Aktuální průtoky v řekách jsou na některých místech pod 10 procenty dlouhodobého průměru. Zásobování obyvatel pitnou vodou ale ohroženo není, a to díky zásobám v přehradních nádržích, které jsou naplněny zhruba z 90 procent. Abychom projevy sucha vyřešili, je třeba dělat současně opatření v krajině, obnovovat lesy i pracovat na velkých vodohospodářských stavbách včetně přípravy nových přehrad.

Uvedl to ministr zemědělství Miroslav Toman po dnešním jednání s generálními řediteli státních podniků Povodí a Lesů ČR.

„Aktuální situace není moc příznivá, a to zejména kvůli velmi suché zimě. Hrozí, že již brzy mohou vysychat menší toky. Tam, kde jsou na řekách velké přehradní nádrže je situace lepší, i tak ale držíme odtoky z těchto nádrží jen na minimálních hodnotách, abychom měli dostatek vody pro případ pokračujícího sucha i v létě. Od začátku roku jsme ve významných přehradních nádržích zachytili celkem 485 milionů kubíků vody,“ konstatoval ministr zemědělství.

Pokud jde o aktuální dopady sucha přímo do zemědělství, velmi bude záležet na počasí v nejbližších dnech, které jsou pro to, aby polní plodiny vzešly a rostly, rozhodující. V řadě míst jsou nyní trvalé travní porosty a polní plodiny na orné půdě ve špatném stavu. Předpokládá se propad na úroveň 20 až 40 % ve srovnání s pětiletým průměrem. To může negativně ovlivnit zejména chov masného skotu a ovcí a koz.

Aktivity Ministerstva zemědělství (MZe) v boji se suchem a nedostatkem vody směřují do dvou základních oblastí. První je zadržování vody v krajině, druhou vodohospodářská opatření, která primárně slouží pro zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou.

Často slýchám, že se máme zaměřit pouze na zadržování vody v krajině. Naprosto souhlasím, že stav půdy a krajiny je pro zadržení vody nezbytný, ale takové vody se nenapijeme. Proto musíme mít i velké nádrže, které zajistí zásobování pitnou vodou při několikaměsíčním suchu. S ohledem na vývoj klimatické změny se nemůžeme soustředit jen na jednu část, ale musíme dělat vše současně. Boj se suchem je komplexní záležitostí, ke které musíme zodpovědně přistupovat v každé oblasti,“ uvedl Miroslav Toman.

Jedním z důležitých opatření ke zlepšení stavu krajiny je omezení maximální výměry jedné plodiny na 30 hektarů. Od letoška platí toto omezení na půdě ohrožené erozí, tedy zhruba na 600 tisících hektarech. Od příštího roku bude platit na veškeré půdě v celé republice. Neméně podstatná je i podpora živočišné výroby, která produkuje tolik důležitou organickou hmotu, kterou potřebujeme dostat do půdy.

Dalším podstatným krokem k lepšímu zadržení vody v krajině je změna metodiky pozemkových úprav. Oproti předchozím obdobím, kdy byla prioritou retence vody (tedy přirozené či umělé dočasné zadržení vody v krajině), je pro následující období prioritou akumulace vody (tedy dlouhodobé zadržení) a její další efektivní využití v krajině.

Od roku 2018 do letošního března bylo v rámci pozemkových úprav vybudováno 135 ha vodohospodářských opatření, 46 malých vodních nádrží, 58 ha protierozních opatření, 137 ha ekologických opatření a 412 km polních cest. Za poslední dva roky MZe do pozemkových úprav investovalo 3,9 mld. Kč, na letošní rok má zatím připraveno 1,3 mld. Kč. Pro loňský a letošní rok Ministerstvo původně přidělený rozpočet navýšilo o 410 mil. Kč.

