Školy zapojené do programu Recyklohraní v rámci jarní sběrové kampaně vybraly a předaly na recyklaci 30,4 tuny vysloužilého elektra a 8,5 tuny baterií.

Velký dík za uvedený výsledek patří především pedagogům, kteří ani v době převážně distančního vzdělávání, nezapomínali na osvětu v oblasti třídění, recyklace, předcházení vzniku odpadů a šetrné spotřeby. Žáci a studenti se s Recyklohraním mohli také online zapojit do plnění úkolů zaměřených na spotřebu vody, materiálovou stopu mobilních telefonů a nyní ke konci školního roku již do venkovní aktivity Recyklovaná šipkovaná.

Spoluvyhlašovateli jarní sběrové kampaně byly kolektivní systémy ELEKTROWIN pro oblast malých elektrospotřebičů a ECOBAT pro sběr použitých baterií. „Díky osvětě, která kampaně doprovází, žáci a studenti vědí, že prostřednictvím recyklace získáváme z baterií a elektra druhotné kovonosné suroviny, které nám znovu slouží k výrobě nových produktů. Chráníme tím přírodu před zbytečnou těžbou nerostných surovin. Zároveň snižujeme produkci skleníkových plynů, šetříme elektrickou energii, ropu a také vodu,“ připomíná Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní.

Do sběru malého elektra se zapojilo 237 škol.  Z hlediska vybraného množství bylo nejlepší Gymnázium Roudnice nad Labem, kde konkrétně vytřídili úctyhodných 1480 kilogramů. V přepočtu odevzdaného elektra na žáka patří s výsledkem 27,5 kg první místo Mateřské škole Krupá ve Středočeském kraji.

Sběru baterií se zúčastnilo 178 škol. Nejaktivnější byli žáci ze ZŠ Vápno v Pardubickém kraji, kteří vybrali 467 kilogramů, což je největší množství, ale zároveň i nejvíce baterií v přepočtu na žáka. Šlo o 12,62 kg.

Společnosti ECOBAT a ELEKTROWIN odměnily nejlepší školy v rámci celé České republiky, ale i v jednotlivých krajích, poukázkami na nákup zboží.

Na podporu osvěty vyhlásilo Recyklohraním ještě před koncem školního roku úkol s názvem Recyklovaná šipkovaná. Je obdobou tradiční dětské hry na šipkovanou či stopovanou, pravidla jsou však vylepšena tím, že žáci a studenti při nich plní úkoly zaměřené na problematiku třídění, recyklace a předcházení vzniku odpadů. Školy se do plnění úkolu mohou zapojit do konce června a pak i začátkem příštího školního roku. Zadání je k dispozici na webu Recyklohraní https://www.recyklohrani.cz/cs/.

O PROJEKTU RECYKLOHRANÍ

Projekt Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, vznikl v roce 2008 a jeho cílem je informovat a vzdělávat žáky či studenty MŠ, ZŠ a SŠ z celé ČR o problémech životního prostřední a nutnosti recyklace. V průběhu školního roku jsou vyhlašovány zajímavé úkoly s environmentální tématikou. Pedagogičtí pracovníci ke své práci mohou využívat učební materiál tzv. Ekoabecedy. Zájemci o praktickou výuku recyklace se mohou zapojit do nejrůznějších sběrových akcí na podporu zpětného odběru použitých baterií a drobného elektrozařízení.*

Do března 2021 se do programu zdarma registrovalo 3750 škol. Bližší informace o aktivitách v rámci projektu, včetně fotogalerie lze najít na stránkách www.recyklohrani.cz nebo na www.facebook.com/recyklohrani.

/zr/

O projektu Recyklohraní ve vztahu k nové odpadové legislativě zevrubně pojednává aktuální červnové vydání Moderní obce.

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání – včetně aktuálního červnového čísla, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Na snímku:

Plnění osvětového úkolu Recyklovaná šipkovaná. Paní učitelka Jana Miková ze ZŠ Nezdenice (Zlínský kraj) k tomu dodává: Děkujeme za tento úkol, který děti velmi pobavil! Krásně přitom spolupracovali a prokázali, že se v přírodovědném kroužku dozvěděli něco o recyklaci.

Foto: archiv projektu

 

 

Domácnosti a firmy v loňském roce předaly k recyklaci 587 tun světelných zdrojů, což představuje zhruba čtyři miliony kompaktních a lineárních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů,

V přepočtu na obyvatele se podle  Zuzany Adamcové, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a recyklaci vysloužilých světelných zdrojů a dalších elektrozařízení, sesbíralo nejvíce světelných zdrojů v Královéhradeckém kraji a Praze. V průměru zde každý obyvatel odevzdal více než dvě úsporné žárovky.  Naopak nejméně v krajích Libereckém a Karlovarském, kde to byla sotva jedna „úsporka“ na osobu.

Sesbíraných 587 tun světelných zdrojů obsahuje odhadem 20 kilogramů rtuti. „Takové množství by teoreticky mohlo ve volné přírodě znečistit vodu v objemu jedné lipenské přehrady či 63 Máchových jezer,“ konstatovala Zuzana Adamcová. Rtuť se během recyklace chemicky stabilizuje a uloží ve speciálním úložišti nebezpečného odpadu.

Prostřednictvím kolektivního systému EKOLAMP bylo dále sebráno téměř 3000 tun velkých a malých elektrozařízení. Tento elektroodpad lze efektivně recyklovat: opětovně je možné využít přes 90 % materiálů, ze kterých jsou elektrozařízení vyrobena.

