Aktuální nadměrné početní stavy spárkaté zvěře na většině území ČR brání odrůstání přirozené i umělé obnovy a jsou zásadní překážkou při obnově pestrých a stabilních lesů.

Shodly se na tom ve společném usnesení organizace Asociace soukromého zemědělství, Česká komora odborných lesních hospodářů, Pro Silva Bohemica a Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR. Organizace apelují na naléhavou nutnost přijetí příslušných legislativních změn a upozorňují, že dlouhodobý problém již nesnese dalšího odkladu.

Usnesení navazuje na odborný seminář Škody zvěří v kontextu legislativních povinností odborných lesních hospodářů (OLH a možností vlastníků menších lesních majetků – regionální zkušenosti, který se konal v úterý 19. října v Javorníku u Českého Dubu, jehož byly zmíněné organizace spolupořadateli.

Panuje obecná shoda na tom, že lesy budoucnosti mají být druhově, věkově a prostorově rozmanité,“ upozornil Jiří Svoboda, předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL). „Právě tyto okolnosti akcentují naléhavou potřebu dosáhnout souladu stavů spárkaté zvěře se stavem lesa, což se zatím dlouhá desetiletí nedaří. Poslední novelu mysliveckého zákona se nepodařilo dotáhnout do konce. V řadě regionů je situace již nadále neúnosná. V důsledku probíhající kůrovcové kalamity pokračuje rozpad porostů a strmě narůstají objemy nutné obnovy lesa. Miliardy korun investované do obnovy lesů však přijdou vniveč vlivem přemnožené spárkaté zvěře. Velkým problémem jsou dlouhodobě i naprosto nedostatečná práva vlastníků rozhodnout o hospodaření se zvěří na vlastním majetku,“ zmínil dále s tím, že je nutné přiblížit právo lovu vlastníkům pozemků, kteří na nich hospodaří, a snížit minimální výměru vlastních honiteb na 250 ha a dosáhnout stavu, kdy výše odlovu bude odvozena od stavu porostů v honitbě.

Uvedené organizace prostřednictvím usnesení upozorňují na fakt, že nestabilita lesů ohrožuje plnění všech jejich funkcí, včetně jednoho z nejdůležitějších celospolečenských aspektů – hospodaření s vodou. „Naším cílem není vyčíslování a uplatňování náhrady škod. Je to jen řešení následků, které zatěžuje jak vlastníka lesa, tak myslivce. Za lesy máme coby lesníci profesní zodpovědnost a společnost potřebuje, aby lesy byly schopné se obnovovat a odrůstat. Proto je nutné řešit příčinu. Zvěře může být v krajině jen tolik, aby lesy nebyly nadměrně poškozované. Udržování rovnovážných početních stavů zvěře lovem je základní povinností myslivců. Tato povinnost musí být v případě potřeby vynutitelná. V pestrých a přirozeně se obnovujících lesích nalezne i zvěř mnohem lepší životní podmínky,“ konstatoval Milan Hron, předseda Pro Silva Bohemica

S tím souhlasí také Jan Duda, odborný lesní hospodář z Libereckého kraje: „Problém není možné řešit dalšími a dalšími oplocenkami nebo jinými druhy umělé ochrany. Je to neúnosně drahé, nesystémové a provozně nezvladatelné. Řešit se musí základ problému všude tam, kde není rovnovážný stav a kde způsob mysliveckého hospodaření výrazně omezuje vlastníka lesa v prosazování legitimních způsobů lesnického hospodaření.

Se škodami zvěří se podle Jiřího Pohana, předsedy ČKOLH, setkávají lesníci na každém kroku. „Prakticky denně jsme konfrontováni s následky nepřiměřených stavů spárkaté zvěře. Zvláště v oblastech zasažených kůrovcovou kalamitou je to dalším problémem pro již tak ekonomicky postižené vlastníky lesů. Řešení této situace je zcela mimo síly a schopnosti vlastníků a praxe ukazuje, že i mimo síly státní správy. Jedinou cestou bude společné nalezení legislativního kompromisu, který přinese rovnováhu mezi lesem a zvěří jako dvěma základními složkami životního prostředí,“ připomněl Jiří Pohan.

Zejména pozice menších vlastníků lesů nyní neposkytuje přímé možnosti efektivně řešit nadměrnou početnost zvěře a škody. Většinou nemají odborné zastání, a proto ani neuplatňují škody a nepodávají podněty státní správě. Prostřednictvím semináře organizace proto menší vlastníky a dotčené subjekty vyzvaly, aby do doby, než dojde k přijetí nové legislativy, maximálně využívali stávajících možností.