V oblasti vodohospodářských opatření podporuje MZe např. budování závlah, obnovy a stavby rybníků, propojování vodárenských soustav i budování velkých přehradních nádrží.  Od roku 2017 se za jeho podpory realizovalo 138 investičních projektů na vybavení a rozvoj závlah s podporou přes 200 mil. Kč. Tyto podpořené projekty umožnily zavlažování až 17 tisíc ha zemědělské půdy. Celkem má MZe na období 2017 až 2022 na program vyčleněnou částku 1,1 miliardy korun.

V loňském roce jsme také podpořili obnovu či stavbu 387 rybníků s náklady 1,25 miliardy korun. Plníme tak, co jsem slíbil, a to, že v průměru vybudujeme nebo zrekonstruujeme jeden rybník denně a samozřejmě v tom pokračujeme. Menší rybníky sice nezajistí pitnou vodu pro obyvatele, ale zásadním způsobem pomáhají zlepšovat mikroklima na lokální úrovni,“ připomněl Miroslav Toman. Odbahněním nebo výstavbou těchto rybníků se zvýšil zásobní prostor rybníků o zhruba 2,5 mil. m³ vody.

Za loňský a část letošního roku MZe podpořilo 171 projektů v rámci výstavby a technického zhodnocení infrastruktury vodovodů a kanalizací částkou 2,1 mld. Kč. Tyto projekty nově zajistily nebo vylepšily zásobování pitnou vodou nebo odkanalizování a čištění odpadních vod pro zhruba 0,5 milionu obyvatel. Pro letošní rok má na program připravenou 1 miliardu korun, naplněna je zatím polovina z této alokace.

MZe rovněž spustilo program na propojování vodárenských soustav. V jeho rámci je pro prvních 7 vybraných pilotních projektů připraveno 490 mil. Kč. Pomůže to se zásobováním vodou více než milionu obyvatel.

Pokračují také přípravy stavby nových přehradních nádrží Nové Heřminovy, Skalička a Vlachovice a soustavy tří nádrží na Rakovnicku – Kryry, Senomaty a Šanov. MZe navrhlo také navýšení hladiny Novomlýnských nádrží o 35 cm k získání 9 mil. kubických metrů vody bez nutnosti výstavby dalšího vodního díla.

Období sucha i nedostatku vody se opakovaně vyskytovala i v minulosti, ale současná období sucha na území naší republiky se liší v tom, že se opakují více let za sebou. Roční úhrny srážek zůstávají stejné, ale jsou v čase i místě jinak rozloženy. Proto musíme ve vodních nádržích zachytit z hydrologických srážek, a to i z těch extrémních, i tu vodu, která se nezasákne v krajině a v období nedostatku vody s ní musíme účelně nakládat,“ řekl generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala. Současné období je podle něj rozhodující i pro budoucí generace, ve vztahu k tomu, jaká opatření budeme realizovat. Proto je velmi důležitá i osvěta o nenahraditelném významu vody pro život na všech úrovních. „Voda musí být nejvyšší veřejný zájem,“ dodal Petr Kubala.

S ohledem na klimatické modely je nutné zajistit i ochranu vhodných lokalit pro případnou stavbu nových přehradních nádrží. MZe proto připravilo návrh na rozšíření stávajících 65 hájených lokalit o dalších 47. Ty byly projednány s krajskými úřady a se 123 obcemi, jejichž katastrální území by bylo hájením dotčeno. Krajské úřady a 90 obcí souhlasily s navýšením Generelu o 31 lokalit. Jejich seznam MZe zveřejní v nadcházejících týdnech.

Sucho a teplo způsobují také odumírání všech druhů stromů a vytváří vhodné podmínky pro šíření škůdců. Nejviditelnější je kůrovcová kalamita na smrkových porostech, kvůli suchu ale plošně odumírají i borovice a dubové porosty.

Uvědomujeme si důležitost vody, proto jsme před rokem spustili největší vodohospodářský program v historii státního podniku s názvem Vracíme vodu lesu. V jeho rámci investujeme více než miliardu korun do stavby malých vodních nádrží, mokřadů nebo revitalizace vodních toků,“ uvedl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček. Doposud státní podnik zahájil stavbu 350 vodohospodářských staveb.

