Zákon o pohřebnictví č. 256/2001 Sb. v platném znění, účinný od 1. ledna 2002, přinesl mimo jiné zásadní změnu ve způsobu určení délky tlecí doby pohřbívaných lidských pozůstatků. Zatímco po mnoho desetiletí zpět měl tuto povinnost a pravomoc výlučně příslušný orgán hygienické služby, zákonem byla tato povinnost převedena na provozovatele pohřebišť, tedy na obce.
| Určení konkrétní délky tlecí doby pro veřejné pohřebiště má jeho provozovatel - obec ustanovením § 22 odst. 2 zákona v řádu veřejného pohřebiště na základě výsledků hydrogeologického průzkumu a vyžádaného stanoviska okresního hygienika. Z ustanovení § 18 odst. 3 zákona pak vyplývá, že tak musí ve skutečnosti učinit každý provozovatel pohřebiště ještě před jeho předložením ke schválení územně příslušnému okresnímu úřadu bez ohledu, zda se jedná o pohřebiště nově zřizované nebo pohřebiště existující i několik desetiletí. U pohřebišť stávajících k tomu navíc zákon v § 29 odst. 7 stanovil lhůtu šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.
Důvody obtíží Obce, provozující pohřebiště starší se tak mnohde dostávají do těžce řešitelných obtíží z několika důvodů najednou: Předně mnohde striktně vyžadovaným požadavkem okresního úřadu, případně orgánu hygienické služby, na doložení žádostí o schválení řádu pohřebiště dle § 18 odst. 3 zákona hydrogeologickým průzkumem (byť i staršího data). Přitom jen podle právní úpravy pohřebnictví v uplynulých zhruba padesáti letech (Nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955, paragraf 13, následně Vyhláška MZ ČR č. 47/1966 Sb, § 22) muselo být tělo mrtvého v zemi uloženo po dobu, kterou stanovil okresní hygienik se zřetelem ke složení půdy. Teprve Vyhláška MZ ČR č. 19/1988 Sb. v § 22 stanovila, že délku tlecí doby určí na základě výsledku hydrogeologického průzkumu příslušné orgány hygienické služby, avšak jen při zřízení hřbitova. Do 31. 12. 2001 tak obce neměly povinnost se hydrogeologickými průzkumy ve stávajícím pojetí na pohřebištích zabývat a je známo minimum případů, že by některé obce k tomu byly příslušnými hygienickými orgány vyzvány. Nový požadavek ze zákona č. 256/2001 Sb. a jeho interpretace tak mnohé obce doslova zaskočil jak časově, tak i finančně. Naše zkušenosti z mnoha dotazů od počátku roku 2002 ukazují, že v ČR existuje velký potenciál firem, které mohou kapacitně hydrogeologické průzkumy na většině pohřebišť, (ne-li do 30. 6. 2002, tedy alespoň do konce roku) technicky zajistit a provést. Přitom pomíjíme skutečnost, že některé nabídky doslova zneužívají malou vědomost představitelů obcí o dané problematice. Za velmi závažnou však považujeme skutečnost, že řada z těchto firem je schopna provést průzkum, vyhodnotit složení půdy, zjistit okamžitou hladinu podzemní vody (případně ji odpozorovat ve spolupráci s provozovatelem pohřebiště za určité časové období), ale nejsou schopni s velkou mírou odpovědnosti a garance délku tlecí doby určit. Z mnoha poznatků usuzujeme, že hlavním problémem těchto firem je (vyjma určení hladiny podzemní vody) určení kritérií, které na tlecí proces v zemi a jeho intenzitu mají vliv. Provozovatelé pohřebišť se pak dostávají do situace, kdy mají stanovit něco (tlecí dobu), k čemuž jednoduše nemají odpovídající předpoklady. Třetím aspektem může být situace, kdy provozovatel pohřebiště stanoví v řádu veřejného pohřebiště tlecí dobu například dle stanoviska příslušných orgánů z počátku 70. let let a přiloží i výsledky nového hydrogeologického průzkumu. Orgán hygienické služby s ohledem na své poznatky a posuzování složení půdy ale navrhovanou tlecí dobu neschválí. Dá se tak předpokládat, že nebude schválen ani řád pohřebiště