Pečovatelská služba není v České republice stále dostatečně dostupná, jak dokládají výsledky společného průzkumu zástupců poskytovatelů sociálních služeb, měst a obcí a místních samospráv. Stále existuje mnoho obcí, kde není možné poskytnout pomoc, péči a podporu přímo v domácnosti seniorů. V řadě případů totiž pečovatelky/pečovatelé úplně chybí nebo nejsou schopni reagovat na celkovou potřebu péče. Bez zásadní a systémové změny však zlepšení čekat nemůžeme.

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR realizovala na jaře letošního roku ve spolupráci se Svazem měst a obcí ČR a Sdružením místních samospráv ČR dvě dotazníková šetření, jejichž cílem bylo zjistit aktuální potřebu pečovatelské služby v České republice a identifikovat hlavní bariéry jejího rozvoje a dostupnosti. První, které bylo určeno městům a obcím, jež pečovatelskou službu neposkytují, probíhalo ve dnech 6. až 16. května a zúčastnilo se jej rekordních 860 obcí. Druhý průzkum byl realizován od 25. května do 9. června a směřoval k poskytovatelům pečovatelských služeb (městům, obcím, příspěvkovým organizacím, neziskovým organizacím či soukromým společnostem). Data byla získána od 373 poskytovatelů, což je více než polovina všech registrovaných poskytovatelů.

Chybějící kapacity pečovatelských služeb lze rozdělit do dvou skupin. První je absence pečovatelské služby či dostatečných kapacit, zejména v malých obcích do 1000, resp. 500 obyvatel. Druhou je pak nutnost navýšení kapacit stávajících poskytovatelů, v tomto případě jde naopak především o větší města. Nutnost zvýšit kapacitu uvádí až 28 procent poskytovatelů. Tři čtvrtiny poskytovatelů pak uvedly, že se tento nevyhovující stav snaží řešit. Celkem tedy chybí 412 778 hodin pečovatelských služeb za rok.

Jako nejčastější důvody tohoto neutěšeného stavu pak poskytovatelé pečovatelských služeb uvádějí zejména nepřiznání státních dotací (42 procent) z důvodu nezařazení do krajských sítí, dále pak nízké limity v tzv. úhradové vyhlášce, kde od roku 2014 nedošlo k navýšení maxim těchto úhrad (23 procent) nebo nedostatek finančních zdrojů od klientů (16 procent) a stagnující výše dalších finančních zdrojů (např. od zřizovatele; 19 procent).

„Současný systém financování je nastaven tak, že případný rozvoj pečovatelských služeb nebo přizpůsobování jejich kapacit skutečné a reálné poptávce v terénu de facto přímo vylučuje. Bohužel MPSV ČR nedokázalo tento nevyhovující systém v posledních osmi letech i přes opětovné snahy a pokusy změnit,“ uvádí Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Na pečovatelskou službu je tedy nutné čekat, a i když se senioři dočkají, mnohdy ji dostanou pouze ve velmi omezeném rozsahu. Zhruba 35 procent seniorů si na pečovatelskou službu počká dva či více měsíců, 37 procent pak celý měsíc. Alarmující je také skutečnost, že v některých regionech, kde není služba dostupná, se jí senioři nemusejí dočkat vůbec.

Malé obce, a především ty, jež jsou vzdálené od větších měst, během epidemie nejvíce pocítily nedostatek terénních pracovníků a důsledky toho, že síť služeb nedosahuje až na jejich území. Velké dojezdové vzdálenosti, kdy cesta ke klientovi představuje dvojnásobek až trojnásobek času nutného na péči je jednou z překážek zasíťování i těch nejmenších a nejvzdálenějších obcí. Potřební jsou tak odkázáni na pomoc sousedů či zástupců obce, kteří jsou rádi nápomocní, ale nejsou pro sociální práci vyškoleni a samozřejmě ji ani nemají nikým hrazenou.

„Epidemie nám nepotvrdila, že terénních sociálních pracovníků by bylo málo, ale že na území jednoduše nejsou. Nařízením vlády se tak v minulém roce stal každý starosta sociálním pracovníkem, který má povinnost postarat se o své seniory v obci. A tak ke všem povinnostem a náplni práce starosty a starostky malé obce ještě jezdíme pro nákupy, do lékárny pro léky nebo s dopisem na poštu,“ říká Jana Přecechtělová, výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv, a dodává: „Jako starostka obce, která má méně než 100 obyvatel, jsem na péči o své občany zvyklá a nevadí mi to, ale je třeba si uvědomit, že toto děláme zdarma, nad rámec svých povinností a nejsme pro tuto práci vyškoleni. Stát nemůže hřešit na to, že má na území schopné a obětavé lidi, nedostatek terénních pracovníků je třeba urgentně řešit. Legislativně, finančně i personálně.“

„Pro menší obec je velmi náročné a neefektivní provozovat vlastní pečovatelskou službu. Velcí poskytovatelé terénních služeb zase nemají motivaci, aby rozšířili svoji působnost i do okolních obcí, neboť narážejí na velké množství problémů. Tím zásadním je financování, a to zejména hrazení nákladů na dojezd ke klientovi, ale také náklady na zaměstnance poskytovatele v momentě, kdy již smluvní obec nebude službu potřebovat, protože osoba, ke které se jezdilo pečovat, zemře, nebo odejde do pobytového zařízení,“ doplnila Renata Kainráthová, viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR pro terénní služby.