/zr/

Ilustrační foto: Vírská přehrada v údolí Svratky

foto: archiv obce Vír*

 

 

 

V minulých dnech byla redakci Moderní obce doručena zpráva - reakce MŽP k těžbě u Uherského Ostrohu. O této kauze jsme psali v loňském srpnovém vydání měsíčníku (8/2019). Zveřejňujeme tedy stanovisko ministra životního prostředí Richarda Brabce i vyjádření, o které jsme požádali starostu města Uherský Ostroh Ing. Vlastimila Petříka.

V posledních týdnech se opět objevilo mnoho nepřesných a v některých případech zjevně politicky motivovaných reakcí na projekt těžby štěrkopísku u Uherského Ostrohu. Ve skutečnosti jde o totální nepochopení nebo hůře o zneužití procesu posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (EIA), který (nejen) posuzování těžby u Uherského Ostrohu provází. Bohužel, i někteří politici, kteří by měli zákony ctít a podstatu procesu EIA chápat, mýty o procesu EIA nejen, že nepopírají, ale naopak je populisticky přiživují.
V procesu EIA nehraje a ani nesmí hrát roli politika. Je to totiž správní řízení založené na expertních podkladech. Nemůže zde rozhodovat počet souhlasných či nesouhlasných petic, ale stanoviska autorizovaných odborníků a přijatelnost dopadů na životní prostředí. Je to proces, který má zákonem stanovená pravidla a úředníci ministerstva životního prostředí je samozřejmě musí ctít. Svým úředníkům ohýbat ruku nikdy nebudu, jsou odpovědni za svá rozhodnutí, která podepisují, a to i v případě soudního sporu.

Proces EIA jako nástroj 
Pro mne osobně je boj se suchem absolutní prioritou. Byl jsem prvním ministrem, který již od svého vstupu na MŽP v roce 2014 začal připravovat strategie a legislativu a taky podpořil realizaci tisíce konkrétních projektů na zadržení vody v krajině. Pokud tedy jde opravdu o vodu, mohu všechny ujistit, že bych dal vždy přednost jí před jakýmkoliv záměrem, když by k tomu byly zákonné nebo věcné důvody. Kdybychom se odborným stanoviskem EIA nemuseli řídit, bylo by to zdánlivě jednodušší. Pro životní prostředí by to ale mělo vážné následky. Právě na politice a veřejném mínění nezávislý proces EIA, jehož pravidla vycházejí z evropské legislativy, nám zajišťuje, že nám tu jako houby po dešti nerostou nebezpečné zdraví ohrožující záměry. Proces EIA není totiž o chtění, ale je posouzením vlivu projektu na životní prostředí, ve kterém rozhodují odborné argumenty a posudky.

Pokud je záměr přijatelný, není možné mu v procesu EIA dát stopku. A žádné odborné podklady, které MŽP v procesu EIA do roku 2015 obdrželo, neprokázaly ohrožení jímacího území zdroje pitné vody.

Možné ohrožení a různá tvrzení

Těžba štěrkopísku v České republice je běžná a pro životní prostředí, ani pro vodu není v zásadě nebezpečná. Kolem Uherského Ostrohu jsou s ní letité zkušenosti, štěrkopísek se zde těží desítky let. Na základě těchto zkušeností je možné modelovat směr toku podzemních vod, je možné popsat i situace, kdy zdroj pitné vody je od těžby jen několik stovek metrů. Na jiných lokalitách v ČR je jímací území zdroje pitné vody od těžby dokonce blíže než v případě Uherského Ostrohu a nikdy nedošlo k problémům či dokonce k přímému ohrožení zdroje pitné vody.

