Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili se starostou města Březová na Sokolovsku Miroslavem Boudou.

Ten je také tváří listopadového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připomeňme, že Miroslav Bouda stál za projektem Multifunkční kaple Březová, který se stal celkovým vítězem letošního ročníku naší celostátní soutěže Komunální projekt roku 2021, viz https://komunalniprojektroku.cz/.

Listopadové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách listopadového čísla našeho časopisu vystupují:

* Miroslav Bouda, starosta města Březová na Sokolovsku: Snů mám plno. Když má člověk nějaký sen, musí o něj usilovat, aby se vyplnil, a musí za svojí ideou dlouhodobě jít. A řešení se najde samo. Máme v majetku nádherný park na Kostelní Bříze. K němu jsme za nemalé peníze odkoupili ruinu bývalého zámku s přilehlými budovami. Mám už studii, jak by se objekt dal využít pro ubytování – nešlo by o standardní ubytování hotelového typu, ale o ubytování jiné, víceúčelové. Když si představím, jak se odbourají stěny, může vzniknout venkovní ubytování, v jiných objektech může být kulturní stánek pro výstavy, koncerty, a jiné akce. Další využití by mohlo být pro školy v přírodě, děti by se tu mohly seznamovat s životem svých předků.

Nebo mám další sen, jak turisticky využít místní kopcovitou krajinu, zejména pro běžkaře nebo pro turisty. Chtěl bych vybudovat jednoduchou dvou sedačkovou lanovku na kopec, kde by si třeba běžkaři mohli zajezdit na tratích, nemuseli by přijet autem a řešit problémy se zaparkováním. Město Březová umí dát k dispozici nápad, svoje pozemky, umí vyřešit i stavební povolení, využití areálu by bylo regionální záležitostí. To je dlouhodobá vize, ale musíme se věnovat i dalším aktuálním plánům.

* Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu, do letošního listopadu předseda Sdružení místních samospráv ČR, nyní jeho čestný předseda:¨Náš systém voleb do zastupitelstev obcí pochopitelně vyvolává mezi komunálními politiky zájem. V rámci dotazníkového šetření  SMS ČR odpovědělo přes 700 členů, což je i více než 10 % z počtu všech obcí v ČR. Závěry z dotazníkového šetření vyplývají tyto:

  1. zaznívá silná kritika na přepočítávací formuli, drtivá většina členů SMS ČR se shoduje v tom, že by o zisku mandátu měl rozhodovat prostý počet hlasů pro kandidáta;
  2. 73 % členů SMS ČR podporuje jednoznačně prodloužení volebního období – ideálně na 6 let;
  3. možnost výběru napříč kandidátek (panašování) zachovat;
  4. přímá volba starosty nadále ztrácí na příznivém hodnocení a nemá již většinovou podporu ve sdružení.

* Petr Štěpánek, senátor a starosta obce Petrovice na Příbramsku: Osobně jsem do Senátu kandidoval s několika idejemi, co bych chtěl změnit. Volební zákon je jednou z nich. Změna však musí být citlivá a politicky akceptovatelná. Nemělo smysl dávat návrh změny volebního zákona před letošními volbami do Poslanecké sněmovny, jelikož by se nestihl projednat a spadl by takzvaně pod stůl. Jakmile se ustanoví nová dolní parlamentní komora, návrh předložím a zahájíme vyjednávání s jednotlivými politickými stranami. Bez jejich akceptace by to nemělo smysl. Vše ale záleží na tom, jak rychle se nová sněmovna usadí. Politické strany nyní řeší složení vlády a blíží se i volba prezidenta. Obávám se, že se změna zákona nestihne pro volby do zastupitelstev měst a obcí v roce 2022. Ale nevzdávám to! ...Ano, o možných, zatím pouze dílčích změnách, například úpravou prvního dělitele, jsme uvažovali. Jenže obávám se, že by to mohlo být kontraproduktivní s ohledem na připravovanou komplexnější verzi. Myslím, že příliš časté změny volebního zákona nepřispívají ke stabilitě.

* Věra Kovářová, od 10. 11. 2021 nově zvolená místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členka předsednictva Sdružení místních samospráv ČR: Problematice obcí a samospráv se věnuji dlouho. Má politická »kariéra« totiž začala v Chýni (okres Praha-západ), kde jsem nejprve byla místostarostkou, poté starostkou obce. A ráda podporuji akce, kde se dává větší prostor pro debaty ohledně této problematiky. Zejména v menších obcích je důležité, aby zastupitelstvo odráželo skutečnou vůli občanů. Takže je na místě se zamyslet nad tím, zda mandát zastupitele by neměli získat ti kandidáti, kteří dostanou skutečně nejvíce hlasů.,, ...K prodloužení volebního období ze čtyř na šest let jsem však spíše skeptická. I když se z pohledu starosty mohou čtyři roky zdát jako krátká doba, pořád mají mít občané kontrolu na zastupitelstvem v krátkém časovém intervalu. Naopak přímá volba starostů (zejména v menších obcích) by dávala smysl.

* Jiří Jirásek, předseda představenstva Národní rozvojové banky: Musím zdůraznit, že Národní rozvojová banka je skutečně akciovou společností, která jako každá jiná podléhá regulaci České národní banky. Ale — což podtrhuji, v našem případě máme odlišné poslání od jiných akciových společností. Náš akcionář, tedy Česká republika, nám uložil, že máme pomáhat sociálnímu a ekonomickému rozvoji země, a nenutí nás, abychom do marží svých produktů promítali ziskovou přirážku, kterou logicky musí stanovat každý komerční subjekt.

Nicméně fungujeme tak, že poskytujeme finanční nástroje, jejichž prostřednictvím se nám vracejí finančním prostředky, které pak znovu investujeme. Takto jsme schopni využívat multiplikačního efektu a tyto peníze používat opakovaně.

Zaměřujeme se tedy na návratné projekty, což je náš základní požadavek, a samozřejmě pracujeme tak, abychom o tyto peníze nepřicházeli – a naopak se nám vracely zpět.

Rád bych však připomněl další nový aspekt v rámci naší nové strategie. Je jím naše poradenská činnost, v jejím rámci našim partnerům – ať už jsou to obce, města nebo kraje, pomáháme s analýzami, zda je výhodnější použít pro jejich zamýšlený projekt finanční nástroje nebo nějaký dotační titul.

Dotační schémata, rozpočtové zdroje i možnosti financování z evropských fondů jsou limitované a nelze předpokládat, že celkový objem těchto finančních prostředků bude stačit na pokrytí potřebných investic obcí, měst a regionů.

Jediná varianta, jak vyřešit určitý nesoulad investičních potřeb a finančních zdrojů je začít využívat ve větší míře soukromé zdroje. Což je samozřejmě z principu složitější, než když připravujete projekt s dotační podporou, byť i u takového projektu musíte dodržet podmínky poskytnuté dotace a nepodcenit přitom ani národní a evropskou legislativu. Nicméně jakmile dotační peníze řádně použijete – velmi zjednodušeně řečeno, příběh končí.

Kdežto budete-li chtít financovat svůj projekt návratně, musíte jej připravit tak, aby dával logiku po celé období jeho splácení.

My vnímáme, že obce, města, regiony začínají uvažovat tímto směrem, byť jde o varianty složitější. Ale v NRB máme ambici v tom našim partnerům pomáhat.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: V Deklaraci nezávislosti ze 4. července 1776 se píše: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pochopíme-li právo na ochranu soukromí a osobních údajů jako – v realitě 21. století – nedílnou součást lidské svobody a „práva na sledování osobního štěstí“, dojdeme k závěru, že jde o stále důležitější svobodu, kterou musíme chránit.  V tomto smyslu je Úřad takříkajíc „na stejné lodi“ se všemi obcemi jakožto správci osobních údajů.

Naším společným zájmem je chránit svobody občanů. Úřad vždy bude pro obce především partnerem, proto bych závěrem chtěl znovu zdůraznit konzultační roli Úřadu a jeho připravenost být nápomocen správcům při nastavování vhodných postupů při ochraně osobních údajů tak, aby ochrana osobních údajů byla skutečně efektivní, tedy aby plnila svůj účel ve vztahu k osobám, o jejichž údaje jde, a zároveň, aby se stala běžnou a „automatickou“ součástí všech procesů obcí jako správců osobních údajů.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Je zřejmé, že obsah programu zasedání zastupitelstva obce je někdy vysoce sporné téma, a to jak tehdy, kdy žádá o zařazení bodu opoziční zastupitel, nebo naopak když bod až na zasedání zastupitelstva navrhuje koaliční skupina. A je jedno, zda se to dotýká malé obce, velkého města nebo dokonce kraje. Je proto vhodné vždy používat tzv. zdravý rozum, a myslet na zájmy občanů i zastupitelů – na nepřipravené body se nelze dostatečně připravit, ale naopak bránit rozumnému projednání něčeho důležitého přímo na stůl také není vždy vhodné (například dotační akce) apod.

Co však platí vždy – každý bod musí být dobře připraven, a jeho zařazení by nemělo být viditelně účelové v tom smyslu, aby se o něm někteří zastupitelé – a hlavně občané, včas nedozvěděli.

* Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF, a. s.: Charakteristickým rysem hospodaření obcí v první polovině roku 2021 byla obezřetnost či opatrnost daná značnou nejistotou ohledně budoucího vývoje. Vzhledem k tomu, že se dá očekávat růst cen, přetrvávající napětí na trhu práce a jen velmi pomalý ekonomický růst se značnými rozdíly v rámci jednotlivých oborů, budou výsledky koncem roku podobné.

Proti rostoucí inflaci snižující hodnotu peněz uložených na bankovních účtech, na kterých mají obce značnou sumu, bude stát omezená nabídka důvěryhodných dodavatelů a pravděpodobně i odklad rozhodnutí představitelů obcí, do čeho by měli investovat, kam by měly její kapitálové výdaje směřovat.

Navíc je zřejmé, že vyšší inflace povede k růstu úroků, takže úvěry v nejbližší budoucnosti budou dražší než dnes. Přitom ceny stavebních prací a dodávek rostou rychleji než spotřebitelské ceny, jejichž vývoj standardně uváděná inflace odráží.

* Luděk Tesař, ekonom: Sepsal jsem několik paradoxů, na něž jsem v praxi narazil. Tyto paradoxy boří zažitá paradigmata jako domečky z karet.

Růst úroků může zvedat inflaci. Existuje paradigma, že růst úroků zdraží finance, a tím omezí jejich dostupnost – a také přivede lid k šetření a ukládání peněz do bank. ČNB v rámci tohoto zažitého paradigmatu avizovala zvedání úroků jako jeden z bojů proti rostoucí inflaci.

Realita je však taková, že inflaci zvedá především omezená nabídka v opozici k odložené spotřebě. Omezení přijatá vládami nabourala dodavatelské řetězce – a ani ten nejvyšší úrok nevyrobí žádný chybějící čip do aut, ba ani železo pro stavebnictví atp. Naopak vyšší úroky dopadnou na firmy, které skutečně zasáhla pandemická omezení a musely si vzít úvěr. Mnohé firmy také plánují sladit zvýšenou poptávku se svou nabídkou a mohly by využít úvěr, jenže dostupnost peněz bude dražší, což povede k tomu, že taková firma může své záměry odložit. Nadneseně řečeno, může jít řekněme o záměr vybudovat továrnu na čipy. Pokud by firma přesto vybudovala podobný podnik na úvěr, promítne růst úroků do cen svých výrobků.

Paradox celé situace je, že zvýšení sazeb ČNB může inflaci zvednout. Samozřejmě banky vydělají více peněz, hypotéky budou dražší a domácnosti, které na hypotéky vydělávají budou muset požadovat vyšší mzdy. Růst vyšších mezd zase povede u nezadlužené části populace k růstu poptávky, a to povede opět k růstu cen. Jen těžko se zásadně sníží ceny nemovitostí. Inflaci vyvolaly nesmyslné lockdowny, vlády svými podporami na dluh a deficity, například ve zdravotnictví, jsou neudržitelné. Zdůrazňujeme, že ČNB je jedinou centrální bankou, které zvedá úroky – a podle mého názoru tím zhoršuje situaci firem i domácností.

Inflaci ovšem vytvořila omezení učiněná vládami celého světa, nikoliv pouze vládou ČR a rozhodně inflaci nevytvořil nízký úrok v České republice. Českou republiku je těžké najít na geografické mapě a téměř nemožné je vyhledat ji na ekonomické mapě světa. Hrajeme tu v ČR vysokou a drahou hru s neplatným paradigmatem a hodně nízkými kartami.

– Dlužníci šetří a šetřílci tratí. Nejen paradigma říká, že ten, kdo šetří, má za tři, jinak řečeno, že dlužit se nevyplácí a šetřit je lepší. Nejen obce, které mají vysoké zůstatky na účtech, tratí a tratily. Díky růstu cen pak ti, kdo investovali na dluh, vydělali. Největší finanční škody ve veřejné správě u samospráv působilo odkládání investic a šetření. Jen ceny stavebních prací rostly meziročně aktuálně o více než deset procent, úroky za dluhy byly naopak pod 1 % a po zdražení budou nejspíše ještě dlouho pod 3 %. Ten, kdo investoval dříve, byť na dluh, výrazně šetřil veřejné prostředky.

Snaha některých obcí našetřit si na něco je přirovnatelná k situaci, kdy si před deseti roky člověk snažil našetřit na dům, který stál 3 miliony Kč. Takový člověk si měsíčně po dobu deseti let odkládat stranou deset tisíc korun, přičemž si s vypětím všech sil uspořil 1,2 mil. Kč. Ten samý dům za tu dobu ovšem nestojí 3 mil. Kč, nýbrž zdražil o 5 mil. Kč na 8 mil. Kč. Žádný, slovy „žádný“ úrok nikomu nemohl vyrovnat obrovský nárůst ceny! Podobné je to u všech nemovitostí. Růst cen se nezastaví.

– Dlužit je bezpečnější než šetřit. Ten, kdo má peníze, je v pohodě, říká paradigma, a ten, co dluží, má smůlu. Dlužit, pokud splácíte bez problémů úroky a úmor je pohodička, ale pokud máte peníze na účtu, máte problém. Co bude s korunou při tak obrovských deficitech veřejných rozpočtů? Kdo ví, jedno je jisté, stát ročně vytváří dluh, který by z přibližně 0,5 milionu lidí ročně udělal korunové milionáře.

Ti, kdo mají kapitál, musí zohlednit jeho znehodnocování inflací, která by měla na konci roku nabrat 5% růst. Daleko vážnější je však otázka, co bude s penězi za pět nebo deset let. Co kdyby to došlo tak daleko, že by měnová reforma peníze znehodnotila? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy by šmahem zmizela naspořená finanční aktiva. Zcela jistě stojí také tato hrozba za růstem cen nemovitostí.

Zkrátka, podle jednoho arabského přísloví Kdo dluží jedno tele – je v kleštích věřitele. Kdo dluží množství žírných stád – může si v klidu hodovat.

* Martina Zapletalová, energetička Magistrátu města České Budějovice (k pozici energetického manažera města): Jde o klíčový post obce nebo města, který je stále ještě nedoceněn. Párkrát proběhla komunikace se zaměstnanci jiného úřadu, kteří řešili podobné záležitosti jako my. Nicméně v rámci Sdružení energetických manažerů měst a obcí (SEMMO) , kterého je město České Budějovice členem, je možné sdílet zkušenosti týkající se energetiky, obrátit se na radu či naopak radu poskytnout.

* Jaroslav Klusák, vedoucí odd. energetického managementu Hlavního města Prahy: Představa komunitní energetiky pro Prahu je založena na tom, že pilotní projekty komunitní energetiky budou realizovány zpočátku na majetku města, kde se ukáže jejich smysluplnost, ekonomická výhodnost a poté budou projekty nabízeny i jiným sektorům, především bytovému sektoru, kde je potenciál pro komunitní projekty významný. V současné době se Praha zaměřuje na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, především fotovoltaiky, a na úspory energie v objektech, kde je tento potenciál. Rádi bychom řešili renovace komplexně současně i s adaptačními opatřeními. V bytovém sektoru budeme využívat propojení na program Nová zelená úsporám, v jiném než bytovém sektoru Modernizační fond.

V rámci schváleného Klimatického plánu Prahy jsou předjímány celkové investice do projektů v oblasti energetiky ve výši až 174 mld. Kč do r. 2030, z toho vlastní prostředky z rozpočtu hlavního města jsou uvažovány ve výši zhruba 14 mld. Kč., zajištění ostatních finančních prostředků je plánováno buď z externích zdrojů (například Modernizačního fondu, programu Nová zelená úsporám, atd.), či se předpokládá, že je vynaloží městské společnosti, dodavatelé energií, bytový sektor, či jiné subjekty. Při vynaložení daných finančních prostředků a provedení plánovaných opatření se předpokládají roční úspory energie ve výši až pět miliard korun ročně.

První energetické společenství vznikne v rámci pilotního projektu v Praze na Černém mostě, kde se nyní připravuje pilotní instalace a kde Pražské společenství obnovitelné energie (PSOE) bude subjektem vyrábějícím elektřinu z instalované fotovoltaiky, a zároveň bude i dodavatelem.

* Vladimír Přech, ředitel obchodně právní sekce společnosti Gordic: Od vedení měst často slýcháme, že nejběžnějším požadavkem občanů je oprava nebo výstavba chodníků. Je to pochopitelné, slouží všem a je na ně hodně vidět. Jenže i chodník může mít mnoho podob. Díky informačním a komunikačním technologiím můžeme v posledních letech dojít na úřad i po chodníku digitálním.

Digitální chodník úřadu můžeme chápat jako interní komunikaci uvnitř, mezi jednotlivými odbory, odděleními nebo samotnými zaměstnanci. Patří sem otázky elektronického oběhu dokumentů, sdílení dat, digitalizace správních řízení, finanční kontroly, elektronického schvalování, řádného podepisování nebo pečetění. A také integrace mezi jednotlivými informačními systémy, protože těch je v každé větší instituci celá řada.

My jsme jako Gordic v Mikulově před dvěma lety představili otevření integrační platformy, která integrace zjednodušila. Nyní registrujeme dalších skoro 90 nových integračních projektů jenom za poslední rok. Platformu GINIS nemusí tedy uživatel nutně rozvíjet prostřednictvím gordických aplikací, ale může na ni napojit aplikaci třetí strany nebo svou vlastní. To platí i pro portálová řešení. Například podání přes Portál Pražana nebo Portál Kanceláře veřejného ochránce práv propadají automatizovaně do Spisové služby platformy GINIS k evidenci a dalšímu zpracování.

Když se vrátíme obecně k digitalizaci úřadu, tak i projekt Digitální úřad z jara letošního roku ukázal, že potřebné nástroje a technologie od různých dodavatelů tady existují. Teď je to tedy především o vůli a odvaze pustit se do změny zaběhlých procesů. Na čele pelotonu jsou, troufnu si tvrdit, krajské úřady. Například Pardubický kraj získal letos od sdružení CNZ cenu za IT projekt v oblasti správy a archivace dokumentů. Ale inspirativních příkladů přibývá i mezi centrálními orgány. Ministerstvo, které provozuje platformu GINIS a její subsystém spisové služby spolu s elektronickým schvalováním dokumentů, vyhodnotilo, že v rámci digitalizace jenom na spotřebě papíru ušetřilo za půl roku přes 50 % nákladů. To je přes 70 tisíc korun. Další úspora, která zatím nebyla vyčíslena je v oblasti tisku dokumentů. Nejvýznamnější úspora je však v čase pracovníků – schvalování je nyní nejen rychlejší, ale i průkaznější.

Co když ale vlastní kapacity na vytvoření digitálního chodníku nestačí? Zde musíme zákonitě přejít k oblasti cloudu a cloudových služeb. V pandemickém roce 2020 vzrostly výdaje veřejné správy na cloud o jednu třetinu. Je velice pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Naše nabídka SaaS služeb, zahrnující všechny základní agendy úřadů včetně ERP a spisové služby, byla zapsána spolu s nabídkami téměř čtyř desítek dalších firem do státního katalogu cloud computingu.

* Jana Plamínková, starostka Městské části Praha-Slivenec (k říjnové re-use neděli uspořádané ve Slivenci s podporou pražského magistrátu a dalších partnerů): Vše bylo naplánované tak, že nejprve se věci přinesly k přijímacímu pultu, kde si je přebraly dobrovolnice ze SWAP Prague – přetřídily je, zvážily a pak odnesly na místo, které bylo vyhrazeno pro každý druh předmětů. Zvlášť jsme tak měli vystavené například knihy, věci pro děti, na štendrech viselo oblečení atd. Co si nerozebrali návštěvníci, dostaly poté možnost převzít si neziskové organizace. A zbytek pak šel do kontejneru a do spalovny... ...Odezva od občanů je vesměs výborná, všichni re-use neděli považovali za skvělý počin. Jen jsme zaznamenali několik lítostivých ohlasů od lidí, kteří se o akci včas nedověděli, protože byli z jiných městských částí, a kteří by se byli účastnit chtěli. Účast na akci byla zcela zdarma. Každý mohl přinést věci a zase si jiné věci případně odnést. Byla to i společenská akce, měli jsme tam občerstvení, tak se tam lidi přišli i potkat a popovídat si – vždyť jsme se kvůli koronaviru často i docela dlouho neviděli!

* Ladislav Šorčík, člen komise pro rozvoj IT Rady města Kutná Hora: Parkování a rozhodování samospráv na základě přesných dat jsou dvě velká témata pro současnou samosprávu obce. Od minulého roku  probíhá  v Norsku projekt, který obě témata úspěšně propojuje. Jde o příklad dobré praxe, kdy moderní technologie pomáhají v rozhodovacím procesu při řešení reálného požadavku občanů. V centru norského města Halden se nachází náměstí, které slouží mimo jiné k parkování jak rezidentů, tak návštěvníků, kteří do centra cestují za službami a obchody. Po obvodu náměstí jsou kavárny a různé obchody. V roce 2020 obdržela místní samospráva požadavek od několika provozovatelů služeb na náměstí na zábor veřejného prostranství, aby mohli rozšířit  předzahrádky svých  podniků. Takový krok by ovšem měl za následek úbytek až 12 z celkových 90 parkovacích míst. Tento fakt samozřejmě vyvolal odezvu mezi rezidenty, kteří se obávali zhoršení kvality života kvůli nedostatku parkovacích míst.

Samospráva města se rozhodla pro kvalifikované rozhodnutí získat přesná data o využívání parkoviště, a to prostřednictvím automatizovaného sběru dat. Hlavním důvodem pro tento způsob řešení byla snaha získat data za delší časový úsek (včetně nočního parkování), jejichž pořízení prostřednictvím lidských pozorovatelů by bylo příliš nákladné. Zástupci samosprávy tedy oslovili technologickou firmu (Emcom) se sídlem v Oslu. Ta ve spolupráci s místní telekomunikační společností Telenor a českou technologickou společností Smartiple, s. r. o. navrhla technické řešení za pomoci detekce obsazenosti parkoviště pomocí pokročilé analýzy obrazu.

Na haldenské parkoviště byly umístěny tři kamery, které společně dokázaly pokrýt celou parkovací plochu s 90 parkovacími místy. Pro umístění dvou kamer byl zvolen sloup veřejného osvětlení přibližně uprostřed parkoviště. Třetí kamera byla instalována na soukromý dům na obvodu náměstí. Vzhledem k absenci datového připojení na sloupu veřejného osvětlení a problematickému připojení na soukromém domě (poskytovatelé bezdrátového připojení nejsou v Norsku tak běžní) bylo pro připojení kamer zvoleno 4G připojení. Data z kamer byla přenášena do cloudové služby Parkinto, kde docházelo k jejich automatické analýze a následnému vyhodnocení obsazenosti parkoviště pomocí umělé inteligence. Výsledek byl následně prezentován samosprávě i široké veřejnosti pomocí webové stránky. Data o obsazenosti parkoviště byla současně ukládána a statisticky zpracovávána. Tím byla samosprávě k dispozici relevantní data pro kvalifikovaná rozhodnutí.

Ze statistického výstupu, který měli zástupci norské samosprávy k dispozici, bylo zřejmé, že parkoviště nebylo a není maximálně využíváno, a tedy eliminace 12 parkovacích míst nesníží kvalitu života místních obyvatel. Ale nejzásadnějším zjištěním bylo, že nikdy během uplynulých 12 měsíců nebylo toto parkoviště stoprocentně obsazené. Naopak, jeho průměrná obsazenost byla podle statistik okolo 25 procent, resp. tuto hodnotu nepřekročila.

Na základě takto získaných dat učinila samospráva rozhodnutí, které bylo podpořeno přesnými údaji a mohlo být před občany obhájeno. V souladu se závěry provedené analýzy bylo také upuštěno od záměru, tedy od nákupu elektronických ukazatelů volných parkovacích míst: jelikož bylo v reálu vždy nějaké místo volné, šlo by o neefektivní investici, a tedy nehospodárné nakládání s městským rozpočtem.

* Libor Dupal, ředitel Kabinetu pro standardizaci a předseda Sdružení českých spotřebitelů: Loni jsme provedli situační analýzu s cílem shrnout informace o principech a postupech pro zajištění bezpečného hřiště či sportoviště od projektu po provoz. Všem zainteresovaným se dostal do ruky komplexní materiál, jak v každé fázi realizace výstavby postupovat, aby se některé nedostatky a opomenutí nezjistily až po předání hřiště uživateli, provozovateli. Vznikla rovněž publikace Desatero pro bezpečné hřiště a sportoviště (Zásady od projektu po provoz) dostupná na: www.overenehriste.cz.

Nabízíme také nástroj k prokázání dodržování norem a správné praxe. Je jím značka kvality Hřiště-sportoviště-tělocvična–OVĚŘENÝ PROVO“, která poskytuje garanci kvality a bezpečnosti veřejných zařízení pro provozovatele, rodiče či pedagogy. Značka je licencí zpřístupněna žadatelům, jež chtějí prokázat splnění a následné dlouhodobé dodržování shody provozovaných herních a sportovních prvků s požadavky legislativy a evropských norem, a také bezpečný provoz veřejného zařízení.

Stav každoročně ověřuje nezávislá inspekční kontrola – audit. Značka byla přijata do národního Programu Česká kvalita. Nejnověji jsme ocenění a licenční právo k užívání značky udělili městu Teplice a zároveň i výrobci (Mystic Constructions) za skateboardingové hřiště ve sportovním areálu Anger.

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.

Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde:  https://www.moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .

Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:

Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.

Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.

Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.

* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.

Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.

Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.

Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.

Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.

Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.

* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:

–  Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.

– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.

– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).

– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.

– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.

* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.

Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.

Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.

* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,

* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.

* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.

Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.

* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.

Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.

Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.

Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát):  Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že

1, interní směrnice a 2. průzkum trhu

jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.

Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat.  Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].

Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.

Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]

Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.

* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.

– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku.  Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

–  Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora  tak nejnže  to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.  

Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.

Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) zavádí pro správce novou povinnost spočívající v nutnosti provádět posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA). Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) má článkem 35 obecného nařízení povinnost vytvořit seznam operací zpracování, které podléhají posouzení vlivu na ochranu osobních údajů. Zároveň může vytvořit seznam operací zpracování, u nichž není posouzení vlivu nutné.

Taxativní výčet zpracování, která podléhají posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, by byl zřejmě v čase proměnlivý. Proto se Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodl jít cestou určení rizikovosti zpracování (operací zpracování) osobních údajů, kdy lze jednotlivé zpracování popsat pomocí parametrů a podle hodnot, jichž v rámci parametrů zpracování dosahuje, a také určit, zda jde o zpracování vysoce rizikové, rizikové nebo ostatní.

Lze předpokládat, že budou existovat zpracování osobních údajů, která by na základě analýzy mohla být zařazena do skupiny „zpracování s vysokým rizikem pro práva a svobody subjektů údajů“. Na základě empirických poznatků a případně i snahy po minimálním administrativním zatížení některých správců ÚOOÚ navrhuje, že posouzení vlivu na ochranu osobních údajů v těchto případech není třeba provádět. Připravil rovněž seznam zpracování osobních údajů, které nepodléhají posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.

Úřad předkládá navržené řešení k veřejné diskusi formou pracovního materiálu, který je volně ke stažení ve formátu PDF na: https://www.uoou.cz/assets/File.ashx?id_org=200144&id_dokumenty=28412. Připomínky a návrhy k němu ÚOOÚ přijímá do 15. března 2018.*

/tz/

 

Asociace krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR požadují změnu zákona o střetu zájmů. Představitelé organizací hájících zájmy samospráv, hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová a starosta Kyjova František Lukl, k tomu dnes večer v Poslanecké sněmovně podepsali společné prohlášení. Chtějí, aby přístup do majetkových přiznání zastupitelů měly pouze kontrolní orgány. Smutnou perličkou je fakt, že 30. listopadu, do jehož půlnoci novelou zákona o střetu zájmů vyjmenovaní veřejní funkcionáři letos poprvé museli kontroverzní oznámení o svém majetku elektronicky podat, Centrální registr oznámení, který je v gesci Ministerstva spravedlnosti, v době od zhruba 21.30 až do přibližně 23.30 hod nefungoval.

Jde totiž o citlivé údaje, u kterých je velké riziko zneužití. Současná situace vede k tomu, že mnoho lidí zvažuje odchod z vedení krajů, měst a obcí. Nelíbí se jim, že ač jsou také jen lidmi, mají o nich všichni všechno vědět. Situace je o to paradoxnější, že Česká republika má od května 2018 povinnost daleko přísněji než dosud chránit osobní data. Ukládá jí to Evropská unie v obecném nařízení o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR.

Podle samospráv tuzemská novela zákona o střetu zájmů neopodstatněně a nepřiměřeně zasahuje do soukromí zastupitelů obcí, měst a krajů. Každý hejtman, radní, starosta apod. podle ní musí vložit  do centrálního registru své majetkové přiznání, registr je přitom otevřený všem. Data ve formuláři přiznání se však týkají nejen samotných zastupitelů, ale i jejich blízkých (zejména manželů). Proto Asociace krajů a Svaz měst a obcí požadují důkladnou kontrolu a zhodnocení dopadů zákona o střetu zájmů a omezení přístupu do registru pouze na kontrolní orgány.

Při zachování stávajícího systému hrozí nejen zneužití citlivých údajů, ale také hromadný odchod schopných a úspěšných osobností z veřejných funkcí. Rada Asociace krajů proto jednomyslně schválila usnesení, v kterém požaduje, aby stát důkladně zhodnotil dopad zákona o střetu zájmů. A na základě výsledků právní předpis upravil,“ uvedla předsedkyně Rady Asociace krajů ČR a hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová. „Bohužel ke změně došlo v průběhu funkčního období. Nikdo si tudíž nemohl vybrat, zda zůstane veřejným funkcionářem nebo „běžným“ zastupitelem.

Nikdo soudný nemůže chtít, aby se zastupitelé před veřejností svlékali do naha, byli oběťmi každodenní závisti, vydírání či dokonce objektem krádeží. Jenže právě to jim hrozí, pokud zůstane zachováno současné znění zákona o střetu zájmů. Kverulanta, co by data z přiznání zneužil, totiž bohužel najdeme všude,“ připomnělpředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova František Lukl a dodal: “Proto si vážím toho, že si předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček vyslechl připomínky ke spornému právnímu předpisu přímo od starostů na naší nedávné legislativní komisi. A že podporuje společný konstruktivní návrh krajů, měst a obcí, který zní: změna zákona tak, aby se veřejní činitelé dostali do neveřejné sekce, stejně jako soudci, státní zástupci apod. Do jejich majetkových přiznání mohou nahlížet jen kontrolní orgány.

Na zásadním požadavku adresovaném zákonodárcům, který vycházel z obav zastupitelů ze zneužití citlivých soukromých dat, se koncem listopadu shodl Svaz měst a obcí ČR se Sdružením místních samospráv ČR a Spolkem pro obnovu venkova ČR. Dokument, který organizace podepsaly, poslaly předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Podněty na změnu zákona o střetu zájmů už nějakou dobu rezonují napříč republikou. Důrazně zazněly například z Veselí nad Lužnici, Liberecka, Otic, Plzeňska či Bystřice pod Hostýnem, hromadně od starostů z celé země pak na nedávné XX. celostátní finanční konferenci, kterou minulý měsíc v Praze uspořádal Svaz měst a obcí ČR.

Předseda SMO František Lukl na dotaz Moderní obce, zda dnes podepsané memorandum nejde pouze "ve šlépějích" iniciativy 42 senátorů, kteří již 30. listopadu podali Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení části zákona o střetu zájmů, odpověděl, že ústavní stížnost může být Ústavním soudem projednávána poměrně dlouho, přičemž půjde o to, aby ÚS posoudil ústavnost příslušné části zákona. Společné prohlášení dnes večer podepsané vrcholnými představiteli Asociace krajů a Svazu měst a obcí však vyzývá k legislativní úpravě kontroverzních pasáží zákona, která může být zákonodárci provedena takřka ihned.

Výkonný ředitel SMO Pavel Drahovzal pak připojil perličku, potvrzenou i na základě jeho vlastní zkušenosti starosty obce Velký Osek na Kolínsku, že totiž 30. listopadu, do jehož půlnoci novelou zákona o střetu zájmů vyjmenovaní veřejní funkcionáři letos poprvé museli kontroverzní oznámení o svém majetku elektronicky podat, Centrální registr oznámení, který je v gesci Ministerstva spravedlnosti, v době od zhruba 21.30 až do přibližně 23.30 hod nefungoval.

Rizikům poslední novely zákona o střetu zájmů se podrobně věnuje aktuální prosincové vydání Moderní obce, které na toto téma přináší i vyjádření Kanceláře veřejného ochránce práv, Ministerstva spravedlnosti ČR a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Moderní obec si můžete předplatit na: http://profipress.cz/predplatne/.

/rš, tz/

K foto:

Z dnešního podpisu společného prohlášení Asociace krajů ČR a Svazu měst a obcí ČR zastoupených Janou Vildumetzovou a Fratiškem Luklem

Foto: Ivan Ryšavý

 

Také Svaz měst a obcí Jihočeského kraje se snaží najít způsoby, jak co možná nejvíce zmírnit možné negativní dopady evropského Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) na municipální sféru. Tato nová legislativa Evropské unie bude účinná od 25. května 2018 a v současné době je jedním z nejkritizovanějších nařízení EU obcemi a městy. Jihočeši se odvolávají na rakouskou legislativu, která umožňuje zcela zakázat pokuty pro veřejné subjekty – tedy i obce – za porušení GDPR.

Svaz měst a obcí Jihočeského kraje (SMOJK) v této souvislosti odkázal na rakouskou praxi. "Zjistili jsme, že je možné národní legislativou zcela zakázat pokuty pro veřejné subjekty – tedy i obce – za porušení GDPR. Náhrada případné škody však nárokována být může vždy (i k udělené pokutě)," oznámil SMOJK v minulých dnech.

Jak připomněl, maximální výše pokuty za nedodržení GDPR je nastavena na 20 milionů eur (zhruba půl miliardy korun) nebo 4 % z celkového ročního obratu společnosti (vybírá se ta vyšší). Budou se však vyhodnocovat různé faktory, jako např. závažnost, povaha, délka porušování, počet poškozených subjektů, kroky podniknuté k nápravě a další.

Jak Svaz měst a obcí Jihočeského kraje uvedl, trochu „uklidnění“ územním samosprávám nyní poskytuje Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), když na svých stránkách uvádí, že horní hranice správních pokut, které ukládá, je v současné době 10 milionů Kč. Nejvyšší dosud uložená pokuta za zjištěné a prokázané porušení povinností, za které se pokuty ukládají, nedosáhla ani polovinu sazby, viz https://www.uoou.cz/desatero-omylu-o-nbsp-gdpr/d-23799/p1=3938.

Podle SMOJK by však stačilo vložit do připravovaného zákona o zpracování osobních údajů (viz: https://apps.odok.cz/veklep-detail?p_p_id=material_WAR_odokkpl&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column-1&p_p_col_count=3&_material_WAR_odokkpl_pid=KORNAQCDZPW5&tab=detail) jednu krátkou větu, že subjektům veřejného práva není možné uložit peněžitou pokutu. Tak to totiž mají zavedené v sousedním Rakousku, rovněž členské zemi Evropské unie.

"V diskusích se setkáváme s argumenty, že to není možné takto diskriminačně uzákonit atd., protože by se to týkalo jen subjektů veřejného práva. V Rakousku to možné bylo, takže to zjevně žádným evropským směrnicím a nařízením neodporuje," konstatoval  Svaz měst a obcí Jihočeského kraje ve svém listopadovém prohlášení.

A uzavřel: " Možná se snažíme být na sebe příliš přísní a „vymlouvat“ se na evropská nařízení, i když máme možnost sankce úplně vyloučit (náhradu škody ne). Tuto informaci jsme se bohužel dozvěděli až po ukončení připomínkového řízení. Nyní je možnost změny v náš prospěch při projednávání v Legislativní radě vlády a následně pak v Poslanecké sněmovně."

*

/zr/

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2021 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down