Ministr životního prostředí Richard Brabec schválil finanční podporu ve výši 436 milionů korun více než dvěma stům projektů, které pomohou zlepšit kvalitu ovzduší a řešit následky klimatické změny.

Největší část peněz pokryje žádosti o bezúročné půjčky na výměnu starých neekologických kotlů, které pro velký zájem ze strany obcí i občanů čekaly v zásobníku projektů. Miliony korun pošle rezort životního prostředí městům a obcím také na nákup ekologických vozidel, zajištění zdrojů pitné vody či na výzkum adaptačních technologií mírnících dopad klimatické změny.

Pilotní program kotlíkových půjček byl vyhlášen jako doplněk kotlíkových dotací ve třech strukturálně znevýhodněných krajích - Moravskoslezském, Karlovarském a Ústeckém. Cílil především na domácnosti, které s výměnou neekologického kotle na tuhá paliva váhaly nebo neměly na pokrytí nákladů dostatečnou finanční hotovost. Zájem o výhodné půjčky byl však mimořádný, Ministerstvo životního prostředí proto postupně navýšilo prostředky z původních 740 milionů až na 1,2 miliardy korun.

„Aktuálně jsme schválili půjčky v objemu 373 milionů dalším 122 obcím a městům, převážně z Moravskoslezského kraje, jejichž žádosti pro velký zájem spadly do zásobníku projektů a obce je musely svým občanům prozatím krýt ze svých rozpočtů,“ konstatoval ministr životního prostředí Richard Brabec.

„Záměrem pilotního programu kotlíkových půjček bylo pomoci zejména zájemcům z řad nízkopříjmových skupin obyvatel a prostřednictvím kombinace bezúročné půjčky a kotlíkové dotace je motivovat k výměně nevyhovujícího kotle. Podle nejnovějšího socioekonomického výzkumu provedeného Státním fondem životního prostředí ČR se to opravdu podařilo, neboť mezi žadateli o půjčky oproti žadatelům o dotace byli skutečně ve větší míře zastoupeni lidé s podprůměrnými příjmy, převážně důchodového věku. I tyto domácnosti nyní dosáhnou na nové, ekologičtější vytápění,“ zhodnotil pilotní program ministr Richard Brabec a připomněl zákonnou povinnost vyměnit nevyhovující kotle na tuhá paliva do září roku 2022.

Ministr Richard Brabec však upozornil i na další pozitivní dopad programu na životní prostředí: „Efekt kotlíkových půjček spočívá nejen v tom, že přispěje ke snížení škodlivých emisí ze zastaralých lokálních zdrojů. Nesmíme zapomenout, že splacené peníze z půjček obce a města vracet nemusí, ale mohou je účelně využít na jiné projekty, které zlepší kvalitu života a životního prostředí v obci.“

Prostředky na kotlíkové půjčky plynou občanům ze Státního fondu životního prostředí ČR prostřednictvím měst a obcí. Čerpání z pilotního programu shrnuje Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR. „Do programu kotlíkových půjček se od jeho spuštění zapojilo 296 obcí. Celkově si řekly o 1,16 miliardy korun, přičemž největší zájem evidujeme z Moravskoslezského kraje.“

Vedle kotlíkových půjček schválil ministr životního prostředí také podporu ve výši 20 milionů 51 úspěšným žadatelům z řad obcí, jejich příspěvkových organizací a institucí na pořízení elektromobilů a jiných vozidel na ekologický pohon. Úsporněji a šetrněji tak bude moci zajišťovat služby občanům například Správa a údržba silnic Pardubického kraje, Technické služby ve Vsetíně nebo pečovatelský dům v Mikulově.

Další miliony pomohou obcím provést průzkumné hydrogeologické vrty a zajistit pro občany nedostatečné zdroje pitné vody, vybudovat soustavu domovních čistíren odpadních vod nebo zpracovat územní studie krajiny.

Mezi schválenými projekty je také rozsáhlý inovativní projekt České zemědělské univerzity. Na téměř 500 hektarech půdy v jedné z nejsušších oblastí u nás vědci budují chytře propojenou soustavu malých vodních a retenčních nádrží, mokřadních systémů a niv, na níž ukáží, jak lze v praxi bojovat se suchem, jak připravit krajinu na výkyvy počasí a zadržet vodu v krajině. Projekt bude fungovat i jako modelový případ přirozeného biologického čištění kontaminovaných vod odtékajících do krajiny zejména ze zemědělsky využívaných ploch.*

Přehled schválených projektů najdete na: https://www.narodniprogramzp.cz/dokumenty/detail/?id=1886 .

/tz/

Ilustrační foto: budova Ministerstva životního prostředí v Praze

Žádné zákazy zalévání zahrad, napouštění bazénů či mytí aut. I v horkém a suchém létě měly obce a města, napojené na Vodárenskou soustavu jižní Čechy, vody dost. Její kapacita je obrovská. Dokonce dvakrát větší, než kolik činí současná roční produkce. Ta je ve výši zhruba 16 milionů kubických metrů vyrobené a po kraji potrubím rozvedené pitné vody. Proto není zásobení vodou ani limitem rozvoje bydlení, průmyslu či živností v napojených územích.

Celá vodárenská soustava je jihočeským klenotem. Už dávno před naším letopočtem stavěli staří Římané akvadukty pro zásobení měst vodou. Některé jsou dodnes funkční. Takový Aqua Appia už v roce 312 před Kristem dodával do Říma denně 73 tisíc kubíků vody. Jenže ten měřil jen 16,5 kilometru. Ten náš jich má přes 550 a vznikal až v 70. letech minulého století,“ říká Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva Jihočeského vodárenského svazu (JVS). Právě tento svazek 264 měst a obcí soustavu vlastní a provozuje.

Lokální „vodní blahobyt“ však nemusí být nekonečný. I to letošní subtropické počasí ukázalo. Třeba v Písku na přelomu srpna a září klesl průtok v řece Otavě pod množství, při kterém je povolen odběr vody do městské úpravny. Od 29. srpna do 4. září proto do města teklo ze soustavy každou vteřinou 30 litrů vody, doplňující místní systém.

Zafungovali jsme jako pojistka. JVS má s obcemi uzavřené smlouvy o dodávkách pitné vody, garantující pokrytí celé aktuální i budoucí spotřeby zajišťující jejich rozvoj. Pro všechny obce jsou smlouvy stejné. Náš svaz garantuje dodávky vody i obcím, které využívají současně převážně vlastní zdroje. V případě jejich výpadku jsme smluvně vázáni je plně nahradit.  I proto soustavu stále modernizujeme, protože sucho ohrožuje i náš region ať si to už někdo připouští nebo ne,“ připomíná František Rytíř, provozní náměstek ředitele JVS.

Vodárenský svaz si nechává zpracovávat rozsáhlou studii budoucí potřeby vody, jejímž základem bude analýza strategických a územních plánů jihočeských obcí a měst i plánů výstavby dopravních sítí a rozvoje území. Dokument bude dokončen do konce listopadu a poslouží k dalším strategickým rozhodnutím. Mimo jiné i o tom, v jakých dimenzích vést či rekonstruovat distribuční trasy.

Na Vodárenské soustavě jižní Čechy jako jediném zdroji pitné vody je zcela závislých více než 125 měst a obcí v kraji. Města a obce s vlastními zdroji, jichž je něco málo přes deset, z ní odebírají jen část své potřeby. Tyto zdroje zásobují pouze konkrétní sídlo a není na ně napojen rozsáhlý distribuční systém pro ostatní. Proto i cena vlastní vyrobené vody je logicky nižší. Významný vliv na cenu pitné vody má i primární rozdíl mezi cenou vody povrchové a podzemní. Podzemní voda, která nevyžaduje technologicky náročnou úpravu, je zpoplatněna dvěma korunami, zatímco povrchová z vodního díla Římov, stojí svaz bezmála čtyři koruny v odběrném místě pod hrází.

Z dlouhodobého hlediska bychom se k podzemním zdrojům měli chovat podstatně šetrněji a nevyužívat je v době, kdy je dostatek kvalitní vody povrchové. Obnova podzemních zdrojů je vždy dlouhodobá a pokles hladiny podzemní vody má závažné dopady do celého ekosystému oblasti,“ vysvětluje Antonín Princ.

V Jihočeském kraji je zatím vody dostatek. Problém je v tom, že zatímco některá města a obce mají zdrojů několik, jiná jen jediný a řada dalších žádný, protože do nich vodovod prostě nevede a nemají ani vnitřní rozvod. I proto roste počet těch, kdo se chtějí na soustavu napojit.

To jen potvrzuje smysl existence soustavy. Na druhou stranu financovat vodovod někomu, kdo o vodu ze soustavy projevuje zájem pouze v období, kdy mu dochází vlastní zdroje, je neefektivní a z hlediska financování a udržitelnosti velice sporné. Lokální malé zdroje by měly být právě naopak tou pojistkou pro případný výpadek či poruchu systému, který v jednotné ceně financují všichni stejně. Ale to si do budoucna budou muset určit města a obce samy,“ poznamenává František Rytíř.

Podle Antonína Prince by měl výrazněji vodárenským systémům a soustavám, které zásobují pitnou vodou rozsáhlé urbanizované území, pomoci i stát. Tato vodohospodářská infrastruktura je stejně důležitá jako energetické nebo dopravní systémy. Naopak například energetika se bez chladící vody neobejde. Dlouhodobé hydrometeorologické předpovědi jsou varující a vybízejí k systémovým řešením.

Mediálně propagovaný a finančně dotovaný program „dešťovka“ je z hlediska užití přímo v domácnosti diskutabilní, sucho neřeší a nejeví se jako smysluplný. Zejména když dlouhodobě neprší,“ uzavírá ředitel Jihočeského vodárenského svazu.*

/zr/

K foto:

Úpravna vody Plav je hlavním zdrojem vody pro Vodárenskou soustavu jižní Čechy

Ilustrační foto: archiv JVS

 

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down