Ostatně úředníci Zlínského kraje před několika týdny bez jakýchkoliv námitek regionálních politiků či veřejnosti odsouhlasili záměr další těžby štěrkopísku u Polešovic, jen několik kilometrů od Uherského Ostrohu. Těžba u Polešovic bude probíhat stejným způsobem jako těžba u Ostrohu a v její bezprostřední blízkosti se nachází zdroj pitné vody pro tisíce obyvatel. Sám se ptám, jak je možné, že těžba u Uherského Ostrohu představuje pro některé politiky problém a těžba jen několik kilometrů dál, dokonce s vyšším množstvím vytěženého štěrku, pro ně problém není? Těžba u Polešovic dokonce ani nebyla posuzována v rámci velkého procesu EIA, ale byla bez námitek uzavřena již v tzv. zjišťovacím řízení, tedy v jakémsi méně detailním řízení.

Zatím není dohráno

Nejsem si jist, zda občané vědí, že klíč k povolení těžby leží především na městu Uherský Ostroh. To vlastnilo pozemky, na kterých je plánováno těžit. Pokud město předmětné pozemky neprodá, k těžbě nikdy nemůže na základě horního zákona dojít. Bohužel, v minulosti již obec část svých pozemků těžaři prodala a teď protestuje, že tam chce těžit.

Závěrem chci zdůraznit, že stanovisko EIA není povolením těžby. K tomu je ještě daleko a bude o něm rozhodovat Báňský úřad. Ten má kompetence posoudit veškeré skutečnosti, včetně těch nových, které se v průběhu celého povolovacího procesu objeví. Musí znovu a nezávisle vypořádat odborné připomínky a případné nové skutečnosti, které v průběhu řízení vyvstanou po ukončení procesu EIA. Tento postup je závazný, judikovaný nedávno Nejvyšším správním soudem.
Ministerstvo životního prostředí samozřejmě poslalo Báňskému úřadu všechny podklady, které v této záležitosti má k dispozici, včetně těch, které jsme získali až po vydání stanoviska EIA. Upozornili jsme Báňský úřad také na nové skutečnosti, kterými by se měl úřad nejenom s ohledem na změnu klimatu i přetrvávající sucho zabývat. Očekávám tedy, že Báňský úřad v tomto duchu posoudí všechny podklady, které mu byly všemi účastníky řízení doručeny, a učiní samostatné a nezávislé rozhodnutí.

Richard Brabec, ministr životního prostředí

Stanovisko starosty obce Uherský Ostroh Vlastimila Petříka:

Že město Uh. Ostroh prodalo v minulosti pozemky, je naprostá lež a z úst zástupců MŽP zaznívá celkem pravidelně. Město Uherský Ostroh v této lokalitě nikdy žádné pozemky neprodalo a také se k tomu nechystá. Současní zastupitelé jasně deklarovali, že s těžbou nesouhlasí a pozemky nepronajmou k účelu těžby a ani je neprodají.

Dotčené území má výměru 67 ha, z nichž 39 ha vlastní společnost TOMI – písek s. r. o., 24 ha má město Uherský Ostroh a 4 ha soukromí vlastníci. Je zjevné, že společnost TOMI – písek s. r. o. musela od někoho pozemky koupit, ale byli to soukromí majitelé, kteří podlehli nabízené ceně. Nemalou měrou k tomu také přispělo již 14leté projednávání záměru těžby a s tím související nálady, že se stejně těžit bude.

Vy, pane ministře jste potvrdil v odvolacím řízení stanovisko EIA, které je podloženo ministerstvem vybranými odbornými posudky expertů. Posudky odborníků, kteří mají dlouhodobé místní zkušenosti, jste hodili pod stůl. Z mého pohledu nemohu považovat stanovisko EIA za nezávislé. Stále věřím, že naše vlastnictví pozemků bude dostačující pojistkou ochrany tohoto mimořádného vodního zdroje i do budoucna. Rád vám také znovu vysvětlím rozdíly mezi územím těžebních jezer Ostrožská Nová Ves, Polešovice a územím zamýšlené těžby Uherský Ostroh vzhledem ke zdrojům pitné vody a především k aktivním záplavovým územím Moravy.

Nějak jsme pozapomněli v čase blahobytu na základní lidské potřeby, mezi něž patří i voda. My, kteří žijeme v tomto území, si to moc dobře uvědomujeme. Nesnažte se nám pane ministře do toho vnutit nějaký politicky motivovaný podtext. Naše úmysly jsou čisté tak jako voda schovaná v podzemí.*

 

Průměrná letošní výše plateb za vodné a stočné v České republice se bude pohybovat v rozmezí 88–90 Kč za metr kubický. Vyplývá to z údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z. s. (SOVAK ČR).

Z podrobné analýzy stanovených cen pro letošní rok z třinácti krajských a více než třiceti okresních měst lze konstatovat, že průměrné navýšení oproti roku 2018 činí 3,2 %. Za hlavní faktor tohoto meziročního navýšení je možné označit inflaci, která se podle údajů České národní banky v roce 2018 pohybovala na úrovni 2,1 % , přičemž podle prognóz ani pro letošní rok neklesne pod tuto hranici.

Případné vyšší nárůsty byly v některých případech vyvolány především čerpáním dotací a podmínkou čerpání ze strany OP Životní prostředí na finanční udržitelnost realizovaných projektů výstavby a rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury,“ konstatoval v této souvislosti Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. K dalším faktorům nepříznivě ovlivňujícím výši plateb za vodné a stočné patří především výrazné meziroční skokové navýšení cen energií, dále pak růst cen chemikálií i provozního materiálu nutného k zajištění řádné funkce vodohospodářské infrastruktury. Vzhledem k aktuální situaci na trhu práce pak jednotlivé vodárenské společnosti musely přistoupit k navýšení mzdových prostředků pro udržení svých zaměstnanců a bezproblémové zajištění dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod.

I přes tyto objektivní faktory ovlivňující cenu vody pro letošní rok v některých lokalitách došlo jen k nepatrnému navýšení plateb za vodné a stočné, či ke zvýšení vůbec nebylo přistoupeno. Stejnou cenu tak jako v roce 2018 zaplatí za vodu například obyvatelé Rokycan, Kladna, Mělníka, či Rychnova nad Kněžnou. Jen k nepatrnému navýšení dochází pak v Ústeckém a Libereckém kraji, Českých Budějovicích, stejně jako v Táboře.

Do obnovy a rozvoje vodohospodářské infrastruktury se vkládá stále více peněz

Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství (MZe) také vyplývá, že v roce 2017 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury zhruba 14 mld. Kč, což představovalo téměř 39% podíl v platbách za vodné a stočné. „Za potěšující lze označit skutečnost, že objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně roste a tvoří největší nákladovou položku při kalkulacích výše plateb za vodné a stočné,“ uvedl Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

Výjimkou jsou podle aktuálních informací MZe některé menší lokality s uměle udržovanými nízkými cenami, které jsou často dosahovány právě z důvodu tvorby minimálních prostředků na obnovu či dotacemi z rozpočtů obcí.

Vodné a stočné není "platbou za vodu"

SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ dnes zástupce médií upozornil na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují na úrovni zhruba 70 % celkových nákladů.

SOVAK ČR rovněž považuje za neobjektivní porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky, či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší, např. v Praze už přesahuje 3 % z hodnoty majetku, zatímco v některých případech je to jen necelé jedno procento. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům.

Web, který pomůže objektivně porovnat ceny vodného a stočného

SOVAK ČR v této souvislosti uvítal spuštění aplikace Ministerstva zemědělství:Webová prezentace dat VaK, která je dostupná na adrese http://bit.do/MZE-VAK, která umožňuje porovnat jednotlivé ceny vody z hlediska struktury nákladů napříč celou Českou republikou a která výrazně přispívá k vyšší transparentnosti oboru vodovodů a kanalizací.