NOVĚ LZE K RECYKLACI ODEVZDAT PŘÍMO ŽHAVENÉ ŽÁROVKY VČETNĚ HALOGENOVÝCH

Objem sesbíraného a recyklovaného světelného elektroodpadu by se mohl v následujících letech o něco zvýšit, protože lze nově k recyklaci odevzdat i klasické přímo žhavené žárovky (např. wolframové) včetně halogenových. Těch je sice už v domácnostech relativně málo, představují jen 21 %, ale i tak stále tvoří významnou část světelných zdrojů.

Klasické přímo žhavené neúsporné žárovky původně k recyklaci určené nebyly, protože jejich prodej byl Evropskou unií zakázán. Nicméně se ukázalo, že jsou na trh stále dodávány pod různými jmény v nemalém množství.

Lidé nyní nemusí přemýšlet nad tím, jestli světelný zdroj recyklovat či nikoli, všechny typy světelných zdrojů by se nyní měly odevzdat do sběrných nádob či ve sběrných dvorech,“ vysvětlila Zuzana Adamcová.

Sběr elektroodpadu podpoří i povinnost prodejců uvádět u ceny elektrozařízení výši příspěvku na recyklaci: „Spotřebitelé se tak hned při nákupu dozvědí, kolik za službu recyklace platí. To může řadu z nich motivovat k ekologickému chování,“ dodala Zuzana Adamcová.

SVĚTELNÉ ZDROJE SE MUSÍ EKOLOGICKY RECYKLOVAT

Vysloužilé světelné zdroje, zejména zářivky, je třeba ekologicky zrecyklovat, proto patří výhradně do speciálních sběrných nádob na světelné zdroje. V žádném případě se nesmějí vyhazovat mezi jiné vyřazené elektrospotřebiče.

Důvodem je jejich křehkost, mezi ostatním elektroodpadem by se mohly rozbít a tím uvolnit do okolí toxickou rtuť, kterou zářivky v malém množství obsahují,“ vysvětlila Zuzana Adamcová.

K recyklaci jsou světelné zdroje sváženy z více než 4300 veřejných a neveřejných sběrných míst provozovaných společností EKOLAMP. Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz.

Vysloužilé světelné zdroje lze odevzdat ve sběrných dvorech obcí, v obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. „Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech i nákupních centrech nebo na obecních a městských úřadech,“ uzavřela Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP.*

/tz/

Graf: zdroj EKOLAMP

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Celkem 49 203 tun starého elektra shromáždil v roce 2020 prostřednictvím své sběrné sítě a předal smluvním zpracovatelům největší český kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů ELEKTROWIN.

Podařilo se tak překonat rekordní výsledek z roku 2019, který byl až dosud nejlepší v celé jeho historii. Třetím nejúspěšnějším byl rok 2016 se 44 349 tunami vysbíraného a recyklovaného elektra.

Podíl všech zpětně odebraných elektrozařízení v roce 2020 na celkovém průměrném ročním množství uvedeném na trh našimi výrobci za předchozí tři kalendářní roky dosáhl 50 procent a u chladicích zařízení dokonce 69,3 %,“ uvádí předseda představenstva ELEKTROWIN a. s. Roman Tvrzník.

Tato metodika výpočtu úrovně sběru postupně v celé Evropské unii nahradila dřívější kvóty definované kilogramy na obyvatele.

ELEKTRO NEBYLO KAM ODKLÁDAT

Průběh roku 2020 přitom poznamenala celosvětová pandemie, která v České republice způsobila uzavření výroby a omezila pohyb obyvatel během jarního i podzimního nouzového stavu. „Během jarní vlny došlo k několikatýdennímu uzavření sběrných dvorů, kamenné prodejny prodejců elektro byly uzavřeny v průběhu obou vyhlášených nouzových stavů,“ připomíná Roman Tvrzník.

Lidé tak neměli kde odevzdávat spotřebiče, které v této době dosloužily. „Tyto uzávěry způsobily významné výkyvy ve sběru,“ konstatuje provozní ředitelka společnosti  ELEKTROWIN Tereza Ulverová. Celá sběrná síť tohoto kolektivního systému, který má smluvně zřízená veřejná místa zpětného odběru v každé obci s počtem obyvatel větším než 2000, zažila po rozvolnění opakovaný nápor.

ZPRACOVATELÉ DODRŽUJÍ JEDNOTNÝ POSTUP

U všech zpracovatelů, jimž staré elektro předáváme k recyklaci, je zaveden jednotný postup demontáže spotřebičů s největším výskytem, jako jsou chladničky, pračky, sporáky, plotny, trouby, vysavače, sušičky, sekačka, myčky, radiátory a mikrovlnné trouby,“ zdůrazňuje Roman Tvrzník.

Důraz je podle něj kladen na dodržení postupů stanovených zákonem s ohledem na dodržování příslušných norem, na jednotnou kvalitu a čistotu výsledných materiálů a jejich následné využití.

V místech, kde obec neměla zájem o spolupráci, máme vytvořené místo zpětného odběru na základě smlouvy uzavřené s jiným subjektem, například prodejci, dobrovolnými hasiči, autoopravnami a podobně,“ upřesňuje Tereza Ulverová.

NEJPILNĚJŠÍ BYLI STŘEDOČEŠI

V přepočtu na obyvatele pomohli loni se sběrem starého elektra obyvatelé Středočeského kraje. Každý z nich odevzdal průměrně 6,9 kilogramu.

