Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) připravuje na dny 2., 3. a 5. listopadu on-line konferenci Provoz vodovodů a kanalizací. Konference se bude vysílat ve čtyřech tematických částech vysílaných postupně: 2. 11. 2021 půjde o téma České vodárenství v EU kontextu – současnost a vývoj / Setkání se zástupci nejvýznamnějších regulátorů oboru vodárenství. O den později, 3. 11. 2021, bude na programu téma Pitná voda a 5. 11. 2021 pak téma Odpadní vody.

Nenechte si ujít příležitost vyslechnout názory odborníků, kteří představí aktuální vodohospodářská témata. V průběhu konference bude možné položit přednášejícím dotazy. Tématy budou mimo jiné srovnání oboru VaK v Česku a Evropě, legislativa, atomizace oboru, smartmetering, sanace akumulačních nádrží, odlehčovací komory, aplikace čistírenských kalů, či recyklace odpadních vod.

S pozvánkou včetně podrobného programu se můžete seznámit zde. Poplatek za přístup je stanoven za přihlášení na všechny tři termíny webkonference. Cena poplatku za přístup se odvíjí od množství zakoupených přístupů. Organizační pokyny jsou k dispozici zde.

Závaznou přihlášku, kterou je zapotřebí odeslat nejpozději do 19. 10. 2021, naleznete v on-line verzi na adrese nebo ve formátu interaktivního PDF ke stažení zde.

Pořadatelé webkonference Provoz vodovodů a kanalizací se těší na on-line viděnou i se čtenáři Moderní obce, která patří mezi hlavní mediální partnery této významné akce v oboru vodovodů a kanalizací.*

/zr/

 

 

V České republice se v roce 2020 bude průměrná výše plateb za vodné a stočné pohybovat v 90–92 Kč za metr krychlový. Vyplývá to z údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z. s., (SOVAK ČR). Z podrobné analýzy stanovených cen pro letošní rok z 13 krajských a více než 30 okresních měst lze konstatovat, že průměrné navýšení oproti roku 2019 činí 3,6 %. Průměrná výše plateb za vodné a stočné se letos navýší o inflaci.

Ta se podle údajů České národní banky v roce 2019 pohybovala na úrovni 2,8 %. Mezi další a každoročně se projevující faktory působící na výši plateb za vodné a stočné patří především neustálé navyšování cen energií, růst cen chemikálií a provozního materiálu nutného k zajištění řádné funkce vodohospodářské infrastruktury. Nelze opomenout ani aktuální situaci na trhu práce, kde stejně jako v jiných odvětvích, vodárenské společnosti musely přistoupit k navýšení mzdových prostředků pro udržení svých zaměstnanců a bezproblémové zajištění dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. I přes tyto objektivní faktory ovlivňující cenu vody pro letošní rok v některých lokalitách došlo jen k nepatrnému navýšení plateb za vodné a stočné, v některých lokalitách s cena nezvýšila vůbec. Stejnou cenu jako v roce 2018 zaplatí za vodu obyvatelé Rychnova nad Kněžnou. Jen k nepatrnému navýšení dochází pak v Krnově, Svitavách, Českých Budějovicích nebo Karlových Varech.

Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství také vyplývá, že v roce 2018 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury asi  14,3 mld. Kč, což představovalo téměř 38,3% podíl v platbách za vodné a stočné. „Objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací narůstá a tvoří největší nákladovou položku při kalkulacích výše plateb za vodné a stočné,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

Společnost SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ musí upozornit na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují na úrovni zhruba 70 % celkových nákladů.

Jako zcela zásadní je třeba zmínit, že s ohledem na zhoršující se kvalitu povrchových i podzemních vod, jak na našem území, tak v globálním měřítku, jsou na úpravu surové vody na vodu pitnou potřeba nové a intenzivnější technologie. Jak však na tiskové konferenci společnosti SOVAK uvedl její ředitel Ing. Oldřich Vlasák, kvalita pitné vody je v České republice na velmi dobré úrovni. Existují moderní výkonné technologie, které vodu dokáží velmi dobře vyčistit a zbavit ji chemických látek. Nicméně investice do technologií jsou nemalé, záleží na oblasti a stavu infrastruktury v místě.

SOVAK ČR zdůrazňuje, že nelze porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky, či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům. Proto společnost SOVAK ČR v této souvislosti uvítala spuštění aplikace Ministerstva zemědělství Webová prezentace dat VaK dostupné na adrese http://bit.do/MZE-VAK, která umožňuje porovnat jednotlivé ceny vody co do struktury nákladů napříč celou Českou republikou a která výrazně přispívá k vyšší transparentnosti oboru vodovodů a kanalizací. Díky této aplikaci si každý občan České republiky může rychle ověřit, jak jednotlivé provozní společnosti hospodaří s vybranými platbami za vodné a stočné,“ říká Oldřich Vlasák. „Pokud má občan zájem pochopit lokálně nastavenou cenu za vodné a stočné, má tato data k dispozici. Uměle nastavené nízké ceny v některých lokalitách pak nevedou k dostatečné tvorbě zdrojů pro opravu a obnovu infrastruktury, což může vést v budoucnu k nemalým problémům,“ dodává Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

 

Stanovení konkrétní výše plateb za vodné a stočné se v České republice řídí zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, a vyhláškou č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Vzhledem k charakteru poskytovaných služeb jsou dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod v České republice zařazeny na seznam s regulovanými cenami. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí. Do takto regulované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů. Regulace je stanovena cenovým rozhodnutím v každoročně vydávaném Cenovém věstníku Ministerstva financí.

