V pátek 17. prosince v podvečerních hodinách byl do funkce ministra pro místní rozvoj uveden místopředseda vlády ČR Ivan Bartoš. Za priority považuje především řešení dostupného bydlení a rychlou digitalizaci státní správy.

„Máme před sebou na resortu místního rozvoje mnoho práce a já se jí hodlám zhostit s plným nasazením a jasnou vizí. Nezbytně nutné je řešit hned několik zásadních priorit, které mají přímý dopad na životy občanů. Na prvním místě je to problematika bydlení. Naše země se potýká s bytovou krizí, jejíž řešení skutečně nesnese odklad. Zcela stěžejní je posílení transparentnosti veřejných zakázek, stejně tak zvýšení transparentnosti a efektivity čerpání evropských fondů. Prioritou pro mne bude i strategické plánování rozvoje regionů založené na přesných datech,“ uvedl nový ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Ministr chce klást silný důraz také na rozvoj digitalizace, které se z pozice vicepremiéra bude intenzivně věnovat.

Ivan Bartoš je předsedou České pirátské strany. Od října 2017 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V listopadu 2017 byl zvolen předsedou Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Významným způsobem se podílel na legislativě, která občanům garantuje právo na digitální službu.*

/tz/

Snímek ze společné tiskové konference s premiérem Petrem Fialou následně po uvedení Ivana Bartoše do ministerského úřadu

K dosažení transparentního zadávání veřejných zakázek a prevenci proti korupčnímu jednání či podvodům má obcím, krajům a státním orgánům pomoct povinné zavedení interního oznamovacího systému. Podle evropské směrnice jej musí zavést už od 17. prosince letošního roku.

V průběhu roku 2022 povinnost dopadne také na některé firmy. Co tato povinnost přináší, shrnují Frank Bold Advokáti.

KOHO SE NUTNÉ ZAVEDENÍ OZNAMOVACÍHO SYSTÉMU AKTUÁLNĚ TÝKÁ?

Povinnost, která dopadne od prosince na veškeré veřejné instituce, zavádí evropská směrnice o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie  (SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY /EU/ 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie).  Ta stanovuje, jaké podmínky pro ochranu oznamovatele, tzv. whistleblowera, musí tyto subjekty při nahlašování problematických praktik splnit.

Za veřejné instituce se přitom považují státní orgány, kraje a obce s více než 10 tisíci obyvateli a jimi zřizované společnosti a příspěvkové organizace, které jsou státem pověřené k výkonu veřejné funkce. Typicky se v tomto případě může jednat o nemocnice či školy zřizované obcí, krajem nebo státem.

Bližší informace najdete v metodické příručce Ministerstva spravedlnosti.

CO MUSÍ OBCE, KRAJE A DALŠÍ VEŘEJNÉ INSTITUCE ZAVÉST?

Podle evropské směrnice i návrhu českého zákona, které se whistleblowingem zabývají, by oznamovatelé problematických praktik měli mít možnost nahlásit tuto činnost prostřednictvím interního oznamovacího kanálu, který spravuje osoba pověřená danou institucí (tzv. příslušná osoba). Současně má být oznamovatelům zajištěna ochrana proti případným odvetným opatřením v souvislosti s jejich oznámením.

Instituce tedy mají povinnost:

V případě porušení směrnice je možné, že budou dotčené subjekty čelit žádostem o náhradu škody způsobené tímto porušením. Domáhat se jí může oznamovatel, který už dříve neúspěšně usiloval o napravení porušení směrnice a kterému byla v důsledku tohoto porušení způsobena škoda.

Česká legislativa bude mít povinnost konkretizovat evropskou směrnici, z níž aktuální povinnost vyplývá, a do českého práva implementovat zákon o ochraně oznamovatelů, který nyní čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. Návrh zákona obsahuje jak konkrétní sankce, které povinným subjektům při nesplnění povinností hrozí (například pokuta až 1 000 000 korun nebo 5 % ročního obratu), tak i další detaily. Návrh zákona rovněž předpokládá, že od povinnosti zavést interní kanály budou osvobozeny obce s méně než 10 000 obyvateli.

Zdroj: Frank Bold Advokáti

 

Nástroj PolitickéFinance.cz mapuje finance 157 stran a hnutí, najdete na něm všechny jejich podporovatele i dluhy. Pomůže v rozhodování veřejnosti, novinářské práci a předcházení střetu zájmů.

Kdo dává nejvíc peněz do politiky? Které strany se topí v dluzích? Nový web (www.politickefinance.cz) dává přehledné odpovědi. Pár „ochutnávek“:
* Ivo Valenta střídavě podporuje šest různých stran.
* Zatímco předlužené ODS a ČSSD ročně na mzdách svého aparátu vydají ke 40 milionům, vyzyvatelé z Pirátů či Starostů nemají na výplatních páskách ani desetinu.
* Historicky největší podporovatelkou SPD je paní Pynelopi Valsamisová z Ostravy.
* ANO už dávno nežije z peněz Andreje Babiše, ale státních dotací.
* Ročně podpoří politiku cca 200 firem napojených na veřejné zakázky a dotace. Dáváme nástroj, jak s tímto rizikem pracovat.

Takto spolek Datlab institut dnes na svém facebookovém profilu uvedl spuštění svého nového nástroje – webu Politické finance (www.politickefinance.cz). „V roce 2020 zatím evidujeme 200 darů od firem získávajících veřejné zakázky a dotace. Náš web je nechce očerňovat. Soukromá podpora politiky je nejen legální, ale v rozumné míře i prospěšná. Zviditelněním dárců však omezujeme reálné riziko střetu zájmů – skrze kontrolu veřejnosti ,ale i praktická opatření úřadů,“ okomentoval cíle projektu jeho manažer Jiří Skuhrovec ze spolku Datlab institut, který web připravil.

Největším dárcem roku 2020 se stane Spolek pro podporu liberální demokracie podnikatelů Jana Barty a Dušana Šenkypla, který středopravým parlamentním stranám poskytnul cekem 12,5 milionu jako motivaci k spojování do koalic. Ještě masivnější transfery Andreje Babiše, Iva Valenty však jsou minulostí – nová legislativa jim zamezila. Zatímco v roce 2015 šla od 50 největších dárců téměř polovina darů, dnes už to není ani třetina.

