Dne 1. 1. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (dále jen „zákon o Sbírce právních předpisů“) a částečně i zákon č. 36/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů.

O povinnostech plynoucích z uvedených právní předpisů jsme již ve Svazu měst a obcí ČR informovali, ale přesto si dovolujeme novou povinnost (a nezapomínejme na nové odpadové vyhlášky!) ještě jednou připomenout.

Od 1. 1. 2022 je v provozu informační systém Sbírky právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (dále jen „Sbírka právních předpisů“), jež je v gesci Ministerstva vnitra.

Obcím, krajům, hlavnímu městu Praze a některým správním úřadům je tak uloženo, aby v tomto informačním systému vyhlašovaly právní předpisy vydávané v jejich působnosti (nevyhlašované ve Sbírce zákonů) a zveřejňovaly některé další zákonem stanovené akty relevantní pro výkon veřejné správy (toto je platné i pro příslušné orgány dozoru nad zákonností právních předpisů a Ústavní soud).

Právní předpisy územních samosprávných celků a neústředních správních úřadů budou tak ode dne 1. 1. 2022 nabývat platnosti okamžikem vyhlášení ve Sbírce právních předpisů, tj. v okamžiku, kdy je jejich původce vloží do Sbírky právních předpisů (tj. nově přijaté zmíněné právní předpisy).

Závěrem je nezbytné upozornit na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021 vyhlášené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/21 (více viz zde: Pl._US_18_21_na_web.pdf (usoud.cz)). Stěžovatelé napadli právní úpravu, jež podmiňuje platnost a účinnost právních předpisů jejich publikací v celostátně vedené Sbírce právních předpisů spravované Ministerstvem vnitra s argumentací, že dochází k porušení ústavně zaručeného práva územních samosprávných celků na samosprávu a právo jejich zastupitelstev vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlášky.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný, neboť nová povinnosti publikace právních předpisů dle uvedeného nezasahuje do práva zastupitelstva vydávat obecně závazné vyhlášky ve smyslu práva zaručeného Ústavou. „Cíl shromáždit ucelený soubor právních předpisů na jednom veřejnosti přístupném místě způsobem umožňujícím dálkový přístup, sledovaný tímto opatřením k zajištění poznatelnosti práva platného a účinného na místní úrovni a předvídatelnosti následků vlastního jednání jeho adresáty, je legitimní a slučitelný s principem právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Na tom nic nemění ani administrativní zátěž spojená s povinností obce zasílat vydané obecně závazné vyhlášky do datové schránky správce této Sbírky pod sankcí jejich neplatnosti, neboť takto stanovený postup pouze nahradí dosavadní zákonnou povinnost obce zaslat obecně závaznou vyhlášku neprodleně po dni jejího vyhlášení Ministerstvu vnitra.“

Bližší informace lze získat na tomto odkazu: https://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-pravnich-predpisu-usc-a-nekterych-spravnich-uradu.aspx , a to včetně videomanuálu, jak postupovat v případě vkládání do informačního systému.

Mgr. Alena Klimtová, DiS.,

Legislativní a právní sekce

Svazu měst a obcí ČR*

Ústavní soud dnes zamítl návrh senátorů na přezkum zákona č. 35/2021 Sb., jímž se zavádí povinnost (nejen) obcím vkládat od 1. ledna 2022 jimi vydávané právní předpisy do speciální Sbírky právních předpisů, kterou zřizuje stát v gesci Ministerstva vnitra. Bez vložení například vyhlášky obcí od 1.1.2022 do této Sbírky nenabydou účinnosti. Návrh senátorů iniciovalo Sdružení místních samospráv ČR, jež přijatý nález respektuje. Požaduje však, aby IT systém Sbírky právních předpisů umožňoval i intuitivní vytváření právních předpisů na úrovni samospráv, což by pomohlo především menším obcím.

 SMS ČR mělo za to, že stanovené povinnosti pro samosprávy a především navázání nabytí účinnosti jimi vydávaných právních předpisů na jejich vložení do ministerstvem vnitra zřizované Sbírky právních předpisů porušuje ústavní pořádek, neboť Ústava o takové podmínce pro samosprávami vydanými předpisy nehovoří. Ústavní soud však dovodil soulad napadeného zákona s ústavním pořádkem.

Jsem ráda, že se SMS ČR na Ústavní soud obrátilo, protože otázka, zda nový zákon, který Senát drtivou většinou hlasů zamítl, je v souladu s Ústavou, byla na stole. Nyní již nezbývá nic jiného než zákon od 1. ledna 2022 začít aplikovat. SMS ČR poskytne především menším obcím a jejich starostům příslušná školení a podporu, aby zvládli zákonná pravidla dobře naplnit,“ uvádí předsedkyně SMS ČR Eliška Olšáková. Ta dodává, že SMS ČR bude žádat, aby Ministerstvo vnitra registr výhledově systém upravilo například o aplikaci na vytváření obecně závazných vyhlášek. „Takový systém by obcím i pomohl, nejen je zatížil novou povinností. Vyvoláme k tomu jednání s rezortem ministerstva vnitra,“ podotýká předsedkyně Olšáková.

Čestný předseda SMS ČR a advokát, který senátory v řízení u Ústavního soudu zastupoval, Stanislav Polčák, k nálezu Ústavního soudu uzavírá. „Z naší analýzy vyplývá, že podobnou povinnost mají obce pouze v Estonsku, všechny okolní země, ale i řada dalších států požadují zveřejnění předpisu obce na úřední desce. Již dnes mají obce v naší zemi povinnost své vyhlášky ministerstvu vnitra neprodleně zaslat. Je třeba nyní učinit vše proto, aby povinnosti stanovené novým zákonem obce zvládaly bez problémů a poskytnout zejména těm malým výraznou podporu,“ uzavírá Stanislav Polčák.

Zdroj: SMS ČR*

Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.

Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde:  https://www.moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .

Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/

Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:

Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.

Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.

Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.

* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.

* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.

Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.

Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.

Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.

Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.

Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.

* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:

–  Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.

– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.

– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).

– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.

– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.

* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.

Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.

Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.

* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,

* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.

* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.

Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.

* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.

Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.

Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.

Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát):  Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že

1, interní směrnice a 2. průzkum trhu

jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.

Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.

* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat.  Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].

Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.

Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]

Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.

* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.

– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku.  Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

–  Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora  tak nejnže  to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.  

Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.

Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

Úvodní rozhovor dubnového vydání Moderní obce jsme připravili s Klárou Čudrnákovou, starostkou Dražůvek na Hodonínsku. Ta se také stala tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Dubnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Finance pro projekty obcí, měst a krajů. Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách dubnového čísla našeho časopisu vystupují.

* Klára Čudrnáková, starostka Dražůvek na Hodonínsku: Trvá to už příliš dlouho (řeč byla o pandemii koronaviru – pozn. redakce) a naději z veřejného prostoru není kde čerpat, média ukazují jen zmar a špatné zprávy. Nebudu tu rozebírat děti a jejich rok u počítačů nebo zavřené živnosti a obchody, to je kapitola sama pro sebe a velmi, velmi smutná. Bez pomyslného světélka na konci tunelu, ať už se přijímají vládní opatření taková nebo maková… jaký na tom hledat duchovní rozměr, pokud nejste odevzdaný fatalista? Tady už nejde o návrat k „rozežranosti“ předkovidové doby, ale o návrat k nutnosti pracovat, vzdělávat se, lidsky důstojně existovat… každý svým způsobem hledá vysvětlení, ale prázdných řečí už bylo ve veřejném prostoru tak moc, že přestaly působit. V těžké situaci hledáte podstatu, ne faleš...

Dá se to pojmout i jinak, ale to zřejmě nebude recept pro všechny. Jsme regionem, kde víra v existenci vyššího řádu, než je ten pozemský, je dosud součástí života. Ve farnosti máme šikovného mladého kněze, který nabídl, že v určitý čas bude lidem v kostele k dispozici, aby si, pokud mají potřebu, přišli popovídat. Já sama nejsem praktikující věřící a do kostela chodím jen o větších svátcích, ale považuji se za křesťanku. A tuto nabídku zajít do kostela – ne ke zpovědi, ale jen tak si popovídat, najít povzbuzení a pochopení, považuji za formu žádoucí psychoterapie.

A ještě jeden příklad – dokonce o něco dřív, než se tento moribundus u nás objevil (na slovo covid už mám alergii), oslovil obec jeden mladý pán (všimněte si, že zase mluvím o mladém člověku) s tím, že by na návrší nad Dražůvkami, odkud jsou vidět kostelní věže všech okolních obcí, rád postavil kapličku zasvěcenou sv. Anežce České jako patronce a ochránkyni nemocných a těch, kdo o ně pečují. Už z vlastní iniciativy nechal připravit i projekt a namalovat obraz světice. Svoji myšlenku konzultoval samozřejmě i s církví, která ho stejně jako obec podpořila. Na takovou věc potřebujete i oficiální povolení se všemi náležitostmi, což jsme absolvovali, a stavbu kapličky zahájíme ve chvíli, kdy to povětrnostní podmínky dovolí. Už byl posvěcen základní kámen a pokračuje finanční sbírka, do níž samozřejmě obec přispěje též.

A jak iniciátor celé akce na nápad přišel? Sám neví… prostě se stalo. Třeba se zázraky opravdu dějí...

* Karolína Koubová, primátorka statutárního města Jihlavy: V našem městě máme celkem propracovanou studii vizuálního smogu. Ta nebývá zcela běžnou součástí kulturních strategií, ale mohu ji jedině doporučit. Studie nám řeší například to, jak ve městě vypadají propagační a inzertní plochy, jak můžeme pomoci nájemcům vitrín v historickém centru města tak, aby domy ze 16. století nebyly ověšeny igelity a kolíčky na prádlo. Díky ní se nám podařilo omezit i reklamy na vozech MHD, taky aby nepokrývaly skla vozidel, což vítají i cestující, kteří nás na to sami upozornili. Jsem přesvědčena, že město si určitou regulaci v této oblasti zaslouží.

Osobně mám i velkou radost z projektu Jihlava vzdělává kulturou. Obecně totiž existuje obrovská nabídka kulturních aktivit pro školy, které se v ní však složitě orientují. Nám šlo o tom zkoordinovat poptávku škol, jejich vzdělávací plán a současně program kulturních organizací. Vzájemně si vyberou, na čem budou spolupracovat, dané téma je pak řešeno formou projektového vyučování a praktických poznatků. Děti samy vymýšlejí program, určují si obsah, hledají i financování. Tato spolupráce, kdy jsou rozvíjeny měkké dovednosti jako komunikace, fundraising apod. a hledají se synergie mezi vzděláváním a kulturou, jsou velice zajímavé i pro podnikatele, kteří na to slyší. Příklad je blíže popsán například na webu www.DobraPraxe.cz právě pod naším městem.

Další naší vizí rozvoje je nově vzniklá příspěvková organizace Brána Jihlavy. Jde ve své podstatě o agenturu, která je zčásti dotována městem, ale má výnosy i ze svého provozu, ze služeb, z fundraisingu, a to ideálně ze dvou třetin – i když to je možná příliš ambiciózní sen. Mimo provoz vybraných budov města ve vazbě na kulturu a cestovní ruch, je smyslem této „příspěvkovky“, aby úředníci magistrátu nevykonávali produkční práci například u městských oslav, trhů, kulturních akcí, kampaní a podobně. Je to taková prodloužená ruka města v oblasti kultury a cestovního ruchu.

* Tomáš Navrátil, prímátor statutárního města Opavy: Denně se na konkatedrálu (řeč byla o nedávné celkové obnově, kterou  od předchozích oprav po druhé světové válce prošla konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – pozn. redakce) byla o dívám z okna své kanceláře. Pohled na ni mě často vede k osobnímu zamyšlení nad současnou dobou, jejím vývojem a směřováním i nad duchovním a morálním odkazem těch, v jejichž práci dnes na opavské radnici pokračujeme… Pro mne – a myslím, že i pro mnohé další Opavany – je tento chrám, mimochodem druhé biskupovo sídelní místo, důvodem k hrdosti na město, v němž žijeme, a také jedním z prvních míst, kam přivádíme návštěvy, které do slezské metropole zavítají.

* Kamila Černá, radní města Aš na Chebsku: Naším cílem je na jednom místě přehlednou a pochopitelnou formou informovat o životě ve městě a jeho okolí, pomáhat lidem s obtížným vyhledáváním dostupných služeb, řemeslníků, volných parcel na výstavbu, nabízet možnosti koupi bytu, pronájmu komerčních nemovitostí a rovněž upozorňovat na firmy, které jsou vstřícné ke svým zákazníkům (řeč byla o vzniku a fungování projektu Spokojení Ašákovi, informační platformě pro obyvatele Aše i jejích spádových oblasté – pozn. redakce). Především však jde o to probudit komunitní život a vytvářet pocit hrdosti na své město.

* Milan Čigáš, tajemník Městského úřadu v Litoměřicích: Kurz je ryze praktický (řeč byla o ošetřovatelském kurzu, který absolvovalo i několik zaměstnanců litoměřické radnice, aby pak jako dobrovolníci pomáhali na covidové jednotce místní nemocnice – pozn. redakce). Vše si v něm sami vyzkoušíte. Od zkušených zdravotníků si osvojíte nemálo teoretických znalostí, které si však hned ověříte v praxi. Osaháte si reálné pomůcky, chvíli jste v roli personálu, ale chvíli i pacientem. Zvládnutí základních jednoduchých technik péče pomůže ulevit nemocným a odlehčit profesionálním zdravotníkům. Jste „pečovatelem v záloze“.

V kurzu si projdete například částí věnovanou obstarání osobní hygieny včetně výměny plen a převlečení postele s pacientem na lůžku. Ono i takové zdánlivě jednoduché ustlání postele pro ležícího pacienta má svůj ohromný význam. Špatně ustlaná postel mu totiž může způsobit řadu bolestí. V přeneseném smyslu dobře nebo špatně ustlaná postel v nemocnici hraje stejnou roli jako slovo v našem životě. Dobře či špatně zvoleným slovem můžeme druhému člověku způsobit radost, ale také ublížit…

Pro mě osobně bylo velkým lidským a milým překvapením závěrečné školení v doprovázení umírajících. Otevřenost a lidskost lektorek –zdravotnic i přes všechny nutné obleky, holínky, troje rukavice, respirátor, štít a navzdory únavě až vyčerpání mě hluboce zasáhla do duše. Člověk nesmí ani v těchto náročných okamžicích zapomínat na to, že jsme lidé a musí doprovodit pacienta „na druhou stranu“, když nemohou být přítomní blízcí. Nikdo by neměl prožívat ani v těchto okamžicích opuštěnost a osamocenost. Nezastupitelnou roli hrají i (někdy opomíjení) nemocniční kaplani a právě „pečovatelé v záloze“.

* Vít Zeman, náměstek primátorky statutárního města Jihlavy: Při posuzování jednotlivých developerských projektů je třeba přemýšlet nad tím, aby provoz nutné dopravní či modrozelené infrastruktury odpovídal počtu obyvatel, na které obec dostává finance z rozpočtového určení daní. Je logické, že pro centrum města, s hustotou obyvatel kolem 100 obyvatel na hektar, budou provozní náklady nižší než například pro rezidenční čtvrti s hustotou 25 nebo 40 obyvatel na hektar.

* Jana Přecechtělová, výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv ČR: Konzervace tratí (řeč byla o návrhu novely zákona č. 266/1994 Sb., o drahách – pozn. redakce), která je ze zákona dvojího druhu a má určitou logiku v případě zakonzervování vleček, např. ve výrobních areálech. Konzervace železničních úseků oproti tomu opravdu mohou znamenat v konečném důsledku zrušení tratě. Pokud totiž nebude o zakonzervovanou trať i nadále postaráno, tedy nebude docházet k pravidelné a základní údržbě, je jasné, že za několik let po konzervaci ke zrušení nakonec opravdu dojde. Máme logicky obavu z dopadů novely, neboť problém zrušených lokálek řešíme již dlouhodobě na několika místech republiky.

* Bohumil Augusta, ředitel a jednatel společnosti KŽC Doprava, která  v letech 2010 - 2012 zachránila 23 regionálních tratí před zánikem a je lídrem v segmentu železniční nostalgie a muzejnictvíV roce 2008 jsme od státu odkoupili krachující regionální dráhu Česká Kamenice – Kamenický Šenov, kterou jsme postupně začali sami svými silami opravovat, a v roce 2010 ji uvedli do stavu, kdy na ní mohly znovu vyjet vlaky. Dnes funguje převážně jako rekreační, protože se nachází na pomezí Českého Švýcarska a Lužických hor. Obnovení provozu po 10 letech úsilí nově přivedlo na trať mezi 10 až 20 tisíci cestujících, kteří v rozsahu březen a říjen využívají vlaky k přepravě. Pozoruhodné je, že se nenaplňuje pouze turistická doprava, ale trať, která nemusela už vůbec existovat a mohla být vytrhaná nebo rozkradená, lidé v rámci základní dopravní obslužnosti používají i k běžným cestám, protože naše vlaky na této trati suplují (doplňují) i autobusy veřejné linkové dopravy. A díky integraci do krajského dopravního systému se provoz na trati vyplácí cestujícím, ale i městům a obcím v okolí.

Dráhu provozujeme (tzv. administrativně) ročně za 1,5 milionu Kč, což zahrnuje náklady na kontrolu a měření dráhy, opravy nezbytných havarijních částí, legislativu dráhy, náklady na doklady, a pak provádíme systémově obnovu svršku uceleně tam, kde je to třeba. S tím vším se vejdeme ročně do 1 500 000 Kč. A efekt je vidět.

U Správy železnic (SŽ) se jedná u násobně vyšší částky, ale nelze přesně srovnávat malého provozovatele jedné dráhy s velkým SŽ, která provozuje 95 % sítě v ČR. SŽ je ve všem dražší, tak, jak to bývá, ale taky ve všem efektivnější, protože na to vše mají zázemí, základu, mechanizaci a hlavně peníze.

* Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje: Hlavním účelem založení Krajského investičního fondu je přispět obcím a městům kraje na investice do veřejné služby, školství, sportu, kultury či společenského života. Slíbili jsme, že napumpujeme krajské peníze do jihočeských měst a obcí a Krajský investiční fond nám to umožní... Díky tomu, že spojíme financování z kraje, obce a případně státu, můžeme pro Jihočechy postavit během roku spoustu staveb, které by bez toho ještě dlouho nevyrostly a na něž třeba roky čekají. Když pomůžeme obcím 200 miliony korun z krajského rozpočtu, může to znamenat, že se nakonec prostaví stavby za 500 milionů korun. A to už bude v kraji vidět.

* Jiří Jirásek, předseda představenstva a generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s.: V ČMZRB téma úspor energií a snižování emisí vnímáme jako velmi naléhavé a celospolečensky žádoucí. Ale také víme, že na úrovni obcí, měst a krajů mnohdy vyvstávají problémy už s vlastní přípravou energeticky úsporných projektů. Právě v jejich případě totiž často bývá nutné určitou část finančních prostředků vynaložit již ve fázi zvažování myšlenky projektu – například je třeba zpracovat studii proveditelnosti, energetický posudek a vyhodnotit možné přínosy projektu apod, přičemž nezřídka jde o poměrně značné výdaje.

Proto jsme připravili program ELENA (European Local ENergy Assistance), který firmám, ale také municipalitám zajistí komplexní servis při přípravě energeticky úsporných projektů, a to za zlomek nákladů. Mělo by jít o projekty renovace stávajících nemovitostí, případně o cílené investice do stavebních a technologických opatření typu EPC projektů, kdy územní samosprávný celek na začátku svého projektu nepotřebuje žádné vlastní financování, protože to pro projekt zajistí dodavatel služby a obec mu pak až následně jeho investici splácí v rámci dosažených energetických úspor.

Ve vztahu k obcím, městům a krajům, ale třeba také jejich dceřiným společnostem náš servis k zahrne úvodní poradenství a komplexní hodnocení vybraných projektů.

Dokážeme také zpracovat zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku na výběr poskytovatele energetických služeb – a kromě toho v rámci programu ELENA budeme umět zajistit i pomoc se zpracováním všech dokumentů, které jsou zapotřebí pro žádost o podporu z příslušných dotačních programů. Ale je možné využít i finanční nástroje, čili naše finanční poradenství v rámci programu ELENA bude využitelné pro všechny typy financování projektů.

Chtěl bych také zdůraznit, že v rámci tohoto programu budeme schopni uhradit 90 % nákladů spojených s přípravou energeticky úsporného projektu, a to díky tomu, že máme prostředky z programu HORIZON 2020 spravovaném Evropskou investiční bankou. Samotné financování projektu pak může být financováno z různých zdrojů, přičemž obce, města a kraje mohou využít OP Životní prostředí v gesci Ministerstva životního prostředí nebo OP Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a nevylučujeme ani využití běžných komerčních úvěrů.

* Karel Havlíček, vicepremiér a ministr dopravy: Letos dokončíme i přestavbu křižovatky Rádelský Mlýn u Jablonce nad Nisou i silnici I/27 Plzeň, Třemošenský rybník – Orlík. Zahajovat v letošním roce budeme například obchvat Jaroměře, Mělníka, Nové Paky, Klatov či Olbramovic, silnici I/53 ze Znojma do Lechovic nebo I/34 ze Stráže nad Nežárkou do Lásenice.

* Luděk Tesař, ekonom: Obce se zatím uskromňovat nemusely a i rok 2020 byl na ně moc hodný. Nejen na obce bude mít ekonomika své elektrizující účinky teprve tehdy, až se ukáže ve své nezakleté podobě a skončí veškerá omezení (pokud někdy). Myslím, že až rok 2022 bude pro obce adrenalinovým zážitkem, ale nemalujme čerta na zeď příliš sytými barvami.

Jsem přesvědčen o tom, že ani zhoršení stavu veřejných financí, nebo snad dokonce hrozba státního bankrotu by nemusely v lidech vyvolávat stres. Jde jen o to, aby se našinec včas na bankrot psychicky připravil a nedělal zbytečné zmatky. Všem by nám měli být inspirací Řekové, kteří si bankrot dovedli užít. Ne nadarmo se bohové kdysi usídlili právě u nich na Olympu.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Rozpočtové hospodaření obcí v nestandardním roce 2020 poznamenal meziroční propad daňových příjmů (o 14,3 mld. Kč), který byl do značné míry kompenzován jednorázovým příspěvkem státu (13,4 mld. Kč) a značný růst neinvestičních dotací. Je nutné poznamenat, že rozdělování sdílených daní mezi obce podléhá jiným kritériím, než které bylo použito pro rozdělení jednorázového příspěvku (podle počtu obyvatel). Takže se dá odvodit, že větší obce na této kompenzaci vydělaly méně než ty malé.

Pozitivním rysem je skutečnost, že kapitálové příjmy v roce 2020 sice vzrostly, byť jen málo. Obce i v tak těžkém období dokázaly meziročně zvýšit objem kapitálových výdajů. K tomu jim pomohl i růst investičních dotací. Dosažení přebytku rozpočtu a doplnění úspor svědčí o tom, že obce jako celek se se zhoršenými podmínkami poměrně vypořádaly dobře. Je nutné dodat, že to, co platí pro celek, nemusí nutně platit i pro jednotlivé segmenty obcí – a už vůbec ne pro jednotlivé obce.

Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Ústavní soud dal za pravdu městu Pelhřimov, že z oprávnění obce v samostatné působnosti při „ochraně veřejné zeleně na veřejném prostranství“ coby místní záležitosti obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti „k zajištění udržování čistoty ... zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně“ nelze v žádném případě dovodit, že je také oprávněna tuto činnost přímo provádět, a to na vlastní náklady, resp. za ni nést odpovědnost. Odpovědnost za nesplnění obecně závaznou vyhláškou stanovených povinností nese výlučně vlastník, příp. uživatel dotčeného pozemku, byť podléhá režimu veřejného prostranství.

Ústavní soud pak vyslovil dokonce pochybnost nad tím, zda péči o silniční vegetaci (ve smyslu ustanovení § 15 zákona o pozemních komunikacích), byť v průjezdním úseku silnice v intravilánu obce (§ 8 zákona o pozemní komunikaci) lze vůbec podřadit pod místní (lokální) záležitosti ve smyslu ustanovení § 35.

Co si z nálezu Ústavního soudu odnést pro každodenní praxi? Především to, že žádný předmět sporu není příliš „malý“ tehdy, zasahuje-li se do základních principů samosprávy a když stát vyvíjí snahu jednak rozšiřovat její povinnosti (bez zákonného zmocnění), a jednak rozšiřovat své možnosti obci nařizovat „kde co“ (rovněž bez zákonného zmocnění). Protože jde většinou o právní otázky poměrně složité co do znalosti veřejného a ústavního práva, nepochybně je dobré vzít si po bok advokáta, a spolu s ním vést tyto spory v zájmu ochrany samosprávy a její podstaty.

Město Pelhřimov neustoupilo, přestože zdánlivě šlo „jen dva stromy“. Ve skutečnosti se však jednalo o mnohem víc – o to, co si stá může vůči samosprávě dovolit, tedy o meze jeho oprávnění.

Pavel Žalud, Zdeněk Valášek, pracovníci oddělení přestupků a voleb správního odboru Krajského úřadu Libereckého kraje: Stát přikázal, aby základní přestupkovou agendu – tedy přestupky proti pořádku v územní samosprávě, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku – vykonávaly všechny obce, bez ohledu na to, zda jsou k tomu vůbec vybaveny, a to především dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Výsledkem pak je, že obce (zejména ty menší, kterých je však většina) jsou nuceny uzavírat veřejnoprávní smlouvy s jinými obcemi, aby tyto za ně agendu přestupků vykonávaly.

Například v Libereckém kraji (druhém nejmenším ze 14 krajů v republice) je 215 obcí, ale pouze 34 z nich projednávají přestupky. Tedy 181 obcí jenom v Libereckém kraji muselo uzavřít veřejnoprávní smlouvy s jinou obcí, aby dostálo svým povinnostem, které na ně uvalil stát v rámci přenesené působnosti, a následně zaplatit ze svých rozpočtů větším obcím nemalé částky (které jim stát plně nerefunduje) za to, že za ně budou vykonávat přestupkovou agendu. Tím ze svých malých rozpočtů ve své podstatě mohou dotovat výkon státní správy.

To je stav, který do problematiky řešení přestupků nepřináší nic pozitivního a je podle našeho názoru do budoucna neudržitelný.

* Marie Vítová Dušková, Odbor Hlavního architekta eGovernmentu, Ministerstvo vnitra ČR: Uživatelů otevřených dat v České republice postupně přibývá. Jejich zkušenosti s využitím těchto dat se zvětšují a zároveň stoupají jejich nároky na kvalitu publikovaných datových sad - jednak na kvalitu dat samotných a také na kvalitu jejich popisu, tedy metadat.

Sjednocování podoby zveřejněných dat napříč poskytovateli pomocí otevřených formálních norem významně přispívá ke zvyšování kvality publikovaných dat a usnadní jejich uživatelům následné další zpracování v aplikacích a službách pro občany, nebo při interním využití ve firmě. Připomeňme, že uživatelem dat může být i obec nebo jiná organizace veřejné správy a samosprávy. Požadavky týkající se kvality se ale vztahují nejen na data samotná, ale také na jejich metadata.

Metadata jsou strukturovaná data, která poskytují informaci o jiných datech. Příkladem metadat může být katalogizační lístek v knihovně obsahující popis knihy, například data o původu a umístění knihy. Podobně fungují katalogizační záznamy poskytující informace o datech registrovaných v Národním katalogu otevřených dat, který je součástí Portálu otevřených dat (data.gov.cz). Národní katalog otevřených dat (data.gov.cz/datové-sady) slouží jako centrální místo, kde najdeme všechna otevřená data publikovaná v České republice. Stejně jako katalog knihovny obsahuje na katalogizačních lístcích metadata o jednotlivých knihách, obsahuje Národní katalog otevřených dat metadata o registrovaných datových sadách. Tato metadata zahrnují položky jako např. název, popis, klíčová slova, téma datové sady, periodicita aktualizace, kontakt na kurátora dat nebo odkaz na technickou dokumentaci.

* Martin Lukáš, konzultant pro veřejnou správu MIM Consulting s. r. o.: Současný vedoucí pracovník (manažer) v municipalitě je nucen zvládat rozsáhlou problematiku v různých oblastech řízení města a obce. Při řešení různých úloh je nucen se situovat do určitých pozic, které mu poskytnou dostatek prostoru k efektivnímu řešení úlohy. Manažerovo situování se do různých pozic znamená přebírání různých rolí, jako jsou interpersonální, informační či rozhodovací role.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

 

 

Skupina senátorů (dále též „navrhovatelka“) navrhla Ústavnímu soudu zrušení několika ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Důvodem tvrzené neústavnosti těchto ustanovení je jednak použití tzv. D´Hondtovy volební formule při současném rozdělení České republiky do 14 různě velkých volebních krajů a návrhem byla také zpochybněna ústavnost uzavíracích klauzulí pro politické strany a hnutí kandidující v koalici.