Často skloňovaná cena vodného a stočného a její démonizace vede k tomu, že veřejnost neuvažuje nad platbami za služby v celkovém nadhledu. V porovnání s ostatními náklady na bydlení měsíčně zaplatí průměrná domácnost za vodu 535 Kč, nejvíce, a to skoro trojnásobek činí platba za elektřinu, 1470 Kč, dvakrát více nájemné, 1361 Kč, nebo plyn, 863 Kč. Tato porovnání je třeba brát v úvahu a vidět celkově narůstající životní náklady, kdy nelze očekávat, že cena vody bude v tomto směru zůstávat neměnná,“ dodává ředitel SOVAK ČR.

 

Aktuální výše plateb za vodné a stočné se díky schválení nového zdanění od 1. 5. 2020 přesune z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. U některých provozních společností je tak již nyní avizováno snížení plateb za vodné a stočné. „O tuto částku lze po schválení odpovědnými orgány vodárenských společností a zpravidla i zastupitelstvy jednotlivých měst a obcí snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka,“ komentuje Oldřich Vlasák. „Částka generovaná snížením sazby DPH v případě, že cena zůstane na stejné úrovni, může být využita na vytvoření rezervy pro obnovu a opravu vodárenské infrastruktury,“ uzavírá předseda představenstva SOVAK ČR.*

 

/TZ/

 

 

 

Jako vždy i tentokrát z aktuálního čísla Moderní obce přinášíme výběr zajímavých výroků některých osobností, jež vystupují na stránkách časopisu. Nechybí mezi nimi ani Zdeněk Hřib, primátor Hlavního města Prahy. Jeho portrétní snímek najdete také na první straně obálky listopadové Moderní obce.

Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. I nyní si můžete přečíst výběr citátů z listopadového čísla Moderní obce.

* Zdeněk Hřib, pražský primátor: Praha dotuje jízdné asi ze 75 procent, a to všem, tedy i obyvatelům ze Středočeského a jiných krajů. Dotuje je ale i návštěvníkům, kteří si koupí časovou jízdenku. Pokud ovšem ten člověk není registrován v Praze, město na něj od státu nedostane ani korunu. Další věcí je, že jsou významně podhodnocené výkony v rámci přenesené působnosti za výkon státní správy. Jinými slovy, my za práci, kterou děláme za stát, nedostaneme odpovídající množství peněz, které by nám pokrylo náklady s tím spojené.

* Milan Košař, držitel letošního ocenění Architekt obci, městský architekt Poděbrad a Ústí nad Orlicí: Jsou města a obce, ve kterých městští architekti působí již řadu let, v mnoha dalších se fungování městského architekta teprve zabíhá. Navíc zkušenosti z působení městského architekta a jeho týmu ve velkém městě jsou těžko srovnatelné se zkušenostmi městského architekta pracujícího pro malou obec, kam zajíždí jednou týdně na několik hodin. Podmínkou úspěšné a fungující činnosti městského architekta je však vždy jeho spolupráce a komunikace jak s vedením města a dalšími orgány samosprávy a státní správy, tak s investory a developery – a zejména s občany. Sebelepší smlouva či právní ustanovení nenahradí vzájemnou komunikaci a spolupráci při cestě za společným cílem, kterým je ochrana urbanistického a architektonického dědictví a vytváření kvalitního obytného prostředí svěřeného sídla.

* Barbora Červeňová, držitelka Ceny architekta Josefa Hlávky a Ceny časopisu Moderní obec v rámci soutěžní přehlídky Young Architect Award 2019: Mladí architekti by si mohli uvědomit, že dnešním trendem už dávno nejsou velkometrážní byty, které nikdo nedokáže zaplatit. Musíme navrhovat kvalitní, ale úsporné a flexibilní bydlení, aby si i mladý člověk mohl dovolit mít vlastní byt. V rámci jednoho projektu je důležité vytvářet mix bytů různých cenových kategorií, a tím následně mísit mezi sebou i různé sociální skupiny.

* Eva Šamánková, knihovnice Místní knihovny Větrný Jeníkov (tato knihovna zvítězila v kategorii Místní knihovna soutěže Knihovna roku 2019): Naše práce s dětskými čtenáři spočívá jednak v úzké  spolupráci s místní základní školou v podobě pravidelných »čtenářských dílen«, jednak jde o vlastní projekty knihovny. V průběhu celého letošního roku u nás probíhá Dětská čtenářská výzva, jejímž cílem je přečíst deset libovolných knih na konkrétní témata. Na toho, kdo tuto výzvu zdolá, čeká odměna v podobě knihy a speciální záložky. Dále pořádáme různé malé soutěže – výtvarné, tvorba komiksu, luštění a další. V závěru školního roku také pasujeme prvňáčky na čtenáře.

* Filip Wanner, manažer technických projektů společnosti ENERGIE AG BOHEMIA: Řada středně velkých a větších společností se otázkou nakládání s čistírenskými kaly zabývá od samotného přijetí vyhlášky č. 437/2016 Sb. V uplynulém období tak mnoho z nich vypracovalo koncepce budoucího nakládání s čistírenskými kaly, zpracovalo studie proveditelnosti, provedlo EIA, připravilo podklady pro vydání stavebního povolení či dokonce už přistoupilo k samotné realizaci vybraného řešení. Nově nastavené přechodné období tak poslouží především k dokončení všech výše uvedených procesů, které v podmínkách ČR nejdou úspěšně realizovat během tří let. Naopak v případě menších a zejména nejmenších obcí, které často problematice nakládání s čistírenskými kaly dosud nevěnovaly patřičnou pozornost,však lze hovořit o posledním varování. Určitě je třeba doporučit, aby se tito municipální vlastníci a provozovatelé neprodleně sešli se zástupci vlastnické či provozní společnosti, které předávají přebytečný čistírenský kal k dalšímu zpracování, a celou věc s nimi s výhledem na budoucí požadavky důkladně probrali.