se všemi věcnými a právnímu důsledky. Teoreticky vzato - by provoz takového pohřebiště měl být zastaven? Konečně nelze zcela pominout i následující aspekt. Změna rozhodnutí ve věci tlecí doby u dříve založených pohřebišť, nebo dokonce i případný zákaz či omezení pohřbívání, bez prokazatelných přírodních vlivů, jen proto, že se změnil zákon, může významně narušit představy uživatelů hrobových míst - nájemců i vlastníků hrobových zařízení - proti těm představám a podmínkám, za kterých místa zřizovali, užívali k pohřbení svých blízkých, jakož i ke zřízení náhrobků v minulosti. Věcné účinky takového rozhodnutí, jejich ekonomické a snad i právní dopady je lépe nedomýšlet. Ale tak, jako se dnes vedou obsáhlé teoretické diskuse nad aplikaci práva, zpravidla až právní norma spatří světlo světa, tak bychom se nedivili nejen teoretickým úvahám pro případ, že by striktní naplnění požadavku na stanovení tlecí doby dle nových podmínek, původní úvahy nájemců a uživatelů hrobových míst přinutilo svá dřívější rozhodnutí změnit. Z předchozího se nabízí závěr, že největším současným problémem je, že není stanovena metodika určování tlecí doby lidských pozůstatků s ohledem na složení půdy, hloubku pohřbení a další vlivy (snad s výjimkou vysoké hladiny podzemní vody). Obáváme se, že tato otázka je podrobněji (avšak ne zcela vyčerpávajícím způsobem) popsána v literatuře před více než sedmdesáti lety než v literatuře současné. Jak danou situaci řešit? Musíme konstatovat, že zakládání hřbitovů se v minulosti ne vždy věnovala dostatečná pozornost. V uplynulých asi padesáti letech se pak nad řadou obtíží s nevhodnou volbu hřbitovů vědomě zavíraly oči. Mnohým provozovatelům pohřebišť nejsou dosud známy základní chemické a fyziologické pochody, ke kterým v hrobech na pohřebišti dochází, nezřídka i důvody, proč by vyšší hladina podzemní vody měla zřízení pohřebiště vadit. Někteří mají stále vžitou představu, že dostačující je hloubka tzv. spodní vody a podobně. Snad podle hesla - "Co není vidět, nebolí". Zvrátit tento stav může: Nejenom důsledná aplikace zákona i s dohledem nad jeho dodržováním, jehož existenci považujeme i přes nejasnosti, různost výkladů a jiné obtíže za zcela jednoznačně pozitivní přínos. Široce vedená osvěta především mezi lidmi, kteří se provozování pohřebišť věnují profesionálně, ale i mezi těmi, kteří se svým rozhodováním spolupodílejí na tvorbě podmínek provozování pohřebišť. Nejednou se totiž setkáváme s případy, kdy pracovník odpovědný za provoz pohřebiště nedostatky zná, ale jeho nadřízený z různých jiných důvodů je slyšet nechce. Problematice samé pomůže výrazně i urychlené hledání odpovědí na nejasné, či neřešené otázky, mezi které problematika vymezení podmínek pro určení tlecí doby, podmínek pro odvodnění pohřebišť a nakládání s těmito vodami bezesporu patří. K řešení naznačeného problému lze podle našeho názoru plně využít i stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ČR jako orgánu státního odborného dozoru, které je mimochodem již od konce března i na jeho internetové adrese. Z něj lze odvodit, že je-li dříve stanovená tlecí doba odpovídající a doložitelná například i zjištěními při výkopech hrobů a exhumací zetlelých ostatků krátce po uplynutí dříve stanovené tlecí doby, je možné k nim přihlížet jako k určité formě hydrogeologického průzkumu. Tím více, že stanovenou tlecí dobu určil v minulosti orgán hygienické služby. Tam, kde tak positivní výsledky nelze prokázat, bude potřeba kvalifikovaných hydrogeologických průzkumů, ale i přijetí různých opatření potřebnější. To si ale vyžádá čas, a zejména finance. Václav Graf, Jan Hrdlička, Sdružení pohřebnictví v ČR |