Každý občan ČR si tak může rychle ověřit, jak jednotlivé provozní společnosti hospodaří s vybranými platbami za vodné a stočné,“ poznamenal Oldřich Vlasák,. „Jednotlivá města a obce se pak už nemohou alibisticky schovávat za neadekvátně nastavenou cenou vody, neboť lze velmi snadno dohledat, zda příliš nízká cena není dosažena obecními dotacemi do ztrátového hospodaření či zanedbávání investic do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ dodal Miloslav Vostrý.

Cena vodného a stočného podléhá cenové regulaci

SOVAK ČR by také rád připomněl, že stanovení konkrétní výše plateb za vodné a stočné není libovolné. Výpočet ceny pro vodné a stočné se v ČR řídí zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, a vyhláškou č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Vzhledem k charakteru poskytovaných služeb jsou dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod v ČR zařazeny na seznam s regulovanými cenami.

Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které zvolilo, vzhledem k diferencovaným místním podmínkám, formu věcného usměrňování cen včetně omezení maximální výše přiměřené návratnosti vloženého majetku. Do takto regulované ceny lze dále promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů.

Regulace je stanovena cenovým rozhodnutím v každoročně vydávaném Cenovém věstníku Ministerstva financí, včetně detailů o tom, co nelze zahrnout do ceny (tzv. neoprávněné náklady). Vlastní výpočet ceny pro vodné stočné na dané období (většinou kalendářní rok) se jako kalkulace a vyúčtování provádí podle příloh č. 19 a 19a vyhlášky č. 428/2001 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu.

O kontrolu nad správností kalkulací i vyúčtování se stará Ministerstvo financí a jeho specializovaný odbor kontroly, dále jednotlivé místně příslušné finanční ředitelství i Specializovaný finanční úřad. Paralelně probíhá kontrola správnosti i shody s kalkulací s požadavky vyhlášky ze strany Ministerstva zemědělství, které dále porovnává údaje proti souboru vybraných údajů provozní a majetkové evidence. Toto ministerstvo zpracovává a publikuje v souhrnné zprávě na svých stránkách ročně detailní porovnání kalkulací cen pro vodné a stočné v ČR.

Bude mít vodné a stočné nižší sazbu DPH?

V souvislosti s aktuální výší plateb za vodné a stočné je nutné upozornit na probíhající jednání v Poslanecké sněmovně o daňovém balíčku, který mimo jiné obsahuje pozitivní návrh přeřadit vodné a stočné z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. SOVAK ČR tento krok vítá a konstatuje, že při uvažované výši vodného a stočného na úrovni 88 Kč za m3 včetně DPH činí aktuální DPH 11,48 Kč. Pokud by skutečně došlo ke snížení DPH na 10 %, pak by se snížily platby za vodné a stočné téměř o 4 Kč za m3.

O tuto částku lze po schválení odpovědnými orgány vodárenských společností a zpravidla i zastupitelstvy jednotlivých měst a obcí snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka,“ vysvětlil Oldřich Vlasák. „Do budoucna se pak především pro ty vlastníky vodohospodářské infrastruktury, jejichž dosavadní cenová politika neumožnuje generování dostatečné sumy prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, otevírá částečně prostor pro zvýšení investic bez nutnosti razantního navýšení plateb za vodné a stočné,“ uzavřel Miloslav Vostrý.*

/zr/

 

K foto:

Z dnešní tiskové konference Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, zleva Oldřich Vlasák a Miloslav Vostrý

Foto: Ivan Ryšavý

Voda a les byly nejskloňovanějšími pojmy na dnešni konferenci Samosprávy 2019. Už čtvrtým rokem za sebou ji uspořádalo Sdružení místních samospráv ČR. Konference, která se konala v Brně, se zúčastnil i ministr zemědělství Miroslav Toman.