* Oldřich Vlasák, ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR: Zatím nemáme žádné informace, že by některý provozovatel čistírny odpadních vod neměl možnost řádného předání čistírenských kalů ke konečnému zpracování. Pokud však daný provozovatel ve spolupráci s vlastníkem ČOV na stávající legislativní změny v oblasti nakládání s čistírenskými kaly včas adekvátně nezareaguje, nelze tyto situace do budoucna zcela vyloučit.

* Šárka Gorgoňová, ředitelka Kanceláře Asociace soukromého zemědělství ČR: Bohužel, špatně nastavenou legislativou se zbavujeme prakticky všech dříve běžných zdrojů organické hmoty, která by mohla být ukládána na zemědělskou půdu. Je totiž zcela zřejmé, že vzhledem k postupné erozi půdy z polí i lesů ubývá, takže nějakou hmotu – a nejlépe hmotu obsahující organickou hmotu, je nutné na pole opět vracet. Čistírenské kaly jsou samozřejmě jednou z možností, další příležitost představují například sedimenty z rybníků nebo hmota z kompostů. Jenže všechny tyto zdroje podléhají tak přísným podmínkám ukládání na půdu, že to v mnoha případech není možné. Pokud však hmotu, která původně na polích byla (což jsou i čistírenské kaly), nebudeme na pole vracet zpět, nebude postupně na čem pěstovat zemědělské plodiny.

* Dominika Pospíšilová, tiskový odbor Ministerstva životního prostředí: V České republice je vybudována dostatečná kapacita kompostáren, kde lze kaly hygienizovat a následně využít ve formě kompostu či substrátu aplikovatelného na zemědělskou půdu. Právě aplikaci kompostu na zemědělskou půdu naše ministerstvo dlouhodobě podporuje a motivuje zemědělce k vnímání kompostu z odpadů jako tradičního zdroje hnojení a zlepšování kvality půdy. Za aplikaci kalů z ČOV dostávají zemědělci od dodavatelů kalů zaplaceno, ale i oni se v některých případech mohou obávat zbytkových látek nebo příměsí. Osvěta ze strany obou ministerstev a podpora využívání dostupných kvalitních zdrojů z odpadů v budoucnu jistě povede ke zvýšené poptávce po kompostech vyrobených z odpadů.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF: Objem dlouhodobého majetku krajů (bez Prahy) dosáhl konce roku 2018 výše 83,5 mld. Kč. Mezi roky 2014 a 2018 se zvýšil o 8 %. Změna v objemu dlouhodobého majetku v daném období byla u jednotlivých krajů značně rozdílná. Nejrychleji se zvýšil u Královéhradeckého kraje (o 41 %), o něco pomaleji pak v Libereckém kraji (o 27 %) a v Kraji Vysočina (o 23 %). Ve čtyřech krajích se objem dlouhodobého majetku naopak snížil. Nejvíce to bylo v Olomouckém kraji (- 17 %), v Jihomoravském kraji  (- 6 %), v Plzeňském kraji (- 4 %) a ve Zlínském kraji (- 3 %).

* Luděk Tesař, ekonom: Síla budoucnosti obce je v pochopení svých současných finančních možností. Je dobré mít udělanou analýzu financí, znát finanční kondici obce a nastavit výhled, včetně stropu bezpečného zadlužení obce. Víme, že často není v silách obce takové analýzy dělat nebo že chce mít město jistotu a pohled zvenčí osvěží a posílí jistotu. Proto ostatně u nás na www.cityfinance.cz lze získat jak podrobnější výpočet daňových příjmů pro obec i s podrobnou statistikou do minulosti, tak analýzy i výhledy, investiční úvěrový rámec nebo rovnou zvýhodněné balíčky. Obce by se neměly bát také využívat levné úvěry. Ty jsou a budou levné ve srovnání s tím, jak porostou ceny stavebních prací, inflace a mzdy. Pravda, existují obce, které si úvěry samy zdraží, to bych mohl také citovat z praxe, ale lidské hlouposti reklamu dělat netřeba, ta často až tryská ze země. Lepší je propagovat dobré příklady z praxe, protože některé obce rychlejší realizací projektů z levného úvěru ušetřily i desítky milionů korun, například Svitávka u Brna je takový skvělý příklad, stejně tak města Zubří nebo třeba Pardubice.

* David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR: Současnost a budoucnost stavebních úřadů by jistě bylo téma na celou řadu diskusních kulatých stolů. Ministerstvo vnitra v rámci připomínkového řízení navrhovalo, aby sice vznikl Nejvyšší stavební úřad, ale výkon stavební agendy by zůstal zachován v rámci spojeného modelu. To ovšem přijato nebylo. Na druhou straně si myslíme, že redukce zhruba sedmi set stavebních úřadů by byla nezbytná, protože mnoho z nich je dokonce jednočlenných, řada neobsazených. Mělo by stačit zhruba tři sta stavebních úřadů ve větších sídlech,  aglomeraci velkých měst, stejně jako v rekreačních oblastech. Zkrátka, tam kde se hodně staví, stavební úřady své opodstatnění mají, ale musí být personálně dostatečně vybavené.

