Záleží na starostovi

Záleží na starostovi Základní umělecké školy mají tak trochu smůlu. Svět nám je závidí. My se jimi sice rádi chlubíme, ale méně ochotně už saháme do kapsy, abychom je financovali. Označujeme je jako "nadstandard", když zdůvodňujeme, proč normativ, který od státu dostávají na žáka, je oproti jiným...

Záleží na starostovi

Základní umělecké školy mají tak trochu smůlu. Svět nám je závidí. My se jimi sice rádi chlubíme, ale méně ochotně už saháme do kapsy, abychom je financovali. Označujeme je jako „nadstandard“, když zdůvodňujeme, proč normativ, který od státu dostávají na žáka, je oproti jiným školám tak nízký. Však se také postupem času začali jejich zřizovatelé rozvrstvovat.

Původně všechny základní umělecké školy (ZUŠ) patřily státu, dnes je 36 soukromých, polovinu ze zbývajících 480 zřizují od 1. ledna 2001 kraje v přenesené působnosti, ostatní spadají do kompetence obcí. Daří se jim podle toho, jak je zastupitelstvo vnímá.

Co vlastně o ZUŠ víme? Čas od času se objeví ve vývěsní skříňce plakát zvoucí na koncert nebo na výstavu. Když některá organizace potřebuje „kulturní vložku“ na zahájení významného jednání, ví, kde školu najde. Ale jinak?

Tedy alespoň ve stručnosti to hlavní. Základní umělecké školy poskytují základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech: hudební (nejrozšířenější), výtvarný, taneční a literárně dramatický (pouhá 3 % žáků ZUŠ). Většinu jejich žáků tvoří žáci základních škol (I. cyklus) a středních škol (II. cyklus), není však výjimkou, že přípravky navštěvují i předškoláci, nebo že škola pořádá kurzy pro dospělé. Například výtvarný obor detašovaného pracoviště krnovské soukromé ZUŠ v městě Albrechticích připravil experimentální program POSPOLU pro děti od 2,5 roku a jejich maminky.

Státní rozpočet financuje platy učitelů a částečně odvody; ostatní včetně provozu, hradí škola ze školného. Ředitel stanoví jeho výši v jednotlivých případech podle platné vyhlášky v rozmezí 20-50 % průměru skutečných neinvestičních nákladů na žáka za uplynulý rok. Čím vyšší školné, tím snáze se škole pracuje, tím víc akcí může pro své žáky pořádat. Jenže čím vyšší stanoví ZUŠ školné, tím méně žáků se přihlásí. V individuální výuce hry na hudební nástroj se může vyšplhat i na 300 Kč měsíčně. A to už v některých rodinách musí zvažovat, jestli si mohou dovolit posílat dítě (nebo dvě) třeba na klavír. V oblastech s vysokou nezaměstnaností je situace ještě horší.

Viděla jsem kasičku, do které nosily děti na severu Moravy minimální stokorunové školné po drobných, jak se dařilo tu a tam něco ušetřit. Rodičům postupně přijde líto, když dítě, které se mohlo v základní umělecké škole učit, jak je fajn zkrášlovat svět tím, co umí – ať už je to muzicírování nebo pěkný obrázek – se místo toho loudá po ulicích. Málo platné, ukázat jak rozumně naplnit volný čas je nejlepší (a nejlevnější) protidrogová prevence. A vůbec to není fráze.

Právě tady mnohdy výrazně pomáhají obce, zvlášť jsou-li zřizovateli základní umělecké školy. Od mnoha ředitelů ZUŠ už jsem slyšela: Nebýt našeho starosty, nemůžeme dělat všechno, co děláme. Často zastupitelé odpustí škole nájem (například ve výše zmíněném městě Albrechtice nebo v nedalekém Úvalnu). Někde přispějí na školné talentovanému dítěti, dostanou-li se rodiče do úzkých. Jinde podpoří některé školní aktivity. Například v Buštěhradě pořádá místní ZUŠ pravidelné koncerty. Vystupují na nich nejen žáci a učitelé školy (to už tady pokládají za zcela automatické), ale také renomovaní umělci z nedaleké Prahy. Smlouvy hostujícím umělcům hradí obec a je pyšná na to, že je spolupořadatelem významné kulturní události. Ostatně zastupitelé v čele se starostou jsou také častými návštěvníky koncertů. Pak není třeba nikoho přesvědčovat, že si obec školy a škola obce váží.

Bohužel mi v podobných okamžicích proletí hlavou i opačné případy. Stesky, že přivést někoho ze zastupitelstva na školní koncert nebo na výstavu je prakticky nemožné. „Oni jsou spíš na sport, to šmidlání jim prý nic neříká,“ odtuší ředitel a ani nemusí dodávat, jak obtížné je žádat o podporu, natož o investice do budovy, byť městu patří. Jistě, všechno záleží na lidech, konečně ani všichni ředitelé škol nejsou svatí. Ale zkušenosti říkají, že když se dospělým podaří najít k sobě cestu a vysvětlit, co všechno může ZUŠ pro obec udělat, získají nakonec děti – tedy občané.

Jaroslava Volfová

FOTO AUTORKA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *