejen při zdražování vodného, ale především si jich všímáme přímo v ekosystémech," upozornil na stávající situaci Petr Konvalinka, předseda TA ČR. „Projekt se zabývá efektivním řešením akutní problematiky tohoto století, a to nejen v České republice, ale po celém světě," dodal.

Jedním z nejšetrnějších způsobů, jak lze bojovat proti neuvážené spotřebě povrchové či pitné vody, je její opětovné využívání neboli recyklace odpadní vody. Ta většinou pochází z domácností, institucí, průmyslového odvětví či dešťových srážek. Odpadní voda se zpracovává především v městských čistírnách odpadních vod (ČOV), které sice v Česku technologicky splňují požadavky Evropské unie i českých právních norem, ale nedokážou zajistit tak vysokou kvalitu vyčištěné vody, zejména po mikrobiologické stránce, která je nutná pro její opětovné využívání.

Nedostatek zdrojů vod nás tak přivádí k vývoji další fáze čištění. V České republice navíc doposud neexistuje lokalita s přímým a cíleným opětovným využíváním vyčištěných městských odpadních vod. Po laboratorních zkouškách jsme navrhli kombinaci procesů, které využívají pískovou filtraci, membránovou filtraci a filtraci přes granulované aktivní uhlí,“ vysvětlila Andrea Benáková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, která na projektu pracuje. „Hygienické zabezpečení se provádí pomocí UV záření a chlornanu sodného. Takto vyčištěná odpadní voda plně odpovídá požadavkům pro klasifikační třídu A  podle nového nařízení Evropské unie pro recyklaci odpadních vod,“ dodala Andrea Benáková.

Na základě zjištěných laboratorních výsledků navrhl řešitelský tým poloprovozní jednotku. Jednotka dočišťuje odtok z Ústřední čistírny odpadních vod Praha a je v provozu od září roku 2019. V rámci jejího testování je možné výše zmíněné technologie provozovat až v osmi  různých provozních režimech.

Pravidelně jsou sledovány vybrané mikrobiologické a chemické ukazatele v jednotlivých stupních úpravy. Součástí analýz je rovněž stanovení významných mikropolutantů. Výsledky jsou průběžně hodnoceny a na jejich základě jsou optimalizovány provozní parametry. Po ukončení projektu uspořádají řešitelé seminář a seznámí účastníky s dosaženými výsledky a s uplatněním navrhovaných postupů v praxi.

Doposud získané výsledky ukazují, že v technologii dochází k postupnému snižování výskytu mikroorganismů, které jsou ve velké míře zachyceny zejména na membráně (účinnost přibližně 98 procent).

Modul je provozován ve spolupráci hlavního řešitele projektu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Fakulty technologie ochrany prostředí a vedlejšího řešitele projektu společností Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK, a.s.). Recyklaci odpadních vod využijí především podniky vodovodů a kanalizací, města, obce a soukromé subjekty využívající cennou pitnou vodu i pro nepitné účely. Přínos se však projeví i v ekonomické a mimoekonomické oblasti, neboť přispívá k trvale udržitelnému rozvoji.

Cílem projektu tak není jen najít vhodné technologie pro nejlepší kvalitu dočištění odpadní vody, ale vyčíslit i ekonomické náklady a najít ideální poměr mezi cenou za recyklovanou vodu a její potřebnou kvalitou pro jednotlivé účely využití. Nezbytné je také doplnění legislativních limitů, dostatečná osvěta a informovanost občanů jednotlivých států, která by snížila pochybnosti o opětovném využívání vyčištěné odpadní vody.

Věříme, že ověření dlouhodobého a ekonomicky efektivního provozu jednotky přesvědčí potenciální investory, že recyklace vyčištěné odpadní vody není sci-fi, ale vyplatí se být k vodě tímto způsobem šetrní jak v České republice, tak v Evropské unii,“ řekl Martin Srb ze společnosti PVK, a. s.

/zr/

K foto: Poloprovozní jednotka pro recyklaci odpadních vod

Foto: archiv*

 

Žádné zákazy zalévání zahrad, napouštění bazénů či mytí aut. I v horkém a suchém létě měly obce a města, napojené na Vodárenskou soustavu jižní Čechy, vody dost. Její kapacita je obrovská. Dokonce dvakrát větší, než kolik činí současná roční produkce. Ta je ve výši zhruba 16 milionů kubických metrů vyrobené a po kraji potrubím rozvedené pitné vody. Proto není zásobení vodou ani limitem rozvoje bydlení, průmyslu či živností v napojených územích.