* Lukáš Kříž, IR expert: Mezi současné lídry v oblasti digitální bezpečnosti patří města Tokio, Singapur, Chicago, Washington, Los Angeles a San Francisco. Všechna získala nejvyšší možné hodnocení na straně vstupních indikátorů. Co je spojuje? Ve výsledku čelí relativně nízkým hrozbám lokálně zaměřeného malwaru a jejich počítače patří k nejméně infikovaným. Co je odlišuje? Jediný rozdíl našli analytici v podílu obyvatel s přístupem k internetu. V Los Angeles jde o 76 procent, v Tokiu o 91 procent.

* Petr Hlubuček, náměstek primátora Hlavního města Prahy: Městem připravovaná bioplynová stanice bude fungovat na principu anaerobní fermentace, tedy rozkladné procesy budou probíhat bez přístupu kyslíku. Kromě digestátu, který je možné dále využívat v zemědělství, vznikne metan. Ten bychom dále zpracovávali na takzvané bioCNG, který by se buď vtlačoval do sítě, nebo ho využívali pro pohon městských vozidel na CNG (stlačený zemní plyn, z anglického Compressed Natural Gas). Původně jsme si mysleli, že bioCNG budeme vtáčet do tlakových lahví. Stejně to budeme dělat na ČOV na Císařském ostrově, chceme jej vtláčet do sítě, a využívat pro auta na CNG, které Pražské služby (PS) mají. Tak zvané bioCNG pomůže i k plnění evropského unijního klimatického cíle pro dopravu, kdy máme dosáhnout podílu 14 % OZE v dopravě, a jen prostřednictvím CNG se to nepodaří.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Samotná okolnost, že na adresný záměr obce prodat předmětnou obecní nemovitost konkrétní osobě reaguje třetí osoba lukrativní nabídkou (například nabídkou podstatně vyšší kupní ceny, než je v publikovaném záměru), ještě neznamená, že v takovém případě je obec povinna prodat tuto nemovitost třetí osobě za jí učiněnou vyšší nabídku, nebo za lukrativnějších podmínek, než které byly zveřejněny v záměru. Je tomu tak proto, že obci v rámci zásad soukromé autonomie zůstává zachováno oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, komu a za jakých podmínek k uzavření příslušné smlouvy (majetkoprávnímu jednání) přistoupí. V rámci této úvahy obce nelze vyloučit ani hodnocení širších hledisek, které obec jako vlastník nemovitostí míní zohlednit.

/rš/

 

V Plzni dnes skončila dvoudenní konference Provoz vodovodů a kanalizací 2019 v Plzni, kterou uspořádalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s., pod záštitou ministra zemědělství Miroslava Tomana, ministra životního prostředí Richarda Brabce, hejtmana Plzeňského kraje Josefa Bernarda a primátora města Plzně Martina Baxy.

Vodárenství má před sebou převážně následující výzvy – boj se suchem, modernizaci vodárenských a čistírenských technologií, nutnost komplexně řešit hospodaření se srážkovými vodami, zpracování kalů dle nové legislativy. Aktuální jsou i témata odlehčovacích komor umístěných na čistírnách odpadních vod, dvousložkové skladby ceny vody, kdy pevná složka dosahuje více než 60 %. Důležité je rovněž řešení otázky lidských zdrojů, tedy jak popularizovat obor a nadchnout mladé uchazeče pro vodárenský obor,“ uvedl na konferenci Miloslav Vostrý, předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s., (SOVAK).

V úvodním bloku konference se příspěvky zaměřily na historii oboru vodovodů a kanalizací, legislativní změny v oboru, současný stav vývoje benchmarkingu sektoru VaK na Ministerstvu zemědělství či regulaci oboru z pohledu Ministerstva financí.

Aleš Kendík, náměstek ministra zemědělství, představil aktuality oboru vodovodů a kanalizací z pohledu Ministerstva zemědělství. „Musíme připravit a realizovat koncepčně správná a efektivní řešení dodávky pitné vody obyvatelům České republiky. Proto v současnosti Ministerstvo zemědělství dokončuje aktualizaci Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací ČR. Naším úkolem pak bude zajistit dostatečné množství finančních prostředků, aby tato opatření mohla být v dohledné době realizována,“ podotkl Aleš Kendík.

Pozornost byla věnována i dalšímu financování vodního hospodářství. Jan Kříž, náměstek ministra životního prostředí představil priority podpory v novém programovacím období, programy operačního programu Životní prostředí. „V novém období se budeme opět koncentrovat na projekty výstavby především nových ČOV a kanalizací, které jsou klíčové z pohledu snížení vnosu fosforu do vodních útvarů, a tím snížení rizika eutrofizace. V případě vodárenské infrastruktury bude prioritou vybudování nových vodovodů, tam kde ještě nejsou, a dále výstavba dálkových přivaděčů s cílem propojovat vodárenské soustavy, jako opatření na snížení dopadů sucha,“ zdůraznil Jan Kříž.

Zástupci Státního fondu životního prostředí ČR se ve své prezentaci zaměřili na propojení požadavků finanční udržitelnosti vodohospodářských projektů financovaných z operačního programu Životní prostředí s požadavky národní legislativy v oboru vodovodů a kanalizací.

Letos slaví SOVAK ČR výročí 30 let od svého založení a včera na slavnostním večeru při příležitosti oborové konference Provoz vodovodů a kanalizací v Plzni byla udělena významná ocenění. K 30. výročí SOVAK ČR byly předány pamětní list a skleněná plastika čtyřem výrazným představitelům vodohospodářského oboru a výroční plaketa ve tvaru kapky čtrnácti společnostem, které jsou dlouholetými přidruženými členy SOVAK ČR.