Pozornost, kterou po loňském katastrofálním suchu  konference věnovala vodě, jistě není překvapivá. Obsahem hned několika příspěvků byly i dopady klimatických změn na hospodaření v lesích a souvislost mezi suchem a kůrovcovou kalamitou.

ČERPÁNÍ ZEMĚDĚLSKÝCH DOTACÍ MÁ BÝT PODMÍNĚNO ZADRŽOVÁNÍM VODY

Pokud jde o vodu, europoslanec Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv, upozornil mimo jiné na přetrvávající problémy ve způsobu obhospodařování zemědělské půdy. „Domnívám se, že jediným účinným řešením je podmínit čerpání evropských i národních zemědělských dotací tím, že zemědělci budou na obhospodařované půdě provádět efektivní retenční úpravy. Ty povedou k žádoucímu zadržování voy v půdě a zároveň budou prevencí lokálních povodní, jejichž následky často – a mnohdy opakovaně – nesou obce,“ prohlásil.

STÁT MUSÍ VÝRAZNĚJI PODPOŘIT BOJ S KŮROVCEM

Velmi zajímavé bylo pro účastníky konference také téma kůrovce, mimo jiné proto, že města a obce vlastní zhruba 17 procent všech lesů v ČR. „Nejsou však schopny pouze z vlastních prostředků zajistit včasnou a účinnou ochranu těchto lesů před kůrovcovou kalamitou, bez významnější pomoci státu není možné šíření kůrovce zastavit, mimo jiné i kvůli oslabení lesních ekosystémů v důsledku sucha,“ připomíněl místopředseda SMS ČR Jan Sedláček.

Sdružení místních samospráv požaduje také vyšší kontrolu soukromých vlastníků lesů. Zásadním problémem jsou podle SMS ČR takoví vlastníci, kteří na výskyt kůrovce nereagují nebo o něm dokonce ani nevědí. „Je k ničemu, když se v obecním lese dokážeme s kůrovcem vypořádat, ale v sousedních lesích neudělají soukromí vlastníci vůbec nic,“ uvedl k tomu Karel Ferschmann, předseda Pracovní skupiny pro životní prostředí SMS ČR.

Kromě hlavního tématu vody, kůrovce a financí na řešení těchto problémů se program konference věnoval například trendům a vybraným příkladům při spolupráci obcí v ČR a zahraničí, tomu, jak lze efektivně využívat PR a sociální sítě u měst a obcí, významu finanční analýzy nebo aktuálním a inspirativním projektům v oblasti smart cities/smart villages.

Konferenci připravilo Sdružení místních samospráv ČR ve spolupráci s Institutem veřejné správy Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a letos se konala pod záštitou a za účasti ministra zemědělství Miroslava Tomana.*

/zr/

K foto:

Na konferenci promluvil i ministr zemědělství Miroslav Toman

Foto: archiv MZe

 

Počet domácností napojených na vodovodní i kanalizační infrastrukturu loni v České republice opět vzrostl. Vyplývá to ze Zprávy o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2017, kterou včera Ministerstvo zemědělství společně s Ministerstvem životního prostředí předložilo vládě. Státní podpora do vodního hospodářství dosáhla pěti miliard korun.

„I díky prostředkům Ministerstva zemědělství stoupl počet domácností připojených na pitnou vodu a kanalizaci. Vodovodní síť byla prodloužena o 903 kilometrů, kanalizační o 1 350 kilometrů. Přibylo 58 nových čistíren odpadních vod,“ okomentoval zprávu ministr zemědělství Miroslav Toman.

V roce 2017 představovala státní podpora do vodního hospodářství částku pět miliard korun.  Z toho Ministerstvo zemědělství přispělo více než 61 % (téměř 3,1 miliardy korun), Ministerstvo životního prostředí 33 % (více než 1,6 miliardy korun), Ministerstvo dopravy necelými 6 % (0,3 miliardy korun).