Pečovatelská služba je přitom jedním ze základních předpokladů, aby senioři mohli zůstat doma, ve svém domácím a přirozeném prostředí. Stejně tak je klíčová i její role při pomoci neformálním pečujícím většinou z řad členů rodiny. Služba jim poskytuje podporu a pečovatelé je v případě potřeby mohou i zastoupit.

„Ke zvýšení dostupnosti pečovatelské služby na našem území je zapotřebí změna systému financování sociálních služeb, který dle Svazu měst a obcí ČR není v současné době efektivně nastaven,“ uvádí František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR, a pokračuje: „Právě systémová změna financování je zásadním předpokladem pro to, aby byla pečovatelská služba dostupná i v těch nejmenších městech a obcích. Stejně tak důležitá je potom také pravidelná valorizace maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb, která musí změnu financování doprovázet.“

Výsledky dotazníkových šetření jsou dostupné na webu APSS ČR.*

/ln/

Hospodářské a sociální následky pandemie koronaviru budou obrovské, a to nejen z národohospodářského pohledu, ale postihnou možná mnohem více i lokální a regionální úroveň. Svaz měst a obcí ČR proto žádá, aby nebyla v budoucím období vzhledem k potřebě obnovy ekonomiky snižována či nijak výrazně omezována (ne-li zastavena) podpora ze strany státu a prostřednictvím EU fondů, neboť by tak došlo k pozastavení investičních akcí ve městech a obcích.

Nejvíce postižené krizí jsou zejména ekonomické oblasti, které mají místní a regionální charakter často se značným významem pro zaměstnanost a život v území, jako jsou cestovní ruch, lázeňství, služby, malí či střední podnikatelé. Kromě toho jsou fatálně zasaženy i oblasti života, které se ani doposud nebyly schopny bez podpory ze strany místních a regionálních orgánů a ekonomických subjektů svázaných s územím obejít, jako je sport, kultura, péče o potřebné skupiny obyvatel, sociální péče obecně a podobně. Na podpoře místních orgánů bývá též zcela závislé fungování různých zájmových organizací a spolků, které se ve velké míře aktivně zapojily během krize,“ vysvětluje František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) a starosta Kyjova.

Města a obce jsou prokazatelným motorem rozvoje místní a regionální ekonomiky, v součtu pak druhým největším veřejným zadavatelem po vládě, role měst a obcí je v tomto ohledu nejen významná, ale v budoucnu realizované investice jsou klíčovým spouštěčem dalších projektů. Je tak důležité, aby města a obce získaly z národní a EU úrovně finanční podporu v dostatečné míře a za rozumných podmínek.

Ve veřejných zakázkách chceme podporovat místní podnikatele, proto by měla být možnost zohledňovat i místní příslušnost uchazeče. Tím v konečném důsledku i šetříme životní prostředí a celkově zvýšíme efekt vynaložených veřejných prostředků pro místní ekonomiku, trh práce a sociální stabilizaci. Města a obce dokážou opět nastartovat svoji a tím i národní ekonomiku, stačí, když nám vláda nebude házet klacky pod nohy,“ konstatuje dále František Lukl.

SMO ČR proto zdůrazňuje, že by budoucí podpora a také politika soudržnosti měla být nastavena pragmaticky a jednoduše, příjemci potřebují předvídatelné a jednoznačné prostředí, ve kterém se zorientují rychle a umožní jim to prostřednictvím plánovaných projektů řešit jejich potřeby. Bude rozumné snížit požadavky na tematickou koncentraci, aby bylo možné v rámci obnovy využívat prostředky politiky soudržnosti cíleně, flexibilně a co nejefektivněji, a to na různé projekty podle potřeb a rozvojového potenciálu území a také dle nutnosti reagovat na dopady pandemie.*

Klíčové postoje vůči nastavení budoucích finanční podpory mj. z EU fondů shrnuje Svaz měst a obcí ČR ve své Pozici k budoucí podobě politiky soudržnosti a dalších politik EU po roce 2020, kterou naleznete zde:  https://www.smocr.cz/Shared/Clanky/9068/stanovisko-smocr-budoucnost-po-roce-2020-04052020.pdf .

/zr/

 

K foto

František Lukl: Ve veřejných zakázkách chceme podporovat místní podnikatele, proto by měla být možnost zohledňovat i místní příslušnost uchazeče. Tím v konečném důsledku i šetříme životní prostředí a celkově zvýšíme efekt vynaložených veřejných prostředků pro místní ekonomiku, trh práce a sociální stabilizaci.

Foto: archiv SMO ČR

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down