Zároveň organizace zdůrazňují, že problém s přemnoženou zvěří se týká komplexně celé krajiny. „Asociace soukromého zemědělství ČR se plně připojuje k této snaze řešit neúměrnou zátěž lesů přemnoženou zvěří, a to jednoduše z toho důvodu, že podobné škody vznikají i na zemědělských kulturách a dlouhodobě zde vznikají miliardové škody, u kterých navíc chybí adekvátní mechanismus, jak náhradu za škody účinně vymáhat. Pochopitelně nejlepší je těmto škodám předcházet a věřím, že předložené návrhy v našem společném memorandu by měly přispět k jejich systémovému omezení,“ uvedl předseda této organizace Jaroslav Šebek a kriticky dodal: „Je třeba říci, že dosavadní politika MZe nepřispívala k dlouhodobě funkčnímu řešení, které by bylo opravdu přijatelné vůči všem subjektům, jichž se tento problém dotýká. Sedláci, ať malí či větší, kteří hospodaří a žijí ve svých regionech, zpravidla také vlastní nějaké výměry lesních porostů a vnímají, že správné řešení leží v komplexním a vyváženém přístupu. Protože tak jako pole, les a tam žijící zvěř spolu velmi souvisí, stejnou měrou musí být zohledňován význam a pozice vlastníků lesů i zemědělské půdy a myslivců, ale také hospodařících zemědělců. Všichni musí mít jasnou odpovědnost, ale účinná oprávnění, a teprve ve vzájemné spolupráci všech těchto hlavních složek mohou naše ekonomické aktivity v krajině znovu být vůči přírodě udržitelnými a prospěšnými.“*
/zr/

 

 

Snaha zmenšit minimální výměru vlastních honiteb na 250 ha, dát právo lovu některým vlastníkům pozemků a významně pozměnit seznam druhů, které jsou zvěří, jsou jen některé z pozměňovacích návrhů k předkládané novele zákona o myslivosti, s kterými Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR) nesouhlasí.

Do druhého čtení se v Poslanecké sněmovně dostal vládní návrh novely zákona o myslivosti, který má podporu i od SMO ČR. Tu však nemají podané pozměňovací návrhy.

Z pohledu obcí, coby vlastníků lesů, tomuto počinu tleskám. Návrh zpřehledňuje myslivecké plánování, jednoznačně vyžaduje součinnost držitelů i uživatelů honiteb (vlastníků pozemků i myslivců) a pro případ potřeby nechává potřebné kompetence státní správě myslivosti,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta města Kyjov František Lukl a pokračuje: „Bohužel se však vyrojila řada pozměňovacích návrhů, které se snaží skoro vše, co dnes víme o myslivosti, převrátit na hlavu. Nejvíce mě mezi návrhy překvapila snaha zmenšit minimální výměru vlastních honiteb na 250 ha, dát právo lovu některým vlastníkům pozemků a významně pozměnit seznam druhů, které jsou zvěří.

Dojde-li ke zmenšení minimální výměry vlastních honiteb na 250 ha, pokusí se zřejmě všichni soukromí vlastníci, kteří budou moci, své honitby z těch stávajících oddělit. Dá se očekávat i nárůst sporů včetně soudních. Dalším výsledkem bude další navýšení zlé krve mezi vlastníky a myslivci. V mnoha zasažených honitbách nejspíš dojde k omezení či zastavení výkonu myslivosti.

„Upřímně bych nechtěl mít dotčenou honitbu ve správě, až se do ní z okolí začne stahovat zvěř, která velmi rychle pochopí, že jí zde ze strany lovců nehrozí nebezpečí. Chápu, že cílem tohoto tlaku na změnu myslivosti je snížení stavů zvěře. Příliš ale nerozumím tomu, proč zde zvěř má být obětí. Myslivci se mohou alespoň bránit. Zvěř jako taková nemá v této situaci žádné slovo, přitom především o ni jde. Vzpomínám si na všechny zapálené ochránce norků či slepic na farmách, na lidi, kteří si bezmezně cení každého života. Tedy kromě životů zvěře. Ta je teď doslova »na odstřel«. Velikost honiteb vnímám raději z pohledu jejich uspořádání,“ pokračuje v argumentaci František Lukl.

Další velké výhrady směřují proti právu lovu pro vlastníky pozemků. Návrh přinutí uživatele honitby vydat povolenku k lovu vlastníkům a nájemcům více než 5 ha pozemků v honitbě, kteří budou moci lovit na svých pozemcích, a více než 50 ha pozemků, kteří budou moci lovit v celé honitbě, a to až do výše plánu lovu. Veškeré náklady, odpovědnost a nenaplněná legitimní očekávání zůstanou na straně uživatele honitby, zatímco vlastníci či nájemci pozemků budou moci zcela bez odpovědnosti lovit. Toto právo navíc budou moci libovolně přenést na třetí osobu.