Transparentní legislativu pro politické strany pomohla prosadit Rekonstrukce státu, která podpořila i vznik nástroje. „PolitickeFinance.cz jsou dílčím vyústěním našich snah – široké veřejnosti totiž zpřístupňují data, sbíraná podle nové legislativy. Od parlamentních gigantů po komunální politiku jsou rozkryti nejen dárci, ale i poskytovatelé půjček, bezúplatných služeb či slev. Prostor pro obcházení zákona je teď díky veřejné kontrole menší,” uvedl k projektu Jakub Černý z platformy Rekonstrukce státu.*

/zr, rš/

Ilustrační foto: FB profil Poslanecké sněmovny

 

Úvodní rozhovor únorového vydání Moderní obce jsme připravili s Pavlem Drahovzalem, starostou obce Velký Osek na Kolínsku. Ten se také stal tváří aktuálního čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).

Aktuální vydání však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Tématem měsíce tentokrát byl Zpětný odběr a recyklace. Jako vždy i i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách únorového čísla našeho časopisu vystupují.

* Pavel Drahovzal, starosta obce Velký Osek na Kolínsku: S určitou nadsázkou řečeno – mít mnoho peněz je pro obce důležité, ale mnohem podstatnější je, jak tyto peníze efektivně a smysluplně využijete. Stejně tak je důležité, aby příjmy obcí byly co nejstabilnější, nebyly tak moc vystaveny výkyvům ekonomiky nebo daňových změn...   ...Velký Osek patří k nemálo obcím, které si našetřily finanční rezervu na projekty a řešení nenadálých situací, ta naše činí zhruba 25 mil. Kč. V roce 2021 z ní využijeme na kofinancování dotovaných projektů okolo 16 mil. Kč. Rezervu jsme tvořili přibližně šesti let. Chci totiž připomenout argumentaci Svazu měst a obcí, který před projednáváním daňového balíčku varoval: Ano, obce jsou díky svým finančním rezervám většinou schopny rok či dva vydržet bez finančních kompenzací za daňový balíček. Jenže pak – až své finanční rezervy vyčerpají – jim nastanou velké problémy s předfinancováním projektů, neboť dotace jsou i dnes z velké části nastaveny tak, že žadatel o dotaci, tedy obec, realizaci podpořeného projektu zaplatí sám – a teprve po dokončení projektu obdrží dotaci. Banka však úvěr na uskutečnění projektu obci patrně neposkytne, pokud obec nedostojí kritériím rozpočtové odpovědnosti, což dnes banky velmi bedlivě sledují.

A paradoxně, jak někdo bude moci obci poskytnout dotaci, když obec na projekt nebude mít zajištěné kofinancování? Pravda, i dnes kofinancování činí třeba jen deset procent, ale často už třeba i 40, a třeba v oblasti energetické účinnosti klidně také 50 až 60 procent…

Například my svoji finanční rezervu chceme z velké části využít na dofinancování dotací podpořeného projektu rekonstrukce Dělnického domu na polyfunkční kulturně-společenské zařízení, kde nebude chybět ani nová knihovna. Projekt řeší i energetickou účinnost a využívání odpadního tepla plus fotovoltaiku, přičemž dotace pokryjí zhruba 50 %.

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR, starosta Kyjova, Manažer roku 2019: Současný stav nás nutí omezovat osobní kontakty s ostatními lidmi na minimum, ale současně urychluje nástup digitalizace do veřejné správy. Snažíme se hledat nové komunikační kanály k našim občanům, pořádáme videokonference, i školení absolvujeme na dálku. Takzvané smart technologie začínají být aktuálnější, než kdykoliv předtím. Idea chytrých měst se zhmotňuje a tato oblast nabízí nepřeberné množství příkladů dobré praxe.

Třeba v Kyjově nyní hledáme nástroje, jak oživit lokální ekonomiku tvrdě zkoušenou protiepidemickými opatřeními. Jako vůbec první město v Česku začínáme testovat "lokální" měnu nazvanou corrent. Funguje jako chytrá sleva. Každý z občanů, který se do projektu zaregistruje, dostane do virtuální peněženky 400 correntů. 1 corrent se rovná 1 koruně a uplatnit tuto měnu lze pouze u kyjovských obchodníků, a to až do výše 50% z celkové ceny nákupu. Tímto způsobem motivujeme naše občany, aby své peníze utráceli primárně v kyjovských obchodech. Ambicí projektu je znovu rozproudit ekonomiku a oživit poptávku občanů po službách kyjovských obchodníků.

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Nejen dnešní složitá doba potvrzuje, jak je důležité, aby lidé byli součástí fungujících rodin, které si budou pomáhat, stejně jako to, aby žili v dobře řízených obcích, městech a krajích a aby za nimi pevně stála jejich země, tedy vlast. Pokud jde o obce, stát by byl bez nich zcela bezmocný, což pandemie jasně ukázala. Být v ústavě si proto samosprávná obec prostě zaslouží. Samospráva je pro fungování státu zcela nezastupitelná, a prestiž ústavně chráněné hodnoty jí patří.

* Zdislava Odstrčilová, místostarostka Valašského Meziříčí na Vsetínsku: Sociální služby komunitně plánujeme od roku 2008, čtyři roky nato už v rámci celého mikroregionu, který se plně kryje se správním obvodem našeho města jako obce s rozšířenou působností a zahrnuje 18 obcí se 42 tisíci obyvatel. Výhodou je, že zde tak máme celou škálu sociálních, ale i zdravotních služeb a současně je to ufinancovatelné. Velmi úzce navazujeme na aktivity ve Zlínském kraji, to se velmi osvědčilo. Pochlubit se můžeme dobrou spoluprací mezi jednotlivými aktéry. Zástupci sociálního odboru, jednotliví poskytovatelé sociálních služeb, úřad práce i jednotlivci, kteří se o problematiku zajímají, aktivně a dělně vzájemně spolupracují.

Zásadní jsou však finance. Ve městě máme dlouhodobě poměrně silnou finanční podporu z rozpočtu, aktuálně 9,72 mil. Kč. Částku už od počátku nedáváme poskytovatelům sociálních služeb najednou, ale dělíme ji podle jednotlivých sociálních služeb. Ve spolupráci se zmíněným mikroregionem Valašskomeziříčsko-Kelečsko je nastaven systém kofinancování sociálních služeb jednotlivými obcemi. Valná většina obcí mikroregionu (13) kofinancuje už nyní, další se snad přidají.

Zároveň velmi dbáme na to, abychom do komunitního plánování sociálních služeb všechny obce aktivně vtahovali a průběžně jejich zástupce vzdělávali. Má to svou logiku, obec je zadavatelem, má aktivně ovlivňovat danou síť služeb. Současně to zvyšuje ochotu celou věc kofinancovat.

* Michaela Sigmundová, advokátka: V tuto chvíli je připraven text petice starostů s tím, že zejména žádají Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby se zasadil o stanovení zákonem daného plošného zákazu jízdy nákladním automobilům o maximální přípustné hmotnosti převyšující 12 tun a jízdním soupravám tvořeným nákladním automobilem, jejichž hmotnost převyšuje 12 tun. Celý text petice lze vyžádat u starosty Města Tovačov Marka Svobody, který je současně osobou jednající za petiční výbor. Dalšími členy petičního výboru je starostka obce Charváty Jarmila Kowalczuková a starosta obce Blatec Mojmír Dostál. Jistě by bylo vhodné, aby se k této petiční akci přidaly i další obce z celé České republiky, které po své linii bojují s nadměrnou kamionovou dopravou, jež zásadním způsobem narušuje klidné bydlení jejich občanům, působí škody na soukromém majetku, jakož i na majetku samotných obcí.

* Milan Pour, poslanec: Jako poslanec Parlamentu ČR se setkávám se starosty obcí, kteří se snaží řešit řadu palčivých témat a potřebovali by pomoc a spolupráci při řešení těchto témat od ministerstev, akademické obce a řady dalších institucí. Takže do projektu 12 výzev regionálního rozvoje jsou začleněna témata, která hýbou regiony napříč naší vlastí. Patří mezi ně například problematika vylidňování regionů, dostupnost služeb, životní prostředí, inovace, mobilita, internet, energetika, využití brownfieldů, zadržení vody v krajině, veřejná správa v regionech.

V projektu nechybí ani představení Strategie regionálního rozvoje ČR 21+, kterou připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Chtěl jsem formou několika seminářů propojit odborníky z různých institucí, kteří řeší danou výzvu, s praxí starostů. Podle pozitivního ohlasu na první seminář se tento cíl projektu daří naplňovat.

* Věra Kameníčková, analytička CRIF: Kraje vešly do letošního roku s výhledem na nižší daňové – a pravděpodobně i nedaňové a kapitálové příjmy, a s nižšími úsporami. Přitom mohou volně rozhodovat prakticky jen o té části rozpočtu, která v uplynulém roce zaznamenala pokles. Ekonomická situace se v roce 2021 oproti loňsku nejenže nezlepší, ale mohla by být i horší.  Představitelé krajů tak při konstrukci svých rozpočtů museli, více než kdy jindy, zvažovat, jak naložit s penězi ušetřenými v minulých letech a zda nevyužít úvěry více než dříve. Toto rozhodování se obvykle odvíjí také od toho, jak velké úspory či dluh měly kraje koncem roku 2020. Souhrnné údaje o hospodaření krajů za uplynulý rok však budou zveřejněny až v dubnu.

* Luděk Tesař, ekonom: Úroky z úvěrů nepřirozeně porostou. Za normálních poměrů by úroky klesaly, protože peníze jsou uměle do ekonomiky chrleny a je těžké je rozmnožit – ale to by nesměl stát být tak špatný hospodář. Stát tím, jak se zhoršuje jeho kondice, bude muset nabízet za státní obligace stále vyšší úroky, čímž zasáhne do trhu s úvěry. Zdraží se jak hypotéky, tak úvěry pro obce. Pro obce můžeme očekávat, že ze současných sazeb úvěrů na hodnotách zhruba 0,5 až 1,5 % p. a. se ocitneme běžně nad 1,5 %. Potkají se tu však dva vlivy: obrovská poptávka po penězích u států a nízká u lidí a firem. Dokud nebude ekonomika zase přirozená, bude těžké peníze legálně zhodnotit a vydělat.

* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady: Výsledky hospodaření státního rozpočtu za rok 2020 ukázaly, že celková odolnost českého hospodářství v obtížných podmínkách byla větší, než se čekalo. K menšímu než hrozícímu propadu ekonomiky a na ni navázaných daňových příjmů podle ní přispěla také některá vládní podpůrná opatření. Nyní je však potřeba přistupovat k dalšímu vytváření a prodlužování podpůrných programů již velmi obezřetně a soustředit se hlavně na to, aby bylo díky dostatku vakcín a efektivnímu plánu očkování co nejdříve vyřešeno zdravotní hledisko pandemie. Ekonomika pak bude mít možnost se nadechnout k růstu a veřejné finance se budou moci začít konsolidovat. Z tohoto pohledu je otázkou, zda nemohl být státní rozpočet pro rok 2021 co do deficitu ambicióznější.

* Roman Tvrzník, předseda představenstva společnosti ELEKTROWIN: Vývoj zpětného odběru vysloužilých elektrospotřebičů nabral v uplynulém „koronavirovém“ roce zcela opačný směr, než se všeobecně očekávalo. „Elektra“ se více prodávalo – a tudíž i více vyřazovalo. V roce 2020 jen tento kolektivní systém zpětně odebral téměř 50 tisíc tun vyřazených elektrospotřebičů. To v letos už šestnáctileté historii společnosti ELEKTROWIN představuje rekordní sběr. O rok dříve, v roce 2019, šlo o 45 tisíc tun, tehdy rovněž nebývalých.

* Helena Kuthanová, koordinátorka MAP II, MAS Hradecký venkov se sídlem v Nechanicích na Královéhradecku: Měli bychom mladé lidi zapojovat obecně i do dialogu s Evropskou unií. Mládež cítí, že politiky EU jdou někdy mimo ně a že se s nimi nediskutuje. Místní akční skupiny by mohly mladé lidi například více zapojovat do programu Erasmus+, aby se mohli setkávat s jinými mladými lidmi z jiných zemí, diskutovat důležitá témata. Naše MAS vyslala mladé lidi do Itálie, kde se seznamovali s tím, jak udržet a rozvíjet podnikání na venkově.

* Lukáš Kříž, IT expert: Ačkoli hovoříme o on-line či digitálních službách, obyvatelé měst a obcí nechtějí být v souvislosti s jejich konzumací považováni jen za masu spotřebitelů. Jsou neopomenutelnými účastníky veřejného dění, a tomu se musejí procesy a mechanismy veřejné správy přizpůsobit. Zaměří se zejména na efektivní komunikaci, jejímž prostřednictvím lze nejen zjišťovat názory obyvatel, ale také zvyšovat jejich zapojení do veřejného dění.

Digitální infrastruktura začne zastiňovat tu fyzickou. Nejde o to, že by samosprávy přestaly pečovat o silnice, parky nebo o osvětlení ulic. Mnohem větší pozornost oproti minulosti zaměří na rozvoj digitální infrastruktury a na ni navázaných služeb. Těžit z této změny budou nejen obyvatelé, ale i samotná fyzická infrastruktura. Na její stav začnou dohlížet baterie senzorů, jejichž výstupní data automaticky zpracují a vyhodnotí informační systémy.