Ministerstvo zemědělství loni rozdělilo nejvíce peněz na údržbu i výstavbu nových vodovodů a kanalizací, obnovu a údržbu rybníků a drobných vodních toků a také na protipovodňová opatření, jejichž součástí je i zadržování vody v krajině.

V roce 2017 bylo zásobováno z vodovodů přibližně 10 milionů lidí (nárůst o 55 tisíc), tedy 94,7 % z celkového počtu obyvatel (v roce 2016 to bylo 94,4 %). V domech připojených na kanalizaci žilo více než devět milionů lidí (nárůst o 108 tisíc), tj. 85,5 % z celkového počtu obyvatel (v roce 2016 to bylo 84,7 %). Počet čistíren odpadních vod (ČOV) vzrostl o 58 na celkových 2612.

Vybrané údaje za rok 2017:

* Základní hydrologická síť – 99,198 tisíc km vodních toků

* Obyvatelstvo zásobované pitnou vodou – 10,027 mil. (94,7 %) – nejvíce Praha, Karlovarský kraj (100 %) a Moravskoslezský kraj (99,9 %), nejméně Plzeňský kraj (85 %) a Středočeský kraj (86,4 %)

* Spotřeba vody – voda fakturovaná domácnostem – 88,7 l/os/den (meziroční nárůst o 0,4 l/os/den)

* Obyvatelstvo připojené na kanalizaci – 9,052 mil. (85,5 %) – nejvíce Karlovarský kraj (99,3 %) a Praha (99,2 %), nejméně kraj Středočeský (73,4 %) a Liberecký (69 %)

* Délka vodovodní sítě 78 584 km (prodlouženo o 903 km)

* Délka kanalizační sítě 48 491 km (prodlouženo o 1350 km)

* Počet čistíren odpadních vod – 2612 (zvýšen o 58 )

* Produkce tržních ryb – 21 685 t (20 767 t z rybníků)

Státní finanční podpora v oblasti vodního hospodářství (celkem 5 miliard Kč):

PROGRAMY MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ – 3,1 miliardy Kč:

Oblast vodovodů a kanalizací:

* 81 akcí zaměřených na vodovody (445 mil. Kč),

* 143 akcí zaměřených na kanalizace (1 224 mil. Kč),

* zvýhodněné úvěry – úhrady úroků (89 úvěrů ve výši 14 mil. Kč)

Protipovodňová ochrana – 61 akcí (655 mil. Kč)

Správa drobných vodních toků a malých vodních nádrží ve vlastnictví státu – 480 akcí (519 mil. Kč) – součástí je i podpora zadržování vody v krajině

Podpora retence vody v krajině – 12 akcí (31 mil. Kč)

Na závlahy – 6 akcí (4 mil. Kč)

Podpora mimoprodukčních funkcí rybářských revírů – 40 akcí (15 mil. Kč)

Operační program Rybářství 2014–2020 – 80 projektů (82 mil. Kč)

Program rozvoje venkova (pozemkové úpravy – oblast vodního hospodářství) – 102 mil. Kč

 

PROGRAMY MINISTERSTVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ – 1,7 miliardy Kč:

Podpora ze státního rozpočtu (MŽP):

* Operační program Životní prostředí 2014–2020 (oblast vodního hospodářství) – 1 583 mil. Kč

* Národní program – 76 mil. Kč

Podpora ze Státního fondu životního prostředí: národní programy – 44 mil. Kč

Státní fond dopravní infrastruktury – 0,3 mld. Kč

 

VÝZKUM A VÝVOJ V OBLASTI VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ:

* Ministerstvo zemědělství – 35,3 mil. Kč

* Ministerstvo životního prostředí – 19,9 mil. Kč

/zr/

 

Ilustrační foto:

Vodárenská věž v Českých Budějovicích je zajímavou technickou památkou. Pro veřejnost byla otevřena v polovině září 2015. Stavba z roku 1724 a okolní areál na Mánesově ulici se staly místem, kam se vyplatí zajít za poznáním i za zábavou.

Foto: archiv ČEVAK

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down