Pozměňovací návrhy také počítají s nepřijatelnou snahou o změnu seznamu druhů, které jsou podle mysliveckého zákona zvěří. O druhy, které zvěří jsou, myslivci pečují, některé pak smí i lovit. Předkladatelé argumentují tím, že například o medvědy a vlky myslivci nepečují, nepřikrmují je v době nouze. Proto by chráněné druhy zvěří být vůbec neměly. V kontrastu s tím však navrhují mezi zvěř zapsat škodlivé invazní druhy, které je třeba intenzivně lovit, a nejlépe vyhubit. Jenže když budou mezi zvěří, budou o ně muset myslivci pečovat, například je přikrmovat v době nouze! To opravdu chceme?

Nesouhlas s pozměňovacími návrhy vyjádřil i místopředseda SMO ČR a primátor města Olomouce Miroslav Žbánek: „Myslivost vůbec není jednoduché téma. Hovořit o ní fundovaně znamená mít obrovské množství znalostí a správně chápat řadu souvislostí. Pokud existuje poptávka po změně myslivecké legislativy tak zásadním způsobem, že změní celý princip výkonu myslivosti v našem státě, pak je jistě správné tuto poptávku nejprve velice důkladně promyslet, prodiskutovat, odborně zhodnotit, a až následně ji promítat do legislativy. Převracení myslivosti vzhůru nohama lobbisty připravenými a poslanci předloženými pozměňovacími návrhy s minimální či nulovou odbornou diskuzí považuji za nešťastné. Následky chybných rozhodnutí v oblasti myslivosti můžou mít na naši přírodu závažný dopad, který může trvat i desítky let.“*

/zr/

 

 

 

Ministerstvo zemědělství (MZe) upravilo tzv. červenou zónu, pro kterou platí mimořádná opatření k řešení kalamitní situace v lesích. Jde o území, jež je kůrovcem zasaženo mimořádně silně nebo je bezprostředně ohrožené.

V červené zóně (viz mapka nahoře) mohou majitelé lesů upustit od některých opatření, aby měli kapacity na zpracování a asanaci napadeného dříví. Červená zóna se rozšiřuje o přibližně 10 procent, především na území české části republiky.

Pro červenou zónu, kde jsou lesy silně postiženy nebo ohroženy kůrovcovou kalamitou a schnou, platí mimořádné opatření Ministerstva zemědělství. To vytváří lepší podmínky pro zvládání kalamity a řešení jejích následků. Vlastníci zde mohou ustoupit od používání obranných opatření, jako jsou například lapače, protože už nejsou účinné. Místo toho mohou soustředit veškeré síly na zpracování a asanaci napadeného dříví,“ uvedl ministr Miroslav Toman.

Červená zóna se rozšířila z 5127 katastrů na 6109, z celkového počtu 13 078 katastrálních území v České republice. MZe přitom vycházelo z družicových snímků. Aktuálním rozšířením reaguje MZe na postup kalamity od poslední aktualizace z 9. prosince 2019.

V červené zóně mohou majitelé lesů na holinách větších než 2 hektary ponechat nezalesněné pruhy uvnitř porostů v šířce až 5 metrů v rozestupech minimálně 20 metrů od sebe, popřípadě ponechat nezalesněné pruhy v šířce až 5 metrů na rozhraní lesa a nelesní půdy pro vytvoření okraje porostu. Tímto opatřením mohou uspořit sazenice a současně vytvořit střelecké průseky k udržování stavů spárkaté zvěře a k zamezení škodám zvěří na obnovovaných porostech.

Sucho a kůrovec mají dopad na krajinu, les i vlastníky, přesto se dají považovat také za příležitost pro urychlení změny druhové skladby ve prospěch lesů smíšených s vyšším zastoupením listnáčů, přírodě bližších a odolnějších proti výkyvům počasí a změnám klimatu. Naše opatření jsou účinná a fungují, jejich dopady se však pochopitelně více projeví až v dlouhodobém horizontu,“ dodal ministr zemědělství.

Podíl listnatých dřevin při obnově lesů v ČR se neustále zvyšuje. V roce 2019 lesníci znovu zalesnili rekordně vysokou plochu kalamitních holin. Loni vysázeli lesníci rekordních 111,6 milionu listnáčů, zatímco smrků bylo 36,1 milionu sazenic (v roce 2018 bylo vysázeno 74 milionů listnáčů a 33 milionů smrků). Sadba činila více než 28 tisíc hektarů. Včetně využití přirozené obnovy se celkem podařilo obnovit takřka 34 tisíc hektarů lesů, což bylo nejvíce v historii samostatné ČR.*

Aktuální opatření obecné povahy najdete na úřední desce MZe i na úředních deskách obcí: https://1url.cz/mzkIA.