Obyvatelé Kraje Vysočina se mohou pochlubit 5,21 kilogramu, v Jihočeském kraji to bylo 5,08 kilogramu na každého.

Všechny partnerské kraje, města a obce obdržely od společnosti ELEKTROWIN dokument s názvem Osvědčení o podílu na zlepšení životního prostředí, ze kterého vyplývá, o kolik se díky jejich podílu na sběru starých spotřebičů snížila produkce skleníkových plynů, omezila těžba ropy nebo spotřeba elektrické energie.

Největší podíl na loňském rekordním výsledku společnosti ELEKTROWIN měly velké spotřebiče, jako pračky, myčky nádobí, bojlery nebo sporáky (24 159 t), za nimi následovaly lednice a další chladicí technika (16 571 t), malých spotřebičů – tedy rychlovarných konvic, mikrovlnek, žehliček a podobně – bylo 7 359 tuny. Zbytek tvořily televize a monitory (1 110 t) a světelné zdroje.*

/zr/

Ilustrační foto: archiv ELEKTROWIN

 

 

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM od počátku letošního roku zareagovala na změny v odpadové legislativě. Od 1. ledna 2021 zvýšila o 30 až 40 procent platby třídicím linkám, zejména v případě plastových obalů. Za rok tak třídicí linky získají až 100 milionů korun navíc.

"S náběhem nové evropské legislativy, kterou implementuje zákon o odpadech platný od počátku roku, se mění model nakládání s tříděnými plasty, jejichž nerecyklovatelnou složku již nelze ukládat na skládky," připomíná ve svém dnešním prohlášení společnost EKO-KOM. To podle ní přineslo určité turbulence do zaběhnutého třídění, ale určitě to není důvod omezovat třídění plastů.

Dlouhodobě existuje odbyt pro dotříděné PET lahve, duté obaly od drogerie i potravin a aktuálně je také poptávka po čirých i barevných plastových fóliích a směsných plastech. Přestože kapacity zpracovatelů těchto materiálů plně nevyřeší budoucí celkovou potřebu recyklačních kapacit v ČR, tak ani existující kapacity nejsou aktuálně plně využity.

Ostatní frakce plastových odpadů se dlouhodobě zpracovávají na certifikovaná paliva pro cementárny (TAP) a v omezeném rozsahu se využívají i energeticky v ZEVO.

"Nutnost přejít na nový model nakládání s plasty způsobila na odpadovém trhu regionální výkyvy, které jsme předjímali," konstatuje společnost EKO-KOM. "Proto jsme od nového roku zvýšili platby třídicím linkám za úpravu tříděných odpadů na druhotnou surovinu pro materiálovou recyklaci a zachovali jsme i nutnou podporu pro certifikovaná paliva. Oboje s cílem minimalizovat skládkování vytříděného odpadu krátkodobě energetickým využitím a střednědobě zvýšením účinnosti procesu dotřídění pro materiálovou recyklaci, tedy minimalizací množství výmětu. EKO-KOM od 1. ledna 2021 zvýšil platby třídicím linkám, zejména v případě plastů. Jednotkové sazby za tunu materiálu předaného k recyklaci se zvýšily podle jednotlivých druhů obalových plastů o 30 až 40 %, u některých až na dvojnásobek. Po provedených opatřeních nyní sledujeme reakci trhu. Předpokládáme, že krátkodobě budou námi poskytnuté dodatečné zdroje použity i k řešení energetického využití výmětu, ale brzy se projeví v poklesu jeho množství díky účinnějšímu třídění. Vycházíme přitom z předběžných loňských dat o třídění odpadu," praví se dále v prohlášení společnosti.

Na základě doposud zpracovaných dat bylo navzdory epidemiologické situaci v minulém roce do žlutých popelnic odloženo zhruba 180 tis. tun odpadů. Z rozborů odpadů, které pravidelně realizujeme, vyplývá, že je v nich okolo 25 tis. tun neplastových nežádoucích příměsí, které se musí, a i nadále zákonně mohou, skládkovat. Ze zbylých 155 tis. tun plastových odpadů bylo okolo 60 tis. tun vytříděno pro materiálovou recyklaci, okolo 50 tis. tun zpracováno na certifikovaná alternativní paliva pro výrobu cementu a zhruba 10 tis. tun využito energeticky v ZEVO.

Z dat společnosti EKO-KOM vyplývá, že pokud by třídicí linky i přes naše zvýšení plateb, nezvýšily svou účinnost dotřídění, přebývalo by jen okolo 35 tis. tun plastového výmětu, který byl dosud odkládán na skládku, a bylo by pro něj třeba najít odbyt. Zařízení na energetické využití odpadu u nás ročně zpracují 1,2 mil. tun odpadů, 35 tis. tun plastového výmětu tedy představuje necelá 3 % jejich roční kapacity. Z uvedených 1,2 mil. tun se okolo 400 tis. tun spotřebovává při výrobě cementu. Tato spotřeba paliv vyrobených z odpadu je z velké části pokryta dovozem paliv ze zahraničí. Tento dovoz by jistě mohla nahradit paliva z našich domácích odpadů, až dojde ke zklidnění trhu.