Ocenění tak získaly čtyři osobnosti za dlouhodobou spolupráci a přínos pro obor vodního hospodářství: odborník v oblasti čištění odpadních vod a pedagog na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc., emeritní profesor působící na Českém vysokém učení technickém v Praze prof. Ing. Alexander Grünwald, CSc., egyptolog, archeolog a autor knih zabývajících se studiem zániků komplexních společností ve spojitosti s problematikou sucha a vody prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., a generální ředitel Východoslovenskej vodárenskej spoločnosti, a. s., a prezident Asociácie vodárenských společnosti Ing. Stanislav Hreha, PhD.

Z firem obdržely za dlouhodobou, více než 20letou, spolupráci se SOVAK ČR ocenění:

Na slavnostním večeru se rovněž předávalo ocenění Čestný člen SOVAK ČR a Osobnost SOVAK ČR. Vyznamenáni titulem Čestný člen byli Ing. František Barák, dlouholetý předseda představenstva, a Ing. Jan Sedláček, dlouholetý člen představenstva.

Osobností SOVAK ČR se stali Ing. Albín Dobeš, Ph.D., Ing. Jiří Heřman, Ing. Radka Hušková, Ing. Jiří Koranda, Josef Ondroušek a Ing. Miroslava Vaculíková, MBA.*

/zr/

K foto:

Významná oborová konference Provoz vodovodů a kanalizací 2019 se uskutečnila ve dnech 5. a 6. listopadu v Parkhotelu Plzeň Congress Center.

Foto: archiv SOVAK

 

 

Ve dnech 7. a 8. listopadu úspěšně proběhla v Ostravě konference Provoz vodovodů a kanalizací 2017, kterou uspořádalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s. (SOVAK). Konference nabídla prostor k diskusím nad otázkami, které jsou nyní nejvíce v popředí zájmu odborné veřejnosti, tedy například k benchmarkingu, jednotné koncepci odvětví, kybernetické bezpečnosti, ochraně osobních údajů, či lepšímu vsakování srážkové vody do zemědělské půdy.

Pětistovka účastníků konference, kteří dorazili z různých koutů České republiky, si mohla v Clarion Congress Hotel Ostrava rozšířit povědomí o nové legislativě či zajímavých technologiích vodárenského oboru. Přítomní měli možnost si vyslechnout 35 odborných přednášek a seznámit se s výrobky či službami 37 firem, které se prezentovaly v předsálí. Mediálním partnerem konference byl i odborný měsíčník Moderní obec.

Na slavnostním zahájení přednesli úvodní projevy František Barák, předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s., Aleš Kendík, náměstek ministra zemědělství, Jan Kříž, náměstek ministra životního prostředí, Tomáš Macura, primátor města Ostravy, Petr Kubala, předseda představenstva Svazu vodního hospodářství ČR, z. s., a generální ředitel Povodí Vltavy, státní podnik, Dagmar Novosadová, starostka obce Kunín a členka předsednictva Svazu měst a obcí, z. s., Jiří Pagáč, ředitel Povodí Odry, státní podnik, Anatol Pšenička, generální ředitel, Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s., a Petr Konečný, generální ředitel Ostravských vodáren a kanalizací a. s.

Náměstek ministra zemědělství Aleš Kendík vyzdvihl dvě zásadní čísla týkající se obnovy vodárenské infrastruktury: „Celkové množství finančních zdrojů, které by bylo potřeba ročně generovat, aby nedocházelo ke zhoršení infrastruktury vodovodů a kanalizací, vychází podle našich odhadů zhruba na 15 miliard. Reálně se nyní v České republice vytváří necelých 14 miliard korun. Je tam tedy deficit, ale ne zásadní, jak je občas prezentováno.

Náměstek ministra životního prostředí Jan Kříž přiblížil aktuální dotační politiku, kdy o poslední výzvy z OP Životní prostředí týkající se financování vodohospodářské infrastruktury je nebývale velký zájem. Vzhledem k nastávajícímu vyjednávání o novém plánovacím období připomněl důležité strategické dokumenty – Adaptační strategie, Strategie boje proti suchu, Česko 2030. Důležitými tématy, která by se měla projevit v dalším období, jsou podle náměstka ministra životního prostředí adaptace infrastruktury na budoucí klimatické extrémy, jako je především sucho, vnímání stavu vodních toků, jejich klesající hladiny, přísnější čištění odpadních vod, či propojení vodárenské infrastruktury. Jan Kříž také zdůraznil jak potřebu zamyšlení se nad cenovým vzorcem, aby byl dostatečně motivující ke generování úspor a zároveň pro zavádění inovací, tak i nutnost řešení atomizace. „Atomizace je největší neduh oboru, kdy existuje tisíc vlastníků a více než dva tisíce provozovatelů a obor nelze regulovat. Kromě toho řada subjektů negeneruje prostředky na obnovu. Ze zprávy benchmarkingu vychází, že zhruba 80–90 procent testovaných subjektů, především menší obce, negeneruje prostředky na obnovu. Je potřeba najít řešení a vymyslet systém, který bude dávat dohromady větší celky k efektivnímu provozování,“ upozornil Jan Kříž.