Ve vztahu k neústavnosti rozdělení České republiky do 14 volebních krajů za současného uplatnění tzv. D´Hondtovy metody navrhovatelka namítá porušení principu rovného volebního práva, resp. rovnosti hlasů a zásady poměrného zastoupení. Především v menších volebních krajích mají hlasy voličů stran, které překročily uzavírací klauzuli, natolik odlišnou hodnotu, že voliči menších stran jsou systémově diskriminováni. Neústavnost načítacího kvora pro koalice odůvodnila navrhovatelka poukazem na neopodstatněnost tohoto institutu, který neplní předpokládanou integrační funkci a do zákona se dostal – dle navrhovatelky – značně nestandardní cestou.

Po důkladném uvážení Ústavní soud návrhu vyhověl a část napadených ustanovení volebního zákona zrušil.

Ústavní soud ve svém nálezu nejprve podrobně věnoval obecným principům a východiskům volebního práva, mezím přezkumu ústavnosti volebního zákonodárství, ústavnímu požadavku poměrného zastoupení ve volbách do Poslanecké sněmovny a vztahu jednotlivých prvků volebního systému; to vše na pozadí dosavadní judikatury a právně-historické komparace.

Ve vztahu k námitkám navrhovatelky ohledně různé velikosti volebních krajů Ústavní soud dovodil, že pokud má být základem poměrného zastoupení vyjádření poměru voličské podpory jednotlivých kandidátních listin v rámci Poslanecké sněmovny, nelze bez opory v ústavě rozdělit volební území na různě velké volební jednotky, neboť to může uplatnění poměrného zastoupení deformovat. Poměrnost zastoupení nelze podle Ústavního soudu měřit jen podle volebních krajů, kde je nyní poměrnost zajištěna v neprospěch menšiny, ale podle výsledku voleb do Poslanecké sněmovny jako celku. Relativní rovnosti tak musí být dosaženo v rámci celé republiky, a to jak z hlediska rovného přístupu k voleným funkcím, tak i tím, že voliči v každém kraji musí mít stejnou možnost  ovlivnit celkový výsledek volby. I když stávající členění volebního území na různě velké volební kraje není samo o sobě neústavní, spolu s dalšími prvky volebního systému porušuje principy rovnosti hlasů a rovnosti šancí kandidujících politických stran, což neústavní je. Přestože námitky navrhovatelky směřovaly zejména proti tomu, že volebními kraji pro volby do Poslanecké sněmovny jsou vyšší územní samosprávné celky podle § 26 volebního zákona, tento koncept volebních krajů Ústavní soud nezrušil. Podle jeho názoru je dostačující zrušení dalších prvků techniky volební reprezentace, které byly obsaženy v § 48 a 50 volebního zákona, což umožní zákonodárci přijmout novou systémovou nápravu volebního systému i bez toho, aby se změnil počet nebo struktura volebních krajů.

Ústavní soud naopak nepřisvědčil tomu, že by 5% uzavírací klauzule pro vstup politické strany do Poslanecké sněmovny byla protiústavní. Zde navázal na svoji předchozí judikaturu (Pl. ÚS 25/96) a potvrdil, že Ústava zakotvuje princip poměrného zastoupení za účelem konání voleb právě „do Poslanecké sněmovny“. Účelem voleb tak není pouze závazné zjištění názorů voličů, ale i ustavení komory Parlamentu, která bude způsobilá plnit všechny funkce zákonodárného sboru v podmínkách parlamentní demokracie. Roztříštěnost mnoha politických stran, neschopných  zajistit sněmovní většinu, by plnění těchto funkcí mohla znemožnit.

Stanovení uzavíracích klauzulí pro koalice politických stran naopak Ústavní soud shledal v rozporu s Ústavou. Napadená úprava byla do volebního zákona vložena v roce 2000 a i její tvrzenou protiústavností se již v minulosti Ústavní soud zabýval (Pl. ÚS 42/2000). Nyní dospěl k závěru, že tato umělá regulace koalic neplní svůj smysl, neboť může zkreslovat legitimitu volebního výsledku a nutí strany k vytváření koalic ex lege (ve snaze dostat se do Poslanecké sněmovny, nikoliv prosazovat názorově podobný program), a proto je tato právní úprava nepřiměřená a nedůsledná. Pokud chce zákonodárce umožnit, aby se do Poslanecké sněmovny dostaly i menší strany než se ziskem 5 %, tak to musí v nové právní úpravě zřetelně vyjádřit.

Ústavní soud zdůraznil, že na základě své působnosti musel posoudit – a proto posoudil - ústavnost napadených ustanovení a následně zrušil ta, která způsobovala porušení principu rovnosti hlasů. Organizace již vyhlášených voleb však tímto rozhodnutím nebyla dotčena. Rizika spojená se změnou volebních pravidel by nastala až po uplynutí lhůty pro podávání kandidátních listin, tedy v srpnu 2021. To dává zákonodárci dostatečný prostor pro přijetí nové právní úpravy, která zrušené části čtyř paragrafů volebního zákona nahradí. Opačné řešení, tedy odložení vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu na období po volbách, by snížilo legitimitu nově ustavené Poslanecké sněmovny, vyvolalo nedůvěru ve zvolenou politickou reprezentaci a mohlo by vést k riziku retrospektivního zneplatnění hlasování v rámci volebního soudnictví.  Tento nález proto nabude vykonatelnosti dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Společné odlišné stanovisko k nálezu uplatnili soudci Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Radovan Suchánek.

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/17 včetně odlišného stanoviska, vyhlášený dne 3. února 2021 v 9:00 hodin, naleznete  zde (687 KB, PDF).

/tz/

Foto: Sídlo Ústavního soudu v Brně

Foto: Wikipedia*

 

S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 29. října 2020[, čj. 9 As 173/2020 – 32, omezilo Ministerstvo spravedlnosti od pátku 6. listopadu 2020 přístup k oznámením politicky veřejných funkcionářů evidovaným v Centrálním registru oznámení (podle § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů). Oznámení těchto veřejných funkcionářů budou nově dostupná pouze na základě předchozí individualizované žádosti. Rozsah zpřístupňovaných údajů se touto změnou nijak nemění.