* Martin Lukáš a Pavel Liška, spoluautoři projektu Optimalizace systému řízení příjmu, validace, zpracování a reportingu datových sad v resortu životního prostředí: Projekt řeší problém nedostatečnosti zavedení obecného principu, kterým je služba veřejnosti v oblasti poskytování dat na základě zákonů životního prostředí, v různých formátech, časových řezech a vysoké kvalitě. Potřebnost tohoto projektu vychází ze současného stavu v oblasti příjmu, validace a reportování dat o životním prostředí, a to nejen v resortu životního prostředí. Zcela chybí jednotná pravidla, a s tím související nastavení standardizovaných procesů zaručujících vyšší přidanou hodnotu. Spolupráce mezi informační agenturou CENIA a vlastníky dat o životním prostředí je tímto velmi ztížena. Projekt se zabývá problematikpou jednoznačných datových toků pro účely tvorby indikátorů životního prostředí s cílem informovat vládu, veřejnost, kraje, města a obce o stavu a vývoji životního prostředí.

* Žaneta Kozubíková, KROUPAHELÁN advokátní kancelář, s.r.o.: Veřejné zakázky vstoupily do roku 2021 s významnou legislativní novinkou. V prosinci 2020 byla v rámci tzv. odpadového balíčku přijata dílčí novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která mezi transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení a zákaz diskriminace přidává nové základní zásady. Nově jsou zadavatelé povinni dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací. V praxi to znamená, že zadavatelé budou u každé veřejné zakázky muset v prvé řadě zvážit, zda její povaha a smysl umožní sociálně a environmentálně odpovědné zadávání a inovace. Dojde-li zadavatel k závěru, že tyto nové zásady u veřejné zakázky použít nelze, bude povinen řádně odůvodnit, proč tomu tak je, a to zejména již v zadávací dokumentaci. Pokud naopak zadavatel usoudí, že zásady či alespoň některé z nich jsou na veřejnou zakázku aplikovatelné, popíše postup, jakým způsobem se v zakázce projeví.

Je nutné zdůraznit, že veškeré tyto povinnosti se vztahují již na výběrová či zadávací řízení zahájená od 1. ledna 2021.

* Jan Břeň, právník: Dnem 1. ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), který po šedesáti letech nahradil předchozí (a v mnohém již překonaný a nevyhovující) zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 36/1960 Sb.“).

Zákon o územně správním členění státu představuje „nabídku“ obecného územně správního členění České republiky, která může být využita v příslušné právní úpravě působnosti jednotlivých orgánů státní správy pro celkové zvýšení přehlednosti výkonu státní správy. Je však nutné zdůraznit, že nový zákon o územně správním členění státu žádným způsobem nezasahuje na dosavadní specializovaná územně správní členění pro jednotlivé obory (oblasti, úseky) výkonu státní správy, která tak nechává zcela beze změny.

Nové územně správní členění České republiky je tak i po nabytí účinnosti zákona o územně správním členění státu představováno nejen zákonem o územně správním členění státu, ale rovněž i některými dalšími právní předpisy v této oblasti.

* Marcela Káňová, partnerka a vedoucí právního týmu CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., advokátní kancelář: Podle § 158 ZZVZ zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nepřesahuje finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 ZZVZ. Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „nařízení“). Významné přitom je to, že právní služby patří mezi tzv. sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze č. 4 ZZVZ, které je podle § 129 ZZVZ možno zadávat ve zjednodušeném režimu podle § 129 ZZVZ, který stojí vedle režimu podlimitního a nadlimitního. Jde přitom o zcela nový způsob zadávání veřejných zakázek, který zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) neznal, a který je charakteristický velmi nízkou mírou regulace. Skutečnost, že právní služby lze podle § 129 ZZVZ zadat ve zjednodušeném režimu, nemá však vliv na možnost využití výjimek vyplývajících z jiných ustanovení ZZVZ, tedy výjimka podle § 158 ZZVZ.

Podle § 3 odst. 4 písm. a) nařízení činí finanční limit pro určení nadlimitní sektorové veřejné zakázky na služby zadávané ve zjednodušeném režimu (tj. i právní služby) aktuálně 25 676 000 Kč.*

/rš/

Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na:  https://www.profipress.cz/predplatne/.

Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na:  https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.

 

 

Česká komora architektů (ČKA) v souvislosti s nadcházejícími krajskými volbami upozornila na důležitost tématu kvalitního prostředí pro život a významná témata z oblasti architektury.

Vydala proto doporučení určená kandidujícím politickým stranám či uskupením, občanským iniciativám i samotným občanům, stejně jako nově zvoleným zastupitelům a představitelům krajů, kteří by je měli zahrnout do svých programových priorit.

V programu Architektura (kulturní prostředí) pro krajské volby 2020 ( viz: https://www.cka.cz/cs/pro-media/stanoviska-vyjadreni-cka/program-architektura-kulturni-prostredi-pro-krajske-volby-2020) Česká komora architektů doporučuje zaměřit se na následující oblasti – krajskou strategii a program rozvoje, Zásady územního rozvoje (ZÚR), institut krajského architekta, adekvátní péči o majetek kraje, řešení konkrétních projektů, rozumné zacházení s dotačními programy, výtvarné intervence a regulaci reklamy, výběr zpracovatelů na základě kvality, nikoli ceny, zapojení občanů a vzdělávání veřejnosti.

Program rozvoje by měl být podle ČKA zásadním dokumentem kraje. Vizí, která vznikla na základě široké diskuse. Nabídne kraji zpětnou vazbu jeho vývoje a bude dohodou nad dalšími prioritami. Bude obsahovat plán investic a mapu majetku kraje, místa vhodná pro architektonické soutěže a pocitovou mapu kraje – jak jsou vnímány jednotlivé části území kraje jeho obyvateli, ale i návštěvníky.

Zásady územního rozvoje se pak stanou prostorovou vizí kraje, která pomáhá jeho životu. Zaměří se zejména na provázání jednotlivých územních plánů obcí. Krajský úřad bude poskytovat obcím na svém území komunikační a odbornou platformu ke zpracování jejich územních plánů.