Podle primátora Ostravy Tomáše Macury severomoravská metropole učinila za poslední roky v oblasti životního prostředí velký krok dopředu. Ve městě bylo vysazeno půl milionu stromů a keřů a oblasti životního prostředí a hospodaření s vodou věnovali představitelé statutárního města velkou pozornost při přípravě koncepce FajnOVA. Tomáš Macura také zmínil ve svém projevu úspěšný model spolupráce se společností OVAK a. s. „Jsem dalek názoru, že by vodu za každou cenu měla vlastnit města a komunální podniky. Nevěřím tomu, že pokud vodárenské sítě bude provozovat komunální podnik, budeme se mít lépe, voda bude levnější, kvalitnější, dostupnější a bude méně poruch. V Ostravě je jedna z nejlevnějších vod v rámci České republiky a vodárenská společnost má jedny z nejnižších ztrát vody. A to i díky know-how, kterého žádný komunální podnik řízený politiky nemůže nikdy dosáhnout,“ prohlásil primátor Ostravy.

Konference přinesla zajímavý odborný program. Ve druhém dnu probíhaly paralelně dvě sekce, jedna z nich se zaměřila na problematiku pitné vody a druhá na oblast kanalizace. Zpestřením přednášek byly i odpolední doprovodné exkurze. Účastníci konference se mohli díky komentované prohlídce Dolní oblasti Vítkovic po cestě výroby surového železa mimo jiné rozhlédnout i z Bolt Tower po industriální části Ostravy, nebo se zajet podívat na Ústřední čistírnu odpadních vod v Ostravě-Přívoze či na Úpravnu vody Podhradí, a seznámit se tak v diskusi s jejich pracovníky i s praktickými otázky provozu.

Další ročník konference Provoz vodovodů a kanalizací 2018 se bude konat v Brně.*

/tz/

 

Dne 26. 10. 2017 podepsali zástupci dvou etablovaných institucí na trhu zabývajících se pitnou a odpadní vodou, Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z. s., (SOVAK ČR) a Asociace pro vodu ČR z. s. (CzWA) memorandum o spolupráci.

Předseda SOVAK ČR při této příležitosti uvedl, že „zatímco SOVAK ČR řeší provoz, tedy výrobu, dodávku pitné vody a odkanalizování, vyčištění vody a její návrat do přírody, kolegové z Asociace pro vodu ČR nám pomáhají provozní problémy řešit z pozice vědecké a akademické.“ Doc. Ing. David Stránský, Ph.D., doplnil, že „spolupráce se SOVAK ČR je nejefektivnější cesta, jak poznatky dostat do praxe“.

Společným cílem SOVAK ČR a CzWA je prohloubit úroveň poznatků vědy a výzkumu v oboru vodovodů a kanalizací. Obě instituce disponují kvalitním odborným aparátem a pořádají pro své členy i veřejnost řadu školení a akcí. Již v současnosti probíhá výměna kvalifikovaných odborníků, kdy například experti z CzWA přednášejí na seminářích pořádaných SOVAK ČR a naopak. Do budoucna by měla tato prospěšná činnost zintenzivnit. Důležitým bodem, na němž se obě instituce shodují, je také příprava oboru vodovodů a kanalizací na nová legislativní opatření v oblasti pitných vod, odpadních vod, odpadů a recyklace zdrojů, plynoucích z požadavků deklarovaných institucemi a orgány Evropské unie a s těmito požadavky související legislativy. Docházet by také mělo ve větší míře k přenosu informací ze zahraničních asociací IWA, EWA a EurEau pro členy SOVAK ČR a členy CzWA.

Obě strany se shodly na tom, že jednou z priorit by měla být spolupráce SOVAK ČR a CzWA v oblasti středního školství, tedy podílení se na přípravě vzdělávacích oborů a programů v oblasti vodního hospodářství, přípravě a vydávání skript a odborných publikací pro provozovatele vodovodů a kanalizací. „Vnímám, že dostatečný počet kvalifikovaných pracovních sil v oboru vodního hospodářství nám dlouhodobě chybí a můžeme tak podpořit celkovou osvětu společnosti, třeba i výukou na základních, středních i vysokých školách,“ zdůraznil doc. Ing. David Stránský, Ph.D. Ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák připomenul, že „poprvé v letošním roce SOVAK ČR otevřel kurz Provozovatel vodovodů a kanalizací zakončený maturitou, který umožňuje zvýšit kvalifikaci a zajistit odborníky pro obsluhu vodohospodářských zařízení a byl o něj velký zájem.“ Velkým problémem je, že obor vodovodů a kanalizací se všeobecně potýká s klesajícím zájmem mezi dospívající mládeží. SOVAK ČR přispívá ke zlepšení situace i tím, že například na výstavu VODOVODY-KANALIZACE 2017 měli všichni studenti a učni technických oborů vstup zdarma, několik vysokoškolských studentů má možnost se bezplatně zúčastnit také významné oborové konference Provoz vodovodů a kanalizací 2017 v Ostravě.*

 

/TZ SOVAKu/

Na tradičním odborném semináři Asociace pro vodu ČR (CzWA) pořádaném v Moravské Třebové se hovořilo o novinkách v čištění odpadních vod, problematice čistírenských kalů a energetickém potenciálu čistíren odpadních vod (ČOV), stejně jako o legislativě ve vodním hospodářství. Seminář je každoročně věnován i památce Ing. Jakuba Svatopluka Čecha, CSc., uznávaného vědce a prvního ředitele společnosti HYDROTECH.