"Rychlý náběh nových legislativních předpisů bezesporu může způsobovat regionální problémy, po dobu, než se přestrukturují dodavatelské vztahy v odpadovém hospodářství na nový model, ale v žádném případě by nemělo dojít k plošnému omezení třídění plastových odpadů, protože poptávka po vytříděných odpadech je dnes podstatně stabilnější, než byla na počátku finanční krize roku 2009. Ani tehdy nedošlo k omezení třídění odpadu, přesto že poptávka po surovinách i palivech na několik měsíců klesla na minimální hodnoty. Oproti tehdejší době, kdy ve skladech byly desítky tisíc tun vytříděných odpadů, dnes se jedná o nalezení odbytu pro pouhé 3 tis. tun plastového odpadu měsíčně," upozorňuje EKO-KOM.

Kromě zvýšení plateb třídicím linkám o předpokládaných 100 milionů Kč za rok a zvýšení plateb obcím za třídění o 11 %, EKO-KOM od ledna také systémově finančně podporuje zpracování směsných plastů a barevných fólií ze žlutých kontejnerů částkou 2 300 Kč za tunu. To by mělo podpořit rozvoj těchto recyklačních kapacit, ale také ještě zvýšit jejich poptávku po vytříděných plastových odpadech na našem trhu. V konečném důsledku by to v krátkém čase mělo zvýšit účinnost třídicích linek tak, aby se množství problémového výmětu výrazně omezilo.

"Účinek všech našich opatření aktivně sledujeme a bude-li to potřebné, jsme připraveni zareagovat dalšími kroky ve druhém čtvrtletí. O situaci průběžně jednáme se Svazem měst a obcí i Ministerstvem životního prostředí s cílem přes tyto krátkodobé problémy udržet i nadále stabilní rozvoj třídění plastů," uzavírá své dnešní prohlášení společnost EKO-KOM.

/zr/

Ilustrační foto: archiv EKO-KOM*

Kam s plasty nevhodnými pro další recyklaci neboli plastovými výměty? Tak se od počátku roku 2021 ptá řada měst a obcí. V platnost totiž vešlo ustanovení zákona o odpadech (§ 36 odst. 5), které znemožňuje některé z dosavadních možností, jak nakládat s určitými frakcemi z třídění plastů. Hrozí tak akutně kolaps celého systému třídění plastů v obcích.

Na třídicích linkách se v současné době podle nové odpadové legislativy neuplatní jiné plasty než PET láhve, tvrdé obaly na drogistické zboží a fólie. Ostatní plasty zvané plastové výměty již třídicí linky nevezmou. Nedají se je podle této legislativy však ani odvézt na skládky.

Pokud třídicí linky nebudou moci podle nového zákona odbavovat všechny své výstupy,“ říká Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek, „pak hrozí, že od obcí budou přijímat jen plasty obsahující výhradně zaručeně obchodovatelné složky.“

Svaz měst a obcí ČR jedná se všemi zainteresovanými skupinami, naposledy jednali jeho zástupci o problému plastových výmětů minulý týden s Ministerstvem životního prostředí (MŽP).

Rozhovory vedeme intenzivně i se zástupci společnosti EKO-KOM, spolupracujeme i s Českou asociací obalového hospodářství (ČAObH). Rozhodně nechceme, aby třídící linky zastavily nebo adekvátně omezily samotný proces dotřiďování veškerých plastových odpadů. Nemůžeme občanům říkat, že teď mají třídit např. jen PET lahve a za měsíc jen kelímky od jogurtu. Z velké části obcí by totiž pak mohly zmizet žluté kontejnery. A dlouhodobým neřešením této situace hrozí demotivace občanů pro třídění odpadů, což jednoznačně nelze připustit, pokud má ČR, obce a města zajistit vyšší třídění a materiálové využití odpadů.“ vysvětluje Pavel Drahovzal.

Podle jeho slov se Svaz měst a obcí zabývá i přípravou řešení jiných problematických pasáží nového zákona o odpadech, jako je například třídicí sleva zahrnující i odpad z rekreačního a zaměstnaneckého pobytu, aby veškeré náklady za odpady nehradili jen rezidenti.

Veškeré informace o nové odpadové legislativě jsou k dispozici v rubrice Odpadová legislativa na webu (www.smocr.cz) Svazu a v právní Poradně pro obce.

/zr/*

 

Češi vědí, že některé druhy elektroodpadu představují riziko pro životní prostředí a je nutné je zlikvidovat správným způsobem. Vyplývá to z ankety kolektivního systému EKOLAMP.

Za nejvíce nebezpečný elektroodpad respondenti správně považují lednice a mrazáky (63 %), úsporné zářivky (58 %) a televize či monitory (55 %),“ shrnuje výsledky ankety Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP, která se zabývá zpětným odběrem a recyklací vysloužilých světelných zdrojů, svítidel a dalších elektrozařízení (viz graf nahoře).

Při správném používání nejsou elektrozařízení nebezpečná. Řada z nich však obsahuje potenciálně nebezpečné látky, které jsou pro správné fungování přístroje potřebné, ale při špatné likvidaci mohou ohrozit životní prostředí. „Vysloužilá elektrozařízení se proto musí odevzdat do sběrného místa, aby byla recyklována a škodlivé látky zneškodněny,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.

Je pozitivní, že možnou nebezpečnost si lidé uvědomují i u vysloužilých úsporných zářivek, které obsahují malé množství toxické rtuti. Úsporky je proto třeba odevzdat do speciální sběrné nádoby k recyklaci. „To samé platí i pro tolik populární LED světelné zdroje, které sice rtuť neobsahují, ale je možné je zrecyklovat a získané suroviny znovu využít. Navíc mnoho lidí rozdíl mezi LED žárovkou a zářivkou nepozná, proto je jednodušší do sběrné nádoby odevzdat všechny typy úsporných žárovek,“ dodává Zuzana Adamcová.