Většina českých měst a obcí nemá městského (obecního) architekta. Architekt není zpravidla zastoupen ani ve větších regionálních celcích – krajích. Funkce městského (obecního) / krajského architekta je přitom významná z hlediska péče o komplexní rozvoj se znalostí strategického a územního plánu. Jeho hlavní činností je koordinace práce městských a obecních architektů na území kraje a vytvoření centra architektury kraje i s možností pořádání přednášek a kurzů z oblasti profesního vzdělávání.

Zvýšená péče by měla být věnována konkrétním problémům kraje, které budou řešeny celkově se zapojením odborníků a participací veřejnosti.

Dotační programy by neměly být vnímány  jen jako pouhé příležitosti pro získání financí. Od dotačních titulů, které se týkají prostředí, by měl být požadován dostatečný čas na zpracování a kvalitativní rozhodování o jejich podpoře.

Většina obcí v posledních 25 letech rezignovala na výtvarná díla ve veřejném prostoru i na grafickou podobu svého prostředí a jsou často přeplněna nekvalitní a agresivní reklamou, a to i na veřejných pozemcích a budovách. Krajům ČKA navrhuje zavázat se k povinnosti investovat zlomek z veřejné investice (například 1 %) do kvalitní výtvarné intervence jako součásti investice.

Většina veřejných zadavatelů vybírá doposud zpracovatele veřejných zakázek pouze podle ceny bez ohledu na kvalitu. Bývá to zdůvodňováno strachem z obvinění ze subjektivního hodnocení. Výsledkem je výběr nejlevnějšího zpracovatele bez znalosti toho, jakou práci odvede. ČKA apeluje na to, aby zpracovatelé projektů i staveb nebyli vybíráni pouze podle ceny. U výběru projektantů je třeba zohledňována i cenu budoucí stavby a jejího provozu. Ve výběrech by měly být používány poroty s nadpoloviční většinou nezávislých odborníků (zejména u projektů).

V neposlední řadě považuje ČKA za velice důležité vzdělávání veřejnosti v zájmu o prostředí, ve kterém lidé žijí, a motivovat ji k odpovědnosti. Do spolupráce by měly být zapojeny školy, seniorské organizace a ostatní kulturní instituce kraje. Školám by se mělo dostat podpory v účasti na vzdělávacích programech týkajících se zájmu
a péče o architekturu – kulturní prostředí. K tomu může být využit architekt kraje a spolupráce s ČKA, kulturními a vzdělávacími institucemi či neziskovými organizacemi, které se péči o kulturní prostředí a vzdělávání v ní věnují.*

/zr/

Na snímku nahoře: logo České komory architektů

Problematika veřejných zakázek se v posledních letech řeší nejčastěji v souvislosti s předraženými státními zakázkami. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže přitom každoročně vede kolem čtyř set správních řízení, které se tendrů týkají. Odborníci poukazují také na trend soutěžení na cenu, který má v Česku velkou tradici.

Podle nich se zejména menší zadavatelé bojí hodnocení podle jiných kritérií, a volí tak tuto nejjednodušší cestu. Chtějí se tímto způsobem vyhnout případným tahanicím, zároveň však musejí počítat s tím, že kvalita výsledného řešení nemusí být podle jejich představ.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) podle jeho předsedy Petra Rafaje každoročně vede přibližně 350 až 400 správních řízení ve věcech veřejných zakázek, kolem roku 2015 to však bylo až dvakrát tolik.

Další zadávací řízení pak prověřujeme na základě podnětů či kontrol prováděných podle kontrolního řádu. Lze přitom vysledovat závislost počtu návrhů na zahájení řízení a podnětů na celkové ekonomické situaci. Zjednodušeně řečeno, jestliže je hodně zakázek, nejen veřejných, ale i soukromých, nemají firmy takovou snahu zadávací řízení napadat, neboť vůle účastnit se veřejných zakázek je v době konjunktury nižší,“ uvedl předseda ÚOHS.

Zadavatelé podle něj nejčastěji chybují při vymezování zadávacích podmínek, které nastaví tak, že jsou nejednoznačné nebo neadekvátní předmětu zakázky. „Dále se často setkáváme také s nepřiměřenými podmínkami kvalifikace, nesprávným vyřízením námitek dodavatelů nebo s tím, že zadavatel vybere dodavatele, který nesplnil stanovené podmínky,“ dodal Petr Rafaj. V době, kdy se odehrávala intenzivní soutěž o veřejné zakázky, byly podle něj velkým problémem i nízké cenové nabídky. Firmy totiž chtěly v tendrech vítězit za každou cenu.

Zákon o zadávání veřejných zakázek zná pojem ‚mimořádně nízká nabídková cena‘ a zadavatel před odesláním oznámení o výběru dodavatele musí vždy provést posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny. V případě pochybností si má nechat od dodavatele vysvětlit, zda je jeho cena reálná, či nikoliv. Jestliže dospěje k názoru, že cena je takříkajíc ‚podstřelená‘ a dodavatel není schopen ji vysvětlit, pak jej může ze zadávacího řízení vyloučit. Za určitých podmínek je pak zadavatel účastníka zadávacího řízení vyloučit přímo povinen,“ popsal předseda ÚOHS.

NA CENU SOUTĚŽÍ HLAVNĚ MENŠÍ ZADAVATELÉ S NEDOSTATKEM ZKUŠENOSTÍ

Přestože příliš nízké nabídkové ceny jsou tímto způsobem ošetřené, někteří odborníci poukazují na fakt, že soutěžení „na cenu“ není správnou cestou, jak si zajistit dodávku skutečně kvalitních služeb. Přitom právě tento model soutěžení je v Česku velmi rozšířený. „Obecně bych řekl, že má cena jako jediné kritérium smysl v případech, kdy zadavatel předem definuje v maximální možné míře předmět nákupu a úroveň jeho kvality. Za takové situace, kdy ‚kvalita‘ je v zásadě daná dopředu a manévrovací prostor pro dodavatele se ztrácí, se mi zdá racionální vybrat dodavatele podle nejnižší ceny,“ komentoval odborník na veřejné zakázky Robert Páleník.

Hlavní peloton zadavatelů v Česku – zejména z řad menších měst a obcí, ale i veřejných institucí – se podle něj ceny jako hlavního kritéria v tendrech stále drží. Tendry totiž nevypisují tak často a mají s nimi proto menší zkušenosti, stejně tak postrádají dostatek profesionálů v oblasti nákupu. „Jejich motivací bývá předem maximálně definovat kvalitu kvůli obavám z nejasnosti či nepřesnosti zadání a z toho plynoucích ‚právních‘ problémů. A také se obecně obávají nezvládnutí procesu zadávání, což je za mě tou horší variantou. Do rozhodování ve všech fázích to vnáší většinou iracionalitu a rezignaci pramenící ze snahy udělat hlavně jednoduchou soutěž, právně nenapadnutelnou, kde se ale ekonomické hledisko nákupu spíše ztratí,“ konstatoval Robert Páleník.