Celá vodárenská soustava je jihočeským klenotem. Už dávno před naším letopočtem stavěli staří Římané akvadukty pro zásobení měst vodou. Některé jsou dodnes funkční. Takový Aqua Appia už v roce 312 před Kristem dodával do Říma denně 73 tisíc kubíků vody. Jenže ten měřil jen 16,5 kilometru. Ten náš jich má přes 550 a vznikal až v 70. letech minulého století,“ říká Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva Jihočeského vodárenského svazu (JVS). Právě tento svazek 264 měst a obcí soustavu vlastní a provozuje.

Lokální „vodní blahobyt“ však nemusí být nekonečný. I to letošní subtropické počasí ukázalo. Třeba v Písku na přelomu srpna a září klesl průtok v řece Otavě pod množství, při kterém je povolen odběr vody do městské úpravny. Od 29. srpna do 4. září proto do města teklo ze soustavy každou vteřinou 30 litrů vody, doplňující místní systém.

Zafungovali jsme jako pojistka. JVS má s obcemi uzavřené smlouvy o dodávkách pitné vody, garantující pokrytí celé aktuální i budoucí spotřeby zajišťující jejich rozvoj. Pro všechny obce jsou smlouvy stejné. Náš svaz garantuje dodávky vody i obcím, které využívají současně převážně vlastní zdroje. V případě jejich výpadku jsme smluvně vázáni je plně nahradit.  I proto soustavu stále modernizujeme, protože sucho ohrožuje i náš region ať si to už někdo připouští nebo ne,“ připomíná František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS.

Vodárenský svaz si nechává zpracovávat rozsáhlou studii budoucí potřeby vody, jejímž základem bude analýza strategických a územních plánů jihočeských obcí a měst i plánů výstavby dopravních sítí a rozvoje území. Dokument bude dokončen do konce listopadu a poslouží k dalším strategickým rozhodnutím. Mimo jiné i o tom, v jakých dimenzích vést či rekonstruovat distribuční trasy.

Na Vodárenské soustavě jižní Čechy jako jediném zdroji pitné vody je zcela závislých více než 125 měst a obcí v kraji. Města a obce s vlastními zdroji, jichž je něco málo přes deset, z ní odebírají jen část své potřeby. Tyto zdroje zásobují pouze konkrétní sídlo a není na ně napojen rozsáhlý distribuční systém pro ostatní. Proto i cena vlastní vyrobené vody je logicky nižší. Významný vliv na cenu pitné vody má i primární rozdíl mezi cenou vody povrchové a podzemní. Podzemní voda, která nevyžaduje technologicky náročnou úpravu, je zpoplatněna dvěma korunami, zatímco povrchová z vodního díla Římov, stojí svaz bezmála čtyři koruny v odběrném místě pod hrází.

Z dlouhodobého hlediska bychom se k podzemním zdrojům měli chovat podstatně šetrněji a nevyužívat je v době, kdy je dostatek kvalitní vody povrchové. Obnova podzemních zdrojů je vždy dlouhodobá a pokles hladiny podzemní vody má závažné dopady do celého ekosystému oblasti,“ vysvětluje Antonín Princ.

V Jihočeském kraji je zatím vody dostatek. Problém je v tom, že zatímco některá města a obce mají zdrojů několik, jiná jen jediný a řada dalších žádný, protože do nich vodovod prostě nevede a nemají ani vnitřní rozvod. I proto roste počet těch, kdo se chtějí na soustavu napojit.

To jen potvrzuje smysl existence soustavy. Na druhou stranu financovat vodovod někomu, kdo o vodu ze soustavy projevuje zájem pouze v období, kdy mu dochází vlastní zdroje, je neefektivní a z hlediska financování a udržitelnosti velice sporné. Lokální malé zdroje by měly být právě naopak tou pojistkou pro případný výpadek či poruchu systému, který v jednotné ceně financují všichni stejně. Ale to si do budoucna budou muset určit města a obce samy,“ poznamenává František Rytíř.

Podle Antonína Prince by měl výrazněji vodárenským systémům a soustavám, které zásobují pitnou vodou rozsáhlé urbanizované území, pomoci i stát. Tato vodohospodářská infrastruktura je stejně důležitá jako energetické nebo dopravní systémy. Naopak například energetika se bez chladící vody neobejde. Dlouhodobé hydrometeorologické předpovědi jsou varující a vybízejí k systémovým řešením.

Mediálně propagovaný a finančně dotovaný program „dešťovka“ je z hlediska užití přímo v domácnosti diskutabilní, sucho neřeší a nejeví se jako smysluplný. Zejména když dlouhodobě neprší,“ uzavírá ředitel Jihočeského vodárenského svazu.*

/zr/

K foto:

Úpravna vody Plav je hlavním zdrojem vody pro Vodárenskou soustavu jižní Čechy

Ilustrační foto: archiv JVS

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down