ZA NEJMÉNĚ NEBEZPEČNÉ LIDÉ SPRÁVNĚ POVAŽUJÍ MALÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE

Jako nejméně nebezpečné respondenti správně vnímají malé elektro (65 %), tedy spotřebiče typu žehliček, topinkovačů, rychlovarných konvic a podobně. Zrovna tak velké spotřebiče typu sporáků a praček (45 %). „I malé elektrospotřebiče je však třeba odevzdat k recyklaci a nikoli do směsného odpadu. Většinu součástí lze znovu využít formou druhotných surovin: kovů, skla či plastů,“ konstatuje Zuzana Adamcová.

Někteří lidé mylně mezi neškodné velké spotřebiče zahrnují lednice či televizory, ty však již obsahují potenciálně nebezpečné látky, např. freony ve starých ledničkách nebo olovo v případě obrazovek.

NOVÝ ZÁKON POMŮŽE SBÍRAT NEBEZPEČNÉ DRUHY ELEKTROODPADU

Sběr a recyklaci nebezpečných druhů elektroodpadu podpoří i chystaný zákon o elektroodpadu (tzv. zákon o výrobcích s ukončenou životností), který počítá s nastavením samostatných cílů sběru právě pro tyto skupiny elektroodpadu. V praxi se totiž některé firmy zodpovědné za zpětný odběr elektrozařízení zaměřují na sběr „neškodného“ elektroodpadu, který lze snadno, a dokonce se ziskem recyklovat. Tomu nebezpečnému a nákladnému na likvidaci se pak spíše vyhýbají. Tuto praxi by měl nový zákon výrazně potlačit.

/zr/*

 

Stavebnictví má obrovský multiplikační efekt, a proto by se mohlo stát motorem restartu ekonomiky. Je však nezbytné stavět moderně, udržitelně. Šetrná výstavba a renovace budov nám totiž kromě nastartování ekonomiky může pomoci přiblížit se ke klimatickým cílům, které si stanovila Evropa a ústy šéfky komise Ursuly von der Leyenové je chce nyní ještě zpřísnit.

„Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček i přes jistou skepsi k reálnosti dosažení takových cílů vyzdvihl význam investic právě do budov. A to vnímáme jako velmi důležitý signál,“ uvedl předseda České rady pro šetrné budovy Karel Fronk.

Ministr Karel Havlíček minulý týden v Českém rozhlasu prohlásil, že bez investic v řádu stovek miliard korun do výstavby a rekonstrukce budov a zvýšení jejich energetické účinnosti nemáme šanci na cíle EU dosáhnout. Česká rada pro šetrné budovy proto nabízí vládě při restartu ekonomiky podporu a zároveň přichází s návrhy změn legislativy a podpůrných programů, které přispějí k tomu, aby se realizačním firmám i soukromým a veřejným investorům vyplatilo do uvažování o projektech vnést šetrné principy.

Státní investice do budov mohou totiž díky vysokému multiplikačnímu efektu stavebnictví výrazně přispět k oživení české ekonomiky v době hospodářské krize. Jejich výhodou je fakt, že jsou rozptýleny po celé zemi a pomoc ekonomice prostřednictvím investic do budov tak bude plošná. Z renovací budov mohou profitovat nejen velké stavební firmy, ale i střední a menší podniky a řemeslníci. To ukázala již studie Národní ekonomické rady vlády v poslední krizi po roce 2008. „Nenechejme budoucím generacím pouze pár výjimečných staveb, kterými se členové rady mohou pyšnit, ale udělejme z šetrných budov naprostý standard,“ zdůraznil Karel Fronk.

Opět totiž stojíme na prahu zpomalení ekonomiky a strukturálních změn způsobených koronavirem. Dopady covid-19 jsou závažné, avšak dopady změny klimatu mohou být ještě horší. „Jsme přesvědčeni, že investice do šetrných budov jsou stále jedním z nejlepších nástrojů, jak oba problémy zmenšit,“ vysvětlil předseda České rady pro šetrné budovy.

Ministr životního prostředí Richard Brabec nedávno na konferenci pod záštitou České rady pro šetrné budovy uvedl, že v průběhu příštích deseti let přijde do České republiky téměř jeden bilion korun z modernizačních fondů. Na úspory energie, vody a další věcí je určena jejich velká část. Ministerstvo podle něj bude v příštím programovém období na léta 2021 až 2027 spravovat v rámci programů životního prostředí zhruba 300 miliard korun. Zdrojů by tedy mělo být dostatek, nyní je třeba vytvořit podmínky pro to, aby našly smysluplné uplatnění v konkrétních hodnotných projektech.

* Budovy s téměř nulovou spotřebou. V oblasti budov s téměř nulovou spotřebou fungují renovační programy pro většinu typů budov, financování je dlouhodobé a předvídatelné. Dobře nastaveny jsou také minimální energetické standardy pro budovy. Progres by přineslo zvýšení objemu programů důkladných renovací, a to minimálně na dvojnásobek. „Vláda by měla také zvážit motivační opatření k investicím do budov například formou snížení DPH,“ poznamenal Karel Fronk. Změnit by se měl také systém zadávání veřejných zakázek tak, aby hlavním parametrem nebyla jen nejnižší pořizovací cena, ale náklady v dlouhodobém provozu.