Soutěžení na cenu vidí jako dlouhodobý problém Česka i Lukáš Strnadel, CEO brněnské vývojářské agentury Futured. Podle něj nelze očekávat, že u složitějších zakázek, mezi něž se řadí například i oblast vývoje aplikací, dostane zadavatel s nejnižší cenou to nejlepší řešení. „Zejména u složitějších zakázek je pro zadavatele velmi obtížné definovat zadání tak, aby v něm přesně vymezil celý předmět plnění. V takovém případě mu pak při rozhodování hrozí, že sice vybere nejlevnějšího dodavatele, ale výsledná kvalita nebude ani zdaleka odpovídat jeho představám. Nebo, což není v našem oboru žádná výjimka, se s náklady na vícepráce dostane na nebo dokonce nad úroveň cenových nabídek, které byly z hlediska kvality nabízeného řešení lepší,“ uvedl Lukáš Strnadel.

POSUN K HODNOCENÍ PODLE VÍCE KRITÉRIÍ JAKO BĚH NA DLOUHOU TRAŤ

Hodnocení nabídek založené více na kvalitativních parametrech klade na zadavatele výrazně vyšší nároky při přípravě zadávacích podmínek, při vlastním hodnocení i při dokumentaci postupu hodnocení. Rovněž skutečnost, že jako nejvýhodnější nemusí být v těchto případech vybrána nabídka s nejnižší cenou, pak může znamenat pro zadavatele nepříjemnosti v podobě stížností či trestních oznámení. I z těchto důvodů je podle odborníků přesun ke kvalitativnímu hodnocení tendrů běh na dlouhou trať.

V poslední době se však častěji setkáváme se snahou některých zadavatelů více zohledňovat kvalitativní hlediska, případně dokonce i hodnotit nabídky podle celkových nákladů na životní cyklus předmětu plnění. Je třeba zdůraznit, že stávající zákon poskytuje zadavateli široké možnosti, podle čeho lze nabídky hodnotit a vybrat dodavatele. ÚOHS vždy plně podporoval a podporuje to, aby se zadavatelé nebáli hodnotit podle více kritérií. V některých případech to může zadavateli zajistit ekonomicky výhodnější nabídku, než kdyby hodnotil a vybíral jen podle nejnižší nabídkové ceny. V tomto směru v rámci osvětové činnosti vzděláváme i členy Svazu měst a obcí ČR,“ řekl předseda ÚOHS Petr Rafaj.

Pozitivní příklad z poslední doby, byť se podle něj zatím jedná spíše o výjimku, uvádí i Lukáš Strnadel z Futured. „Setkali jsme se s tím, že jeden ze zadavatelů vypisoval tendr na vývoj aplikace dvakrát. V prvním případě měl jako hlavní kritérium právě cenu, výběrové řízení ale nakonec z obavy o výslednou kvalitu zrušil. Pro druhý tendr si sestavil tým odborníků, kteří již nabídky hodnotili na základě kvality. Vybrané řešení přitom nakonec nebylo to nejdražší, odborníci se ale shodli, že nejlépe odpovídá jejich představám,“ sdělil s tím, že podniky, instituce a města si podle jeho názoru jen potřebují dodat odvahu, aby ze zaběhnutých kolejí vystoupily.

Pomoci by v tom mohlo právě i sdílení zkušeností a kapacit jednotlivých zadavatelů. Podle Lukáše Strnadla by pak mohl počet zadavatelů hodnotících nabídky podle kvality růst velmi rychlým tempem. Jen je třeba se vzájemně inspirovat.

Robert Páleník k tomu dodává příklad z Velké Británie: „Před lety jsem o tomto problému mluvil s tamními kolegy. Ti se velmi divili, nic takového neznali. Obě strany – zadavatel i dodavatel – se tam spíše chápou jako partneři. To prvotní nastavení, že nejde o bitvu dvou nepřátel, vnímám jako důležité.“*

/zr/

Na snímku: brněnské sídlo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Foto: archiv

Ministerstvo práce a sociálních věcí přináší první celorepublikový přehled výrobků a služeb sociálních podniků v podobě praktického katalogu, který vychází v tištěné i elektronické podobě. Sloužit by měl především jako podpora marketingu sociálních podniků. Katalog sociálních podniků je určen pro veřejné instituce, ale i firmy, které mají zájem odebírat výrobky a služby od sociálních podniků.

Katalog sociálních podniků v současné době obsahuje přes 130 ověřených podniků a jejich 357 provozoven, které se oficiálně hlásí k myšlence sociálního podnikání. Má oborové řazení podniků (NACE) a jednotlivé obory jsou v publikaci uživatelsky barevně odděleny. Po katalogové části je k dispozici i regionální přehled podniků a jejich provozoven.

Na konci katalogu naleznete také shrnutí právní úpravy, která se dá využít pro podporu přístupu sociálních podniků k veřejným zakázkám, a také současnou definici sociálního podniku a základní statistiky.

Na rozdíl od mnoha jiných databází, všechny podniky v katalogu deklarují své přihlášení k sociálnímu podnikání v zakládacích dokumentech a oficiálně tak vystupují. Všechny podniky v Katalogu jsou ověřeny tzv. identifikátorem sociálních podniků. Jde o mechanismus, který na základě současně využívaných definicí indikuje, nakolik je podnik sociální.

Pro zadavatele veřejných zakázek či firmy je důležité vědět, co si vlastně od sociálních podniků mohou pořídit. Nejčastější oblastí podnikání je obchod (31 %). Následuje dalších šesti oblastí podnikání, které jsou zastoupeny téměř srovnatelně. S odstupem deseti procent jsou to potravinářská výroba (22 %), ostatní výroba (22 %) a propagační a dárkové předměty (21 %). Po dvaceti procentech pak získala stravování (zahrnuje kavárny, restaurace, jídelny, bistra apod.), údržba zeleně a technické služby a úklidové služby a potřeby. Poté následuje textil – výroba, recyklace, re-use (19 %) a catering (15 %).

Podíváme-li se na oblasti podnikání ze širšího pohledu a sečteme-li všechny tři kategorie týkající se jídla, do vedení se výrazně dostanou gastroslužby (celkem 57 %).