Dnes v Moravské Třebové skončil dvoudenní seminář Nové metody a postupy při provozování ČOV. Této akce se tradičně účastní více než tři sta odborníků z oboru čištění odpadních vod, specializovaných na provozování, projektování a dodávky. Součástí semináře, který byl zahájen starostou Moravské Třebové Milošem Izákem, byla rovněž prezentační výstava několika desítek odborných firem. Příjemné prostředí k jednání vytvořila moravskotřebovská společnost VHOS, a. s. Tato společnost je součástí skupiny ENERGIE AG Bohemia, s. r. o.

Na semináři se hovořilo například o ekonomických dopadech extrémních požadavků v limitech celkového obsahu fosforu ve vyčištěných odpadních vodách na vlastníky a provozovatele ČOV či o možnostech technologie flotace pro snížení koncentrace fosforu na odtoku u čistíren odpadních vod vyskytujících se ve vodárenském povodí. Zazněla řada podnětných příkladů z praxe, ať už šlo o ČOV Karlovy Vary (sušení kalů), ČOV Ústí nad Labem – Neštěmice (sledování procesu nitrifikace v regenerační zóně), ČOV Žebrák (zajištění ochrany recipientu a následném provozu čistírny), nebo o zkušenosti z odkanalizování a čistění odpadních vod na Lipensku.

Zaujal rovněž výklad věnovaný úskalím tvorby a návazné aplikace vyhlášky č. 437/2016 Sb. Ondřej Beneš, člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK), v této souvislosti upozornil i na problém zejména malých ČOV, které byly postaveny bez kalového hospodářství s výjimkou kalových jímek nebo nádrží, v některých případech následovaných jednoduchým či mobilním zahuštěním/odvodněním.  Vyhláška č. 437/2016 Sb. s sebou přináší výrazné omezení přímé aplikace přebytečných kalů na zemědělskou půdu, takže v oblastech s velkým počtem domovních ČOV či malých obecních čistíren je nutné začít hledat nový model nakládání s kaly.

Během prvního dne semináře Moderní obec pořídila rozhovor s předsedou představenstva moravskotřebovské společnosti VHOS, a. s., Zdeňkem Šunkou a s ředitelem a členem představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Oldřichem Vlasákem. Záznam rozhovoru přinese už květnové vydání Moderní obce.*

/rš/
Na horním snímku:
O úskalích tvorby a návazné aplikace vyhlášky č. 437/2016 Sb. pojednal Ondřej Beneš, člen představenstva SOVAK.
Foto: Ivan Ryšavý

 

Řádově o jednotky procent se oproti letošnímu roku zvýší v některých regionech České republiky v roce 2017 ceny vodného a stočného. Vyplývá to z dosud známých údajů od jednotlivých vodohospodářských společností, které má k dispozici Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s. (SOVAK ČR).

Důvodem je skutečnost, že ceny vodného neovlivní vyšší zpoplatnění odběru podzemních vod, které v uplynulém roce navrhovalo Ministerstvo životního prostředí, stejně tak jako se do cen stočného nepromítnou zvýšené poplatky za objem a koncentrace jednotlivých ukazatelů znečištění ve vypouštěných odpadních vodách z dílny stejného ministerstva. Určitý pozitivní vliv má také mírné meziroční zvýšení spotřeby vody. Na druhou stranu roste i nadále potřeba intenzivnější obnovy vodovodních a kanalizačních sítí a s nimi spojených technologií. Případné větší zdražení by se pak mohlo týkat těch společností, které investovaly za pomoci evropských dotací a nastavený finanční model investice přímo vyžaduje generování peněz z vodného a stočného.

V porovnání s předchozími lety ale nárůst výše plateb za vodné a stočné meziročně klesá, jak je vidět z přiloženého grafu. Za dodávky pitné vody a její čištění tak občané v České republice zaplatí v příštím roce zhruba o procento více, některé společnosti ale nezdražují vodné ani stočné vůbec, případně zvyšují ceny pouze jedné z těchto položek, někde se dokonce ceny snižují. „To je sice dobrá zpráva pro spotřebitele, na druhou stranu to ale znamená, že ani v roce 2017 nebude dostatek finančních prostředků na tolik potřebnou obnovu vodohospodářské infrastruktury, která je v řadě lokalit za horizontem své životnosti a porostou tak nadále rizika havárií vodovodních a kanalizačních řadů,“ podotýká ředitel SOVAK ČR Oldřich Vlasák.*

Podle SOVAK ČR by bylo zapotřebí k potřebné obnově ročně investovat do obnovy a rekonstrukcí vodohospodářské infrastruktury více než 20 miliard korun, reálně se ale na tyto účely vydává jen něco přes 10 miliard korun. „Jestliže je vodárenská infrastruktura v dobrém stavu, nemusíte budovat nové nebo obnovovat velké celky sítí. Můžete si tak dovolit ceny, které kryjí provozní náklady a vytváří fond obnovy. V opačném případě ale musíte generovat finanční prostředky na obnovu z nárůstu ceny vodného a stočného. V České republice se bohužel v minulosti do vodárenství investovalo velmi málo, i když to poslední léta napravujeme – a právě to vede k cenovému nárůstu. Tam, kde byl špatný stav vodárenské infrastruktury, musely jít zkrátka zisky z vodného a stočného do obnovy a rekonstrukce,“ konstatuje předseda představenstva SOVAK ČR František Barák.

Rozhodujícím zdrojem peněz na obnovu je přitom právě vodné a stočné. Výše vodného a stočného přitom patří mezi věcně usměrňované (státem regulované) ceny, na jejichž tvorbě se podílí především vlastníci vodohospodářského majetku, což jsou z více než 85 procent města a obce.