* Udržitelné materiály a cirkulární ekonomika. Cirkulární principy a recyklované materiály nacházejí stále častěji uplatnění. V tuzemsku dobře fungují a jsou využívány certifikační systémy, které vyžadují informace o recyklovaných materiálech. Česko navíc směřuje k zákazu skládkování bez předtřídění a recyklace, což povede ke zvýšení motivace ke znovuvyužití materiálů. Do kritérií pro zadávání veřejných zakázek by bylo vhodné zavést požadavky pro využívání druhotných surovin a výrobků. Je také třeba odstranit bariéry pro znovuvyužití stavebního odpadu. Podpory by se měly dočkat také projekty, které si kladou za cíl zhodnotit brownfieldy.

* Hospodaření s vodou. Voda začíná být vzácná a v budoucnu může být ještě hůř. Úspěšný je hlavně program Dešťovka, který je zaměřen na využití dešťové a šedé vody v bytových a rodinných domech. Pomohlo by zrušit výjimky pro platbu srážkovného z bytových domů ve městech. Lékem na zadržování vody jsou zelené střechy, jejich většímu využívání ale brání omezené započítávání do koeficientu zeleně.

* Kvalitní vnitřní prostředí. Dopad vnitřního prostředí na komfort, zdraví a výkonnost osob uvnitř budov začíná řešit stále větší počet lidí. V segmentu administrativních budov funguje certifikační systém WELL, který detailně řeší všechny aspekty vnitřního prostředí. V rámci OP Životní prostředí došlo k rozšíření podpory větrání, osvětlení a akustiky, která je využívaná především ve školách a veřejných budovách. Pomohlo by definovat do kritérií programů nebo výběrových řízení minimální standardy, zejména v oblasti provázanosti celého konceptu dané budovy, projekčního návrhu, realizace a následného provozu, tak aby byla upřednostněna komplexní řešení, která vnímají i kvalitní vnitřní prostředí.

* Cesta k uhlíkové neutralitě. V Česku funguje systém emisních povolenek, které motivují firmy ke snížení produkce CO2. Globální klimatické změny však budou vyžadovat další zásadní opatření a zde by pomohla podpora lokálních obnovitelných zdrojů energie zakomponovaných do budov. Je třeba také a odstranit bariéry k jejich využití.

Deklaraci New Green Deal Cesta k udržitelné ekonomice 21. století představila Česká rada pro šetrné budovy minulý čtvrtek v rámci Světového týdne šetrných budov a chce ji předat premiérovi Andreji Babišovi. Dosud ji podepsalo více než 80 členských firem z oboru šetrného stavebnictví i nečlenských organizací a společností, které souhrnně dosahují tržby přes 100 miliard korun a zaměstnávají téměř 30 tisíc lidí. Deklaraci včetně všech konkrétních doporučení, jak pomoci ekonomiku nastartovat a připravit ji na zelenou budoucnost, najdete zde: https://www.czgbc.org/cs/new-green-deal-cesta-k-udrzitelne-ekonomice-21-stoleti

*

/zr/

Ilustrační foto: archiv České rady pro šetrné budovy

Dvanáct výrobců domácího elektra založilo 25. května 2005, tedy před 15 roky, kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů ELEKTROWIN. Ten se stal prvním řádně zaregistrovaným kolektivním systémem v České republice. Za patnáct let své existence tato společnost, která je zároveň největším kolektivním systémem v ČR, shromáždila a předala ke zpracování více než 430 tisíc tun starého elektra. To odpovídá například hmotnosti 2457 Petřínských rozhleden, nebo 1117 souprav Pendolina.

Největší podíl na tomto množství měly lednice a další chladicí zařízení (216 860 tun), velkých spotřebičů, jako jsou pračky, myčky nebo sporáky, bylo 157 368 tun, malých spotřebičů (rychlovarných konvic, fénů, mikrovlnek a podobně) 54 362 tun. Zbytek (2079 tun) připadá na televize a monitory.

ODPOVĚDNOST NESOU VÝROBCI

Zákon o odpadech, který v České republice vytvořil legislativní rámec pro fungování našeho i dalších kolektivních systémů, vstoupil v platnost 13. srpna 2005,“ vzpomíná předseda představenstva ELEKTROWIN a. s. Roman Tvrzník a dodává: „Do českého právního řádu přenesl mimo jiné klíčovou myšlenku, která v té době už tvořila základ legislativy v mnoha členských zemích Evropské unie: za budoucí recyklaci spotřebičů nesou odpovědnost jejich dnešní výrobci, ti jsou přitom povinni postarat se kolektivně i o produkci před 13. srpnem 2005.“ .

ČTYŘI KILOGRAMY NA OBYVATELE

Česká republika – stejně jako ostatní nové členské země EU – měla stanovený jasný cíl: do konce roku 2008 zajistit roční sběr a recyklaci nejméně čtyř kilogramů elektroodpadu na obyvatele. Podařilo se dosáhnout dokonce hodnoty 4,3 kg. „Jak se později ukázalo, byla ČR mezi tehdejšími novými členskými zeměmi EU vlastně jediná, komu se to povedlo,“ glosuje Roman Tvrzník.

MILIONY LEDNIC A MRAZÁKŮ

Do roku 2009 ELEKTROWIN vysbíral první milion lednic a mrazáků. Postavené v řadě za sebou by měřily 600 kilometrů, což je zhruba dálniční trasa z Prahy do Hamburku. O tři roky později už to byly dva miliony. Mladoboleslavská továrna firmy Škoda Auto by tehdy teoreticky mohla týden vyrábět svůj nejúspěšnější model Octavii jen z kovu získaného do té doby recyklací starých lednic.