Nákup od sociálního podniku je často motivován cílem podpořit zaměstnávání znevýhodněných osob. Nejvíce sociálních integračních podniků (84 %) zaměstnává osoby se zdravotním postižením. S výrazným odstupem následuje kategorie osob dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaných (52 %) a opět s velkým odstupem jsou příslušníci národnostních menšin a marginalizovaných společenství (19 %). U osob se zdravotním postižením jsou nejčastěji zaměstnávané osoby s tělesným postižením (80 %), s duševním onemocněním (68 %) a s mentálním postižením (52 %).

Podle dotazníkového šetření, ze kterého vycházejí podklady pro uvedený katalog, výrazná většina sociálních podniků považuje veřejné zakázky za perspektivní zdroj příjmů, třetina se o ně zatím ani nepokusila ucházet. Pokud se výběrových řízení zúčastnily, jednalo se v 92 % případech o přímou objednávku nebo o zakázku menšího rozsahu. V případě, že se už o veřejnou zakázku zkoumané sociální podniky ucházely, byly poměrně úspěšné a ve více než dvou třetinách ji také získaly.

Pouze jedna sedmina však uvedla, že dodávky veřejnému sektoru tvořily více než 30 % jejich tržeb – ve většině případů tedy šlo o malé nebo pouze příležitostné zakázky. Sociální podniky mají o veřejné zakázky zájem, ucházejí se ale pouze o menší zakázky, v nichž bývají relativně úspěšné.

Pokud by se jim dostalo podpory "na míru” od zadavatele nebo poradenského centra, zvýšilo by to velmi pravděpodobně četnost i úspěšnost jejich nabídek.

Data uvedená v Katalogu sociálních podniků se sbírala od léta 2019 a jsou aktuální k únoru 2020. Samozřejmě v průběhu času se mohou měnit. Osloveny byly všechny členské a regionální organizace sociálních podniků, všechny podniky podpořené ve výzvách atp. Sběr dat pro Katalog byl součástí rozsáhlého dotazníkového šetření sociálních podniků, jehož cílem bylo získat aktualizované statistické údaje o sektoru sociálních podniků v ČR. Ten se realizoval v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.

Katalog sociálních podniků bude průběžně distribuován veřejné správě a také je možné si o něj napsat na: gabriela.kurkova@mpsv.cz. V elektronické podobě bude ke stažení na webech www.sovz.cz a www.ceske-socialni-podnikani.cz, na němž je k dispozici také on-line Adresář sociálních podniků, ze kterého je katalog vytvořen.*

/zr/

Na snímku: obálka Katalogu sociálních podniků

Foto: MPSV

Advokátní kancelář Taylor Wessing reaguje na dotazy, které se týkají veřejných zakázek a pandemie COVID-19. Současný stav komentuje Barbora Dubanská, partnerka Taylor Wessing Česká republika a Co-Head Life Sciences CEE. Vzhledem k mimořádné situaci se zamýšlí nad možným dopadem pandemie na veřejné zakázky.

NOVÉ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

V současné situaci lze předpokládat, že dodávky určitého druhu zboží budou vyžadovat rychlé jednání a formální postup podle zákona o zadávání veřejných zakázek by mohl vést k nenapravitelným újmám. Jedná se zejména o rychlé dodání roušek, respirátorů nebo dezinfekcí složkám záchranného systému. Na základě stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i Ministerstva pro místní rozvoj je možné využít následující výjimky.

* Jednací řízení bez uveřejnění. Jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU) je možné použít, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil a nelze použít jiné formy zjednodušeného zadávacího řízení. V souladu se stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsou tyto okolnosti pro nákup komodit nezbytných pro zvládání nebezpečí COVID-19 splněny. Týká se to také zakázek na roušky, respirátory, ale může se případně jednat i o zajištění služeb vyplývajících z nouzového stavu nebo z jiných právních předpisů (může jít např. o různé sociální služby). Je třeba mít však na paměti, že některé požadavky zákona o zadávání veřejných zakázek se uplatní i na JŘBU. Jedná se například o prokázání základní způsobilosti či doložení skutečného majitele.

* Dodávka mimo zadávací řízení – základní bezpečnostní zájmy republiky a bezpečnostní opatření. Vzhledem k zvláštním bezpečnostním opatřením není nyní v mnoha případech možné provádět standardní postup zadání veřejných zakázek v zadávacích řízeních. Pokud je tak dodávka urgentně potřebná pro zvládání stávající situace (typicky roušky, léčivé přípravky a lékařské přístroje), je možné ji uskutečnit bez zadávacího řízení. V úvahu připadají i další zakázky pro ochranu zdraví a bezpečnosti veřejnosti, lékařů a pacientů či zakázky k odstranění/zmírnění důvodů pro vyhlášení nouzového stavu. Pro zadavatele je pak zásadní rozlišit tyto dodávky od zakázek na běžné nákupy, které s nouzovým stavem nesouvisejí (například plánovaný nákup kancelářských potřeb či plánované stavební úpravy).

STÁVAJÍCÍ VZTAHY NA ZÁKLADĚ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

* Změna okolností. Současná situace může představovat změnu okolností, kterou zadavatel nemohl předvídat. Taková změna by mohla umožnit podstatnou změnu závazku vzniklého na základě veřejné zakázky. V případě potřeby by tak mělo být možné např. navýšit přiměřeně objem dodávek či stanovit jiné nové lhůty plnění.

* Ukončení smluv. Zde je doporučení zrevidovat smluvní ujednání ohledně možností ukončení smlouvy s ohledem na případná prodlení, nemožnost plnění či jiné obtíže s dodávkami, které mohou v této době nastat.*

/zr/

 

Které jsou výzvy i příležitosti v sektoru stavebnictví z hlediska společensky odpovědného zadávání veřejných zakázek? Nejen o tom se dnes mluvilo na konferenci Příležitosti pro odpovědné veřejné zadávání ve stavebnictví, kterou v Praze uspořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Ministerstvem dopravy.

Stavební veřejné zakázky jsou velkou příležitostí pro státní správu i samosprávu, neboť se správným zadáváním maximalizuje užitek investovaných veřejných peněz. „Veřejné zakázky na stavební práce tvoří téměř 40 % stavebních investic vůbec a mají tak velký potenciál ovlivnit celé odvětví. Rizika, jako porušování předpisů v oblasti pracovněprávní, v oblasti zaměstnanosti nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, mohou mít přímý dopad na kvalitu plnění. I proto je důležité, aby jim zadavatelé věnovali pozornost. Stavebních zakázek je možné také využít jako příležitosti pro podporu a zvýšení atraktivity technických oborů. Praxi či zaměstnání zde mohou získat i osoby se ztíženým přístupem na trh práce,“ uvedla státní tajemnice Ministerstva práce a sociálních věcí Ingrid Štegmannová.