Nejvyšší správní soud dále argumentoval tím, že závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupňování oznámení v Centrálním registru oznámení v nálezu z 11. února 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení podle zákona o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu.

Ministerstvo spravedlnosti proto přistoupilo k tomu, že zjištěné přestupky veřejných funkcionářů spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti v období ode dne vyhlášení předmětného nálezu Ústavního soudu do 6. listopadu 2020, kdy byl přístup k jejich oznámením omezen, nebudou oznamovány příslušným správním orgánům k zahájení řízení o přestupku.

Popsaný postup zajistí, že nadále nebude docházet k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů, který byl motivem přijetí citovaného nálezu Ústavního soudu i rozsudku Nejvyššího správního soudu. Současně s tím nicméně odpadá jakákoliv překážka, pro kterou by veřejní funkcionáři nemohli řádně podávat oznámení podle zákona o střetu zájmů.

/msp/

 

Zákon o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům, mezi které patří starostové, místostarostové, členové rady a uvolnění členové obecních zastupitelstev, aby uváděli informace o svém majetku, příjmech a závazcích. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud letos označil plošné zveřejňování těchto údajů za neústavní, Sdružení místních samospráv ČR radí komunálním politikům, jak tuto skutečnost při vyplňování oznámení zohlednit.*

V nálezu Ústavního soudu z letošního února se konstatuje, že plošné zveřejňování údajů veřejných funkcionářů je neústavní. Ústavní soud vyzval stát, aby do 31. 12. zjednal nápravu. „Ústavní soud sice dal zákonodárcům na nápravu lhůtu do konce roku, to však nic nemění na tom, že stav, který stávající znění zákona o střetu zájmů zakládá, je protiústavní už nyní. Požadovat tedy po komunálních politicích, aby pod hrozbou sankce až 50 tisíc korun průběžná oznámení podávali, aniž je jim zaručeno, že do nich nebude moci nahlížet anonymně kdokoliv, znamená prohlubování takového protiústavního stavu,“ říká Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR), a dodává: „Pokud je plošné zveřejňování těchto oznámení protiústavní, pak je podle nás úkolem státu stanovit do 30. června najít takové řešení, které by bylo ústavně konformní. Požádali jsme přímo Ministerstvo spravedlnosti o nalezení řešení pro situaci do 31. 12. 2020. Ministerstvo se odvolává na stále platný zákon, což je ve světle nálezu Ústavního soudu s ohledem na zásah do ústavně zaručených práv jen těžko přijatelné vysvětlení,“ míní Stanislav Polčák.

Sdružení místních samospráv ČR v reakci na tento stav informovalo své členy, jak postupovat, aby naplnili zákonnou povinnost a zároveň minimalizovali riziko porušení svých ústavních práv. „Rozeslali jsme všem členským obcím manuál, jak průběžné oznámení správně vyplnit, s doporučením, aby veřejní funkcionáři při vyplňování do poznámky uvedli, že s ohledem na nález Ústavního soudu z 11. března 2020 nesouhlasí s tím, aby údaje z průběžného oznámení byly komukoli zpřístupněny bez dostatečné identifikace nahlížejícího,“ vysvětluje výkonná ředitelka SMS ČR Jana Přecechtělová.

Pokud by k plošnému zveřejnění takových údajů došlo a soud uznal, že šlo o nesprávný úřední postup, bude stát se všemi důsledky odpovídat za porušování ústavních práv komunálních politiků na ochranu jejich soukromí.

V souvislosti se zákonem o střetu zájmů podniká SMS ČR i další kroky. Stálo u zrodu pozměňovacího návrhu k tomuto zákonu, který by z jeho působnosti vyňal neuvolněné místostarosty a členy obecních rad v obcích do 3000 obyvatel. „Jde o lidi, kteří se ve svém volném čase věnují rozvoji svých obcí a měst, a to za nízkou odměnu a často pod hrozbou účelové kriminalizace. Už dnes je obtížné najít lidi, kteří by za těchto okolností byli ochotní kandidovat do obecních zastupitelstev. Zmírnění zákona o střetu zájmů v případě komunálních politiků malých obcí, kteří nerozhodují o obrovských rozpočtech a jejichž jednání je pod neustálou kontrolou jejich spoluobčanů, by ochotu kandidovat mohlo zvýšit,“ uzavírá Stanislav Polčák.

/zr/

 

 

Sdružení místních samospráv ČR se plně ztotožňuje s návrhem novely zákona o střetu zájmů, který podala skupina poslanců v čele s poslankyní Věrou Kovářovou, místopředsedkyní SMS ČR. Tato novela reaguje na nález Ústavního soudu, který svým rozhodnutím z března tohoto roku zrušil ty části zákona o střetu zájmů, jež obce a jejich představitelé kritizovali jakožto neoprávněný zásah do soukromí komunálních politiků.

Ústavní soud svým rozhodnutím zabránil tomu, aby kdokoliv mohl anonymně nahlížet do registru oznámení, kde jsou zveřejněny často citlivé údaje o majetkových poměrech politiků,“ říká Stanislav Polčák, europoslanec a předseda SMS ČR, jenž zastupoval v řízení u Ústavního soudu skupinu senátorů, která podání na zrušení částí zákona o střetu zájmů k Ústavnímu soudu iniciovala. „Dal nám tedy zapravdu v tom, že je potřeba najít rovnováhu mezi zájmem o transparentnost volených představitelů obcí a měst a legitimním zájmem na ochranu jejich soukromí.

My nyní chceme na toto rozhodnutí navázat a nastolit rovnováhu také mezi tím, jak velkou odpovědnost jednotliví politici mají ve smyslu objemu veřejných prostředků, o nichž rozhodují, a jak přísná má být kontrola, která je vůči nim uplatňována,“ vysvětluje jedna z předkladatelek návrhu, poslankyně Věra Kovářová. „Náš návrh proto vyjímá z působnosti zákona některé neuvolněné komunální politiky, tedy lidi, kteří se správě svých obcí věnují ve volném čase, a to za nízkou odměnu a často s hrozbou jejich účelové kriminalizace. Rozhodují přitom o řádově nižších rozpočtec, než jejich kolegové z větších obcí a měst.