Především by ale jiný než certifikovaný způsob likvidace těchto vyřazených spotřebičů mohl znamenat ekologickou katastrofu,“ upozorňuje Tereza Ulverová, provozní ředitelka společnosti ELEKTROWIN.

V každém chladicím zařízení vyrobeném v dobách, kdy se jako chladivo ještě používaly freony způsobující ozonovou díru, jich bylo obvykle obsaženo kolem 400 gramů. „Vypuštění tohoto množství do ovzduší by mělo stejný devastující účinek jako čtyři tuny oxidu uhličitého. Tolik ho vyprodukuje například jeden osobní automobil během 20 tisíc kilometrů jízdy,“ uvádí dále provozní ředitelka společnosti ELEKTROWIN

NEJHUSTŠÍ SBĚRNÁ SÍŤ

ELEKTROWIN má dlouhodobě na svém kontě recyklaci poloviny elektroodpadu v ČR. Vytvořil jednu z nejhustších funkčních sběrných sítí, která zahrnuje bezmála 15 tisíc míst zpětného odběru. „V současné době máme uzavřeny smlouvy s 1524 obcemi, větší polovinu představují obce do 2000 obyvatel. Dalších 3500 je zapojeno a obsluhováno prostřednictvím mobilních svozů a prostřednictvím bezmála 1600 sborů dobrovolných hasičů zapojených do našeho projektu Recyklujte s hasiči,“ uzavírá Tereza Ulverová.*

/tz/

Ilustrační foto: archiv společnosti ELEKTROWIN

Celkem 96 % Čechů se snaží různými způsoby chránit životní prostředí a více než 70 % preferuje třídění a následnou recyklaci před spalováním odpadů a skládkováním. Omezení skládkování je podle 89 % respondentů jedním z důležitých nástrojů pro zlepšení kvality životního prostředí. Z průzkumu veřejného mínění provedeného agenturou STEM/MARK dále vyplývá, že Češi nesouhlasí se zvyšováním poplatku za odpady.

Češi jsou připraveni čelit výzvám moderního odpadového hospodářství a chránit přírodu. Vypovídá o tom i fakt, že více než 96 % respondentů průzkumu veřejného mínění agentury STEM/MARK uvedlo, se snaží chránit životní prostředí. Tuzemští obyvatelé také například aktivně třídí odpad (91 %) nebo se snaží šetřit vodou a energiemi (78 %).

Ačkoliv ČR patří k evropské špičce v třídění odpadu, zaostává v následném nakládání s ním. V roce 2018 dokázala Česká republika recyklovat pouze 27 % vytříděného odpadu (ČSÚ). Z toho vyplývá, že jeho podstatná část končí na skládkách či ve spalovnách.

Státy Evropské unie od tohoto nakládání s odpady postupně upouštějí a směřují k cirkulární ekonomice. Obyvatelé ČR tuto změnu také vnímají – na 70 % respondentů by preferovalo třídění a recyklaci odpadu před jeho spalováním. Obdobně se Češi staví i ke skládkám. Navýšení poměru recyklace požaduje také EU ve svém balíčku odpadových zákonů, k jejichž dodržování se ČR zavázala. Podle ambiciózních cílů EU by měly její státy v roce 2035 dokázat recyklovat 65 % komunálního odpadu.

LIDÉ SE BOJÍ SPALOVEN

Z průzkumu dále vyplývá, že Češi nechtějí stavět spalovny na úkor recyklace. Tři ze čtyř respondentů se navíc shodují na tom, že spalovny závažným způsobem poškozují životní prostředí. V očích společnosti se tak řadí např. za uhelné elektrárny (90 %) nebo chemické továrny (89 %). Stejně negativně Češi pohlížejí i na skládky (86 %), které však už jsou legislativně omezeny a od jejich budování se upouští.

Evropská legislativa nastavuje maximální úroveň skládkování na 10 % a vede členské státy k odklonu tohoto odpadu do recyklace. K tomu má sloužit druhý hlavní požadavek EU, který říká, že v roce 2035 má být recyklováno 65 % komunálního odpadu. V tuzemsku navrhovaná legislativa však neobsahuje žádný nástroj, který by důkladnější recyklaci podpořil, a zamezil tak vyššímu procentu spáleného odpadu na úkor recyklace. Připravovaný zákon sice formálně obsahuje evropské cíle, ale neobsahuje žádné nástroje jak odpady efektivně směřovat do recyklace. Na tom se shoduje stále větší řada odborníků,“ okomentovala situaci Jitka Zítková ze společnosti STEM/MARK (www.stemmark.cz).

ODPADY SE PRODRAŽÍ

Téměř dvě třetiny respondentů uvedly, že za odpady platí ročně mezi 400 a 800 korunami, a část z nich by uvítala snížení tohoto poplatku. „Pokud však dojde ke schválení nové odpadové legislativy ve stávající podobě, skládkovací poplatek se navýší a je pravděpodobné, že se tak odpady občanům ČR ještě více prodraží. Momentálně platí obce skládkovací poplatek ve výši 500 Kč na tunu odpadu, avšak nově navrhovaná výše dosahuje částky až 1850 Kč. Pro mnoho obcí to může podle jejich vyjádření znamenat kritické zatížení rozpočtů, které by musely řešit například zvýšením poplatku za komunální odpady,“ dodala Jitka Zítková.