Na konferenci se debatovalo i o situacích, kdy veřejný zadavatel požaduje, aby vztahy v dodavatelském řetězci fungovaly férově, tedy aby poddodavatelé dostávali za práci zaplaceno včas, aby nedocházelo k porušování pracovněprávních předpisů ani v nižších úrovních dodavatelského řetězce apod. Prostředky k řešení těchto problémů, pro malé podniky často zásadních, lze také najít v odpovědném přístupu k veřejnému zadávání.

Ministerstvo dopravy začalo odpovědný přístup k veřejným zakázkám implementovat i ve svých přímo řízených organizacích jako jsou například státní organizace Správa železniční dopravní cesty či Ředitelství silnic a dálnic ČR, jejichž zástupci se konference také účastnili. Již loni na podzim ministr dopravy Dan Ťok uložil všem těmto organizacím, aby své nákupy a investice realizovaly společensky odpovědným přístupem.

Odpovědné zadávání se musí stát zcela přirozenou vlastností při nakládání s veřejnými prostředky. V rezortu dopravy patříme k těm největším zadavatelům v České republice, proto každý krok směrem k odpovědnému zadávání v našem rezortu představuje svým objemem velký celospolečenský dopad,“ podpořil na konferenci tento přístup Jakub Kopřiva, náměstek ministra dopravy pro sekci legislativně právní.

Hlavním odborným příspěvkem konference pak byla prezentace Shauna McCarthyho, britského experta na odpovědné zadávání, který ukázal řadu příkladů, jak tento strategický přístup využívají ve Velké Británii. Na otázku, zda odpovědné zadávání nestojí více peněz, McCarthy odpověděl: „Společenská odpovědnost nestojí víc peněz. Špatné zadávání veřejných zakázek ano.

Konference byla pořádána v rámci projektu Podpora implementace a rozvoje sociálně odpovědného veřejného zadávání, který realizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Od zahájení tohoto projektu v březnu 2016 jeho expertní tým vystoupil na více než 70 akcích, kterých se zúčastnilo přes 2600 osob. Ministerstvo přitom bylo jednou z prvních organizací státní správy, která principy odpovědného zadávání zavedla a začala používat ve svých nákupních procesech.*

Závěry a prezentace z konference budou zveřejněny na stránkách projektu www.sovz.cz.

/zr/

 

K foto:

Hlavním odborným příspěvkem dnešní konference Příležitosti pro odpovědné veřejné zadávání ve stavebnict byla prezentace Shauna McCarthyho, britského experta na odpovědné zadávání (na snímku), který ukázal řadu příkladů, jak tento strategický přístup využívají ve Velké Británii

Foto: archiv MPSV

 

Z pohledu konkurence o veřejné zakázky většina odvětví letos zažívá nejslabší období od roku 2006. Vedle trhu stavebních prací pokračuje markantní propad i v lesnictví, nebo v právních a poradenských službách. Příčinou je paradoxně ekonomický boom – firmy nemají zájem hlásit se o veřejné zakázky, když je všude práce dost. Vyplývá to z dílčího žebříčku velkého srovnání měst v rámci systému zIndex.cz pro hodnocení veřejných zakázek, které bude detailněji zveřejněno v příštím týdnu.

S využitím zIndexu lze zhruba měřit, jak dobře jednotlivá konkrétní města zadávají veřejné zakázky. Při hodnocení každé radnice se přitom vychází z tvrdých dat o jejích zakázkách za poslední tři roky. Z nich se počítá 11 ukazatelů pokrývajících různé fáze zakázky od vypsání po plnění – například, kolik firem se o zakázky uchází, nebo neruší-li se vypsané zakázky příliš často. zIndex i jeho ukazatele nabývají hodnoty mezi 0 (nejhorší) a 100 (nejlepší).

Jak odhaduje včera vydaná studie spolku Econlab, propadem konkurence o veřejné zakázky o přibližně jednu třetinu jen ve stavebnictví letos stát přijde o 17 mld. Kč. Spolek EconLab funguje při Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze a jeho cílem je podporovat datově a fakticky orientovaný ekonomický výzkum s přesahem do veřejné politiky. Mezi jeho klíčové dlouhodobé projekty patří i systém hodnocení veřejných zakázek zIndex. Autoři studie také tvrdí, že nejmenší škody páchá propad této konkurence ve městech, která zakázky vypisují chytře: Orlová, Ústí nad Labem nebo Karlovy Vary vypisují zakázky ve vhodnou dobu, vhodnou formou a hlavně je kvalitně připravují.

Jak se s problémem slabé konkurence o veřejné zakázky mohou veřejní zadavatelé vypořádat? Prvním krokem je nedělat zbytečné chyby. „Například stavební zakázka vypsaná v říjnu, v užším řízení a ještě s elektronickým příjmem nabídek, to je zaručený odpuzovač konkurence. Spočítali jsme, že tyto tři chybné kroky dohromady způsobí skrze slabší soutěž navýšení ceny v průměru 20 %,“ shrnuje Jiří Skuhrovec, spoluautor projektu zIndex pro hodnocení veřejných zakázek. S jeho pomocí zle zhruba měřit, jak dobře města zadávají veřejné zakázky

Dále je nutné zakázky připravovat a dávat o nich firmám proaktivně vědět: „Máme notifikační systém, který firmy automaticky na nově vypsané zakázky upozorňuje,“ shrnuje vedoucí rozvoje a investic v Karlových Varech Daniel Riedl. Takový přístup nad rámec prostého uveřejnění v centrálním rejstříku nese ovoce. Karlovým Varům se v průměru hlásí o firmu více, než je běžné.

Významnou roli podle studie hraje i tzv. profil zadavatele, tedy nástroj pro uveřejňování zakázek. Studie ukazuje, že ve státním nástroji NEN se zejména o menší zakázky hlásí v průměru méně firem než v komerčním EZAKu, nebo e-zakázkách. Bezplatný státní systém tak nemusí být pro zadavatele vždy nejekonomičtější volbou.
Uvedenou studii si můžete bezplatně stáhnout na: https://medium.com/zindex/veřejné-zakázky-2018-suché-období-b68a3b1f798b. Součástí studie je také žebříček nejlepších měst (viz obrázek nahoře), sestavený podle dílčích ukazatelů zIndexu: Počet nabídek a Soutěžní řízení, jde tedy o města, jimž se hlásí nejvíce firem a která bez soutěže zadávají minimum zakázek.*

/zr/

 

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down