Významný vliv na ceny vodného a stočného má také národní legislativa a daňový systém. Nejvíce prostředků z vybraného vodného a stočného (více než 40 procent) získává v současné době na odvodech, daních a poplatcích stát a jeho instituce a Česká republika má tak největší daňové zatížení ceny vodného a stočného v Evropě. Možnosti snížení cen vodného a stočného v České republice je proto třeba hledat zejména ve snížení daní, především daně z přidané hodnoty, která je dnes na vodu ve výši 15 %, a ve snížení poplatků za surovou vodu placených státním institucím.

/TZ SOVAK/

Česká republika patří mezi šest zemí v rámci EU, které vykazují v mikrobiologických a chemických parametrech pitné vody 99 až 100 procent požadované kvality. Porovnání kvality pitné vody v rámci EU, ale i z různých vodárenských zdrojů v rámci naší země, shrnula mimo jiné nedávno vydaná publika „Zajištění kvality pitné vody při zásobování obyvatelstva malými vodárenskými systémy“, kterou zpracovali odborníci ze Státního zdravotního ústavu a Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Zaznělo to na tiskové konferenci společnosti SOVAK.

 

Vodohospodářské společnosti v České republice dlouhodobě pracují na zlepšení kvality vyráběné a dodávané pitné vody a to jak průběžnými investicemi do procesu úpravy, tak i opatřeními na distribučních soustavách. Dostupná kapacita úpraven vody je díky stále klesající spotřebě více než dostatečná (využití instalovaných výrobních kapacit se nalézá pod 40 % instalovaného výkonu produkce). Přesto nastupující trendy v kvalitě povrchových i podzemních vod znamenají nutnost stávající technologie dále zkvalitňovat a doplňovat další stupně úpravy. Typickým příkladem je například město Plzeň či úpravny povrchových vod v regionu Severočeské vodárenské společnosti, kde jsou doplněny nové separační stupně. Obdobně se pokles spotřeby pitných vod odráží v nutnosti rekonstrukce stávajících vodovodních sítí a nasazení moderních řídicích systémů (například SWiM v Praze) tak, aby byla uchována kvalita vody i při jejím vyšším zdržení v distribučním systému. „Pro realizaci výše uvedených opatření je však zcela zásadní vytváření dostatečných finančních zdrojů ve vodném, ať se jedná o položku zisku v případě vlastnického modelu měst a obcí či nájemné v případě zajištění provozu provozní společností,“ konstatuje Oldřich Vlasák.

 

„Pro Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) je v této souvislosti důležité, že kvalitu pitné vody v naší zemi potvrzují na nás nezávislí odborníci,“ zdůrazňuje ředitel SOVAK ČR Oldřich Vlasák. Ti navíc konstatují i skutečnost, na kterou SOVAK ČR dlouhodobě upozorňuje, totiž, že při porovnání počtu nálezů překračujících stanovené hygienické limity dochází častěji k nedodržování stanovené kvality u malých vodovodů. I v této kategorii je ale situace v ČR lepší, než je tomu v EU. Podle průzkumu Evropské komise nesplňuje v některém z ukazatelů požadavek směrnice na pitnou vodu (98/83/ES) asi 40 procent malých vodovodů (zásobujících 50 až 5 000 osob), zatímco u větších vodovodů je to méně než pět procent. V ČR se ale pohybují případy nedodržení limitů zdravotně závažných ukazatelů (s nejvyšší mezní hodnotou – NMH) jen asi u 0,02 procenta velkých společností, a u nejmenších vodohospodářských společností jde zhruba o jedno procento vzorků. „Sdružení je proto přesvědčeno, že nejsou žádné racionální důvody, kvůli kterým by si měli spotřebitelé v ČR pořizovat nákladné technologie na úpravu pitné vody z kohoutku, které jim nabízí různé komerční společnosti,“ konstatuje Oldřich Vlasák.

Některé z nich kvalitu pitné vody snižují a dokonce představují zdravotní riziko, jak letos zjistila Česká obchodní inspekce ČOI). Zařízení na úpravu pitné vody podle ČOI mimo jiné snížilo obsah vápníku v pitné vodě o 97,6 procenta a hořčíku o 97,8 procenta. Ve vodě byl zjištěn také nárůst mikrobiologického znečištění o dva řády. „Voda, upravená přístrojem Aqua Pro, nemá charakter vody pitné a nelze ji používat jako její náhradu,“ konstatovala ČOI. Riziková může být také pravidelná konzumace vody ze studní. Vodohospodářské rozbory takové vody pravidelně konstatují, že více než 90 procent analyzovaných vzorků neodpovídá alespoň v jednom parametru vyhlášce č.252/2004 Sb., kterou se stanovují hygienické požadavky na pitnou vodu a četnost a rozsah kontrol pitné vody, nejčastěji nevyhovující jsou mikrobiologické ukazatele.

U pitné vody se mimo jiné sleduje 10 ukazatelů mikrobiologické a biologické kontaminace vody a celkem 62 ukazatelů fyzikálních a chemických vlastností vody, přičemž u 28 z nich jsou povoleny maximální limity v řádech nanogramů na litr. Z mikrobiologických ukazatelů jsou to například Escherichia coli, koliformní bakterie, Intestinální enterokoky, z chemických parametrů pak vybrané kovy, organické látky či dusičnany. Pokud se týká mikrobiologických (hygienických) parametrů pitné vody, pak tyto platí jak pro studenou, tak teplou kohoutkovou vodu ve všech místech, kam je voda dodávána.*

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down