O PRŮZKUMU

Průzkum veřejného mínění realizovala agentura STEM/MARK v období 5.–12. března 2020 jako internetový dotazník na souboru 505 respondentů, kteří tvoří reprezentativní vzorek populace České republiky ve věku 18–75 let.*

/zr/

Zdroj obou grafů: STEM/MARK

ZÁKLAD: Všichni respondenti, n = 505

 

V loňském roce Češi odevzdali k recyklaci 1696 tun použitých baterií, což je nejvyšší číslo v historii. Je to o 3 % vice než loni a 4krát tolik, než tomu bylo před 10 lety. Zvyšuje se i účinnost sběru baterií, ta dosahuje 46 %. Na recyklaci tedy končí necelá polovina baterií, které byly dány do oběhu. Klíčovým tématem se stávají lithiové baterie. Jejich využívání razantně roste především v oblasti e-mobility a nových aplikací. Tyto nové typy baterií kladou zvýšené nároky na bezpečnost, problematická je také jejich efektivní recyklace.

Nejvíce baterií k recyklaci lidé odevzdali do sběrných nádob v obchodech (31 %), na druhém místě je sběr prostřednictvím firem (29 %).

Největší posun však zaznamenalo využívání sběrných nádob v obcích – meziročně jde o nárůst o 14 % a na celkovém sběru se podílí již z 28 %.

V obcích jde zejména o sběr do červených kontejnerů a prostřednictvím sběrných dvorů. Potěšující také je, že stále více měst a obcí zřizuje pro své občany sběrná místa přímo v prostorách městských či obecních úřadů. „Pokud města a obce vytvoří lidem dobré podmínky, zvýší dostupnost sběrných míst a dokážou lidi motivovat prostřednictvím kvalitní osvěty, na výsledcích se to projeví. A jsem rád, že takových městských a obecních úřadů přibývá. Podporu mají i ve většině krajských úřadů,“ dodává Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti ECOBAT, která v České republice zajišťuje sběr a recyklaci baterií.

 

Sběr přenosných baterií po krajích 2019
Celkem kgMeziroční nárůst/ pokleskg na obyvatele
Hl. m. Praha276 984-4 %0,212
Jihočeský95 099-1 %0,148
Jihomoravský309 7526 %0,261
Karlovarský21 210-31 %0,072
Královéhradecký71 368-6 %0,130
Liberecký49 4651 %0,112
Moravskoslezský84 120-4 %0,070
Olomoucký79 3130 %0,125
Pardubický50 7680 %0,098
Plzeňský75 634-6 %0,129
Středočeský223 981-2 %0,164
Ústecký106 77438 %0,130
Vysočina137 83921 %0,271
Zlínský113 24419 %0,194
Celkem1 695 5513 %0,159

Mezi kraji jsou ve sběru baterií velké rozdíly. Pokud bychom výsledky přepočetli na počet obyvatel, průměrný Čech by v roce 2019 vytřídil 159 gramů baterií. Nejlepší kraje vytřídily v přepočtu na obyvatele přes 250 gramů. Na prvním místě je Kraj Vysočina s 271 gramy, který v čele tabulky vystřídal Jihomoravský kraj. Ten skončil s 261 gramy druhý. Třetí bylo hl. m. Praha s 212 gramy. Na opačném konci je Moravskoslezský kraj se 70 gramy a Karlovarský kraj s 72 gramy na obyvatele.

Z hlediska prodeje baterií je mírným překvapením stagnace poměru využívání akumulátorů vs. jednorázových alkalických baterií. Trendy z minulých let přitom naznačovaly, že preference využívat více akumulátory, tedy nabíjecí baterie, bude u spotřebitelů narůstat.

BEZPEČNOST A EFEKTIVNÍ RECYKLACE – VELKÉ VÝZVY U LITHIOVÝCH BATERIÍ

Jednoznačně největším tématem u baterií je v současnosti razantní nárůst využívání lithiových baterií. S rozvojem e-mobility se na trhu uplatňují nové typy baterií a akumulátorů.

Začínají dominovat lithium-iontové, lithium-polymerové a primární baterie s obsahem kovového lithia, které se vyznačuje mimořádnou reaktivitou při styku s kyslíkem. Zvyšuje se riziko incidentů, především vznícení, požárů a explozí, a s tím i nároky na požární bezpečnost při manipulaci, skladování a zpracování baterií. Tyto problémy se týkají míst, kde se vyskytuje větší množství lithiových baterií, tedy zejména ve sběrných a zpracovatelských areálech.

V běžných sběrných nádobách na veřejných místech podobná rizika nehrozí – množství lithiových baterií k recyklaci je v nich nevýznamné.

Lithiové baterie začínají dominovat a s rozvojem elektro-mobility se začneme setkávat s těmito nepříliš bezpečnými výrobky třeba v tunelech nebo podzemních garážích. Legislativní regulace této problematiky je v nedohlednu, a proto nám nezbývá v následujících letech nic jiného než postavit protipožární opatření jako nejvyšší prioritu při sběru a recyklaci použitých baterií,“ upozorňuje Petr Kratochvíl a dodává: „Další velkou výzvu vidím v recyklaci lithiových baterií, která je zatím velmi neefektivní, jak z hlediska ekonomiky, tak i kvality recyklací získaných druhotných surovin.“*

/zr/

 

 

 

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down