Vynětí by se týkalo neuvolněných místostarostů nejmenších obcí (obce I. stupně, do úrovně pověřeného obecního úřadu) a členů rad obcí I. a II. stupně. Nevztahovalo by se tedy na komunální politiky 210 největších měst v ČR a netýkalo by se ani starostů a starostek (bez ohledu na velikost obce).

SMS ČR dále upozorňuje v souvislosti se zákonem o střetu zájmů na to, že zadávání údajů do registru Ministerstva spravedlnosti, je přehnaně náročné. „Je neintuitivní, nekompatibilní se státními registry a jen dokazuje, že e-government je u nás ve srovnání s mnohými zeměmi EU v plenkách,“ vysvětluje Stanislav Polčák, který zdůrazňuje, že neuvolnění komunální zastupitelé jsou již dnes přetížení. „Pokud parlament daná pravidla nezjednoduší a nejmenší obce z působnosti zákona nevyjme, obáváme se poklesu ochoty lidí kandidovat v dalších komunálních volbách na neuvolněné funkce,“ dodává předseda SMS ČR.

SMS ČR své stanovisko vůči novele tohoto zákona podpořilo petici představitelů obcí a měst vládě ČR a Parlamentu ČR Za návrat rozumu do zákona o střetu zájmů (viz: https://www.petice.com/petice_pedstavitel_obci_a_mst_za_navrat_rozumu_do_stetu_zajm ), v níž obce vládu vyzývají, aby podpořila novelu zákona o střetu zájmů, jak ji navrhla skupina poslanců hnutí Starostové a nezávislí (sněmovní tisk 797), která z působnosti zákona vyjímá neuvolněné místostarosty a členy obecních / městských rad menších měst a obcí. Od minulého týdne připojilo podpis pod ni již více než 700 představitelů obcí a měst.*

/zr/

Ilustrační foto: sídlo Ústavního soudu ČR v Brně

Foto: archiv

Skupina senátorů z většiny senátorských klubů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení novely zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze, kterou v září navzdory zamítnutí Senátu schválila Poslanecká sněmovna. Podle této novely se má výrazně krátit odměna komunálním politikům, kteří současně působí v parlamentu.

Podle senátorů tento zákon představuje hrubý útok na samosprávu, vykazuje rysy porušení principu legitimního očekávání a může být v rozporu s ústavním pořádkem.

Hlasy poslanců hnutí ANO, Pirátů a SPD došlo k zásahu do fungování obcí a krajů, který nemá po roce 1990 obdoby, protože populisticky mění pravidla odměňování starostů a krajských radních v průběhu volebního období,“ konstatoval senátor Vladislav Vilímec a zdůraznil, že horní parlamentní komora vždy stála na straně dobře fungující samosprávy a váží si lidí, kteří v ní pracují. „Věříme, že Ústavní soud naše argumenty vyslechne a dá nám za pravdu, stejně jako to již dříve učinil v případě zdanění církevních náhrad,“ dodal Vladislav Vilímec.

Pro odměňování starostů či krajských radních je podle senátorů, kteří návrh na zrušení zákona podali, nepodstatné, zda je komunální politik současně členem parlamentu, učí na vysoké škole, je uvolněným zastupitelem v dalším územním samosprávném celku nebo zastává ještě jinou pozici ve veřejné správě. Pokud zákony umožňují členům parlamentu kandidovat a zároveň zastávat pozice v územních samosprávných celcích, neměli by být ve výkonu veřejné funkce omezováni snižováním odměn při zachování zodpovědnosti, kterou za správu obcí a krajů mají.

Zákon podle senátorů navíc nahodile vybírá pouze některé pozice v samosprávách a redukuje omezení odměn pouze na členy parlamentu.*

/zr/

 

K foto:

Senátor Vladislav Vilímec

Foto: archiv Senátu P %CR

Sdružení místních samospráv ČR dlouhodobě podporuje snahy o rozšíření prostoru, který mají obce a města při rozhodování o odměnách pro uvolněné i neuvolněné zastupitele. Příslib premiéra Andreje Babiše, podle kterého by mělo dojít v souladu s opakovanými připomínkami SMS ČR od ledna 2020 k navýšení tarifů o 10 %, proto vítá, zdůrazňuje ale, že tento krok sám o sobě není uspokojivý a nezbytné jsou zásadnější změny.

Dohadování o výši tarifů je nedůstojné a vůbec nezohledňuje ústavní garance práva na samosprávu. Představitelé obcí a měst jsou účastníky nedůstojného představení, kdy s napětím očekávají rozhodnutí vlády, která určí výši jejich příjmů. Místo toho navrhujeme, aby vládou schválené tarify stanovily pouze nepodkročitelnou výši příjmů a aby obecní a městská zastupitelstva mohla - samozřejmě s určitými limity - rozhodnout o jejich navýšení,“ vysvětlil předseda SMS ČR Stanislav Polčák.

Zastupitelstvo by tak mohlo rozhodnout např. o tom, že příjem uvolněného starosty bude navýšen na 140 % jeho minimálního příjmu garantovaného vládou schválenými tabulkami. Úspěšní starostové jsou schopnými manažery a vůbec nemůže být pochyb o tom, že si možnost takového navýšení zaslouží. Další věcí jsou vážné pochybnosti o souladu současného modelu s ústavním pořádkem. Situace, kdy se samospráva musí s prosíkem obracet na exekutivu, aby její představitelé byli přiměřeně odměňováni, je prostě nepřijatelná. Pokud bychom náš návrh neprosadili v zákonodárném procesu, nebudeme váhat obrátit se na Ústavní soud,“ uzavřel Stanislav Polčák.*

/zr/

 

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down