/zr/

 

Lhůty k zalesnění kalamitních holin se na celém území ČR prodlužují a zároveň se uvolňují i pravidla přenosu sadebního materiálu. Umožňuje to opatření obecné povahy, které bylo dnes vydáno Ministerstvem zemědělství. Tímto opatřením se rozšiřuje územní působnost některých dosud platných opatření k řešení kalamitní situace v lesích. Vlastníkům lesů, tedy i obcím a městům, ještě více rozvazuje ruce k obnově lesa po kalamitě za objektivně ztížených podmínek.

Tímto krokem reagujeme na signály hrozícího nedostatku vhodného reprodukčního materiálu pro zalesnění rychle vznikajících kalamitních holin i na možný nedostatek pracovních kapacit pro výsadbu lesa v některých regionech, umocněný nyní ještě dopady pandemie COVID-19. Lesníkům tak v této bezprecedentní situaci vytváříme co možná nejvolnější podmínky pro výsadbu nových, odolných a druhově co nejpestřejších lesů,“ prohlásil ministr zemědělství Miroslav Toman.

Vlastníci lesa na území celé ČR (s výjimkou lesů v národních parcích a jejich ochranných pásmech, která jsou mimo kompetenci Ministerstva zemědělství – MZe) nově mohou zalesnění kalamitních holin odložit až na pět let od jejich vzniku. Zároveň mohou k výsadbě používat lesní dřeviny bez ohledu na pravidla přenosu mezi přírodními lesními oblastmi a lesními vegetačními stupni ČR. Uvolnění zásad přenosu se nevztahuje na smrk ztepilý, který by se již neměl vysazovat v tak velkém měřítku a na trhu je jeho sazenic stále dostatek.

Uvolnění zásad přenosu i prodloužení lhůty k zalesnění a zajištění holin velmi vítám, stejně jako ostatní členové našeho sdružení, je potřebné pro úspěšnou obnovu našich lesů. Toto uvolnění je výsledkem naší spolupráce s Ministerstvem zemědělství. Pevně věřím, že i další naše konstruktivní spolupráce na postupném přizpůsobení lesnické legislativy novým podmínkám bude podobně úspěšně pokračovat,“ uvedl předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) František Kučera.

Díky uvolnění pravidel přenosu může vlastník lesa plně využít nabídky lesních školek a co nejdříve zalesnit na trhu dostupnými druhově a stanovištně vhodnými dřevinami. Prodloužení lhůt pro zalesnění umožní reagovat na případný nedostatek nejen sadebního materiálu, ale i pracovních kapacit, a na vhodných stanovištích rozložit umělou obnovu na delší časové období, počkat na samovolnou přirozenou obnovu nebo využít kombinace umělé a přirozené obnovy.

Podporu přijatému rozvolnění podmínek obnovy lesa vyjádřil i Vilém Podrázský z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. „Prodloužení lhůt pro zalesnění ploch a zajištění kultur považuji za vcelku přínosné a chápu jej jako vytvoření prostoru pro vlastníky a správce lesa v nepříznivých podmínkách. Znamená to i větší možnosti pro uplatnění přirozené obnovy a sukcesních procesů, uplatnění přípravných dřevin a dvoufázové obnovy lesa. Jde zároveň i o možné kroky k posílení stability a diverzity budoucích lesů. Je nutné si již dnes uvědomit, že to znamená v budoucnu větší nároky na pěstební činnost a kompetence především správní sféry,“ řekl Vilém Podrázský.

Podle něj je zároveň dočasně možné přehodnotit na ekologických základech pravidla pro přenos reprodukčního materiálu a diskutovat o jejich možné adaptaci s respektem k ekologickým a genetický zásadám. „Zejména využití reprodukčního materiálu z nižších poloh v klimaticky extrémnějším prostředí by představovalo riziko do budoucnosti. Stačí si vzpomenout na poškození břízy v Krušných horách v letech 1995 až 1996. Současný krizový stav v produkci reprodukčního materiálu je nutno chápat jako opravdu dočasný, respektive jako jednorázovou záležitost, tedy maximálně jeden dva roky,“ dodal Vilém Podrázský.

V jarním období lesníci sázejí stromky, přichází také jarní rojení kůrovce a s ním spojená zvýšená těžba napadených stromů a jejich zpracování. Po lesních cestách se tak pohybuje více lesnické techniky. MZe žádá veřejnost o zvýšenou opatrnost při pohybu v lesích, ať již v souvislosti s těžbou a dopravou kalamitního dřeva, nebo při pohybu v uschlých porostech, kde hrozí nebezpečí pádu větví i celých stromů.

I v případě, že není v konkrétním území vstup do lesů přímo zakázán, měli by být jejich návštěvníci nyní velmi opatrní, nevstupovat pod suché stromy, a v zájmu vlastní bezpečnosti se v místech, kde probíhají lesnické činnosti, řídit pokyny lesníků.*

/tz/

Ilustrační foto: archiv

 

 

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down